Problematika odpovědnosti v souvislosti s pracovním úrazem a BOZP

Povinnosti zaměstnavatele z pracovního úrazu dle zákoníku práce

V minulých vydáních P&M byly otištěny články, které se věnovaly povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody z pracovního úrazu¹⁾ a právnímu vymezení pracovních úrazů a jejich prevenci.²⁾ Proto budiž jako úvod do problematiky uvedeno pouze stručné shrnutí odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz.

Povinnosti zaměstnavatele z pracovního úrazu stanoví zákoník práce („ZP“) v § 269 a násl. Jeho odpovědnost je striktně objektivní, neboť není podmíněna porušením povinností ani zaviněním na jeho straně. Tato odpovědnost proto vzniká automaticky s pracovním úrazem. Své odpovědnosti se zaměstnavatel může zprostit jen, prokáže-li, že příčinou úrazu bylo: a) porušení pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci („BOZP“) zaměstnancem, b) opilost či vliv jiných návykových látek, anebo c) lehkomyslnost zaměstnance (v tomto případě je však možné pouze částečné zproštění odpovědnosti). Druhy povinných náhrad stanoví § 271a a násl. ZP. Výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění pak s účinností od 26.10.2015 upravuje nové nařízení vlády č. 276/2015 Sb.

Všichni zaměstnavatelé jsou pro případ své odpovědnosti z pracovních úrazů nebo nemoci z povolání ze zákona pojištěni u České pojišťovny či u Kooperativy pojišťovny („zákonné pojištění“) a jsou povinni odvádět pojistné ve výši určené v závislosti na předmětu činnosti zaměstnavatele.

Odpovědnost zaměstnavatele za správní delikty

Pro zaměstnavatele je stanoven rozsáhlý katalog povinností na úseku BOZP. Základní povinnosti jsou obsaženy § 101 ZP a v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci („ZoBOZP“). Další povinnosti pro jednotlivá odvětví či typy činností stanoví řada dalších zákonů a zejména podzákonných předpisů.³⁾ Povinnosti zaměstnavatele zahrnují především opatření k vytváření příznivého pracovního prostředí a předcházení pracovním úrazům, povinnosti informovat a školit zaměstnance v otázkách BOZP, vypracovávat BOZP dokumentaci a povinnosti evidovat, oznamovat, vyšetřovat pracovní úrazy a vyvozovat z nich příslušná opatření.

Vzhledem k důležitosti BOZP a složitosti této problematiky stanoví zároveň ZoBOZP zaměstnavatelům povinnost určit pro zajištění těchto úkolů odborně způsobilou osobu („technik BOZP“).⁴⁾ Technik BOZP může být buď zaměstnancem zaměstnavatele, nebo si může zaměstnavatel zvolit externího dodavatele těchto služeb. Je však třeba zdůraznit, že ustanovení této osoby v žádném případě nezbavuje odpovědnosti za dodržování pravidel BOZP ani zaměstnavatele samotného, ani jeho vedoucí zaměstnance (viz níže).

Pokud dojde k porušení závazných pravidel BOZP, dopouští se tím zaměstnavatel správního deliktu dle § 30 odst. 1 zákona č. 251 /2005 Sb., o inspekci práce („ZIP“). Za tento delikt může být příslušným inspektorátem práce uložena pokuta až do výše 2 000 000 Kč. Ke spáchání deliktu dochází samotným porušením některé z povinností na úseku BOZP. Jedná se o objektivní odpovědnost zaměstnavatele, není třeba prokazovat jeho zavinění. Zaměstnavatel se může odpovědnosti za správní delikt zprostit pouze, prokáže-li, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinností zabránil.

