Systém nemocenského pojištění v České republice

Sociálními událostmi, z jejichž důvodu může dojít ke vzniku nároku na dávky nemocenského pojištění, jsou:

• vznik dočasné pracovní neschopnosti a nařízení karantény (pro nemocenské),
• vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti (pro ošetřovné),
• vznik potřeby dlouhodobé péče (pro dlouhodobé ošetřovné),
• nástup na peněžitou pomoc v mateřství (pro peněžitou pomoc v mateřství),
• nástup na dávku otcovské poporodní péče (pro tzv. otcovskou),
• převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo (pro vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství).

Právní úprava nemocenského pojištění zpravidla věcně navazuje na právní úpravu jiných oblastí (např. pracovního práva, obchodního práva, odměňování aj.).

Systém je koncipován jako v zásadě jednotný. Zahrnuje provádění nemocenského pojištění všech ekonomicky aktivních osob, včetně příslušníků ozbrojených sil a sborů. Člení se na dvě do určité míry odlišné části: na nemocenské pojištění zaměstnanců a na nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných (OSVČ).

Systém nemocenského pojištění vychází důsledně z principů rovného zacházení s muži a ženami a ze zákazu diskriminace. Pro pojištěnce obou pohlaví platí stejné podmínky jak v účasti na nemocenském pojištění, tak v podmínkách nároku na dávky i na jejich poskytování, výši a výplatu. Odchylky jsou dány pouze v odůvodněných případech (např. u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství nelze považovat za nerovnost mezi pohlavími to, že muži platí pojistné na sociální zabezpečení stejnou sazbou, i když nárok na tuto dávku nemají). Pro pojištěnce platí stejné nakládání spočívající v zajištění stejného postavení migrujícím pracovníkům jako vlastním státním příslušníkům.

Obecné zásady účasti na nemocenském pojištění

Systém je koncipován tak, aby umožnil účast na nemocenském pojištění všem osobám výdělečně činným (zaměstnancům i OSVČ) na území České republiky. Nemocenské pojištění je tedy systém určený pro ekonomicky aktivní občany.

Za zaměstnance se považují všechny fyzické osoby v době zaměstnání (včetně příslušníků ozbrojených sil a sborů), pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny. Nemocenského pojištění jsou účastni všichni zaměstnanci s místem výkonu práce v ČR, tedy i ti, jejichž zaměstnavatel má sídlo mimo území ČR (zásada přednosti pojištění v místě výkonu zaměstnání). Občanství ani bydliště zaměstnance není ovlivňujícím prvkem účasti na pojištění podle českých právních předpisů (výjimky stanoví v konkrétních případech předpisy Evropské Unie či mezinárodní smlouvy). Za stanovených podmínek jsou pojištěni rovněž zaměstnanci zaměstnavatelů se sídlem na území České republiky, kteří mají místo výkonu práce trvale v cizině.

Nemocenské pojištění je pro zaměstnance při splnění stanovených podmínek povinné. Státem zaručená ochrana osob vykonávajících závislou činnost (zaměstnanců) je v oblasti nemocenského pojištění tradiční, vyplývá i z ratifikovaných mezinárodních smluv a odpovídá povinné účasti na pojištění i v jiných oblastech sociálního zabezpečení kryjících rizika finančních ztrát těchto osob ze zaměstnání (důchodové pojištění).

U zaměstnanců vzniká účast na nemocenském pojištění až počátkem výkonu činnosti pro zaměstnavatele (vstupem do zaměstnání), a nikoli např. dnem, od něhož vzniká pracovní poměr. U většiny zaměstnání pak trvá po celou dobu trvání zaměstnání, výjimkou jsou zaměstnání malého rozsahu a dohoda o provedení práce.

Za OSVČ se považuje osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost a osoba spolupracující při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro OSVČ je nemocenské pojištění dobrovolné. Specifiku činnosti OSVČ a charakteru příjmů z ní vyplývajících je nutno zohlednit i v charakteru jejich účasti na pojištění; protože však není důvodu jim takovou ochranu paušálně odepřít, je jim tato účast zaručena v případě jejich volby. Podmínkami pro vznik účasti na pojištění je (kromě podání přihlášky k pojištění) výkon samostatné výdělečné činnosti na území České republiky nebo i mimo území České republiky, avšak na základě oprávnění vyplývajícího z českých právních předpisů.

Obecné zásady dávek nemocenského pojištění

Nárok na dávky je obligatorní, tzn. že při splnění stanovených podmínek vzniká přímo ze zákona bez ohledu na vůli nositele pojištění. Účelem dávek nemocenského pojištění je kompenzovat pojištěnci škodu způsobenou stanovenou sociální událostí. To se projevuje ve třech rovinách:

• v podmínkách nároku na dávky, kdy jednou ze základních podmínek je podmínka ucházejícího příjmu,
• v pojistném na sociální zabezpečení, které se vypočítává z příjmu (výdělku) zaměstnance; OSVČ si výši vyměřovacího základu pro pojistné volí,
• ve výši dávky, která se stanoví z úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení, výjimkami jsou zaměstnání malého rozsahu, dohoda o provedení práce, kde se zahrnují i vyměřovací základy v nepojištěných kalendářních měsících, a situace, kdy zaměstnanec dosáhl u zaměstnavatele maximálního vyměřovacího základu, kdy se vyměřovací základ stanoví i nadále, avšak pojistné se již neodvádí.

Nemocenské pojištění je založeno na zásadě solidarity, a to ve třech hlavních směrech:

• mezi osobami se započitatelným příjmem a bez něj - pojištěnec platí pojistné pouze, má-li zúčtovány započitatelné příjmy, pokud je nemá (např. čerpá neplacené volno), pojistné neplatí,
• mezi osobami určitou sociální událostí postiženými a nepostiženými - z dávek nemocenského pojištění pojištěnec neplatí pojistné na sociální zabezpečení (ani daň z příjmů či pojistné na zdravotní pojištění),
• mezi osobami s vyššími a nižšími příjmy - sazba pojistného na sociální zabezpečení je pro všechny zaměstnance stejná bez ohledu na výši jejich výdělku (denní vyměřovací základ se však pro výpočet dávek upravuje podle redukčních hranic; podíl dávky k ucházejícímu příjmu je proto u osob s vyššími příjmy nižší).

Zaměstnavatelé se podílí na finančním zabezpečení zaměstnance při jeho dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům po dobu prvních dvou týdnů pracovní neschopnosti (karantény) náhradu mzdy za ty pracovní dny, za které jim uchází příjem.

Obecné zásady pojistného na nemocenské pojištění

Pojistné platí všichni pojištěnci, tj. zaměstnanci i OSVČ, kteří jsou účastni nemocenského pojištění. V systému nejsou osoby, které by byly účastny nemocenského pojištění a současně by byly vyňaty z povinnosti platit pojistné na sociální zabezpečení.

Kromě zaměstnanců platí pojistné na sociální zabezpečení též jejich zaměstnavatelé (samotné pojistné na nemocenské pojištění, které je dílčí složkou pojistného na sociální zabezpečení, zaměstnanci neplatí).

Příjmy z pojistného na nemocenské pojištění a výdaje na dávky z tohoto systému jsou příjmy a výdaji státního rozpočtu. Státní rozpočet proto jak absorbuje případné přebytky pojistného, tak garantuje solventnost systému při výplatě dávek.

Organizace systému nemocenského pojištění

Nemocenské pojištění provádějí specializované organizační složky státu - orgány nemocenského pojištění. Ty rovněž vybírají pojistné na sociální zabezpečení (a rovněž provádějí důchodové pojištění). Zaměstnavatelé plní v systému nemocenského pojištění (s výjimkou příslušníků ozbrojených sil a sborů) úlohu v oblasti evidenční a oznamovací.

Celý systém je spravován a prováděn podle jednotlivých odvětví. Nemocenské pojištění příslušníků ozbrojených sil a sborů (a také osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody) řídí příslušné rezortní (služební) orgány. Nemocenské pojištění všech pojištěnců v „civilní" sféře (zaměstnanců i OSVČ) provádí jednotně správy sociálního zabezpečení, tj. okresní správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení.

Příslušnými orgány pro provádění nemocenského pojištění a pro výběr pojistného jsou

• okresní správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o všechny zaměstnance v „civilní sféře" a o OSVČ,
• Ministerstvo obrany, jde-li o vojáky z povolání,
• Ministerstvo vnitra, jde-li o příslušníky Policie České republiky a příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky,
• Vězeňská služba České republiky provádí nemocenské pojištění, jde-li o příslušníky Vězeňské služby České republiky a jde-li o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce, osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce a pojištěnce vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě; pojistné vybírá Ministerstvo spravedlnosti,
• Generální ředitelství cel, jde-li o příslušníky Celní správy České republiky,
• Generální inspekce bezpečnostních sborů, jde-li o příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů,
• Bezpečnostní informační služba, jde-li o příslušníky Bezpečnostní informační služby,
• Úřad pro zahraniční styky a informace, jde-li o příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace.

Orgány provádějící nemocenské pojištění příslušníků ozbrojených sil a sborů (služební orgány) jsou pouze jednostupňové, neboť těmto příslušníkům vyplácí dávky přímo příslušné služební útvary.