Podmínky pro působení odborové organizace u zaměstnavatele

Právní věta

Oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce je pracovněprávním jednáním, na které dopadají důvody neplatnosti. Obsahovými náležitostmi tohoto oznámení jsou jednak sdělení (údaje o tom), že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat (včetně údajů o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn jednat se zaměstnavatelem) a že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, jednak doložení sdělovaných údajů.

Oznámení, které tyto náležitosti nesplňuje, odporuje zákonu a je neplatným právním jednáním, na jehož základě oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele nevznikají.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 641/2018)

Předmět sporu

• Platnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, a to nejprve výpovědí a posléze okamžitým zrušením.
• Vyřešení právní otázky, jaké náležitosti musí obsahovat oznámení odborové organizace o tom, že splňuje podmínky pro její působení u zaměstnavatele, a jaká je právní povaha tohoto oznámení.

Právní úprava

• § 61 odst. 2 až 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – ochrana odborových funkcionářů před rozvázáním pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením.
• § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce – podmínky pro působení odborové organizace u zaměstnavatele a oznámení o tom.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele na vedoucím pracovním místě; současně byl zvoleným členem a místopředsedou statutárního orgánu odborové organizace, která měla za to, že začala u zaměstnavatele působit.
• Zaměstnavatel rozhodl o organizační změně spočívající ve zrušení útvaru, jehož byl zaměstnanec vedoucím; v návaznosti na to vyhotovil písemnost obsahující výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost zaměstnance, kterou ovšem zaměstnanec odmítl převzít; podle názoru zaměstnavatele navíc při osobním doručování výpovědi zaměstnanec vulgárními slovy napadl vedení zaměstnavatele, což vedlo k tomu, že s ním zaměstnavatel necelé dva týdny po tomto incidentu rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením.
• Dva dny před doručením výpovědi z pracovního poměru byla zaměstnavateli doručena elektronickou cestou zpráva o tom, že byla založena odborová organizace a že u něho dnem následujícím po doručení tohoto oznámení působí; o předchozí souhlas s výpovědí z pracovního poměru nebo jeho okamžitým zrušením ve vztahu ke zmíněnému zaměstnanci jako členu orgánu odborové organizace ale zaměstnavatel odborovou organizaci nepožádal; zaměstnanec proto napadl platnost obou rozvazovacích právních jednání soudní žalobou.

Argumenty zaměstnance (a soudů nižších stupňů)

• Výpověď z pracovního poměru stejně jako jeho okamžité zrušení jsou neplatné, neboť zaměstnavatel nepožádal o předchozí souhlas odborovou organizaci, jež (na základě oznámení) u zaměstnavatele začala působit a ve které byl zaměstnanec zvoleným členem jejího orgánu.
• Žádným z provedených důkazů nebyl zpochybněn účel založení odborové organizace, kterým byla ochrana a prosazování hospodářských a sociálních zájmů jejích členů; podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce odborová organizace své oprávnění jednat v pracovněprávních vztazích zaměstnavateli pouze oznamuje (zákoník práce nestanoví odborové organizaci povinnost prokazovat své oprávnění jednat v pracovněprávních vztazích); slovním spojením „oznámila, že splňuje podmínky“ se rozumí dát zprávu, ohlásit splnění podmínek, nikoliv předložit důkaz o splnění podmínek.
• Oznámení odborové organizace je nutné považovat za faktický úkon, na který nedopadají důvody neplatnosti, protože sám o sobě nepůsobí následky v právních vztazích.

Argumenty zaměstnavatele

• Odborová organizace v souvislosti s oznámením nikterak neprokázala splnění podmínek „pro zahájení působení“ u zaměstnavatele podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, tj. že je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru.
• Zákonnou podmínkou „pro zahájení působení odborové organizace u zaměstnavatele“ též je, že oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce obsahuje údaje o splnění podmínek pro působení u zaměstnavatele a vzniku práva jednat podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce; tyto náležitosti však v předmětném případě e-mailová zpráva odborové organizace ani přiložená kopie dopisu neobsahovala; odborová organizace proto ode dne následujícího po doručení této zprávy u zaměstnavatele působit nezačala, a nebyl proto ani nezbytný její předchozí souhlas s výpovědí z pracovního poměru nebo jeho okamžitým zrušením.
• Oznámení odborové organizace o jejím působení u zaměstnavatele je neplatné pro jeho rozpor s dobrými mravy, neboť zaměstnanec založením odborové organizace účelově zneužil zákonné ochrany členů orgánů odborové organizace výlučně ve svůj prospěch a takové zneužití práva nepožívá soudní ochrany; důvodem, proč zaměstnanec oznámil založení odborové organizace, bylo jednání vedení zaměstnavatele, na kterém bylo přijato rozhodnutí o organizační změně; to potvrzuje i skutečnost, že odborová organizace (mimo vyslovení požadavků na vytvoření podmínek k výkonu své činnosti) žádnou činnost ve prospěch zaměstnanců zaměstnavatele nikdy nevykonávala;
• Zmíněné oznámení odborové organizace není faktickým, nýbrž právním úkonem, neboť teprve na jeho základě vznikají odborové organizaci oprávnění vůči zaměstnavateli.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Zakládání odborových organizací a členství v nich je výkonem práva svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů; toto právo je spolu s ostatními hospodářskými, sociálními a kulturními právy zaručeno v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod; odborové organizace, které jsou v České republice nejvýznamnějším „zástupcem zaměstnanců“, jsou právnickými osobami.
• Vznik odborových organizací je administrativně jednodušší než u ostatních občanských sdružení (nyní spolků); tento zjednodušený způsob vzniku odborových organizací je bezpochyby projevem výše zmíněných práv garantujících svobodu sdružování a práv, která omezují zásahy orgánů veřejné moci; je však mimo pochybnost, že teprve odborová organizace, která „působí u zaměstnavatele“, se může (za účelem ochrany zájmů zaměstnanců) účastnit pracovněprávních vztahů a spolu s tím požívat oprávnění, která jí ve vztahu k zaměstnavateli dávají obecně závazné pracovněprávní předpisy.
• Podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.
• Podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odstavce 3; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.
• Z citovaných ustanovení vyplývá, že odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání, jen tehdy, splňuje-li její činnost zákonem stanovené minimální podmínky (kvalitativní a kvantitativní znaky); první uvedenou podmínkou je požadavek, aby její oprávnění působit jako odborová organizace u zaměstnavatele a jednat bylo zakotveno v jejích stanovách; tak je tomu nejen v případě, kdy je ve stanovách konkrétně uveden konkrétní zaměstnavatel, ale také tehdy, jestliže zaměstnavatel podniká v určitém oboru či odvětví, ve kterém odborová organizace podle stanov působí; druhá podmínka spočívá ve stanoveném minimálním počtu 3 členů odborové organizace, kteří musí být u zaměstnavatele v pracovním poměru (zákon zde nepočítá se zaměstnanci působícími u zaměstnavatele na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebo s jeho bývalými zaměstnanci).
• Se samotným splněním uvedených podmínek však zákon vznik uvedených oprávnění u zaměstnavatele nespojuje; oprávnění odborové organizace u konkrétního zaměstnavatele vznikají až dnem následujícím po dni, kdy tomuto zaměstnavateli oznámila, že tyto podmínky splňuje; teprve od tohoto okamžiku se odborová organizace stává účastníkem (kolektivních) pracovněprávních vztahů a zaměstnavatel je vůči ní povinen plnit své povinnosti a jednat s ní.
• Zaměstnavatel může plnit povinnosti vůči odborové organizaci stanovené mu zákonem jen tehdy, má-li vědomost o tom, že u něj odborová organizace (splňující podmínky podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce) působí; smyslem a účelem právní úpravy postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích přitom není, aby zaměstnavatel po tom, zda u něj taková odborová organizace působí, „pátral“ a skutečnosti o jejím působení investigativně zjišťoval; naopak, jak v zájmu zaměstnavatele, tak i v zájmu samotného naplnění postavení odborové organizace v pracovněprávních vztazích jako nejvýznamnějšího „zástupce zaměstnanců“ je, aby ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem bylo postaveno najisto, odkdy odborová organizace u zaměstnavatele působí.
• Tak tomu nepochybně nemůže být dříve, než zaměstnavatel získá informace o tom, že odborová organizace splňuje podmínky podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce a hodlá u něj působit; odborová organizace je proto povinna tyto informace zaměstnavateli oznámit; zákonná úprava tímto způsobem sleduje odstranění právní nejistoty v otázce působení odborové organizace u zaměstnavatele tak, aby nedocházelo k situacím, kdy se zaměstnavatel až následně dozví o tom, že u něj odborová organizace působí, a kdy jen z tohoto důvodu vůči ní neplnil dané povinnosti (např. nerespektoval zvýšenou ochranu odborových funkcionářů podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce).
• Obsahovými náležitostmi oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce je sdělení (údaje o tom), že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat (z logiky věci vyplývá, že součástí těchto údajů má být i informace o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn se zaměstnavatelem jednat) a že minimálně 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; současně je třeba mít na zřeteli, že shora uvedený smysl a účel právní úpravy obsažené v ustanoveních § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce by nemohl být naplněn, pokud by zaměstnavatel neměl možnost se přesvědčit o pravdivosti údajů uvedených v oznámení a musel by vycházet jen z nepodložených informací, které v něm odborová organizace uvedla; takový stav by zakládal ničím neopodstatněnou nerovnováhu účastníků pracovněprávního vztahu, která nemůže být odůvodněna výkonem práva svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů a pro kterou nelze nacházet oporu ani v základní zásadě pracovněprávních vztahů spočívající ve zvláštní zákonné ochraně postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce].
• Je třeba vzít v úvahu, že následující den po oznámení odborová organizace nabývá ve vztahu k zaměstnavateli řadu oprávnění, jako je právo uzavřít se zaměstnavatelem kolektivní smlouvu (§ 22 zákoníku práce), právo na projednávání a informování (§ 276 a § 278 až § 280 zákoníku práce), a to včetně práva na poskytnutí důvěrných informací (§ 276 odst. 3 zákoníku práce), právo jednat za zaměstnance v pracovněprávních vztazích ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům (§ 286 odst. 6 zákoníku práce), právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů (§ 322 zákoníku práce) nebo právo na vytvoření podmínek pro řádný výkon činnosti na náklad zaměstnavatele (§ 277 zákoníku práce); v uvedené právní úpravě lze proto shledat dostatečnou oporu pro závěr, že součástí oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce je též doložení sdělovaných údajů; tento výklad ostatně odpovídá i záměru zákonodárce vyjádřenému v důvodové zprávě k návrhu novely zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012, podle které „se navrhuje podrobněji upravit, kdy odborová organizace u zaměstnavatele působí, a stanovit, že oprávnění odborové organizace vznikají, až když zaměstnavateli prokáže, že splňuje stanovené podmínky“.
• Splnění podmínky spočívající v tom, že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat, odborová organizace zpravidla doloží tím, že k oznámení přiloží své stanovy, popř. zaměstnavatele informuje o možnosti se s nimi seznámit na veřejně přístupných internetových (webových) stránkách, na nichž stanovy zveřejnila.
• Zákoník práce nestanoví, jakým způsobem má odborová organizace prokázat, že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; nepochybně však doložení této podmínky nelze vykládat tak, že by odborová organizace byla povinna předložit zaměstnavateli jmenovitý seznam svých členů; členství v odborové organizaci je považováno za „citlivý údaj“ [§ 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 23. 4. 2019], o kterém by odborová organizace mohla zaměstnavatele informovat jen tehdy, pokud by k tomu zaměstnanec (její člen) dal v souladu s ustanovením § 9 písm. a) uvedeného zákona výslovný souhlas [za právní úpravy účinné v době vydání rozsudku odvolacího soudu srov. čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů – GDPR)]; zaměstnavatel podle ustanovení § 316 odst. 4 písm. e) zákoníku práce ani nesmí od zaměstnance informace o jeho členství v odborové organizaci vyžadovat.
• I když lze předpokládat, že v praxi se v převážné většině případů minimálně 3 členové odborové organizace otevřeně ke svému členství přihlásí (zpravidla to budou odboroví funkcionáři, kteří budou za odborovou organizaci jednat se zaměstnavatelem), nelze vyloučit případy, ve kterých minimální počet 3 členů odborové organizace výslovný souhlas se zveřejněním svého členství neudělí; to však neznamená, že by v těchto případech na požadavek doložení zákonem stanoveného minimálního počtu členů odborové organizace z řad zaměstnanců, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, bylo možno rezignovat; je totiž třeba mít na zřeteli, že nezbytnost doložení splnění dané podmínky představuje pojistku minimální reprezentativnosti požadované zákonem, která má zajistit, aby práva jiných zástupců zaměstnanců působících u zaměstnavatele (např. již u zaměstnavatele fungujících odborových organizací v rámci kolektivního vyjednávání aj.), ale ve svém důsledku i práva odborově neorganizovaných zaměstnanců, nebyla porušována, resp. negativně dotčena tím, že by zaměstnavatel plnil příslušné povinnosti (také) vůči subjektu, který požadavky minimální reprezentativnosti nesplňuje (např. umožnil by účastnit se kolektivního vyjednávání, či dokonce uzavírat kolektivní smlouvu za všechny zaměstnance odborové organizaci, u které by neměl prokázáno, že tyto minimální požadavky splnila).
• Bude tedy na odborové organizaci, aby v takovém případě zvolila takový způsob doložení splnění dané podmínky, s nímž nebude spojeno zveřejnění členství v odborové organizaci u konkrétních osob; v úvahu například připadá i v odborné literatuře zmiňované osvědčení jiných skutkových dějů podle ustanovení § 79 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, provedené formou notářského zápisu.
• Oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce představuje projev vůle směřující ke vzniku oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele, tj. ke vzniku pracovněprávního vztahu, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti odborové organizace a zaměstnavatele; z hlediska své povahy se tedy jedná o (jednostranný) pracovněprávní úkon (nyní právní jednání), který lze přezkoumávat z hlediska platnosti; nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu o tom, že oznámení podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce je tzv. faktickým úkonem; forma tohoto právního úkonu není zákonem stanovena, může být proto učiněno písemně nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost, že bylo učiněno.
• Z uvedeného vztaženo na posuzovanou věc vyplývá, že soudy nepostupovaly správně, nezabývaly-li se tím, zda oznámení odborové organizace obsahuje shora uvedené náležitosti a zda se jedná o platný právní úkon; nejenže vycházely z nesprávného právního názoru, že „zákoník práce nestanoví odborové organizaci povinnost prokazovat své oprávnění jednat v pracovněprávních vztazích“, ale ani se nezabývaly tím, zda oznámení odborové organizace sdělení o skutečnostech, jež se podle nich „neprokazují“, obsahuje; závěr odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že oprávnění odborové organizace působit u žalovaného zaměstnavatele vzniklo, je proto předčasný; dovolání zaměstnavatele je opodstatněné.