Je tedy třeba důsledně rozlišovat mezi pracovním úrazem a porušením předpisů BOZP. Výskyt pracovního úrazu sám o sobě není důvodem uložení sankce za správní delikt na úseku BOZP. Přirozeně však existuje výrazná korelace obou skutečností. Při kontrole inspektorátu práce z důvodu výskytu pracovního úrazu se totiž zaměstnavateli podaří pouze zřídkakdy prokázat, že splnil beze zbytku veškeré své povinnosti z BOZP a že vynaložil veškeré úsilí, aby úrazu předešel. Výskyt závažných pracovních úrazů je též důvodem pro udělení vyšších pokut, neboť závažnost následků správního deliktu je jedním z kritérií při stanovení výše sankce za jeho spáchání.

Dále je třeba zmínit, že pojišťovna provozující zákonné pojištění je oprávněna požadovat po zaměstnavateli náhradu (až do výše jí poskytnutého plnění), pokud byl pracovní úraz způsoben z důvodu porušení povinností na úseku BOZP.

Trestněprávní odpovědnost právnických osob

Od roku 2012 je v účinnosti zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Tento zákon stanoví, které trestné činy mohou být spáchány též právnickými osobami, a jaké tresty jim mohou být uloženy (od peněžitých trestů přes vyloučení z veřejných zakázek a dotací až po zákaz činnosti a zrušení právnické osoby). Avšak v uvedeném výčtu trestných činů chybí veškeré trestné činy proti životu a zdraví, tj. ty trestné činy, které by typicky přicházely v úvahu v souvislosti s pracovními úrazy (zejm. ublížení na zdraví či obecné ohrožení). Vzhledem k tomu není prakticky možné v souvislosti s pracovním úrazem dovodit trestněprávní odpovědnost zaměstnavatele – právnické osoby.⁵⁾ Trestněprávní odpovědnost za pracovní úrazy proto připadá v úvahu pouze u konkrétních fyzických osob (viz níže).

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou jeho zaměstnancem

Zaměstnavatel odpovídá za jednání svých zaměstnanců a jeho následky. Tato zásada je stanovena v českém právu na dvou místech.

• Speciální úpravou je § 265 odst. 2 ZP, dle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit škodu, kterou způsobí jeho zaměstnanec porušením povinností při plnění pracovních úkolů jeho jinému zaměstnanci. Tato odpovědnost zahrnuje i případy, kdy dojde k poškození zdraví. V tomto případě není (na rozdíl od pracovního úrazu) podmínkou, aby poškozený zaměstnanec utrpěl úraz při výkonu práce či v souvislosti s ní.
• Z ustanovení § 914 občanského zákoníku plyne obecná povinnost zaměstnavatele nahradit veškerou škodu způsobenou jeho zaměstnancem (jakož i dalšími osobami, které použije při své činnosti).⁶⁾ Způsobí-li tedy zaměstnavatelův zaměstnanec (např. na staveništi, kde jsou přítomni zaměstnanci více zaměstnavatelů) úraz cizímu zaměstnanci, bude za způsobenou škodu odpovídat zaměstnavatel.

Z výše uvedených důvodů lze jen doporučit, aby si zaměstnavatel pojistil odpovědnost za škodu způsobenou jeho zaměstnanci. Tato odpovědnost totiž není kryta zákonným pojištěním.

Zbývá ještě dodat, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu, kterou jeho zaměstnanci způsobí cizím zaměstnancům či třetím osobám, se posuzuje nikoliv dle zákoníku práce, ale dle občanského zákoníku. Proto musí být tomuto zaměstnavateli prokázáno zavinění takového úrazu cizího zaměstnance (přinejmenším ve formě nedbalosti). Nedbalost jeho zaměstnance se přitom považuje za jeho vlastní nedbalost.

Vyslání zaměstnance, agenturní zaměstnávání a společné pracoviště

Odpovědnost za pracovní úraz tíží vždy zaměstnavatele poškozeného zaměstnance. Toto platí i ve všech případech, kdy je zaměstnanec vyslán k výkonu práce mimo prostory zaměstnavatele (souhrnně „vyslání“). Zaměstnavatel je proto povinen odškodnit poškozeného zaměstnance i tehdy, dojde-li k úrazu: a) v průběhu pracovní cesty při výkonu práce u jiných subjektů (např. montáž dodávaného stroje u zákazníka či práce subdodavatele na společném staveništi generálního dodavatele stavby), b) v průběhu dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli dle § 43a ZP či c) při agenturním zaměstnávání dle § 307a a násl. ZP (je třeba si uvědomit, že v tomto případě je zaměstnavatelem agentura práce).

Od odpovědnosti za pracovní úrazy při vyslání zaměstnance je třeba důsledně odlišovat odpovědnost za dodržování povinností BOZP na příslušném pracovišti. Tuto odpovědnost totiž zcela logicky zákon ukládá přijímajícímu zaměstnavateli („uživatel“), neboť pracoviště je pod jeho kontrolou. Ten tedy musí dbát na zajištění pracovní bezpečnosti. Je proto povinností uživatele, aby zajistil příslušná školení zaměstnanců, vybavil zaměstnance ochrannými osobními pracovními prostředky („OOPP“) a plnil další preventivní opatření. V případě pracovního úrazu je uživatel dle nařízení vlády 201/2010 Sb. povinen zaznamenat pracovní úraz do knihy úrazů, ohlásit pracovní úraz na příslušná místa (Inspektorát práce, Policie ČR atd.), vyhotovit záznam o úrazu a provést opatření k prevenci vzniku dalších úrazů. Dle § 105 ZP je pak uživatel o pracovním úrazu zaměstnance povinen bez zbytečného odkladu uvědomit též zaměstnavatele postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky. Pouze tak může tento vysílající zaměstnavatel provést záznam o pracovním úrazu do své knihy úrazů, oznámit pracovní úraz příslušné pojišťovně a uplatnit u ní nároky ze zákonného pojištění.

Vykonávají-li na jednom pracovišti práci zaměstnanci více zaměstnavatelů („společné pracoviště“), jsou tito zaměstnavatelé povinni vzájemně se informovat a spolupracovat spolu na úseku BOZP. Vzájemnou dohodou pak musí určit zaměstnavatele, který bude společná opatření koordinovat. Cílem této koordinace je ochrana všech zaměstnanců a dalších osob přítomných na pracovišti.

Odpovědnost jednotlivých zaměstnanců na úseku BOZP

Pokud je pracovní úraz způsoben jiným zaměstnancem, vzniká jeho osobní odpovědnost. Tato odpovědnost je odpovědností subjektivní, a proto takovému zaměstnanci musí být vždy prokázáno zavinění přinejmenším ve formě nedbalosti.

Pravidla BOZP jsou závazná pro všechny zaměstnance. Z hlediska BOZP však mají ze zákona zvláště exponované postavení vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení. Vedoucími zaměstnanci jsou dle § 11 ZP zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni ukládat podřízeným úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim závazné pokyny. Těmto zaměstnancům ukládá zákoník práce jako jednu z jejich základních povinností zajištění BOZP, a to v rozsahu všech jim podřízených pracovních míst.

Tato povinnost vedoucím zaměstnancům vzniká automaticky již vznikem pracovního poměru, pokud je zřejmé, že se jedná o místo vedoucího zaměstnance a je určen okruh podřízených zaměstnanců. Tyto skutečnosti někdy vyplývají přímo z pracovní smlouvy, často však budou stanoveny ve vnitřních předpisech společnosti, které jsou též pro zaměstnance závazné. V praxi se bude jednat o pracovní řády či jiné vnitřní předpisy (organizační řády, bezpečnostní směrnice atd.).

V průběhu trvání pracovního poměru se vymezení odpovědnosti konkrétního zaměstnance na úseku BOZP může měnit, např. při změnách pracovní pozice či ad hoc v souvislosti s aktuálními úkoly či projekty zaměstnavatele. Aby byla taková změna pro příslušného zaměstnance závazná, musí být vždy v souladu s jeho pracovní smlouvou a musí být jednoznačná. Je totiž vždy třeba mít na paměti, že se právní jednání, které lze vyložit různým způsobem, ze zákona vykládá vždy ve prospěch zaměstnance. Lze proto jen doporučit, aby s každým novým úkolem či projektem zaměstnavatele, pro který nelze dle stávajících pravidel jednoznačně určit odpovědnost jednotlivých zaměstnanců za BOZP, byla provedena výslovná delegace této odpovědnosti jednotlivým zaměstnancům.

Správné vymezení konkrétní osoby zaměstnance, který na určitém úseku zaměstnavatele odpovídá za dodržování BOZP, je zásadní pro určení jeho případné (spolu-) zodpovědnosti za pracovní úraz, pokud tento nastal právě kvůli porušení pravidel BOZP. Nelze-li v konkrétním případě určit takového vedoucího zaměstnance (např. u malých zaměstnavatelů nemusí být žádný zaměstnanec v postavení vedoucího zaměstnance, pro konkrétní projekt nelze určit odpovědnost nikoho ze stávajících vedoucích zaměstnanců apod.), odpovídá za porušení BOZP dle konkrétní situace statutární orgán, který je vrcholným představitelem celé společnosti, či generální ředitel jako vedoucí zaměstnanec na nejvyšší úrovni řízení. Jak již bylo uvedeno, nemohou se vedoucí zaměstnanci ani statutární orgány své odpovědnosti zprostit odkazem na to, že došlo k ustanovení odborného technika BOZP.

Odpovědnost zaměstnanců dle zákoníku práce

Nedodržení předpisů BOZP, pokud se jedná o jejich závažné porušení, popř. o soustavné méně závažné porušování, budou zpravidla představovat výpovědní důvod dle § 52 písm. g) ZP. V případě, že takové porušení dosáhne intenzity zvlášť hrubého porušení ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) ZP, je zaměstnavatel oprávněn zaměstnanci okamžitě zrušit pracovní poměr. Dle ustálené judikatury je k naplnění tohoto důvodu okamžitého zrušení požadováno, aby se jednalo o případy, kdy nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.⁷⁾ Lze mít za to, že důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru bude naplněn v případě takového počínání zaměstnance, které způsobuje reálné riziko ohrožení života či vážného poškození zdraví jeho či ostatních zaměstnanců.

Pokud zaměstnanec nedodržením pravidel BOZP způsobí škodu svému zaměstnavateli (pracovní úraz, udělení sankce apod.), je povinen k její náhradě dle pravidel § 250 a násl. ZP, pokud mu zaměstnavatel prokáže zavinění této škody. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout 4,5násobek jeho průměrného měsíčního výdělku, ledaže byla škoda způsobena úmyslně, v opilosti či pod vlivem jiných návykových látek.

Pokud se jedná o člena statutárního orgánu (jednatel, člen představenstva), výše uvedené limity chránící zaměstnance neplatí. Za způsobenou škodu proto statutární orgán společnosti odpovídá neomezeně. Zároveň může být na základě rozhodnutí orgánu, který jej jmenoval, kdykoliv okamžitě odvolán z funkce.

Odpovědnost zaměstnanců za přestupky na úseku BOZP

Jak vyplývá ze zákonné definice přestupků na úseku BOZP, mohou se jich až na výjimky dopustit jen zaměstnavatelé – fyzické osoby (o odpovědnosti zaměstnavatelů – právnických osob za správní delikty bylo pojednáno výše). Ostatní fyzické osoby se jich mohou dopustit pouze v případě, že vykonávají některou z níže uvedených funkcí a neplní povinnosti, které pro výkon této funkce stanoví zákon. Tyto funkce mohou být vykonávány jak v pracovním poměru, tak podnikatelsky. V obou případech je odpovědnost za spáchání přestupku stejná.

• Koordinátor BOZP je odbornou osobou, která musí být určena zadavatelem stavby, pokud na staveništi působí zaměstnanci více zhotovitelů stavby. Neplnění jeho povinností je přestupkem dle § 17 odst. 1 písm. za) ZIP, za který mu může být uložena pokuta až do výše 300 000 Kč.
• Stavbyvedoucí je osoba mající příslušnou autorizaci v oboru stavebnictví. Dle stavebního zákona může být stavba až na výjimky prováděna pouze stavebním podnikatelem, který je povinen zabezpečit odborné provádění stavby právě stavbyvedoucím. Stavbyvedoucí je povinen mj. zajistit při výstavbě dodržování povinností k ochraně života, zdraví a BOZP. Porušení povinností stavbyvedoucím je přestupkem dle § 179 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, za který lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.
• Osoba vykonávající stavební dozor je osoba mající příslušnou autorizaci v oboru stavebnictví, která má povinnost dohlížet nad prováděním stavby, též s ohledem na bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi. Stavební dozor je třeba dle stavebního zákona ustanovit, pokud je stavba prováděna svépomocí. Porušení povinností touto osobou je přestupkem dle § 179 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, za který lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

Jiní zaměstnanci se přestupku na úseku BOZP dopustit nemohou.

Trestněprávní odpovědnost zaměstnanců

Závažné porušení pravidel BOZP může být kvalifikováno jako trestný čin konkrétního zaměstnance. V úvahu přichází zejména trestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 trestního zákoníku („TZ“) a ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 TZ. V případě, že je jednáním ohrožena větší skupina osob,⁸⁾ nelze vyloučit ani trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 TZ.

Trestný čin může být spáchán aktivním konáním či opomenutím. V souvislosti s pracovními úrazy bývá typickým závadným chováním, pokud zaměstnanec nedodrží bezpečnostní předpisy z neznalosti, lehkovážnosti či aby si ulehčil práci (porušení zákazu vstupu, nepoužívání ochranných pracovních pomůcek, nedodržení předepsaného bezpečného postupu při montáži apod.). Přinejmenším stejně závažným je však jednání vedoucího pracovníka, který svým podřízeným nařídí, aby postupovali v rozporu s bezpečnostními předpisy (nezřídka se tím sleduje urychlení postupu, aby došlo ke splnění dodacích lhůt zákazníkovi apod.). Opomenutí může spočívat v tolerování porušování pravidel BOZP podřízenými pracovníky, nezpracování příslušných dokumentů BOZP, neurčení bezpečného postupu při konkrétních nebezpečných úkonech, nezajištění školení zaměstnanců apod.⁹⁾

U opomenutí je předpokladem trestnosti zaměstnance, aby porušil pro něj závaznou zákonnou povinnost. V konkrétním případě proto musí být zjištěno, který vedoucí pracovník na jaké úrovni řízení měl povinnost zajistit plnění příslušných požadavků BOZP (může se jednat o mistra, stavbyvedoucího, generálního ředitele či jednatele – viz výklad výše). V rámci vyšetřování je proto vždy třeba zkoumat hierarchii řízení a vztahy nadřízenosti a podřízenosti u konkrétního zaměstnavatele, jeho vnitřní předpisy (organizační řád atd.) a pracovní pokyny. Není-li prokázáno, že došlo k delegaci odpovědnosti za BOZP na nižší stupeň řízení, zůstává případná trestní odpovědnost na řídicích funkcích (dle konkrétních okolností statutární orgán, generální ředitel, vedoucí pobočky apod.).¹⁰⁾ Pokud je dána společná odpovědnost více osob na stejné úrovni řízení či na různých úrovních, pak je předmětem šetření též míra spoluzavinění.

Další podmínkou trestní odpovědnosti je příčinná souvislost (tzv. kauzální nexus) mezi jednáním zaměstnance a pracovním úrazem. Ne každý pracovní úraz je totiž nezbytně důsledkem porušení pravidel BOZP, i když k takovému porušení skutečně došlo. Prokazování příčinné souvislosti bývá v praxi komplikované. Často je totiž pracovní úraz důsledkem celé řady příčin, tyto na sebe navazují, či existují nezávisle na sobě. Dle soudní praxe¹¹⁾ se za příčinu považuje takové jednání, bez kterého by k následku nedošlo, byl-li podíl posuzovaného jednání na vzniku následku podstatný. Takové jednání se pak považuje za příčinu úrazu i v případě, kdy bylo pro vznik úrazu nezbytné i jednání další osoby (např. poškozeného, jiného zaměstnance). Nenařídí-li proto např. stavbyvedoucí řádné ohrazení výkopu, nevyviní se tvrzením, že by k úrazu nedošlo, pokud by poškozený zaměstnanec dodržel zákaz vstupu či pokud by ostraha zaměstnanci ve vstupu zabránila.

Je třeba zmínit, že trestní odpovědnost je posuzována odděleně od ostatních typů odpovědnosti. Zejména není pro trestní posouzení rozhodné, zda je zaměstnavatel povinen poškozeného zaměstnance odškodnit dle odpovědnosti za pracovní úraz, či zda byla zaměstnavateli uložena sankce za správní delikt porušení povinností BOZP.

Odpovědnost zaměstnanců za škodu vůči třetím osobám?

Jak je uvedeno výše, zaměstnavatel odpovídá za škodu (např. poškození zdraví), kterou jeho zaměstnanec při výkonu práce způsobil třetí osobě (např. cizímu zaměstnanci). Poškozený proto může uplatnit škodu přímo proti zaměstnavateli. Může však poškozený uplatit toto škodu i přímo proti zaměstnanci, který škodu způsobil?

Lze dojít k závěru, že zaměstnanec je v tomto ohledu chráněný. Zaměstnanec v případě, že způsobí při výkonu práce třetí osobě škodu, za tuto škodu přímo poškozenému neodpovídá. Je totiž odpovědný pouze vůči svému zaměstnavateli podle pro něj příznivější úpravy dle zákoníku práce (viz výše).¹²⁾ Nesmí se však jednat o škodu, kterou způsobí úmyslně či svou hrubou nedbalostí.¹³⁾

Výše uvedené platí pouze o zaměstnancích, a nevztahuje se na další osoby, které pro zaměstnavatele vykonávají práci – např. statutární orgány (jednatelé, členové představenstva) či osoby, které pracují jako dodavatelé – podnikající fyzické osoby.¹⁴⁾ Tyto osoby odpovídají za škodu, kterou třetím osobám způsobí při výkonu své práce, přímo. To platí i v případě, kdy by na základě § 2914 občanského zákoníku odpovídala za tuto škodu současně i společnost, která jejich práce použila při své činnosti (viz výklad výše).

Regresní nároky v příkladu

Regresními nároky se obecně označují nároky toho, kdo plnil za někoho jiného a má z tohoto důvodu nárok na odškodnění. V souvislosti s pracovními úrazy může vznikat celá řada regresních nároků, jak vyplývá z následujícího příkladu.

Jak vyplývá z případové studie, může v souvislosti s pracovním úrazem dojít k celému propletenci odpovědnostních vztahů, které mohou být předmětem náročných a zdlouhavých soudních řízení. K tomu může přistoupit též trestní řízení vůči různým osobám a šetření inspektorátu práce u všech zúčastněných subjektů. Všem zaměstnavatelům nelze proto než doporučit, aby věnovali maximální úsilí prevenci vzniku pracovních úrazů a dodržování všech požadavků BOZP, a pokud možno se tak šetření pracovních úrazů vyhnuli.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu
• nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
• ZoBOZP – zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• ZIP – zákon č. 251 /2005 Sb., o inspekci práce
• zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
• TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník