Plné znění otázky
Právnická osoba provozuje pracovní agenturu. Zaměstnává montážní dělníky ze zahraničí, převážně z třetích zemí. Pracovní poměr je zpravidla sjednáván na dobu trvání povolení k zaměstnání, většinou na 3 měsíce. Poté pracovní poměr ve většině případů končí a zaměstnanec se vrací do své rodné země. Zaměstnavatel zajišťuje pro své zaměstnance po dobu trvání pracovního poměru ubytování, buď formou ubytování v ubytovně, nebo v pronajatých bytových jednotkách. Může zaměstnavatel v těchto případech využít ustanovení § 152 písm. f) zákoníku práce a hradit tak zaměstnancům cestovní výdaje související s „přijetím do zaměstnání v pracovním poměru“ v podobě poskytnutí ubytování po dobu trvání pracovního poměru? Za zajištění ubytování inkasuje od každého zaměstnance měsíčně částku, která je výrazně nižší než částka hrazená za toto ubytování vlastníkům ubytovacích zařízení a bytových jednotek. Jsou výdaje za ubytování hrazené zaměstnavatelem jeho daňovým výdajem? Není zaměstnavatel povinen zvýšit svůj základ daně dle § 23 odst. 17 ZDP nebo z jiného obdobného důvodu? Má zaměstnavatel v těchto případech nárok na odpočet, pokud je ubytování s DPH? Jaký je daňový a odvodový dopad na straně zaměstnance?