Pohyb osob za účelem získání zaměstnání v jiném státě není v poslední době jevem nijak mimořádným. Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), Švýcarska a také Spojeného království. Pro všechny tyto státy, na jejichž občany a instituce se vztahuje režim dále uvedených koordinačních nařízení Evropské unie, budeme používat pojem „stát EU“. Našim občanům se tak s nezbytným minimem administrativních překážek otevřel prostor pro získání zkušeností včetně možnosti pracovního uplatnění v těchto státech.
Práce v zahraničí a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Obdobně se osoby ze státu EU stávají zaměstnanci českých zaměstnavatelů nebo podnikají v ČR jako osoby samostatně výdělečně činné a v takovém případě jsou pojištěny v České republice. V přímé návaznosti na nadnárodní právní úpravu účinnou v souvislosti se členstvím České republiky v Evropské unii a při respektování podmínek českého práva v oblasti zdravotního pojištění přicházejí primárně v úvahu následující tři varianty výkonu výdělečné činnosti v jiných státech:
1.
výkon výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie (viz dále),
2.
působnost dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení vztahujících se na oblast zdravotního pojištění,
3.
práce v tzv. třetích zemích, fakticky tedy mimo státy uvedené ve dvou předcházejících bodech.
Podmínky platné pro české občany v jednotlivých situacích si v dalším textu blíže rozebereme.
Koordinační nařízení Evropské unie
Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny těmito předpisy: