ochranná doba

Existují situace, kdy ačkoliv jsou splněny výpovědní důvody, zákoník práce poskytuje zaměstnanci tzv. ochrannou dobu, ve které zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí. Právní úprava vychází z toho, že je třeba zaměstnance chránit v situacích, kdy se mohou důsledky výpovědi z pracovního poměru projevit zvlášť tíživě.

Zaměstnanec je v režimu DPN, ale prokazatelně před nástupem na DPN porušil závažným způsobem své povinnosti. Zaměstnavatel mu tak může postupem podle § 54 písm. d) ZPr dát výpověď i v ochranné době. Můj dotaz zní, kdy v tomto případě skončí pracovní poměr? Začne běžet výpovědní doba standardním způsobem bez ohledu na režim DPN (§ 53 odst. 2 ZPr se neuplatní), nebo po skončení ochranné doby doběhne zbývající část výpovědní doby (zde tedy celá výpovědní doba) podle § 53 odst. 2 ZPr?  

Až na výjimky zakazuje právní úprava zaměstnavateli dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru v ochranné době. Jednou z těchto ochranných dob je doba od nástupu zaměstnance na lázeňské léčení do jeho ukončení.

Na co se v současné době zaměstnavatelé (a vlastně i zaměstnanci) ptají vůbec nejvíce, jsou samozřejmě otázky vztahující se k problémům, které do pracovněprávní praxe přinesla pandemie COVID-19. Mezi těmito otázkami vévodí (alespoň tedy u zaměstnavatelů z tzv. mzdové sféry) logicky ty, které se týkají finanční podpory zaměstnavatele prostřednictvím cíleného programu podpory zaměstnanosti příznačně nazvaného „Antivirus“ a v té souvislosti povahy překážek v práci, jejichž existence může – za splnění dalších podmínek – právo na takovou podporu založit.

Zaměstnanci mají někdy i po skončení pracovního poměru nárok na některé nemocenské dávky, pokud dojde ke vzniku skutečnosti, s níž je spojen nárok na nemocenskou dávku, v tzv. ochranné lhůtě, tj. například pokud je o dočasné pracovní neschopnosti rozhodnuto ve lhůtě 7 dnů po skončení pracovního poměru.

Ochranná doba znemožňuje zaměstnavateli, aby se zaměstnancem v určitých situacích rozvázal pracovní poměr. Za určitých okolností zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí, i když důvod k výpovědi je dán. Jde o případy, kdy by se důsledky výpovědi projevily zvlášť tíživě vzhledem k situaci, v níž se zaměstnanec nachází.

Zákaz výpovědi v ochranné době, v tomto případě v době dočasné pracovní neschopnosti, nelze obcházet. Jestliže je dočasná pracovní neschopnost uznána lékařem, není na zaměstnavateli, aby posuzoval, zda si ji zaměstnanec „nezařídil”, a odvolával se na rozpor s dobrými mravy.

V předchozím článku bylo o dlouhodobém ošetřovném pojednáno z pohledu předpisů o nemocenském pojištění. Zákon č. 310/2017 Sb. přinese ale s účinností od 1. 6. 2018 změny také v jiných právních předpisech, mj. v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“). Tyto změny jsou pro zaměstnavatele neméně důležité, a v dalších řádcích se na ně proto zaměřím. Předesílám přitom, že se netýkají výhradně a jenom dlouhodobého ošetřovného jako nové dávky nemocenského pojištění.

Právní věta Za situace, kdy činnosti vykonávané zaměstnancem před organizační změnou provedenou u zaměstnavatele zůstaly po účinnosti tohoto opatření pro zaměstnavatele stále potřebné (žádná část dosavadní pracovní náplně zaměstnance...

Právní věta Návrhem na ústavní ošetřování ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je třeba rozumět doporučení ošetřujícího lékaře k přijetí do ústavní péče. Není...

Mateřská a rodičovská dovolená patří mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance, při kterých je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v rozsahu stanoveném pracovněprávními předpisy. Jaká jsou práva zaměstnance a povinnosti zaměstnavatele a jaké otazníky se v této souvislosti objevují, si uvedeme v tomto článku.