Čas je v životě osob i organizací jediným zdrojem, který nelze rozšířit. Jediným způsobem, jak ho získat více, je tak přestat s ním plýtvat. K plýtvání časem dochází často na základě určitých zvyklostí, osobních i sociálních, které si zcela neuvědomujeme, mimo jiné z toho důvodu, že se o nich v nejrůznějších kurzech „řízení času“ neučí. Podívejme se proto na zvyky osob i zvyklosti organizací, které vedou k plýtvání časem, naučme se je rozpoznat a pomocí praktických rad je eliminovat.
Jak efektivně čelit plýtvání časem v osobním i profesním životě
Doc.
dr.
Jan
Urban
CSc.
K plýtvání časem dochází různými způsoby, přímo i nepřímo. V prvém případě jde většinou o důsledek toho, že věnujeme zbytečně mnoho času bezmyšlenkovitému vykonávání činností, které nám nic nepřinášejí, nijak nás neobohacují ani nerozvíjejí. Často jde o činnosti, které nám dokonce v dosahování našich osobních nebo pracovních cílů brání. Některé z nich se sice navenek tváří jako relaxace, ale ve skutečnosti nám však žádné velké uvolnění nepřinášejí.
K nejčastějším činnostem tohoto druhu patří sledování televize, pobyt na sociálních médiích či časté kontroly e-mailu. Problém přitom spočívá především v tom, že čas, který touto cestou trávíme či spíše ztrácíme, si příliš neuvědomujeme. Do stejné skupiny patří i činnosti svou povahou zástupné nebo zaneprazdňující. Jde o činnosti, jejichž jediný význam spočívá v tom, že se jejich vykonáváním snažíme přesvědčit sami sebe, že nemáme dostatek času k provádění činností podstatně důležitějších, do kterých se nám z nejrůznějších důvodů nechce.
K nepřímému plýtvání časem dochází, věnujeme-li čas činnostem, které snižují naši výkonnost nebo produktivitu, a vedou tak k tomu, že na vykonávání důležitých činností potřebujeme času více. Příkladem je sklon nechávat se v průběhu své činnosti často zbytečně rozptylovat, například nepříliš naléhavými telefonními hovory, vykonávat příliš mnoho věcí najednou, a potřebovat tak na ně více času, než kdybychom je vykonávali jednu po druhé, nebo své úkoly nedokončovat a ztrácet čas tím, že se k nim po určité době musíme vracet, a věnovat jim tam více času, než kdybychom je vykonali hned.
Hledání ztraceného času
Některé důvody zbytečného utrácení času jsou víceméně zřejmé, jiné však jsou patrné méně, a svou povahou jsou rafinovanější. Mají povahu zvyků, či spíše zlozvyků, které s nakládáním s časem na prvý pohled možná příliš nesouvisí. Je jich však celá řada, a je dobré o nich vědět. K častým lze počítat především ty následující.
Trávení čas malichernými spory nebo konflikty, které nemůžeme vyhrát
Jde o zvyky, jež si jsou svou povahou i důsledky podobné. Jejich společným jmenovatelem bývá, že nás k nim vede naše
ego
.Prvý spočívá v tendenci ztrácet čas spory, ve kterých o nic nejde. Pokud v nich „zvítězíme“, nic podstatného nezískáme, a pokud je prohrajeme, o nic moc nepřijdeme. Rozum proto velí se jim vyhnout nebo se v nich nijak neangažovat. Naše
ego
však mnohdy trvá na tom, že bychom do nich vstoupit měli, a výsledkem bývá, že v nich zbytečně utrácíme čas.Podobný je sklon vstupovat do konfliktů, které z povahy nemůžeme vyhrát nebo ve kterých bude naše případná výhra zaplacena zcela neadekvátní cenou, většinou ztrátou času, ale i zbytečn