111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)

(1) Právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas.

(2) Oprávnění působit jako soukromá vysoká škola je nepřevoditelné a nepřechází na právní nástupce, s výjimkou případů uvedených v § 39a odst. 5 a 6.

(3) Na žádost zřizovatelů nebo zakladatelů může ministerstvo vydat státní souhlas i před zápisem právnické osoby, která má působit jako soukromá vysoká škola, do obchodního nebo jiného rejstříku, jde-li o právnickou osobu zapisovanou do rejstříku, jestliže je prokázáno, že tato právnická osoba byla zřízena nebo založena. Tato právnická osoba je povinna předložit ministerstvu výpis z rejstříku ve lhůtě do 15 dnů od doručení příslušného dokladu o zápisu do rejstříku. Účinnost udělení státního souhlasu nastává nejdříve vznikem právnické osoby, které se státní souhlas uděluje.

(5) Žadatel je povinen údaje uvedené v žádosti doložit.

(6) Ministerstvo rozhodne o žádosti do 150 dnů ode dne jejího doručení. Před rozhodnutím si ministerstvo vyžádá stanovisko Akreditačního úřadu k udělení státního souhlasu; Akreditační úřad vydá stanovisko do 90 dnů ode dne, kdy mu byla žádost ministerstva doručena. Udělení státního souhlasu nezakládá nárok na udělení institucionální akreditace, akreditace studijního programu a akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem.

(1) Podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském nebo v magisterském studijním programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program, je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. Ke studiu v oblasti umění mohou být přijati také uchazeči s vyšším odborným vzděláním v konzervatoři. Podmínkou přijetí ke studiu v magisterském studijním programu, který navazuje na bakalářský studijní program, je řádné ukončení studia v kterémkoliv typu studijního programu.

(2) Ke studiu v oblasti umění mohou být výjimečně přijati též uchazeči bez dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyššího odborného vzdělání v konzervatoři.

(3) Podmínkou přijetí ke studiu v doktorském studijním programu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu a v oblasti umění též získání akademického titulu.

(7) Vysoká škola může stanovit poplatek za úkony spojené s posouzením splnění podmínky pro přijetí ke studiu podle odstavce 4 písm. e) a odstavce 5 písm. c), který činí nejvýše 20 % základu stanoveného podle § 58 odst. 2. Poplatek je příjmem vysoké školy.

(8) Není-li v odstavci 5 písm. c), v odstavci 6 nebo ve větě poslední stanoveno jinak, na postup při prokazování a posuzování splnění podmínky pro přijetí ke studiu podle odstavce 5 písm. c) se nepoužijí § 89 až 90b. Rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice podle § 89 se v případě podle odstavce 5 písm. c) nevydává a vysoká škola o případném prokázání splnění podmínky řádného ukončení studia v kterémkoliv typu studijního programu nebo řádného ukončení studia v magisterském studijním programu způsobem podle odstavce 5 písm. c) učiní záznam do spisu vedeného v přijímacím řízení. Záznam do spisu vedeného v přijímacím řízení vysoká škola učiní i o případném prokázání splnění podmínky dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou způsobem podle odstavce 4 písm. e). Na zahraniční doklady podle odstavce 4 písm. b) až e) a podle odstavce 5 písm. b) a c) a ověření pravosti podpisů a otisků razítek na originálech dokladů se § 90 odst. 4 použije obdobně.

(1) Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání nebo prospěchu ze střední školy, popřípadě vyšší odborné školy nebo vysoké školy; v případě přijímání ke studiu v magisterském studijním programu, který navazuje na bakalářský studijní program, též podmínky týkající se příbuznosti studijních programů nebo počtů kreditů získaných během studia ve vybraných typech předmětů. Kredity se přitom rozumí kvantitativní vyjádření studijní zátěže určité části studia. Kromě toho může stanovit nejvyšší možný počet přijímaných uchazečů, kteří splnili stanovené podmínky; splní-li tyto podmínky větší počet uchazečů, rozhoduje pořadí nejlepších. Další podmínkou přijetí ke studiu, vyžaduje-li to povaha studijního programu, může být i zdravotní způsobilost uchazeče ke studiu. Zdravotní způsobilost uchazeče se posuzuje ve vztahu k požadavkům na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu, které jsou vysokou školou nebo fakultou zveřejňovány podle odstavce 5; text zveřejněných požadavků na zdravotní způsobilost předloží uchazeč poskytovateli zdravotních služeb před posouzením zdravotní způsobilosti. Zdravotní způsobilost uchazeče o studium posuzuje a lékařský posudek vydává registrující poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost; není-li uchazeč o studium u takového poskytovatele registrován, zdravotní způsobilost posuzuje a lékařský posudek vydává kterýkoliv poskytovatel v uvedených oborech. Posuzujícím lékařem je lékař se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost. Jde-li o studium ve studijním programu se zaměřením na sport nebo tělesnou výchovu, vydává lékařský posudek poskytovatel v oboru tělovýchovné lékařství.

(2) Podmínky pro přijetí cizinců ke studiu ve studijním programu musí umožnit splnění závazků, které vyplývají z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

(4) Splnění podmínek stanovených podle odstavců 1 a 3 se ověřuje, a to zpravidla přijímací zkouškou.

(5) Vysoká škola nebo fakulta zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však čtyřměsíčním, lhůtu pro podání přihlášek ke studiu a způsob jejich podávání v listinné nebo elektronické podobě, podmínky přijetí podle odstavců 1 a 3, termín a způsob ověřování jejich splnění, a pokud je součástí ověřování požadavek přijímací zkoušky, také formu a rámcový obsah zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Je-li podmínkou přijetí ke studiu zdravotní způsobilost uchazeče ke studiu, zveřejní vysoká škola nebo fakulta rovněž požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny ve veřejné části internetových stránek vysoké školy nebo fakulty. Stejným způsobem musí být zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu. Tyto povinnosti se nevztahují na přijímání podle odstavce 2 nebo podle odstavce 3 písm. b).

(6) Je-li udělena akreditace studijního programu Akreditačním úřadem nebo schválen studijní program k uskutečňování na základě institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání, nemusí vysoká škola nebo fakulta v zájmu zachování začátku akademického roku dodržet čtyřměsíční lhůtu pro podání přihlášek ke studiu. V takovémto případě může být lhůta pro podání přihlášek ke studiu kratší, nejméně však jednoměsíční. Ostatní podmínky uvedené v odstavci 5 zůstávají nezměněny.

(1) Studium se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část.

(2) Dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu.

(2) Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. b) je den stanovený studijním a zkušebním řádem. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. d) je den, ke kterému vysoká škola oznámila zrušení studijního programu, nebo den, ke kterému skončila udělená akreditace. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. e) je poslední den lhůty 3 let uvedené v § 81b odst. 3 větě první. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. f) je den, ke kterému zaniklo oprávnění uskutečňovat studijní program na základě institucionální akreditace. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. g) je den, kdy nabylo účinnosti rozhodnutí podle § 47c až 47e, § 47f nebo 47g o neplatnosti vykonání státní zkoušky předepsané na závěr studia ve studijním programu nebo její části. Dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. h) je den, kdy rozhodnutí o vyloučení ze studia nabylo právní moci.

(3) O ukončení studia podle odstavce 1 písm. h) nebo přerušení studia podle § 54 rozhodují orgány uvedené v § 50 odst. 2; na rozhodování se vztahuje § 50 odst. 5 obdobně, přičemž účastníkem řízení je pouze osoba, o jejíž studium jde.

(1) Veřejná vysoká škola může stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením, který činí nejvýše 20 % základu; nezaplatí-li uchazeč poplatek ve stanovené lhůtě, platí, že vzal přihlášku ke studiu zpět.

(2) Základem pro stanovení poplatků spojených se studiem je 5 % z průměrné částky připadající na jednoho studenta z celkových neinvestičních výdajů poskytnutých ministerstvem ze státního rozpočtu veřejným vysokým školám v kalendářním roce. Základ vyhlásí ministerstvo do konce ledna kalendářního roku; základ platí pro akademický rok započatý v tomto kalendářním roce. Pro výpočet základu slouží údaje za uplynulý kalendářní rok.

(3) Studuje-li student ve studijním programu veřejné vysoké školy déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech veřejných vysokých škol, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, nejde-li o předchozí studium, po jehož ukončení student řádně ukončil studijní program stejného typu na veřejné, státní nebo soukromé vysoké škole. Období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech, nebo v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou. Od celkové doby studia vypočtené podle tohoto odstavce se však nejdříve odečte uznaná doba rodičovství. Magisterský studijní program, který nenavazuje na bakalářský studijní program, a bakalářský studijní program se pro účely tohoto odstavce vzájemně považují za studijní programy stejného typu.

(5) Výši poplatků spojených se studiem pro následující akademický rok veřejná vysoká škola stanoví a zveřejní ve veřejné části svých internetových stránek nejpozději poslední den lhůty stanovené pro podávání přihlášek ke studiu; pokud veřejná vysoká škola stanoví a zveřejní výši poplatků pro následující akademický rok později, nelze od uchazečů přijatých ke studiu počínajícímu následujícím akademickým rokem vybírat za studium v následujícím akademickém roce poplatky za studium ve vyšší výši, než která platila pro akademický rok, ve kterém byla přihláška podána. Pravidla pro stanovení výše, formu placení a splatnost poplatků určí statut veřejné vysoké školy.

(6) Poplatek za studium podle odstavce 3 je příjmem stipendijního fondu veřejné vysoké školy.

(7) Rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem podle odstavce 3 se vydává alespoň 90 dnů před splatností poplatku. Rektor může v rámci rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti s přihlédnutím zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu veřejné vysoké školy.

(8) Na poplatky spojené se studiem stanovené podle odstavců 1 až 4 se nevztahují obecné předpisy o poplatcích.

Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

Disciplinárním přestupkem je zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy a jejích součástí.

(2) Od uložení sankce je možné upustit, jestliže samotné projednání disciplinárního přestupku vede k nápravě.

(3) Při ukládání sankcí se přihlíží k charakteru jednání, jímž byl disciplinární přestupek spáchán, k okolnostem, za nichž k němu došlo, ke způsobeným následkům, k míře zavinění, jakož i k dosavadnímu chování studenta, který se disciplinárního přestupku dopustil, a k projevené snaze o nápravu jeho následků. Vyloučit ze studia lze pouze v případě úmyslného spáchání disciplinárního přestupku.

Disciplinární přestupek nelze projednat, jestliže uplynula lhůta jednoho roku od jeho spáchání nebo od pravomocného odsuzujícího rozsudku v trestní věci. Lhůta jednoho roku se přerušuje oznámením o zahájení disciplinárního řízení; přerušením lhůty počíná běh jednoroční lhůty nové. Do lhůt se nezapočítává doba, kdy fyzická osoba není studentem, a doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní.

(2) Účastníkem řízení o právech a povinnostech studenta podle tohoto zákona je pouze student. V řízení ve věcech podle odstavce 1 písm. a) až f) a j) není vysoká škola povinna před vydáním rozhodnutí ve věci vyrozumět studenta o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a právo nahlížet do spisu náleží studentům až po oznámení rozhodnutí.

(3) Vydání rozhodnutí je prvním úkonem vysoké školy v řízeních ve věcech podle odstavce 1 písm. c) a e), pokud jsou v souladu s vnitřním předpisem vysoké školy nebo fakulty zahájena z moci úřední, a ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. f). Učinění výzvy vyjádřit se k podkladům rozhodnutí je prvním úkonem vysoké školy ve věcech podle odstavce 1 písm. g), přičemž vysoká škola může výzvu učinit prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy.

(4) O odvolání studenta proti rozhodnutí rozhoduje rektor. Rektor přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a vnitřními předpisy vysoké školy a fakulty. Odkladný účinek odvolání nelze vyloučit.

(5) Orgány veřejné vysoké školy nebo její součásti přijmou v návaznosti na rozhodnutí rektora v případě potřeby taková opatření, aby práva studenta byla obnovena a následky, které vadné rozhodnutí způsobilo, byly odstraněny nebo alespoň zmírněny.

(1) Disciplinární řízení zahajuje disciplinární komise veřejné vysoké školy na návrh rektora, jestliže jde o projednání disciplinárního přestupku studenta, který není zapsán na žádné z jejích fakult, nebo disciplinární komise fakulty na návrh děkana, jestliže jde o projednání disciplinárního přestupku studenta, který je zapsán na fakultě. Návrh obsahuje popis skutku, popřípadě navrhované důkazy, o které se opírá, jakož i zdůvodnění, proč je ve skutku spatřován disciplinární přestupek. Disciplinární řízení je zahájeno seznámením studenta s návrhem. O disciplinárním přestupku se koná ústní jednání za přítomnosti studenta. V nepřítomnosti studenta lze ústní jednání konat pouze v případě, že se k němu nedostaví bez omluvy, ačkoli byl řádně pozván. Rektor nebo děkan nemohou uložit přísnější sankci, než navrhla disciplinární komise.

(2) Jestliže vyjde najevo, že nejde o disciplinární přestupek, jestliže se nepodaří prokázat, že disciplinární přestupek spáchal student, nebo jestliže osoba přestala být studentem, disciplinární řízení se zastaví.

(3) Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně pro řízení o vyloučení ze studia podle § 67.

(1) Vysoká škola v řízeních podle § 50, 54b a 68 doručuje písemnosti účastníkům řízení sama nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

(2) Stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, vysoká škola může v řízeních podle § 50, 54b nebo 68 doručovat písemnosti účastníkům řízení prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy. Pro řízení podle § 50 vysoká škola nebo fakulta zveřejní informaci pro uchazeče o takovém způsobu doručování společně se skutečnostmi zveřejňovanými podle § 49 odst. 5. Vnitřní předpis vysoké školy může stanovit pro řízení podle § 50, 54b a 68 takové doručování i jen pro některá řízení nebo některé úkony v řízení.

(3) V případě, kdy vnitřní předpis vysoké školy stanoví podle odstavce 2, že vysoká škola písemnosti doručuje prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, není vysoká škola povinna doručovat tyto písemnosti do datové schránky a odstavec 5 se nepoužije.

(4) Písemnost doručovaná podle odstavce 2 je doručena okamžikem, kdy se po zpřístupnění písemnosti účastníku řízení v elektronickém informačním systému vysoké školy účastník řízení do uvedeného systému přihlásí. Nepřihlásí-li se do něj ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy mu byla písemnost v elektronickém informačním systému zpřístupněna, považuje se tato písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.

(5) Nepodaří-li se písemnost v řízení podle § 54b nebo 68 doručit z důvodu, že student nesplnil povinnost nahlásit adresu pro doručování uvedenou v § 63 odst. 3 písm. b), nebo nepodaří-li se písemnost v řízení podle § 50, 54b nebo 68 doručit na adresu pro doručování nahlášenou uchazečem nebo studentem, doručí se písemnost veřejnou vyhláškou, přičemž vysoká škola není povinna ustanovit uchazeči nebo studentovi opatrovníka. Povinnost vysoké školy doručovat do datové schránky tím není dotčena.

Stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, může činit uchazeč o studium, student nebo osoba, které bylo studium přerušeno, podání k vysoké škole pouze v elektronické podobě prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, přičemž takové podání se považuje za podepsané. Podání je učiněno jeho potvrzením v elektronickém informačním systému vysoké školy. Pokud vnitřní předpis vysoké školy stanoví takovéto činění podání k vysoké škole pro uchazeče o studium, vysoká škola nebo fakulta zveřejní informaci pro uchazeče o způsobu činění podání společně se skutečnostmi zveřejňovanými podle § 49 odst. 5.

