Mateřská a navazující rodičovská dovolená jsou obdobími delší nepřítomnosti zaměstnankyně (nebo zaměstnance) na pracovišti. Tato situace vyžaduje od zaměstnavatele řešení jak z pracovněprávního pohledu, tak v oblasti zdravotního pojištění. Zaměstnavatel musí jednak přemýšlet, jak dočasně nepřítomného zaměstnance nahradit, jednak nesmí zapomenout na možnosti a související zákonné povinnosti v oblasti pracovního práva a zdravotního pojištění.
Celodenní osobní a řádná péče a výkon výdělečné činnosti ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Mateřská a rodičovská dovolená patří mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce a dále pak podle § 195 až § 198 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství upravuje zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon č. 187/2006 Sb.“).
Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), je stát prostřednictvím státního rozpočtu České republiky plátcem pojistného za příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle zákona č. 187/2006 Sb. Pokud je osoba (muž nebo žena) zařazena u své zdravotní pojišťovny alespoň po č