Bezpečnost práce při provozu manipulačních vozíků se opětovně podceňuje

Přehled pracovních úrazů

Pro informaci v ČR za rok 2022

Informační systém o pracovních úrazech SÚIP v období od 1. 1. do 31. 12. 2022 eviduje celkem 32 490 pracovních úrazů, z toho bylo 79 smrtelných pracovních úrazů, 753 závažných pracovních úrazů a 31 658 ostatních pracovních úrazů, viz níže uvedená tabulka.

Legenda

Druhy pracovních úrazů (PÚ):

• smrtelný PÚ pro účely evidence: takové poškození zdraví, na jehož následky postižený nejpozději do jednoho roku zemřel,
• závažný PÚ: s hospitalizací delší než pět dnů,
• ostatní PÚ: s dočasnou pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny

U manipulačních vozíků za rok 2022

V porovnání s rokem 2021 je to u manipulačních vozíků o 1 smrtelný PÚ a 2 ostatní PÚ méně, ale o 11 závažných PÚ více.

Vybrané příčiny smrtelného PÚ a závažných PÚ u manipulačních vozíků, které jsou uvedeny v informačním systém o pracovních úrazech SÚIP:

• SMRTELNÝ PÚ – přimáčknutí manipulačním vozíkem k regálu,
• postižený stál u elektrického vysokozdvižného vozíku (VZV), druhý VZV přijížděl do prostoru, kde stál postižený a narazil do něj, vozík nadskočil a přirazil nohu postiženého k zemi,
• při chůzi ve skladu olejů vstoupil postižený na hlavní uličku v okamžiku, kdy zde projížděl VZV, čímž došlo k najetí vozíku na chodidlo,
• postižený s řidičem VZV diskutovali o označení materiálu pro expedici, a to v okamžiku, kdy se řidič VZV snažil rozjet, ve stejném okamžiku postižený vykročil a položil nohu přímo pod kolo rozjíždějícího se VZV,
• při přecházení po pracovišti byl postižený sražen manipulačním vozíkem, čímž došlo k pohmoždění nártu levé dolní končetiny,
• při chůzi po skladu nacouval VZV do postiženého, který mu poranil levou dolní končetinu, čímž došlo ke zlomeni zadní lýtkové kosti, dále k utržení svalu a sedření kůže na dolní končetině, jeho hospitalizaci a podrobení se transplantaci kůže,
• při vystoupení z VZV, který popojel svou setrvačností, čímž došlo k přejetí levé dolní končetiny.

Další příčiny pracovních úrazů při provozu manipulačních vozíků jsou například:

• vysoká rychlost, omezený výhled, jazyková bariéra,
• nedovolená jízda na MV,
• řidič (obsluha, operátor) píše SMS nebo má sluchátka nebo za jízdy telefonuje apod.,
• záměna ovládacích prvků motorového vozíku (vpřed-vzad),
• v odstavených manipulačních vozících jsou často jejími obsluhami ponechávány klíče v zapalování,
• manipulační vozíky ve většině případů nejsou nevybaveny provozní dokumentací se záznamem o kontrolách před zahájením provozu a o provozní údržbě,
• manipulační jednotka přepravovaná manipulačním vozíkem je nestabilní na vidlicích nebo zaměstnanec ji při manipulaci přidržuje, čímž dochází k pádu například na procházejícího zaměstnance.

V zásadě je nutno konstatovat, že z kontrolní činnosti SÚIP, dále i z dostupných informací je zcela zřejmé, že zaměstnavatelé považují modernizaci manipulačních vozíků a jejich bezpečnostních prvků za nutnost a logický vývoj. Může to být také i způsob, jak například zvýšit konkurenceschopnost, dále zvýšit produktivitu práce, a co je potěšitelné i způsob směřující ke snížení pracovních úrazů, což je na jedné straně.

