doc. RNDr. Mgr. Petr A. Skřehot, Ph.D., MSc., dr. h. c.

Dne 22. června 2022 se konal on-line seminář s názvem „Plnění legislativních požadavků ČR z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souvislosti se zaměstnáváním cizinců“. Jednalo se o velice zajímavou akci, kterou pořádal Svaz průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí pod záštitou Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Jedním z příspěvků, které zde zazněl, se týkal požadavků na provádění školení zaměstnanců z řad Ukrajinských uprchlíků, kteří aktuálně vstupují na český pracovní trh. Jelikož jsem na tento svůj příspěvek obdržel řadu pozitivních ohlasů, rozhodl jsem se o něj podělit také s čtenáři časopisu Bezpečnost a hygiena práce.

Po tři roky na stránkách tohoto časopisu zveřejňujeme s kolegy ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví autentické případy pracovních úrazů a provozních nehod, které se staly na českých pracovištích či při nejrůznějších pracovních situacích. Náš seriál se ale pomalu chýlí ke svému konci. Těch skutečně zajímavých případů, které by si zasloužily mediální pozornost, totiž ve znalecké praxi není tolik, jak by se možná mohlo zdát. Kauzalita většiny případů se v principu stále opakuje, neboť zaměstnanci i zaměstnavatelé stále dokola opakují tytéž chyby, stále dokola porušují bezpečnostní předpisy a stále dokola se chovají v rozporu se zdravým rozumem, či dokonce navzdory pudu sebezáchovy.

V předchozích číslech časopisu BHP jsem se věnoval dvěma novinkám, o nichž jsem měl za to, že by mohly čtenáře zajímat, respektive o nichž by měli být informováni. Ve svém třetím a závěrečném článku této minisérie se zaměřím na problematiku sociálních zařízení, konkrétně na šatny. Možná se to může někomu jevit jako téma okrajové, avšak opak je pravdou. Se šatnami se přeci setkáváme na většině pracovišť, a tudíž by mělo být v zájmu každého "bezpečáka" o této záležitosti něco vědět. Zvláště pak, když od konce roku 2020 platí nová norma ČSN 73 4108, která neřeší jen šatny samotné, ale také definuje postup pro stanovení míry znečištění pracovních oděvů zaměstnanců.

V tomto článku se zaměříme na náležitosti týkající se praktické výuky chemie ve školách. Je bez jakékoli diskuse, že pro bezpečné nakládání s chemickými látkami (nejen ve školách) je odborná kvalifikace pedagogů zcela klíčová. Bohužel, ne vždy jí učitelé nebo vedoucí volnočasových kroužků či táborů opravdu disponují.

Jak známo, každý pracovní úraz je jiný. Většina z nich ale má jedno společné – porušení zásad BOZP a opatření pro předcházení rizikům na pracovištích. Účelem znaleckého zkoumání v oboru bezpečnost práce tak bývá odhalit příčiny vzniklého úrazu, popsat kauzalitu nehodového děje a určit faktory, které mohly ovlivnit vzniklé následky. Úkolem znalce ale není hledat viníka či dokonce posuzovat míru jeho zavinění. To je úkol pro nezávislý soud, pro jehož jednání jsou kvalitně zpracované znalecké posudky velmi důležité. Na hledání viníka se ale rozhodně nesmí v rámci své činnosti zaměřovat ani oblastní inspektoráty práce. Bohužel, ne vždy tomu tak v praxi je, jak ostatně dokládá i tento případ. Dojde-li pak ze strany OIP k označení zaměstnavatele za subjekt odpovědný za úraz určité osoby, snadno může tato firma získat nálepku viníka dané nehody. Přitom není rozhodující, jestli k danému úrazu došlo v důsledku pochybení zaměstnavatele, anebo samotného zaměstnance.

O novinkách v oblasti BOZP se můžeme pravidelně dočítat nejen v tomto časopise, ale také se je dozvídat na nejrůznějších vzdělávacích akcích, seminářích či diskusních fórech. Ačkoli bylo těchto informací v poslední době poměrně dost, přesto se některé zajímavé novinky do všeobecného povědomí doposud příliš nedostaly. Lépe řečeno je patrně zaregistrovali pouze ti „bezpečáci“, kteří se o tu či onu oblast zajímají detailněji. Hloubavému čtenáři se nejspíš v tento moment vloudí na mysl všetečná otázka, co že to mám vlastně na mysli? Má odpověď bude ale poněkud šalamounská: kvalifikace – školy – šatny. Pokud Vás takto laděná odpověď neuspokojila, v což i doufám, pak se začtěte do následujících řádek. V tomto článku se věnuji prvnímu z uvedených témat, a to kvalifikaci.

