Okamžité zrušení pracovního poměru pro nevrácení služebního vozidla

Právní věta

Z hlediska jejich původu (způsobu vzniku) lze rozeznávat několik druhů pracovních povinností, jež lze podřadit pod zákonem užívaný termín „povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ [vedle povinností stanovených zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem, kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance mezi ně náleží též povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem]. Jejich jednotícím kritériem je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, a jejich dodržování proto patří k základním povinnostem zaměstnance, vyplývajícím z pracovního poměru.

Jednotlivé druhy pracovních povinností se tedy přimykají k uvedenému zákonnému termínu „povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a nelze je současně považovat za hledisko významné pro vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (přihlížet k nim při výsledném posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnancem). Z toho plyne, že intenzitu porušení pracovní povinnosti zaměstnancem nesnižuje (a ani nezvyšuje) okolnost, že zaměstnanec porušil povinnost ze smlouvou převzatých závazků.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1631/2018)

Předmět sporu

• Platnost okamžitého zrušení pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající zaměstnanci z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci („pracovní kázně“) zvlášť hrubým způsobem.
• Posouzení intenzity porušení „pracovní kázně“ s ohledem na skutečnost, že zaměstnanec porušil povinnost vyplývající mu z dohody uzavřené se zaměstnavatelem.

Právní úprava

• § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – okamžité zrušení pracovního poměru pro porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem.
• § 301 písm. d) zákoníku práce – povinnost zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec byl u zaměstnavatele zaměstnán v pracovním poměru jako obchodní ředitel; zaměstnavatel rozhodl o organizační změně, v důsledku které se stal zaměstnanec nadbytečným a byla mu zaměstnavatelem předána výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce.
• V souvislosti s tím došlo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem k uzavření písemné dohody, v níž se zaměstnanec mj. zavázal, že zaměstnavateli následujícího dne „odevzdá“ osobní automobil, který používal k plnění pracovních úkolů (služební vozidlo zaměstnavatele); svůj závazek však zaměstnanec nesplnil a zmíněné vozidlo vrátil zaměstnavateli až po jeho důrazné výzvě o 17 dnů později.
• Na to reagoval zaměstnavatel tím, že se zaměstnancem okamžitě zrušil pracovní poměr pro porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem; zaměstnanec se soudní žalobou domáhal neplatnosti tohoto rozvazovacího právního jednání.

Argumenty zaměstnance (a krajského soudu)

• V jednání, které je zaměstnanci vytýkáno v okamžitém zrušení pracovního poměru, není možné spatřovat porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem; nelze přehlédnout, že zaměstnanec neporušil výslovný jednostranný pokyn zaměstnavatele (k vrácení vozidla), ale svoji smluvní povinnost, k níž se zavázal v písemné dohodě se zaměstnavatelem; to již samo o sobě poněkud snižuje intenzitu porušení pracovních povinností.
• Výslovnou vůli – pokyn k vrácení vozidla (k určitému datu) zaměstnavatel projevil až dodatečně, a to v okamžiku, kdy též již nepochybně projevil vůli se zaměstnancem skončit pracovní poměr výpovědí; až do vytýkaného jednání neměl zaměstnavatel co do dodržování pracovních povinností k zaměstnanci výhrad ani blíže nekonkretizoval, jaký negativní dopad na ostatní zaměstnance předmětné chování zaměstnance mělo, a ani že by jej zaměstnanec poškodil (nebylo prokázáno, že by zaměstnavateli jednáním zaměstnance vznikla škoda, že by tím nedošlo k jinak očekávanému zisku, ztrátě obchodních příležitostí či poškození jeho jména); okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

Argumenty zaměstnavatele (a okresního soudu)

• Zaměstnanec je povinen využívat svěřený majetek ze strany zaměstnavatele k výkonu své práce, je povinen tento majetek chránit a při jeho užívání postupovat v souladu s pokyny zaměstnavatele, přičemž mu v tomto směru nepřísluší přijímat vlastní opatření a rozhodnutí; zaměstnanec postupoval v rozporu s uvedenými povinnostmi, zneužil vstřícnosti zaměstnavatele, který mu ponechal vůz k osobním účelům do následujícího dne, a neoprávněně zadržený majetek zneužil k tomu, aby si dle svých slov „vylepšil vyjednávací pozici“; zaměstnanec svým jednáním (nevrácením svěřeného osobního automobilu) porušil ustanovení § 301 písm. a) a d) zákoníku práce a postupoval v rozporu se svým závazkem k odevzdání uvedené majetkové hodnoty.
• Poté, co si zaměstnanec služební vozidlo ponechal, se svým zaměstnavatelem přerušil kontakt; jeho jednání, včetně nevrácení vozidla, bylo záměrným jednáním, neboť si chtěl vylepšit svoji vyjednávací pozici u zaměstnavatele; nešlo pouze o banální porušení pracovní povinnosti, neboť proti vůli zaměstnavatele byla zadržována majetková hodnota velké hodnoty, jakou je nepochybně osobní automobil; navíc nejde o běžného zaměstnance, ale o zaměstnance na pozici obchodního ředitele – tedy člověka s vysokými inteligenčními hodnotami, který si musel být nutně vědom, že uvedené jednání je pro jeho zaměstnavatele zcela nežádoucí a je způsobilé ho poškodit (přestože se tak nestalo).
• Byť to byl ze strany zaměstnance exces z jeho běžného chování, dosahuje intenzity takové závažnosti, že jen pro toto chování byla naplněna skutková podstata zvlášť hrubého porušení „pracovní kázně“ a zaměstnavatel mohl pro uvedené chování přistoupit k tak výjimečnému prostředku, jakým je okamžité zrušení pracovního poměru; nelze tolerovat zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance ve vedení společnosti, a přitom účinně vymáhat dodržování povinností na řadových zaměstnancích.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance, vyplývajícím z pracovního poměru; má-li být porušení „pracovní kázně“ postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitého stupně intenzity.
• Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním „pracovní kázně“, závažným porušením „pracovní kázně“ a porušením „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem; porušení „pracovní kázně“ nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru.
• Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance; jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.
• o porušení „pracovní kázně“ jde ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) a § 52 písm. g) zákoníku práce nejen tehdy, ukládá-li ji zaměstnanci zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis; zaměstnanci jsou povinni (mají právní povinnost) plnit závazky, které jim vznikly – kromě kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance – na základě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; nesplnění povinností z těchto smlouvou převzatých závazků (závazkových právních vztahů) nepochybně představuje rovněž porušení „pracovní kázně“ a může být tedy důvodem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí.
• Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální; Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem; v posuzované věci zaměstnanec porušil „pracovní kázeň“ tím, že nevrátil (neodevzdal) svému zaměstnavateli svěřený osobní automobil, jak se k tomu zavázal v písemné dohodě s ním, a v rozporu s tímto závazkem tak učinil až později.
• Nelze souhlasit s úvahou odvolacího soudu, podle které intenzitu posuzovaného porušení pracovní povinnosti zaměstnancem „poněkud snižuje“ okolnost, že zaměstnanec neporušil výslovný jednostranný pokyn zaměstnavatele (k vrácení vozidla), ale porušil svou smluvní povinnost, k níž se zavázal v předmětné dohodě; při výsledném posouzení intenzity porušení „pracovní kázně“ vytýkaného zaměstnanci v okamžitém zrušení pracovního poměru je třeba vycházet především z toho, že zaměstnanec porušením povinnosti vrátit zaměstnavateli v dohodnutém termínu jím svěřený osobní automobil zaviněně porušil jednu ze základních povinností zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce.
• Vzhledem k okolnostem, za nichž k porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem došlo, měl odvolací soud přihlížet zejména k tomu, že zaměstnanec se svým jednáním, které spočívalo v neoprávněném zadržování věci v majetku zaměstnavatele nemalé hodnoty po dobu 17 dnů, dopustil přímého útoku na majetek svého zaměstnavatele a zneužil přitom svého postavení jako zaměstnance, který měl tuto věc používat k plnění svých pracovních úkolů; na této povaze jednání zaměstnance nemůže nic změnit okolnost, zda zaměstnanec byl, či nebyl při svém jednání veden snahou vytvořit si „lepší vyjednávací pozici pro další jednání o trvání pracovního poměru“ a zda osobní automobil zaměstnavatele jen zadržoval, či také – přes zákaz obsažený v ustanovení § 316 odst. 1 zákoníku práce – užíval pro svou osobní potřebu.
• Uvedený (byť ze strany zaměstnance ojedinělý) útok na majetek zaměstnavatele představuje tak významnou okolnost, která již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem; závěr odvolacího soudu není správný.