182/2006 Sb.
ZÁKON
ze dne 30. března 2006
o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon)
Změna: 108/2007 Sb.
Změna: 312/2006 Sb., 296/2007 Sb., 362/2007 Sb.
Změna: 458/2008 Sb.
Změna: 163/2009 Sb.
Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.
Změna: 217/2009 Sb.
Změna: 285/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 260/2010 Sb.
Změna: 409/2010 Sb.
Změna: 69/2011 Sb.
Změna: 241/2010 Sb., 73/2011 Sb.
Změna: 139/2011 Sb.
Změna: 188/2011 Sb.
Změna: 466/2011 Sb.
Změna: 217/2009 Sb. (část)
Změna: 167/2012 Sb.
Změna: 334/2012 Sb.
Změna: 396/2012 Sb., 399/2012 Sb.
Změna: 45/2013 Sb., 185/2013 Sb.
Změna: 294/2013 Sb.
Změna: 375/2015 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 377/2015 Sb.
Změna: 64/2017 Sb., 183/2017 Sb.
Změna: 291/2017 Sb.
Změna: 182/2018 Sb.
Změna: 307/2018 Sb.
Změna: 80/2019 Sb.
Změna: 31/2019 Sb.
Změna: 230/2019 Sb.
Změna: 191/2020 Sb.
Změna: 119/2020 Sb.
Změna: 460/2020 Sb.
Změna: 527/2020 Sb.
Změna: 588/2020 Sb.
Změna: 261/2021 Sb. (část)
Změna: 298/2021 Sb.
Změna: 261/2021 Sb.
Změna: 96/2022 Sb.
Změna: 31/2019 Sb. (část)
Změna: 416/2022 Sb.
Změna: 285/2023 Sb.
Změna: 349/2023 Sb., 430/2023 Sb., 462/2023 Sb.
Změna: 252/2024 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
Hlava I
Základní ustanovení
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie 75) a upravuje
a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým
ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným
dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení
dlužníkových věřitelů,
b) oddlužení dlužníka.
§ 2
Vymezení některých základních pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) insolvenčním řízením soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův
úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení,
b) insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení,
jakož i soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení,
c) insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení
insolvenčního řízení,
d) incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých
tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení,
e) majetkovou podstatou majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů,
f) osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního
řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze
kterých se skládá,
g) zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem,
který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem,
omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky
k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy; zajištěným věřitelem
je i agent pro zajištění podle zákona o dluhopisech,
h) přihláškou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení
svých práv v insolvenčním řízení,
i) insolvenčním rejstříkem informační systém, který obsahuje údaje
podle tohoto zákona,
j) společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům,
je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější
než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení
některých věřitelů,
k) finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní družstvo, obchodník
s cennými papíry, který je investičním podnikem podle čl. 4 odstavce 1 bodu 2 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové
instituce a investiční podniky (dále jen „obchodník s cennými papíry“), pojišťovna
a zajišťovna, a za dále stanovených podmínek tohoto zákona i některé další osoby.
§ 3
Úpadek
(1) Dlužník je v úpadku, jestliže má
a) více věřitelů a
b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a
c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
(2) Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky,
jestliže
a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých
pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou
mu uložil insolvenční soud.
(3) Má se za to, že dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je
schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých
závazků a výší jeho disponibilních prostředků (dále jen "mezera krytí") stanovený
ve výkazu stavu likvidity podle prováděcího právního předpisu představuje méně než
desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků, anebo pokud výhled vývoje likvidity
sestavený podle prováděcího právního předpisu osvědčuje, že mezera krytí klesne v
období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho
splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity anebo výhled vývoje likvidity
musí být sestavené v souladu s požadavky, které stanoví prováděcí právní předpis,
auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti
insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.
(4) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem,
je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více
věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty
dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu
provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat,
že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
(5) O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část
svých peněžitých závazků.
(6) Obsah, rozsah a způsob sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu
vývoje likvidity a uspořádání, označování a obsahové vymezení jednotlivých položek
majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů ve výkazu stavu likvidity a výhledu
vývoje likvidity, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje likvidity, a
požadavky na osoby, které jsou oprávněny k sestavení výkazu stavu likvidity anebo
výhledu vývoje likvidity, stanoví prováděcí právní předpis.
§ 4
Způsob řešení úpadku
(1) Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v insolvenčním
řízení (dále jen "způsob řešení úpadku") se rozumí
a) konkurs,
b) reorganizace,
c) oddlužení a
d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité
subjekty nebo pro určité druhy případů.
(2) Rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku se rozumí,
a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku,
rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (dále jen "rozhodnutí o prohlášení
konkursu"),
b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace a
c) jde-li o oddlužení, rozhodnutí o povolení oddlužení.
§ 5
Zásady insolvenčního řízení
Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách:
a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl
nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného
a co nejvyššího uspokojení věřitelů;
b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné
postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;
c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré
víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani
postupem insolvenčního správce;
d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení
jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.
§ 6
Výjimky z působnosti zákona
(1) Tohoto zákona nelze použít, jde-li o
a) stát,
b) územní samosprávný celek2),
c) Českou národní banku,
d) Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky,
e) Garanční systém finančního trhu a jím spravované fondy,
f) Garanční fond obchodníků s cennými papíry,
g) veřejnou vysokou školu, nebo
h) právnickou osobu, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek2)
před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil.
(2) Tohoto zákona nelze dále použít, jde-li o
a) finanční instituci, po dobu, po kterou je nositelem licence nebo
povolení podle zvláštních právních předpisů, upravujících její činnost; toto se nevztahuje
na obchodníka s cennými papíry,
b) zdravotní pojišťovnu zřízenou podle zvláštního právního předpisu3)
, po dobu, po kterou je nositelem povolení k provádění veřejného zdravotního pojištění,
c) politickou stranu nebo politické hnutí v době vyhlášených voleb
podle zvláštního právního předpisu.
§ 7
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních
Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se
zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení
a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se
sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních;
ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen
tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
§ 7a
Věcná příslušnost
Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) v insolvenčním řízení,
b) v incidenčních sporech,
c) ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla porušením
povinnosti podat insolvenční návrh,
d) ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením
insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu,
e) ve věcech vyplývajících z právních vztahů mezi dlužníkem a insolvenčním
správcem týkajících se majetku patřícího do dlužníkovy majetkové podstaty.
§ 7b
Místní příslušnost
(1) Pro insolvenční řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný
soud dlužníka. Pro insolvenční řízení proti dlužníku, který je zapsán v obchodním
rejstříku, je příslušný soud, v jehož obvodu byl obecný soud dlužníka ke dni, který
předchází o 6 měsíců okamžik zahájení insolvenčního řízení; není-li takový soud,
je příslušný soud podle věty první.
(2) Jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící
úpadek osoby tvořící s dlužníkem koncern, je vedle soudu uvedeného v odstavci 1 k
řízení příslušný také insolvenční soud, u něhož probíhá insolvenční řízení řešící
úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který s touto osobou tvoří koncern.
(3) Jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící
úpadek dlužníka, který je zahraniční osobou, a nebrání-li tomu přímo použitelný předpis
práva Evropské unie59), lze insolvenční řízení zahájit i u insolvenčního soudu, v
jehož obvodu je v České republice umístěn podnik nebo organizační složka podniku
takového dlužníka.
(4) Insolvenční soud je příslušný ve věcech uvedených v § 7a písm. b) až
e).
(5) Insolvenční soud, u něhož insolvenční řízení probíhá, učiní i před
rozhodnutím o místní příslušnosti opatření, která nesnesou odkladu, a rozhodne o
jmenování prozatímního věřitelského výboru, o jmenování předběžného správce, o tom,
že se insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním rejstříku nezveřejňují,
o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou
bezdůvodnost.
Hlava II
Procesní subjekty
Díl 1
Procesní subjekty
§ 9
Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou
a) insolvenční soud,
b) dlužník,
c) věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku,
d) insolvenční správce, popřípadě další správce,
e) státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení
nebo do incidenčního sporu, a
f) likvidátor dlužníka.
§ 10
Insolvenční soud
Insolvenční soud v insolvenčním řízení
a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá,
b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních
subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost").
§ 11
(1) Při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech,
které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění
jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.
(2) Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce
zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření.
Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým
otázkám stanovisko věřitelského výboru.
Díl 2
Účastníci řízení
§ 14
(1) Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují
své právo vůči dlužníku.
(2) Vedlejší účastenství není v insolvenčním řízení přípustné; ustanovení
§ 16 odst. 2 tím není dotčeno.
§ 15
Nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo
v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční
soud o tomto právu jedná a rozhoduje.
§ 16
(1) Účastníky řízení v incidenčních sporech jsou žalobce a žalovaný,
není-li dále stanoveno jinak.
(2) Vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné.
§ 18
(1) Nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou
právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele
na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem
řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního
řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele, který lze
podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, a po
písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který
nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou9) nebo listinou,
na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly.
(2) O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do 3 pracovních
dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel; ustanovení § 43 občanského soudního řádu
se nepoužije. K návrhu, který nebude podán na formuláři podle odstavce 1, se nepřihlíží.
Nerozhodne-li insolvenční soud ve lhůtě podle věty první, není již povinen o návrhu
podle odstavce 1 rozhodnout a má se za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí,
jímž návrhu vyhověl; toto rozhodnutí není soud povinen vyhotovit.
(3) Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy, učiní-li
věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto soudu společné prohlášení
o tom, že nastala skutečnost uvedená v odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně.
(4) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se nedoručuje zvlášť dlužníku. Odvolání
proti němu není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán.
§ 19
(1) Nabyvatel pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile
insolvenční soud podle § 18 rozhodne o jeho vstupu do insolvenčního řízení, a platí
pro něj stav insolvenčního řízení v době, kdy se stal jeho účastníkem. Nabyvatel
takto vstupuje na místo původního věřitele i do incidenčních sporů, které se týkají
jím nabyté pohledávky.
(2) Ustanovení § 177 odst. 2 až 6 se použije obdobně. Požadované doklady
předloží nabyvatel pohledávky insolvenčnímu správci ve lhůtě 15 dní od vstupu do
insolvenčního řízení.
§ 20
(1) Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která
se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky a zastoupení
účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.
(2) Odborová organizace může v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech
zastupovat dlužníkova zaměstnance, jde-li o uplatňování jeho pracovněprávních pohledávek.
Díl 3
Insolvenční správce a další správci
§ 21
(1) Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců,
který vede Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").
(2) Náležitosti seznamu insolvenčních správců, údaje do něj zapisované,
jeho členění, vedení a podmínky zápisu do něj a vznik práva vykonávat činnost insolvenčního
správce a hostujícího insolvenčního správce upravuje zvláštní právní předpis9a).
(3) Insolvenčním správcem se pro účely tohoto zákona rozumí i hostující
insolvenční správce.
§ 22
(1) Osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců může své ustanovení
insolvenčním správcem odmítnout, jen má-li pro to důležité důvody.
(2) Nelze-li insolvenčního správce vybrat ze seznamu insolvenčních správců,
je možné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady
pro zápis do seznamu insolvenčních správců a se svým ustanovením souhlasí.
§ 23
Insolvenční správce uzavře na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti
za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem jeho funkce nebo s činností
jeho zaměstnanců pro celou dobu trvání jeho funkce.
§ 24
(1) Insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže
se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o
jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Insolvenční správce je dále
vyloučen, jestliže v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení vykonával
podle zákona o preventivní restrukturalizaci funkci restrukturalizačního správce
dlužníka nebo osoby tvořící s dlužníkem koncern. Jakmile se ustanovený insolvenční
správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně
insolvenčnímu soudu.
(2) Veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním správcem,
oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků, prostřednictvím kterých
vykonává činnost insolvenčního správce60), bude jejím jménem funkci insolvenčního
správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně.
§ 25
(1) Insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční
soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle
§ 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního
správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí,
nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci
3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.
(2) Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví
insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí
určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních
správců vedené
a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka,
je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení
podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst.
2 zákona o insolvenčních správcích9a),
b) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka,
je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.
(3) Je-li v době určení podán návrh na povolení reorganizace nebo je-li
dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích9a) bez ohledu na
způsob řešení úpadku, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem osobu, kterou
určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla
do zvláštní části seznamu insolvenčních správců.
(4) Nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu
insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu. Obdobně se postupuje
v případě dlužníků, kteří jsou manžely.
(5) Nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce
2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k
osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního
správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu
určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.
(6) Odstavce 2 a 3 se nepoužijí v případě určení osoby insolvenčního
správce, který je hostujícím insolvenčním správcem. Předseda insolvenčního soudu
určí pro insolvenční řízení osobu insolvenčního správce, který je hostujícím insolvenčním
správcem, z příslušné části seznamu postupem, který je v souladu se zásadou dočasnosti
nebo příležitostnosti, je-li to vhodné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního
řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti
osoby insolvenčního správce, který je hostujícím insolvenčním správcem.
§ 26
Proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné.
V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje
podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo
vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
§ 27
(1) Insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí
o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před
rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce");
toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku.
(2) Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené
v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu
tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším
rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li
insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává
se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.
(3) Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného
správce.
§ 28
Za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě insolvenčního
správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí § 21 až 24 a § 25 odst.
3 obdobně.
§ 29
(1) Na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání,
se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce
odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. O odvolání insolvenčního
správce, kterým byla v rámci reorganizace povolené podle § 148 odst. 2 insolvenčním
soudem ustanovena osoba určená v předloženém reorganizačním plánu podle § 25 odst.
1, a o ustanovení nového insolvenčního správce se mohou věřitelé usnést také na schůzi
věřitelů, která nejblíže následuje po přeměně reorganizace v konkurs. Toto usnesení
je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených
ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek,
kteří mají právo hlasovat. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, je toto usnesení
přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech věřitelů přihlášených
ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle
výše (§ 49 odst. 1) zároveň činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek.
(2) Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje
insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky
uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije.
(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze
věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže
insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání
je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst.
1 platí obdobně.
(4) Insolvenčnímu správci odvolanému postupem podle odstavce 1 insolvenční
soud uloží, aby mu ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu
majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které
mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku.
§ 30
(1) Přijme-li schůze věřitelů usnesení o odvolání ustanoveného insolvenčního
správce, aniž se usnese na ustanovení insolvenčního správce nového, nebo byl-li touto
schůzí ustanovený insolvenční správce odvolán z funkce podle § 31 odst. 2, ustanoví
insolvenčního správce svým rozhodnutím insolvenční soud; pro takto ustanoveného insolvenčního
správce se § 29 odst. 1 nepoužije.
(2) Jestliže v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky
pohledávky dojde k takové změně v osobách věřitelů nebo výši jejich pohledávek, která
by měla vliv na výsledek usnesení schůze věřitelů podle odstavce 1, může usnesení
podle § 29 odst. 1 přijmout i schůze věřitelů, která nejblíže následuje po této změně.
§ 31
Odvolání insolvenčního správce
(1) Z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního
správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu
anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla
po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(2) Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 29 odst. 1 až
3 insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, požádá-li o to do 3 dnů poté, co se o
svém ustanovení dozvěděl; to neplatí, jestliže insolvenční správce se svým ustanovením
předem souhlasil.
(3) Insolvenčního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat
činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenčních
správcích9a), může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce, věřitelského
orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti
dovolují, učiní tak po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(4) Insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému
zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce
na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích9a), insolvenční
soud odvolá z funkce. Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 25 odst.
3 insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, bylo-li mu zrušeno zvláštní povolení
nebo zaniklo-li jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního
správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích9a) na základě
rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích9a). Vyjde-li dodatečně
najevo, že dlužník je osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích9a)
a insolvenční správce nebyl ustanoven postupem podle § 25 odst. 3, vyrozumí o tom
insolvenční správce neprodleně insolvenční soud, který ho odvolá.
(5) Odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví
současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné;
proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat
jen z důvodů uvedených v § 26.
(6) Odvolaný insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu řádně
informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předá mu všechny
doklady souvisící s výkonem jeho funkce; jeho odpovědnost za dobu výkonu funkce nezaniká.
(7) Ustanovení § 29 odst. 4 platí obdobně.
§ 32
Zproštění insolvenčního správce
(1) Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který
nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou
povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského
orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla
po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce
a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst.
5 a 6 platí obdobně.
§ 33
Zástupce insolvenčního správce
Je-li to účelné, může insolvenční soud ustanovit insolvenčnímu správci
zástupce pro případ, že by ze závažných důvodů nemohl přechodně svou funkci vykonávat.
Pro zástupce insolvenčního správce platí § 29 až 31 přiměřeně.
§ 34
Oddělený insolvenční správce
(1) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr
jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových
věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho
postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový
způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit
pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce.
(2) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou
odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven
insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního
správce vždy.
(3) Byl-li insolvenční správce odvolán postupem podle § 29 z funkce,
insolvenční soud jej s jeho souhlasem ustanoví odděleným insolvenčním správcem k
přezkumu pohledávky, kterou před svým odvoláním popřel, a k vedení s tím souvisejících
incidenčních sporů a uplatňování majetkových práv vůči věřiteli, který hlasoval pro
jeho odvolání z funkce, nestanoví-li insolvenční soud jinak.
§ 35
Zvláštní insolvenční správce
(1) V případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řešit zvláštní
problematiku vyžadující odborné specializace, může insolvenční soud ustanovit i zvláštního
insolvenčního správce a upravit jeho vztah k insolvenčnímu správci. Není-li dále
stanoveno jinak, není důvodem pro ustanovení zvláštního insolvenčního správce činnost
týkající se zpeněžení majetkové podstaty.
(2) Pro ustanovení do funkce, odměňování a zprošťování funkce zástupce
insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního
správce platí ustanovení o insolvenčním správci obdobně.
(3) Zvláštního insolvenčního správce ustanoví soud pro výplatu nároku
uživatelů platebních služeb nebo držitelů elektronických peněz postupem stanoveným
zákonem upravujícím platební styk a pro vydání majetku zákazníka postupem stanoveným
zákonem o podnikání na kapitálovém trhu.
§ 36
(1) Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě
a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě
požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů
je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných
osob.
(2) Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou
k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní
jeho jednání. Insolvenční správce předkládá věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu
nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, neurčí-li
insolvenční soud jinou dobu předkládání nepřevyšující 12 kalendářních měsíců. Písemnou
zprávu pro osvobození insolvenční správce předloží bez zbytečného odkladu po splnění
předpokladů podle § 412a, nejpozději však bez zbytečného odkladu po uplynutí doby
oddlužení podle § 412a, případně prodloužené o dobu přerušení nebo prodloužení průběhu
oddlužení podle § 412b.
(3) Je-li způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužení, předloží insolvenční
správce neprodleně písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení v případě, lze-li
důvodně předpokládat naplnění podmínek odůvodňujících prodloužení průběhu oddlužení
podle § 412b odst. 6, zrušení schváleného oddlužení (§ 418) nebo jiných skutečností
rozhodných pro průběh insolvenčního řízení (zejména § 407 odst. 3); v této zprávě
insolvenční správce například uvede, zda doporučuje prodloužit průběh oddlužení nebo
zrušit schválené oddlužení a z jakých důvodů. Po uplynutí každých 12 měsíců plnění
schváleného oddlužení lze na základě skutečností uvedených ve zprávách o stavu insolvenčního
řízení podaných v uvedené době navrhnout ve lhůtě dvou měsíců prodloužení průběhu
oddlužení nebo zrušení schváleného oddlužení. K později podaným návrhům se nepřihlíží.
Po uplynutí této lhůty insolvenční soud rozhodne o včas podaných návrzích bez zbytečného
odkladu.
(4) V písemné zprávě pro osvobození insolvenční správce uvede, zda dlužník
řádně plnil všechny podstatné povinnosti podle tohoto zákona a zda doporučuje rozhodnout
o osvobození podle § 414, prodloužit průběh oddlužení nebo zrušit schválené oddlužení
a z jakých důvodů. Do uplynutí 2 měsíců od předložení zprávy pro osvobození lze navrhnout
prodloužení průběhu oddlužení nebo zrušení schváleného oddlužení. K později podaným
návrhům se nepřihlíží. Po uplynutí této lhůty insolvenční soud rozhodne o včas podaných
návrzích bez zbytečného odkladu.
(5) Insolvenční správce zřizuje v každém insolvenčním řízení zvláštní
účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva za účelem odděleného vedení majetku
náležícího do majetkové podstaty.
(6) Obsah požadavků na plnění povinností insolvenčního správce podle
odstavců 1 a 2, § 31 odst. 6, § 136 odst. 6, § 246 odst. 1, § 313 odst. 2, § 371,
§ 373 odst. 2, § 383 odst. 1, § 385 odst. 2 a § 430a odst. 1 stanoví prováděcí právní
předpis.
§ 37
(1) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku,
věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti,
které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu
nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen
když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého
úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního
řízení.
(2) Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za škodu nebo jinou
újmu způsobenou osobami uvedenými v § 40 odst. 2, kterých použil při výkonu své funkce.
To platí i pro zaměstnance dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo
pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem.
(3) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která věřiteli
s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, že nemohla být uspokojena jeho
pohledávka vzniklá na základě právního úkonu insolvenčního správce; této odpovědnosti
se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon
činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky
za majetkovou podstatou.
(4) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci
se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního
správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným
činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let
od skončení insolvenčního řízení.
§ 38
(1) Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů.
V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek
a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce
plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka
odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady
hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu10) .
(2) Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují
z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního
řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však
50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů
insolvenčního správce.
(3) Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce
v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle
okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce
přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že
insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení
částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.
(4) Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout
o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.
(5) Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu
insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své
činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního
řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li
o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové
podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání
zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční
správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník,
jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno.
(6) Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře
se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční správce uloží z měsíčních splátek částku
odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu 6 měsíců jako zálohu na
úhradu své odměny a náhrady hotových výdajů náležící za období plnění splátkového
kalendáře na zvláštní účet podle § 36 odst. 5.
(7) Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení a hradí-li odměnu a hotové
výdaje insolvenčního správce stát, uloží insolvenční soud dlužníku v rozhodnutí,
kterým se insolvenční řízení končí, povinnost nahradit státu částku vyplacenou insolvenčnímu
správci. Při správě placení této náhrady se postupuje podle daňového řádu.
(8) Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce
a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.
§ 39
(1) Věřitelé jsou oprávněni se souhlasem insolvenčního soudu na základě
rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout insolvenčnímu správci zálohu k úhradě jeho
výdajů, a to i opětovně. Při poskytnutí zálohy se určí podmínky jejího vyúčtování;
určit lze též účel, na který má být záloha vynaložena.
(2) Náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle
zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese
je ze svého. Výjimečně lze splnění těchto činností jinými osobami podle § 40 odst.
2 hradit z majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru.
(3) Náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických
a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich
využití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem
schváleny věřitelským výborem.
§ 40
(1) Insolvenční správce vykonává svou funkci osobně. Veřejná obchodní
společnost vykonává funkci insolvenčního správce ohlášeným společníkem podle § 24
odst. 2.
(2) Insolvenční správce může svou funkci vykonávat také prostřednictvím
svého zaměstnance nebo zaměstnance dlužníka. Ve zvlášť odůvodněných případech může
svou funkci vykonávat prostřednictvím jiných osob, zejména právních, ekonomických
a jiných specializovaných odborníků; tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani odpovědnost
podle tohoto zákona.
(3) Insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na
něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož
je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení
je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá.
(4) Jednáním podle odstavce 3 jsou zejména právní úkony, jimiž insolvenční
správce zpeněžuje majetkovou podstatu nebo s ní jinak nakládá, a jeho úkony v incidenčních
sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka.
(5) Insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance
dlužníka, aby za něho jednal v jiných soudních a dalších řízeních; tím není dotčena
jeho odpovědnost podle tohoto zákona.
§ 40a
Na základě rozhodnutí a jiných exekučních titulů vzniklých v průběhu
insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci pro pohledávky nebo jiná práva,
která se týkají majetkové podstaty nebo která mají být uspokojena z majetkové podstaty,
nelze vést výkon rozhodnutí na majetek insolvenčního správce; to neplatí, jde-li
o pořádková opatření uložená insolvenčnímu správci v souvislosti s takovými řízeními,
a o rozhodnutí, jimiž bylo insolvenčnímu správci uloženo nahradit náklady řízení,
které způsobil svým zaviněním nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.
Úvěrové financování
§ 41
(1) Insolvenční správce může pro udržení nebo obnovení provozu podniku,
který je součástí majetkové podstaty, uzavřít za obvyklých obchodních podmínek smlouvy
o úvěru a smlouvy obdobné, jakož i smlouvy na dodávky energií11) a surovin, včetně
smluv o zajištění splnění těchto smluv (dále jen "úvěrové financování").
(2) Nenabídnou-li horší podmínky než nejlepší nabídka, mají dosavadní
zajištění věřitelé přednostní právo, aby smlouvy podle odstavce 1 byly uzavřeny s
nimi; to platí obdobně pro věřitele ze smluv na dodávky energií a surovin podle odstavce
1.
§ 42
(1) Majetek získaný z prostředků poskytnutých v rámci úvěrového financování
není předmětem zajištění podle dříve uzavřených smluv.
(2) Prostředky získané z úvěrového financování lze použít jen k účelu
uvedenému ve smlouvách o úvěrovém financování.
(3) K uzavření smluv o úvěrovém financování je oprávněn také dlužník
s dispozičními oprávněními nebo dlužník po dobu trvání moratoria.
§ 43
(1) Orgány veřejné správy, zejména katastrální úřady, orgány evidující
motorová vozidla a jiné správní úřady, jakož i notáři, soudní exekutoři, osoby vedoucí
evidenci cenných papírů, finanční instituce, poskytovatelé úvěru, provozovatelé telekomunikačních
služeb, provozovatelé poštovních služeb a jiné osoby, které se zabývají přepravou
zásilek, vydavatelé tisku a dopravci, jakož i zaměstnavatelé dlužníka, kteří byli
s dlužníkem v základním pracovněprávním vztahu v době 12 měsíců před zahájením insolvenčního
řízení nebo v době trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení do přiznání
osvobození podle § 414, poskytnou insolvenčnímu správci na jeho písemnou žádost bez
zbytečného odkladu součinnost dále uvedeným způsobem.
(2) Součinnost podle odstavce 1 spočívá v tom, že orgány a osoby v
něm uvedené poskytují insolvenčnímu správci údaje o majetku dlužníka a některé další
údaje, které jsou nutné pro výkon správy, a to ve stejném rozsahu, v jakém by je
poskytly přímo dlužníku. Tato součinnost spočívá také v tom, že uvedené orgány a
osoby, které mají u sebe listiny nebo jiné věci, které mohou sloužit ke zjištění
dlužníkova majetku, je bez zbytečného odkladu po doručení žádosti vydají nebo zapůjčí
insolvenčnímu správci. Jde-li o údaje vedené v elektronické podobě, splní orgány
a osoby uvedené v odstavci 1 povinnost poskytnout součinnost tím, že k nim insolvenčnímu
správci umožní dálkový přístup. Součinnost se poskytuje bezplatně; nejde-li o orgány
veřejné správy, přísluší tomu, kdo součinnost poskytl, právo na náhradu s tím spojených
hotových výdajů.
(3) Soudní exekutor pověřený provedením exekuce v řízení, kde je povinným
dlužník, poskytne insolvenčnímu správci součinnost podle odstavce 1 také tak, že
na jeho písemnou žádost poskytne insolvenčnímu správci údaje o majetku a závazcích
a o jiných zjištěních k hospodářské situaci dlužníka získané v exekučním řízení.
Na písemnou žádost vydá nebo zapůjčí insolvenčnímu správci také znalecký posudek
vypracovaný k ocenění majetku dlužníka nebo jeho části. Náklady na vypracování znaleckého
posudku jsou pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou,
jestliže nebyly v exekučním řízení uhrazeny.
(4) Povinnost orgánů a osob uvedených v odstavci 1 poskytnout insolvenčnímu
správci součinnost podle jiných ustanovení tohoto zákona, případně podle ustanovení
zvláštního právního předpisu, tím není dotčena.
§ 44
(1) Součinnost podle § 43 se poskytuje zejména tak, že
a) orgány sociálního zabezpečení sdělí insolvenčnímu správci údaje
o příjmech dlužníka náležejících za dobu 36 měsíců před zahájením insolvenčního řízení
a za dobu trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení do přiznání osvobození
podle § 414,
b) osoby vedoucí evidenci cenných papírů sdělí insolvenčnímu správci
údaje o tam evidovaných cenných papírech, které náleží do majetku dlužníka,
c) banky, spořitelní a úvěrní družstva a pobočky zahraničních bank
sdělí insolvenčnímu správci čísla dlužníkových účtů, informují jej o stavech těchto
účtů a pohybech peněžních prostředků na nich a podají mu informace o dlužníkových
úschovách a vkladních knížkách,
d) poskytovatelé úvěru sdělí insolvenčnímu správci údaje o příjmech
dlužníka zjištěné při posouzení jeho schopnosti splácet úvěr,
e) provozovatelé poštovních služeb a jiné osoby, které se zabývají
přepravou zásilek, informují insolvenčního správce o dlužníkových doručovacích místech,
rozsahu a povaze doručovaných zásilek a úhrnu peněžních prostředků, které dlužník
přijímá jejich prostřednictvím,
f) poskytovatelé služeb elektronických komunikací oznámí insolvenčnímu
správci údaje o dlužníkových telefonních, dálnopisných, telefaxových a jiných elektronických
stanicích a adresách, které nejsou uvedeny v dostupných seznamech,
g) pojišťovny sdělí insolvenčnímu správci údaje o dlužníkových
pojistných smlouvách a pojistných plněních,
h) vydavatelé tisku sdělí insolvenčnímu správci údaje o inzerci,
která se týká majetkové podstaty,
i) dopravci sdělí insolvenčnímu správci údaje o přepravovaných
dlužníkových věcech a jejich příjemci,
j) zaměstnavatelé sdělí insolvenčnímu správci údaje o příjmech
dlužníka za dobu podle § 43 odst. 1.
(2) Na žádost orgánů a osob, od nichž vyžaduje součinnost, insolvenční
správce doloží své ustanovení do funkce rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Osoby a orgány, které jsou povinny poskytnout insolvenčnímu soudu
nebo insolvenčnímu správci součinnost, odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou
způsobily, v případě, že tuto součinnost neposkytnou řádně a včas.
§ 45
Insolvenční správce zachovává mlčenlivost o skutečnostech, o kterých
zvláštní právní předpis stanoví povinnost mlčenlivosti, pokud se o nich dozvěděl
při výkonu své funkce, a to i po jejím skončení; této mlčenlivosti jej v rozsahu
výkonu této funkce může zprostit ten, v jehož zájmu ji má, nebo insolvenční soud.
Totéž platí pro osoby, prostřednictvím kterých insolvenční správce vykonává svou
funkci.
Díl 4
Věřitelské orgány
§ 46
Schůze věřitelů, věřitelský výbor a zástupce věřitelů
(1) Věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo
zástupce věřitelů.
(2) Schůzi věřitelů přísluší volba a odvolání členů věřitelského výboru
a jeho náhradníků nebo zástupce věřitelů; rozhoduje též o tom, zda ponechá ve funkci
prozatímní věřitelský výbor. Schůze věřitelů si může vyhradit cokoli, co patří do
působnosti věřitelských orgánů. Usnesení, jímž si schůze věřitelů vyhrazuje působnost
jiných věřitelských orgánů, je přijato, jestliže pro ně hlasovala většina tvořená
nejméně dvěma třetinami hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná
podle výše jejich pohledávek. Není-li ustanoven věřitelský výbor ani zástupce věřitelů
a není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vykonává schůze věřitelů i jejich působnost.
(3) Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou
věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila.
§ 47
Schůze věřitelů
(1) Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud. Svolá ji z vlastní
iniciativy, nebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru anebo, není-li
způsobem řešení úpadku oddlužení, alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané
podle výše (§ 49 odst. 1) činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek; je-li způsobem
řešení úpadku oddlužení, svolá ji na návrh nadpoloviční většiny všech věřitelů, jejichž
pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu přihlášených
pohledávek. Insolvenční soud svolá schůzi věřitelů tak, aby se konala do 30 dnů poté,
co byl o její svolání požádán, není-li navržen pozdější termín konání.
(2) Právo zúčastnit se schůze věřitelů mají přihlášení věřitelé, dlužník,
insolvenční správce a státní zastupitelství, pokud se účastní insolvenčního řízení.
Má-li dlužník zaměstnance, má právo zúčastnit se schůze věřitelů také odborová organizace,
která u dlužníka působí. Působí-li u dlužníka vedle sebe více odborových organizací,
má toto právo odborová organizace s největším počtem členů nebo sdružení odborových
organizací s největším počtem členů, nedohodnou-li se odborové organizace působící
u dlužníka jinak.
§ 48
(1) Oznámení o svolání schůze věřitelů zveřejní insolvenční soud vyhláškou
(§ 71 odst. 3), v níž musí být uveden předmět jednání, jakož i místo a termín konání
schůze. Svolává-li schůzi věřitelů na návrh osoby uvedené v § 47 odst. 1, označí
insolvenční soud jako předmět jednání vždy i záležitost, pro kterou byl tento návrh
podán.
(2) Schůzí věřitelů může být projednán jen předmět jednání, který byl
uveden v oznámení o jejím svolání. Jsou-li přítomni všichni věřitelé, mohou se usnést
i na dalším předmětu jednání; za přítomného se pro tento účel nepovažuje věřitel,
který hlasuje písemně (§ 50 odst. 2). Není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, předmětem
jednání první schůze věřitelů je vždy volba věřitelského výboru a usnesení věřitelů
podle § 29 odst. 1, byl-li ustanoven insolvenční správce a koná-li se tato schůze
po přezkumném jednání, zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti, a
byl-li ustanoven prozatímní věřitelský výbor, zpráva tohoto výboru o jeho dosavadní
činnosti. Jestliže insolvenční soud ještě nerozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku,
je předmětem jednání první schůze věřitelů také způsob řešení dlužníkova úpadku.
(3) Věřitel, který podal opakovaně nedůvodně návrh na svolání schůze
věřitelů, je povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim
vznikly v souvislosti s jejich účastí na schůzi věřitelů, konané na jeho návrh; takovému
věřiteli uloží insolvenční soud zaplatit i paušální částku na náhradu nákladů spojených
s projednáním nedůvodného návrhu na svolání schůze věřitelů ve výši 5 000 Kč; zaplacení
této paušální částky, která je příjmem státu, nelze prominout.
Hlasovací právo
§ 49
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení
schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů,
počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na každou 1 Kč pohledávky
připadá jeden hlas.
(2) Náleží-li pohledávka více osobám, musí se dohodnout, kdo bude
vykonávat práva s ní spojená. Nedohodnou-li se, vykonávají tato práva jen ohledně
svého dílu pohledávky; pro tyto účely platí, že každé z těchto osob náleží stejný
díl pohledávky. Ustanovení občanského zákoníku12) o spoluvlastnictví se použijí obdobně.
§ 50
(1) Není-li dále stanoveno jinak, právo hlasovat mají všichni na schůzi
přítomní věřitelé. Ke hlasu, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží.
(2) Věřitelé mohou hlasovat také písemně, podáním výslovně označeným
jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze kterého
je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu.
K jejich hlasu se přihlíží, jen bylo-li podání obsahující všechny náležitosti doručeno
insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského
soudního řádu se nepoužije.
(3) Náležitosti hlasovacího lístku podle tohoto ustanovení stanoví
prováděcí právní předpis.
§ 51
(1) Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření
hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. Jestliže schůze věřitelů nepřizná
hlasovací právo věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena, rozhodne o hlasovacím
právu těchto věřitelů na jejich návrh podle § 52 odst. 2 insolvenční soud.
(2) Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nebo dlužníkem nemá vliv
na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena.
(3) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, rozhodne o hlasovacím
právu věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna nebo je sporná, insolvenční
soud podle seznamu přihlášených pohledávek anebo na návrh dlužníka nebo některého
z věřitelů podle § 52 odst. 2.
(4) Není-li dále stanoveno jinak, nemají hlasovací právo věřitelé s
pohledávkami za majetkovou podstatou (§ 168), věřitelé s pohledávkami postavenými
na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169), věřitelé s pohledávkami vyloučenými
ze způsobu řešení úpadku (§ 170), věřitelé s podřízenými pohledávkami (§ 172) a do
doby splnění odkládací podmínky věřitelé, kteří přihlásili pohledávky vázané na odkládací
podmínku.
§ 52
(1) Hlasovací právo zkoumá insolvenční soud u každého z věřitelů jednotlivě.
(2) Návrh, aby insolvenční soud rozhodl o hlasovacím právu odlišně
od seznamu přihlášených pohledávek, musí být doručen insolvenčnímu soudu nejpozději
7 dní před schůzí věřitelů; tato lhůta však neskončí dříve než 5 dní po zveřejnění
seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním rejstříku. Skutečnosti rozhodné pro
hlasovací právo lze doplnit a důkazy k jejich osvědčení insolvenčnímu soudu předložit
nejpozději 2 pracovní dny před schůzí věřitelů; soud o tom věřitele poučí ve vyhlášce
o svolání schůze věřitelů.
(3) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů
není přípustný opravný prostředek. Tímto rozhodnutím není insolvenční soud pro další
schůzi věřitelů vázán.
(4) Je-li na rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů
závislé jiné rozhodnutí insolvenčního soudu, proti kterému je odvolání přípustné,
lze v mezích odvolání podaného proti takovému rozhodnutí přezkoumat i správnost rozhodnutí
insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů; to platí jen pro první takové rozhodnutí
vydané po rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů.
§ 53
(1) Věřitel, který s dlužníkem tvoří koncern anebo je osobou dlužníkovi
blízkou, nesmí na schůzi věřitelů hlasovat, nestanoví-li zákon jinak; o reorganizačním
plánu předloženém jinou osobou než dlužníkem nebo věřitelem podle věty před středníkem
hlasovat může.
(2) Věřitel nesmí hlasovat ve věcech, kterých se účastní nebo kterých
je nebo má být stranou, které se týkají
a) nabývání majetku anebo jiného plnění z majetkové podstaty,
b) právního jednání ohledně práva, které je anebo může být součástí
majetkové podstaty,
c) incidenčního sporu, nebo
d) rozhodnutí o hlasovacím právu.
(3) Věřitel nesmí hlasovat ani ve věcech uvedených v odstavci 2, týkají-li
se osoby, která je osobou věřiteli blízkou anebo s ním tvoří koncern.
(4) Insolvenční soud může z důvodů hodných zvláštního zřetele, není-li
to v rozporu se společným zájmem věřitelů a nehrozí-li střet zájmů, na návrh podle
§ 52 odst. 2 a po slyšení insolvenčního správce povolit věřiteli hlasovat i v případě
podle odstavců 1 až 3.
(5) Insolvenční soud může z důvodů hodných zvláštního zřetele, vyžaduje-li
to ochrana společného zájmu věřitelů a hrozí-li střet zájmů, na návrh podle § 52
odst. 2 a po slyšení insolvenčního správce zakázat věřiteli hlasování i v případech
neuvedených v odstavcích 1 až 3.
(6) Při určení většiny hlasů potřebné pro přijetí rozhodnutí schůze
věřitelů se nepřihlíží k hlasům věřitele, který nesmí hlasovat.
(7) Odstavce 1 až 6 se použijí obdobně, hlasují-li věřitelé mimo schůzi
věřitelů.
§ 54
Postup insolvenčního soudu
(1) Odporuje-li usnesení schůze věřitelů společnému zájmu věřitelů,
může je insolvenční soud zrušit; to neplatí v případě uvedeném v § 29 odst. 1, §
51 odst. 1 a pro usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku, o reorganizačním
plánu nebo o způsobu oddlužení.
(2) Rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů může insolvenční
soud vydat jen do skončení schůze věřitelů, která usnesení přijala, a může tak učinit
jen na návrh insolvenčního správce nebo věřitele, který hlasoval proti přijetí usnesení
schůze věřitelů.
§ 55
(1) Po vyhlášení rozhodnutí, kterým zruší usnesení schůze věřitelů,
insolvenční soud vyzve každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro přijetí
usnesení schůze věřitelů, aby uvedl, zda se vzdává odvolání; současně je poučí, že
odvolání, které nebude podáno do skončení schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření
věřitelů a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční
soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.
(2) Jestliže insolvenční soud návrh na zrušení rozhodnutí schůze věřitelů
zamítl, uplatní postup podle odstavce 1 přiměřeně ve vztahu k osobě, která návrh
podala.
(3) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení
usnesení schůze věřitelů je pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí tohoto usnesení.
K podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení schůze
věřitelů je oprávněna pouze osoba, která návrh podala.
Věřitelský výbor
§ 56
(1) Je-li přihlášených věřitelů více než 50, je schůze věřitelů povinna
ustanovit věřitelský výbor. Členy věřitelského výboru a jejich náhradníky volí schůze
věřitelů.
(2) Věřitelský výbor má nejméně 3 a nejvýše 7 členů. O počtu členů
rozhoduje schůze věřitelů. Schůze věřitelů se může usnést, že každý člen věřitelského
výboru má svého náhradníka; schůze věřitelů může rozhodnout o vyšším počtu náhradníků
členů věřitelského výboru.
(3) Je-li způsobem řešení úpadku nepatrný konkurs nebo oddlužení, není
volba věřitelského výboru povinná.
§ 57
(1) Ve věřitelském výboru mají být zastoupeni zajištění i nezajištění
věřitelé. Členů věřitelského výboru navržených nezajištěnými věřiteli musí být vždy
nejméně tolik, kolik členů navržených zajištěnými věřiteli; to neplatí, jestliže
nezajištění věřitelé své členy nenavrhnou nebo jimi navržené osoby s tímto návrhem
nesouhlasí anebo nejsou zvoleny z jiných důvodů.
(2) Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení nezajištěnými
věřiteli se volí a odvolávají hlasy nezajištěných věřitelů. Členové a náhradníci
věřitelského výboru navržení zajištěnými věřiteli se volí a odvolávají hlasy zajištěných
věřitelů.
(3) Volbu a odvolání členů a náhradníků věřitelského výboru potvrzuje
insolvenční soud; jeho rozhodnutí se nedoručuje. Pro usnesení schůze věřitelů podle
§ 62 odst. 2 platí věta první obdobně.
§ 58
(1) Věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti
s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.
(2) Věřitelský výbor zejména
a) dohlíží na činnost insolvenčního správce,
b) poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,
c) uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními
souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování,
d) schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního
správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty,
e) může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené
podle zvláštního právního předpisu13) ,
f) může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné
účetní závěrky auditorem,
g) může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu
jako insolvenční správce,
h) plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním
soudem,
i) je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu
insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí.
(3) Věřitelský výbor vykonává svou činnost jako sbor; ze svého středu
volí předsedu, který svolává a řídí jeho schůze. Jestliže věřitelský výbor nezvolí
předsedu ani při opakované volbě, určí ho z řad členů věřitelského výboru insolvenční
soud. Věřitelský výbor se schází z vlastní iniciativy nebo jej svolá insolvenční
soud anebo insolvenční správce. Rozhoduje většinou hlasů svých členů s tím, že nepřítomné
členy zastupují jejich náhradníci; má-li člen věřitelského výboru více náhradníků
(§ 56 odst. 2), zastupují jej v pořadí určeném schůzí věřitelů při jejich volbě.
Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Usnášet se věřitelský výbor může jen
tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů nebo jejich náhradníků. Ustanovení
§ 53 odst. 1 až 6 se na hlasování člena věřitelského výboru použije obdobně; při
posuzování schopnosti věřitelského výboru se usnášet se § 53 odst. 6 použije přiměřeně.
Připouští-li to povaha některé z činností, může věřitelský výbor jejím provedením
nebo prováděním pověřit některého ze svých členů nebo jeho náhradníka.
(4) Členové a náhradníci věřitelského výboru se mohou ve věřitelském
výboru dát na své nebezpečí zastoupit kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost
k právním úkonům v plném rozsahu; nejde-li o advokáta, může tento zástupce jednat
jedině osobně. Náklady, které jim tím vzniknou, platí ze svého.
§ 59
(1) Členy a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen přihlášení
věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí. Stane-li se členem nebo náhradníkem věřitelského
výboru právnická osoba, oznámí neprodleně insolvenčnímu soudu fyzickou osobu, která
bude jejím jménem ve věřitelském výboru jednat.
(2) Členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u
kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Takto lze usuzovat zejména, jde-li o osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnance
dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společníky dlužníka,
s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy
akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny
základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.
(3) Insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského
výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, že budou k
výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení
schůze věřitelů, na které k volbě došlo.
(4) Po vyhlášení rozhodnutí podle odstavce 3 insolvenční soud vyzve
každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro zvolení, aby uvedl, zda se vzdává
odvolání, současně je poučí, že odvolání, které nebude podáno do skončení schůze
věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich poučení se uvede v protokolu
o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly
odvolání.
§ 60
(1) Členové a náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu
své funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou
způsobili porušením svých povinností nebo neodborným výkonem své funkce. Společnému
zájmu věřitelů jsou při výkonu funkce povinni dát přednost před zájmy vlastními i
před zájmy jiných osob. Nabývat majetek z majetkové podstaty mohou jen se souhlasem
schůze věřitelů. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, jejichž prostřednictvím
plnili či měli plnit své povinnosti.
(2) Členové a náhradníci věřitelského výboru mají právo na náhradu
nutných výdajů spojených s výkonem funkce a na přiměřenou odměnu, jejíž výši určí
insolvenční soud.
(3) Věřitelský výbor může při své činnosti využívat služeb právních,
ekonomických a jiných specializovaných odborníků. Náklady, které tím členům nebo
náhradníkům věřitelského výboru vzniknou, lze hradit z majetkové podstaty pouze se
souhlasem insolvenčního soudu. Při udělování souhlasu insolvenční soud zkoumá účelnost
vynaložených nákladů, jejich rozsah v porovnání s celkovým rozsahem majetkové podstaty
a přínos pro majetkovou podstatu. Je-li souhlas udělen, jde o pohledávku za majetkovou
podstatou.
(4) Způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků věřitelského
výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši stanoví prováděcí právní předpis.
§ 61
(1) Do doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru a k potvrzení
volby jeho členů a náhradníků, může insolvenční soud, a to i před první schůzí věřitelů
a před rozhodnutím o úpadku, jmenovat prozatímní věřitelský výbor; navrhne-li to
dlužník, přihlášený věřitel nebo předběžný správce, učiní tak neprodleně.
(2) Jestliže věřitelský výbor neustanovila schůze věřitelů k tomu
účelu svolaná, vykonává po jejím skončení působnost věřitelského výboru insolvenční
soud; to platí obdobně, nebyla-li v oddlužení schůze věřitelů svolána. Novou schůzi
věřitelů za účelem ustanovení věřitelského výboru svolá insolvenční soud jen na návrh
oprávněné osoby (§ 47 odst. 1).
(3) Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud jmenuje prozatímní věřitelský
výbor, není odvolání přípustné.
§ 62
(1) Je-li to možné, jmenuje insolvenční soud prozatímní věřitelský
výbor tak, aby v něm byli zastoupeni zajištění i nezajištění věřitelé.
(2) První schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského
výboru rozhodne o tom, zda ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor. Usnesení
je přijato, jestliže pro ně hlasovala většina přítomných nebo řádně zastoupených
zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a většina přítomných nebo
řádně zastoupených nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek.
První schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského výboru může též
odvolat některého z jeho členů nebo jeho náhradníků nebo do něj zvolit dalšího člena
a jeho náhradníka; přitom se postupuje podle § 57 odst. 2.
(3) Prozatímní věřitelský výbor ukončí svou činnost, jakmile insolvenční
soud potvrdí věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů. Od okamžiku, kdy insolvenční
soud potvrdí usnesení, jímž schůze věřitelů ponechá prozatímní věřitelský výbor ve
funkci, se tento výbor považuje za věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů.
§ 63
(1) Funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru zaniká jeho odvoláním
z funkce, odstoupením z funkce nebo ukončením jeho účasti v insolvenčním řízení.
(2) Jestliže účast věřitele v insolvenčním řízení skončí postupem podle
§ 18, přechází na nabyvatele jeho pohledávky i členství tohoto věřitele ve věřitelském
výboru; to neplatí, nabylo-li tímto způsobem pohledávku dosavadního věřitele více
osob.
(3) Z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností,
může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků.
Může tak učinit i bez návrhu.
§ 64
(1) Proti rozhodnutí o odvolání z funkce může podat odvolání každá
z odvolaných osob;.
(2) Proti rozhodnutí, kterým se návrh na odvolání z funkce zamítá,
může podat odvolání osoba, která návrh podala.
§ 65
(1) Člen nebo náhradník věřitelského výboru může kdykoli ze své funkce
odstoupit. Činí tak podáním adresovaným insolvenčnímu soudu, které nemusí obsahovat
důvody.
(2) Dojde-li k tomu, že věřitelský výbor nebo některý z jeho členů
nebo náhradníků nemůže pro zánik funkce vykonávat svou činnost a věřitelský výbor
již nemá počet členů ustanovený schůzí věřitelů, svolá insolvenční soud schůzi věřitelů
za účelem provedení nové volby nebo doplňující volby. Zanikne-li funkce člena věřitelského
výboru, nastoupí na jeho místo jeho náhradník a doplňující volbou bude určen nový
náhradník. Jde-li o prozatímní věřitelský výbor jmenovaný insolvenčním soudem, který
dosud nepotvrdila schůze věřitelů, pak nový prozatímní věřitelský výbor nebo některého
z jeho členů anebo náhradníků jmenuje insolvenční soud.
§ 66
Insolvenční soud jako věřitelský výbor
(1) Jestliže v průběhu insolvenčního řízení poklesne počet členů věřitelského
výboru ustanoveného schůzí věřitelů na méně než 3 nebo pod většinu, vykonává působnost
věřitelského výboru až do potvrzení nové volby nebo doplňující volby členů věřitelského
výboru do počtu nejméně 3 nebo do počtu většiny členů insolvenční soud.
(2) Jestliže chybějící členy věřitelského výboru do počtu nejméně 3 nebo
do počtu většiny členů nezvolila schůze věřitelů k tomu účelu svolaná, vykonává po
jejím skončení působnost věřitelského výboru insolvenční soud; § 61 odst. 2 věta
druhá a § 61 odst. 3 platí obdobně.
(3) Úkon, který insolvenční soud provádí při výkonu působnosti věřitelského
výboru, tak musí být označen.
§ 67
Účast odborové organizace ve věřitelském výboru
Má-li dlužník zaměstnance, má právo zúčastnit se jednání věřitelského
výboru nebo prozatímního věřitelského výboru s hlasem poradním také odborová organizace,
která u dlužníka působí. Působí-li u dlužníka vedle sebe více odborových organizací,
má toto právo odborová organizace s největším počtem členů nebo sdružení odborových
organizací s největším počtem členů, nedohodnou-li se odborové organizace působící
u dlužníka jinak.
Díl 5
Další procesní subjekty
§ 69
Státní zastupitelství
Je-li proti rozhodnutí insolvenčního soudu přípustný opravný prostředek,
může jej podat i státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení,
do incidenčního sporu nebo do moratoria.
§ 70
Likvidátor dlužníka
(1) Likvidátor dlužníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost
v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce; do jeho působnosti patří i
součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi.
(2) Působnost podle odstavce 1 vykonává likvidátor dlužníka od podání
insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, od rozhodnutí o úpadku.
(3) V souvislosti se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor
dlužníka právo na náhradu, nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíž výši určí
insolvenční soud na návrh insolvenčního správce v souladu se zvláštním právním předpisem.
(4) Pro osoby v postavení obdobném postavení likvidátora dlužníka platí
odstavce 1 až 3 obdobně.
Hlava III
Ustanovení o insolvenčním řízení
Doručování
§ 71
(1) Soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního
soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti
v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro
určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.
(2) Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem,
popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění
písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění.
(3) Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená
v tomto zákoně, je splněna zveřejněním příslušné písemnosti v insolvenčním rejstříku;
při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně.
§ 72
(1) Vedle doručení vyhláškou nebo zveřejnění vyhláškou může insolvenční
soud písemnost nebo údaje zveřejnit i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků
anebo sítě nebo služby elektronických komunikací, je-li to účelné vzhledem k počtu
účastníků a povaze věci; toto zveřejnění nemusí obsahovat odůvodnění.
(2) Předvolání účastníků k insolvenčnímu soudu učiněné vyhláškou musí
být zveřejněno nejméně 15 dnů přede dnem, kdy se má jednání nebo jiný úkon insolvenčního
soudu konat.
§ 73
Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje insolvenční soud vyhláškou také
soudní rozhodnutí, která podle tohoto zákona vydává před zahájením insolvenčního
řízení nebo po jeho skončení; totéž platí pro doručení předvolání, vyrozumění nebo
jiné písemnosti, která s vydáním takového soudního rozhodnutí souvisí.
§ 74
(1) Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o doručení
i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti.
(2) Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob
doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu
úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním
způsobem. O tom musí být adresát poučen.
§ 75
(1) O zvláštní způsob doručení jde tehdy, jestliže zákon ukládá, aby
písemnost byla doručena zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním
řízení zvlášť dlužníku, osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám,
které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat.
(3) Vedle doručení vyhláškou mohou být v určitých případech zvlášť doručeny
i písemnosti, o kterých tak stanoví předseda senátu. Tento postup insolvenčního soudu
však nesmí být v rozporu s principem rovnosti účastníků insolvenčního řízení.
§ 76
(1) Doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního
řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele.
(2) Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb
insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení
písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k
dodání do vlastních rukou adresáta.
(3) Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím
sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů
poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud.
§ 77
(1) Písemnost určenou insolvenčnímu správci doručuje insolvenční soud
do datové schránky insolvenčního správce16a). Není-li možné doručit písemnost tímto
způsobem, předá insolvenční soud písemnost doručujícímu orgánu k doručení na adresu
jeho sídla zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Jestliže insolvenční správce
o to požádá, insolvenční soud předá písemnost k doručení na jinou adresu v České
republice, kterou sdělil insolvenčnímu soudu. Na jinou adresu nebo elektronickou
adresu lze doručovat jen tehdy, nelze-li doručovat do datové schránky.
(2) Písemnost určenou insolvenčnímu správci včetně písemnosti doručované
do vlastních rukou mohou přijmout také jeho zaměstnanci, jakož i jiné fyzické osoby,
které k tomu insolvenční správce zmocnil.
§ 78
(1) Je-li insolvenčním správcem fyzická osoba, které se podle občanského
soudního řádu písemnosti vzhledem k jejímu postavení doručují jinak než ostatním
fyzickým osobám, a není-li možné doručit písemnost do datové schránky insolvenčního
správce16a) předá insolvenční soud písemnost určenou insolvenčnímu správci doručujícímu
orgánu k doručení tímto způsobem; § 77 se nepoužije.
(2) Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, insolvenční soud v písemnosti,
kterou předá k doručení doručujícímu orgánu, připojí k označení insolvenčního správce
dodatek "insolvenční správce".
§ 79
(1) Písemnost určenou věřitelskému výboru insolvenční soud doručuje
do datové schránky jeho předsedy16a). Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem,
předá písemnost doručujícímu orgánu k doručení na adresu pro doručování jeho předsedy.
(2) Jestliže o to věřitelský výbor požádá, insolvenční soud předá písemnost
k doručení na jinou adresu v České republice, kterou věřitelský výbor sdělil insolvenčnímu
soudu. Na jinou adresu nebo elektronickou adresu lze doručovat jen tehdy, nelze-li
doručovat do datové schránky.
(3) Pro doručování věřitelskému výboru platí § 78 odst. 1 obdobně.
§ 80
(1) Jestliže se osobě, které se písemnost doručuje zvlášť, nepodařilo
doručit písemnost na adresu uvedenou v podání, které učinila v insolvenčním řízení,
jako adresa jejího bydliště nebo sídla anebo jako adresa v České republice, na kterou
jí má být písemnost doručována, doručí insolvenční soud písemnost znovu vyhláškou;
ustanovení § 74 odst. 2 se v takovém případě nepoužije. Neobsahovala-li písemnost
označení adresáta, opatří ji insolvenční soud před doručením vyhláškou i tímto údajem.
(2) Učinila-li osoba, které se písemnost doručuje zvlášť, v insolvenčním
řízení více podání, doručuje se jí písemnost podle odstavce 1 na adresu bydliště
nebo sídla anebo na adresu v České republice, na kterou má být písemnost doručována,
kterou uvedla v posledním podání insolvenčnímu soudu.
(3) Osoba, které bylo rozhodnutí insolvenčního soudu doručeno vyhláškou
nebo které bylo doručeno pouze zkrácené znění takového rozhodnutí, má právo na bezplatné
vyhotovení stejnopisu rozhodnutí. Insolvenční soud tak učiní na její žádost.
§ 80a
(1) Osoby, kterým se podle zvláštního právního předpisu zřizuje datová
schránka bez žádosti, činí podání včetně příloh v elektronické podobě do datové schránky
soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Není-li
v odůvodněných případech možné učinit podání podle věty první, lze je výjimečně a
s uvedením důvodu učinit v listinné podobě.
(2) Insolvenční správce činí podání včetně příloh na elektronických formulářích,
jejichž náležitosti stanoví prováděcí právní předpis; to neplatí pro podání nebo
přílohy, které je třeba opatřit podpisem dlužníka.
(3) Není-li podání učiněno na stanoveném formuláři, ve stanoveném formátu
nebo stanoveným způsobem, postupuje insolvenční soud podle § 43 občanského soudního
řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) Odstavce 1 a 3 se použijí také tehdy, zřizuje-li se podle zvláštního
právního předpisu datová schránka bez žádosti pouze zástupci osoby, která činí podání,
nebo činí-li za dlužníka podání osoba podle § 390a odst. 1.
§ 81
Pořádková pokuta
(1) Pořádkovou pokutu17) může insolvenční soud uložit i členům nebo
náhradníkům věřitelského výboru, kteří se bez řádné omluvy neúčastní jeho schůzí
nebo jinak neplní své povinnosti.
(2) Insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem
nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu,
a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200 000 Kč.
§ 82
(1) Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit
i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by
insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost
složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.
(2) Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí
o insolvenčním návrhu také
a) ustanovit předběžného správce,
b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným
v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení
uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů,
nebo
c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka
a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby
složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla
nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.
(3) Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční
soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž
a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele v době trvání moratoria, nebo
b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním
rejstříku, anebo
c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných
pohledávek dlužníka a věřitele.
(4) Předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění
náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního
řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný
při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy,
jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže
však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že dlužníkův úpadek
bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítne.
Přiměřeně se dále použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního
řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit
jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká,
nebo osoby, která na tom má právní zájem.
(5) Rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm.
b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci,
osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření
podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu
správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření
vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům.
§ 83
Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž
platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného
jednání.
§ 83a
Spojení věcí
Není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení
věcí různých dlužníků ke společnému řízení.
§ 84
(1) Přerušení insolvenčního řízení není přípustné; po dobu, po kterou
Česká národní banka pozastavila obchodování se všemi investičními nástroji na regulovaném
trhu podle zvláštního právního předpisu18) , však nelze vydat rozhodnutí o úpadku
dlužníka, který je podnikatelem.
(2) Jde-li o případ podle odstavce 1 a navrhne-li to přihlášený věřitel,
insolvenční soud ustanoví dlužníku předběžného správce. Nejde-li o insolvenčního
navrhovatele, může insolvenční soud takovému věřiteli uložit, aby ve stanovené lhůtě
zaplatil zálohu na náklady předběžného správce; § 108 se použije přiměřeně.
§ 85
Jednání
(1) V insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy,
stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné. O úkonech, při nichž insolvenční
soud jedná s ostatními procesními subjekty o skutkové podstatě projednávané věci
nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv, se vždy sepisuje protokol;
není-li to možné vzhledem ke způsobu, jakým se procesní subjekt obrátil na insolvenční
soud a je-li jednostranné přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem ve společném
zájmu věřitelů, je insolvenční soud povinen o takto přijaté nebo poskytnuté informaci
vždy pořídit záznam do insolvenčního spisu. Náležitosti takového záznamu stanoví
prováděcí právní předpis.
(2) Návrhy, které mohou být podle tohoto zákona podány, a procesní úkony,
které mají být provedeny při jednání, při jiném soudním úkonu nebo na schůzi věřitelů,
nemohou dodatečně provést osoby, které se nedostavily, ač byly řádně obeslány.
Dokazování
§ 86
V insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy
potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky
navrhovány.
§ 87
(1) I v případě, že podle tohoto zákona může insolvenční soud vydat příslušné
rozhodnutí nebo učinit jiný úkon v insolvenčním řízení až po slyšení dlužníka, lze
od slyšení dlužníka upustit, jestliže se dlužník zdržuje v cizině a je-li zde nebezpečí
nepřiměřeného prodlení; totéž platí, není-li znám pobyt dlužníka. Je-li to možné,
insolvenční soud v takovém případě vyslechne zástupce dlužníka nebo osobu dlužníkovi
blízkou.
(2) Je-li dlužníkem právnická osoba, platí odstavec 1 přiměřeně pro
výslech fyzických osob, které jsou oprávněny za ni jednat.
Rozhodnutí
§ 88
(1) Insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení usnesením.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, v záhlaví písemného vyhotovení usnesení
vydaného v insolvenčním řízení se uvede označení insolvenčního soudu, jména a příjmení
soudců, označení dlužníka a jeho zástupce, označení osoby, o jejímž podání se rozhoduje,
a jejího zástupce a označení věci. Je-li to možné, uvede se v označení dlužníka též
jeho datum narození nebo jeho identifikační číslo osoby (dále jen "identifikační
číslo").
§ 89
(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná
v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.
(2) Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned
po skončení jednání, jsou proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu
správci účinná, jakmile jsou vyhlášena účastníkům a insolvenčnímu správci, kteří
byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve věci samé jsou v takovém případě proti všem
účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile je insolvenční
soud vyhlásí veřejně.
(3) Ukládá-li zákon insolvenčnímu soudu zveřejnit rozhodnutí podle odstavce
2 v insolvenčním rejstříku, učiní tak nejpozději do konce pracovního dne nejblíže
následujícího po dni jednání, při kterém bylo rozhodnutí vyhlášeno. Namísto úplného
znění vyhlášeného rozhodnutí lze takto zveřejnit vhodně zkrácené znění rozhodnutí.
Zkrácené znění rozhodnutí zpravidla neobsahuje odůvodnění. Povinnost zveřejnit v
insolvenčním rejstříku úplné znění vyhlášeného rozhodnutí neprodleně poté, co bude
vyhotoveno písemně, tím není dotčena. Účinky rozhodnutí podle odstavce 2 nastávají
již zveřejněním jeho zkráceného znění v insolvenčním rejstříku; takové zveřejnění
však nemá účinky doručení rozhodnutí.
Opravné prostředky
§ 91
Proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací
činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví
jinak.
§ 92
Odvolací soud je povinen projednat a rozhodnout odvolání proti rozhodnutím
soudu prvního stupně vydaným v insolvenčním řízení s nejvyšším urychlením, a to nejprve
odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost,
proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, proti rozhodnutí o úpadku, proti
rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a proti rozhodnutí o schválení reorganizačního
plánu.
§ 93
(1) Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření,
proti rozhodnutí o úpadku, proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a proti rozhodnutí
o schválení reorganizačního plánu, předloží soud prvního stupně věc odvolacímu soudu,
jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání; po uplynutí této lhůty úkony
směřující k odstranění vad včasného odvolání, k doručení odvolání ostatním účastníkům,
k vyšetření podmínek řízení nebo jiná obdobná šetření činí předseda senátu odvolacího
soudu.
(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 odvolací soud projedná
a rozhodne o něm nejpozději do 2 měsíců poté, co mu bylo předloženo soudem prvního
stupně; ustanovení § 92 tím není dotčeno.
§ 94
(1) K projednání odvolání proti rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným
v insolvenčním řízení nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a) se odmítá odvolání,
b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení,
c) odvolání směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu, které se
podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé,
d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1 občanského soudního
řádu,
e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné
vykonatelnosti.
(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání
věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí,
jestliže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.
§ 95
Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání přípustné,
může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu
vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření
nebo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.
§ 96
(1) Obnova insolvenčního řízení není přípustná.
(2) V řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí insolvenčního
soudu vydanému v insolvenčním řízení se nepoužije § 235 odst. 2 občanského soudního
řádu. Rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního
soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci.
Hlava IV
Projednání úpadku a rozhodnutí o něm
Díl 1
Zahájení insolvenčního řízení
§ 97
(1) Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy
insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.
(2) Insolvenční návrh musí být v listinné podobě opatřen úředně ověřeným
podpisem osoby, která jej podala; jinak se k němu nepřihlíží.
(3) Je-li insolvenční návrh podepsán způsobem uvedeným v odstavci 2 pouze
zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, je podmínka uvedená
v odstavci 2 splněna jen tehdy, je-li úředně ověřeným podpisem opatřena k insolvenčnímu
návrhu připojená procesní plná moc. To platí obdobně, jedná-li za insolvenčního navrhovatele,
jímž je právnická osoba, jeho zaměstnanec (člen), který tím byl pověřen statutárním
orgánem, nebo byl-li insolvenční návrh podle § 390 odst. 1 podán za dlužníka osobou
podle § 390a odst. 1 na základě zvláštní plné moci.
(4) K insolvenčnímu návrhu, který není podán ve stanoveném formátu nebo
stanoveným způsobem, se nepřihlíží.
(5) K insolvenčnímu návrhu dlužníka podle § 390 odst. 1, který není sepsán
a podán osobou podle § 390a odst. 1 nebo 2, se nepřihlíží.
(6) K insolvenčnímu návrhu věřitele, vůči kterému trvají účinky všeobecného
nebo individuálního moratoria podle zákona o preventivní restrukturalizaci, se nepřihlíží.
(7) O tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, insolvenční soud
vyrozumí insolvenčního navrhovatele a, byl-li insolvenční návrh podán podle § 390
odst. 1, také osobu, která jej za insolvenčního navrhovatele podala podle § 390a
odst. 1, usnesením, proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné.
(8) Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li
o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
§ 98
(1) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem,
je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo
při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li
pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního
právního předpisu4) proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši
závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.
(2) Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho
statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li
těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost
každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.
(3) Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna,
bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho
insolvenční návrh odmítnut.
(4) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria podle zákona o preventivní
restrukturalizaci se odstavce 1 a 2 nepoužijí.
§ 99
(1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh,
odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.
(2) Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním
řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou
věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel.
(3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu
podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční
návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem
v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem,
které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení
veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.
§ 100
(1) Je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla
škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční
soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této
škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku19). Učiní
tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že
celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.
(2) Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby
kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného
opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která
nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu
o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem.
(3) V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné
újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu
s vydáním předmětu úschovy žalobci.
§ 100a
Předběžné posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem
(1) Má-li insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního
návrhu podaného věřitelem (§ 128a), rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty
v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují; učiní tak neprodleně,
nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního
návrhu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není odvolání přípustné; rozhodnutí
se pouze poznamená do spisu a tímto nabývá právní moci.
(3) V odůvodnění rozhodnutí podle odstavce 1 insolvenční soud stručně
uvede důvody, pro které se insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise
nezveřejňují v insolvenčním rejstříku.
(4) Při postupu podle odstavců 1 a 2 má právo nahlížet do spisu a činit
si z něho výpisy a opisy pouze dlužník a insolvenční navrhovatel.
(5) Neshledá-li insolvenční soud důvod k rozhodnutí podle odstavce 1,
učiní o tom ve lhůtě podle odstavce 1 záznam do spisu.
(6) Ustanovení § 128a není předběžným posouzením insolvenčního návrhu
podaného věřitelem dotčeno.
§ 101
Oznámení o zahájení insolvenčního řízení
(1) Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou,
kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh podaný
dlužníkem nebo kdy byl učiněn záznam do spisu podle § 100a odst. 5. Jestliže insolvenční
návrh podaný dlužníkem insolvenčnímu soudu dojde nebo je záznam do spisu podle §
100a odst. 5 učiněn v době, kdy do skončení úředních hodin insolvenčního soudu zbývají
méně než 2 hodiny, nebo ve dnech pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud tuto
vyhlášku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního
dne insolvenčního soudu. Vyhláška obsahuje
a) označení insolvenčního soudu, který ji vydal,
b) označení insolvenčního navrhovatele,
c) označení dlužníka,
d) údaj o okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku,
e) jméno a příjmení osoby, která ji vydala,
f) den vydání.
(2) Je-li podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení,
lhůta ke zveřejnění vyhlášky oznamující zahájení insolvenčního řízení podle odstavce
1 činí 3 pracovní dny ode dne, kdy takový návrh došel insolvenčnímu soudu; insolvenční
návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a jiné dokumenty v insolvenčním spise
se zveřejní v insolvenčním rejstříku nejdříve spolu s vyhláškou.
(3) Vyhláška podle odstavce 1 se doručuje účastníkům insolvenčního řízení;
odvolání proti ní není přípustné.
(4) Rozhodne-li insolvenční soud podle § 100a odst. 1 a neodmítne-li
insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení
vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním
spise zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních
hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního soudu poté, co uplynula lhůta podle
§ 128a odst. 1. Odmítne-li insolvenční soud v této lhůtě insolvenční návrh pro zjevnou
bezdůvodnost, oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou spolu s insolvenčním
návrhem a jinými dokumenty v insolvenčním spise zveřejní v insolvenčním rejstříku
nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního
soudu po vydání rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu
pro zjevnou bezdůvodnost změněno.
Díl 2
Insolvenční návrh
§ 103
(1) Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání20) obsahovat
označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě
označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm
(sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická
osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.
Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační
složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.
(2) V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti,
které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých
vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny
důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho
se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
(3) Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů
tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje,
dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu
připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny
však nejsou součástí insolvenčního návrhu.
(4) Stejnopis insolvenčního návrhu věřitele se doručuje pouze dlužníku,
a to do vlastních rukou. Insolvenční návrh dlužníka se nedoručuje.
§ 104
(1) Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit
a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých
dlužníků (dále jen "seznam majetku"),
b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam
závazků"), nespojil-li s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení,
c) seznam svých zaměstnanců,
d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
(2) V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek,
včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají,
a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně
pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo
příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.
(3) V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny
osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva,
nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli
dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern21) ,
musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj
o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých
věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých
je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto
právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále
označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje
uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení
věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále
dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.
(4) Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to
v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně.
Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné
a úplné.
§ 105
(1) Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti
dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; je-li dlužníkem
právnická osoba, je insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci
podle zvláštního zákona65), povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným
podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti
nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle
zvláštního zákona66), soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce
účtuje. Jde-li v případě pohledávky podle věty první o pohledávku, která se do insolvenčního
řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle
§ 203.
(2) Je-li insolvenčním navrhovatelem podle odstavce 1 věta první za středníkem
zahraniční právnická osoba nebo fyzická osoba, která nemá bydliště nebo sídlo na
území České republiky, lze pohledávku doložit také dokladem ověřeným nebo vydaným
cizím státem, který je podle cizího právního řádu srovnatelný s uznáním pohledávky
dlužníkem s jeho ověřeným podpisem, vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem
se svolením k vykonatelnosti, nebo dokladem o tom, že o pohledávce účtuje podle účetních,
daňových nebo jiných obdobných předpisů cizího státu, který je podle cizího právního
řádu srovnatelný s potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce podle
odstavce 1.
(3) Nesplní-li věřitel, který podal insolvenční návrh, povinnost podle
§ 177 odst. 2 a 3, platí, že pohledávku vůči dlužníkovi neosvědčil, ledaže jde o
případ podle § 177 odst. 4 nebo 6.
§ 106
(1) Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením,
musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddlužení. S insolvenčním
návrhem je rovněž možné spojit návrh na povolení reorganizace. V těchto případech
musí insolvenční návrh obsahovat i náležitosti předepsané pro tyto návrhy a musí
k němu být přiloženy další pro ně požadované přílohy.
(2) I když s insolvenčním návrhem nejsou spojeny návrhy podle odstavce
1, může v něm být uvedeno, jak má být podle insolvenčního navrhovatele řešen úpadek
dlužníka.
§ 107
(1) Další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než
insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od
okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o
původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního
navrhovatele.
(2) Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době
jeho přistoupení k řízení.
(3) Podle odstavců 1 a 2 se nepostupuje, byl-li další insolvenční návrh
podán v době, po kterou se na základě rozhodnutí podle § 100a odst. 1 insolvenční
návrh dříve podaný věřitelem ani jiné dokumenty v insolvenčním spise nezveřejňují
v insolvenčním rejstříku. Dříve podaný insolvenční návrh se považuje za přistoupení
k řízení zahájenému později podaným insolvenčním návrhem zveřejněným v insolvenčním
rejstříku; odstavec 1 věta druhá a odstavec 2 se použijí obdobně.
(4) Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud
již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak
toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud
vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční
návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu,
avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel
podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu
z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí,
jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli
již dříve doručeno.
(5) K dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud
vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží. Je-li součástí dalšího insolvenčního návrhu
i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který byl podán dříve, než insolvenční
soud o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob
řešení dlužníkova úpadku zachovány.
(6) Stejnopis dalšího insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než
dlužníkem se doručuje pouze dosavadnímu insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku, a
to do vlastních rukou.
§ 108
Záloha na náklady insolvenčního řízení
(1) Je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která
je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení
ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě,
která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního
řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu.
To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec
dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním
navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské
smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1.
(2) Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit
insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního
řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit
jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu
nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli - zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka,
jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu
neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez
zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení
oddlužení.
(3) Výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky
50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně
a nerozdílně.
(4) Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím
insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční
soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li
tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
(5) Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady
insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku
za majetkovou podstatou.
(6) Je-li vydáno předběžné opatření podle § 147 odst. 6, považuje se
složená záloha na náklady insolvenčního řízení za částku uhrazenou na základě takového
předběžného opatření.
Díl 3
Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení
§ 109
(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:
a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou
být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,
b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví
dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt
jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního
práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které
bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění
přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací
podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně
v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí
pohledávky po zahájení insolvenčního řízení,
c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví
dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo
zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a
pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí
či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka,
na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními
tímto rozhodnutím založenými. Pro pohledávky věřitelů na výživném ze zákona vzniklé
po zahájení insolvenčního řízení však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci
srážkami ze mzdy do prohlášení konkursu nebo schválení oddlužení, ledaže insolvenční
soud rozhodne jinak kvůli důvodné pochybnosti, že takový výkon rozhodnutí nebo exekuce
sleduje zneužití práva na úkor ostatních věřitelů. Není-li dále stanoveno jinak,
výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti
povinnému,
d) nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu
srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako
se mzdou nebo platem.
(2) Úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon
učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí
nebo exekucí. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také další účinky stanovené
zákonem.
(3) Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze
přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.
(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění
vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.
(5) Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají
účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení,
a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.
(6) K rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí
nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení
nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční
soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí
nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s
omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření
připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením
podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé
mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení.
Rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé se doručuje zvlášť také orgánu nebo
osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce
přijala nebo připravovala.
§ 110
(1) Věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni
uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě
nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek.
(2) Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit
v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením
o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního
řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení.
(3) Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé
podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit.
Náležitosti této výzvy stanoví prováděcí právní předpis.
Nakládání s majetkovou podstatou
§ 111
(1) Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet
se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání
s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít
o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli
zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení
je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností
stanovených zvláštními právními předpisy22), k provozování podniku v rámci obvyklého
hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a
ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování
pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň
(§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu
majetkové podstaty možné.
(3) Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými
v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům
neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního
soudu.
§ 112
(1) Insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce
i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání
s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111.
(2) Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže
vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné
i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.
(3) Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění
dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví
nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu13).
(4) Jestliže insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zruší předběžné
opatření, kterým byl ustanoven předběžný správce, uloží mu současně, aby ve stanovené
lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který
spravoval, a aby vyúčtoval náklady, které mu vznikly. Stejně se postupuje, jestliže
na základě odvolání změní předběžné opatření odvolací soud, ledaže jde o změny, které
se netýkají osoby předběžného správce a jeho činnosti.
§ 113
(1) Je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám
v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu
nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi
nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může
nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce.
Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění
neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného
správce, pokud tak neučinil dříve.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 doručí insolvenční soud do vlastních
rukou dlužníkovi a předběžnému správci.
(3) Týkají-li se omezení uložená dlužníku té části jeho majetkové
podstaty, která je zapsána v katastru nemovitostí, v Rejstříku zástav nebo v jiných
veřejných či neveřejných seznamech, které podle zvláštních právních předpisů osvědčují
vlastnictví nebo jiná věcná práva k tomuto majetku, insolvenční soud doručí stejnopis
předběžného opatření také katastrálním pracovištím příslušných katastrálních úřadů
(dále jen "katastrální pracoviště"), Notářské komoře České republiky a orgánu nebo
osobě, která vede jiný veřejný či neveřejný seznam.
(4) Proti předběžnému opatření nařízenému podle tohoto ustanovení
se může odvolat pouze dlužník. Jde-li o usnesení, kterým insolvenční soud návrh na
nařízení takového předběžného opatření zamítl, je osobou oprávněnou k podání odvolání
osoba, která návrh podala.
(5) Předběžné opatření zanikne
a) uplynutím doby, po kterou mělo trvat,
b) vydáním rozhodnutí podle § 142, neurčí-li insolvenční soud v
takovém rozhodnutí, že předběžné opatření zanikne až právní mocí rozhodnutí,
c) účinností moratoria, ledaže insolvenční soud určil v rozhodnutí
o vyhlášení moratoria jinak,
d) vydáním rozhodnutí, kterým se předběžné opatření zruší, jakmile
pominou důvody, pro které bylo nařízeno.
(6) Rozhodnutí podle odstavce 5 písm. d) může insolvenční soud vydat
i bez návrhu. Pro jeho doručení platí odstavce 2 a 3 obdobně; odvolat se proti němu
může pouze osoba, která návrh na nařízení předběžného opatření podala, není-li totožná
s osobou, která navrhla zrušení předběžného opatření.
§ 114
Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek
po zahájení insolvenčního řízení dlužníku, ačkoliv podle předběžného opatření má
plnění poskytnout předběžnému správci, a plnění se nedostane do majetkové podstaty,
není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o předběžném opatření nemohla
vědět.
Díl 4
Moratorium
§ 115
Dlužník, který je podnikatelem, může do 7 dnů od podání insolvenčního
návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním
soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení moratoria; toto právo nemá právnická
osoba v likvidaci.
Návrh na moratorium
§ 116
(1) Návrh na moratorium musí kromě obecných náležitostí podání18) obsahovat
všechny skutečnosti, které odůvodňují jeho vyhlášení.
(2) K návrhu podle odstavce 1 je dlužník kromě seznamů a listin, které
je povinen připojit k insolvenčnímu návrhu, povinen připojit poslední účetní závěrku
a písemné prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek,
že s vyhlášením moratoria souhlasí; podpisy věřitelů na tomto prohlášení musí být
úředně ověřeny.
§ 117
Rozhodnutí o návrhu na moratorium
O návrhu na moratorium rozhodne insolvenční soud do konce pracovního
dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel; § 43 občanského soudního
řádu se nepoužije.
§ 118
Vyhlášení moratoria
(1) Insolvenční soud vyhlásí moratorium, jestliže jsou splněny předpoklady
uvedené v § 115 a 116 a nebylo-li dosud rozhodnuto o insolvenčním návrhu; jinak návrh
na moratorium odmítne.
(2) Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vyhlásí moratorium, není
odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým se návrh na moratorium odmítá, se může
odvolat pouze dlužník.
§ 119
Účinnost moratoria
(1) Moratorium je účinné od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o jeho
vyhlášení v insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu na moratorium,
nejdéle však 3 měsíce.
(2) Insolvenční soud může na návrh dlužníka prodloužit moratorium
nejdéle o 30 dnů, jestliže dlužník k takovému návrhu připojí ke dni podání návrhu
aktualizovaný seznam závazků a písemné prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané
podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením moratoria souhlasí; podpisy věřitelů
na tomto prohlášení musí být úředně ověřeny.
Účinky moratoria
§ 120
(1) Po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, po dobu trvání moratoria zůstávají
zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.
§ 121
(1) I v době trvání moratoria mohou oprávněné osoby přistoupit k řízení
a věřitelé uplatnit svá práva přihláškou pohledávky. Účinky těchto úkonů však nastávají
až zánikem moratoria, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Za věřitele dlužníka se po dobu trvání moratoria považují přihlášení
věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků.
§ 122
Nakládání s majetkovou podstatou po dobu trvání moratoria
(1) Závazky bezprostředně souvisící se zachováním provozu podniku
vzniklé v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm je dlužník po
dobu trvání moratoria oprávněn hradit přednostně před dříve splatnými závazky.
(2) Smlouvy na dodávky energií a surovin, jakož i další smlouvy o
dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu
3 měsíců, nemůže druhý účastník smlouvy po dobu trvání moratoria vypovědět nebo od
nich odstoupit pro prodlení dlužníka s placením úhrady za zboží nebo služby, ke kterému
došlo před vyhlášením moratoria, nebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka, hradí-li
dlužník na základě těchto smluv řádně a včas alespoň závazky podle odstavce 1.
(3) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není po dobu
trvání moratoria přípustné, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením.
To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před vyhlášením
moratoria.
§ 123
(1) Navrhne-li to dlužník, ustanoví insolvenční soud v rozhodnutí o
vyhlášení moratoria předběžného správce. Za trvání moratoria ustanoví insolvenční
soud předběžného správce též na návrh věřitele nebo věřitelů dlužníka, kteří nepodepsali
prohlášení podle § 116 odst. 2 a jejichž pohledávky, počítané podle výše, činí alespoň
desetinu pohledávek věřitelů, které dlužník uvedl v seznamu závazků.
(2) Nejde-li o insolvenčního navrhovatele, může insolvenční soud navrhovateli
nebo navrhovatelům podle odstavce 1 uložit, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu
na náklady předběžného správce; § 108 se použije přiměřeně.
§ 124
Zánik moratoria
(1) Moratorium zaniká uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno; před
uplynutím této doby zaniká moratorium rozhodnutím insolvenčního soudu o jeho zrušení.
(2) Insolvenční soud zruší moratorium
a) na návrh většiny věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek,
uvedené v seznamu závazků,
b) i bez návrhu, jestliže dlužník uvedl v návrhu na moratorium
nepravdivé údaje, nebo vyjde-li za trvání moratoria najevo, že dlužník vyhlášením
moratoria sledoval nepoctivý záměr, zejména přednostní uspokojení jen některých jeho
věřitelů.
(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 písm. b) vydá insolvenční soud po
slyšení dlužníka, předběžného správce, byl-li ustanoven, a zpravidla též po vyjádření
alespoň 3 věřitelů s nejvyššími pohledávkami, kteří podepsali prohlášení podle §
116 odst. 2.
(4) O návrhu na zrušení moratoria rozhodne insolvenční soud neprodleně.
(5) Před uplynutím stanovené doby zanikne moratorium i tím, že insolvenční
soud zamítne nebo odmítne insolvenční návrh anebo řízení o něm zastaví.
§ 125
Dlužník uvedený v § 115 může u insolvenčního soudu podat návrh na moratorium
i před zahájením insolvenčního řízení. Není-li dále stanoveno jinak, platí pro řízení
o tomto návrhu obdobně § 115 až 124.
§ 126
(1) Rozhoduje-li o návrhu na moratorium před zahájením insolvenčního
řízení, nezveřejňuje insolvenční soud až do rozhodnutí o vyhlášení moratoria informace
o průběhu řízení; právo nahlížet do spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit
si z něho výpisy a opisy, má po tuto dobu pouze dlužník.
(2) Před zahájením insolvenčního řízení nastávají vyhlášením moratoria
účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; ustanovení § 122 tím není dotčeno.
(3) Pro vyrozumění o vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního
řízení se použije za trvání moratoria ustanovení § 102 obdobně.
(4) Moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení zaniká
i tím, že dlužník podá insolvenční návrh.
§ 127
(1) Dlužník, který v době trvání moratoria poruší své povinnosti stanovené
tímto zákonem, odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou jim tím způsobí.
Této odpovědnosti se dlužník zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl
zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě
požadovat se zřetelem k průběhu moratoria.
(2) Za škodu nebo jinou újmu vzniklou podle odstavce 1 ručí společně
a nerozdílně členové statutárního orgánu dlužníka.
§ 127a
Mimořádné moratorium
(1) V době do 30. června 2021 může dlužník, který je podnikatelem a který
nebyl k 5. říjnu 2020 v úpadku, podat u insolvenčního soudu před zahájením insolvenčního
řízení, případně po jeho zahájení k návrhu jiné osoby, návrh na mimořádné moratorium.
Jde-li o návrh na mimořádné moratorium podaný po zahájení insolvenčního řízení na
návrh jiné osoby, musí být podán do 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku
insolvenčním soudem. Není-li dále stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu
a pro účinky mimořádného moratoria § 117 až 124, § 126 odst. 1, 3 a 4 a § 127. Ustanovení
§ 118 odst. 1, § 119 odst. 2, § 120 odst. 2 a § 122 odst. 1 a 3 se nepoužijí.
(2) Návrh na mimořádné moratorium musí kromě obecných náležitostí
podání obsahovat:
a) okolnosti, na nichž se zakládá místní příslušnost insolvenčního
soudu ve smyslu § 7b,
b) prohlášení o tom, že dlužníkovo středisko hlavních zájmů je v
České republice, případně jiné okolnosti, na nichž se zakládá mezinárodní příslušnost
insolvenčního soudu,
c) počet dlužníkových zaměstnanců v pracovním poměru k datu podání
návrhu,
d) výši dlužníkova obratu za poslední účetní období,
e) čestné prohlášení dlužníka, že
i. mimořádné moratorium je navrhováno
v důsledku mimořádných opatření při epidemii ve smyslu § 1 zákona o některých opatřeních
ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního
řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby, případně dalších opatření
přijatých Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného
novým koronavirem SARS CoV-2,
ii. k 5. říjnu 2020 nebyl v úpadku a že všechny v návrhu
obsažené údaje jsou pravdivé a
iii. v průběhu dvou měsíců před 12. březnem 2020 ani
poté nevyplatil členům, společníkům nebo akcionářům nebo osobám jimi ovládaným nebo
je ovládajícím nebo členům orgánu mimořádné podíly na zisku, ani mezi ně jinak nerozdělil
vlastní zdroje a ani jim neposkytl jiné mimořádné plnění včetně předčasného splácení
úvěrů či zápůjček, nebo že bylo veškeré takto poskytnuté plnění vráceno.
(3) Insolvenční soud vyhlásí mimořádné moratorium, jestliže návrh na
mimořádné moratorium obsahuje předepsané náležitosti a nebylo-li dosud rozhodnuto
o insolvenčním návrhu ani dříve vyhlášeno mimořádné moratorium; jinak návrh na mimořádné
moratorium odmítne. V rozhodnutí, kterým se mimořádné moratorium vyhlašuje, insolvenční
soud vždy uvede, že se jedná o mimořádné moratorium.
(4) Se zveřejněním rozhodnutí o vyhlášení mimořádného moratoria v insolvenčním
rejstříku se spojují účinky podle § 109 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 a 6 a § 111.
Ustanovení § 112 a 113 se použijí obdobně. V době po podání návrhu na mimořádné moratorium
je dlužník povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat,
aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, a společnému zájmu věřitelů je povinen
dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.
(5) Po dobu trvání mimořádného moratoria nebrání dlužníkovi ustanovení
§ 111 v tom, aby využil veřejné podpory poskytované podnikatelům ke zmírnění dopadů
onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2.
(6) Závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku vzniklé
po vyhlášení mimořádného moratoria je dlužník po dobu jeho trvání oprávněn hradit
přednostně před dříve splatnými závazky. Osoby, které nejsou podle § 122 odst. 2
oprávněny ukončit smlouvy s dlužníkem výpovědí nebo odstoupením, nejsou po dobu trvání
mimořádného moratoria oprávněny odepřít plnění nebo pokračování takových smluv ani
na základě jiného důvodu, ledaže jde o odepření nového čerpání úvěru či jiného peněžního
plnění v důsledku případu porušení podmínky pro jeho poskytnutí, který nastal již
před vyhlášením mimořádného moratoria.
(7) Lhůty k uplatnění práv vůči dlužníku po dobu trvání mimořádného moratoria
nezačínají nebo dále neběží.
(8) Insolvenční soud může na návrh dlužníka prodloužit mimořádné moratorium
nejdéle o 3 měsíce, jestliže dlužník k takovému návrhu připojí seznam svých závazků,
o kterém čestně prohlásí, že je k datu podání návrhu úplný a správný, a písemné prohlášení
většiny jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením mimořádného
moratoria souhlasí. Není-li prohlášení věřitele doručeno insolvenčnímu soudu v elektronické
podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem věřitele nebo odesláno z datové
schránky věřitele, musí být podpis věřitele na tomto prohlášení úředně ověřen. Ustanovení
§ 53 se nepoužije. Souhlas věřitelů s prodloužením mimořádného moratoria podle věty
první se nevyžaduje, podal-li dlužník návrh na mimořádné moratorium do 31. srpna
2020.
(9) Před zánikem mimořádného moratoria podle § 126 odst. 4 insolvenční
soud zruší mimořádné moratorium i postupem podle § 124 odst. 2 písm. b), odst. 3
a 4. Ustanovení § 124 odst. 5 se nepoužije. Ustanovení § 124 odst. 2 písm. a) se
použije pouze v případě, že mimořádné moratorium bylo prodlouženo podle odstavce
8.
(10) Mimořádné moratorium skončí i tím, že insolvenční soud na dlužníkův
návrh rozhodne o jeho skončení nebo vyhlásí moratorium podle § 115. Skončí-li mimořádné
moratorium uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno, nebo rozhodnutím insolvenčního
soudu na dlužníkův návrh, vyškrtne insolvenční soud dlužníka neprodleně ze seznamu
dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.
(11) Odpovědnost a ručení podle § 127 se vztahuje i na škodu nebo jinou
újmu vzniklou nepravdivým prohlášením ohledně skutečností uvedených v odstavci 2
písm. e) a ohledně seznamu závazků předloženého podle odstavce 8.
(12) Není-li v tomto paragrafu stanoveno jinak, všude tam, kde tento
zákon používá označení moratorium, rozumí se tím i mimořádné moratorium.
(13) Ministerstvo spravedlnosti uveřejní elektronický formulář návrhu
na mimořádné moratorium způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Díl 5
Projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm
§ 128
(1) Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který
je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky
nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl
insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
(2) Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy
nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli
lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a je-li insolvenční návrh podán za dlužníka
osobou podle § 390a odst. 1, vyzve ji insolvenční soud usnesením k doplnění insolvenčního
návrhu v jím určené lhůtě a toto usnesení doručí také dlužníku. Tato lhůta nesmí
být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Je-li
insolvenční návrh podán za dlužníka osobou podle § 390a odst. 1, nezačne tato lhůta
běžet dříve, než je usnesení podle věty první doručeno jak dlužníku, tak osobě podle
§ 390a odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční
soud jej odmítne.
(3) Insolvenční soud může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104
odst. 1 a případně též výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity předložil
i dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem; má-li insolvenční navrhovatel vůči
dlužníku vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku
vždy. Seznam majetku, výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity zveřejní v
takovém případě v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku.
(4) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí podle odstavce
1 je insolvenční navrhovatel. Proti rozhodnutí podle odstavce 3 není odvolání přípustné.
§ 128a
Odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost
(1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také
tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co
byl insolvenční návrh podán.
(2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže
a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou,
ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,
b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel
při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím
o insolvenčním návrhu,
c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých
práv na úkor dlužníka, nebo
d) záloha na náklady insolvenčního řízení splatná s podáním insolvenčního
návrhu nebyla věřitelem, který insolvenční návrh podal, řádně a včas zaplacena.
(3) V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost,
může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil
pokutu určenou do výše 500 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci, zejména k
okolnostem podání insolvenčního návrhu, následkům jeho podání a jejich závažnosti,
k jednání insolvenčního navrhovatele po podání návrhu a případné účinné snaze nahradit
způsobenou škodu nebo odstranit škodlivé následky.
(4) Insolvenční navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl pravomocně odmítnut
podle odstavce 1, může podat nový insolvenční návrh proti stejnému dlužníkovi nejdříve
po 6 měsících od právní moci rozhodnutí podle odstavce 1, jinak se k insolvenčnímu
návrhu nepřihlíží. To neplatí, byl-li insolvenční návrh odmítnut proto, že spolu
s insolvenčním návrhem nebyla složena záloha na náklady insolvenčního řízení.
(5) Bylo-li dříve rozhodnuto podle § 100a odst. 1, insolvenční soud rozhodnutí
podle odstavce 1, případně i rozhodnutí o odvolání proti němu, doručí zvlášť pouze
insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku.
§ 129
(1) Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání
rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
(2) Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku
znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která
pohledávku od věřitele nabyla.
§ 130
(1) Je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví.
Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak
než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční
soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.
(2) Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme
zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli,
který vzal návrh zpět.
(3) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku
nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční
soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.
(4) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí podle odstavců
1 až 3 je pouze insolvenční navrhovatel.
(5) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení
insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování
o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil
zastavení insolvenčního řízení.
§ 131
(1) Skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí
být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.
(2) Při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem se k výkazu
stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 přihlíží pouze,
předloží-li dlužník oba dokumenty insolvenčnímu soudu nejpozději do 14 dní od zveřejnění
vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tuto lhůtu může
insolvenční soud na žádost dlužníka z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně
prodloužit.
