Občané členských států Evropské unie (EU) a jejich rodinní příslušníci nejsou z hlediska zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, považováni za cizince, a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané České republiky (ČR).
Právní postavení občanů EU dle zákona o zaměstnanosti
Ustanovení § 3 odst. 2 zákona o zaměstnanosti stanoví právní fikci, že na občany členských států EU a jejich rodinné příslušníky, pokud jde o jejich právní postavení, se hledí jako na občany ČR, tedy že v oblasti zaměstnávání požívají stejných práv a povinností. Stejné právní postavení jako občané ČR mají též občané Norska, Lichtenštejnska a Islandu, patřící do Evropského hospodářského prostoru, jejich rodinní příslušníci a dále občané Švýcarska a jejich rodinní příslušníci. Občanům z členských států EU a jejich rodinným příslušníkům je zajištěno stejné právní postavení při uplatňování na trhu práce v ČR jako občanům ČR, což znamená, že oproti občanům států, které nejsou členy EU, jde o odlišnou právní úpravu spočívající například v tom, že k výkonu práce na území ČR nemusejí mít povolení k zaměstnání.
O půlnoci ze dne 31. ledna 2020 na 1. února 2020 došlo k odchodu Velké Británie z EU. Do konce roku 2020 platí tzv. přechodné období, kdy nenastanou v podstatě žádné změny, Velká Británie bude mít stále přístup k jednotnému trhu a spadat pod unijní legislativu. Práva dotčených občanů (ať už českých nebo britských) jsou zachována. Z dohody o vystoupení Velké Británie z EU vyplývá, že občané EU ve Velké Británii a Britové v členských státech EU mají právo zůstat a pracovat tam, kde bydleli a pracovali doposud. Dohoda zakotvuje přechodné období do konce roku 2020, po které se v přístupu na pracovní trh bude postupovat ve vztazích s Velkou Británií stejně, jako by Velká Británie stále byla v EU. Zároveň v přechodném období do 31. 12. 2020 budou probíhat další jednání o vzájemných vztazích Velké Británie a EU a zatím nelze spekulovat o obsahu dohody. Lze ovšem předpokládat, že od 1. ledna 2021 bude nutné pohlížet na občany Velké Británie jako na občany třetích zemí se všemi důsledky z toho z hlediska zaměstnávání vyplývajících (nutné platné povolení k zaměstnání a platné oprávnění k pobytu).
Z ust. § 3 odst. 3 zákona o zaměstnanosti dále vyplývá, že rodinní příslušníci občana ČR, kteří nejsou státními příslušníky ČR ani jiného členského státu EU, mají v právních vztazích upravených tímto zákonem stejné právní postavení jako občan ČR. Z uvedeného kromě jiného vyplývá, že stejné postavení jako občané ČR mají i rodinní příslušníci občanů EU, kteří sami jsou občané tzv. třetích států, a dle standardních pravidel by se na ně jinak vztahovala omezení vstupu na český trh práce. S ohledem na širokou definici rodinného příslušníka občana EU se může jednat o poměrně velký okruh zaměstnanců ze zahraničí, kteří mohou bez omezení vstupovat na český trh práce.
Občan EU a jeho rodinný příslušník
I když ust. § 3 odst. 2 zákona o zaměstnanosti užívá zobecnění „občan EU“, zahrnujeme pod tento pojem i občany států, které nejsou členskými státy Evropské unie. Konkrétně se jedná o státy Evropského hospodářského prostoru, tedy Island, Lichtenštejnsko a Norsko a dále o Švýcarsko. Občané těchto států jsou tak zaměstnáváni ve stejném režimu jako občané EU.
Definici rodinného příslušníka lze nalézt v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Za rodinného příslušníka občana EU, EHP a Švýcarska (obdobně rodinného příslušníka občana ČR) se ve smyslu ust. § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců na území České republiky považuje:
- manžel,
- rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje,
- potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana EU a
- potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana EU, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.
