Koncem roku je pravidlem, že vychází ve Sbírce zákonů tzv. valorizační nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů. Nejinak tomu bylo i letos.
Dne 6. prosince 2019 bylo ve Sbírce zákonů publikováno nařízení vlády č. 321/2019 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady). Toto nařízení vlády nabývá účinnosti 1. ledna 2020.
Nařízení vlády, kterým se upravovala náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se vydávala již za platnosti starého zákoníku práce, první bylo vydáno dokonce již v r. 1976. V roce 1996 bylo zavedeno pravidlo, podle kterého se prováděla společná pravidelná valorizace náhrady škody na zdraví v oblasti pracovněprávní i v oblasti občanskoprávní. Nařízení vlády v letech 1996 až 2013 vydávalo tedy MPSV společně s Ministerstvem spravedlnosti.
V roce 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ten zrušil pravidelnou občanskoprávní valorizaci náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví. Z toho důvodu nyní od r. 2014 MPSV vydává pouze nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých pouze podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady).
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 271b ZP (v praxi také zvaná renta) ne zcela přesně vyjadřuje situace, kdy se tato škoda poskytuje. Jsou to totiž veškeré případy, kdy zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání musel změnit zaměstnání nebo zkrátit svůj pracovní úvazek a v důsledku toho došlo k poklesu jeho výdělku, tedy vznikla mu škoda. Vzniku této škody nakonec nemusí přímo bezprostředně ani předcházet pracovní neschopnost, např. u nemoci z povolání, kdy se poškozený léčí ambulantně a jeho zdravotní stav graduje až k okamžiku, kdy je neschopen nadále vykonávat stávající práci a musí změnit zaměstnání. Zákonodárce ale chtěl názvem odlišit tento druh škody od předchozí škody způsobené ztrátou na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.
Podstata náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vychází z právní úpravy obsažené ve starém zákoníku práce a spočívá v tom, že se porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s v