Minimální a zaručená mzda dle zákoníku práce a prováděcích nařízení vlády od 1. 1. 2020

Právní úprava

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 111 a § 112
• nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, § 1 až § 5

Minimální mzda

Zákoník práce v § 111 stanoví, že mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy a platu se pro tyto účely nezahrnuje:

• mzda ani plat za práci přesčas,
• příplatek za práci ve svátek,
• příplatek za noční práci,
• příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí,
• příplatek za práci v sobotu a v neděli.

Dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. 1. 2020 výše minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí:

84,00 Kč za hodinu nebo 14 600 Kč za měsíc.

Doplatek do minimální mzdy

Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohod v kalendářním měsíci výše minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek

• ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou měsíční minimální mzdou nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou. Použití hodinové nebo měsíční minimální mzdy se sjedná, stanoví nebo určí předem, jinak se pro účely doplatku použije minimální hodinová mzda;
• k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou;
• k odměně z dohody ve výši rozdílu mezi výší této odměny připadající na 1 hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou.

V kolektivní smlouvě lze dohodnout minimální mzdu vyšší, než stanoví nařízení vlády.

Minimální mzda a průměrný výdělek

Jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda, na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě. Obdobně to platí při používání pravděpodobného výdělku (§ 357 ZP).

Zaručená mzda a její nejnižší úrovně

Zákoník práce v § 112 upravuje pojem zaručené mzdy jako mzdy nebo platu, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového nebo platového výměru. Zároveň zmocňuje vládu, aby stanovila nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat.

Vláda stanovila s účinností od 1. 1. 2020 nejnižší úrovně zaručené mzdy pro práce zařazené do 8 skupin podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce takto:

Jde-li o zaměstnance, kteří jsou dle zákoníku práce odměňováni platem, zahrnuje 8 skupin prací pro nejnižší úroveň zaručené mzdy práce zařazené do 16 platových tříd dle nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a to tak, že pod každou skupinu prací spadají 2 platové třídy z celkového počtu 16 platových tříd.

Jde-li o zaměstnance, kterým je podle zákoníku práce poskytována mzda, jsou obecné charakteristiky skupin a příklady prací ve skupinách podle oborů pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek obdobně jako u minimální mzdy (viz výše).

Zaměstnanec má právo na doplatek do nejnižší úrovně zaručené mzdy ve skupině, ve které jsou zařazeny práce stejné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jako ty, které tento zaměstnanec vykonává.

Poměřování skutečné mzdy zaměstnance s nejnižší úrovní zaručené mzdy a případné doplatky se provádí obdobně jako u minimální mzdy. Zjednodušeně se dá říci, že nejnižší úroveň zaručené mzdy je minimální mzda v dané skupině prací. Platí pro zaměstnance odměňované mzdou u zaměstnavatele, kde není odměňování upraveno kolektivní smlouvou a pro zaměstnance odměňované platem.

Společná pravidla pro minimální a zaručenou mzdu

Minimální a zaručená mzda ve vztahu k pracovní době

Pro odměňování zaměstnanců hodinovou mzdou platí, že výše minimální mzdy za hodinu a nejnižší hodinové úrovně zaručené mzdy jsou uvedeny pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby se výše této mzdy úměrně upraví. To znamená, že minimální mzda (nejnižší úroveň zaručené mzdy) za hodinu se zvýší úměrně k jiné stanovené týdenní pracovní době. Tím je zajištěno při různé délce stanovené týdenní pracovní doby právo zaměstnance (při odpracování stanovené doby) na stejnou výši měsíční minimální mzdy (nejnižší úrovně zaručené mzdy). Konkrétní sazby na hodinu podle stanovené týdenní pracovní se odvodí ze základních sazeb podle vzorce:

minimální mzda (nejnižší úroveň zaručené mzdy) x 40 : stanovená týdenní pracovní doba u zaměstnavatele

Při stanovené týdenní pracovní době 38,75 hodiny to bude: 87,30 x 40 : 38,75 = 90,20 Kč

Při stanovené týdenní pracovní době 37,5 hodiny to bude: 87,30 x 40 : 37,5 = 93,20 Kč

Pro odměňování zaměstnanců měsíční mzdou nebo platem platí:

• Mzda zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou, který má sjednaný kratší „pracovní úvazek“, se poměřuje s minimální a nejnižší úrovní zaručené mzdy úměrné sjednanému úvazku.
• Mzda zaměstnance, který neodpracoval v měsíci všechny pracovní směny (např. pro nemoc a jiné překážky v práci, dovolenou, apod.), se poměřuje s minimální mzdou a nejnižší úrovní zaručené mzdy odpovídající odpracované době.

Příklady některých profesí a jejich zařazení dle příkladů prací přílohy č. II nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Odpovědi na dotazy z praxe

Otázka č. 1

Jsme výrobní firma. Nemáme kolektivní smlouvu. Zaměstnancům stanovujeme mzdu mzdovým výměrem. Mzda je stanovena jako dvousložková – základní mzdový tarif + pohyblivá složka (odměna za výkon) až do výše 40 % mzdového tarifu. Odměnu za výkon stanoví každý měsíc vedoucí dle skutečného výkonu zaměstnance. U některých zaměstnanců je základní mzdový tarif nižší než příslušná výše nejnižší úrovně zaručené mzdy. Je to přípustné?

Odpověď:

Ano, je. S nejnižší úrovní zaručené mzdy poměřujete celkovou mzdu, tedy u vás základní mzdový tarif + odměnu za výkon. Pokud součet těchto dvou mzdových složek dosahuje alespoň nejnižší úrovně zaručené mzdy, je to v pořádku. Pokud by ale zaměstnanec odměnu za výkon v některém měsíci např. z důvodu nízké výkonnosti nedostal a jeho mzda byla nižší než nejnižší úroveň příslušné zaručené mzdy, museli byste poskytnout doplatek.

Otázka č. 2

Jsme firma, která má upraveno odměňování v kolektivní smlouvě. Pro jednotlivé kategorie zaměstnanců máme mzdu v kolektivní smlouvě uvedenou konkrétní částkou v Kč, která je pro všechny zaměstnance téže kategorie stejná. Tyto částky jsou sice vyšší než minimální mzda, u některých profesí ale nižší než nejnižší úrovně zaručené mzdy. Poskytujeme zaměstnancům navíc řadu benefitů, kterými se dostanou nad nejnižší úroveň zaručené mzdy. Vydělají na tom hlavně dlouholetí zaměstnanci. Tyto benefity ale nejsou mzdou (nezapočítáváme je do průměrného výdělku). Jako mzdové účetní si nejsme jisté, zda by se nemělo doplácet do nejnižší úrovně zaručené mzdy. Navíc se domníváme, že není v pořádku, aby všichni zaměstnanci jedné kategorie měli stejnou mzdu (i když různé benefity).

Odpověď:

Do nejnižší úrovně zaručené mzdy doplácet nebudete, nevztahuje se na vás ustanovení zákoníku práce o nejnižších úrovních zaručené mzdy. Z tohoto pohledu je to postup přípustný, protože máte mzdu sjednánu v kolektivní smlouvě. Sjednáním stejné výše mzdy pro všechny zaměstnance téže kategorie ale nejsou dodržena kritéria poskytování mzdy podle výkonnosti a dosahovaných výsledků. Tato kritéria se jednoznačně váží ke mzdě jako odměně za práci. Jaká kritéria si stanovíte pro poskytování benefitů, je vaše věc. Kritéria pro poskytování mzdy stanoví zákoník práce a je třeba je dodržovat.

Otázka č. 3

Jsme příspěvková organizace. Platové tarify řady našich zaměstnanců s kratší praxí jsou pod nejnižší úrovní zaručené mzdy pro jejich platovou třídu. Problém je hlavně u nastupujících zaměstnanců, kterým ještě nemůžeme přiznat osobní příplatek. Abychom nemuseli dopočítávat doplatky do nejnižších úrovní zaručené mzdy, uvedli jsme si do vnitřního předpisu, že v těchto případech budeme přiznávat osobní příplatek už při nástupu. Finančně je to jedno, jde to z prostředků na platy, zaměstnanec to má v platu a je to administrativně jednodušší. Je to tak v pořádku? Bylo by vhodnější sjednat to v kolektivní smlouvě?

Odpověď:

V pořádku to není. Kritéria pro přiznání osobního příplatku stanoví jednoznačně zákoník práce ve svém § 131. Jiná kritéria si nemůžete stanovit ani vnitřním předpisem, ani sjednat v kolektivní smlouvě. Doplatky do nejnižších úrovní zaručené mzdy nepředstavují žádnou náročnou administrativu a „umí“ je každý solidní počítačový program pro zpracování mezd a platů.