Výkladová stanoviska AKV, 18c. část

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV ve Škoda Auto, a.s., Mladá Boleslav, dne 2. 2. 2016 – III. část

26. ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE ZA SCHODEK NA SVĚŘENÝCH HODNOTÁCH

• Na základě dohody dle ustanovení § 252 ZP přebírá zaměstnanec odpovědnost k ochraně hodnot svěřených mu zaměstnavatelem k vyúčtování. Za tyto hodnoty se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. Zaměstnanec je pak povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách (a to v plné výši), aniž by mu musel zaměstnavatel prokazovat zavinění. V té souvislosti řešilo Kolegium dvě otázky:
  1. Je možné sjednat dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty se zaměstnancem disponujícím s bankovním účtem společnosti (účetní apod.) ohledně prostředků na tomto účtu? A to ve vztahu k transakcím (zejména chybným – převody v chybné výši nebo na chybný účet), které tento zaměstnanec učinil, popř. autorizoval? K účtu společnosti nemá přístup tento jediný zaměstnanec, ale kdo platbu provedl, lze identifikovat dle přihlášení na internetovém bankovnictví. V případě, že je možné dohodu platně sjednat, bude se jednat o odpovědnost individuální, nebo společnou?
     Odpovídá zaměstnanec dle pravidel o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách za odčerpané finanční prostředky z tohoto účtu, pokud ztratí přístupový kód/klíč k internetovému bankovnictví k tomuto účtu a v důsledku toho bude tento přístup „zneužit“ třetí osobou? Nebo bude tento zaměstnanec odpovědný pouze za škodu, až když bude zřejmé, že ji příjemce transakce (chybné či záměrné) z titulu bezdůvodného obohacení nevrátí?
  2. Existují ještě jiné způsoby, jak prokazatelně doložit převzetí svěřených hodnot zaměstnancem, než je jejich specifikace přímo v dohodě nebo v inventurním protokolu podepsaném zaměstnancem?

Stanovisko

• Ad 1): Jestliže předpokladem odpovědnosti zaměstnance za škodu na svěřených hodnotách je, aby osobně a po celou dobu disponoval s hodnotami, které jsou předmětem obratu nebo oběhu (aby mu byly skutečně svěřeny), pak tomuto neodpovídá situace, kdy má zaměstnanec možnost disponovat s těmito hodnotami pouze zprostředkovaně, totiž prostřednictvím platební karty nebo chráněného přístupu k internetovému bankovnictví, a stejnou dispozici mají i jiné osoby. Každá transakce těmito prostředky je dohledatelná a schodek v pravém slova smyslu, za který nese jinak zaměstnanec odpovědnost dle ustanovení § 252 a násl. ZP, zde nemůže reálně vzniknout. V úvahu přichází obecná odpovědnost zaměstnance za škodu dle ustanovení § 250 ZP. Ačkoliv na rozdíl od odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, musí v tomto případě prokázat zaměstnavatel zaměstnanci zavinění, s ohledem na povahu transakcí nebude takový požadavek zpravidla vůbec složitý. Co se týče výše škody, v řadě případů může jít též o prokázání úmyslného zavinění (ve formě přímého nebo nepřímého úmyslu), při němž dle ustanovení § 257 odst. 2 ZP neplatí omezení výše požadované náhrady škody částkou rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti, jímž způsobil škodu.
• Ad 2): Jak judikoval Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, podmínkou platnosti dohody o (hmotné) odpovědnosti není uvedení funkce a pracoviště zaměstnance, se kterými je taková odpovědnost spojena, ani vymezení hodnot, za které zaměstnanec odpovědnost převzal. Okolnost, že hodnoty svěřené zaměstnanci nejsou vymezeny přímo v dohodě o (hmotné) odpovědnosti (za svěřené hodnoty), proto není – stejně jako okolnost, že při uzavírání dohody není provedena inventura těchto hodnot – na újmu platnosti zmíněné dohody. V takovém případě je ale na zaměstnavateli, aby jinými důkazními prostředky prokázal, jaké hodnoty byly zaměstnanci svěřeny, jaký byl jejich stav v době, kdy je zaměstnanec převzal, a zda došlo ke škodě (ke schodku na těchto hodnotách). Dle názoru Kolegia může jít např. o svědeckou výpověď jiných zaměstnanců.

27. ODPOVĚDNOST VEDOUCÍHO ZAMĚSTNANCE NEBO JEHO ZÁSTUPCE ZA SCHODEK

• vyúčtování společně i více zaměstnancům. Ti jsou pak společně zavázáni k náhradě případného schodku na těchto hodnotách, přičemž pravidla pro určení výše náhrady takové škody obsahuje ustanovení § 260 ZP. Specifické postavení má přitom vedoucí společně zavázaných zaměstnanců nebo jeho zástupce, a to jednak ve vztahu k určení poměru hrubých výdělků, jednak pro případ, že by schodek na hodnotách nebyl podíly jednotlivých zaměstnanců (omezenými výší jejich průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody) uhrazen celý.
• Lze dovodit odpovědnost vedoucího zaměstnance nebo jeho zástupce za schodek pro případ, že tito sice řídí kolektiv společně odpovědných zaměstnanců, ale nepřicházejí do styku se svěřenými hodnotami, respektive s nimi zaměstnavatel neuzavřel dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty s doložkou o společné odpovědnosti?

Stanovisko

• Vedoucího nebo jeho zástupce zmiňuje zákoník práce ve svém ustanovení § 260 o náhradě schodku jako součást kolektivu společně odpovědných zaměstnanců. Samotná skutečnost, že zaměstnanec je vedoucím (jeho zástupcem) a řídí kolektiv společně odpovědných zaměstnanců, tedy nepostačuje k tomu, aby tento nesl odpovědnost za vzniklý schodek. Je proto nezbytné v zájmu zaměstnavatele, aby i s tímto zaměstnancem sjednal dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty za podmínek obsažených v ustanovení § 252 ZP.
• Pokud by vedoucí zaměstnanec (jeho zástupce) součástí kolektivu společně odpovědných zaměstnanců nebyl nebo s ním zaměstnavatel nesjednal doložku o společné odpovědnosti za schodek, neznamená to automaticky, že tento zaměstnanec žádnou odpovědnost za vzniklou škodu nenese. Protože základní povinností vedoucího zaměstnance je dle ustanovení § 302 písm. g) ZP zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele, není vyloučeno, že vedoucí zaměstnanec bude zaměstnavateli odpovídat za škodu v režimu obecné odpovědnosti dle ustanovení § 250 ZP (zpravidla co do části schodku na svěřených hodnotách, která nebyla uhrazena podíly jednotlivých společně odpovědných zaměstnanců). Aby ovšem mohl zaměstnavatel po takovém zaměstnanci náhradu škody vůbec požadovat, musí mu prokázat zaviněné porušení povinnosti a najisto dovodit příčinnou souvislost se vznikem škody v podobě schodku.