Nárůst průměrné mzdy a jeho dopady pro zaměstnavatele a pojištěnce v oblasti důchodového pojištění

Podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb.¹⁾ vydaného v návaznosti na zjištění Českého statistického úřadu je výše všeobecného vyměřovacího základu (VVZ) za rok 2017 stanovena na částku 30 156 Kč. Výše přepočítacího koeficientu (PK) pro úpravu tohoto VVZ činí 1,0843. Průměrná mzda pro rok 2019 odvozená z těchto parametrů²⁾ tedy činí 32 699 Kč. Jedná se o poměrně výrazný nárůst oproti výši průměrné mzdy platné pro rok 2018, která byla (je) stanovena v částce 29 979 Kč³).

Poměrně zásadní související změnou je navýšení tzv. rozhodného příjmu, tj. částky minimálního započitatelného příjmu ze zaměstnání za kalendářní měsíc, která musí být mezi stranami sjednána, aby se jednalo o zaměstnání zakládající účast na nemocenském, a tedy i důchodovém pojištění⁴⁾. V souladu s ust. § 6 odst. 2 věty druhé zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, bude tato částka od roku 2019 činit 3 000 Kč5). Novou výši rozhodného příjmu vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením (jedná se o sdělení MPSV č. 236/2018 Sb.). Předchozí úprava rozhodného příjmu byla provedena v roce 2012⁶⁾, změna tedy přichází po sedmi letech. Osoby, které mají dosud sjednán příjem ze zaměstnání ve výši blížící se dosavadní minimální hranici 2 500 Kč, musí vzít na vědomí, že od ledna 2019 již tato částka nebude dostatečná pro založení účasti na pojištění, a že tedy, pokud nedojde k navýšení jejich příjmu, se ve smyslu ust. § 7 zákona č. 187/2006 Sb. charakter tohoto zaměstnání změní na zaměstnání malého rozsahu. To pro ně bude znamenat, že účast na nemocenském a důchodovém pojištění zanikne a znovu případně vznikne a bude trvat pouze v těch kalendářních měsících, v nichž bude tohoto nově stanoveného minimálního příjmu dosaženo (např. v důsledku mimořádné odměny či vyššího počtu odpracovaných hodin). Zákon o nemocenském pojištění na tuto situaci pamatuje ve svém ust. § 10 odst. 4 písm. b), podle něhož platí, že přestane-li sjednaná částka započitatelného příjmu dosahovat rozhodného příjmu z důvodu zvýšení rozhodného příjmu podle § 6 odst. 2 věty druhé téhož zákona, zaniká účast zaměstnance na pojištění dnem předcházejícím dni, od kterého k tomuto zvýšení došlo. Jestliže strany teprve následně přistoupí k patřičnému navýšení sjednaného příjmu, uplatní se odst. 5 téhož ustanovení, podle něhož dojde-li v zaměstnání malého rozsahu ke sjednání započitatelného příjmu v částce alespoň rozhodného příjmu anebo sjednaný započitatelný příjem bude alespoň na tuto částku zvýšen, vzniká pojištění ode dne, od něhož byl započitatelný příjem na takovou částku sjednán nebo zvýšen. Mají-li tedy smluvní strany zájem o to, aby účast zaměstnance na nemocenském i důchodovém pojištění byla kontinuální, je třeba upravit sjednanou měsíční výši započitatelného příjmu zaměstnance včas, tj. ještě před datem účinnosti změny rozhodného příjmu.

V důsledku navýšení průměrné mzdy dojde také k navýšení maximálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečen⁷⁾. Tento i nadále činí 48násobek průměrné mzdy (PM), v roce 2019 se tedy bude jednat o částku 1 569 552 Kč (48 x 32 699 Kč). Částky maximálních vyměřovacích základů za předchozí kalendářní roky jsou pro srovnání obsaženy v následující tabulce:

V této souvislosti je třeba připomenout, že dle Všeobecných zásad pro vedení evidenčních listů důchodového pojištění⁸⁾ (ELDP) se na ELDP uvádí celá částka, tedy i ta její složka, z níž se pojistné z důvodu překročení zákonného maxima neodvádí. Z hlediska aplikace ust. § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (tj. z hlediska posouzení, zda je získána doba důchodového pojištění), totiž hrají roli i příjmy dosažené v období poté, co již bylo v daném kalendářním roce dosaženo maximálního vyměřovacího základu.

Nárůst průměrné mzdy bude mít vliv také na další ukazatele, které se od její výše odvozují. Mění se tedy např. výše tzv. rozhodné částky⁹⁾ pro vznik povinné účasti na důchodovém pojištění u osob vykonávajících tzv. vedlejší samostatnou výdělečnou činnost /10/; v roce 2019 bude tato částka činit 78 476 Kč (pro rok 2018 činil tento příjem 71 950 Kč). Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ hlavní (po podání Přehledu za rok 2018) bude činit 8 175 Kč, tomu odpovídá záloha (29,2 %) ve výši 2 388 Kč. Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ vedlejší (po podání Přehledu za rok 2018) bude činit 3 270 Kč, tomu odpovídá záloha 955 Kč. Nejnižší vyměřovací základ pro pojistné na dobrovolné důchodové pojištění¹¹⁾ placené v roce 2019 bude částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné pro rok 2019, tj. 32 699: 4 = 8 175 Kč (v roce 2018 činil 7 495 Kč); minimální pojistné pak činí 28 % z této částky, tj. 2 289 Kč (v roce 2018 činilo minimální pojistné 2 099 Kč).

Pozitivní dopad bude mít navýšení průměrné mzdy na výši důchodů přiznávaných v roce 2019, neboť dochází k podstatnému navýšení koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu¹²⁾, s jejichž využitím se provádí tzv. indexace hrubých příjmů (vyměřovacích základů) dosahovaných pojištěncem v rozhodném období¹³⁾; násobením těchto příjmů příslušnými koeficienty se jejich výše přizpůsobuje hladině odměňování platné v kalendářním roce, do něhož spadá den přiznání důchodu. Výdělkový průměr pojištěnce pro účely stanovení výše důchodu v příslušném kalendářním roce (2019) se zjišťuje z takto přepočtených příjmů. Tyto koeficienty se nepublikují ve Sbírce zákonů, ale orgány sociálního zabezpečení (tj. instituce, které rozhodují o dávkách důchodového pojištění) si jejich výši, v souladu s platnou právní úpravou, odvozují samy. Výše těchto koeficientů je uvedena např. v důchodové kalkulačce publikované na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí¹⁴⁾. Koeficienty bývají vždy uvedeny také na tzv. osobním listu důchodového pojištění, který bývá nedílnou součástí rozhodnutí o přiznání dávek důchodového pojištění.

Změní se také výše redukčních hranic¹⁵⁾ pro stanovení výpočtového základu v roce 2019. První redukční hranice (tj. 44 % průměrné mzdy) bude činit 14 388 Kč (namísto dosavadních 13 191 Kč) a druhá redukční hranice (tj. 400 % průměrné mzdy) bude činit 130 796 Kč (namísto dosavadních 119 916 Kč). Zvýšení první redukční hranice znamená zvýšení částky, která se při stanovení výpočtového základu neredukuje (tj. průměr příjmů pojištěnce se započítává v plné výši). Druhá redukční hranice představuje částku, do které se zbytek průměrného příjmu pojištěnce (přesahující první redukční hranici) započítává v rozsahu 26 %, čímž se vyjadřuje tzv. příjmová solidarita, tj. solidarita osob se středními a vyššími příjmy vůči osobám s příjmy nižšími. K té části průměrného měsíčního příjmu, která by eventuálně přesahovala druhou redukční hranici, se již nepřihlíží¹⁶⁾. Z takto stanoveného výpočtového základu se následně přizná příslušný počet procent za celkovou získanou dobu pojištění, čímž se dospěje k výši procentní výměry (tedy tzv. pohyblivé složky) důchodu. K celkové výši důchodu se dospěje přičtením základní výměry k procentní výměře.

Rovněž výše základní výměry dozná od roku 2019 určitých změn. Výše základní výměry se také odvozuje od výše průměrné mzdy. Do roku 2018 činila tato výše 9 % průměrné mzdy platné pro daný kalendářní rok. V důsledku přijetí zákona č. 191/2018 Sb. bude výše základní výměry činit 10 % průměrné mzdy¹⁷⁾.

Toto zvýšení základní výměry se od roku 2019 bude týkat všech důchodů, tj. nejen nově přiznávaných, ale i důchodů přiznaných před rokem 2019, u nichž se tato změna projeví v rámci tzv. valorizace. Základní výměry všech vyplácených důchodů tedy stoupnou z částky 2 700 Kč, která představovala 9 % průměrné mzdy platné pro rok 2018, na částku 3 270 Kč, která představuje 10 % průměrné mzdy platné pro rok 2019; nárůst tedy činí 570 Kč. Procentní výměry všech důchodů přiznaných před 1. 1. 2019 se od lednové splátky roku 2019 zvýší o 3,4 % jejich dosavadní hodnoty. U průměrného starobního důchodu (12 386 Kč) bude celková valorizační částka činit 900 Kč. U osob, jejichž důchod je nižší než průměrný, bude valorizační částka nižší, a naopak u osob, jejichž důchod převyšuje průměrnou výši důchodu, bude valorizační částka vyšší. Nárůst základní výměry o pevnou částku 570 Kč se však bude týkat všech příjmových kategorií, efekt tohoto opatření se tedy nejvíce projeví u osob s nejnižšími příjmy, resp. s nejnižšími důchody.

Nad rámec zaměření tohoto příspěvku je vhodné zmínit, že stejným způsobem, jakým budou od lednové splátky roku 2019 zvýšeny procentní výměry důchodů, budou zvýšeny také tzv. „odškodňovací“ příplatky přiznané podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 357/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů¹⁸⁾.

Zákon č. 191/2018 Sb. dále nově zavádí nárok na zvýšení procentní výměry vypláceného důchodu o 1 000 Kč měsíčně, a to od splátky důchodu splatné od kalendářního měsíce, v němž poživatel důchodu dosáhl věku 85 let; dosáhl-li poživatel důchodu tohoto věku před 1. lednem 2019, zvyšuje se procentní výměra vypláceného důchodu o 1 000 Kč od lednové splátky roku 2019. Účelem této úpravy je kompenzovat rostoucí náklady spojené se stářím a také alespoň částečně vyrovnat rozdíly mezi důchody přiznanými v minulosti ve srovnání s důchody přiznávanými v současnosti.

Závěrem se předkládá srovnávací tabulka, která podává orientační přehled výše starobního důchodu v závislosti na délce získané doby pojištění a výši dosahovaných průměrných hrubých měsíčních příjmů a jejich porovnání podle výpočtových kritérií roku 2018 a 2019. Sloupce vyjadřují příjmové kategorie zaměstnanců, tučně ohraničené řádky vyjadřují počet roků získané doby pojištění (36, 38, 40, 42, 44 a 46 roků), tence ohraničené řádky (uvnitř tučně ohraničených) vyjadřují výši důchodu přiznaného v roce 2018, valorizovanou výši důchodu (přiznaného v roce 2018) náležející od lednové splátky v roce 2019 a výši důchodu přiznaného od data spadajícího do roku 2019.

Srovnání poslouží pro představu, jakou přibližnou výši starobního důchodu mohou očekávat pojištěnci, kteří v nejbližší době dosahují důchodového věku a chystají se požádat o tuto dávku. Ze srovnání je rovněž patrné, že prakticky pro všechny příjmové kategorie pojištěnců je finančně výhodnější žádat o důchod od data spadajícího do roku 2019 než žádat o jeho přiznání od data spadajícího do roku 2018 a očekávat, že valorizace od roku 2019 rozdíl ve výši důchodu plně vyrovná.