analýza rizik

Údržba zahrnuje řadu činností napříč velmi odlišnými odvětvími a typy pracovních prostředí. U pracovníků údržby je tak větší pravděpodobnost než u ostatních pracovníků, že budou vystaveni široké škále pracovních rizik. Údržba často zahrnuje neobvyklou práci, nerutinní úkoly v abnormálních provozních podmínkách, které často vyžadují použití atypického vybavení. To vše zvyšuje rizika, jelikož normální provoz, rutina a automatizace obvykle snižují pravděpodobnost lidské chyby, která může vést k nehodám. Zejména pod časovým tlakem, jako například v případě náhlé poruchy, může být tendence, zavedená opatření k řízení rizik „deaktivovat“. Čištění nebo údržba za chodu stroje pak může mít pro pracovníka údržby fatální následky. [1]

Digitální technologie přinášejí do pracovního procesu nespočet zlepšení, zrychlují výrobní i řídicí procesy, poskytují lepší přehled o všech aktivitách. Na pracovištích se stále častěji setkáváme s roboty, koboty, monitorovacími technologiemi, inteligentními osobními ochrannými pracovními prostředky, průmyslovými exoskeletony a virtuální a rozšířenou realitou, která je využívána mimo jiné i ke školení zaměstnanců. 

Právní úprava mezd, tedy odměňování za práci v tzv. podnikatelské sféře, resp. u zaměstnavatelů, kteří nejsou vyjmenováni v ustanovení § 109 odst. 3 ZP , je značně liberální. Zákoník práce stanoví pouze základní minima a zaměstnavatel má právo rozhodovat o výši mezd i rozsahu jednotlivých složek mezd zcela libovolně. V našem dnešním článku se však zaměříme pouze na jedny příplatky, a to na příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Nyní platný zákoník práce používá namísto pojmu „zdraví škodlivé pracovní prostředí“ pojem „ztížené pracovní prostředí“, nicméně v personalistice se běžně užívá první z uvedených pojmů.

Gramatický a systematický výklad ustanovení § 102 zákoníku práce vede k závěru, že povinnost vést dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních k omezení jejich působení se týká pouze neodstranitelných rizik. Pokud kontrolní orgán vztahuje povinnost vést dokumentaci také na odstranitelná rizika, dovozuje ji nad rámec zákonného zmocnění, a tedy v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy a s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Povinnost vést dokumentaci také o odstranitelných rizicích nelze dovodit ani z ustanovení § 108 odst. 6 písm. a) zákoníku práce. Toto ustanovení se vztahuje k účasti zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 1 As 488/2020)

Stavební průmysl má významný negativní dopad na zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Je jedním z nejnebezpečnějších průmyslových odvětví v Evropské unii. Stavební práce probíhají v mnoha různých pracovních prostředích a pracovních podmínkách, což má vliv na množství vyskytujících se pracovních rizik. Mezi hlavní bezpečnostní rizika na staveništích patří práce ve výškách a ve výkopech.

Článek pojednává o současných přístupech užívaných pro hodnocení spolehlivosti lidského činitele (faktoru) v pracovním systému, o interakci jednotlivých prvků pracovního systému a o jejich možném negativním ovlivnění spolehlivosti lidského činitele. Posuzování spolehlivosti lidského činitele zahrnuje hodnocení celého spektra vlivů, které pak v souhrnu ovlivňují výsledný výkon člověka. Na závěr je uvedena jednoduchá metoda pro odhad chyb v pracovním procesu s příkladem.

Měření je důležitou součástí každého procesu řízení a tvoří základ pro neustálé zlepšování v organizaci. Nemáme-li přesná data o výkonnosti organizace v oblasti BOZP, která odrážejí skutečný stav v organizaci, nemáme tak k dispozici adekvátní zpětnou vazbu o tom, jak účinná jsou zavedená opatření. Jedním ze způsobů, jak zlepšit účinnost procesu, je změnit způsob jeho měření. Jedním z proaktivních způsobů měření výkonnosti BOZP v organizaci je využití hlavních aneb prediktivních ukazatelů, které můžou být použity k předpovědím nebo odhadům budoucího stavu společnosti.

V roce 2019 se uskutečnil třetí Evropský průzkum podniků na téma nových a vznikajících rizik (ESENER-3). Jedná se o rozsáhlý průzkum, který zjišťuje, jak jsou řízena rizika BOZP na evropských pracovištích. Z tohoto průzkumu vyplývá, že evropská pracoviště jsou nejvíce znepokojena muskuloskeletálními poruchami souvisejícími s prací a psychosociálními riziky.

Článek se věnuje problematice inspekční činnosti (řízení rizik) pracovišť na základě zahraniční dobré praxe, výzkumu a české judikatury

Tento článek si klade za cíl upozornit na důležitost pravidelných kontrol funkčnosti již instalovaných zařízení a všech souvisejících prvků a popsat provádění základních zkoušek vycházejících z norem ČSN EN 60079-29-1 a ČSN EN 45544-1. Aby spolehlivost zařízení byla co nejvyšší, je nutno dodržovat pravidelné kontroly za účelem zjištění stability měřených koncentrací, přednastavených hodnot a výrobcem udávaných parametrů.

Bezpečnost není jen nízký počet pracovních úrazů, bezpečnost je především přítomnost účinných a proaktivních opatření na pracovištích. Jedním z těchto opatření je filozofie Lidské a organizační výkonnosti (Human and Organisational Performance), směřující k využití společenských věd k lepšímu pochopení toho, jak navrhovat odolné systémy.

Ze souboru ergonomických norem je část, která se zabývá ergonomií tepelného prostředí. Jde o normy, které mohou být užívány integrujícím způsobem umožňujícím zkoumat expozici horkého, mírného a chladného prostředí v reakcích člověka.

Identifikování nebezpečí na pracovištích a hodnocení úrovně s ním spojeného rizika je z hlediska prevence ochrany zdraví zaměstnanců asi tou nejdůležitější činností ve všech organizacích. Efektivní řízení bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovištích je založeno na porozumění přítomným rizikům a způsobům jejich řízení. K identifikování nebezpečí na pracovištích jsou používány různé metody a techniky.

Příspěvek upozorňuje na potenciální rizika nanomateriálů vůči zdraví, nebezpečí pro životní prostředí, fyzikálně-chemické nebezpečí či záměrné zneužití. Zvláštní riziko představují nanočástice ve formě aerosolů, protože vdechování aerosolů nanočástic vede k jejich ukládání v dýchacím ústrojí člověka a vzhledem k jejich velikosti se předpokládá další transport v organismu. V příspěvku jsou uvedeny příklady dílčích výsledků měření aerosolových nanočástic při běžných situacích a semi-systematického měření v klasických prašných provozech (zpracování dřeva, ocelárny, kovohutě).