V pracovněprávních vztazích platí, že na poskytnutí neplaceného volna se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout. Neplacené volno nesmí zaměstnavatel zaměstnanci určit a prostřednictvím neplaceného volna nelze ani řešit výrobní či provozní problémy zaměstnavatele, jako je například nedostatek zakázek.
Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění – neplacené volno ve specifických situacích
Ing.
Antonín
Daněk
Neplacené pracovní volno se zpravidla poskytuje na základě žádosti zaměstnance, který pro důvody na své straně nemůže práci konat. Pokud zaměstnavatel s poskytnutím neplaceného volna souhlasí, doporučuje se vždy sepsat písemnou dohodu o poskytnutí neplaceného volna a jeho rozsahu. Po dobu neplaceného volna nepřísluší zaměstnanci mzda ani plat, protože práci nekoná. Zaměstnanci taktéž nepřísluší ani náhrada mzdy nebo platu, protože se nejedná o některou ze zákonných osobních překážek v práci na jeho straně.
Neplacené volno v podmínkách zdravotního pojištění
Ve vazbě na platnou legislativu lze konstatovat, že pro placení pojistného na zdravotní pojištění nejsou důležité kalendářní dny (nebo i měsíce) poskytnutého neplaceného volna. Z pohledu zaměstnavatele jde o to, zda musí (nebo naopak nemusí) dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum. Z uvedeného tak plyne, že pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání neplaceného volna.
Při řešení specifických situací z praxe vycházíme v dalším textu primárně z podmínky, že zaměstnavatel musí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, což znamená, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Nebereme tedy v úvahu okolnosti snižující minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle