Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně, ve dnech 15. a 16. 11. 2019 – II. část
13. PROMLČENÍ PRÁVA ZAMĚSTNANCE NA USPOKOJENÍ NÁROKU NA CESTOVNÍ NÁHRADY
- Podle ustanovení § 183 odst. 3 ZP platí, že jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době, je zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu. Částka, kterou má zaměstnanec zaměstnavateli vrátit v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru. Podle pátého odstavce téhož ustanovení ZP je zaměstnavatel povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit jeho práva.
- Podléhá právo zaměstnance na poskytnutí cestovních náhrad (a pokud ano, za jakých podmínek a v jaké lhůtě) promlčení v případě, že zaměstnanec nesplní svou povinnost předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad podle ustanovení § 183 odst. 3 ZP za situace, kdy podle judikatury Nejvyššího soudu (viz jeho rozhodnutí ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3227/2018) je lhůta k předložení písemných dokladů potřebných k vyúčtování cestovních náhrad zaměstnavateli lhůtou pouze pořádkovou, jejíž nedodržení nemá žádný vliv na právo zaměstnance na uspokojení jeho majetkových práv souvisejících s cestovními náhradami?
Stanovisko
- Z výše citovaného rozhodnutí dovolacího soudu vyplývá, že povinnost zaměstnavatele provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit právo zaměstnance (v daném případě na stravné) vzniká až po předložení písemných dokladů potřebných k vyúčtování cestovních náhrad zaměstnancem, a to do 10 pracovních dnů od jejich předložení (nedohodl-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem na jiné době). Dokud zaměstnanec nesplní svou povinnost předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování stravného (k určení jeho výše), není zaměstnavatel povinen provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit právo zaměstnance na stravné. Nepředloží-li zaměstnanec v uvedené době zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad, jeho povinnost tak učinit ani jeho právo na cestovní náhrady nezaniká. Dokud však zaměstnanec tuto svou povinnost nesplní, není (nemůže být) zaměstnavatel v prodlení s plněním své povinnosti provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit práva zaměstnance.
- Dokud zaměstnanec nepředloží zaměstnavateli relevantní podklady pro vyúčtování cestovních náhrad, nemůže se domáhat jejich uspokojení, a to ani prostřednictvím soudní žaloby. To samo o sobě ale neznamená, že by neměl právo na cestovní náhrady, pokud splnil podmínky stanovené právním předpisem pro vznik takového práva.
- Podle ustanovení § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů počne promlčecí lhůta běžet ode dne