práce v zahraničí

Problematika zdravotní péče a zdravotního pojištění je složitá a liší se hlavně tím, zda se v rámci pohybu osob mezi jednotlivými státy jedná o výdělečnou, nebo nevýdělečnou činnost v zemích Evropské unie a v dalších zemích, postupujících podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, nebo o takový pobyt v ostatních zemích. Proto bude v dalším textu důležitým kritériem právě posouzení situace, kdy český občan vyjíždí do zahraničí buď za účelem výkonu výdělečné činnosti, anebo naopak v situaci, kdy při takové cestě předmětem jeho zájmu výkon výdělečné činnosti primárně není.

Pohyb osob za účelem získání zaměstnání v jiném státě není v poslední době jevem nijak mimořádným. Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), Švýcarska a také Spojeného království. Pro všechny tyto státy, na jejichž občany a instituce se vztahuje režim dále uvedených koordinačních nařízení Evropské unie, budeme používat pojem „stát EU“. Našim občanům se tak s nezbytným minimem administrativních překážek otevřel prostor pro získání zkušeností včetně možnosti pracovního uplatnění v těchto státech.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“) v ustanovení § 151 stanoví povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci cestovní výdaje, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce. Ustanovení § 152 ZP pak obsahuje taxativní (úplný) výčet případů, při kterých jsou zaměstnancům cestovní výdaje formou cestovních náhrad vypláceny.

Dokážeme vyjmenovat mnoho důvodů, proč naši občané vyjíždějí za prací do zahraničí. Někdy to může být například problém práci v určitém oboru u nás vůbec získat, nesporně lákavou je - v porovnání s tuzemskými poměry - možnost zpravidla vyššího výdělku a v neposlední řadě třeba i touha získat sebedůvěru a víru ve vlastní schopnosti. Ať už je motivace pro práci v zahraničí jakákoliv, vždy si musí být pracovník vědom skutečnosti, že vstupuje do zcela odlišných poměrů, než na jaké je zvyklý v Česku, včetně souvisejících dopadů i na jeho případné nezaopatřené rodinné příslušníky.

Home office už zdaleka není pouze žádaným pracovním benefitem, ale v současnosti je (pohříchu nedostatečně upraveným) institutem pracovního práva, který zaměstnancům i zaměstnavatelům otevírá nové možnosti organizace práce. Není proto překvapením, že zaměstnanci často chtějí vykonávat práci z pohodlí domova nejen v tuzemsku, ale i z jiného místa v zahraničí. Málokterý zaměstnanec, ale i zaměstnavatel si však uvědomují právní důsledky spojené s výkonem práce zaměstnance ze zahraničí a opomínají tak adekvátně reagovat na všechna hrozící rizika.

V současné době je naprosto běžným jevem migrace zaměstnanců za prací do různých světových destinací. Někteří zaměstnanci vykonávají práci v cizině pro svého stálého zaměstnavatele v ČR, jiní nacházejí uplatnění u svých nových zaměstnavatelů v cizině. Volný pohyb osob na pracovním trhu však přináší i některé praktické otázky, a to zejména: kde osoba pracující v jiném členském státě platí pojistné na sociální zabezpečení, kde jí vznikají nároky na dávky, jaké má taková osoba či její zaměstnavatel povinnosti ve vztahu k cizozemským či tuzemským institucím aj. Specifické postavení mají zaměstnanci, kteří našli své pracovní uplatnění v zemích Evropské unie, ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, tzv. členských států). Následující texty přiblíží odpovědi na tyto a další otázky. Sociální ochrana těchto zaměstnanců se řídí tzv. koordinačními nařízeními.

Jak postupovat v případě, že agentura práce vysílá uchazeče o zaměstnání na zkoušku do zahraniční - pokud u zahraničního uživatel uspěje, je s ním sepsán pracovní poměr (dříve nikoliv, je zde využit status "práce na zkoušku", které pracovní právo zná. V případě , že u zahraničního uživatele uchazeč neuspěje, je to „budoucímu zaměstnavateli" od zahraničního uživatele písemně oznámeno. Jenže tyto uchazeči dostávají bez ohledu na zda uspějí nebo nikoliv cestovní náhradu. Jak to bude s pohledu daní u neúspěšných uchazečů? Bude se jednat o daňový náklad jako v případě proplacené zdravotní prohlídky, kdy zaměstnanec nakonec nenastoupí?

Klient pracuje v Belgii. Je tam zaměstnán, platí tam i zdravotní a sociální pojištění a daň z příjmu. V Praze má byt, který pronajímá krátkodobě (Air BnB) čili se jedná o ubytovací službu, na kterou potřebuje živnost. Zřídí si tedy v ČR živnost a bude podávát daňové přiznání v ČR. Jak je to s důchodovým a zdravotním pojištěním OSVČ v ČR? To nelze platit ve dvou státech EU, takže jakým způsobem je potřeba to komunikovat s českými úřady, jak se to řeší - nějakým formulářem potvrzujícím výjimku z českého pojištění? 

Následující informace mohou přispět studentům, jejich rodičům, pedagogickým pracovníkům nebo i jejich zaměstnavatelům v základní orientaci v této oblasti. Odbornou pomoc a podrobné informace ke konkrétní osobě pak poskytnou pracovníci okresních správ sociálního zabezpečení (OSSZ).

Jednou z cestovních náhrad, které zaměstnanci příslušejí při pracovní cestě, je stravné, v případě zahraniční pracovní cesty (mimo území České republiky) zahraniční stravné. Jak známo, koncem každého kalendářního roku se ve Sbírce zákonů objeví vyhláška Ministerstva financí, kterou se stanoví výše základních sazeb zahraničního stravného pro následující kalendářní rok a pro jednotlivé státy.

V dnešní době není výjimkou, že zaměstnanci českého zaměstnavatele konají práci v zahraničí. Pobývá-li zaměstnanec v zahraničí dlouhodobě, může dojít k situaci, kdy zaměstnanci během jeho zahraničního pobytu tzv. propadne pracovnělékařská prohlídka.

Jakým způsobem prokáže zaměstnanec, že druhý z manželů neuplatňuje daňové zvýhodnění? Pracuje v zahraničí - konkrétně v Německu, kam dojíždí. Je pro nás postačující, že uvede ve svém daňovém prohlášení název a adresu zahraničního zaměstnavatele? Zaměstnanec totiž současně uvádí, že "nějaké zvýhodnění" manželka pobírá - je jí poskytováno v německé výplatě. Má zaměstnanec nárok na daňové zvýhodnění?

Základní informace Ve smlouvách o zamezení dvojímu zdanění („SZDZ“) je zpravidla v čl. 15 upraveno zdanění příjmů ze závislé činnosti. Z tohoto článku vyplývá, že primární právo na zdanění má stát zdroje příjmů. Stát rezidence pak daně zaplacené ve státě zdroje zohlední příslušnou metodou vyloučení dvojího zdanění. Článek 15 odst. 2 dále stanoví, že při splnění kumulativních podmínek zde uvedených, může být příjem ze státu zdroje příjmu zdaněn v zemi rezidence. Podmínky jsou: příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě. Upozornění V případě mezinárodního pronájmu pracovní síly se nedá postupovat dle čl. 15 odst. 2 SZDZ. Pokud se jedná o MPPS, pak se příjem zaměstnance daní okamžitě v zemi zdroje od počátku jeho pronájmu. Do počtu dnů v rámci časového testu se započítávají všechny dny fyzické přítomnosti včetně příjezdů a odjezdů a dále dny strávené mimo stát činnosti (soboty, neděle, svátky, dovolené, služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě), po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno. Při počítání dnů časového testu 183 dní je potřeba vždy pracovat s konkrétní SZDZ, neboť se způsob započítávání určitých dní může lišit. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v článku 15 Příjmy ze zaměstnání označuje osobu, která má právo na vykonanou práci, a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce. Příjmy nerezidentů ČR ze závislé činnosti můžeme rozdělit následovně (obr. 1): Pro zdanění příjmů zaměstnanců nerezidentů v ČR je důležité rozlišit, zda: se jedná o zaměstnání, kdy je činnost vykonávána na území ČR (je-li zaměstnavatel český daňový rezident a práce je vykonávána na základě uzavřeného pracovněprávního vztahu nebo na základě smlouvy o mezinárodním pronájmu pracovní síly) nebo se jedná o vyslání zahraničním zaměstnavatelem do ČR (možnost osvobození při nepřekročení časového testu) či zda neexistuje stálá provozovna; se jedná o činnosti vykonávané mimo území ČR, pokud jde o příjmy ze závislé činnosti vykonávané na palubách lodí či letadel provozovaných daňovými rezidenty ČR nebo o příjmy z titulu odměn členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, jsou-li vypláceny společnostmi se sídlem v ČR. Od zdanění jsou osvobozeny příjmy ze závislé činnosti nerezidentů, které jsou vykonávány na území ČR a jsou vypláceny zaměstnavatelem (nerezidentem) se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, pokud časové období související s výkonem této činnosti nepřesáhne 183 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období po sobě jdoucím. Výjimku tvoří osobně vykonávané činnosti umělců, sportovců, artistů a spoluúčinkujících osob a příjmy dosahované prostřednictvím stálé provozovny. Upozornění Do základu daně se zahrnují příjmy pravidelné nebo jednorázové (peněžní i nepeněžní), bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok. Příjmem je i částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší než cena zjištěná podle zvláštního předpisu nebo cena účtovaná jiným osobám. Příjmy ze závislé činnosti představují příjmy za vykonanou práci na území ČR, a to bez ohledu na to, kdy je daný příjem vyplácen, připisován či jinak účtován zaměstnanci.  Zahrnují tedy i dobu, kdy zaměstnanec na území ČR závislou činnost nevykonává a realizuje zdanitelné příjmy související s již ukončeným výkonem závislé činnosti na území ČR (bonusy apod.). Základem daně ze závislé činnosti podle § 6 odst. 13 a 15 ZDP jsou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků zvýšené o povinné pojistné, které je povinen hradit zaměstnavatel podle zvláštních právních předpisů. Stejně se postupuje i u zaměstnance, u kterého zaměstnavatel povinnost hradit povinné pojistné nemá (tzn. situace, kdy se odvod neřídí českými předpisy nebo se na zaměstnance vztahuje zcela nebo částečně zahraniční pojištění stejného druhu.

Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států.

Prosím o informaci ohledně nutnosti vyřízení formuláře A1. Jsme společnost, která má "matku" v Rakousku a působí téměř po celém světě. Tento formulář vyřizujeme našim zaměstnancům, kteří jsou vysíláni do zahraničí na krátkodobé práce. Musí mít takovýto nebo podobný formulář vyřízený také zaměstnanec z Mexika, který k nám jede v rámci korporace na odbornou stáž na cca 4-5 měsíců? S námi nemá žádnou pracovní smlouvu. Tu má se svojí mateřskou zemí. Stáž bude začínat v Rakousku, kde bude 2 měsíce a pak by se měl přesunout do ČR. 

Studenti mohou při studiu pracovat jak dlouhodobě, tak jen během školních prázdnin, a to buď na základě pracovní smlouvy, nebo pracovněprávních vztahů jdoucích mimo pracovní poměr, tedy na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Kromě toho mohou podnikat jako OSVČ.

Polská firma, která nemá v ČR provozovnu, hodlá zaměstnat českého zaměstnance. Ten pro ni bude v ČR shánět odběratele. Polská firma musí z tohoto zaměstnaneckého poměru vypočítávat mzdu a odvádět SP, ZP a FÚ dle českých zákonů. Jakým způsobem se polská firma zaregistruje k odvodům u zmíněných institucí, když nemá v ČR provozovnu a není zapsaná v českém obchodním rejstříku? Má polská firma nějaké jiné povinnosti související se zaměstnáním českého občana? (např. oznámení na ŽÚ, nějaká jiná registrace na úřadech, vyplnění nějakých výkazů atd.?)

Český daňový rezident je již 3 roky zaměstnán v Holandsku u stavební firmy, která vykonává práci po celé EU. Za své zaměstnance tedy platí pouze sociální pojištění, zdravotní pojištění si platí zaměstnanci sami a příjmy daní v zemích své rezidentury. Nikde nejsou déle než 60 dní. Na konci roku dostanou potvrzení o příjmech, které přikládáme k daňovému přiznání. Do roku 2018 se k příjmům v § 6 zákona o daních z příjmů připočítávalo naše fiktivní pojistné ve výši 34 %. Od roku 2019 bude možné využít změny v zákoně a připočítat pouze pojistné platné ve státě, odkud plyne příjem. Jak se bude toto pojistné prokazovat správci daně? Sociální pojištění je jasné, bude uvedeno na potvrzení, ale zdravotní pojištění si platí zaměstnanec sám, bude stačit smlouva s pojišťovnou + výpis z účtu, kde budou úhrady? Pojistné nemá pevně daná procenta, může si sjednat i vyšší - jak bude toto posuzováno? Vzhledem k tomu, že odvody zaměstnavatele v Holandsku jsou mnohem nižší, než v ČR, budeme této možnosti chtít určitě využít. Ovšem obáváme se toho, že pokud poplatník neprokáže, jaké pojistné v zahraničí platí, pak platí opět fikce 34 % (resp. 33,98 od 1. 7. 2019). Nebo je možné využít obecných odvodů zaměstnavatele v Holandsku, která činí 19,02 %? 

Situacím, kdy je zaměstnanec dlouhodobě nepřítomen v zaměstnání, musejí zaměstnavatelé vždy věnovat zvýšenou pozornost, a to zejména z pohledu placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti. Je pravdou, že nejčastějším důvodem (často dlouhodobé) nepřítomnosti zaměstnance v práci bývá nemoc jako důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce.

Chtěla bych požádat o vysvětlení paragrafu 38f ZDP odst. 4 - Co je myšleno pod ustanovením … a příjmy ze závislé činnosti pro takového zaměstnavatele jdou k tíži stálé provozovny umístněné ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění..., tj. co znamená k tíži stálé provozovny? Např. pracuje-li zaměstnanec v ČR - má klasickou smlouvu + uzavřel dohodu na výpomoc on-line administrativy z ČR pro slovenskou firmou, kterém má sídlo na Slovenku - bude moci uplatnit v přiznání v ČR - vynětí těchto příjmů od § 38f ZDP odst. 4)? Je nějaký rozdíl, pokud by zaměstnanec pracoval pro slovenskou firmu „na dálku“ on-line či pracoval přímo na místě u slovenské firmy na Slovensku? Bude se moci u obou dvou příjmů - práce online a práce na místě na Slovensku - použít v přiznání v ČR metoda vynětí pro závislou činnost za předpokladu, že je zaměstnanec rezident ČR?