Občané členských států Evropské unie (EU) a jejich rodinní příslušníci nejsou z hlediska zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, považováni za cizince, a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané České republiky (ČR).
Právní postavení občanů EU dle zákona o zaměstnanosti
Ustanovení § 3 odst. 2 zákona o zaměstnanosti stanoví právní fikci, že na občany členských států EU a jejich rodinné příslušníky, pokud jde o jejich právní postavení, se hledí jako na občany ČR, tedy že v oblasti zaměstnávání požívají stejných práv a povinností. Stejné právní postavení jako občané ČR mají též občané Norska, Lichtenštejnska a Islandu, patřící do Evropského hospodářského prostoru, jejich rodinní příslušníci a dále občané Švýcarska a jejich rodinní příslušníci. Občanům z členských států EU a jejich rodinným příslušníkům je zajištěno stejné právní postavení při uplatňování na trhu práce v ČR jako občanům ČR, což znamená, že oproti občanům států, které nejsou členy EU, jde o odlišnou právní úpravu spočívající například v tom, že k výkonu práce na území ČR nemusejí mít povolení k zaměstnání.
O půlnoci ze dne 31. ledna 2020 na 1. února 2020 došlo k odchodu Velké Británie z EU. Do konce roku 2020 platí tzv. přechodné období, kdy nenastanou v podstatě žádné změny, Velká Británie bude mít stále přístup k jednotnému trhu a spadat pod unijní legislativu. Práva dotčených občanů (ať už českých nebo britských) jsou zachována. Z dohody o vystoupení Velké Británie z EU vyplývá, že občané EU ve Velké Británii a Britové v členských státech EU mají právo zůstat a pracovat tam,