Na straně druhé straně však z kontrolní činnosti a kontroly příčin a okolností pracovních úrazů je zcela zřejmé, že zaměstnavatelé řidičům manipulačních vozíků již potřebnou pozornost nevěnují. Budeme-li konkrétní, pak se jedná v řadě případech o nízkou úroveň teoretické přípravy např. neseznámení s konkrétními riziky příslušného pracoviště, dále neseznámení s návodem výrobce konkrétního manipulačního vozíku, ale také i neseznámení s vnitřními organizačními směrnicemi zaměstnavatele. Těmito vnitřními organizačními směrnicemi mohou být například: „Místní řád skladu“ (čl. 4.1.1 ČSN 26 9030) nebo tzv. „Dopravní řád“ (příloha č. 1 nařízení vlády č. 168/2002 Sb.). Zásadní nedostatky, a tudíž významný podíl na pracovních úrazech pramení, dle informačního systému o pracovních úrazech SÚIP, z nedostatečného praktického zácviku řidiče (obsluhy, operátora) na konkrétní typ manipulačního vozíku (§ 101, § 102, §103 zákoníku práce) včetně vyměnitelných přídavných zařízení (příslušenství), kterými mohou být například: prodloužení nosných vidlic, kleště pro přepravu sudu nebo role papíru, obraceč na sudy nebo sběrové nádoby, závěsný hák na vidlice, sněhová radlice. Dalšími vyměnitelným příslušenstvím mohou být i montážní plošiny – pracovní klece, které jsou zdrojem řady pracovních úrazů. V tomto případě zdůrazňujeme, že zvedání osob pomocí manipulačních vozíků ve vyměnitelném příslušenství se jedná o vysoce rizikovou činnost, která vyžaduje splnění řady povinností, a které vyplývají například ze zákoníku práce, ČSN EN ISO 3691-1, z návodu výrobce atd. Setkáváme se i s řadou zjištění, že zaměstnavatel věří zaměstnanci, že manipulační vozík, který bude obsluhovat již „zná a umí ovládat“, a zaměstnavatel tudíž nemá ani potřebu, resp. čas si ověřit jeho skutečné znalosti. Vážný nedostatek je však v neseznámení řidičů manipulačních vozíků s riziky místních podmínek například ve výrobních a skladových provozech, dále i neznalost požadavků na způsob manipulace s konkrétním břemenem tzn. zaměstnavatel v zásadě nestanoví konkrétní bezpečné pracovní postupy.

Z toho logicky pramení následující možná rizika vzniku pracovních úrazů:

• střet zaměstnance s manipulačním vozíkem, a to například při jejich couvání, dále vlivem omezené viditelnosti převážených břemen, nepřehledná místa například rohy budov, vchody a východy z budov, neprůhledné plastové lamelové clony, vjezdy do hal (výjezdy), nevhodně umístěné přechody pro pěší apod.,
• nadměrná rychlost motorových vozíků tzn. řidiči příliš rychle projíždí pracovišti, kde se pohybují zaměstnanci, absence komunikací pro pěší (bod 5. nařízení vlády č. 101/2005 Sb.),
• nehody více vozíků například na křižovatkách, dále odstavení vozíků na nepřehledném místě nebo omezená viditelnost vlivem špatného osvětlení, pády břemen z regálových systému apod. (§ 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.).

Navážeme-li dále, pak je obecně známo, že zaměstnavatel, dle ust. § 105 odst. 5 zákoníku práce, je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. V rámci kontroly příčin a okolností pracovního úrazu se v řadě případech opakovaně setkáváme s případy, kdy zaměstnavatelé přijímají následující opatření proti opakování PÚ:

• standardním opatřením zaměstnavatelů je projednání pracovního úrazu na poradě a provedení mimořádného školení řidičů (obsluh, operátorů) manipulačních vozíků,
• další možností, kterou zaměstnavatelé volí je prezentace pracovního úrazu (úrazového děje) včetně rozboru příčin a přijatých opatřeních na vývěsce nebo prostřednictvím elektronické pošty.

K zamyšlení jsou však zejména níže uvedená opatření proti opakování PÚ:

• zaměstnavatelé zpravidla využívají univerzálního slovíčka „budeme“, tzn. budeme řešit, budeme instalovat atd., čímž zaměstnavatelé, takto to vnímáme, se snaží z různých důvodů problém pouze odročit nikoliv však řešit,
• zaměstnavatel problematiku řeší až v okamžiku, kdy se stane obdobný pracovní úraz.

Vybrané pracovní úrazy k dané problematice, které jsou uvedeny v informačním systému o pracovních úrazech SÚIP

Příklad č. 1

Stručný popis:

Úkolem bylo naložit paletu s materiálem pomocí vysokozdvižného manipulačního vozíku na korbu nákladního vozidla, přičemž při couvání manipulačního vozíku směrem ke korbě nákladního vozidla došlo ke srážce úrazem postiženého, čímž došlo ke zranění pravé dolní končetiny, což si vyžádalo hospitalizaci delší než 5 dnů.

Porušení:

Kontrolovaná osoba neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohrožení dopravou na pracovištích tzn. nestanovení prostoru pro bezpečné nakládání a vykládání přepravovaného materiálu a rovněž neurčení zaměstnance, který tuto činnost řídí a koordinuje. Uvedeným stavem kontrolovaná osoba nedodržela povinnost uloženou ji ustanovením:

§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů a § 4 písm. a) příloha 1 bod přílohy 1 písm. bodu a) nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, ve znění pozdějších předpisů.

