Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Právní věta

Na primární úmysl zaměstnance okamžitým zrušením pracovního poměru poškodit zaměstnavatele nelze usuzovat jen na základě skutečnosti, že zaměstnanec v době před jeho učiněním výkonem výdělečné činnosti pro konkurující společnost porušoval povinnost zaměstnance podle ustanovení § 304 odst. 1 zákoníku práce nevykonávat bez souhlasu zaměstnavatele vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, popřípadě že nevykonáváním práce pro zaměstnavatele porušoval základní povinnost zaměstnance podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 písm. a) zákoníku práce osobně vykonávat práci. Z tohoto jednání zaměstnance lze za kontextu daných okolností dovozovat jen jeho úmysl nadále v pracovním poměru u zaměstnavatele nepokračovat.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1815/2018)

Předmět sporu

• Platnost okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem z důvodu nevyplacení části jeho mzdy.
• Zneužití práva za situace, kdy zaměstnanec přistoupil k rozvázání pracovního poměru výše uvedeným způsobem v době, kdy sám porušoval povinnosti vyplývající mu z pracovního poměru („pracovní kázeň“).

Právní úprava

• § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy, platu (náhrady mzdy nebo platu) či jakékoliv jejich části ani do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.
• § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – pravidlo, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec pracoval pro zaměstnavatele jako samostatný odborný zástupce; dne 31. 3. 2016 dal prostou elektronickou cestou výpověď z pracovního poměru, přičemž tato výpověď byla v říjnu téhož roku shledána soudem za neplatnou.
• Dne 22. 4. 2016 uzavřel zaměstnanec smlouvu o obchodní spolupráci se společností konkurující jeho zaměstnavateli a začal pro ni přijímat objednávky, a to dokonce i od zákazníků zaměstnavatele; od 3. 5. 2016 pak zaměstnanec přestal pro zaměstnavatele vykonávat práci vůbec.
• Za provedenou práci náležela zaměstnanci mzda sestávající ze základní mzdy a z pohyblivé části mzdy (provize) ve výši „10 % z prodaných rotačních nástrojů“ a „4 % z prodaných přístrojů“ podléhající schválení jednatelem společnosti do 10. dne v měsíci; základní mzdu za měsíc duben 2016 zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dne 3. 6. 2016, kdy byla připsána na jeho účet; dne 6. 6. 2016 zaměstnavatel e-mailem informoval zaměstnance o důvodech prodlení s výplatou pohyblivé části mzdy (provize) za týž měsíc, které spočívaly v nesrovnalostech v objednávkách předložených zaměstnancem; pohyblivá složka mzdy (provize) za měsíc duben 2016 byla zaměstnanci připsána na jeho účet dne 16. 6. 2016.
• Dopisem ze dne 16. 6. 2016 zaměstnanec přistoupil ke shora uvedenému okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení části mzdy za měsíc duben 2016; učinil tak poté, co mu byla dne 4. 6. 2016 doručena žaloba zaměstnavatele na neplatnost zmíněné výpovědi z pracovního poměru.

Argumenty zaměstnavatele (a soudu odvolacího)

• Prodlení bylo způsobeno tím, že pohyblivou složku mzdy (podíl ze zaměstnancem získaných objednávek) nešlo spočítat v dřívějším termínu, neboť některé objednávky byly zákazníky stornovány a zaměstnanec některé objednávky klientů uplatnil dvakrát, ačkoli bylo zboží reálně poptáváno pouze jednou; zaměstnavatel měl navíc poznatky, že zaměstnanec je činný pro konkurenční společnost a že objednávky, které vystavil, mohou být proto pouze fiktivní za účelem zakrytí jeho jiných aktivit s vykonávanou prací nesouvisejících; v žádném případě se tak nejednalo o „vědomé zadržení“ mzdy nebo její části zaměstnavatelem a poté, co měl zaměstnavatel k dispozici veškeré podklady pro výpočet mzdy zaměstnance, bez zbytečného odkladu mu ji vyplatil.
• Při posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba zohledniti další okolnosti případu, mezi něž patří např. délka opožděnosti výplaty, důvod opožděnosti výplaty, snaha zaměstnavatele o nápravu svého pochybení, i skutečnost, zda zaměstnanec svým jednáním nezneužil práva; i kdyby se zaměstnanec domníval, že jeho výpověď z pracovního poměru ze dne 31. 3. 2016 učiněná e-mailem je platná, nepochybně si musel být vědom toho, že jeho pracovní poměr neskončí dříve než 31. 5. 2016, a po celou tuto dobu byl povinen plnit povinnosti zaměstnance.
• Tyto své povinnosti však porušoval; v průběhu měsíce dubna 2016 zahájil činnost pro konkurenční společnost, což bylo ve zřejmém rozporu s ustanovením § 304 odst. 1 zákoníku práce (tuto činnost vykonával i vůči zákazníkům zaměstnavatele); dne 3. 5. 2016 přestal vykonávat jakoukoli činnost pro zaměstnavatele, ač si musel být vědom, že pracovní poměr trvá; pokud se na zaměstnavatele v průběhu dubna a května 2016 obraceli někteří jeho odběratelé a poukazovali na to, že zaměstnanec jim nabízel dodávky od konkurenční společnosti, a pokud vyšlo najevo, že některé objednávky zaměstnance nebyly ve skutečnosti učiněny, pak je zřejmé, že tím byly z pohledu zaměstnavatele zpochybněny v podstatě všechny objednávky, které zaměstnanec do systému v průběhu dubna zanesl.
• Zaměstnavatel o důvodech, které způsobily prodlení s výplatou mzdy, informoval zaměstnance e-mailem ze dne 6. 6. 2016 a zbývající část mzdy mu vyplatil pouhý jeden den po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce; zaměstnanec zaslal okamžité zrušení pracovního poměru v reakci na doručení žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, toto okamžité zrušení tedy nesloužilo v tomto případě k jeho ochraně jakožto zaměstnance před protiprávním chováním zaměstnavatele, nýbrž šlo o zneužití tohoto institutu vůči zaměstnavateli; takové jednání zaměstnance nemůže požívat právní ochrany a učiněné za těchto okolností je neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

Argumenty zaměstnance (a soudu I. stupně)

• Všechny podmínky k okamžitému zrušení pracovního poměru byly splněny, neboť doplatek mzdy (její pohyblivou složku) za měsíc duben 2016 obdržel zaměstnanec až dne 16. 6. 2016 připsáním částky na účet; od zaměstnavatele neobdržel žádné vyrozumění o tom, že v objednávkách existují nesrovnalosti, nebyl vyzván k tomu, aby určité skutečnosti upřesnil či doložil, a o chybně zadaných objednávkách vždy informoval pracovnici odbytu.
• Ke stornu objednávek došlo ve 4 případech z 39 a provize za stornované objednávky činila jen asi 1 500 Kč, přesto nebyla zaměstnanci v zákonné lhůtě proplacena ani část provize; jednání zaměstnavatele lze považovat za šikanózní, neboť poté, co zaměstnavatel odmítl akceptovat odchod zaměstnance a jeho výpověď soudně napadl z důvodu formálních nedostatků, byl zaměstnanec zvýšeně sledován a nedůvodně mu byla vyplacena se zpožděním i základní část mzdy.
• Sama skutečnost, že zaměstnanec pracoval pro konkurenční společnost, nemohla ovlivnit možnost výpočtu provize; k tíži zaměstnance nemohlo jít, že výpočet provize se zdržel kvůli stornům a čekání na zaplacení faktur, neboť odevzdal objednávky včas; pokud měl zaměstnavatel pochybnosti o objednávkách, měl dost prostoru k tomu, aby si je ověřil; sporná byla navíc jen malá část provize, takže nic zaměstnavateli nebránilo ve vyplacení nesporné části pohyblivé části mzdy.
• Svým okamžitým zrušením pracovního poměru nesledoval zaměstnanec jako účel svého jednání poškození zaměstnavatele; jeho hlavním úmyslem bylo ukončit pracovní poměr u zaměstnavatele, u něhož nechtěl pracovat a který ho za to trestá svévolným nevyplacením mzdy; jednání zaměstnance tak nebylo zneužitím práva, ale legitimním využitím prostředků právní ochrany zaměstnance před svévolí zaměstnavatele; opačný výklad by odporoval „zásadám ochranné funkce pracovního práva“.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti; naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že nastala splatnost mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, a současně, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou.
• Skutečnost, že zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dlužnou splatnou mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (plat) anebo jejich část až po uplynutí patnáctidenní lhůty, není z hlediska důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru významná; spočívá-li důvod k okamžitému zrušení podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v marném uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, nemůže mít pozdější plnění (tj. plnění poskytnuté po uplynutí dodatečné patnáctidenní lhůty) zaměstnavatele žádný vliv na závěr, že zaměstnanci již vznikl (a to dříve, než zaměstnavatel plnil) důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a že se jej rozhodl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 59 zákoníku práce uplatnit.
• Tento závěr přitom platí i tehdy, jestliže zaměstnavatel poskytl pozdější plnění zaměstnanci dříve, než zaměstnanec přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť rovněž v tomto případě již marným uplynutím dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) byl ve prospěch zaměstnance založen důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru; k takovému dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zjevné zneužití práva (a tedy i výkon práva v rozporu s dobrými mravy) ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku.
• Jestliže jednající sice koná v mezích svého práva, ale prostřednictvím realizace chování jinak právem dovoleného sleduje poškození druhého účastníka právního vztahu, jedná se sice o výkon práva, ale o výkon práva závadný, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání; takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým; účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, neboť jednající v rozporu s ustálenými dobrými mravy je přímo veden úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska jednajícího bez významu; za zneužití výkonu práva tedy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu.
• Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že zaměstnanec již v měsíci březnu 2016 dospěl k rozhodnutí pracovní poměr u zaměstnavatele ukončit, k čemuž také dne 31. 3 2016 přistoupil (byť neplatnou) výpovědí z pracovního poměru učiněnou elektronickou poštou (e-mailem); z tohoto důvodu také následně začal činit kroky k zajištění jiné výdělečné činnosti a dne 22. 4. 2016 uzavřel smlouvu o obchodní spolupráci s konkurenční společností, pro kterou začal vyvíjet činnost, a naopak od 3. 5. 2016 přestal vykonávat práci pro dosavadního zaměstnavatele; je tedy nepochybné, že zaměstnanec své další pracovní uplatnění (výkon výdělečné činnosti) do budoucna již nespojoval s výkonem práce pro zaměstnavatele; pokud se potom (z doručené žaloby na neplatnost výpovědi z pracovního poměru) dne 4. 6. 2016 dozvěděl, že zaměstnavatel rozvázání pracovního poměru výpovědí neakceptuje, je logickým (a pochopitelným) vyústěním jeho dosavadního počínání, přistoupil-li po nevyplacení pohyblivé části mzdy (provize) za měsíc duben 2016 ani do 15 dnů po uplynutí doby její splatnosti k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.
• Vzhledem k uvedenému je odůvodněn závěr, že z výsledků dokazování nevyplývá, že by zaměstnanec tím, že přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení části mzdy za měsíc duben 2016, sledoval v rozporu s ustálenými dobrými mravy (souborem nepsaných společenských a mravních pravidel, která jsou ve společnosti v převážné míře uznávaná) především poškození zaměstnavatele, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou, spočívajícího v rozvázání pracovního poměru, bylo pro něj zcela bez významu; z obsahu spisu se naopak podává, že újma, která tímto byla zaměstnavateli způsobena (spočívající ve ztrátě zaměstnance a vzniku povinnosti zaplatit zaměstnanci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby podle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce), je spíše výše uvedeným nevítaným (eventuálním) vedlejším následkem jednání zaměstnance, což ovšem samo o sobě neumožňuje učinit závěr o závadnosti jeho jednání ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku.
• Takový závěr by nemohla odůvodňovat ani skutečnost, že zaměstnanec nesrovnalostmi v předložených objednávkách zkomplikoval výpočet pohyblivé části mzdy (provize) a tím způsobil, že nebyla (nemohla být) vyplacena včas (alespoň do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti); ta může být významná jen z hlediska závěru o naplnění důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zejména při zvažování omluvitelnosti pozdního vyplacení mzdy (její části); rozhodnutí krajského soudu se pro nesprávnost zrušuje.