nekolidující zaměstnání

S účinností od 1. ledna 2023 se zvyšuje minimální mzda na částku 17 300 Kč. Jaké jsou důsledky tohoto opatření pro oblast zdravotního pojištění?

Přehled nejdůležitějších změn v oblasti placení pojistného ve zdravotním pojištění se týká právních podmínek platných od 1. ledna 2022. Od tohoto data se zvyšuje minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance (zaměstnavatele) a také je tradičně vyšší minimální záloha OSVČ. Dále se zvyšuje platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů, jakož i platba státu zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce včetně navazujícího zvýšení odpočitatelné částky příjmu za podmínek specifikovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Změny ve zdravotním pojištění k 1. 1. 2021 se týkají všech skupin plátců, kterými jsou zaměstnavatelé (za zaměstnance i za sebe), osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a také stát, který platí pojistné zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce.

Stále se nejen mezi zaměstnavateli objevují různé názory, týkající se výkladu pojmu nekolidujícího zaměstnání. Je pravdou, že se tato forma zaměstnání návazně projevuje i ve zdravotním pojištění, proto by měli zaměstnavatelé při řešení vzniklé si-tuace důsledně postupovat v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění.

K datu 1. 1. 2019 došlo ke zvýšení minimální mzdy na částku 13 350 Kč. Tato zákonná úprava ovlivňuje ve zdravotním pojištění placení pojistného zaměstnavateli (jako minimální vyměřovací základ zaměstnance) a osobami bez zdanitelných příjmů (měsíční platba pojistného), naopak se netýká osob samostatně výdělečně činných a „státních pojištěnců“. Ve kterých situacích se tedy projeví zvýšení minimální mzdy při placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance?

Nebudeme-li brát v úvahu koordinační nařízení Evropské unie (speciálně č. 883/2004 a 987/2009), postavená právní vahou nad národní předpisy jednotlivých států, pak základní právní úpravu českého systému veřejného zdravotního...

S účinností od 1. ledna 2019 dochází ke změně v platbách u všech skupin plátců pojistného, neboť se mění minimální mzda, tedy minimální vyměřovací základ zaměstnance, zvyšují se platby státem za „státní pojištěnce“ a návazně odpočty od dosaženého příjmu, vyšší pojistné bude platit i nejméně početná skupina plátců, kterou jsou osoby bez zdanitelných příjmů.

Zaměstnanci i jejich zaměstnavatelé se z různých úhlů pohledu musejí zabývat situacemi, ve kterých hraje roli nemoc zaměstnance v přímé souvislosti s evidencí osoby na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání s nároky na jeho hmotné zabezpečení. Jelikož je právní úprava zdravotního pojištění bezprostředně navázána na spoustu dalších právních předpisů, v tomto případě zejména na zákon o zaměstnanosti a zákoník práce, mají tyto skutečnosti dopady i ve zdravotním pojištění.

V následujícím textu je v těch oblastech zdravotního pojištění, ve kterých dochází s účinností od 1. ledna 2018 ke změně, provedeno porovnání právního stavu platného do konce roku 2017 s právním stavem platným od 1. 1. 2018.

Dne 14. července byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 206/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (ZOZ), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. i zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (ZIP). Tato novela nabyla účinnosti dne 29. července 2017 - s několika výjimkami, především co se týče ustanovení ohledně plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Prostřednictvím tohoto článku chceme upozornit na praktické dopady novely na zaměstnavatele ve vybraných oblastech.

V některých případech není právní úpravou zdravotního pojištění jednoznačně vymezeno, jak dokladovat určitý nárok nebo konkrétní skutečnost, mající přímý vliv na placení pojistného či evidenci pojištěnce u zdravotní pojišťovny. Proto se pro daný účel používá při praktické aplikaci forma čestného prohlášení.

Tento článek má za cíl seznámit čtenáře s jednou již schválenou právní úpravou zákona o zaměstnanosti a dále s plánovanými právními úpravami zákona o zaměstnanosti a zákona o inspekci práce, přičemž zařazeny jsou pouze ty návrhy, které již jsou projednávány alespoň na úrovni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to v jejich aktuální podobě i s předpokládaným termínem nabytí účinnosti.