V našem dnešním článku si podrobně probereme jedno jediné ustanovení z celé části zákoníku práce týkající se náhrady majetkové a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to ustanovení § 271u ZP. V prvním odstavci tohoto ustanovení se stanoví, že změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
Druhý odstavec pak obsahuje zmocnění pro vládu, která vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upraví nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
Vzhledem k tomu, že v praxi působí největší problémy změna poměrů při pobírání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, zastavíme se u ní.
V druhé části našeho článku se společně podíváme, jak vláda realizuje uvedené zmocnění v letošním roce, když dochází ke dvěma mimořádným valorizacím podle § 271u odst. 2 ZP.
Změna poměrů a náhrada za ztrátu na výdělku
Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání jsou – jak vyplývá z ustanovení § 269 ZP – pracovní úraz nebo nemoc z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a vznikem škody. Účelem náhrady škody spočívající ve ztrátě na výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniká dnem, kdy došlo následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání k poklesu (ztrátě) na výdělku.
Podle ustanovení § 271b odst. 1 ZP přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle předpisů důchodového pojištění (v praxi se může jednat pouze o souběh invalidního a vdovského/vdoveckého důchodu) a