Konec dubna byl termínem pro uzavření evidenčních listů důchodového pojištění (ELDP) za loňský rok. Zaměstnavateli se však může stát, že kontrola ze strany okresní správy sociálního zabezpečení odhalí chybu ve vyplněném formuláři po mnohem delší době. I tyto chyby staršího data je pak třeba opravit. Případem, kdy musí zaměstnavatel pamatovat na rozdíly při vyplňování formuláře ELDP, je i rozlišování doby vyloučené a doby odečítané.
Rozdíly lze demonstrovat např. na situaci, která byla předmětem následujícího dotazu: Zaměstnankyně, poživatelka starobního důchodu od 1. 1. 2017, byla v dočasné pracovní neschopnosti (DPN) od 27. 9. 2017 do 29. 1. 2018. V měsíci říjnu 2017 byla zúčtována odměna ve výši 3 400 Kč, v měsících listopadu a v prosinci 2017 odměna ve výši 500 Kč. Na ELDP za rok 2017 jsme v kolonce „Dny“ uvedli číslo 361 a v kolonkách „Vyloučené doby“ (VD) a „Doby odečítané“ (DO) shodně číslo 4. V rámci kontroly plnění povinností v oblasti důchodového pojištění byl ze strany OSSZ tento náš postup zpochybněn s tím, že má být ELDP opraven tak, že v kolonce „DO“ má být uvedena celá doba trvání DPN (tj. 96 dnů), v kolonce „Dny“ má být uvedeno číslo 269 a pouze v kolonce „VD“ číslo 4. Dle našeho názoru byl však náš postup správný, neboť podle ust. § 16 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se za vyloučenou dobu nepovažuje doba, „v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu“ - myslíme si proto, že doba od října do prosince 2017 neměla být vykázána jako doba odečítaná. Prosíme o stanovisko.
V popsané situaci je požadavek OSSZ správný. Vyloučená doba a doba odečítaná jsou dva rozdílné instituty, které spolu sice mohou úzce souviset, avšak nelze je směšovat. Vyloučená doba má význam z hlediska stanovení výdělkového průměru pojištěnce, zatímco doba odečítaná je relevantní pouze z hlediska délky získané doby pojištění (výdělečné činnosti).
Ust. § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, na který poukazujete, primárně definuje vyloučené doby - toto pravidlo platí kdykoliv (tj. v době před vznikem nároku na starobní důchod i později), a správně uvádíte, že v případě souběhu vyloučené doby s příjmem má příjem přednost, tj. zúčtování jakéhokoliv započitatelného příjmu do měsíce, který je celý překryt vyloučenou dobou, ruší tuto vyloučenou dobu a zhodnotí se pouze onen příjem. V daném případě tedy zůstanou pouze 4 dny VD za měsíc září, který není celý překryt vyloučenou dobou, v ostatních měsících se VD ruší. Faktem je, že u osob, jimž byl již starobní důchod přiznán, se výše jejich pozdějších příjmů (resp. rozsah vyloučených dob) nijak nezhodnocuje pro výši jejich důchodu - jejich výdělkový průměr byl jednou provždy stanoven při prvotním výpočtu důchodu a tento již zůstává neměnný; uvádění příjmů a vyloučených dob na ELDP poživatelů starobního důchodu má tedy pouze informativní či kontrolní význam, žádný reálný efekt to poživateli důchodu nepřináší.
Naproti tomu, tzv. doba odečítaná výši pozdějšího důchodu ovlivňuje, a sice tak, že za období, kdy tato odečítaná doba trvá, se nepřiznává tzv. zvýšení starobního důchodu za další práci. Jak je známo, podle ust. § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se starobní důchod osobě, která vykonává výdělečnou činnost a současně jej pobírá, navyšuje o 0,4% výpočtového základu za každých získaných 360 dnů takové výdělečné činnosti. Odečítané doby (tj. doby uvedené v níže citovaném ust. § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, mj. i doba dočasné pracovní neschopnosti) se pro tento účel nehodnotí. V daném případě sice trval pojistný vztah zaměstnankyně po celý rok 2017, ale nárok na zvýšení důchodu jí nezaložil, neboť pro účely tohoto zvýšení získala pouze 269 dnů výdělečné činnosti, což je nedostatečné. Nárok jí tedy vznikne, pokud po skončení DPN případně „dozíská“ úplné 360denní období výdělečné činnosti.
Definice tzv. odečítané doby uvedená v ust. § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění odkazuje výslovně na „doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a)“ zákona o důchodovém pojištění. Zákonodárce zde měl na mysli tento okruh vyjmenovaných dob, a to bez vazby na předvětí uvedeného ustanovení (tj. na text, který citujete ve svém dotazu). Princip spočívá v tom, že za doby, kdy zaměstnanec nepracuje, se zvýšení důchodu neposkytuje. Jestliže tedy některá z těchto skutečností u „pracujícího důchodce“ trvala, jedná se o dobu odečítanou vždy, tj. i když byl paralelně zúčtován příjem, který se zahrnuje do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na důchodové pojištění. Z uvedeného je zřejmé, že v situacích tohoto typu se rozsah vyloučených dob nemusí shodovat s rozsahem dob odečítaných.