Jednoznačný pohled na BOZP (bezpečnost a ochranu zdraví při práci), respektive podstatu BOZP, představuje v současnosti vysoce aktuální problém. Vyslovené názory Luboše Poka ale vyvolávají celou řadu vedlejších otázek a také vzbuzují vážná podezření.
Také mě zajímá pohled na současnou BOZP – ale nejen na současnou
Ing.
Antonín
Dušátko
Úvodní informace
Autor má rozepsaný seriál, ve kterém se zamýšlí nad podstatou bezpečnosti práce – částečně i z širšího pohledu celé BOZP. V této souvislosti dosud byly otištěny následující příspěvky:
1.
Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“, Bezpečnost a hygiena práce (BHP) č. 12/2018, s. 5 až 10,
2.
Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“ - pokračování, BHP č. 4/2019, s. 25 až 32,
3.
Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“ - dokončení, BHP č. 7-8/2019, s. 37 až 44.
Poznámka:
V posledním příspěvku byl k celonárodní diskusi předložen návrh definice pojmů jednak
„bezpečnost práce“
- v tradičním, základním pohledu, a současně také „bezpečnost pracovních činností“
, do kterého jsou zahrnuty také „mimopracovní oblasti“ konání člověka. Jako první se do této diskuse zapojil Ing. Jaromír Elbel, který v BHP č. 4/2021 publikoval svůj příspěvek – Zamyšlení nad pojmem „Bezpečnost při práci“.Výše uvedené je také důvod, proč se autor snaží sledovat publikované příspěvky s tímto zaměřením. V této souvislosti jej zaujal společný článek (autoři Petr Hlavsa a Michal Běhounek), otištěný v našem časopise – v čísle 11 z roku 2021, pod názvem „Pohled osobnosti na současnou BOZP“ (1). V tomto článku je uveřejněn rozhovor s Lubošem Pokem, ke kterému autor cítí potřebu se vyjádřit.
V rámci úvodních informací je účelné ještě doplnit, že oproti bezpečnosti práce, kde nám dosud stále chybí sjednocený pohled na tuto oblast, je na tom ochrana zdraví výrazněji lépe. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „
stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci či vady“
(2). Poznámka:
Tuto přesnou definici lze ale považovat pouze za teoretickou a ideáln
í
, v běžné praxi průběžně nedosažitelnou. Vždyť až 95 % lidí lze celosvětově označit jako nemocných nebo postižených – vadou, nepohodou (3). Ochrana zdraví je v našich podmínkách, a to dokonce v nejširším slova smyslu, rovněž zcela jednoznačně specifikována. WikiSkripta, která představují otevřený prostor pro tvorbu a ukládání medicínských studijních materiálů, v Mefanetu (vzdělávací síť českých a slovenských lékařských fakult) uvádějí následující specifikaci: „
Ochranou zdraví se má dosáhnout toho, aby z žádné lidské aktivity nevznikala nepřijatelná zdravotní rizika“
(4). Autorův první dojem a související zamyšlení
Po prvním, pouze zcela orientačním, seznámení s uvedeným rozhovorem, ve kterém je konstatováno, že Luboš Pok zajišťuje služby pro více než 100 malých firem různého zaměření, přičemž současně uvádí, že bezpečnost práce vnímá jako službu, byl autor jmenovaným téměř fascinován. Stále má v živé paměti dobu svého aktivního působení – zejména v rámci tehdejšího státního odborného dozoru nad bezpečností práce – viz zákon č. 174/1968 Sb. V jeho počátečním období, vedle své základní specializace, současně spolupracoval, a
de facto
také i z části spoluzodpovídal za bezpečnost práce v rámci tehdejšího Federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství (FMHTS) a později ještě také v rámci bývalého Federálního ministerstva všeobecného strojírenství (FMVS). Každodenní pracovní úkoly, jakož i v uvedené době neustále vznikající nové problémy, značně převyšovaly nejen odborné, ale i časové možnosti autora. Řečeno jinými slovy, autor byl průběžně traumatizován, že není schopen v plném rozsahu zajistit plnění daných úkolů. Přitom někdejší hutnictví a strojírenství, jakož i pozdější těžké a všeobecné federální strojírenství, z pohledu autora, představovalo sice téměř „nekonečně širokou pracovní oblast“, nicméně značně zúženou ve srovnání s rozsahem působnosti jmenovaného.
Ve snaze o zajištění tehdejších každodenních úkolů, byl autor nucen vyhledávat nejen odborné konzultace, ale přímo i těsnou pracovní spolupráci, s řadou předních specialistů působících zejména v tehdejším Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. Jako příklad možno uvést technologii obrábění a tváření kovových materiálů, která byla tehdy soustředěna převážně do uvedených resortů. Rovněž obrábění dřeva, přesněji lze říci jeho zpracovávání, zejména v rámci dřevomodeláren ve velkých slévárenských provozech, představovalo z pohledu bezpečnosti práce závažný problém. Je ale pravda, že rozhodující počty dřevozpracujících strojů byly v době federace provozovány zejména v rámci národních průmyslů obou tehdejších republik.
Z celé řady dalších, si autor s úctou vzpomíná např. na Václava Kučeru, který u nás v uvedené době představoval „absolutní špičku“ v oblasti obrábění kovů, podobně jako Jindřich Kratochvíl, který tvořil obdobu u tváření kovových materiálů. Na úseku obrábění dřeva tuto dvojici doplňoval Václav Svoboda, rovněž celostátně uznávaný a respektovaný odborník a specialista. Je třeba ještě připomenout, že v uvedené době byl sice již samozřejmostí jednotkový pohon příslušného pracovního stroje, ale zpracovávaný materiál, až na vzácné výjimky, byl do příslušných strojů, zejména na obrábění dřeva a tváření kovových materiálů – oproti naší dnešní současnosti – vždy zásadně vkládán jenom ručně.
V uvedené době, při výrazně nižší úrovni bezpečnosti práce – a to v celém rozsahu – při porovnání se současností, byla zcela logicky vykazována výrazně vyšší pracovní úrazovost. Smyslem tohoto příspěvku ale není sledování uvedené úra