Názor, o kterém jsme pevně přesvědčeni, a ani v nejmenším o něm nepochybujeme, být správný vždy nemusí. Důvodem jsou určitá myšlenková zkreslení, kterými čas od času trpíme, a často i sebeklamy, vycházející z našich potřeb či emocí. Článek se zabývá nejčastějšími druhy, důvody a důsledky myšlenkových zkratek, zkreslení a sebeklamů i tím, proč mohou občas přerůstat až do podoby nekritických přesvědčení, stávajících se hendikepem v pracovním i osobním životě. Zabývá se i tím, jak se těchto, většinou nevědomých, sklonů či zvyklostí zbavit či jak jejich vzniku předejít.
Proč se (občas) mýlíme, i když jsme o své pravdě pevně přesvědčeni
Doc.
dr.
Jan
Urban
CSc.
Jako by nestačilo, že nás občas klamou druzí, klameme čas od času i sami sebe: dopouštíme se nejrůznějších sebeklamů. K nejčastějším důvodům, proč k nim dochází, patří, že si své uvažování či rozhodování snažíme trochu usnadnit. V pozadí bývá snaha našeho mozku zjednodušit si svou práci tím, že informace, které zpracovává, určitým způsobem filtruje, že občas trochu spěchá, že využívá určitých myšlenkových zkratek, které nejsou vždy účelné, to vše tak trochu za našimi zády, tedy aniž si to plně uvědomujeme.
Společným jmenovatelem mylných či ne zcela správných názorů, ke kterým pod vlivem těchto zkreslení docházíme, tak je, že neberou v úvahu veškeré dostupné informace nebo že s nimi nezacházejí zcela správně. Důvodem sebeklamů bývá však i to, že naše myšlení je občas „motivované“. Trpí totiž ne zcela vědomou snahou přizpůsobit si svět kolem nás svým přáním či potřebám nebo prostě jen názorům, které jsme si na ně již vytvořili. Svou roli při tom hraje často i to, že si nechceme připustit, jací skutečně jsme.
Myšlenková zkreslení představují určité systematické a opakované chyby myšlení, které je dobré znát. Mohou se týkat nás samotných, ale i osob kolem nás, mohou se vztahovat k našim rozhodnutím, odhadům či předpovědím, ale i k našim vzpomínkám. Kromě vlastního myšlení či paměti zasahují občas i do naší pozornosti, tedy toho, co vnímáme, a co nikoli.
Nejjednodušší příklady myšlenkových zkreslení
Myšlenkových zkreslení („cognitive bias“) existuje řada: psychologie jich dnes zná několik desítek. K těm nejjednodušším, a současně i nejčastějším, patří ty následující.
*
Paměťová zkreslení
.
Naše paměť většinou není zcela realistickým záznamem našich prožitků. Dominují v ní vzpomínky spojené se silnými emocemi nebo důležitými událostmi, které se nám většinou, bez ohledu na skutečnost, zdají být ve srovnání s jinými zážitky i přesnější. Snadněji si většinou vzpomeneme i na události, které vnímáme jako humorné. Minulost, tak jak jsme ji prožili, a naše vzpomínky, tedy to, na co z ní a jak snadno si vzpomeneme, tak mohou být dvě různé věci. Nejvážnější formou paměťových zkreslení jsou ta, kdy naše mysl do našich vzpomínek zasahuje a mění je podle událostí, které nastaly až poté, nebo je přizpůsobuje naši potřebám. Klamná představa může někdy vznikat i v souvislosti s tendencí interpretovat minulé události jako předvídatelnější, než ve skutečnosti byly.*
Infor