V kolektivní smlouvě uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací nebo ve vnitřním předpisu vydaném zaměstnavatelem samotným lze nalézt řadu ujednání (ustanovení), na jejichž základě vzniká zaměstnanci nárok na specifický druh mzdové složky. Současně jsou ale upraveny podmínky, které musejí být splněny, aby ke vzniku takového nároku vůbec došlo. V této souvislosti se často objevuje podmínka trvání pracovního poměru zaměstnance v rozhodném období.
Otázka splnění podmínek pro vznik nároku zaměstnance na jednu takovou mzdovou složku se nedávno stala předmětem dovolání k Nejvyššímu soudu. Šlo konkrétně o složku nazvanou „mzda na Vánoce" a o posouzení toho, zdali zaměstnanci skončil, či neskončil pracovní poměr v rozhodném období. To mělo totiž zásadní vliv na to, zdali mu nárok na uvedenou složku mzdy vznikl, či nikoliv. Na zmíněnou otázku odpověděl dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3103/2018.
Popis případu
Podle kolektivní smlouvy uzavřené u zaměstnavatele měli jeho zaměstnanci právo na „mzdu na Vánoce" ve výši jedenáctinásobku denního výdělku, pokud byli v rozhodném období od 1. 5. do 30. 9. daného kalendářního roku u zaměstnavatele v pracovním poměru a tento jim v průběhu rozhodného období nezanikl, s výjimkou rozvázání pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. a) až e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (tj. pro organizační nebo zdravotní důvody).
Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 49 zákoníku práce, a to ke dni 30. 9. 2016. Stalo se tak na žádost zaměstnance a bez uvedení důvodu. Zaměstnanec se domáhal toho, aby mu i přes skončení pracovního poměru byla vyplacena „mzda na Vánoce", protože prý podmínky ujednané v kolektivní smlouvě pro vznik nároku splnil. Zaměstnavatel byl opačného názoru a zaměstnanci nepřisvědčily ani soudy nižších stupňů. Dovodily, že pracovní poměr skončil zaměstnanci dne 30. 9. 2016 (dovršením 24. hodiny), a nikoliv až po tomto dni, a proto mu zmíněné peněžité plnění nenáleží.
Z rozhodnutí soudu
Podle ustanovení § 333 zákoníku práce doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva. Podle ustanovení § 601 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.
Podstatné náležitosti dohody o rozvázání pracovního poměru tvoří ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o tom, že jejich pracovní poměr zaniká (rozvazuje se) a kterým dnem končí. Den skončení pracovního poměru může být uveden jak určitým datem, tak i jiným způsobem, například uvedením objektivně ověřitelné skutečnosti, která v budoucnu nastane. Je-li v dohodě o rozvázání pracovního poměru sjednán konkrétní den, kterým pracovní poměr účastníků končí, skončí pracovní poměr v tento sjednaný den.
Za dobu se považuje časový úsek, jehož uplynutí má za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby. Dobou je i časový úsek stanovený nebo sjednaný v délce nejméně 1 dne. Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, vznikají právo nebo povinnost již počátkem tohoto dne. Má-li určitého dne právo nebo povinnost naopak zaniknout, stane se tak na konci dne.
Namítá-li zaměstnanec, že dodržel dobu trvání pracovního poměru nutnou pro vznik jeho práva na „mzdu na Vánoce" podle kolektivní smlouvy (že jeho pracovní poměr u zaměstnavatele nebyl rozvázán v rozhodném období od 1. 5. do 30. 9. daného kalendářního roku), protože jeho pracovní poměr zanikl až uplynutím celého dne 30. 9. 2016, nikoliv „někdy v průběhu dne", je jeho závěr o dni skončení pracovního poměru nesprávný, neboť jak vyplývá z výše uvedených zákonných ustanovení, práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu zanikají posledním okamžikem dne, který byl ujednán jako den skončení pracovního poměru (nikoliv po tomto dni), tedy v daném případě dne 30. 9. 2016. Skončil-li pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele dnem 30. 9. 2016, tedy v rozhodném období od 1. 5. do 30. 9. 2016, nemůže mít nárok na zaplacení „mzdy na Vánoce" za daný kalendářní rok.