Profesní kvalifikace - cesta pro zvyšování odbornosti pracovníků a snižování nezaměstnanosti

Úvod

Dnes si již málokterý ze stávajících pracovníků státní správy zvláště na Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) anebo na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) pamatuje, jakým způsobem stát řadu let (před rokem 1989), garantoval vzdělávání budoucích pracovníků. Do roku 1989 probíhalo vzdělávání pracovníků v hlavním proudu vzdělávání, a to v systému školského vzdělávání na učilištích, středních školách, vyšších odborných školách a gymnasiích a vysokých školách na základě vládou schvalovaného Plánu kvalifikovaných pracovníků (dále jen „plán“). Plán kvalifikovaných pracovníků (dále jen „plán“) byl MPSV ve spolupráci s MŠMT prognosticky zpracovávaný na dobu 10 let dopředu a zpřesňovaný po jednáních s krajskými orgány a zástupci zaměstnavatelů a ministerstvy na období 5 let. Pětileté plány byly každý rok zpřesňovány jednoročními plány. Plány byly zpracovávány na MPSV v dohodě s MŠMT na základě podkladů zaměstnavatelů (především z podkladů generálních ředitelství výrobních hospodářských jednotek jednotlivých resortů a z podkladů krajů), ale i z podkladů učilišť a škol v celém státu. Takto společně připravené plány kvalifikovaných pracovníků předkládalo MPSV s MŠMT k projednání ve vládě, která plány odsouhlasovala usnesením, a kterým zavazovala jednotlivé ministry k provádění těchto plánů v praxi. Výhodou tohoto systému získávání kvalifikací pracovníků v podmínkách plánovaného hospodářství bylo, že ministerstva, školská zařízení a zaměstnavatelé měli přehled v jednotlivých časových obdobích o počtu a oborové struktuře stávajících i budoucích studentů a učňů. Současně se na základě těchto plánů budovala v jednotlivých odvětvích a v krajích školská zařízení pro nově přicházející učně a studenty podle potřeb zaměstnavatelů. Tímto způsobem se školská zařízení mohla kapacitně i odborně připravovat a počítat s ní. Na druhé straně zaměstnavatelé si tímto způsobem průběžně zajišťovali dostačující počet kvalifikovaných pracovníků, ale i budoucí potřeby kvalifikovaných pracovníků. Tímto direktivním způsobem si zajišťovali zaměstnavatelé potřebnou kvalifikační strukturu svých pracovníků v jednotlivých odvětvích národního hospodářství.

Přechodem plánovaného hospodářství na tržní hospodářství po roce 1989 došlo v České republice kromě změn v politické a ekonomické oblasti i k zániku centrálního (plánovaného) systému vzdělávání pracovníků. Bylo proto nezbytné nastavit jiný systém vzdělávání pracovníků, který by v nových podmínkách nahradil ten stávající, a který by vycházel vedle školského systému z potřeb zaměstnavatelů a zajišťoval průběžně získávání kvalifikací pracovníků (odborné způsobilosti) odpovídající novým požadavkům na výkon pracovních činností, zejména s ohledem na velmi rychlý rozvoj techniky, technických zařízení, ale i požadavkům trhu práce u nás i v Evropě.

Systém získávání odborných kvalifikací po roce 1989

Již během několika málo let po roce 1989 se ukázalo, že stávající systém školního vzdělávání se s ohledem na změněné podmínky v hospodářství přežil a že je třeba systém vzdělávání změnit tak, aby pružněji reagoval na potřeby a podmínky zaměstnavatelů a celé společnosti. V důsledku rušení řady podniků lidé ztráceli práci a začali pracovat v oborech, které byly odlišné od oboru, které na školách vystudovali. Praxe však ukázala, že často lidé tuto novou práci ovládají velmi dobře, ale pokud se během doby změnil zaměstnavatel, tak neměli doklad o získání odborné kvalifikace pro práci, kterou vykonávali. Mohli se tak prokazovat jen svým původním vzděláním výučním listem, maturitním vysvědčení apod. Kromě toho vznikala řada vzdělávacích zařízení, která vystavovala osvědčení s různou mírou kvality. Z těchto důvodů bylo nezbytné navrhnout v rámci dalšího vzdělávání dospělých „důvěryhodný“ systém uznávání znalostí a dovedností pro potřeby pracovníků i zaměstnavatelů, a to bez ohledu na to, jakým způsobem byly tyto znalosti a odborné dovednosti získány, tj. ve škole, kurzem, nebo i praxí. Nový systém získávání odborných kvalifikací pracovníků se u nás nevytvářel lehce. Navazoval na Memorandum Evropské komise o celoživotním učení cestou systému uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení pro dosažení stupně vzdělávání dospělých. Na základě tohoto memoranda vláda ČR svým usnesením ze dne 14. 7. 2004 č. 696 o Národním akčním plánu zaměstnanosti na léta 20042006 uložila MŠMT zpracovat a předložit ke schválení návrh věcného záměru zákona o ověřování a uznávání dalších výsledků vzdělávání. Výsledkem celého legislativního procesu bylo schválení zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), tj. vtvoření podmínek pro vznik systému uznávání výsledků dalšího vzdělání, který doposud v českém právním řádu nebyly dostatečně upraven. Dílčím způsobem tuto problematiku upravovaly jen některé právní předpisy.

V ČR chyběl právní předpis, který by umožňoval zhodnotit dosažené vzdělání těch osob, které opustily školský vzdělávací systém (upravený zejména zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů) a chtěly by si obnovit, udržet, rozšířit (doplnit) nebo získat zcela novou kvalifikaci.

Na jedné straně byla v účinnosti řada resortních právních předpisů, které obsahovaly dílčí specifické úpravy různých forem dalšího profesního vzdělávání nebo ověřování kvalifikace nebo odborné způsobilosti pro výkon práce nebo i regulovaných profesí. Na druhé straně zde byla potřeba obecné právní úpravy, která by umožňovala zhodnotit již dosažené vzdělávání a na základě něj umožnit lidem, pokud o to projevili zájem, změnit nebo získat kvalifikaci novou. Bylo třeba schválit všeobecně uznávaný systém vzdělávání, který by uznával výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení, který by tak přispíval k větší uplatnitelnosti a flexibility na trhu práce. Ostatně tento požadavek, který se promítal do řešení otázek zaměstnanosti v celé Evropě, byl založen na myšlence celoživotního učení založené na znalostech cestou usnadnění přístupu k systému vzdělávání a odborné přípravy, co nejširšímu okruhu osob, propojování existujících systémů vzdělávání a oceňováním výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení.

Nový systém dalšího vzdělávání

Předpokladem pro vznik nového systému dalšího vzdělávání byly kromě jiného i změny v právní úpravě věcné působnosti jednotlivých ministerstev, a to zejména MŠMT a MPSV v zákonu č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kompetenční zákon“). Tato právní úprava byla provedena ve druhé části tohoto zákona nazvané „Okruh působnosti ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele je člen vlády České republiky“. V ust. § 7 odst. 2 kompetenčního zákona se ukládá Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy koordinovat činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor:

• v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona (zákon č 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o uznávání odborné kvalifikace“);
• v oblasti systému získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání“).

Podle ust. § 9 kompetenčního zákona má Ministerstvo práce a sociálních věcí jako ústřední orgán státní správy ve své působnosti řešení otázek v oblasti pracovněprávních vztahů, bezpečnosti práce, zaměstnanosti apod., a to kromě jiného i otázky rekvalifikací.

S ohledem na situaci na úseku vzdělávání bylo třeba v uvažované právní úpravě systému dalšího vzdělávání:

• umožnit zhodnocení vzdělávání dosaženého mimo školskou vzdělávací soustavu systémovými nástroji, jako jsou např. autorizované osoby, kvalifikační standardy, soustava profesních kvalifikací;
• vytvořit objektivní způsob ověřování znalosti a dovedností (získaných mimo školský vzdělávací systém, jako např. pomocí hodnotících standardů, požadavků na činnost autorizovaných osob;
• spolupracovat při vytváření systému dalšího vzdělávání dospělých i uživatele výsledků tohoto systému, tj. profesní sdružení, komory zaměstnavatelů, ministerstva apod.;
• vytvářet postupně pro zaměstnavatele přehled profesních kvalifikací a o obsahu získaných dokladů (osvědčení), tj. rozsahu a obsahu znalostí a dovedností fyzických osob, které je získaly;
• vytvořit podmínky pro posílení realizace ústavního práva na vzdělání (čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a práva na přípravu na povolání (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Navrhovaná právní úprava v této oblasti byla nakonec schválena a zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpis, nabyl účinnosti s určitými výjimkami dnem 1. srpna 2007. Na základě ustanovení § 25 odst. 5 tohoto zákona byl schválen MŠMT prováděcí právní předpis k tomuto zákonu: „MŠMT stanoví prováděcím právním předpisem (vyhláška MŠMT č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 110/2012 Sb.) podrobnosti autorizace fyzických a právnických osob, náležitosti pozvánky ke zkoušce, formu zkoušky, výši úhrady za provedení zkoušky, postup právnických osob vykonávajících činnost školy při vykazování nákladů uvedených v § 23 písm. e) a f), náležitosti a formu tiskopisu osvědčení, podrobnosti postupu při uchovávání stejnopisů vydaných osvědčení a záznamů o průběhu a výsledku zkoušky, a ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí podrobnosti obsahu, struktury a způsobu vedení Národní soustavy kvalifikací, včetně podmínek a lhůt pro zařazování údajů týkajících se jednotlivých kvalifikací do Národní soustavy kvalifikací“.

Podle ust. § 10 a 11 tohoto zákona žadatel o udělení autorizace prokazuje u autorizujícího orgánu, kterým je příslušné ministerstvo, splnění požadavků na odbornou způsobilost autorizované osoby s autorizací pro určitou profesní kvalifikaci v souladu s příslušným hodnotícím standardem dané profesní kvalifikace:

1. předložením dokladu nebo souboru dokladů o získání odborné způsobilosti,
2. ověřením odborné způsobilosti postupem, který je autorizujícím orgánem stanoven v souladu s požadavky uvedenými v hodnotícím standardu dané profesní kvalifikace, nebo
3. kombinací způsobů uvedených v písmenech a) a b).

Zkoušky ověřující dosažení konkrétní profesní kvalifikace se konají formou:

1. písemné zkoušky,
2. ústní zkoušky,
3. praktické zkoušky, nebo
4. kombinací dvou nebo více forem uvedených v písmenech a) až c).

Autorizující orgán (příslušné ministerstvo podle Přílohy zákona č. 179/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) uchovává stejnopis dokladu (certifikátu) vydaného a zaslaného autorizovanou osobou po dobu 10 let ode dne, kdy mu byl doručen, ve své spisovně; po uplynutí uvedené lhůty uloží autorizující orgán daný stejnopis ve svém správním archivu, kde jej uchová nejméně po dobu 45 let. Dále autorizující orgán uchovává záznam o průběhu a výsledku zkoušky po dobu 10 let ode dne, kdy mu byl doručen, ve své spisovně. Autorizovaná osoba uchovává stejnopisy osvědčení a stejnopisy záznamu o průběhu a výsledku zkoušky po dobu 5 let ode dne jeho vydání.

Předpokládané dopady zákona v praxi zejména na zaměstnanost, podnikatelské prostředí a sociální prostředí se po 10 letech naplnily. Postupně schvalované profesní kvalifikace uveřejňované v Národní soustavě kvalifikací přispívají podle poznatků z praxe k větší flexibilitě pracovních sil na trhu práce, k její vyšší kvalitě a tím zvýšení konkurenceschopnosti. Kromě toho profesní kvalifikace umožňují získat vzdělání i těm fyzickým osobám, které nedosáhly v systému školského vzdělávání z těch nejrůznějších důvodů na takové vzdělání, které by jim umožnilo ucházet se o práci s náročnější kvalifikací a uspořádat si život jako ostatní lidé. Příkladem toho mohou být osoby z dětských domovů, diagnostických ústavů apod.

Výsledkem uplatňování právní úpravy a dohod obou ministerstev v oblasti dalšího vzdělávání je, že MŠMT se zaměřuje na budování systému dalšího vzdělávání cestou tvorby a rozvoje Národní soustavy kvalifikací a MPSV zajišťuje uplatnění tohoto vzdělávání na trhu práce, kdy Národní soustava povolání mapuje potřeby trhu práce a pomáhá pracovníkům při hledání nového zaměstnání a zaměstnavatelům při hledání nových zaměstnanců. Je to již dnes široce využívaný nástroj v podnikatelské i v nepodnikatelské oblasti.

Národní soustava kvalifikací

Po schválení výše uvedených právních předpisů se vytvoření a prosazování nového způsobu vzdělávání pracovníků do praxe v rámci dalšího vzdělávání dospělých podařilo, a to za podpory Evropské unie, která poskytla České republice (po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004), finanční prostředky na realizaci projektu „Národní soustava kvalifikací 1“, který byl realizován v letech 2005 - 2008. Podstatou tohoto projektu bylo zahájit a pokračovat v procesu tvorby a schvalování profesních kvalifikací, tj. jejich kvalifikačních a na ně navazujících hodnotících standardů. Tyto standardy byly a stále jsou vytvářeny zástupci zaměstnavatelů, kteří pracují v pracovních skupinách příslušných sektorových rad, které byly za tímto účelem vytvořeny. Pracovní skupiny sektorových rad analyzují potřeby trhu práce a podle výsledků těchto analýz navrhují nové profesní kvalifikace. V prvním období byly schvalovány profesní kvalifikace nižších úrovní, a to 1 - 3, ale v rámci navazujícího projektu „Národní soustava kvalifikací 2“ a v dalším období po roce 2009 jsou vytvářeny rovněž kvalifikační a hodnotící standardy profesních kvalifikací s vyšší náročností.

V současné době proces vytváření profesních kvalifikací úspěšně pokračuje. Na podporu využití Národní soustavy kvalifikací a zákona č. 179/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů schválila vláda dne 27. února 2013 usnesení č. 135, ve kterém ukládá členům vlády zohledňovat existenci Národní soustavy kvalifikací a zákona č. 179/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Každá schválená profesní kvalifikace má svůj kvalifikační a hodnotící standard

• Kvalifikační standard stanoví, co musí uchazeč pro získání příslušní profesní kvalifikace umět, jinak jde o soubor požadovaných znalostí, dovedností a způsobů chování, tzv. kompetencí. Jinak řečeno je to strukturovaný popis odborné způsobilosti fyzické osoby pro výkon určité činností (činností).
• Hodnotící standard určuje kritéria a postupy zkoušky z příslušné profesní kvalifikace. Pro každou kompetenci z kvalifikačního standardu jsou stanovena kritéria tak, aby se mohlo podle výkonu uchazeče o získání profesní kvalifikace rozhodnout, zda uchazeč kompetenci má či nikoliv. Také je v hodnotícím standardu uvedeno, jaký způsob ověření se pro danou kompetenci požaduje, a to buď písemně nebo ústně nebo obojí způsob. Hodnotící standard každé profesní kvalifikace kromě toho obsahuje organizační a metodické pokyny pro zkoušku a také požadavky na autorizovanou osobu. Držitel osvědčení jedné profesní kvalifikace má způsobilost vykonávat část určitého povolání (určitou činnost nebo více činností). Pokud však člověk získá osvědčení pro více profesních kvalifikaci odpovídající určitému oboru vzdělání, tak může složit zkoušku v tomto oboru vzdělání, aniž by před tím musel absolvovat příslušnou školu.

Ověřování profesních kvalifikací mohou provádět pouze autorizované osoby, které byly ve správním řízení rozhodnutím příslušného ministerstva (v oblasti BOZP je to MPSV) pověřeny k provádění těchto zkoušek za úplatu. Aby byly profesní kvalifikace „živé“, tj. aby byly využívány zaměstnavateli, tak jimi musí být akceptovány, a proto jsou zaměstnavatelé v Sektorových radách zapojeni do jejich tvorby a po určité době i do jejich „revizí“. Nejdříve zaměstnavatelé vytipují potřeby příslušných profesních kvalifikací, pak se vytvářejí kvalifikační a hodnotící standardy, které následně procházejí přes příslušná věcná ministerstva.

Po schválení profesních kvalifikací MŠMT jsou zveřejněny na adrese: www.narodni-kvalifikace.cz. Organizační a koordinační činností je pověřen Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, který sleduje, zda navrhovaná profesní kvalifikace je dle zaměstnavatelů potřebná, jestli odpovídá aktuálním potřebám trhu práce a jestli je pro veřejnost srozumitelná. Národní soustava kvalifikací má oproti systému školního vzdělávání jednu nespornou výhodu, a to že je flexibilnější a že je provázána se zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Podle vyhlášky MŠMT č. 176/2009 Sb. stanoví toto ministerstvo rekvalifikační programy na existující profesní kvalifikace, které jsou ukončeny zkouškou a kde je možnost v případě uchazečů o zaměstnání požádat o úhradu nákladů z prostředků aktivní politiky zaměstnanosti. MŠMT ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu zajišťuje provázanost některých profesních kvalifikací získaných podle zákona č. 179/2006 Sb. na kvalifikační požadavky pro získání živnostenského oprávnění pro řemeslné živnosti. Výhodou tohoto systému vzdělávání je legislativně upravený postup ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, dále celostátně platné osvědčení k prokazování odborné kvalifikace pro výkon povolání a otevřená cesta pro „další vzdělávání“ těch osob, které by jinak s ohledem na svůj zdravotní stav, věk či životní situaci vzdělání nezískaly.

Výsledkem uplatňování této právní úpravy a dohod obou ministerstev v oblasti dalšího vzdělávání je, že MŠMT se zaměřuje na budování systému dalšího vzdělávání cestou tvorby a rozvoje Národní soustavy kvalifikací a MPSV zajišťuje uplatnění tohoto vzdělávání na trhu práce, kdy Národní soustava povolání mapuje potřeby trhu práce a pomáhá pracovníkům při hledání nového zaměstnání nebo zaměstnavatelům při hledání nových zaměstnanců. Je to dnes široce využívaný nástroj v podnikatelské i v nepodnikatelské oblasti.

AKTUÁLNÍ údaje z Národní soustavy kvalifikací z dubna 2017

Důležitou informací ust. § 1 odst. 2 zákona č. 179/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů je, že „ustanovení zvláštních právních předpisů upravující vzdělávání, hodnocení a ověřování výsledků vzdělávání, profesní přípravu nebo podmínky způsobilosti a hodnocení a uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro zahájení závislé nebo nezávislé regulované činnosti a pro její výkon na území České republiky nejsou tímto zákonem dotčena“. Z toho vyplývá, že zákon č. 179/2006 Sb. ponechal existenci dosavadních právních předpisů upravujících hodnocení výsledků dalšího vzdělávání, mezi které patří i zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které doplňuje tím, že umožňuje získat určitou kvalifikaci fyzickým osobám v oboru upraveném zvláštními právními předpisy i tehdy, pokud tyto osoby nesplňují požadavky vzdělání podle zvláštního zákona.

Schválené profesní kvalifikace v oblasti BOZP

Z profesních kvalifikací v oblasti BOZP, kde je autorizujícím a současně uznávacím orgánem Ministerstvo práce a sociálních věcí, byly zatím schváleny tyto profesní kvalifikace:

• Technik BOZP,
• Manažer BOZP,
• Projektant lešení,
• Instruktor lešenářské techniky,
• Technik pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou,
• Instruktor pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou.

Počet autorizací a zkoušek podle schválených profesních kvalifikací na úseku BOZP

• Technik BOZP ... 6 autorizovaných osob ... 63 zkoušek
• Manažer BOZP ... 5 autorizovaných osob ... 22 zkoušek

Dalším úspěšným příkladem jsou schválené profesní kvalifikace pro práci ve výškách, která je řešena především v nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále jen „nařízení vlády“).

Ochrana před pádem má být řešena přednostně prostředky kolektivní ochrany, často je však potřebné použít osobní ochranné prostředky nebo stanovit bezpečné pracovní postupy jejich různými kombinacemi. Pro bezpečné použití kolektivní i osobní ochrany musí mít pracovníci, kteří takové práce řídí, nebo je přímo provádějí, dostatečnou kvalifikaci. V tomto bodě však nařízení vlády ponechává stanovení požadavků na zaměstnavateli, který má poskytnout zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, viz příloha nařízení vlády část XI. Pro dočasné stavební konstrukce, jsou požadavky upřesněny tak, že zaměstnavatel stanoví obsah a četnost školení s ohledem na nová nebo změněná rizika práce a rovněž stanoví způsob ověřování znalostí a dovedností účastníků školení a vedení dokumentace o školení, viz příloha část VII (7) tohoto nařízení vlády.

Takto stanovené požadavky na kvalifikaci, resp. vyškolení pracovníků sice dávají zaměstnavateli možnost nastavit způsob školení a rozsah znalostí a dovedností podle jeho aktuálních potřeb, obecně však schází jasná definice potřebné kvalifikace a odbornosti dotčených pracovníků. V příloze, část VII nařízení vlády, která je věnována dočasným stavebním konstrukcím, se dokonce mluví o odborně způsobilých osobách, přičemž právní předpisy nikde dále nespecifikují, jakým způsobem lze tuto odbornou způsobilost získat nebo ověřit. Tato skutečnost vedla Českomoravskou komoru lešenářů, z.s. (dále jen „ČMKL“) k tomu, že se v minulých letech zapojila do tvorby Národní soustavy kvalifikací. Profesní kvalifikace podle uvedeného zákona má za cíl jasně definovat potřebné znalosti a dovednosti, způsob jejich ověřování a stanovuje také požadavky na autorizovanou osobu, která může uchazeče o kvalifikaci zkoušet a udělovat příslušná osvědčení. V Sektorové radě pro vyhrazená zařízení byly vytvořeny návrhy profesní kvalifikace pro osoby, jejichž odbornost souvisí s lešením. Vznikly tak následující profesní kvalifikace:

1. Projektant lešení, jehož odbornost mu umožní podílet se na navrhování složitých konstrukcí u prostorově komplikovaných objektů, lešení se složitým založením, extrémní výškou nebo složitých vysunutých a zavěšených lešení. Možná je i jeho účast na vývoji nových typů lešení, podíl na navrhování doplňkových dílců pro existující lešeňové systémy, apod.
2. Instruktor lešenářské techniky, což je pracovník s průřezovými znalostmi z oblasti dočasných stavebních konstrukcí, který může plnit úkoly v kanceláři, ale v případě potřeby i na stavbě. Jeho znalosti mu umožní školit další osoby. Uvedená odbornost se dobře uplatní i u prodejců lešení, kteří by měli poskytovat kvalifikované informace pro všechna lešení, která nabízejí k prodeji nebo k pronájmu.
3. Lešenář šéfmontér, jehož kvalifikace se částečně překrývá s kvalifikací instruktora lešenářské techniky a v některých povinnostech se mohou vzájemně zastupovat. Na rozdíl od instruktora ale zkoušky šéfmontéra zahrnují také praktickou část, kdy musí před zkušební komisí připravit a řídit montáž sestavy lešení. Důraz bude kladen i na reálné zajištění bezpečnosti práce ve výšce v průběhu montáže, což je v současnosti bolavým místem na většině staveb.
4. Lešenář montážník, pro nějž nejsou nároky nastaveny nijak extrémně a odpovídají činnostem, které by měl reálně provádět. Vedle základních znalostí z oblasti prací ve výškách a lešeňových konstrukcí musí v rámci zkoušky prakticky předvést montáž několika typů lešení. Pracovník s touto kvalifikací by měl být zárukou kvalitního a bezpečného provedení potřebných lešenářských prací.

První dvě profesní kvalifikace Projektant lešení a Instruktor lešenářské techniky již byly schváleny a podrobné informace o nich jsou zveřejněny na stránkách Národní soustavy kvalifikací https://www.narodnikvalifikace.cz. Autorizovanou osobou, která může provádět zkoušky a udělovat osvědčení o získané profesní kvalifikaci je ČMKL. Další dvě kvalifikace lešenáře šéfmontéra a montážníka jsou v závěrečném stádiu schvalování. Výše uvedené kvalifikace se týkají tzv. kolektivní ochrany, tedy ochrany pomocí technických konstrukcí. Nicméně i pro oblast osobního zajištění je užitečné stanovit jasně definované požadavky na odbornost. Dnešní technické prostředky pro osobní zajištění při práci ve výškách jsou na vysoké úrovni, ale zároveň také vyžadují odborné znalosti, které může běžný zaměstnavatel jen těžko posoudit. I když nemusí příslušné odborné školení poskytovat sám, ale může k tomu využívat externí specialisty, není v současné době ani zde právně zaveden žádný kvalifikační systém, pomocí něhož by mohl takový specialista zaměstnavateli svou odbornost prokázat. Toto jsou důvody, proč vytvořit profesní kvalifikace i pro odbornost v oblasti používání osobních ochranných pracovních prostředků pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou. V Sektorové radě pro bezpečnost a ochranu osob a majetku a bezpečnost práce proto vznikly dvě profesní kvalifikace, které na sebe navazují:

• Technik pro práce ve výškách a nad volnu hloubkou je základní kvalifikace, jejíž držitel bude mít odborné znalosti pro provádění veškerých prací ve výškách s použitím OOPP, s výjimkou prací v závěsu na laně. Měl by zpracovávat běžné pracovní postupy pro práci ve výškách, včetně volby vhodných prostředků pro zajištění, zpracování příslušné dokumentace, určení vhodných kotevních bodů, apod. Měl by mít i základní znalosti o vhodných způsobech kolektivní ochrany, ale takové konstrukce by nenavrhoval ani nestavěl.
• Instruktor pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou - tuto kvalifikaci může získat pouze držitel kvalifikace technika. Odbornost se rozvíjí především směrem k řešení složitých lanových přístupů, práci v závěsu na laně, výběru vhodných evakuačních postupů včetně zajišťování základních životních funkcí po vyproštění zachycené osoby. Instruktor je také schopen školit techniky pro práce ve výškách, případně další specialisty.

Obě tyto profesní kvalifikace jsou již schváleny a lze je najít na stránkách Národní soustavy kvalifikací. Autorizovaná osoba pro ověřování znalostí zatím nevznikla. Je však potřeba zdůraznit, že ani po schválení zbývajících dvou profesních kvalifikací pro lešenáře nelze považovat situaci v požadavcích na odbornost pro práce ve výškách za vyřešenou. Existence odborně způsobilých osob s potřebnou kvalifikací, vycházející z právních předpisů, je splnění pouze dílčího cíle, který znamená podstatné posílení váhy těchto odborníků. Bude potřeba učinit ještě jeden krok, a sice zapracovat nově vzniklé profesní kvalifikace do stávajících právních předpisů, tedy především do nařízení vlády č. 362/2005 Sb., resp. do předpisu, který jej v budoucnosti nahradí. Nad takovou změnou by měla vzniknout široká diskuse, jejímž vyústěním by mělo být vhodné uplatnění vzniklých kvalifikací. Bude potřeba rozumným způsobem určit rozsah působnosti zpracovaných profesních kvalifikací, aby byla odbornost nových specialistů využita užitečným způsobem, ale aby na druhé straně nebyly kladeny zbytečně náročné požadavky na všechny zaměstnance, kteří s problematikou prací ve výšce a nad volnou hloubkou přijdou do styku. Při zavádění nových pravidel bude nutné i dostatečně dlouhé přechodné období, než bude odborně připraveno potřebné množství těchto specialistů. Bude užitečné, když se v přípravě uvedených změn spojí zájem odborníků zaměřených na kolektivní i osobní zajištění, kteří tak budou moci společně přispět ke zvýšení úrovně bezpečnosti při práci ve výškách.

Závěr

Profesní kvalifikace tvoří v současné době v ČR rozsáhlý a veřejně přístupný registr schválených profesních kvalifikací nejen řemeslných, ale i technických a dalších, které jsou uznávány zaměstnavateli na trhu práce, a který se stal novým způsobem jak získat dostupným způsobem plnohodnotnou kvalifikaci i bez absolvování školního vzdělávání. Podstatou všech profesních kvalifikací je, že se jedná o kvalifikace, které jsou popsány prostřednictvím toho, co by měl pracovník umět ve sféře znalostí, dovedností a nikoliv s ohledem na schválené učební plány a osnovy ve školách. V tomto systému dalšího vzdělávání dospělých není rozhodující, kde člověk potřebné znalosti a dovednosti získal, ale rozhodující je, co skutečně umí. Získáním dokladu o úspěšně vykonané zkoušce z určité vybrané profesní kvalifikace (certifikát), která je evidována v Národní soustavě kvalifikací se zvyšují šance nalézt tímto způsobem práci požadovanou v daném regiónu. Zde je třeba připomenout, že pokud je pro výkon nějakého povolání kvalifikačním předpokladem výuční list v daném oboru, nelze jej tímto certifikátem nahradit. Co však lze, tak někdy je možno vhodně složenými zkouškami z profesních kvalifikací získat možnost přihlásit se k závěrečné zkoušce v daném oboru a získat i příslušný stupeň vzdělání, a to aniž bylo třeba požadovanou školní docházku absolvovat. Doklad o úspěšně vykonané zkoušce dané profesní kvalifikace má statut veřejné listiny, a proto v případě jeho zneužití se jedná o trestný čin podvodu, který lze podle trestního zákoníku stíhat. Naplňováním a rozšiřováním obsahu Národní soustavy kvalifikací se původně „jen“ projekt schvalování profesních kvalifikací stává v současné době stejně významnou cestou pro získání kvalifikace jako získávání odborné způsobilosti cestou školního vzdělávání. Přehled doposud schválených profesních kvalifikací z různých oborů lze nalézt na webu„ http://www.narodnikvalifikace.cz.