náhrada jízdních výdajů

Jaký údaj z technického průkazu osobních vozidla se použije při určení spotřeby pohonných hmot? V technickém průkazu, řádek 25 „Spotřeba paliva – předpis č. “ není uvedena žádná norma. V technickém průkazu, řádek 27 jsou uvedeny 3 údaje spotřeby: 1. Automobil HYUNDAI, rok výroby 2018, údaje 8.0/5.6/6.5 2. Automobil VOLKSWAGEN, rok výroby 1999, údaje 10,8/6,2/7,9 Pokud není uvedena v technickém průkazu „norma“, vypočítám spotřebu PHM na 100 km jako aritmetický průměr z uvedených 3 údajů? Nebo mohu použít 3. údaj z řádku 27 technického průkazu? 

Náš zaměstnanec objíždí naše provozovny po Plzni, kde uklízí. Platíme mu cesťák. V TP má uvedeno spotřeba paliva: 2015/45W, na 100 km 6.1., 4.2. a 4.9.. Jelikož jezdí po městě proplácíme mu spotřebu 6.1. Je to takto správně? Chtěla jsem se ještě zeptat na přesčas na služební cestě. O přesčas se žádá dopředu, ale o tom, jak byli dlouho na školení se dozvím, až když cesťák odevzdávají. Máme pružnou prac.dobu, ale ve směrnici máme, že pro služebku platí 7-15:30. Pokud zaměstnanec má školení do 22:00 (např. pozorování netopýrů) a pak teprve odjíždí, platí mu přesčas automaticky15:30-22:00 nebo o něj musí žádat? Pokud by se do směrnice napsalo, že přesčasy vzniklé během služební cesty se vybírají náhr.volnem a zaměstnanec pak přesčas zadal do elektr.docházky, kde mu jej schválí vedoucí a pan ředitel, je to takto správné?

Způsob přepravy při pracovní cestě určí předem zaměstnavatel, který rozhodne, zda bude zaměstnanec cestovat autobusem, vlakem, letadlem, lodí, pěšky, služebním automobilem, městskou hromadnou dopravou, taxíkem nebo vlastním vozidlem. Při rozhodování o podmínkách pracovní cesty zaměstnavatel zohledňuje oprávněné zájmy zaměstnance, podmínky pracovní cesty, vykonávaný druh práce a v neposlední řadě také své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen podmínky stanovené zaměstnavatelem dodržet a stanovený přepravní prostředek nemůže svévolně změnit.

S vysláním zaměstnance na pracovní cestu souvisí poskytování cestovních náhrad. Vzhledem ke zdražování v posledních měsících se zvýšily v roce 2022 také některé cestovní náhrady pro zaměstnance na pracovní cestě.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“) ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady. Tyto náhrady zaměstnanci náleží v případech, které jsou vymezeny v ust. § 152 ZP (tj. při pracovních cestách, při cestách mimo pravidelné pracoviště, při cestách do místa výkonu práce mimo rozvrh směn, při přeložení atd.). Při poskytování cestovních náhrad musí zaměstnavatel mimo zákoník práce aplikovat celou řadu dalších právních předpisů, protože cestovní náhrady je mimo jejich správné vyčíslení nutné zaúčtovat a daňově posoudit. V současné době musí zaměstnavatelé řešit také aktuální problémy spojené s elektromobilitou nebo se specifikou cestovních náhrad při práci z domova. Zaměstnavatelé, kteří vysílají své zaměstnance do členských států v rámci nadnárodního poskytování služeb, v některých případech musí poskytovat náhrady podle cizího práva.

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.

Osobní automobily a jiná motorová vozidla jsou dnes již nedílnou součástí našich životů. Je proto pochopitelné, že hrají velmi důležitou roli též ve vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že užití firemních či vlastních vozů zaměstnanci při výkonu práce má mnohé dopady do pracovněprávních vztahů, je vhodné tyto právní aspekty shrnout. Cílem tohoto příspěvku je proto takové shrnutí a obecný výklad k právnímu režimu užívání firemních vozidel zaměstnanci.

Jak uplatnit cestovní náhrady u automobilu na LPG, když vyhláška ministerstva určující výpočet cestovních náhrad s možností automobilu na alternativní pohon nepočítá? Je možné vypočítat výši cestovní náhrady dle původního pohonu, tedy benzinu? Bude i pak takové auto osvobozeno od daně silniční? Pokud tento postup nebude možný, lze alespoň použít paušální výdaje na auto?

Jsme spolek, pro plnění jednorázových úkolů uzavíráme dohody o provedení práce. Protože tyto dohody jsou uzavírány většinou se členy spolku, dohodli jsme se, že budeme proplácet pouze jízdné a popř. ubytování, nikoliv však stravné. V souladu s § 77 odst. 2 písm. i) zákoníku práce jsme tedy v dohodách sjednali nárok na poskytnutí pouze jízdních výdajů a výdajů za ubytování. Nárok na stravné sjednán není. Je tento postup možný, zejména s ohledem na nový § 346c zákoníku práce? 

Máme zaměstnance, kterému budeme proplácet cestu jeho vlastním autem v částce 120,- kč /den. Ve mzdě mu to dávám do kolonky osobní ohodnocení, tudiž se z toho platí sociální a zdravotní pojištění. Je to prosím správně? 

Příspěvková organizace poskytuje zaměstnancům náhrady jízdních výdajů podle § 157 odst. 2 ZP ve výši jízdného, které stanoví jako průměr cen za jízdné autobusu. Cena jízdného se totiž liší podle délky cesty autobusu, existují 3 různé ceny. Postupuje správně? Pokud ne, jaký je v tomto případě správný postup? 

Postup při poskytování náhrady jízdních výdajů zaměstnance je závislý na předem určeném způsobu přepravy. Pro zaměstnavatele z jeho určení vyplývá řada povinností. Stejně tak ze zákona vyplývá i povinnost zaměstnance používat stanovené dopravní prostředky.

Společnost s r. o. vyplácí na základě vnitřní směrnice zaměstnanci náhrady za použití soukromého vozidla. Nyní nastal případ, kdy majitelem vozidla dle VTP není zaměstnanec ani jeho manželka, ale cizí osoba. Společnost vyplácí náhradu za spotřebu PHM, základní náhradu a silniční daň v případě, že ji neplatí majitel vozidla. Je možné tento postup uplatnit i když není majitelem vozidla zaměstnanec?

Tak jako každý rok dochází s účinností od 1. ledna 2016 ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů. K uvedenému datu dochází ke změně sazeb stravného, sazby základní náhrady a průměrných cen pohonných hmot pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců, a to konkrétně novými vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí.