zahraniční pracovní cesta

Jak určit čas začátku a konce této služební cesty? Pracovník vyletěl z Prahy v 9:20 a ve Španělsku je v 11:20. To znamená, že služební cesta začala v 9:20. A pracovní den je 8 hodin, takže bude pracovat ten den do 18:20 s tím, že měl hodinu na oběd? A stejný dotaz i pro návrat do Prahy. Odlet ze Španělska v 9:20, v 11 bude v Praze a pojede pracovat do kanceláře, takže pracovní cesta skončí v 11:00? 

Zaměstnanec byl na zahraniční pracovní cestě. Ubytování (bez jídla) a letenku měl hrazeno předem z firemního účtu. Pro drobné útraty měl firemní kartu, firemní kartou si koupil 1) na letišti svačinu - kafe a koláč, 2) další den ve městě svačinu - pizzu a balenou vodu ruky a 3) na zpáteční cestě kolu bez pokrmu (let byl pozdě). Od všech těchto drobných nákupů donesl řádně účtenky. Zažádal si o plné nekrácené stravné o jídlo. Může si žádat na všechny dny plné nekrácené stravné, nebo musí krátit o „svačiny“? Předpokládám, že se samotnou kolu jako nápoj při pracovní cestě můžeme dát do nákladů bez krácení stravného a bez dodanění mzdy zaměstnanvi. Jak ale s pizzou a koláčem? Rádi bychom vyšli zaměstnanci vstříc, a pokud by byla nutná varianta dodanění do mzdy těchto svačin, tak bychom raději pokrátili stravné. Veškeré „svačiny“ dáváme zatím jako nedaňový náklad.

Zaměstnance vysíláme na krátkodobé zahraniční pracovní cesty. Jak je to s jejich pojištěním na tyto cesty? Jsou povinni jej uzavřít jednotliví zaměstnanci, nebo zaměstnavatel? Jak se bude v případě, kdy pojištění na tyto zaměstnance uzavře a pojišťovně uhradí zaměstnavatel posuzovat tyto náklady? Bude to u zaměstnanců příjem osvobozený od odvodů na daň, sociální a zdravotní pojištění? U zaměstnavatelé se bude jednat o daňový nebo nedaňový náklad? 

Plánujeme poskytnout našim zaměstnancům stálou provozní zálohu na úhradu výdajů při služebních cestách, drobné nákupy do kanceláře apod. Záloha bude poskytnuta v CZK bankovním převodem na soukromý účet zaměstnance. Vyúčtování bude probíhat okamžitě na základě doložených účtenek. Doložené výdaje budou zaměstnancům proplaceny rovněž v CZK, čímž dojde k dorovnání poskytnuté zálohy do původní výše. 1. V případě výdajů v cizích měnách doloží zaměstnanec výši nákladů v CZK např. screenshotem z bankovního účtu v případě, kdy zaplatí soukromou bankovní kartou. Jaký kurz ale použít v případech, když zaměstnanec zaplatí v cizí měně v hotovosti, aniž by předtím např. vybíral z bankomatu (kurzem ČNB ke dni vyúčtování, ke dni nástupu na pracovní cestu, platným účetním kurzem)? 2. Musí být tato stálá záloha na konci roku vyúčtována a vrácena nebo ji lze zaměstnanci poskytnout na libovolně dlouhou dobu, např. na celou dobu trvání pracovního poměru? 3. Existují ještě nějaká další úskalí spojená s tímto postupem (zdanění, úročení apod.)?

Zaměstananec byl vyslán na zahraniční pracovní cestu na Slovensko. Doba strávená na Slovensku činila 5 hodin-nárok na stavné vnikl ve výši EUR 11,66. Zaměstnavatel proplácí stravné v měně EUR. Může nárok na výplatu staravého zaokrouhlit na EUR 12 nebo musí proplatit částku přesně, tj. EUR 11,66? Je možné vyplatit EUR 11 v měně EUR a 0,66 EUR přepočíst kurzem ČNB platným v den nástupu na zahraniční pracovní cestu a 0,66 EUR po přepočtu na koruny vyplatit v korunách?

Je nutné uvádět v cestovním příkazu i časy přestupu z jednoho letadla na druhé, nebo pokud pracovník zůstane celou dobu v tranzitu a letiště neopustí to nutné není? Může při několikahodinovém čekání na přestup v určité zemi vzniknout nárok na diety z této země i když pracovník zůstává celou dobu v tranzitu?

Zaměstnanec uskutečnil 2 pracovní cesty v jednom kalendářní dni: První pracovní cesta - zahraniční, na tuto nastoupil 14. 2. v 7 hod. v ČR, hranice Slovenska překročil v 8:20 hod. a pak zpět v 11:25 hod., v zahraničí tedy byl 3 hod. a 5 min. Pracovní cesta skončila ve 12:00 hod. v ČR. Druhá pracovní cesta tuzemská, na tuto nastoupil tentýž den v 18:30 hod. a trvala až do 16. 2. (vícedenní cesta). Na jaké cestovní náhrady - stravné - má zaměstnanec za den 14. 2. právo?

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „zákoník práce“ nebo „ZP“) v ust. § 151 ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, a to v rozsahu a za podmínek stanovených v části sedmé zákoníku práce. Mezi tyto povinné výdaje patří také cestovní náhrady vzniklé zaměstnanci při cestách vymezených v ust. § 152 ZP (při pracovní cestě, při cestě mimo pravidelné pracoviště, při přeložení, při cestě do práce mimo rozvrh směn atd.). Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu za cestu, která není v ust. § 152 ZP vymezena, nejedná se o povinné cestovní náhrady dle ZP a hodnota plnění podléhá v plné výši dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a současně vstupuje do vyměřovacích základů pro odvod pojistného.

Obsahovými náležitostmi povolení k zaměstnání cizince na území České republiky jsou mj. druh práce a místo výkonu práce. To nutně neznamená, že cizinec bude práci konat výhradně a jen na tomto místě. Jak vyplývá z předpisů o zaměstnanosti, také tento cizinec může být zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu, jestliže to odpovídá povaze jím vykonávané práce, pro kterou bylo povolení k zaměstnání vydáno. Jak toto pravidlo správně vyložit v praxi a kdy může jít o nelegální práci?

Zaměstnavatel, který vysílá své zaměstnance k výkonu práce do zahraničí, musí počítat s celou řadou povinností, které mu ukládají tuzemské i zahraniční právní předpisy a mezinárodní smlouvy. V dnešním příspěvku se zaměříme na problematiku poskytování služeb v rámci EU prostřednictvím vyslaných zaměstnanců, a to ve vazbě na poskytování cestovních náhrad a také na odvody daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

Musí zaměstnanec české společnosti v případě každé krátkodobé pracovní cesty v rámci EU/EEA a CH mít u sebe Osvědčení o tom, že je zaměstnanec příslušný k sociálnímu zabezpečení v ČR (A1) a je zaměstnavatel povinen, kromě výplaty náhrad výdajů na pokrytí cestovních výdajů a výdajů na stravu, dodržet i minimální lokální pracovně-právní podmínky u takto krátkodobých pracovních cest? Máme tím na mysli místní minimální mzdu. Jedná se o tyto příklady: • Management (řízení, produkce, administrativa) hudebního souboru s českými pracovními smlouvami, vycestují s orchestrem na desetidenní zahraniční turné do Španělska.  • Prodavačka italského nábytku s českou pracovní smlouvu jede na tři dny se zaměstnavatelem do Itálie k jednání s výrobcem a dodavatelem zboží  • Pracovník klinických studií jede na třídenní jednání do mateřské společnosti se sídlem v Chorvatsku  • Ředitel Agentury práce s českou pracovní smlouvou vycestuje do Švédska na tři dny k obchodnímu jednání o pronájmu pracovní síly. 

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“) ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady. Tyto náhrady zaměstnanci náleží v případech, které jsou vymezeny v ust. § 152 ZP (tj. při pracovních cestách, při cestách mimo pravidelné pracoviště, při cestách do místa výkonu práce mimo rozvrh směn, při přeložení atd.). Při poskytování cestovních náhrad musí zaměstnavatel mimo zákoník práce aplikovat celou řadu dalších právních předpisů, protože cestovní náhrady je mimo jejich správné vyčíslení nutné zaúčtovat a daňově posoudit. V současné době musí zaměstnavatelé řešit také aktuální problémy spojené s elektromobilitou nebo se specifikou cestovních náhrad při práci z domova. Zaměstnavatelé, kteří vysílají své zaměstnance do členských států v rámci nadnárodního poskytování služeb, v některých případech musí poskytovat náhrady podle cizího práva.

 Pokud vyšleme našeho zaměstnance, který je zaměstnancem odštěpného závodu v ČR (zřizovatel je německá GmbH) na 5denní školení do sídla zřizovatele, kdo a za jakých pravidel mu bude vyplácet mzdu? Zřizovatel z Německa podle minimální mzdy v Německu nebo odštěpný závod v ČR běžným způsobem dle pracovní smlouvy? Bude nějaký rozdíl ve výplatě mzdy, pojede-li stejný zaměstnanec třeba vyřizovat reklamaci k zákazníkovi do Francie?

Jsme odštěpný závod německé firmy GmbH. Kolegyně byla na školení a přišla s informací, že v případě vyslání zaměstnanců na služební cestu do naší mateřské firmy (např. na jednání, školení, apod.) jim musí být za tuto služební cestu vyplacena mzda dle německých pravidel, a to přímo naší mateřskou firmou GmbH. Zaměstnanci to pak budou muset složitě zdaňovat v ČR. Bohužel jsem k tomu další informace nedohledala. Jakých pracovních cest se to přesně týká?

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.

Jednou z cestovních náhrad, které zaměstnanci příslušejí při pracovní cestě, je stravné, v případě zahraniční pracovní cesty (mimo území České republiky) zahraniční stravné. Jak známo, koncem každého kalendářního roku se ve Sbírce zákonů objeví vyhláška Ministerstva financí, kterou se stanoví výše základních sazeb zahraničního stravného pro následující kalendářní rok a pro jednotlivé státy.

Zaměstnanec předložil dodatečně již po uzavřeném vyúčtování pracovní cesty (cestovního příkazu) doklad za úhradu výpůjčky auta na pracovní cestě v zahraničí. Jaký je správný postup? Proplatíme doklad pokladnou samostatně (pokud je již cestovní příkaz vyúčtován) nebo musíme otevřít vyúčtování cestovního příkazu? Jak tedy postupovat i při přepočtu měny? Pokud budeme proplácet doklad samostatně, použijeme kurz z původního vyúčtování cestovního příkazu, kdy byl použit kurz ze dne vyplacení zálohy nebo lze použít kurz ze dne vystavení dokladu za vypůjčené auto? 

Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.

Dva zaměstnanci IT firmy jsou vysláni na služební cestu do USA na 14 dní na odborná školení a sympozia. Zaměstnavatel svolil, že si zaměstnanci mohou vzít s sebou členy rodiny (manželku a děti). Je daňovým výdajem pro zaměstnavatele úhrada cestovních výdajů, tj. letenek a ubytování i pro tyto členy rodiny? Pokud ano, prosím o odkaz na paragraf a zákon. Pokud tyto výdaje pro člena rodiny nejsou daňovým nákladem společnosti, nebude nutné tyto výdaje zdanit ve mzdě a odvést z nich soc. + zdr. poj. zaměstancům, kterým byly náklady za rodinné příslušníky proplaceny jako nepeněžní daňový příjem? 

Prosím o objasnění otázky zaokrouhlování nároků zaměstnanců u zahraničního cestovného. Např. zaměstnanci vznikne nárok na 1/3 sazby stravného, které činí 35 EUR na den, 1/3 sazby činí 11,6666 EUR. Vyplatím mu tedy 11,67 EUR? V případě, že bude mít ještě třeba doklad na PHM čerpané do služebního automobilu na částku 80,02, obě tyto částky sečtu a vyplatím mu 91,69 EUR?