Příklad č. 2

Stručný popis:

Při odchodu z místa, kde je umístěno zařízení na evidenci docházky (čipové zařízení) z objektu montáže došlo ke střetu osoby s manipulačním vozíkem, kdy cestou do šaten postižená vstoupila před couvající manipulační vozík.

Porušení:

Kontrolovaná osoba nevytvořila bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tím, že nepřijala opatření k předcházení rizikům. Kontrolovaná osoba je povinna organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti, aby zaměstnanci nebyli ohroženi dopravou na pracovištích. Kontrolovaná osoba nemá vyznačené komunikace zvlášť pro dopravu a pohyb osob. Dle článku 5.1 přílohy nařízení vlády č. 101/2005 Sb., v platném znění, je uvedeno, že dopravní komunikace a venkovní prostory (dále jen „komunikace") musí být voleny a umístěny tak, aby zajišťovaly snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců, zdržujících se v jejich blízkosti. Tím, že kontrolovaná osoba neoznačila komunikaci pro pohyb osob a dopravních prostředků nastala situace, kdy došlo ke střetu manipulační technik nesplnila tak stanovenou povinnost ust. § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Příklad č. 3

Stručný popis:

Při nakládce paletového zboží si řidič kamionu těsně před příjezdem manipulačního vozíku připravoval na ložné ploše návěsu zajišťovací prvek (upínací pás) nákladu. Postižený však zakopl a upadl na podlahu návěsu. Řidič manipulačního vozíku v ten okamžik dojížděl s nákladem paletových tvárnic k návěsu a nestihl již registrovat řidiče a započal vykládku palet. Při manipulaci se zbožím tak přimáčkl na podlahu spadlého řidiče kamionu na boční podpěrný sloupek.

Vybrané nejčastější dotazy k dané problematice, které v rámci poradenství nebo na odborných seminářích obdržel SÚIP

Dotaz

Jak je to se školením zaměstnance/zaměstnanců z BOZP u manipulačních vozíků?

Odpověď:

Obecně platí, že zaměstnavatelé provozující manipulační vozíky (elektrické, dieselové, LPG) tak v návaznosti na ust. § 103 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) jsou povinni zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „školení k BOZP“), které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce (řízení a ovládání manipulačních vozíků) a vztahující se k rizikům, s nimiž mohou zaměstnanci přijít do styku na daném pracovišti.

Součástí prováděného školení musí být, vedle teoretické části, též praktická, tj. seznámení školeného zaměstnance s konkrétním manipulačním vozíkem, který bude obsluhovat, včetně řádného zaučení na konkrétním manipulačním vozíku, a to i s eventuálními přídavnými zařízeními. V obou případech za plnění těchto povinností zodpovídá, dle ust. § 103 odst. 2 a odst. 3 zákoníku práce s přihlédnutím k ust. § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, příslušný zaměstnavatel.

Kvalifikační požadavky školitele, dále i obsah a formu dokladu stanovuje zaměstnavatel ve své vnitřní organizační směrnici. Vnitřní organizační směrnicí může být např. „dopravní řád“ zpracovaný ve smyslu přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky nebo také i „Místní řád skladu“ zpracovaný ve smyslu čl. 4.1.1 ČSN 26 9030 Manipulační jednotky – Zásady pro tvorbu, bezpečnou manipulaci a skladování.

Zdůrazňujeme však, že školitel by měl v rámci školení k BOZP upozornit i na aktuální předpisy vztahující se k bezpečnosti práce v dané problematice, dále upozornit na konkrétní rizika na konkrétním pracovišti, vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění.

V zásadě je nutno říci, že zaměstnavatel zodpovídá za splnění všech zákonem stanovených povinností v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Záleží na zaměstnavateli, jak oblast školení řidičů (obsluhy) manipulačních vozíků a také i odbornou způsobilost – kvalifikační požadavky školitele řidičů (obsluhy) manipulačních vozíků stanoví ve své vnitřní organizační směrnici.

Pokud se týká problematiky řidičského oprávnění tzn. řidičských průkazů jako takových, tak tato oblast nespadá do působnosti zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy, který odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti dopravy a za její uskutečňování je Ministerstvo dopravy, www.mdcr.cz.

Dotaz

Chtěl bych se Vás zeptat, jaké má povinnosti zaměstnavatel vůči svým zaměstnancům u osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP)?