(1) Oprávnění vysoké školy uskutečňovat za podmínek stanovených tímto zákonem studijní programy vyplývá z institucionální akreditace nebo z akreditace studijního programu.

(2) Institucionální akreditací se uděluje vysoké škole oprávnění samostatně vytvářet a uskutečňovat určený typ nebo určené typy studijních programů v určené oblasti nebo v určených oblastech vzdělávání. Vysoká škola je oprávněna na základě institucionální akreditace uskutečňovat studijní program náležející do více oblastí vzdělávání, pokud má institucionální akreditaci pro všechny oblasti vzdělávání, do nichž studijní program náleží.

(3) Institucionální akreditace se uděluje vysoké škole, která splňuje standardy podle § 78a odst. 2 písm. a) pro danou oblast vzdělávání v daném typu studijního programu a má funkční systém zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy.

(4) Pokud oprávnění uskutečňovat určitý studijní program daného typu a případného profilu nevyplývá z institucionální akreditace vysoké školy, může vysoká škola toto oprávnění získat udělením akreditace daného studijního programu.

(5) Akreditace studijního programu se uděluje vysoké škole, která splňuje standardy pro akreditaci podle § 78a odst. 2 písm. b) daného typu a profilu studijního programu.

(6) V případě studijního programu, jehož absolvováním se bezprostředně naplňují odborné předpoklady pro výkon regulovaného povolání, je podmínkou pro udělení akreditace studijního programu stanovisko příslušného uznávacího orgánu^19a), že absolventi daného studijního programu budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání. V případě akreditace studijních programů zaměřených na přípravu odborníků v oblasti bezpečnosti České republiky je podmínkou pro udělení akreditace studijního programu kladné stanovisko Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Orgány uvedené ve větách první a druhé vydávají stanovisko do 90 dnů ode dne, kdy jim byla žádost o stanovisko doručena.

(7) V případě studijního programu, jehož absolvováním se bezprostředně naplňují odborné předpoklady pro výkon regulovaného povolání, je podmínkou pro jeho uskutečňování na základě oprávnění vyplývajícího z institucionální akreditace pro příslušnou oblast vzdělávání povolení příslušného uznávacího orgánu^19a). Povolení se nevydá, zjistí-li uznávací orgán, že by absolventi daného studijního programu nebyli připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu daného povolání. V případě studijních programů zaměřených na přípravu odborníků v oblasti bezpečnosti České republiky je podmínkou povolení Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Orgány uvedené ve větách první a třetí vydávají povolení do 90 dnů ode dne, kdy jim byla žádost o povolení doručena.

(8) Je-li praktickou výuku ve studijním programu možno provádět pouze na pracovišti akreditovaném podle zvláštního právního předpisu^19b), je podmínkou pro udělení akreditace tohoto studijního programu nebo pro jeho uskutečňování na základě oprávnění vyplývajícího z institucionální akreditace pro příslušnou oblast vzdělávání vedle souhlasného stanoviska podle odstavce 6 nebo povolení podle odstavce 7 také akreditace pro praktickou výuku tohoto programu udělená podle zvláštního právního předpisu.

(9) Není-li studijní program akreditován nebo uskutečňován v rámci oblasti vzdělávání, pro kterou má vysoká škola institucionální akreditaci, nelze k jeho studiu přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky ani udělovat akademické tituly.

(10) V rámci akreditace magisterského studijního programu se rozhoduje i o oprávnění přiznávat akademické tituly podle § 46 odst. 5; v případě institucionální akreditace toto oprávnění vyplývá z institucionální akreditace pro danou oblast vzdělávání. Oprávnění konat státní rigorózní zkoušku a udělovat akademické tituly podle § 46 odst. 5 lze vykonávat, pouze pokud je vysoká škola oprávněna uskutečňovat v dané oblasti vzdělávání alespoň jeden doktorský studijní program.

(1) Akreditační úřad při své činnosti podle tohoto zákona vychází v rámci správního uvážení ze standardů pro akreditace, jimiž se rozumí soubor požadavků týkajících se vysoké školy, stanovených se zřetelem k druhu řízení, účelu hodnocení nebo typům a profilům studijních programů.

(1) Akreditaci studijního programu uděluje Akreditační úřad na základě písemné žádosti vysoké školy.

(3) Akreditační úřad rozhodne o žádosti o udělení akreditace do 120 dnů. Přitom posuzuje naplnění standardů pro akreditace a přihlíží k naplňování systému zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy, a případně k hodnocení některou z hodnoticích agentur podle § 77a odst. 4. Součástí posouzení může být ověření podmínek v místě uskutečňování studijního programu. Pokud vysoká škola neumožní ověření podmínek v místě uskutečňování studijního programu, Akreditační úřad žádost zamítne.

(5) O akreditaci studijního programu může požádat také žadatel, jemuž byl pravomocně udělen státní souhlas rozhodnutím, které dosud nenabylo účinnosti. Ustanovení odstavců 1 až 4 se použije obdobně.

(6) Jde-li o studijní program náležející do více oblastí vzdělávání, splnění požadavků vyplývajících z odstavce 4 písm. c) se posuzuje ve vztahu ke všem oblastem vzdělávání, do nichž je studijní program zařazen, a to v míře odpovídající alespoň jejich podílu na tomto studijním programu.

(2) V rozhodnutí musí být uveden typ studijního programu a standardní doba studia a v případě bakalářského nebo magisterského studijního programu také jeho profil. V rozhodnutí se uvede rovněž oblast vzdělávání, do níž program náleží; jde-li o studijní program náležející do více oblastí vzdělávání, uvede se v rozhodnutí vedle příslušných oblastí vzdělávání, do nichž program náleží, rovněž jejich podíl na výuce.

(3) Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Na řízení o prodloužení platnosti akreditace se přiměřeně vztahuje ustanovení § 79.

(4) Během uskutečňování akreditovaného studijního programu může vysoká škola požádat o akreditaci jeho rozšíření.

(5) Akreditace studijního programu zaniká odnětím akreditace, oznámením vysoké školy o zrušení studijního programu nebo uplynutím doby, na kterou byla akreditace udělena. Vysoká škola zajistí studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole.

(6) Byla-li vysoké škole žádost o udělení akreditace studijního programu zamítnuta, může vysoká škola podat novou žádost o akreditaci daného nebo obdobného studijního programu nejdříve po uplynutí doby 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žádost zamítnuta.

(7) Byla-li vysoké škole akreditace studijního programu odňata, může vysoká škola podat novou žádost o akreditaci daného nebo obdobného studijního programu nejdříve po uplynutí doby 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla akreditace odňata.

(8) Byl-li vysoké škole uložen správní trest za některý přestupek podle § 93n odst. 1, může vysoká škola podat novou žádost o akreditaci studijního programu nejdříve po uplynutí doby 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl správní trest uložen.

(1) O akreditaci studijního programu může spolu s vysokou školou požádat též další vysoká škola nebo jiná právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, zabývající se vzdělávací a tvůrčí činností.

(2) Spolu se žádostí o akreditaci předloží žadatel dohodu s vysokou školou o vzájemné spolupráci při uskutečňování studijního programu. Tato vysoká škola přijímá uchazeče o studium ve studijním programu a uděluje absolventům tohoto studijního programu příslušný akademický titul. Ve vysokoškolském diplomu je též uvedeno, ve spolupráci s kým byl studijní program uskutečňován.

(3) Žádají-li o akreditaci společně alespoň 2 vysoké školy, dohoda žadatelů o vzájemné spolupráci při uskutečňování studijního programu může upravit přijímání uchazečů ke studiu ve studijním programu a udělování akademických titulů absolventům tohoto studijního programu odlišně od úpravy podle odstavce 2. Dohoda v takovém případě též stanoví, která vysoká škola přijímá uchazeče nebo jejich část ke studiu, přičemž uchazeč může být zapsán v tomto studijním programu do studia pouze na jedné ze spolupracujících vysokých škol, a stanoví podrobnosti o organizaci studia ve studijním programu a o akademických právech a povinnostech studentů, včetně platnosti studijních a zkušebních řádů, stipendijních řádů a případně dalších vnitřních předpisů nebo pravidel těchto vysokých škol nebo jejich součástí pro studenty, a o věcné příslušnosti těchto vysokých škol nebo jejich součástí a jejich orgánů rozhodovat o právech a povinnostech studentů daného studijního programu.

(4) Na žádost o akreditaci studijního programu podle odstavců 1 až 3 se vztahuje § 79 přiměřeně. Společné uskutečňování doktorského studijního programu podle odstavce 3 je možné pouze v případě, že každá ze spolupracujících vysokých škol uskutečňuje ke dni vydání rozhodnutí o žádosti o udělení společné akreditace doktorského studijního programu doktorský studijní program.

(5) Při společném uskutečňování doktorského studijního programu dohoda též stanoví zastoupení žadatelů v oborové radě. Společné uskutečňování doktorského studijního programu podle odstavce 3 je možné pouze v případě, že každá ze spolupracujících vysokých škol uskutečňuje ke dni vydání rozhodnutí o žádosti o udělení společné akreditace doktorského studijního programu doktorský studijní program.

(1) Institucionální akreditaci uděluje vysoké škole pro oblast nebo oblasti vzdělávání, a v jejich rámci pro příslušný typ nebo typy studijních programů Akreditační úřad na základě písemné žádosti vysoké školy. Byla-li vysokou školou současně s žádostí o institucionální akreditaci podána i žádost o udělení akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, vede se o těchto žádostech společné řízení.

(3) Akreditační úřad rozhodne o žádosti o udělení akreditace do 150 dnů. Přitom posuzuje naplnění standardů pro akreditace uvedených v § 78a odst. 2 písm. a) a přihlíží k naplňování systému zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy, a případně k hodnocení některou z hodnoticích agentur podle § 77a odst. 4; v případě uvedeném v odstavci 1 větě druhé přihlíží také k naplnění standardů pro akreditace uvedených v § 78a odst. 2 písm. c) a k výsledku posouzení uvedeného v § 82 odst. 4. Součástí posouzení může být ověření podmínek v místě uskutečňování vzdělávací činnosti v oblasti nebo oblastech vzdělávání, ve kterých vysoká škola na základě akreditace hodlá působit. Pokud vysoká škola neumožní ověření podmínek v místě uskutečňování vzdělávací činnosti, Akreditační úřad žádost zamítne.

(5) Je-li vedeno společné řízení i o žádosti o udělení akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, vysoká škola předkládá Akreditačnímu úřadu i náležitosti žádosti podle § 82 odst. 2. Akreditační úřad žádosti o udělení akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem nevyhoví z důvodů uvedených v § 82 odst. 6.

(6) Nemá-li vysoká škola institucionální akreditaci a její žádost o udělení institucionální akreditace pro jednu nebo více oblastí vzdělávání byla zamítnuta, může podat novou žádost o udělení institucionální akreditace nejdříve po uplynutí doby 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta.

(8) Požádala-li vysoká škola s institucionální akreditací o rozšíření institucionální akreditace o další oblast nebo oblasti vzdělávání a tato žádost byla zamítnuta, může podat novou žádost o rozšíření institucionální akreditace pro danou oblast nebo oblasti vzdělávání nejdříve po uplynutí doby 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta.

(1) Institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání se uděluje na dobu 10 let; na dobu 5 let se institucionální akreditace uděluje, pokud se vysoké škole uděluje pro oblast nebo oblasti vzdělávání, pro které byla dané vysoké škole zamítnuta bezprostředně předcházející žádost o rozšíření institucionální akreditace. V rozhodnutí o udělení institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání musí být uveden typ nebo typy studijních programů, které mohou být na základě institucionální akreditace vysokou školou uskutečňovány v dané oblasti nebo oblastech vzdělávání.

(2) Institucionální akreditace zaniká uplynutím doby, na kterou byla akreditace udělena, odnětím akreditace nebo oznámením vysoké školy Akreditačnímu úřadu, že se vzdává akreditace. Vzdání se institucionální akreditace není přípustné po zahájení řízení o jejím odnětí.

(3) Zanikla-li institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání, studijní programy uskutečňované vysokou školou na jejím základě ke dni zániku akreditace se považují za studijní programy akreditované na dobu 3 let. Akreditační úřad přitom musí ve lhůtě 120 dnů ode dne zániku akreditace oblasti vzdělávání pro tyto studijní programy rozhodnout o případném omezení nebo odnětí akreditace studijního programu podle § 86 odst. 2 písm. a) nebo b).

(4) V případě, že došlo k zániku uskutečňování studijních programů z důvodů uvedených v odstavci 3, je vysoká škola povinna zajistit studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole.

Vysoká škola s institucionální akreditací může v době platnosti institucionální akreditace požádat o její rozšíření pro další oblast nebo oblasti vzdělávání nebo pro další typ nebo typy studijních programů v rámci oblasti, pro kterou již má institucionální akreditaci. Na řízení o rozšíření institucionální akreditace se přiměřeně použije ustanovení § 81a; doba platnosti institucionální akreditace se jejím rozšířením neprodlužuje.

(1) Hodlá-li vysoká škola s institucionální akreditací uskutečňovat studijní program ve spolupráci s jinou právnickou osobou, může tak činit pouze na základě udělení akreditace podle § 81, jde-li o studijní program, který má být uskutečňován mimo oblast vzdělávání, pro niž má vysoká škola institucionální akreditaci.

(1) Zřizuje se Akreditační úřad. Členové orgánů Akreditačního úřadu jsou ve svém rozhodování podle odstavce 2 nezávislí. Materiálně, administrativně a finančně činnost Akreditačního úřadu zajišťuje ministerstvo.

(3) Akreditační úřad a ministerstvo si vzájemně na žádost poskytují informace potřebné pro svoji činnost podle tohoto zákona.

(4) Stanovisko k typu vysoké školy nebo stanovisko vyžádané v rámci součinnosti při posuzování splnění nebo dodržování podmínek podle § 93d odst. 2 písm. a), § 93d odst. 3, § 93ib odst. 2 písm. a) a v § 93ib odst. 3 Akreditační úřad vydává do 90 dnů ode dne, kdy mu byla žádost o stanovisko doručena.

(1) Výkonným orgánem Akreditačního úřadu, který vykonává působnost Akreditačního úřadu zejména ve věcech uvedených v § 83c odst. 2, je patnáctičlenná Rada Akreditačního úřadu, kterou tvoří předseda Rady Akreditačního úřadu, 2 místopředsedové Rady Akreditačního úřadu a další členové Rady Akreditačního úřadu. Členství v Radě Akreditačního úřadu je veřejnou funkcí; jmenování předsedou, místopředsedou nebo dalším členem Rady Akreditačního úřadu nezakládá pracovní ani služební poměr státního zaměstnance. Předseda Rady Akreditačního úřadu je zároveň předsedou Akreditačního úřadu; dva místopředsedové Rady Akreditačního úřadu jsou zároveň místopředsedy Akreditačního úřadu. Jednání Rady Akreditačního úřadu svolává a řídí její předseda.

(2) V čele Akreditačního úřadu je předseda Akreditačního úřadu. Předseda Akreditačního úřadu jmenuje a odvolává členy hodnotících komisí, vydává usnesení Akreditačního úřadu o zastavení správního řízení v případě zpětvzetí žádosti žadatelem a vykonává další působnost svěřenou mu tímto zákonem.

(3) Předsedu Akreditačního úřadu v době nepřítomnosti zastupují v plném rozsahu v jím určeném pořadí místopředsedové Akreditačního úřadu. Předseda a místopředsedové Akreditačního úřadu jsou oprávněni dávat státním zaměstnancům zařazeným v ministerstvu, působícím v Kanceláři Akreditačního úřadu, příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě nebo závazné pokyny podle § 11 zákoníku práce.

(4) Činnost členů Rady Akreditačního úřadu a členů hodnoticích komisí je úkonem v obecném zájmu⁴⁾ a za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu. Odměnu předsedy, místopředsedů a dalších členů Rady Akreditačního úřadu stanoví na návrh ministra vláda, a to s přihlédnutím k vysokým odborným nárokům kladeným na činnost těchto funkcionářů a k jejich odpovědnosti za řádný a nezávislý výkon činnosti Akreditačního úřadu. Odměnu členů hodnoticích komisí stanoví statut Akreditačního úřadu. Jmenování členem hodnoticí komise nezakládá pracovněprávní vztah k České republice ani služební poměr státního zaměstnance.

(5) Členům Rady Akreditačního úřadu a členům hodnoticích komisí přísluší cestovní náhrady ve stejném rozsahu, výši a za podmínek jako zaměstnancům v pracovním poměru⁵⁾ s tím, že za pravidelné pracoviště se považuje místo jejich pobytu. Cestovní náhrady poskytuje ministerstvo, přičemž § 206 odst. 3 a 4 zákoníku práce se nepoužije.

(6) Statut Akreditačního úřadu schvaluje vláda na návrh Rady Akreditačního úřadu předložený prostřednictvím ministra.

(1) Předsedu, 2 místopředsedy a 11 dalších členů Rady Akreditačního úřadu jmenuje vláda na období 6 let z osob, které jsou všeobecně uznávanou odbornou autoritou; 1 člena jmenuje vláda na období 2 let z řad studentů. Pět členů Rady Akreditačního úřadu včetně předsedy jmenuje na návrh ministra vláda z osob navržených ministerstvem, jinými ústředními orgány státní správy, profesními komorami, organizacemi zaměstnavatelů nebo dalšími osobami nebo orgány vykonávajícími, podporujícími nebo využívajícími vzdělávací nebo tvůrčí činnost vysokých škol nebo její výsledky, 9 členů Rady Akreditačního úřadu jmenuje na návrh ministra vláda z osob navržených orgány reprezentace vysokých škol podle § 92 a 1 člena z řad studentů jmenuje na návrh ministra vláda ze studentů navržených orgánem reprezentace vysokých škol uvedeným v § 92 odst. 1 písm. a); členové jsou jmenováni zpravidla tak, aby 9 členů Rady Akreditačního úřadu včetně předsedy a 1 místopředsedy byly osoby dlouhodobě působící v akademickém prostředí a 5 členů Rady Akreditačního úřadu včetně 1 místopředsedy byly osoby působící v praxi, které mají zkušenosti z akademického prostředí, zejména představitelé profesních komor zřízených zákonem. Návrh na jmenování předsedy Rady Akreditačního úřadu ministr před jeho předložením vládě projednává s orgány reprezentace vysokých škol podle § 92.

(2) Dojde-li k zániku funkce člena Rady Akreditačního úřadu před uplynutím jeho funkčního období, je nový člen jmenován pouze na zbytek příslušného funkčního období. Táž osoba může být jmenována členem Rady Akreditačního úřadu nejvýše na dvě funkční období.

(3) Do Rady Akreditačního úřadu nemůže být jmenována osoba pravomocně odsouzená pro úmyslný trestný čin nebo osoba, které byla omezena její svéprávnost.

(4) Funkce člena Rady Akreditačního úřadu je neslučitelná s funkcí poslance, senátora, člena vlády, soudce, státního zástupce a člena Nejvyššího kontrolního úřadu; dále je neslučitelná s funkcí rektora, prorektora, děkana, proděkana, ředitele vysokoškolského ústavu, člena akademického senátu vysoké školy nebo fakulty, kvestora a tajemníka fakulty, jakož i s odpovídajícími funkcemi na soukromé vysoké škole.

(5) Členové Rady Akreditačního úřadu vykonávají své funkce osobně a pro jejich výkon nesmějí přijímat žádné pokyny a instrukce.

(6) Předseda Rady Akreditačního úřadu ani místopředsedové Rady Akreditačního úřadu nesmějí vykonávat placené ani neplacené funkce na vysokých školách, nesmějí být členy jejich orgánů a nesmějí se podílet na podnikání či rozhodování právnických osob působících jako vysoké školy. Dále nesmějí být v pracovněprávním ani jiném obdobném vztahu k vysokým školám; to neplatí, podílejí-li se na výuce vysoké školy podle § 70 odst. 3. Předseda Rady Akreditačního úřadu ani místopředsedové Rady Akreditačního úřadu nesmějí přímo nebo zprostředkovaně poskytovat za úplatu poradenskou nebo obdobnou pomoc vysokým školám.

(7) Ostatní členové Rady Akreditačního úřadu smějí vykonávat činnost vědeckou, pedagogickou, literární, publicistickou nebo uměleckou, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Rady Akreditačního úřadu. Pokud členové Rady Akreditačního úřadu vykonávají vedle své funkce výdělečnou činnost, jsou povinni činit tak způsobem, který neohrožuje řádný výkon funkce člena Rady Akreditačního úřadu a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Akreditačního úřadu.

(8) Vláda může odvolat člena Rady Akreditačního úřadu, jestliže po dobu 6 měsíců bez vážného důvodu nevykonává funkci, nebo jestliže se dopustil jednání zpochybňujícího nezávislost výkonu působnosti Akreditačního úřadu. Rada Akreditačního úřadu může podat vládě návrh na odvolání člena Rady Akreditačního úřadu.

(1) Rada Akreditačního úřadu rozhoduje ve všech věcech náležejících do působnosti Akreditačního úřadu, nestanoví-li zákon jinak.

(3) K přijetí usnesení ve věcech podle odstavce 2 písm. a) je zapotřebí souhlasu dvou třetin všech členů Rady Akreditačního úřadu.

(4) Proti rozhodnutí vydanému ve věci uvedené v odstavci 2 písm. b) lze podat odvolání k Přezkumné komisi Akreditačního úřadu, která přezkoumává pouze soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy a statutem Akreditačního úřadu. Přezkumná komise Akreditačního úřadu může v řízení o odvolání napadené rozhodnutí pouze potvrdit a odvolání zamítnout anebo napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a věc vrátit k novému projednání nebo rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit.

(5) Při poradě a hlasování o usneseních podle odstavce 2 mohou být přítomni pouze členové Rady Akreditačního úřadu, osoba, která je pověřena sepsáním protokolu, a další osoby po předchozím souhlasu Rady Akreditačního úřadu.

(6) Ve správních řízeních podle odstavce 2 písm. b) v době od přijetí usnesení ve věci samé Radou Akreditačního úřadu nejsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a k jejich podáním učiněným v době od přijetí usnesení ve věci samé Radou Akreditačního úřadu před vydáním rozhodnutí se nepřihlíží, s výjimkou uplatnění práva žadatele zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět. Akreditační úřad spolu s výzvou k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí ve věci poučí účastníka řízení o těchto omezeních a sdělí mu den, kdy Rada Akreditačního úřadu věc projedná.

(7) Akreditační úřad zveřejňuje na internetových stránkách ministerstva výrokovou část pravomocných rozhodnutí vydaných podle odstavce 2 písm. b) a výrokovou část pravomocných rozhodnutí o odvolání vydaných podle odstavce 4, a to spolu se stručně uvedenými důvody těchto rozhodnutí. Jiná usnesení přijatá Radou Akreditačního úřadu podle odstavce 2 a jejich důvody Akreditační úřad zveřejňuje na internetových stránkách ministerstva bezprostředně po jejich přijetí. Akreditační úřad dále na internetových stránkách ministerstva zveřejňuje závěrečný písemný výstup z činnosti hodnoticí komise.

(1) Přezkumná komise Akreditačního úřadu má 5 členů, jmenovaných a odvolávaných vládou. Členové Přezkumné komise Akreditačního úřadu jsou jmenováni z osob s vysokoškolským vzděláním, které je podle zákona o advokacii předpokladem pro zápis žadatele do seznamu advokátních koncipientů vedeného Českou advokátní komorou, z toho 3 členové jsou jmenováni z osob navržených orgány reprezentace vysokých škol uvedenými v § 92. Jmenování členem Přezkumné komise Akreditačního úřadu nezakládá pracovněprávní vztah k České republice ani služební poměr státního zaměstnance.

(2) Činnost členů Přezkumné komise Akreditačního úřadu je úkonem v obecném zájmu⁴⁾ a za její výkon jim ministerstvo poskytuje odměnu, jejíž výši stanoví statut Akreditačního úřadu. Členům Přezkumné komise Akreditačního úřadu přísluší také cestovní náhrady obdobné cestovním náhradám ve stejném rozsahu, výši a za podmínek jako zaměstnancům v pracovním poměru⁵⁾ s tím, že za pravidelné pracoviště se považuje místo jejich pobytu. Cestovní náhrady poskytuje ministerstvo, přičemž § 206 odst. 3 a 4 zákoníku práce se nepoužije.

(1) Poradními orgány Rady Akreditačního úřadu jsou hodnotící komise, které ustavuje předseda Akreditačního úřadu; členové hodnoticích komisí jsou jmenováni z osob evidovaných v Seznamu hodnotitelů. Návrh členů hodnotící komise Akreditační úřad předloží příslušné vysoké škole ke stanovisku. V případě nesouhlasného stanoviska školy navrhne Akreditační úřad jiného člena nebo členy hodnoticí komise; takto upravený návrh se již vysoké škole ke stanovisku nepředkládá. Ustanovení správního řádu o vyloučení z projednávání a rozhodování věci se na členy hodnoticích komisí použijí obdobně; o námitce podjatosti rozhoduje Rada Akreditačního úřadu.

(3) Akreditační úřad spravuje Seznam hodnotitelů. Seznam slouží k evidenci osob, které mohou být jmenovány do hodnoticích komisí. Seznam se člení podle oblastí vzdělávání.

(4) Do Seznamu hodnotitelů může být zapsána pouze osoba, která je všeobecně uznávanou odbornou autoritou v příslušné oblasti vzdělávání nebo studentem a kterou k zařazení do Seznamu hodnotitelů navrhlo ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, orgán reprezentace vysokých škol podle § 92 nebo profesní organizace nebo jiná právnická osoba uvedená v § 77b odst. 2 písm. e) nebo osoba, která projevila zájem podílet se na činnosti hodnoticích komisí. Zápis se provede, pokud daná osoba splňuje podmínky pro zařazení do Seznamu hodnotitelů stanovené Radou Akreditačního úřadu, na základě souhlasného usnesení Rady Akreditačního úřadu a písemného souhlasu zapisované osoby podílet se na činnosti hodnoticích komisí, a to na dobu 6 let. V případě osob zaměřených na oblast vzdělávání "Bezpečnostní obory" se k jejich zápisu do seznamu vyžaduje také souhlasné stanovisko Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra. Na zápis do seznamu není právní nárok.

(5) Rada Akreditačního úřadu může zapsaného hodnotitele vyřadit ze Seznamu hodnotitelů před uplynutím doby, na niž byl zapsán, na základě jeho žádosti, z vlastního odůvodněného podnětu nebo na základě odůvodněného podnětu ministerstva, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany.

(7) Akreditační úřad zveřejňuje na internetových stránkách ministerstva výpis ze Seznamu hodnotitelů, který obsahuje u každého hodnotitele osobní jméno a příjmení, tituly a vědecké hodnosti a povolání a jeho odborné zaměření; u studentů se uvede rovněž jejich právní postavení studenta a název vysoké školy, na které studují.

Kancelář Akreditačního úřadu je organizační součástí ministerstva a plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Akreditačního úřadu, včetně vedení databází spojených s činností Akreditačního úřadu a provádění úkonů Akreditačního úřadu ve správním řízení, s výjimkou úkonů vyhrazených orgánům nebo oprávněným úředním osobám stanoveným zákonem.

(1) Akreditační úřad vykonává u vysokých škol kontrolu dodržování právních předpisů při uskutečňování akreditovaných činností a provádí vnější hodnocení vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysokých škol.

(3) Při hodnocení podle odstavce 1 může využívat Akreditační úřad výsledky vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy a případné hodnocení provedené všeobecně uznávanou hodnoticí agenturou podle § 77a odst. 4, jíž se pro účely tohoto zákona rozumí agentura, která je zařazená v registru EQAR (Evropském registru agentur zabezpečujících kvalitu) nebo je členem sdružení ENQA (Evropské asociace pro zabezpečování kvality ve vysokém školství).

(1) Zjistí-li Akreditační úřad nedostatky při uskutečňování akreditovaných činností, uloží vysoké škole, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu.

(4) Zjistí-li Akreditační úřad závažné nedostatky v činnosti vysoké školy, které byla udělena institucionální akreditace, rozhodne o odnětí institucionální akreditace pro ty oblasti vzdělávání, ve kterých zjistil nedostatky. Zároveň může rozhodnout o přijetí opatření uvedených v odstavci 3 písm. a) a b).

(5) Zjistí-li Akreditační úřad závažné nedostatky v habilitačním řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, rozhodne podle povahy věci o pozastavení nebo odnětí akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem v těch oborech, ve kterých zjistil nedostatky.

(6) Opatření uvedená v odstavcích 2 až 5 může Akreditační úřad přijmout také v případě, že zjištěné nedostatky podle odstavce 1 nebyly ve stanovené lhůtě po výzvě Akreditačního úřadu odstraněny, nebo v případě, že vysoká škola neposkytla Akreditačnímu úřadu součinnost nezbytnou pro výkon jeho působnosti.

(7) Akreditační úřad může akreditaci odejmout i v případě, že na straně vysoké školy, její součásti nebo spolupracující právnické osoby nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí žádosti o akreditaci.

(8) V případě, že došlo k odnětí akreditace podle odstavce 2 písm. b) nebo k zániku oprávnění podle odstavce 3 písm. b), je vysoká škola povinna zajistit studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole.

(9) Pominou-li důvody, pro které bylo přijato nápravné opatření podle odstavce 2 písm. a), odstavce 3 písm. a) nebo c) nebo opatření pozastavující akreditaci podle odstavce 5, Akreditační úřad přijaté opatření zruší.

(1) Účastníkem řízení ve věcech uvedených v § 78 až 86 je pouze vysoká škola, která je držitelem příslušné akreditace nebo žadatelem o akreditaci; účastníkem řízení podle § 81 je rovněž příslušná právnická osoba zabývající se vzdělávací a tvůrčí činností uvedená v § 81 odst. 1.

(2) Účastníkem řízení uvedeného v § 79 odst. 5 je pouze žadatel, jemuž byl pravomocně udělen státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola rozhodnutím, které dosud nenabylo účinnosti.

(3) Účastníkem řízení o žádosti o udělení institucionální akreditace je také právnická osoba podle § 81d odst. 2 písm. b), pokud má být vysoké škole rozhodnutím o udělení institucionální akreditace založeno oprávnění uskutečňovat studijní program ve spolupráci s touto osobou.

(2) V pochybnostech určí příslušnost veřejné vysoké školy ministerstvo nebo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice samo.

(3) Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo rozhodne o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice na základě posouzení, zda je instituce, na které bylo zahraniční vzdělání získáno, zahraniční vysokou školou, a na základě kvalifikační úrovně vyplývající ze znalostí a dovedností osvědčených zahraniční vysokoškolskou kvalifikací. Zahraniční vysokoškolskou kvalifikací³⁹⁾ se pro účely § 89 až 90b rozumí vysokoškolský diplom nebo obdobný zahraniční doklad osvědčující nabytí schopností, znalostí a dovedností.

(4) Nedaří-li se prokazatelně žadateli doručovat nebo nepodaří-li se žadateli doručit do ciziny, orgán rozhodující o žádosti doručuje žadateli bez ustanovení opatrovníka veřejnou vyhláškou.

(1) Ve věcech uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace veřejnou vysokou školou rozhoduje rektor.

(2) Součástí žádosti o uznání je originál nebo úředně ověřená kopie zahraniční vysokoškolské kvalifikace a originál nebo úředně ověřená kopie dodatku k diplomu nebo obdobného dokladu. Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo může požadovat, aby žadatel vedle těchto náležitostí předložil též doplňující informace o tom, že studijní program uskutečňovala instituce oprávněná poskytovat vzdělání srovnatelné s vysokoškolským vzděláním podle tohoto zákona, nebo informace o náplni studia v zahraničním vysokoškolském studijním programu nebo potřebné informace o zahraničním vysokoškolském vzdělání, o jehož uznání je žádáno. Součástí žádosti je i informace o místě poskytování vzdělání, pokud se liší od sídla zahraniční vysoké školy.

(3) Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo může požadovat, aby pravost podpisů a otisků razítek na originálech dokladů byla ověřena ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo zahraniční vysoká škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem České republiky, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

(4) Jde-li o osobu, které byla v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany^21a) nebo na kterou je třeba na základě mezinárodních závazků České republiky pohlížet jako na uprchlíka nebo vyhnance nebo osobu v podobné situaci jako uprchlíci, lze předložení dokladu uvedeného v odstavci 2 a ověření pravosti podle odstavce 3 nahradit čestným prohlášením takovéto osoby o skutečnostech jinak prokazovaných takovýmto dokladem nebo ověřením.

(6) Vyhoví-li veřejná vysoká škola nebo ministerstvo žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, v rozhodnutí o uznání vždy uvede i název zahraničního programu absolvovaného žadatelem, příslušný typ studijního programu v České republice, který odpovídá zahraničnímu programu absolvovanému žadatelem, oblast nebo oblasti vzdělávání, do nichž zahraniční program náleží, a označení zahraničního dokladu o vzdělání, jehož se žádost týká, včetně názvu a státu sídla zahraniční vysoké školy, která jej vydala, a označení státu, podle jehož právního řádu byl doklad vydán.

(7) Domovským státem vzdělávací instituce se pro účely tohoto zákona rozumí cizí stát, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí.

(2) Je-li žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 podána veřejné vysoké škole, vybírá veřejná vysoká škola poplatek za úkony spojené s řízením o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, který činí 3 000 Kč. Poplatek je příjmem veřejné vysoké školy, platí se na její účet.

(3) Podání žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89 ministerstvu, Ministerstvu vnitra nebo Ministerstvu obrany podléhá zpoplatnění podle zákona o správních poplatcích³⁴⁾.

(2) Údaje z registru poskytne ministerstvo na žádost osobám a orgánům uvedeným v § 87 odst. 2 písm. c).

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou formát a strukturu datové zprávy, jejímž prostřednictvím veřejné vysoké školy, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra oznamují údaje týkající se jimi vedených správních řízení, technické podmínky a lhůty předávání údajů.

Tuzemské povolení opravňuje zahraniční vysokou školu poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky v zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.

(1) Tuzemské povolení uděluje zahraniční vysoké škole ministerstvo na základě její písemné žádosti. Účastníkem řízení o žádosti o udělení tuzemského povolení je pouze žadatel.

(3) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele, který je českou právnickou osobou, a bezúhonnosti člena statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu žadatele, který je občanem České republiky nebo českou právnickou osobou, si ministerstvo vyžádá podle jiného právního předpisu výpis z rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z rejstříku trestů a výpis z rejstříku trestů se předkládají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) Nevydává-li cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nebo existují-li právní nebo jiné překážky pro předložení výpisu z evidence trestů, předloží žadatel čestné prohlášení o své bezúhonnosti, je-li zahraniční právnickou osobou, nebo o bezúhonnosti člena jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou.

(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení tuzemského povolení do 150 dnů od zahájení řízení.

(3) Při posuzování personálního, finančního a materiálního zabezpečení a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti se v rozsahu odpovídajícím povaze zahraničního vzdělávání přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů podle § 78a.

(2) Tuzemské povolení se uděluje na dobu nejvýše 6 let.

(3) Ministerstvo rozhoduje na základě žádosti zahraniční vysoké školy o prodloužení doby platnosti tuzemského povolení až o 6 let, a to i opakovaně; § 93c a 93d a odstavec 1 se použijí obdobně. Žádost o prodloužení doby platnosti tuzemského povolení lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti tuzemského povolení.

(1) Tuzemské povolení udělené ministerstvem nelze převést na jinou právnickou osobu a nepřechází na právního nástupce zahraniční vysoké školy, které bylo tuzemské povolení uděleno.

(2) Byla-li žádost o udělení tuzemského povolení zamítnuta nebo bylo-li řízení o žádosti o udělení tuzemského povolení zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti, může zahraniční vysoká škola podat novou žádost o udělení tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žádost zamítnuta nebo jímž bylo řízení o žádosti zastaveno.

(1) Pokud ministerstvo zjistí nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, nebo že zahraniční vysoká škola nepůsobí v souladu s tuzemským povolením, vyzve ji, aby nedostatky odstranila ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud zahraniční vysoká škola nedostatky v této lhůtě po výzvě ministerstva neodstraní, nebo pokud zahraniční vysoká škola závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnost stanovenou jí tímto zákonem nebo neposkytne součinnost při kontrole, může ministerstvo podle povahy věci tuzemské povolení odejmout nebo omezit. Omezení tuzemského povolení spočívá v zákazu přijímat ke studiu příslušného zahraničního vysokoškolského studijního programu uchazeče. Pokud ministerstvo zjistí závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má zahraniční vysoká škola tuzemské povolení, ministerstvo podle povahy věci tuzemské povolení odejme nebo omezí. Ministerstvo může tuzemské povolení odejmout nebo omezit i v případě, že na straně zahraniční vysoké školy nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení o žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti tuzemského povolení nebo zamítnutí této žádosti.

(2) Ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení zahraniční vysoké školy o skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice rozhodne o odnětí tuzemského povolení. Ministerstvo může rozhodnout o odnětí tuzemského povolení též bez předchozího oznámení, pokud zjistí, že došlo ke skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice.

(3) Bylo-li zahraniční vysoké škole tuzemské povolení odňato z jiného důvodu než podle odstavce 1 věty druhé nebo čtvrté, může zahraniční vysoká škola podat novou žádost o udělení tuzemského povolení pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské povolení odňato.

(4) Pokud před skončením doby platnosti tuzemského povolení pominou důvody, pro které bylo tuzemské povolení omezeno, ministerstvo omezení zruší.

(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. g) je třeba splnit bez zbytečného odkladu poté, co zahraniční vysoká škola zjistí, že oznamovaná skutečnost nastala nebo nastane. Povinnosti podle odstavce 1 písm. h) je třeba splnit do 30 dnů ode dne, kdy oznamovaná skutečnost nastala. Povinnosti podle odstavce 1 písm. i) je třeba plnit tak, aby aktuální platné údaje nebo dokumenty byly zveřejněny nejpozději do 30 dnů po příslušné změně zveřejňovaného údaje nebo dokumentu.

(3) Nejsou-li příslušné dokumenty nebo informace podle odstavce 1 vyhotoveny v českém jazyce, poskytovatel je předkládá spolu s jejich úředně ověřeným překladem do českého jazyka. Ve veřejné části internetových stránek se takové dokumenty zveřejňují spolu s textem odpovídajícím jejich úředně ověřenému překladu.

(4) Budovy a prostory na území České republiky, v nichž je vzdělávací a tvůrčí činnost v rámci zahraničního vysokoškolského studijního programu poskytovatelem zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky uskutečňována, musí být daným poskytovatelem trvale a zvenčí viditelně označeny názvem poskytovatele.

Tuzemské oprávnění opravňuje českou právnickou osobu v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou poskytovat zahraniční vysokoškolské vzdělávání na území České republiky v zahraničním vysokoškolském studijním programu, pro který bylo uděleno.

(1) Tuzemské oprávnění uděluje české právnické osobě ministerstvo na základě její žádosti. Státní vysoká škola má pro účely částí čtrnácté a patnácté a pro účely jiných právních předpisů vymezujících soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání stejné postavení jako česká právnická osoba. Účastníkem řízení o žádosti o udělení tuzemského oprávnění je pouze žadatel.

(3) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele a bezúhonnosti člena jeho statutárního orgánu, který je občanem České republiky nebo českou právnickou osobou, si ministerstvo vyžádá podle jiného právního předpisu výpis z rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z rejstříku trestů a výpis z rejstříku trestů se předkládají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) Nevydává-li cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad nebo existují-li právní nebo jiné překážky pro předložení výpisu z evidence trestů, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti člena jeho statutárního nebo jiného obdobného řídicího orgánu, který je cizincem nebo zahraniční právnickou osobou.

(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení tuzemského oprávnění do 150 dnů od zahájení řízení.

(3) Při posuzování personálního, finančního a materiálního zabezpečení a podmínek pro řádné zajištění výuky nebo související tvůrčí činnosti se v rozsahu odpovídajícím povaze zahraničního vzdělávání přihlíží ke standardům pro akreditace studijních programů podle § 78a.

(2) Tuzemské oprávnění se uděluje na dobu nejvýše 6 let.

(3) Ministerstvo rozhoduje na základě žádosti pobočky zahraniční vysoké školy o prodloužení doby platnosti tuzemského oprávnění až o 6 let, a to i opakovaně; § 93ia a 93ib a odstavec 1 se použijí obdobně. Žádost o prodloužení doby platnosti tuzemského oprávnění lze podat nejdříve 2 roky před uplynutím doby platnosti tuzemského oprávnění.

(1) Tuzemské oprávnění udělené ministerstvem nelze převést na jinou právnickou osobu a nepřechází na právního nástupce české právnické osoby, které bylo tuzemské oprávnění uděleno.

(2) Byla-li české právnické osobě žádost o udělení tuzemského oprávnění zamítnuta nebo bylo-li řízení o žádosti o udělení tuzemského oprávnění zastaveno z důvodu zpětvzetí žádosti, může česká právnická osoba podat novou žádost o udělení tuzemského oprávnění pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žádost zamítnuta nebo řízení o žádosti zastaveno.

(1) Pokud ministerstvo zjistí nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má pobočka zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění, nebo že pobočka zahraniční vysoké školy nepůsobí v souladu s tuzemským oprávněním, vyzve ji, aby nedostatky odstranila ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud pobočka zahraniční vysoké školy v této lhůtě po výzvě ministerstva nedostatky neodstraní, nebo pokud pobočka zahraniční vysoké školy závažným způsobem nebo opakovaně poruší povinnost stanovenou jí tímto zákonem nebo neposkytne součinnost při kontrole, může ministerstvo podle povahy věci tuzemské oprávnění odejmout nebo omezit. Omezení tuzemského oprávnění spočívá v zákazu přijímat ke studiu příslušného zahraničního vysokoškolského studijního programu uchazeče. Pokud ministerstvo zjistí závažné nedostatky při uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu, pro který má pobočka zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění, ministerstvo podle povahy věci tuzemské oprávnění odejme nebo omezí. Ministerstvo může tuzemské oprávnění odejmout nebo omezit i v případě, že na straně pobočky zahraniční vysoké školy nebo příslušné zahraniční vysoké školy nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly zastavení řízení o žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti tuzemského oprávnění nebo zamítnutí této žádosti.

(2) Ministerstvo do 30 dnů od doručení oznámení pobočky zahraniční vysoké školy o skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice rozhodne o odnětí tuzemského oprávnění. Ministerstvo může rozhodnout o odnětí tuzemského oprávnění též bez předchozího oznámení, pokud zjistí, že došlo ke skončení uskutečňování zahraničního vysokoškolského studijního programu v České republice.

(3) Bylo-li pobočce zahraniční vysoké školy tuzemské oprávnění odňato z jiného důvodu než podle odstavce 1 věty druhé nebo čtvrté, může daná česká právnická osoba podat novou žádost o udělení tuzemského oprávnění pro daný nebo obdobný zahraniční vysokoškolský studijní program nejdříve po uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo tuzemské oprávnění odňato.

(4) Pokud před skončením doby platnosti tuzemského oprávnění pominou důvody, pro které bylo tuzemské oprávnění omezeno, ministerstvo omezení zruší.

(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. f) je třeba splnit bez zbytečného odkladu poté, co zahraniční vysoká škola zjistí, že oznamovaná skutečnost nastala nebo nastane. Povinnosti podle odstavce 1 písm. g) je třeba splnit do 30 dnů ode dne, kdy oznamovaná skutečnost nastala. Povinnosti podle odstavce 1 písm. h) je třeba plnit tak, aby aktuální platné údaje nebo dokumenty byly zveřejněny nejpozději do 30 dnů po příslušné změně zveřejňovaného údaje nebo dokumentu. Nejsou-li příslušné dokumenty nebo informace podle odstavce 1 vyhotoveny v českém jazyce, poskytovatel je předkládá spolu s jejich úředně ověřeným překladem do českého jazyka. Ve veřejné části internetových stránek se takové dokumenty zveřejňují spolu s textem odpovídajícím jejich úředně ověřenému překladu.

(3) Budovy a prostory na území České republiky, v nichž je vzdělávací a tvůrčí činnost v rámci zahraničního vysokoškolského studijního programu poskytovatelem zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky uskutečňována, musí být daným poskytovatelem trvale a zvenčí viditelně označeny názvem poskytovatele.

(2) Mimořádný školní stav je možno vyhlásit pouze z důvodu vyhlášeného stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu nebo z důvodu živelné pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie a nehody nebo jiné mimořádné události či jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo uskutečňování činností vysoké školy nebo její součásti ve značném rozsahu, popřípadě z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných.

(4) Mimořádný školní stav vyhlašuje nebo prodlužuje svým opatřením rektor veřejné nebo státní vysoké školy a orgán soukromé vysoké školy vykonávající působnost rektora. Informace o vyhlášení nebo prodloužení mimořádného školního stavu se bezodkladně zveřejňuje ve veřejné části internetových stránek vysoké školy.

(5) O udělení souhlasu podle odstavce 1 nebo 3 ministerstvo, Ministerstvo vnitra, nebo Ministerstvo obrany rozhoduje na základě žádosti vysoké školy. Jediným účastníkem řízení je vysoká škola, která o udělení souhlasu s vyhlášením nebo prodloužením mimořádného školního stavu požádá.