Ze sdělovacích prostředků i odborných zdrojů se lze dozvídat o řadě případů, při nichž došlo ke zranění dítěte v důsledku nesprávné manipulace s nebezpečnými chemickými látkami. Šlo jak o nehody vzniklé během výuky chemie ve škole, tak i během mimoškolních aktivit, mezi které patří příměstské tábory nebo zájmové kroužky. Až na výjimky se přitom jedná o pokusy, které jsou prováděny jen pro pobavení publika. Nejbolestivější na těchto událostech nesporně bývá to, že jsou při nich těžce zraněny děti, které těmto pokusům obvykle jen přihlížely. Naprosté rozčarování naproti tomu vyvolávají závěry vyšetřování některých případů, které skončily konstatováním, že se jednalo o nešťastnou událost bez zjevného viníka. Ve skutečnosti bývá ale viník jasný. Až na výjimky se jedná právě o učitele či lektory, z nichž mnozí, často bez potřebných znalostí a zkušeností, se neváhají pouštět do experimentování s mnohdy i velmi nebezpečnými chemickými látkami.

Již několikrát jsme v tomto našem seriálu narazili na případy těžkých úrazů nebo provozních nehod, které byly způsobeny lidskou chybou. Ta může mít různé příčiny i následky. Asi nejčastěji se lze setkávat s pochybeními, přehlédnutími či prostým lajdáctvím. Poměrně hodně případů ale bývá spojeno také s mnohem vážnějšími jevy, jakými jsou vědomá porušení povinností nebo podcenění nebezpečnosti určitých situací. K těm dochází zejména při takových činnostech, při nichž se nehody vyskytují jen zřídka, anebo kde se nepředpokládá, že by mohlo dojít k vážným následkům.

Před nedávnem jsme v časopise BHP představili Asociaci techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR a seznámili naše čtenáře s jejím novým vedením, jež vzešlo z letošních voleb. Tento spolek ale není jediným uskupením, který v České republice sdružuje odborníky v oblasti BOZP a PO. Organizací s ještě delší historií je Komora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany České republiky. Abych se o ní dozvěděl více, využil jsem milého pozvání jejího prezidenta pana Bc. Jana Kleina, MBA, který mi společně s dlouholetým členem představenstva komory panem Miloslavem Agulárem barvitě vylíčil zajímavou historii tohoto sdružení a prezentoval také její současné aktivity.

Dostupné statistiky i obecné zkušenosti z praxe ukazují, že nehody s nejhoršími následky se stávají při těch nejběžnějších životních situacích. Právě rutinní pracovní operace u většiny zaměstnanců vyvolávají skálopevné přesvědčení, že je perfektně ovládají a nemůže je tudíž nic nemilého překvapit. Jedná se ale o falešný pocit sebejistoty a bezpečí, při kterém člověk snadno může udělat chybu s fatálními následky. Případ, o kterém bude tentokráte řeč, je přesně z tohoto ranku.

V čísle 7/8 jsme přinesli reportáž z průběhu volební valné hromady Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR (dále jen ATBP), která se uskutečnila v 9. června 2020. Jednání to bylo bouřlivé. Z jejího průběhu bylo znát, že členové asociace chtějí změnu.

Dne 9. června 2020 se v Hotelu Panská lícha v Brně uskutečnila volební valná hromada členů Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR. Na pozvání viceprezidenta asociace JUDr. Petra Kožmína, LL.M. dostala příležitost zúčastnit se této nevšední akce i redakce našeho časopisu. A jelikož se takové pozvání neodmítá, vyrazil jsem s velkým očekáváním do Brna.

Asi každý ve svém životě zažil nešťastnou souhru okolností s nepříjemným koncem. Takový „den blbec“, kdy se nám něco nepovedlo, něco se pokazilo nebo nám to nešlo od ruky, jak bychom si přáli. Bohužel někdy tyto epizody mají za následek vážné zranění nebo dokonce i smrt člověka. Nikdo po takových okamžicích jistě netouží, ale je prakticky nemožné se jim v životě zcela vyhnout. Nejinak je tomu i v případě těžkých pracovních úrazů. Někdy ani při sebevětší snaze nemůžeme nebezpečné situace zcela eliminovat. Ty navíc často vznikají jen na konkrétních místech a na krátký okamžik. Stane-li se pak nějaké neštěstí, nehledě na okolnosti, mají lidé tendenci hledat viníka. Ten ale přitom nemusí vůbec existovat. Koho však lze za všech okolností určit, je odpovědná osoba. Stejně jako tomu bylo v tomto případě.

Říká se, že ve firmách, kde se nedostává pozornosti otázkám bezpečnosti práce, tam tiká časovaná bomba. Obvykle to mívá stejné příčiny - snaha o úspory. Podívejme se na to, jak to leckde chodí, očima některých zaměstnavatelů.

O řadě případů, které jsme popsali v našich předchozích článcích, by se dalo říci, že byly důsledkem náhody nebo běžného opomenutí při práci. Jiné měly poněkud složitější příčiny, kdy hlavní roli v nich sehrály organizační pochybení. V životě se ale můžeme občas setkávat i s takovými situacemi, které s oblibou spojujeme s nechvalně proslulými Murphyho zákony. Ty obecně označují širokou škálu různých rčení či epigramů týkající se lidského selhání či hříček osudu. Základní formou všech těchto "zákonů schválnosti" je přitom tvrzení, že "co se může pokazit, to se pokazí". A právě v tomto duchu lze s jistou nadsázkou označit i tento případ. Ten se totiž vyznačuje tím, že "kdo mohl udělat něco špatně, ten to dotáhl až k totální zkáze".

Případy, které jsme na stránkách tohoto časopisu popsali v předchozích šesti článcích, by bylo možné označit jako tragické nehody. Jednalo se vždy o důsledek selhání člověka nebo organizace práce, což jsou ale příčiny veskrze předvídatelné, a lze jim tu lépe, tu hůře předcházet. Ovšem případ, kterému se budeme věnovat tentokrát, je spíše ze skupiny bizarních jevů. Dobře totiž demonstruje fakt, že i nehoda může být náhoda, a tedy že i jevy s teoreticky nulovou pravděpodobností se v životě stávají. Naštěstí tentokráte bude mít náš příběh dobrý konec, tedy alespoň z pohledu zraněného pracovníka, který hrůzně vypadající zranění přežil a za dva týdny už zase běhal po lešení.

V předchozích třech článcích jsme prezentovali případy závažných pracovních úrazů vzniklých při práci s manipulační technikou. Tento čtvrtý případ tuto oblast doplní o relativně banální událost, která byla způsobena prostou lidskou hloupostí. Na první pohled by se mohlo zdát, že věnujeme pozornost něčemu, co snad ani za to nestojí. Ovšem pozornému čtenáři po přečtení tohoto článku jistě dojde, jak moc nebezpečná mohou být právě i jen drobná lidská selhání.

Prevence rizik a související agenda, kterou musí zaměstnavatel vést, je základním předpokladem bezpečného pracoviště. Přes veškerou snahu však při výkonu práce dochází k pracovním úrazům a provozním nehodám. Zapátrali jsme v našem archivu a vybrali několik zajímavých případů (znaleckých posudků), se kterými vás postupně seznámíme v podobě kazuistik. Ať chceme či nechceme, tyto události jsou součástí pracovního života a rozhodně bychom před nimi neměli zavírat oči. Zvláště pak, když bylo možné drtivé většině těchto nehod předejít. Z analýz provedených znalci pak vyplývají konkrétní chyby, z nichž si mohou vzít poučení i ostatní zaměstnavatelé.

Home office, resp. home working, se v řadě firem postupně stal běžnou součástí organizace práce. Z pohledu zaměstnanců, zejména z řad mladé generace nebo rodičů malých dětí, představuje vítaný a velmi žádaný firemní benefit. Přínosy této formy zaměstnávání lze ale spatřovat také na straně zaměstnavatelů.

Oproti letům minulým se vzdělávací proces dětí prodloužil. Dnešním absolventům základních škol tak bývá obvykle 15 let. Díky odkladům nástupu povinné školní docházky ale nejsou výjimkou ani absolventi šestnáctiletí. Z právního hlediska se tak už nejedná o děti, nýbrž o mladistvé, tedy osoby, které se již mohou zapojovat do pracovního procesu. Než ale dosáhnou plnoletosti, mají právo na zvláštní pracovní podmínky, které zahrnují také "nadstandardní" ochranu zdraví.