Odpověď:

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je dle ust. § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“): „Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.“ Jedním z přijatých opatření ze strany zaměstnavatele k předcházení vyhodnocených rizik mohou být právě OOPP. Ust. § 104 odst. 1 zákoníku práce uvádí, že: „Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie.“

Z výše uvedené citace lze tak konstatovat, že pokud nelze rizika omezit či eliminovat prostředky kolektivní ochrany (tím je např. zábradlí na pracovišti, které může zamezit pádu z výšky nebo do hloubky většímu počtu zaměstnanců na daném pracovišti), opatřeními v oblasti organizace práce (např. nastavenými pracovními postupy ze strany zaměstnavatele, kterými lze co nejvíce eliminovat působení rizik), je povinností zaměstnavatele poskytnout svým zaměstnancům OOPP. Samozřejmě i samotné OOPP musí plnit svoji základní funkci, a to je chránit zaměstnance před konkrétními riziky při výkonu pracovní činnosti na daném pracovišti. Pokud tak např. hrozí tepelné riziko s možným popálením některých lidských části těla zaměstnance, je na místě, aby zaměstnavatel zvolil vhodné OOPP proti jeho působení.

Pro určení a výběr vhodných OOPP musí zaměstnavatel vycházet z povinnosti vyplývající z ust. § 104 odst. 5 zákoníku práce: „Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.“

Prováděcí právní předpis k OOPP, tj. nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (dále jen „nařízení vlády“) dále specifikuje podmínky k problematice OOPP. Dle ust. § 4 odst. 1 tohoto nařízení vlády: „Při určování rizik pro výběr a použití osobního ochranného pracovního prostředku zaměstnavatel postupuje zejména podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, přičemž vychází z vyhledávání a vyhodnocování rizik.“ Samotná příloha tak v sobě zahrnuje tabulku pro vyhodnocení rizik pro výběr a použití ochranných prostředků, a to podle základního rozdělení na výčet možných rizik a částí lidského těla, na která rizika mohou působit.

Pokud budeme vycházet z předpokladu, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci např. OOPP pro ochranu očí/zrak v podobě ochranných brýlí, je jeho povinností dle ust. § 104 odst. 4 zákoníku práce je udržovat v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. V praxi tak samotné přidělování OOPP je zpravidla u zaměstnavatelů řešeno v rámci vnitřní organizační směrnice a výdejovými kartami u jednotlivých zaměstnanců s uvedením seznamu a datem přidělení daných OOPP s podpisem příslušného zaměstnance. Případně i s doplněním doby, po kterou budou OOPP využívány.

Dále je také nutno uvést, že dle ust. § 3 odst. 3 nařízení vlády: „Zaměstnanec musí být s používáním osobního ochranného pracovního prostředku prokazatelně seznámen. Používání osobního ochranného pracovního prostředku více zaměstnanci je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení infekčními onemocněními.“ V případě používání OOPP více zaměstnanci na pracovištích (provozech) tak musí být dodržena jistá hygienická opatření. Samozřejmě i v této situaci má stále zaměstnavatel povinnost udržovat je v použivatelném stavu.

Samotné přidělování OOPP zaměstnancům zaměstnavatelem, a to i v rámci např. počtu přidělených kusů, musí vycházet ze základního principu, a to, aby přijaté opatření v podobě OOPP nadále odstraňovalo, nebo omezilo působení rizik. Pokud tedy přidělený OOPP ztratil svoji funkčnost, je zaměstnavatel povinen jej nahradit novým odpovídajícím kusem.

Zaměstnavatel je také povinen zaměstnance seznámit s používáním OOPP a současně stanovit způsob, četnost, podmínky a dobu jejich používání. Zaměstnavatel uvedené stanoví na základě četnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce i pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem samotných OOPP.

Na závěr je nutno zdůraznit, že dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení vlády musí OOPP: „být po dobu používání účinný proti vyskytujícím se rizikům a jeho používání nesmí představovat další riziko“ a „odpovídat podmínkám na pracovišti“. Právě i tyhle vlastnosti a podmínky používání OOPP by měl zaměstnavatel zhodnotit pro výběr vhodných OOPP k daným pracovním činnostem u svých zaměstnanců.

Shrnutí

Státní úřad inspekce práce tak, jako v předcházejícím období, tak i v tomto roce se při kontrolní činnosti, v rámci hlavního úkolu „Kontroly bezpečností práce ve zpracovatelském průmyslu a strojírenství“, zaměří nejen na robotizovaná pracoviště, dále na autonomní vozíky, ale také i manipulační vozíky, a to z pohledu jejich údržby, dále provozu v souladu s průvodní a provozní dokumentací, také zda zaměstnavatel organizuje práci a stanovil pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály a nebyli ohroženi dopravou na pracovišti včetně ověření zdravotní způsobilosti pro výkon dané činnosti. Dále také, jak zaměstnavatel vytváří bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a přijímá opatření k předcházení rizikům.

Na závěr: Zárukou bezpečného provozu manipulačních vozíků, tzn. i manipulace s břemeny, stále zůstává zkušený a řádně proškolený řidič (obsluha, operátor)