Za rodinného příslušníka občana EU se považuje též jakýkoliv další příbuzný občana EU, pokud:
- ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt, žil před vstupem na území s občanem EU ve společné domácnosti,
- je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt, nebo
- se o sebe z vážných zdravotních důvodů nedokáže sám postarat bez osobní péče občana EU.
Za rodinného příslušníka občana EU se považuje též cizinec, který sice není s občanem EU v žádném formálním příbuzenském vztahu, ale který prokáže, že má s občanem EU trvalý partnerský vztah, který není manželstvím, a žije s ním ve společné domácnosti. Dle ust. § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky při posuzování trvalosti partnerského vztahu se zohlední zejména povaha, pevnost a intenzita vztahu.
Ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky dále vyplývá, že pokud je v tomto zákoně uveden pojem „manžel“, „manželství“ nebo „dítě manžela“, rozumí se tím i partner, partnerství, dítě jednoho z partnerů nebo dítě svěřené do péče partnera. Za partnera se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která prokáže, že vstoupila do úředně potvrzeného trvalého společenství dvou osob stejného pohlaví.
Zaměstnávání občanů EU
Obecně mohou občané EU na území ČR pobývat bez povolení nebo zde mohou získat potvrzení o přechodném, popřípadě trvalém pobytu. Občané EU na území ČR pobývají buď na základě práva volného pohybu osob vyplývajícího ze Smlouvy o fungování EU a ze zákona o pobytu cizinců, nebo na základě zvláštního pobytového povolení (povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu), o které může občan EU požádat, pokud v ČR plánuje pobývat déle než tři měsíce.
S ohledem na princip volného pohybu osob a pracovní síly mohou občané EU/EHP/Švýcarska pobývat na území ČR po neomezenou dobu bez víza či jiného povolení pouze na základě svého cestovního dokladu či průkazu totožnosti. Při pobytu delším než 3 měsíce si občan EU může zažádat buď o potvrzení o přechodném pobytu, nebo o povolení k trvalému pobytu. Ani pro účely zaměstnání na území ČR nepotřebují občané EU/EHP a Švýcarska nebo jejich rodinní příslušníci povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu, modrou kartu nebo kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Existuje zde pouze evidenční a informační povinnost na straně zaměstnavatele. Tuto povinnost má zaměstnavatel v případě zaměstnání občana ze zahraničí, tj. jak občana EU a jeho rodinného příslušníka, tak cizince ve smyslu zákona o zaměstnanosti.
Občan EU ani jeho rodinný příslušník nepotřebují k nástupu do zaměstnání a výkonu práce žádné povolení. V případě rodinného příslušníka se však dovozuje, že toto právo je podmíněno jeho společným pobytem s občanem EU na území ČR. Rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, může vstoupit na trh práce bez povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, pokud obdrží od Ministerstva vnitra povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka EU, nebo se prokáže dokladem (záznam v cestovním dokladu, potvrzení) o podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR.
Povinnosti zaměstnavatele při zaměstnávání občanů EU
Přestože občané EU a jejich rodinní příslušníci mají stejný přístup na trh práce jako občané ČR, vztahují se k zaměstnávání těchto pracovníků určité povinnosti. Tyto povinnosti se nevztahují pouze na právního zaměstnavatele občana EU či jeho rodinného příslušníka (tedy subjekt, který s těmito cizinci uzavírá pracovní smlouvu či jinou dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr), ale i na subjekty, k nimž jsou tito cizinci vysláni k výkonu práce (a tedy s těmito subjekty nevstupují do přímého pracovněprávního vztahu).
Informační povinnost zaměstnavatele
Z ust. § 87 zákona o zaměstnanosti vyplývá informační povinnost zaměstnavatele vůči příslušné krajské pobočce Úřadu práce. Nastoupí-li do zaměstnání občan EU nebo jeho rodinný příslušník, jsou zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě byly tyto osoby vyslány na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy, povinni o této skutečnosti nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce písemně informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce. Při ukončení zaměstnání jsou zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba povinni tuto skutečnost oznámit příslušné krajské pobočce Úřadu práce nejpozději do 10 kalendářních dnů od skončení zaměstnání nebo vyslání. Místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce se řídí místem, ve kterém je nebo má být zaměstnání vykonáváno. Tiskopis „Informace o nástupu občana EU/EHP a Švýcarska nebo jeho rodinného příslušníka nebo cizince, který nepotřebuje pracovní oprávnění do zaměstnání, k vyslání k plnění úkolů vyplývajících z uzavřené smlouvy nebo k vnitropodnikovému převedení zaměstnance“ je k dispozici též na webových stránkách MPSV ČR. K vyplněnému tiskopisu nejsou od zaměstnavatele vyžadovány žádné další doklady.
Pokud je občan EU/EHP a Švýcarska nebo jeho rodinný příslušník nebo rodinný příslušník občana ČR vyslán svým zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě EU/EHP a Švýcarska k výkonu práce na území ČR, je tento zaměstnavatel povinen nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce písemně informovat o této skutečnosti krajskou pobočku ÚP ČR příslušnou podle místa výkonu práce.
Nejprve je tedy zaměstnavatel povinen písemně informovat příslušnou pobočku Úřadu práce o nástupu občana EU či jeho rodinného příslušníka do zaměstnání. Tuto povinnost je třeba splnit nejpozději v den jejich nástupu do zaměstnání. Kromě informace související s nástupem do zaměstnání je zaměstnavatel povinen informovat Úřad práce také o ukončení zaměstnání občana EU či jeho rodinného příslušníka ve lhůtě 10 kalendářních dnů. V případě, že je občan EU či jeho rodinný příslušník zaměstnán na dobu určitou a toto zaměstnání se neprodlouží, lze dobu trvání oznámit Úřadu práce již v rámci úvodní informace s tím, že následnou informaci o ukončení zaměstnání již není třeba zasílat.
Písemná informace musí obsahovat údaje z evidence, kterou je zaměstnavatel povinen vést podle ust. § 102 odst. 2 nebo odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Každou změnu těchto údajů je zaměstnavatel povinen nahlásit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala nebo kdy se o ní dověděl.
Evidenční povinnost zaměstnavatele
Kromě informační povinnosti má zaměstnavatel dále povinnost vést evidenci těchto kategorií zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen vést evidenci občanů EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinných příslušníků a rodinných příslušníků občana ČR, které zaměstnává. Stejnou povinnost má i zahraniční zaměstnavatel, který uzavřel smlouvu s právnickou nebo fyzickou osobou, na jejímž základě byl jeho zaměstnanec, občan EU/EHP a Švýcarska nebo jeho rodinný příslušník nebo rodinný příslušník občana ČR vyslán na území ČR k plnění úkolů vyplývající z této smlouvy.
Zákon o zaměstnanosti upravuje evidenční povinnost zaměstnavatele nebo právnické či fyzické osoby, ke které je občan EU či jeho rodinný příslušník vysílán k výkonu práce. Prakticky se jedná o povinnost evidovat určité osobní údaje o zaměstnaném nebo vyslaném občanu EU či jeho rodinném příslušníkovi.
Zákon o zaměstnanosti uvádí údaje, které evidence musí obsahovat. Shodné údaje musí obsahovat písemná informace příslušné krajské pobočce Úřadu práce podávána zaměstnavatelem, nastoupí-li uvedená osoba do zaměstnání. Každou změnu těchto údajů je také zaměstnavatel povinen nahlásit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala nebo kdy se o ní dověděl. Tiskopis informace o nástupu (ukončení) zaměstnání je k dispozici též na webových stránkách MPSV ČR.
Evidence obsahuje tyto údaje:
- identifikační údaje cizince,
- adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek,
- číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal,
- druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno,
- pohlaví,
- zařazení podle odvětvové (oborové) klasifikace ekonomických činností,
- nejvyšší dosažené vzdělání,
- vzdělání požadované pro výkon povolání,
- den nástupu a den skončení zaměstnání nebo vyslání zahraničním zaměstnavatelem.