Zapsali JUDr. Petr Bukovjan a JUDr. Bořivoj Šubrt

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Praze dne 12. 12. 2016 - II. část

9. POSKYTOVÁNÍ ODMĚNY ZA DOBU ČEKÁNÍ MEZI SPOJI

  • Dle ustanovení § 9a a § 28 odst. 3 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění účinném do 31. 12. 2016, za dobu čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem přísluší zaměstnanci, který je řidičem autobusu v linkové osobní dopravě, odměna nejméně ve výši 50 Kč za každou celou hodinu, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak. Doby čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem se pro účely odměňování v kalendářním měsíci sčítají.
  • Z odborné literatury vyplývá, že není jednotný názor na to, kterým zaměstnancům uvedená odměna náleží a zdali mezi ně patří též zaměstnanci městské hromadné dopravy, konkrétně řidiči autobusu linkové osobní dopravy, u kterých délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km.

Stanovisko

  • Právní úprava obsažená v dotčeném nařízení vlády je rozdělena na jednotlivé hlavy podle toho, v jakém odvětví dopravy zaměstnanci pracují. Ustanovení § 9a tohoto právního předpisu, ve znění účinném do 31. 12. 2016, je přitom součástí hlavy, která se vztahuje na členy osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě. Odchylky od obecné právní úpravy pro zaměstnance městské hromadné dopravy jsou upraveny samostatně, a dle názoru Kolegia jim proto odměna za dobu čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě nepřísluší, a to bez ohledu na to, že za ně jsou považováni též členové osádky autobusu linkové osobní dopravy, u které délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km.
  • Na podporu tohoto tvrzení nutno uvést, že dne 1. 1. 2017 nabude účinnosti novela citovaného nařízení vlády (ve Sbírce zákonů byla publikována pod číslem 337/2016), která přináší definici čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě prováděné autobusy, a to jako doby časově a místně určené jízdním řádem, ve které zaměstnanec neřídí vozidlo ani nevykonává žádnou jinou práci pro zaměstnavatele. Tuto definici přitom vztáhne výslovně na členy osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě a na členy osádky autobusu v linkové osobní dopravě, u které délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km, přičemž za takového zaměstnance se nepovažuje člen osádky autobusu v městské hromadné dopravě. V tomto duchu se ostatně vyjadřuje též důvodová zpráva k novele, která změnu považuje jen za terminologické a legislativně technické upřesnění.