Výkladová stanoviska AKV, 21c. část

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Mladé Boleslavi dne 1. 2. 2017 - III. část

13. ODPOVĚDNOST ŠKOLY ZA ÚJMU ZPŮSOBENOU ÚRAZEM ŽÁKA ZÁKLADNÍ ŠKOLY

• Ve svém ustanovení § 391 odst. 2 upravuje ZP odpovědnost právnické osoby vykonávající činnost školy za újmu (škodu), která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním. Po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., která byla do 31. 12. 2013 univerzálním předpisem pro určování výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, a nabytím účinnosti nového nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, se v praxi objevují pochybnosti, podle jakých pravidel má být kalkulována výše zmíněných náhrad u žáků, když dotčené nařízení vlády bylo vydáno k provedení pouze ustanovení § 271c ZP a v případě žáků ani o klasické pracovní úrazy nebo nemoci z povolání v právním slova smyslu jít nemůže.
• Lze dospět k závěru, že případné úrazy žáků budou odškodňovány podle OZ, a to případně za použití metodiky Nejvyššího soudu v této věci? Je možné považovat ustanovení § 391 ZP za překonané, když obecnou odpovědnost právnické osoby vykonávající činnost školy ve vztahu k žákům lze i bez existence § 391 ZP dovodit z předpisů občanského práva?

Stanovisko

• Podle názoru Kolegia není existence ustanovení § 391 ZP bez významu, ba právě naopak. Jak dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 268/2015, Nejvyšší soud, zmíněné ustanovení „rozšiřuje věcnou působnost ustanovení zákoníku práce i na případy, kdy se nejedná o vztah ze závislé práce“. Z toho vyplývá, že v případě odpovědnosti základní školy za škodu vzniklou úrazem jejího žáka při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním je třeba aplikovat všechna ustanovení upravující odpovědnost (zaměstnavatele) za škodu vzniklou porušením právních povinností nebo odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem. Z tohoto důvodu není podstatné, že nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bylo vydáno k provedení ustanovení § 271c ZP, protože jeho obsah se použije prostřednictvím ustanovení § 391 téhož právního předpisu též na vyčíslení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění při úrazech žáků základní školy.
• S ohledem na právní úpravu obsaženou v OZ je ale otázkou, proč by odpovědnost školy za újmu (škodu), která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, měla být dále řešena v režimu zákoníku práce a navazujících právních předpisů. Platí to tím spíše, že ustanovení § 391 ZP se netýká odpovědnosti mateřské školy za škodu vzniklou na zdraví dětí (ta je už dlouhou dobu řešena v režimu občanského práva), na odpovědnostní vztah mezi základní školou a žákem nedopadá zákonné pojištění zaměstnavatele ve smyslu vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a zmíněné školy zpravidla uzavírají pro tento účel pojistku u komerčních pojišťoven.

14. DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ ZAMĚSTNANCI NA ADRESU OBECNÍHO ÚŘADU

• Dle ustanovení § 336 odst. 1 ZP „písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa“. Nezřídka se stává, že jedinou adresou, kterou zaměstnavatel k zaměstnanci zná (a to na základě jejího uvedení v osobním dotazníku zaměstnancem samotným), je adresa, na které sídlí obecní úřad. Tento úřad je ohlašovnou ve smyslu zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, a mít místo trvalého pobytu na jeho adrese umožňuje výslovně ustanovení § 10 odst. 1 dotčeného zákona.
• Kdy je v takovém případě písemnost zaměstnanci doručena a má tato skutečnost nějaká specifika?

Stanovisko

• Dle ustanovení § 10c zákona o evidenci obyvatel ohlašovna, v jejímž sídle má fyzická osoba trvalý pobyt, zajistí vhodné místo, kde bude možné uložit oznámení o uložení zásilky a výzvu s poučením. Z této právní úpravy je zřejmé, že pokud zaměstnavatel zasílá zaměstnanci písemnost na adresu jeho trvalého pobytu, kterým je ohlašovna, písemnost bude uložena u provozovatele poštovních služeb a ohlašovna zajistí odpovídajícím způsobem uložení oznámení o tom včetně výzvy k vyzvednutí zásilky. V praxi k tomu dochází zpravidla tím způsobem, že oznámení od provozovatele poštovních služeb bude založeno na obecním úřadu do kartotéky a v budově úřadu se vyvěsí zpráva o tom, že konkrétní fyzické osobě zde bylo doručováno a že si může oznámení vyzvednout.
• Podle názoru Kolegia nelze s ohledem na výše uvedené považovat skutečnost, že zaměstnanec oznámil zaměstnavateli jako adresu pro doručování právě a jenom místo svého trvalého pobytu u ohlašovny, za neposkytnutí součinnosti ve smyslu ustanovení § 334 odst. 4 ZP. Písemnost se zaměstnavateli v tomto případě ostatně nevrací hned, ale až po uplynutí úložní lhůty. K jejímu doručení dojde proto až uplynutím 10. pracovního dne od uložení, ledaže by si ji zaměstnanec vyzvedl dříve.

15. VOLBA ČLENŮ DOZORČÍ RADY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

• Dne 14. 1. 2017 nabyla účinnosti novela zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, která vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 458/2016. Změna se dotkla těch zaměstnavatelů, kteří jsou akciovou společností s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru, a je výsledkem snahy, aby se zaměstnanci znovu ze zákona podíleli na volbě členů dozorčí rady a měli v ní své zástupce.
• Podle nového znění ustanovení § 448 odst. 2 zákona „jde-li o společnost s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru, volí dvě třetiny členů dozorčí rady valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti. Stanovy mohou určit vyšší počet členů dozorčí rady volených zaměstnanci, avšak tento počet nesmí být větší, než počet členů volených valnou hromadou; mohou rovněž určit, že zaměstnanci volí část členů dozorčí rady i při menším počtu zaměstnanců společnosti.“
• Bohužel, novela nijak neřeší, k jakému datu se zjišťuje počet zaměstnanců v pracovním poměru, ke kterému datu musí být zaměstnanec v tomto pracovněprávním vztahu, aby mohl volit, ani podrobnější pravidla pro takovou volbu. Navíc podle přechodného ustanovení novely „společnost s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru uvede ujednání stanov a složení dozorčí rady do souladu s tímto zákonem do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Neučiní-li tak, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.“
• Kolegium se zabývalo tím, jak má zaměstnavatel (akciová společnost), na kterého dopadá výše uvedená právní úprava, postupovat, aby nové povinnosti vyhověl.

Stanovisko

• Právo zaměstnanců volit část členů dozorčí rady akciové společnosti obsahovala též právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 200 odst. 1 tehdejšího zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, platilo, že „dvě třetiny členů dozorčí rady volí valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti, má-li společnost více než 50 zaměstnanců v pracovním poměru na pracovní dobu přesahující polovinu týdenní pracovní doby stanovené zvláštním právním předpisem v první den účetního období, v němž se koná valná hromada, která volí členy dozorčí rady.“ Obchodní zákoník přitom výslovně počítal s existencí volebního řádu pro volbu (a odvolání) členů dozorčí rady zaměstnanci s tím, že ho připraví a schvaluje představenstvo společnosti po projednání s odborovou organizací, popřípadě radou zaměstnanců (nebylo-li jich, volební řád připravilo a schválilo představenstvo po projednání se zaměstnanci, kteří splňovali podmínku pro účast ve volbě). Volební řád vymezoval bližší podmínky voleb.
• Ačkoliv nová právní úprava obsažená v zákoně o obchodních korporacích s existencí volebního řádu výslovně nepočítá, je zřejmé, že zaměstnavatel si musí ve svém vlastním zájmu pravidla voleb (písemně) nastavit. Bude přitom záležet na něm, jestli tak učiní přímo ve stanovách, nebo za tímto účelem vydá samostatný dokument, a jak tento dokument pojmenuje (např. volební řád). Jeho vydání je nezbytné spojit s předchozím projednáním s odborovou organizací, pokud u zaměstnavatele působí [viz ustanovení § 287 odst. 2 písm. g) ZP]. Jestliže u zaměstnavatele odbory nepůsobí, je projednání se zaměstnanci možné a lze jej doporučit.
• Dle ustanovení § 456 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, které se týká monistického systému akciové společnosti, „kde se v tomto zákoně stanoví o dozorčí radě, rozumí se tím podle okolností správní rada nebo předseda správní rady anebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností.“ Mohla by tak vzniknout pochybnost o tom, jestli se volební právo zaměstnanců nevztahuje v tomto systému také na členy správní rady. Podle názoru Kolegia to s ohledem na povahu a působnost správní rady (a též skutečnost, že správní rada může být i jednočlenná) nepřichází v úvahu.