263/1994 Sb.
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 7. prosince 1994
o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
Vláda nařizuje podle § 202 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965
Sb., ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.:
§ 1
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále
jen "náhrada za ztrátu na výdělku") příslušející zaměstnancům
podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů1) před
1. lednem 1993, se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek
rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě
zvýšený podle dřívějších předpisů,2) (dále jen "průměrný čistý
výdělek") zvyšuje o 30 %, nejméně však o 1100 Kč.
(2) Průměrný čistý výdělek se podle odstavce 1 zvyšuje jen do
částky 10 830 Kč.
(3) Zvýšení podle odstavce 1 se neprovede, je-li průměrný čistý
výdělek vyšší než 10 830 Kč.
§ 2
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům podle
zákoníku práce po 31. prosinci 1992, se upravuje tak, že se
průměrný hrubý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na
výdělku (dále jen "průměrný hrubý výdělek") zvyšuje o 30 %,
nejméně však o 1320 Kč, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31.
prosinci 1993, průměrný hrubý výdělek se zvyšuje o 15 %, nejméně
však o 660 Kč.
(3) Průměrný hrubý výdělek se podle odstavců 1 a 2 zvyšuje jen
do částky 13 000 Kč.
(4) Zvýšení podle odstavců 1 a 2 se neprovede, je-li průměrný
hrubý výdělek vyšší než 13 000 Kč.
§ 3
(1) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 30.
červnu 1994, průměrný hrubý výdělek se podle § 2 odst. 2
nezvyšuje.
(2) Úprava podle § 1 a 2 se provede bez žádosti zaměstnance; na
žádost zaměstnance se provede v případech, kdy mu náhrada za
ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení
invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů
o sociálním zabezpečení.
(3) Úprava podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 a 2 se provede na
žádost zaměstnance i v případech, kdy po 31. prosinci 1990 mu
náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo
ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce platné před 1. červnem
1994.
§ 4
Pro náhradu za ztrátu na výdělku i po úpravě provedené podle §
1 odst. 1 platí čl. V zákona č. 160/1993 Sb., kterým se mění
a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., a některé další
zákony.
Předseda vlády:
Doc. Ing. Klaus CSc. v. r.
Ministr práce a sociálních věcí:
Ing. Vodička v. r.
1) § 193 a 195 zákoníku práce.
§ 112 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
§ 6 zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy
a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského
pojištění a důchodového zabezpečení.
§ 7 a 31 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při pracovních
úrazech a nemocech z povolání.
§ 8 zákona č. 30/1965 Sb., o odškodňování pracovních úrazů
a nemocí z povolání.
2) Nařízení vlády ČSSR č. 138/1976 Sb., o úpravě některých náhrad
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády ČSSR č. 60/1982 Sb., o úpravě některých náhrad
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Zákon č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku
po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem
nebo nemocí z povolání.
Nařízení vlády č. 191/1993 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na
výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním
úrazem nebo nemocí z povolání.