Zaměstnávání občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků

Občan EU a jeho rodinný příslušník

Ačkoliv § 3 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen "zákon o zaměstnanosti"), využívá zobecnění "občan EU", je třeba upozornit, že tento pojem zahrnuje i občany států, které formálně nejsou členskými státy Evropské unie. Konkrétně se jedná o státy Evropského hospodářského prostoru, tedy Island, Lichtenštejnsko a Norsko a dále o samostatně stojící Švýcarsko. Občané těchto států jsou tak zaměstnáváni ve stejném režimu jako občané EU.

V případě definice rodinného příslušníka občana EU nám § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o pobytu cizinců"), poskytuje poměrně rozsáhlou definici, která se týká nejen nejbližších rodinných příslušníků, ale i vzdálenějších příbuzných či dokonce osob, které s občanem EU nejsou v žádném formálním svazku. Mezi rodinné příslušníky občana EU tak zejména patří:

• manžel,
• rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje,
• potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana EU a
• potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana EU, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.

Za rodinného příslušníka občana EU se považuje také jakýkoliv další příbuzný občana EU, pokud:

• ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt, žil před vstupem na území s občanem EU ve společné domácnosti,
• je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt, nebo
• se o sebe z vážných zdravotních důvodů nedokáže sám postarat bez osobní péče občana EU.

Nicméně, za rodinného příslušníka občana EU se považuje též cizinec, který sice není s občanem EU v žádném formálním příbuzenském vztahu, ale který prokáže, že má s občanem EU trvalý partnerský vztah, který není manželstvím, a žije s ním ve společné domácnosti. Tyto případy se v praxi objevují stále častěji, a přestože je prokázání takového vztahu vůči Ministerstvu vnitra komplikovanější, lze tento postup jednoznačně doporučit, neboť cizinec může získat povolení k přechodnému pobytu až na 5 let a současně být zaměstnán bez jakéhokoliv omezení.

K definici rodinného příslušníka občana EU lze ještě závěrem dodat, že zákon o pobytu cizinců (§ 180f) pod pojmem "manžel", "manželství" nebo "dítě manžela" rozumí i "partner", "partnerství", "dítě jednoho z partnerů" nebo "dítě svěřené do péče partnera" a plně tedy reflektuje zákon o registrovaném partnerství. Tímto tedy dále otevírá možnost získání přechodného pobytu pro rodinné příslušníky občanů EU dalším cizincům ze třetích států.

Zaměstnání občana EU a jeho rodinného příslušníka

Zákon o zaměstnanosti (§ 3 odst. 2 a 3) shodně v obou případech stanoví, že občan EU i jeho rodinný příslušník mají, co se týká zaměstnávání, stejné právní postavení jako občan ČR. Faktickým projevem tohoto práva je skutečnost, že občan EU ani jeho rodinný příslušník nepotřebují k nástupu do zaměstnání a výkonu práce žádné povolení. V případě rodinného příslušníka se však dovozuje, že toto právo je podmíněno jeho společným pobytem s občanem EU na území ČR. Splnění této podmínky je také důležité proto, aby rodinnému příslušníku občana EU byl udělen přechodný pobyt (dále k tomuto tématu níže). Navíc v případě rodinného příslušníka občana EU podaná žádost o povolení přechodného pobytu zakládá fikci uděleného přechodného pobytu, která trvá až do pravomocného rozhodnutí o podané žádosti.

Aby bylo možné vyloučit veškeré pochybnosti týkající se splnění podmínek pro uznání cizince jako rodinného příslušníka občana EU, doporučuje Úřad práce, aby si rodinný příslušník občana EU před nástupem do zaměstnání vyřídil povolení k přechodnému pobytu či o něj alespoň požádal. S tímto doporučením se lze jedině ztotožnit, neboť v případě, že cizinci status rodinného příslušníka občana EU přiznán nebude, hrozí zaměstnavateli, že se zaměstnáním cizince bez příslušného oprávnění dopustí nelegálního zaměstnání. Jelikož zaměstnavatel není účastníkem řízení o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, lze dále doporučit, aby zaměstnavatel po rodinném příslušníkovi občana EU, jehož žádost je v řízení na Ministerstvu vnitra, požadoval předložení překlenovacího pobytového štítku (překlenovacího víza) osvědčujícího fikci platnosti pobytového oprávnění. Tento štítek může Ministerstvo vnitra vydat při podání žádosti o povolení přechodného pobytu ve formě víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající předpokládané délce řízení o žádosti.

Pobyt občana EU a jeho rodinného příslušníka

Přestože zákon o zaměstnanosti staví práva občanů EU a jejich rodinných příslušníků na roveň občanů ČR ohledně možnosti jejich zaměstnávání, v případě jejich pobytu to tak úplně neplatí.

Předně lze potvrdit, že občané EU žádné povolení k pobytu na území ČR nepotřebují, jejich právo usadit se kdekoliv v rámci EU je v tomto směru ze strany ČR plně reflektováno. Nicméně pokud se občan EU rozhodne pobývat na území ČR po dobu delší 30 dnů, je povinen do 30 dnů ode dne vstupu na území ohlásit místo svého pobytu na příslušné pobočce Cizinecké policie (dle místa pobytu).

Občan EU má dále právo (nikoliv povinnost) si požádat o potvrzení o přechodném pobytu, pokud hodlá na území ČR pobývat déle než 3 měsíce. Zde je třeba upozornit, že ačkoliv se jedná formálně pouze o právo občana EU, a tedy rozhodnutí, zda o potvrzení o přechodném pobytu zažádá či nikoliv, je zcela na jeho úvaze, mohou nastat určité životní situace, kdy toto potvrzení bude potřebovat. Donedávna tomu tak bylo např. u rezidenčního parkování v parkovacích zónách v Praze, přihlášení automobilu v ČR, sjednání penzijního či životního pojištění nebo pouze k prokázání 5 let nepřetržitého přechodného pobytu pro účely žádosti o trvalý pobyt na území ČR.

Naproti tomu rodinný příslušník občana EU příliš volnosti nemá. Předně je třeba si uvědomit, že než vstoupí na území ČR, respektive území schengenského prostoru, potřebuje k tomuto vstupu víza, ledaže by byl občanem státu, na který se vztahuje výjimka bezvízového styku. V případě jeho pobytu na území jiného státu začleněného do schengenského prostoru v rámci dlouhodobého víza či pobytu, má automaticky právo vstoupit a krátkodobě pobývat v ČR. Pro případ, že by rodinnému příslušníku v průběhu jeho krátkodobého pobytu v ČR uplynulo vízum, stanoví zákon o pobytu cizinců [§ 18 písm. e)], že je rodinný příslušník oprávněn pobývat na území ČR společně s občanem EU po dobu nepřekračující 3 měsíce. Nicméně, rodinný příslušník má v rámci 3 měsíců pobytu povinnost požádat o povolení k přechodnému pobytu. V této souvislosti je třeba připomenout i ohlašovací povinnost rodinného příslušníka, kterou musí splnit ve lhůtě 30 dnů v případě, že na území pobývá s občanem EU, nebo ve lhůtě 3 dnů v případě, že na území pobývá sám (a je prakticky považován "pouze" za občana třetího státu).

Nesplnění ohlašovací povinnosti vůči Cizinecké policii může být postiženo pokutou až do výše 3 000 Kč. Tato pokuta samozřejmě hrozí přímo občanu EU nebo jeho rodinnému příslušníkovi, nikoliv zaměstnavateli. Každopádně je třeba dodat, že tato povinnost bývá ze strany občanů EU velmi často nerespektována, což Cizinecká policie s ohledem na praktickou neexistenci hranic uvnitř schengenského prostoru velmi obtížně postihuje. Navíc občané EU a jejich rodinní příslušníci jsou povinni splnit svou ohlašovací povinnost vůči ubytovateli, který je následně povinen příslušné informace předat Cizinecké policii. V této souvislosti lze upozornit, že definice ubytovatele dle zákona o pobytu cizinců (§ 99) dopadá prakticky na každého, kdo pronajímá občanu EU či jeho rodinnému příslušníku nemovitost za peníze. Ubytovatel má kromě oznamovací povinnosti vůči Cizinecké policii také povinnost vést domovní knihu.

Informační povinnost zaměstnavatele

Přestože občané EU a jejich rodinní příslušníci mají stejný přístup na trh práce jako občané ČR, vztahují se k zaměstnávání těchto pracovníků určité povinnosti. Tyto ovšem sledují spíše statistické účely než ochranu českého pracovního trhu. Důležité je však upozornit, že tyto povinnosti se nevztahují pouze na právního zaměstnavatele občana EU či jeho rodinného příslušníka (tedy subjekt, který s těmito cizinci uzavírá pracovní smlouvu či jinou dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr), ale i na subjekty, k nimž jsou tito cizinci vysláni k výkonu práce (a tedy s těmito subjekty nevstupují do přímého zaměstnaneckého vztahu).

Předně, zaměstnavatel je povinen písemně informovat příslušnou pobočku Úřadu práce (dle místa výkonu práce) o nástupu občana EU či jeho rodinného příslušníka do zaměstnání. V praxi pak zaměstnavatelům může způsobit problémy, že tuto povinnost je třeba splnit právě nejpozději v den jejich nástupu do zaměstnání. Obecně lze doporučit zaslání informace prostřednictvím datové schránky, což umožní i zpětně v případě kontroly prokázat, že k odeslání informace došlo. Z pohledu praxe se lze setkat i s případy, kdy zaměstnavatelé odesílají informace o nástupu občana EU či jeho rodinného příslušníka prostřednictvím e-mailu. Zde lze doporučit, opět z pohledu případných kontrol, aby příslušná pobočka Úřadu práce potvrdila přijetí těchto e-mailů (což příslušné pobočky běžně dělají).

Kromě informace související s nástupem do zaměstnání je zaměstnavatel povinen informovat Úřad práce také o ukončení zaměstnání občana EU či jeho rodinného příslušníka, nicméně zde zákon o zaměstnanosti poskytuje dostatečnou lhůtu 10 kalendářních dnů. V případě, že je občan EU či jeho rodinný příslušník zaměstnán na dobu určitou a toto zaměstnání se neprodlouží, lze dobu trvání oznámit Úřadu práce již v rámci úvodní informace s tím, že následnou informaci o ukončení zaměstnání již není třeba zasílat.

Samozřejmě, pokud během výkonu zaměstnání dojde ke změnám v informacích zaslaných Úřadu práce, je zaměstnavatel dále povinen informovat i o těchto změnách, a to opět ve lhůtě 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změny nastaly či se o nich zaměstnavatel dozvěděl. Z praktického pohledu to budou zejména případy změn pracovní pozice či místa výkonu zaměstnání. Za nesplnění informační povinnosti hrozí zaměstnavateli pokuta až do výše 100 000 Kč. Lze však potvrdit, že v praxi bývají uložené pokuty daleko nižší.

Veškeré informační povinnosti je třeba plnit na formulářích Úřadu práce, které jsou k dispozici na jeho webových stránkách http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/tiskopisy.

Evidenční povinnost zaměstnavatele

Kromě informační povinnosti upravuje zákon o zaměstnanosti i evidenční povinnost zaměstnavatele nebo právnické či fyzické osoby, ke které je občan EU či jeho rodinný příslušník vysílán k výkonu práce. Prakticky se jedná o povinnost evidovat určité osobní údaje o zaměstnaném nebo vyslaném občanu EU či jeho rodinném příslušníkovi. Předmět vedené evidence upravuje zákon o zaměstnanosti v následujícím rozsahu:

• identifikační údaje cizince,
• adresa v zemi trvalého pobytu a adresa pro doručování zásilek,
• číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal,
• druh práce, místo výkonu práce a doba, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno,
• pohlaví,
• zařazení podle odvětvové (oborové) klasifikace ekonomických činností (není třeba v případě vyslání),
• nejvyšší dosažené vzdělání (není třeba v případě vyslání),
• vzdělání požadované pro výkon povolání (není třeba v případě vyslání) a
• den nástupu a den skončení zaměstnání nebo vyslání zahraničním zaměstnavatelem.

Jelikož se však tento rozsah téměř shoduje s údaji, které jsou zaměstnavatel, nebo právnická či fyzická osoba, povinni oznámit krajské pobočce Úřadu práce v rámci jejich informační povinnosti, v praxi postačí, pokud si zaměstnavatel nebo právnická či fyzická osoba, ke které je občan EU či jeho rodinný příslušník vysílán k výkonu práce, založí kopii vyplněného informačního formuláře do osobního spisu zaměstnance. Tímto postupem lze vedle dalších dokumentů, které má zaměstnavatel nebo právnická či fyzická osoba k dispozici (zejména pracovní smlouvy či kopie povolení k přechodnému pobytu u rodinného příslušníka občana EU), splnit stanovenou evidenční povinnost.

Za nesplnění evidenční povinnosti hrozí zaměstnavateli nebo právnické či fyzické osobě, ke které je občan EU či jeho rodinný příslušník vyslán k výkonu práce, pokuta až do výše 100 000 Kč. Opět i v tomto případě lze potvrdit, že v praxi bývají uložené pokuty daleko nižší.

Přechodný pobyt na území ČR

Přechodný pobyt (ať již potvrzení či povolení) občana EU či jeho rodinného příslušníka je definičně typem dlouhodobého pobytu, a jak již bylo uvedeno, lze ho udělit pouze v případě pobytů přesahujících 3 měsíce. K udělení pobytu musí být doložen jeho účel, kterým v souladu s tématem tohoto článku bude zaměstnání. Doklady, které je nutné doložit k příslušné žádosti, jsou následující:

• cestovní doklad (předkládá se pouze při podání žádosti, Ministerstvo vnitra ho žadateli vrátí);
• doklad potvrzující účel pobytu (pracovní smlouva či dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr);
• doklad o zdravotním pojištění (není třeba dokládat, pokud občan EU či jeho rodinný příslušník vstupem do pracovního poměru bude účasten veřejného zdravotního pojištění);
• 2 fotografie (pasového formátu);
• doklad o zajištění ubytování (nájemní či podnájemní smlouva, smlouva o ubytování či smlouva s obdobným obsahem, nebo vyplněný formulář "Potvrzení o ubytování", který je k dispozici na Ministerstvu vnitra).

Rodinný příslušník místo dokladu potvrzujícího účel pobytu dokládá dokument prokazující, že je rodinným příslušníkem občana EU. S ohledem na zákonné lhůty by potvrzení o přechodném pobytu občana EU mělo být vyřízeno v obecné správní lhůtě 30 dnů a povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka ve lhůtě 60 dnů. Nicméně s ohledem na praxi lze upozornit, že se řízení v případě rodinných příslušníků může protáhnout i mimo rámec zákonné lhůty, a to i o několik měsíců. Zde je ovšem pozitivní, že v průběhu řízení o povolení přechodného pobytu je rodinný příslušník občana EU oprávněn na území ČR pobývat i vykonávat práci. Potvrzení o přechodném pobytu se občanu EU vydává bez omezení, průkaz o pobytu rodinného příslušníka občana EU se v případě jeho schválení vydává maximálně na dobu 5 let.

Trvalý pobyt občana EU a jeho rodinného příslušníka

Po uplynutí 5 let nepřetržitého přechodného pobytu jsou jak občan EU, tak i jeho rodinný příslušník oprávněni požádat o trvalý pobyt na území ČR. Výhodou je zejména v případě rodinných příslušníků občana EU získání průkazu o povolení k trvalému pobytu na dobu 10 let, který se pouze obnovuje (nežádá se o prodloužení trvalého pobytu). V případě rodinného příslušníka občana EU lze dokonce zažádat o trvalý pobyt již po 2 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu, pokud je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem občana ČR, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu EU, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území ČR. K žádosti o trvalý pobyt je občan EU či jeho rodinný příslušník povinen předložit tyto náležitosti:

• cestovní doklad (předkládá se v originále pouze při podání žádosti, Ministerstvo vnitra ČR ho žadateli vrátí),
• doklad potvrzující splnění podmínky 5 let nepřetržitého přechodného pobytu, příp. splnění 2 let nepřetržitého přechodného pobytu, pokud je rodinný příslušník občana EU rodinným příslušníkem alespoň 1 rok,
• 2 fotografie (pasového formátu),
• doklad o zajištění ubytování (nájemní či podnájemní smlouva, smlouva o ubytování či smlouva s obdobným obsahem, nebo vyplněný formulář "Potvrzení o ubytování", který je k dispozici na Ministerstvu vnitra).

Zákon o pobytu cizinců stanoví lhůtu k vyřízení žádosti 60 dnů ode dne podání žádosti na území ČR. V případě udělení trvalého pobytu se příslušné pracoviště Ministerstva vnitra telefonicky či písemně spojí s občanem EU či rodinným příslušníkem a domluví termín vydání povolení k trvalému pobytu. Občan EU či jeho rodinný příslušník získá povolení ve formě průkazu o povolení k trvalému pobytu občana EU či jeho rodinného příslušníka. Převzít povolení k trvalému pobytu je občan EU či jeho rodinný příslušník povinen osobně po předložení cestovního dokladu či jiného dokladu totožnosti. Lhůta pro převzetí je 30 dnů ode dne doručení výzvy k převzetí povolení k trvalému pobytu. V tomto případě je třeba upozornit na možnost Ministerstva vnitra zastavit příslušné řízení v případě, že povolení k trvalému pobytu nebude ve stanovené lhůtě převzato. Průkaz o povolení k trvalému pobytu občana EU či jeho rodinného příslušníka se vydává s dobou platnosti 10 let, a lze jej vydat opětovně na dalších 10 let, a to i opakovaně.

Brexit a občané Velké Británie

Vzhledem k plánovanému odchodu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen "Velké Británie") z EU se v současné době množí otázky ohledně statutu občanů Velké Británie po tzv. Brexitu. Tento statut a další otázky odchodu Velké Británie měl být řešen prostřednictvím dohody o podmínkách vystoupení sjednané mezi Velkou Británií a EU. Lhůta pro dojednání podmínek této dohody a následné ukončení členství Velké Británie v EU činí 2 roky od aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy, tedy od 29. března 2017. Lze tedy shrnout, že v případě nedojednání zmíněné dohody (což v současné době není příliš pravděpodobné) dojde dne 29. března 2019 k tzv. tvrdému Brexitu, a tedy tímto dnem by občané Velké Británie ztratili veškeré výhody občanů EU.

Aby k této situaci nedošlo, je v současné době v Parlamentu ČR (ke dni zpracování tohoto článku byl tisk již v Senátu ČR) projednáván návrh zákona o úpravě vztahů v souvislosti s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie (sněmovní tisk č. 368). V rámci tohoto vládního návrhu zákona jsou s ohledem na statut občanů Velké Británie nastavena tato pravidla:

• Občané Velké Británie, kterým bylo před dnem Brexitu vydáno potvrzení o přechodném pobytu, jsou i nadále oprávněni pobývat na území ČR;
• Stejně tak na území ČR mohou pobývat i občané Velké Británie, kteří přede dnem Brexitu podali žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu a tento pobyt jim bude udělen až po dni Brexitu - jedná se tedy o pobyt jak před rozhodnutím o žádosti, tak po vydání potvrzení o přechodném pobytu na území ČR;
• Za stejných podmínek bude moci na území ČR po dni Brexitu pobývat i rodinný příslušník (§ 15a zákona o pobytu cizinců) občana Velké Británie - tedy s vydaným povolením k přechodnému pobytu na území ČR, ale i v případě, že si rodinný příslušník teprve přede dnem Brexitu o povolení k přechodnému pobytu zažádá;
• V případě, že si občan Velké Británie či jeho rodinný příslušník o potvrzení či povolení přechodného pobytu na území ČR nezažádají přede dnem Brexitu, mohou, pokud přede dnem Brexitu pobývali na území ČR oprávněně, podat žádost na území ČR o dlouhodobý pobyt dle zákona o pobytu cizinců (prakticky tedy nemusí dle obecných pravidel podávat žádost o dlouhodobý pobyt v zahraničí);
• V případě, že pracovní poměr (ale i jakýkoliv výkon práce v základním pracovněprávním vztahu) občana Velké Británie či jeho rodinného příslušníka započal přede dnem Brexitu, nebude k zaměstnávání vyžadováno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta.

Závěrem lze upozornit, že zmíněný zákon vstoupí v účinnost pouze za předpokladu, že do dne Brexitu nebude mezi Velkou Británií a EU sjednána výše zmíněná dohoda. Pokud by tomu tak bylo, bude nutné odpovědi na statut občanů Velké Británie hledat v této dohodě. Dále je také třeba upozornit, že zákon otázky statutu občanů Velké Británie a jejich rodinných příslušníků řeší pouze dočasně, v přechodném období do 31. prosince 2020. Samozřejmě, pokud by v mezidobí byla sjednána dohoda o podmínkách vystoupení, bude se dále postupovat podle této dohody a zákon pozbude platnosti.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů