Ing. Gabriela Buchtová

Základní informace Základ daně je možné snížit o různé nezdanitelné části definované v § 15 ZDP. Patří mezi ně také zaplacené úroky z úvěru na financování bytových potřeb. Jako nezdanitelné části základu daně snižují celoroční základ daně v daňovém přiznání nebo v ročním zúčtování u zaměstnavatele. Tyto nezdanitelné částky mohou u zaměstnavatele uplatnit jen čeští daňoví rezidenti. Daňoví nerezidenti mohou uplatnit kteroukoliv nezdanitelnou částku pouze prostřednictvím daňového přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP) jen za podmínky většiny příjmů, tzn. alespoň 90 % ze zdrojů na území ČR a jen jsou-li daňovými rezidenty členského státu EU a EHP (Norska, Islandu a Lichtenštejnska).

Základní informace Daňovou povinnost lze legálně snížit o odečitatelné položky a slevy na dani (daňové zvýhodnění). Některá z nich můžeme využít v rámci provedení ročního zúčtování u svého zaměstnavatele, jiná můžeme uplatnit průběžně v měsíční mzdě. Nárok na tyto položky má jak zaměstnanec, tak i podnikatel. Posloupnost, v jaké fázi se jednotlivé položky uplatňují ze základu daně nebo z vypočtené daně: Součet jednotlivých dílčích základů daně (§ 6, § 7 …) Základ daně, který se upraví o nezdanitelné položky (§ 15 ZDP) – dary, úroky ze stavebního spoření (hypotéky), penzijní a soukromé životní pojištění … Základ daně snížený o nezdanitelné položky (zaokrouhlený na celá sta Kč dolů) Daň podle § 16 ZDP (15 %, 23 %). Sazba 23 % se použije pro část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy/rok nebo 4násobek průměrné mzdy v měsíci. pro rok 2021 je průměrná mzda: 35 441 Kč, 48násobek činí 1 701 168 Kč pro rok 2022 je průměrná mzda: 38 911 Kč, 48násobek činí 1 867 728 Kč Na rozdíl od již zrušeného solidárního zvýšení daně, které se vztahovalo pouze na příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP) a dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), se nová progresivní sazba daně ve výši 23 % vztahuje na celkový základ daně, jehož součástí jsou i dílčí základy daně z kapitálového majetku, z nájmu a z ostatních příjmů. Daň podle § 16a ZDP pro samostatný základ daně ve vazbě na § 16ab ZDP pro vybrané příjmy, pokud plynou ze zahraničí. Například se může jednat o samostatný základ daně u příjmů (podíly na zisku) společníků veřejných obchodních společností či komplementářů komanditních společností, pokud plynou ze zahraničí. Jednat se může například o příjem dle § 7 odst. 14 ve vazbě na § 20b ZDP nebo příjem podle § 10 odst. 10 ZDP. Výsledná daň se následně upraví o: slevy na dani (§ 35, § 35ba ZDP) – sleva na poplatníka, sleva na manželku, na studenta, ZTP, sleva na invaliditu, slevu na evidenci tržeb, sleva na umístění dítěte (školkovné); daňové zvýhodnění (§ 35c ZDP) – na nezletilé dítě, zletilé dítě až do dovršení věku 26 let (pokud mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání…).

Sleva na poplatníka a sleva na manželku (manžela) Základní informace Poplatník může uplatnit základní slevu na dani a slevu na manželku (§ 35ba ZDP) u svého zaměstnavatele (plátce daně), pokud u něho učiní prohlášení k dani podepsané dle § 38k odst. 4 ZDP a následně ho požádá o provedení ročního zúčtování, nebo formou daňového přiznání. Základní sleva na dani činí 27 840 Kč ročně (pro rok 2021, pro rok 2022 by měla činit 30 840 Kč) Základní sleva na manželku/manžela činí 24 840 Kč ročně. Základní sleva na poplatníka se v plné výši (tj. 27 840 Kč) odečte od celoroční daně i u poplatníka, jehož základ daně je tvořen příjmy dosaženými ze zaměstnání jen za část roku, tzn., že zpravidla vznikne poplatníkovi přeplatek po skončení roku při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, nebo při podání daňového přiznání. Pokud je základní sleva uplatňována rovnoměrně (měsíčně), pak se pro výpočet daňové zálohy z měsíčního základu daně ze závislé činnosti použije 1/12 slevy, tj. 2 320 Kč měsíčně u zaměstnance s učiněným prohlášením poplatníka. Nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka mají všichni daňoví poplatníci. Tedy daňoví rezidenti, ale i nerezidenti ČR bez omezení, pracující studenti nebo penzisté. Uplatněním této slevy dochází k přímému snížení daně z příjmu. Zaměstnanci tak může vzniknout při podpisu ročního zúčtování daně ve mzdové účtárně tzv. daňová vratka. Tato sleva na dani snižuje daň poplatníka maximálně do nuly, nemůže vzniknout tzv. daňový bonus jako při uplatnění daňového zvýhodnění na děti. Zaměstnanci mohou daňovou slevu na poplatníka uplatnit pouze jednou. Zpravidla se jedná o zaměstnavatele, kde mají při souběhu příjmů vyšší hrubou mzdu, neboť prohlášení k dani je možné na dané období podepsat pouze jednou.

Žádost o roční zúčtování záloh na daň z příjmů V ZDP je problematika ročního zúčtování záloh upravena konkrétně v § 38ch, dále např. v § 38k odst. 4 a 5 ZDP a dalších ustanoveních. Účelem podání žádosti o roční zúčtování daně je to, aby všichni zaměstnanci nemuseli podávat daňová přiznání v případě, že mají příjmy ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců a nemají jiné zdanitelné příjmy. V rámci ročního zúčtování je provedeno výsledné stanovení daně z příjmu. Jsou zúčtovány všechny zálohy zaplacené v průběhu roku a uplatněno daňové zvýhodnění, o které si zaměstnanec požádal, a splňuje podmínky pro jeho uplatnění. Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, s výjimkou příjmu, který není předmětem daně (osvobozený nebo příjem, kde je daň vybírána srážkovou daní). Sazba zálohy činí 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do 4násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující 4násobek průměrné mzdy. Pro zdaňovací období 2021 stále platí formulář „Žádost o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění (MFin 25 5457/B vzor č. 2) (dále jen žádost), na základě kterého mohou zaměstnanci požádat o provedení ročního zúčtování záloh. Současně je k němu třeba přiložit tiskopis Prohlášení poplatníka k dani (MFin 25 5457 – vzor č. 26), do kterého se zaznamenávají informace týkající se požadavku pro uplatnění slev na dani a daňového zvýhodnění pro rok 2021 a případných změn. O provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění může poplatník požádat nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Žádost se podává u posledního z plátců, od kterého poplatník pobíral mzdu. V ročním zúčtování jsou zohledněny všechny mzdy, které v průběhu zdaňovacího období poplatník pobíral buď pouze od jednoho, nebo postupně od více plátců daně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, a současně učinil u těchto plátců prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5 ZDP. Roční zúčtování neprovádí plátce, pokud je poplatník povinen podat sám daňové přiznání. V případě, že dojde k zániku plátce daně a neexistuje jeho právní nástupce, lze požádat o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění místně příslušného správce daně. Žádost je nutné podat nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce provede, jen pokud má k dispozici potřebné doklady, na jejichž základě byla v uplynulém zdaňovacím období (od všech předchozích plátců daně) zúčtována nebo vyplacena mzda, sraženy zálohy na daň z těchto příjmů či poskytnuta měsíční sleva na dani podle ustanovení § 35ba a § 35c ZDP a vyplaceny měsíční daňové bonusy. Roční zúčtování záloh, daňového zvýhodnění a výpočet daně plátce provede v termínu nejpozději 31. března po uplynutí zdaňovacího období. V § 38k ZDP jsou dále podrobně definovány podmínky pro uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, slev na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, které je nutné respektovat (viz též situace uvedené níže). Pokud je poplatníkem uplatňováno daňové zvýhodnění, musí plátce daně při provádění ročního zúčtování respektovat podmínky stanovené § 35d odst. 6 až 9 ZDP. V případě, že poplatník daňové zvýhodnění neuplatňuje, pak je mu plátcem daně vrácen jako přeplatek z ročního zúčtování záloh kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní sníženou o slevy pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, a to nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období. Výše přeplatku musí být větší než 50 Kč. O vrácené přeplatky z ročního zúčtování plátce daně sníží nejbližší odvody záloh správci daně (nejpozději do konce zdaňovacího období), případně požádá správce daně o jejich vrácení. Na rozdíl od daňového přiznání se nedoplatek z ročního zúčtování záloh poplatníkovi nesráží.

Základní informace Problematika daňového zvýhodnění pro poplatníky na děti je řešena v § 35c ZDP. Nárok na daňové zvýhodnění má poplatník (rezident i nerezident) na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti (§ 21e ZDP) na území členského státu EU/EHP (dále jen „daňové zvýhodnění“), pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b (příslib investiční pobídky). Výše zvýhodnění činí: 1. dítě – 15 204 Kč ročně, 1 267 Kč měsíčně 2. dítě – 22 320 Kč ročně, 1 860 Kč měsíčně a každé další dítě – 27 840 Kč ročně, 2 320 Kč měsíčně O výši daňového zvýhodnění sníží poplatník daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35 nebo § 35ba. Daňové zvýhodnění lze uplatnit buď formou slevy na dani, daňového bonusu, nebo slevy na dani a daňového bonusu. Pokud je v jedné společně hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro tyto účely dohromady. Poplatník může slevu na dani uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené podle ZDP za příslušné zdaňovací období. Pokud je nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než vypočítaná daňová povinnost za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Daňový bonus je možné uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč. Maximální dříve zastropovaná výše daňového bonusu 60 300 Kč ročně byla zrušena v roce 2021. Na daňový bonus má nárok poplatník (zaměstnanec i podnikatel), který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 nebo § 7 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (viz tabulka).

Základní informace Daňové zvýhodnění na dítě ZTP je upraveno v § 35c odst. 7 ZDP. Zde je uvedeno: „Dočasný pobyt dítěte mimo společně hospodařící domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jedná-li se o dítě, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek (viz tabulka). Maximální výše daňového bonusu podle § 35c odst. 3 ZDP zůstává zachována (v současné době částka 60 300 Kč).“ Přehled daňového zvýhodnění pro rok 2019 Daňové zvýhodnění na děti 2019 Roční Měsíční Na 1. dítě 15 204 1 267 Na 2. dítě 19 404 1 617 Na 3. a každé další dítě 24 204 2 017 Na 1. dítě (pokud má ZTP/P) 30 408 2 534 Na 2. dítě (pokud má ZTP/P) 38 808 3 234 Na 3. a každé další dítě (pokud má ZTP/P) 48 408 4 034 V ZDP není striktně definováno, v jakém pořadí musí daňový poplatník zvýhodnění na dítě uplatnit. Není povinnost řadit děti podle jejich věku, tak jak se narodily, tj. že nejstarší dítě bude uvedeno jako první dítě. Pokud má poplatník dítě se ZTP/P, pak je vhodné, pro účely dosažení co největšího daňového zvýhodnění, je uvést jako poslední v pořadí. Společně hospodařící domácností se pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Poznámka Definice pojmu vyživované dítě je shodná s předchozí situací. Pokud má poplatník dítě, které není schopné z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu vykonávat soustavnou výdělečnou činnost a není mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, pak vzniká nárok na daňové zvýhodnění, pokud plátci předloží potvrzení (jedná se o formulář č. 25 5458 MFin 5458 – vzor č. 10) správce daně (podle místa bydliště poplatníka) o tom, že takové dítě (zletilé dítě až do dovršení 26 let věku) ve společné domácnosti vyživuje [§38l odst. 3 písm. e) ZDP].

Základní informace Podle smluv o zamezení dvojímu zdanění (dále jen „SZDZ“) se postupuje v případě, kdy se řeší otázka daňové rezidence poplatníka (osoby) ve vztahu ke smluvnímu státu, s nímž má ČR příslušnou SZDZ uzavřenu. (V současné době má Česká republika těchto smluv uzavřeno zhruba 90.) Pokud se jedná o stát nesmluvní (neexistuje SZDZ), pak se při určení daňové rezidence postupuje výhradně podle vnitrostátních předpisů, v ČR dle ZDP. Poznámka V případě, že SZDZ některé pojmy sama nedefinuje, pak se aplikují definice použité ve vnitřním právu každého ze smluvních států (primárně daňovém), pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad. Naplní-li FO kritéria daňového rezidenství jak podle české vnitrostátní legislativy, tak podle domácí legislativy druhého smluvního státu a mohlo by dojít ke střetu příslušných právních řádů, je nutné stanovit její daňové rezidenství postupem uvedeným ve SZDZ (zpravidla čl. 4 Rezident, neboť při tvorbě SZDZ se obvykle postupuje podle Modelové smlouvy OECD). Jestliže FO naplní kritéria daňového rezidenství v ČR, avšak nenaplní kritéria daňového rezidenství stanovená vnitrostátní legislativou druhého státu, je v souladu se ZDP považována za českého daňového rezidenta.

Základní informace Ve smlouvách o zamezení dvojímu zdanění („SZDZ“) je zpravidla v čl. 15 upraveno zdanění příjmů ze závislé činnosti. Z tohoto článku vyplývá, že primární právo na zdanění má stát zdroje příjmů. Stát rezidence pak daně zaplacené ve státě zdroje zohlední příslušnou metodou vyloučení dvojího zdanění. Článek 15 odst. 2 dále stanoví, že při splnění kumulativních podmínek zde uvedených, může být příjem ze státu zdroje příjmu zdaněn v zemi rezidence. Podmínky jsou: příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě. Upozornění V případě mezinárodního pronájmu pracovní síly se nedá postupovat dle čl. 15 odst. 2 SZDZ. Pokud se jedná o MPPS, pak se příjem zaměstnance daní okamžitě v zemi zdroje od počátku jeho pronájmu. Do počtu dnů v rámci časového testu se započítávají všechny dny fyzické přítomnosti včetně příjezdů a odjezdů a dále dny strávené mimo stát činnosti (soboty, neděle, svátky, dovolené, služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě), po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno. Při počítání dnů časového testu 183 dní je potřeba vždy pracovat s konkrétní SZDZ, neboť se způsob započítávání určitých dní může lišit. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v článku 15 Příjmy ze zaměstnání označuje osobu, která má právo na vykonanou práci, a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce. Příjmy nerezidentů ČR ze závislé činnosti můžeme rozdělit následovně (obr. 1): Pro zdanění příjmů zaměstnanců nerezidentů v ČR je důležité rozlišit, zda: se jedná o zaměstnání, kdy je činnost vykonávána na území ČR (je-li zaměstnavatel český daňový rezident a práce je vykonávána na základě uzavřeného pracovněprávního vztahu nebo na základě smlouvy o mezinárodním pronájmu pracovní síly) nebo se jedná o vyslání zahraničním zaměstnavatelem do ČR (možnost osvobození při nepřekročení časového testu) či zda neexistuje stálá provozovna; se jedná o činnosti vykonávané mimo území ČR, pokud jde o příjmy ze závislé činnosti vykonávané na palubách lodí či letadel provozovaných daňovými rezidenty ČR nebo o příjmy z titulu odměn členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, jsou-li vypláceny společnostmi se sídlem v ČR. Od zdanění jsou osvobozeny příjmy ze závislé činnosti nerezidentů, které jsou vykonávány na území ČR a jsou vypláceny zaměstnavatelem (nerezidentem) se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, pokud časové období související s výkonem této činnosti nepřesáhne 183 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období po sobě jdoucím. Výjimku tvoří osobně vykonávané činnosti umělců, sportovců, artistů a spoluúčinkujících osob a příjmy dosahované prostřednictvím stálé provozovny. Upozornění Do základu daně se zahrnují příjmy pravidelné nebo jednorázové (peněžní i nepeněžní), bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok. Příjmem je i částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší než cena zjištěná podle zvláštního předpisu nebo cena účtovaná jiným osobám. Příjmy ze závislé činnosti představují příjmy za vykonanou práci na území ČR, a to bez ohledu na to, kdy je daný příjem vyplácen, připisován či jinak účtován zaměstnanci.  Zahrnují tedy i dobu, kdy zaměstnanec na území ČR závislou činnost nevykonává a realizuje zdanitelné příjmy související s již ukončeným výkonem závislé činnosti na území ČR (bonusy apod.). Základem daně ze závislé činnosti podle § 6 odst. 13 a 15 ZDP jsou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků zvýšené o povinné pojistné, které je povinen hradit zaměstnavatel podle zvláštních právních předpisů. Stejně se postupuje i u zaměstnance, u kterého zaměstnavatel povinnost hradit povinné pojistné nemá (tzn. situace, kdy se odvod neřídí českými předpisy nebo se na zaměstnance vztahuje zcela nebo částečně zahraniční pojištění stejného druhu.

Základní informace Poplatník je daňovým rezidentem ČR, pokud má na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Rezident ČR má daňovou povinnost jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Bydlištěm na území ČR se rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Stálým bytem se rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní či pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. žije-li v něm rovněž např. s manželkou, dětmi, rodiči, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (podnikání, zaměstnání apod). Poplatníkem obvykle se zdržujícím na území ČR je ten, který zde pobývá alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích. Do doby 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Poplatník – právnická osoba je daňovým rezidentem České republiky, pokud má na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Daňoví rezidenti České republiky mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zahraničí.

Základní informace Poplatník – fyzická osoba, je daňovým nerezidentem, pokud v ČR nemá bydliště, ani se zde obvykle nezdržuje, nebo se zde zdržuje pouze za účelem studia nebo léčení. Jestliže fyzická osoba (poplatník) nenaplní kritéria daňového rezidentství v ČR stanovená dle ZDP, není nutné již zkoumat její daňový domicil v jiném státě. Tato osoba je bez dalšího považována za českého daňového nerezidenta. Není proto možné, aby se fyzická osoba stala daňovým rezidentem konkrétního státu jen na základě příslušné SZDZ, aniž by vznik jejího rezidentství zároveň nepředpokládala vnitrostátní legislativa daného státu. Dojde-li u poplatníka ke změně v rozsahu jeho daňových povinností vůči ČR v průběhu zdaňovacího období v důsledku změny bydliště, posuzuje se statut za příslušné části roku samostatně. Pokud dojde ke vzniku neomezené daňové povinnosti v ČR v důsledku skutečnosti, že se zde poplatník obvykle zdržuje, pak se uplatní tento statut na celé zdaňovací období (spíše u nesmluvních států). Nerezident ČR má daňovou povinnost pouze na příjmy, které mu plynou ze zdrojů na území České republiky. Jedná se výhradně o příjmy stanovené v § 22 ZDP. Pro správné určení zdroje příjmů je důležité zjistit, kde je činnost vykonávána nebo kde je umístěna věc, s níž je daný příjem spjat. Není vždy rozhodující pouze skutečnost, kdo tento příjem vyplácí, či v jaké měně nebo z jakého účtu. Poplatník – právnická osoba je daňovým nerezidentem, pokud nemá na území České republiky své sídlo nebo to o ní stanoví mezinárodní smlouvy. Daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.

Základní informace Nutnost určit daňovou rezidenci daňového subjektu (poplatníka) vzniká tehdy, jestliže má rezident jednoho státu příjmy z jiného státu, případně různé příjmy ve více státech. Je třeba rozlišovat pojmy daňový rezident a rezident státu. Rezident státu je zpravidla občan, který má státní příslušnost k danému státu nebo zde má trvalý pobyt. Daňový rezident určitého státu je osoba (poplatník), který má neomezenou, tzn. celosvětovou daňovou povinnost k tomuto státu. To znamená, že musí v daném státě zdaňovat nejen příjmy plynoucí z tohoto státu, ale i příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Naproti tomu daňový nerezident určitého státu má vůči tomuto státu pouze omezenou daňovou povinnost, bude tedy zdaňovat pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na území tohoto státu, majetku zde umístěného apod. Pro určení zdroje příjmu je v některých případech důležité, kde je činnost vykonávána nebo kde je umístěna věc, s níž je daný příjem spjat. Není vždy rozhoduje pouze skutečnost, kdo tento příjem vyplácí či v jaké měně nebo z jakého účtu. Podmínky pro určení daňové rezidence jsou definovány ve vnitrostátních právních normách konkrétního státu. V České republice je to zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.).