Dne 1. 7. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 248/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a kterým bylo do systému politiky zaměstnanosti v části páté, nové hlavě VII v § 120a až 120f zakotveno nové opatření – „příspěvek v době částečné práce“. Jeho hlavním cílem je zmírnit dopady hospodářských krizí či jiných mimořádných událostí na sociální a ekonomické prostředí v České republice. Neméně podstatné je zachování know-how v dotčených firmách. Jedná se o opatření, pro které se v zahraničí používá pojmu short-time work (STW) či německého termínu „kurzarbeit“.
Základní ideou je sdílení odpovědnosti a nákladů zaměstnavatele, zaměstnanců a státu v situacích, kdy je ohrožena hospodářská a sociální stabilita státu. Cesta k příspěvku v době částečné práce však nebyla jednoduchá. Výsledkem však je opatření, na jehož podobě se shodla odborná i politická reprezentace. Při jeho tvorbě byly maximálně využity jak zahraniční modely, tak zejména domácí praktické zkušenosti s realizací opatření, která doposud suplovala STW schéma v České republice – zejména z programu Antivirus.
Geneze opatření na podporu a udržení zaměstnanosti
Vzdělávejte se! (2009)
Příspěvek v době částečné práce není prvním opatřením v českém prostředí, jehož posláním je zmírnit negativní dopady hospodářských disturbancí na trh práce. Prvním významnějším nástrojem této povahy byl projekt „Vzdělávejte se!“ připravený Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v době hospodářské krize v roce 2009. Fungoval od března 2009 do února 2011, zprvu v rámci Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů a následně Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost v celkové alokaci téměř 3 mld. Kč. Hlavní princip opatření spočíval v tom, že v době, kdy zaměstnavatelé nebyli schopni zaměstnancům přidělovat práci, zajišťovali s finanční podporou úřadů práce pro své zaměstnance vzdělávání. Z projektu byly poskytovány příspěvky jak na zajištění vzdělávací aktivity, tak mzdové náklady zaměstnanců za dobu jejich účasti na školení. Přestože tento nástroj neměl charakter STW, plnil obdobný účel. Význam tohoto projektu však spočívá zejména v tom, že zavedl do aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen „APZ“) alternativní model podpory vzdělávání zaměstnanců k existujícímu § 110 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoZ“) – zaměstnanecké rekvalifikaci a položil základ pro návazné projekty podpory odborného vzdělávání zaměstnanců používané doposud – „Vzdělávejte se pro růst!“, „Vzdělávejte se pro stabilitu!“ a „Podpora odborného vzdělávání zaměstnanců.“
Příspěvek v době částečné nezaměstnanosti (2015)
Jak je uvedeno v předcházejícím odstavci, uvedené projekty nemají charakter STW, a tak se prvním takovýmto opatřením stal až „příspěvek v době částečné nezaměstnanosti“. Součástí nástrojů APZ se stal s účinností od 1. 10. 2015, kdy byl zákonem č. 203/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, implementován do zákona o zaměstnanosti, a to v § 115 zákona. Tento příspěvek mohl být zaměstnavateli poskytnut k částečnému krytí nákladů, které mu vznikly výplatou náhrady mzdy zaměstnancům za dobu, kdy z důvodů ukotvených v § 207 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), tj. z důvodu živelní události, nebo § 209 zákoníku práce, tj. omezení odbytu (tehdy označováno jako tzv. částečná nezaměstnanost) nemohl zaměstnancům přidělovat práci ve sjednaném rozsahu. Minimální rozsah těchto překážek v práci byl stanoven na 20 % stanovené pracovní doby, přičemž výpadek práce byl posuzován na úrovni konkrétního zaměstnance. Dále byla zaměstnavateli dána povinnost, pokud by chtěl příspěvek čerpat, vyplácet zaměstnancům náhradu mzdy ve výši minimálně 70 % jejich průměrného výdělku.
Příspěvek bylo možné poskytnout pouze za dobu trvání uvedených překážek v práci, a to ve výši 20 % průměrného výdělku zaměstnance, maximálně však do částky 0,125násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku dle příslušného sdělení MPSV. Maximální doba poskytování příspěvku činila 6 měsíců s možností jednoho opakování po stejnou dobu.
K realizaci nástroje mohlo dojít až po jeho aktivaci prostřednictvím nařízení vlády. Tímto měl být stanoven začátek a konec období, ve kterém by zaměstnavatel mohl o příspěvek požádat, důvody jeho poskytnutí, některé další podmínky poskytnutí a způsob realizace opatření. Zcela nestandardně pak bylo vládě dáno právo rozhodovat o poskytnutí příspěvku konkrétním žádajícím zaměstnavatelům – příspěvek by totiž mohl Úřad práce ČR (dále jen „ÚP ČR“) zaměstnavateli poskytnout jedině na základě dohody, kterou bylo možné uzavřít až po předchozím souhlasu vlády. Zároveň je nutno uvést, že příspěvek v době částečné nezaměstnanosti byl nástrojem APZ, a zaměstnavateli tedy na něj nemohl vzniknout právní nárok, resp. nevznikl nárok na uzavření dohody o jeho poskytnutí.
Podmiňovací způsob je v předcházejících odstavcích zvolen zcela záměrně, neboť aktivace tohoto nástroje nikdy nenastala. Předmětná právní úprava totiž nabyla účinnosti až v době, kdy došlo k definitivnímu překonání dopadů hospodářské krize z roku 2009. Z výše uvedeného způsobu realizace a nastavení nástroje je zjevné, že jeho praktická použitelnost i v době jeho vzniku byla značně diskutabilní. Dlužno dodat, že finální podoba příspěvku v době částečné nez