§ 132
(1) U insolvenčního návrhu dlužníka postačí, jsou-li rozhodné skutečnosti
osvědčeny údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami.
(2) Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jeho jménem
samostatně nebo má-li více osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných
jednat jeho jménem samostatně, a není-li jeho insolvenční návrh některou z těchto
osob podepsán, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku až poté, co se takováto
osoba k insolvenčnímu návrhu vyjádřila nebo jí uplynula lhůta k vyjádření. Obdobně
se postupuje, má-li dlužník více zákonných zástupců oprávněných jednat jeho jménem
samostatně.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat, vyjdou-li v průběhu insolvenčního
řízení najevo skutečnosti, které jsou s tvrzeními dlužníka obsaženými v insolvenčním
návrhu nebo se skutečnostmi obsaženými v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu
v rozporu. Totéž platí, jestliže insolvenční soud zjistí, že další osoby oprávněné
jednat jménem dlužníka, které insolvenční návrh nepodepsaly, s podáním insolvenčního
návrhu nesouhlasí.
§ 133
(1) Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm
zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání
jen tehdy, jestliže
a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval,
nebo
b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných
důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím
věci bez nařízení jednání souhlasí.
(2) Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby
než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník
je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího
úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního
návrhu dlužníka.
(3) Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu
před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.
§ 134
Insolvenční soud je povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního
návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. O insolvenčním návrhu rozhodne bez zbytečného
odkladu, v případě uvedeném v § 132 odst. 1 nejpozději do 15 dnů od jeho podání;
je-li vyhlášeno moratorium, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od zániku
moratoria.
§ 135
Při projednávání insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem
mají jiní účastníci insolvenčního řízení než dlužník stejná práva a povinnosti jako
insolvenční navrhovatel; jednají však pouze sami za sebe. Odporují-li jejich úkony
úkonům insolvenčního navrhovatele, posoudí je insolvenční soud po uvážení všech okolností.
Rozhodnutí o úpadku
§ 136
(1) Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo
dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.
(2) Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat
a) výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící
úpadek,
b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,
c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku,
d) výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky,
tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání,
e) výzvu, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili,
jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo
jiných majetkových hodnotách, s poučením, že jinak mohou odpovídat za škodu nebo
jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka
sloužící k zajištění, nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva; to neplatí,
jsou-li tato zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu,
f) není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení
oddlužení, výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného
jednání; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, výrok,
jímž se uloží insolvenčnímu správci podat insolvenčnímu soudu ve lhůtě do 2 měsíců
po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek zprávu o přezkumu, zprávu pro oddlužení
a předložit soupis majetkové podstaty,
g) výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby
ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznam svého majetku
s uvedením svých dlužníků, a není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, seznam závazků
s uvedením svých věřitelů,
h) je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení,
výzvu, aby v případě zájmu přihlášení věřitelé insolvenčnímu soudu sdělili, že mají
zájem o výkon funkce ve věřitelském orgánu,
i) je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení,
výzvu nezajištěným věřitelům, aby soudu ve lhůtě do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro
oddlužení v insolvenčním rejstříku navrhli konání schůze věřitelů podle § 399 odst.
1 nebo aby v této lhůtě hlasovali podle § 400, s poučením o následcích zmeškání této
lhůty.
(3) V rozhodnutí o úpadku spojeném s rozhodnutím o povolení oddlužení,
případně kdykoliv po povolení oddlužení, insolvenční soud přikáže plátci mzdy nebo
jiného příjmu dlužníka, aby prováděl srážky za účelem uhrazení zálohy na odměnu a
hotové výdaje insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení. Plátce
mzdy nebo jiného příjmu provádí srážky v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí
uspokojeny přednostní pohledávky, nejvýše však ve výši stanovené prováděcím právním
předpisem; ustanovení § 391 odst. 2 a § 398 odst. 5 se použijí obdobně. Nestačí-li
sražená částka k uhrazení zálohy, postihnou se těmito srážkami i peněžní prostředky
podléhající zajištění podle § 109 odst. 2.
(4) Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení,
rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění, jestliže žádný z věřitelů neuplatnil stanovisko
podle § 389 odst. 2 písm. a) a nebyly zde pochybnosti podle § 397 odst. 1.
(5) V rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti
dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a
6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží
insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního
správce alespoň v minimální výši stanovené prováděcím právním předpisem, a to v rozsahu,
ve kterém k úhradě těchto záloh nepostačují peněžní prostředky získané postupem podle
odstavce 3.
(6) Insolvenční správce ustanovený v rozhodnutí o úpadku navazuje na
činnost předběžného správce, byl-li dříve ustanoven. Nejde-li o stejnou osobu, je
předběžný správce povinen podat insolvenčnímu správci úplné informace o své dosavadní
činnosti a předat mu její výsledky, jakož i doklady, které má k dispozici, a poskytnout
mu potřebnou součinnost.
§ 137
(1) Není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, svolá insolvenční soud
schůzi věřitelů tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku.
(2) Není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, určí insolvenční soud
termín přezkumného jednání tak, aby se konalo nejpozději do 2 měsíců po uplynutí
lhůty k přihlášení pohledávek, ne však dříve než po 7 dnech od uplynutí této lhůty;
z důvodů hodných zvláštního zřetele může insolvenční soud tuto lhůtu prodloužit.
(3) Jestliže se první schůze věřitelů svolaná po rozhodnutí o úpadku
má konat před přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku další
schůzi věřitelů na den, kdy se má konat přezkumné jednání, a to tak, aby se konala
po skončení přezkumného jednání.
Účinky rozhodnutí o úpadku
§ 140
Předběžná opatření a započtení
(1) I po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předběžným opatřením
nařízeným insolvenčním soudem; insolvenční soud však může i bez návrhu změnit své
rozhodnutí o předběžném opatření. V rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat
s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního
správce.
(2) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí
o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před
rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení vzájemných
pohledávek dlužníka a věřitele v případě jistoty při nájmu bytu podle § 2254 občanského
zákoníku je přípustné i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny
do schválení oddlužení.
(3) Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův
věřitel
a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem,
nebo
b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo
c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku,
anebo
d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž
převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.
(4) Započtení podle odstavce 2 není rovněž přípustné v případech stanovených
dále tímto zákonem nebo předběžným opatřením insolvenčního soudu.
§ 140a
Přerušení řízení
(1) Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění
v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení
o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být
v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení
pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení
neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat
po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.
(2) Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a
neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.
(3) Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují
na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství37) nebo o vedlejší
účastenství38).
(4) Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí
věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení;
současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky
rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují,
ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí,
avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu,
v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí
se doručuje znovu.
§ 140b
Zákaz vydání rozhodnutí
Nejde-li o řízení uvedená v § 140a, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích
řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách
a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním
řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako
na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují
(§ 170); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným
činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové
podstatě dlužníka. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním
řízení nepřihlíží.
§ 140c
Nově zahájená řízení
V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit
soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové
podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které
se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory,
ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).
§ 140d
Jiná řízení
(1) Jiná řízení než soudní a rozhodčí řízení se rozhodnutím o úpadku
nepřerušují a lze je nově zahájit i v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o
úpadku; v těchto řízeních však po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku,
nelze rozhodnout o náhradě škody nebo jiné újmy. K rozhodnutím vydaným v rozporu
s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Nestanoví-li zákon jinak, je
účastníkem těchto jiných řízení i nadále dlužník.
(2) Rozhodnutím o úpadku se z jiných řízení podle odstavce 1 nepřerušují
zejména
a) daňové řízení,
b) řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem,
c) řízení o dlužných mzdových nárocích zaměstnanců dlužníka podle
zvláštního právního předpisu39),
d) řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti40).
§ 140e
Výkon rozhodnutí a exekuce
(1) V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit
nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví
dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro
nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního
soudu vydaného podle § 203 odst. 5.
(2) Pro výkon rozhodnutí nebo exekuci nařízenou nebo zahájenou v rozporu
s omezením podle odstavce 1 platí § 109 odst. 6 obdobně.
§ 141
Odvolání proti rozhodnutí o úpadku
(1) Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu
dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního
návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to,
že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto,
že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo
vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.
(2) Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací
soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel
nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční
navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.
§ 141a
Právní moc rozhodnutí o úpadku
Po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný
orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s
omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.
Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu
§ 142
Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou
a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost,
b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze
odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu,
c) zamítnutí insolvenčního návrhu.
§ 143
(1) Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny
zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.
(2) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže
nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti
dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla
převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její
část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního
řízení.
(3) Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud
insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré
víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí
osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí
v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.
(4) Je-li dlužníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne insolvenční
návrh podaný věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek
po zahájení insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil.
§ 144
Insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude
postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.
§ 145
Proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se může odvolat pouze
insolvenční navrhovatel.
§ 146
(1) Účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti
případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního
řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.
(2) V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží
ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.
(3) Je-li toho podle stavu insolvenčního řízení zapotřebí, rozhodne
insolvenční soud po právní moci rozhodnutí podle § 142 o hotových výdajích a odměně
předběžného správce, jakož i o způsobu jejich úhrady; § 38 a 39 platí obdobně.
§ 147
(1) Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční
návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního
řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo
na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech
se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo
odmítnutí insolvenčního návrhu.
(2) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit
také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh
byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho
úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků,
anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3.
(3) Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění
náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně členové jeho
statutárního orgánu, ledaže prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního
návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční návrh není podán důvodně,
nebo o tom, že není splněn některý z dalších předpokladů stanovených zákonem pro
vydání rozhodnutí o úpadku.
(4) Žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník
podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí
řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto
rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí
tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor.
(5) Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavců
1 a 2, právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 tím zaniká. Nebyla-li
včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavce 3, právo domáhat se splnění náhrady
škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 podle odstavce 3 tím zaniká.
(6) Je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení
a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo
jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě
uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou
peněžitou částku19). Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání
rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního
návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; nebyl-li insolvenční návrh
odmítnut podle § 128a, nelze předběžné opatření nařídit před nabytím právní moci
takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody
nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční
soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.
Díl 6
Stanovení způsobu řešení úpadku
§ 148
(1) Insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení
konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací
nebo oddlužením.
(2) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako
způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň
polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň
polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční
soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.
(3) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení
oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení
úpadku.
§ 149
(1) Nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu
řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku;
nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o
úpadku.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, jestliže
a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení
zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne
insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů
po rozhodnutí o úpadku, nebo
b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku
reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční
soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů
svolané rozhodnutím o úpadku.
(3) Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce
1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva
insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého
způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce
k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč.
§ 150
Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149
odst. 1 a je-li dlužník podnikatelem, u kterého je podle tohoto zákona přípustná
reorganizace, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení
o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem nebo reorganizací.
§ 151
(1) Usnesení schůze věřitelů podle § 150 je přijato, jestliže z
věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů
a) pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných
věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech přítomných
nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo
b) pro ně hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle
výše pohledávek.
(2) Jestliže z věřitelů přítomných na schůzi věřitelů se zúčastní hlasování
pouze zajištění věřitelé nebo pouze nezajištění věřitelé, je usnesení schůze věřitelů
podle § 150 přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání
schůze věřitelů pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných hlasujících věřitelů
počítána podle výše jejich pohledávek.
(3) Za přítomného podle odstavce 1 a 2 se nepovažuje věřitel, který
hlasoval písemně.
§ 152
Přijme-li schůze věřitelů usnesení podle §
150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To
neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u
které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu
s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil
insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.
§ 153
(1) Jestliže insolvenční soud rozhodne, že způsobem řešení úpadku je
reorganizace, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení znalce za účelem
ocenění majetkové podstaty; současně znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně.
Obdobně insolvenční soud postupuje, jestliže schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu
řešení úpadku dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení majetkové
podstaty podle § 290.
(2) Schůze věřitelů, která přijme usnesení o způsobu řešení úpadku reorganizací,
nebo schůze věřitelů, která vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem
přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení majetkové podstaty podle § 290, může
též přijmout usnesení, kterým určí osobu znalce podle odstavce 1; v takovém případě
rozhodne insolvenční soud o ustanovení znalce podle tohoto usnesení.
(3) Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce je přijato, jestliže
z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly
nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.
§ 154
(1) Odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem podle § 153 se řídí
předpisy, které obecně upravují odměňování znalce při úkonech mimo soudní řízení23).
(2) Výši odměny znalce podle odstavce 1 schvaluje věřitelský výbor;
nedojde-li ke schválení odměny do 15 dnů po ustanovení znalce, schvaluje jeho odměnu
insolvenční soud.
§ 155
(1) Pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí insolvenčního
soudu podle § 153 platí, že provoz dlužníkova podniku skončil ke dni podání znaleckého
posudku; části majetkové podstaty, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze
zajištění, se ve znaleckém posudku ocení i odděleně.
(2) Znalecký posudek podle odstavce 1 předkládá znalec insolvenčnímu
soudu, který neprodleně poté svolá za účelem jeho projednání a schválení schůzi věřitelů,
ke které předvolá i znalce; znalecký posudek musí být zveřejněn v insolvenčním rejstříku
nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se má schůze věřitelů konat.
(3) Po projednání znaleckého posudku rozhodne schůze věřitelů o tom,
zda jej schvaluje; usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku je přijato,
jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro
ně hlasovaly nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.
(4) Podle usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku vydá
insolvenční soud rozhodnutí o ceně majetkové podstaty; proti tomuto rozhodnutí není
odvolání přípustné.
§ 156
Jestliže schůze věřitelů znalecký posudek neschválí, může přijmout usnesení,
kterým určí osobu nového znalce; ustanovení § 153 až 155 platí obdobně.
§ 157
(1) Zajištění věřitelé uhradí do majetkové podstaty společně a nerozdílně
polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci, a to ve lhůtě stanovené ve výzvě
insolvenčního správce; mezi sebou se vypořádají podle poměru hodnot jejich zajištění
určených znaleckým posudkem.
(2) Po dobu, po kterou je zajištěný věřitel v prodlení se splněním povinnosti
podle odstavce 1, se jeho zajištěná pohledávka neúročí.
Díl 7
Rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku
§ 158
(1) Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne
insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že
a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo
b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou
podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny.
(2) Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční
soud, že dlužník není v úpadku, též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto
návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili
s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které
ji podepsaly.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je vykonatelné a jeho účinky nastávají
dnem, kdy nabude právní moci. Právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí.
(4) Pro rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení části druhé
hlavy první dílu 8 tohoto zákona o zrušení konkursu přiměřeně.
(5) Tytéž účinky jako rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 má i rozhodnutí,
kterým odvolací soud změnil nebo zrušil rozhodnutí o úpadku vydané soudem prvního
stupně; právní mocí usnesení, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí o úpadku vydané
soudem prvního stupně, však insolvenční řízení nekončí.
Díl 8
Incidenční spory
§ 159
(1) Incidenčními spory jsou
a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek,
b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové
hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5,
c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,
d) spory na základě odpůrčí žaloby,
e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením
povinností insolvenčním správcem,
f) spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty
prodejem mimo dražbu,
g) spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající
se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem,
h) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.
(2) Pro jiné spory, jejichž účastníkem je insolvenční správce, nelze
ustanovení o incidenčních sporech použít, i když probíhají za trvání insolvenčního
řízení.
(3) Není-li dále stanoveno jinak, v incidenčních sporech nelze pokračovat
po skončení insolvenčního řízení.
(4) V incidenčních sporech podle odstavce 1 písm. a) až c) a e) až g)
lze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle § 308 odst.
1 písm. c) nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního
plánu, anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení.
Incidenční spory podle odstavce 1 písm. a) se v takovém případě považují za spory
o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po kterou trvalo
insolvenční řízení, a incidenční spory podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou sporů
o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, za spory o určení, zda věc, právo,
pohledávka nebo jiná majetková hodnota náležela do majetkové podstaty dlužníka ke
dni skončení insolvenčního řízení.
(5) Účastníkem incidenčních sporů podle odstavce 1 písm. a) až c) a f)
a g), v nichž lze pokračovat podle odstavce 4, se dnem skončení insolvenčního řízení
stává místo insolvenčního správce dlužník.
(6) Incidenční spory podle odstavce 1 písm. d) se dnem, kdy insolvenční
řízení skončí zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo rozhodnutím, jímž
insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím,
jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení, přerušují a lze v nich pokračovat
pouze na návrh některého z dlužníkových věřitelů podaný do 30 dnů od přerušení takového
sporu. Dnem, kdy jeho návrh došel insolvenčnímu soudu, se každý takový věřitel stává
účastníkem řízení místo insolvenčního správce. Nepodá-li takový návrh ve stanovené
lhůtě žádný z věřitelů, insolvenční soud řízení o incidenčním sporu zastaví.
§ 160
(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby,
podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu
žaloby.24)
(2) Stanoví-li tak rozvrh práce, incidenční spor projedná a rozhodne
jiný soudce insolvenčního soudu.
(3) V řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy
třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle
§ 80 odst. 1, účastníkům řízení se rozhodnutí ve věci samé doručuje do vlastních
rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční
soud vždy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení §
75 odst. 2 se nepoužije.
(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu
nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky,
které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat25) .
(5) Brání-li projednání žaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky
řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit, insolvenční soud
řízení o této žalobě zastaví.
§ 161
(1) Insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které
neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníky
a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může insolvenční soud upustit v případech,
kdy to připouští občanský soudní řád.
(2) Jestliže insolvenční soud ukončí účast popírajícího věřitele v insolvenčním
řízení v průběhu incidenčního sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky,
lze v incidenčním sporu pokračovat jen na návrh insolvenčního správce. Dnem, kdy
insolvenčnímu soudu takový návrh dojde, se insolvenční správce stává účastníkem incidenčního
sporu místo popírajícího věřitele; insolvenční soud poté vrátí popírajícímu věřiteli
složenou jistotu. Nepodá-li insolvenční správce tento návrh ve lhůtě, kterou mu insolvenční
soud za tím účelem určí, insolvenční soud řízení o incidenčním sporu vůči popírajícímu
věřiteli zastaví.
§ 162
(1) V incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li
o rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením.
(2) Smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčním správcem může insolvenční
soud schválit, jen jestliže s ním souhlasí věřitelský výbor.
§ 163
O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční
soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního
řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu
je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).
Hlava V
Věřitelé a uplatňování pohledávek
Díl 1
Postavení věřitelů a jejich pohledávek
§ 165
(1) Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují
v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního
plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří
věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky.
(3) Jinak než postupem podle odstavce 1 lze v insolvenčním řízení uspokojit
z majetkové podstaty pouze pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon; uspokojení
jiných pohledávek je vyloučeno.
(4) Není-li dále stanoveno jinak, plnění poskytnuté věřiteli po rozhodnutí
o úpadku postupem podle tohoto zákona k uspokojení jeho pohledávky se započte nejprve
na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z prodlení a nakonec na náklady spojené s
uplatněním pohledávky.
§ 166
Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v
níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit
listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří
mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění,
a jde-li o zajištěné věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k
jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota
nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g).
§ 167
(1) Zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení
věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka
zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující
doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění
věřitelé písemně jinak. To platí obdobně pro věřitele podmíněných pohledávek nebo
pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo
jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g).
(2) Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným
činem se uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty,
byly-li tyto hodnoty zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška
pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li
takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na
nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení
podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu. Ustanovení
týkající se postavení zajištěných věřitelů platí pro tyto věřitele obdobně.
(3) Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení
po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje
se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky
dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za
nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení
zajištění..
(4) Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v
insolvenčním řízení zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě,
že nepodal přihlášku své pohledávky.
(5) Je-li zajišťovací právo, které zaniklo zpeněžením podle odstavce
4, zapsáno ve veřejném či neveřejném seznamu, který podle zvláštního právního předpisu
osvědčoval vlastnictví nebo jiná věcná práva ke zpeněžené věci, pohledávce, právu
nebo jiné majetkové hodnotě, vydá insolvenční správce nabyvateli zpeněžené věci,
pohledávky, práva nebo jiné majetkové hodnoty neprodleně potvrzení o zániku zajištění.
§ 168
Pohledávky za majetkovou podstatou
(1) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení
insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou
a) náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí,
byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem,
b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného
soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo
insolvenčnímu správci,
c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského
výboru,
d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v
souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než dlužník,
e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle
§ 122 odst. 2,
f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování.
(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí
o úpadku, jsou
a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,
b) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,
c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení
obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí
o úpadku,
d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním
soudem za účelem ocenění majetkové podstaty,
e) daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální
zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní
pojištění,
f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními
oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení,
g) pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují
za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže
se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení;
to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání
oddlužení,
h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv,
které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními
oprávněními odmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku v době
od zahájení insolvenčního řízení do dne, kdy podle tohoto zákona nastaly účinky odmítnutí;
to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání
oddlužení,
i) úroky podle § 171 odst. 4,
j) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci
součinnost,
k) další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.
(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou
se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.
§ 169
Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou
(1) Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou jsou
a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon
ohledně některých z nich nestanoví jinak,
b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví,
c) pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy
vyplacené zaměstnancům, za náhradní výživné podle jiného zákona a za prostředky odvedené
podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě
povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést
opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň
z přidané hodnoty,
d) pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem,
e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,
f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové
podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení,
g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před
zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční
řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,
h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.
(2) Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou,
pokud vznikly podle zákona o preventivní restrukturalizaci, jsou
a) pohledávky z poskytnutého prozatímního financování,
b) pohledávky nespřízněných osob vymezených podle zákona o preventivní
restrukturalizaci z poskytnutého nového financování a
c) pohledávky věřitele ze smluv o dodávkách zboží, služeb, energií
nebo jiného druhu plnění, které byly nezbytné pro pokračování běžného provozu obchodního
závodu podnikatele a které vznikly v době, ve které vůči němu trvaly účinky všeobecného
nebo individuálního moratoria.
(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám
za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.
§ 170
V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku,
není-li dále stanoveno jinak,
a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených
věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto
rozhodnutí,
b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů,
které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku,
c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále
za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na
sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za
veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím
o úpadku,
e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po
rozhodnutí o úpadku,
f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.
§ 171
(1) Byl-li sjednán úrok, zajištěná pohledávka se úročí v rozsahu zajištění
ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku úrokovou sazbou dohodnutou
před tím, než se dlužník dostal do prodlení; to neplatí, jde-li o úrok z prodlení.
(2) Je-li způsobem řešení úpadku konkurs a majetková podstata je zpeněžena
podle § 290, zvyšuje se přihlášená pohledávka zajištěného věřitele o úroky přirostlé
podle odstavce 1.
(3) Je-li způsobem řešení úpadku konkurs a majetková podstata je zpeněžena
jinak než podle § 290, odstavec 1 se nepoužije.
(4) Je-li způsobem řešení úpadku reorganizace, přirůstají úroky podle
odstavce 1 věta před středníkem k pohledávce zajištěného věřitele ode dne následujícího
po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a splatné jsou měsíčně, jakmile znalec
ocení hodnotu zajištění.
§ 172
(1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční
řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním řízení uhradit
rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající
z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.
(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy
uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka,
zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se považuje
také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvláštního právního předpisu26) nebo
jiného obdobného podřízeného cenného papíru představujícího právo na splacení dlužné
částky vydaného podle práva cizího státu. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení,
za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v § 170 považují také
úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů
a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li
taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši
jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku.
(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti
na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují poměrně.
Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající
z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.
(4) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti
ve společnosti nebo v družstvu se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se
oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.
Díl 2
Přihlášky pohledávek a jejich přezkoumání
§ 173
Podání přihlášky
(1) Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od
zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku.
K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné
pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek
na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného
obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního
soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném
činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla
podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.
(2) Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož
i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo
exekucí.
(3) Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na
podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují
v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na
pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního
řízení vliv.
(4) Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik
práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne,
kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než
insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom
vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy
přihláška dojde insolvenčnímu soudu.
§ 173a
Účinky uplynutí lhůty k podání přihlášky
Uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky zaniká
účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 3.
Náležitosti přihlášky
§ 174
(1) Přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis
přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.
(2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání20)
obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované
pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.
(3) Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést,
zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu
jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované
pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.
(4) Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést
i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.
§ 175
Pohledávku je nutné vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku
nepeněžitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu
devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení,
a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti.
Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro něž Česká národní banka nevyhlašuje
kurz devizového trhu, se použije střední kurz centrální banky příslušné země, popřípadě
aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo k euru. Jde-li o pohledávku
nepeněžitou nebo pohledávku neurčité výše, musí být vyjádřena v penězích na základě
odhadu její hodnoty.
§ 176
Za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá
věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře
stanoví prováděcí právní předpis.
§ 177
(1) K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška
dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.
(2) Věřitel, který nabyl pohledávku postoupením nebo obdobným způsobem
po zahájení insolvenčního řízení anebo v posledních 6 měsících před zahájením insolvenčního
řízení, doloží v příloze přihlášky pohledávky čestné prohlášení, v němž uvede informaci
o tom, kdo je jeho skutečným majitelem podle zákona upravujícího evidenci skutečných
majitelů, a údaje o skutečnostech zakládajících postavení skutečného majitele.
(3) Věřitel nemá povinnost podle odstavce 2, jestliže se na obchod
podle zvláštního zákona67), z něhož pohledávka věřitele vznikla, uzavřený mezi povinnou
osobou podle zvláštního zákona67) a věřitelem, nevztahuje povinnost provést kontrolu
klienta podle zvláštního zákona67). Věřitel nemá povinnost podle odstavce 2 ani v
případě, kdy je hodnota plnění z právního jednání učiněného mezi věřitelem a jinou
než povinnou osobou, z něhož pohledávka věřitele vznikla, nižší než 10 000 EUR. Důvod,
pro který je povinnost podle odstavce 2 vyloučena, uvede věřitel v čestném prohlášení,
které předloží v příloze přihlášky.
(4) Je-li věřitelem fyzická osoba, odstavce 2 a 3 se nepoužijí.
(5) Dokud věřitel povinnost stanovenou v odstavcích 2 nebo 3 nesplní,
nesmí vykonávat hlasovací práva spojená s pohledávkou.
(6) Je-li informace o skutečném majiteli věřitele podle odstavce 2
uvedena v soudu a insolvenčnímu správci přístupné evidenci podle zvláštního právního
předpisu, věřitel podle odstavce 2 nemá povinnost doložit ji podle odstavce 2 ani
doložit prohlášení podle odstavce 3.
§ 178
(1) Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená
pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50
% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém
byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené
pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku
přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch
majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení
a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila
rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.
(2) Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci
1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět
předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží
k popřené části pohledávky.
§ 179
(1) Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená
zajištěná pohledávka zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení této pohledávky
v rozsahu menším než 50 % její výše nebo že má právo na uspokojení ze zajištění v
pořadí horším, než uvedl v přihlášce pohledávky, k jeho právu na uspokojení této
pohledávky ze zajištění se v insolvenčním řízení nepřihlíží; to neplatí, záviselo-li
rozhodnutí insolvenčního soudu o výši zajištěné přihlášené pohledávky na znaleckém
posudku nebo na úvaze soudu. Ustanovení § 167 odst. 4 tím není dotčeno. Věřiteli,
který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního
správce uložit, aby ve prospěch zajištěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku
se zajištěním ke stejnému majetku, zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem
okolnostem uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajištění, nejvýše však
částku, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila hodnotu zjištěného
zajištění; jde o incidenční spor.
(2) Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci
1, se nepovažuje za uplatněnou v přihlášce ta část práva na uspokojení ze zajištění,
kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se
podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části práva na uspokojení ze zajištění.
§ 180
Povinnost zaplatit částku podle § 178 nebo 179 nelze uložit věřiteli,
který práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonával.
§ 181
Osoby, které přihlášku pohledávky podepsaly, ručí za splnění povinnosti
zaplatit částku podle § 178 nebo 179; v případě, že jde o zástupce na základě plné
moci, však za splnění této povinnosti ručí osoby, které zástupce k takovému úkonu
zmocnily, nejde-li o zastupování v rozsahu obvyklém pracovnímu zařazení nebo funkci.
To neplatí, je-li věřitelem stát nebo Česká národní banka.
§ 182
Jestliže na základě přihlášky pohledávky zjištěné v rozsahu uvedeném
v § 178 nebo 179 učinil věřitel v insolvenčním řízení úkon, který zhoršil nebo mohl
zhoršit postavení jiného věřitele nebo vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo,
že tento věřitel nepřihlásil pohledávku v dobré víře, nemá skutečnost, že věřitel
vzal přihlášku pohledávky zpět, žádný vliv na postup podle § 178 odst. 1 nebo § 179
odst. 1.
§ 182a
(1) Věřiteli, který je cizincem s obvyklým pobytem v cizině nebo zahraniční
právnickou osobou, může insolvenční soud uložit na návrh jiného účastníka řízení
nebo insolvenčního správce, aby ve stanovené lhůtě složil jistotu na náklady insolvenčního
řízení určenou soudem nebo jistotu na náhradu škody, které mohou vzniknout účastí
věřitele v insolvenčním řízení jiným účastníkům řízení. Ustanovení § 202 odst. 4
se použije obdobně a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného
opatření se použijí přiměřeně.
(2) Proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud uloží složení jistoty
podle odstavce 1, se může odvolat pouze věřitel, kterému byla povinnost složit jistotu
podle odstavce 1 uložena. Proti rozhodnutí, kterým byl návrh na složení jistoty podle
odstavce 1 zamítnut, se může odvolat pouze osoba, která tento návrh podala.
(3) Nesloží-li věřitel jistotu ve stanovené lhůtě, k přihlášce pohledávky
se nepřihlíží. Povinnost složit jistotu podle odstavce 1 nemá věřitel, který ve stanovené
lhůtě osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit, a že je tu nebezpečí z prodlení,
v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma.
(4) Povinnost složit jistotu na náklady insolvenčního řízení ani
povinnost složit jistotu na náhradu škody podle odstavce 1 nelze uložit
a) věřiteli, který je občanem členského státu Evropské unie nebo
jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo zahraniční právnickou osobou
mající v takovém státě sídlo,
b) jestliže ve státě, jehož je věřitel občanem, se v podobných
případech od státních občanů České republiky nebo právnických osob se sídlem v České
republice jistota nevyžaduje, nebo
c) jestliže má věřitel v České republice nemovitou věc v hodnotě
dostačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení anebo náhradě škody podle odstavce
1.
§ 183
(1) Přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky
nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se
uspokojení pohledávky z tohoto zajištění.
(2) Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat
se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně
s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní
záruky a zvláštních případů ručení27), to platí obdobně.
(3) Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců
1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele,
přihlásit jako pohledávku podmíněnou. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí,
mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení
domáhat místo něj bez zřetele k tomu, zda ji přihlásily, s tím, že pro jejich vstup
do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy.
§ 184
(1) Věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí
jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku
pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím,
odvolání proti kterému může podat odvolání jen věřitel nebo osoba, která podala návrh
na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí
věřitelova účast v řízení končí.
(2) Věřitel, který vezme přihlášku pohledávky zpět proto, že ji uspokojila
některá z osob, od kterých může požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2, to uvede
ve zpětvzetí přihlášky; jestliže tak neučiní, odpovídá takové osobě za škodu nebo
jinou újmu tím vzniklou.
(3) V případě uvedeném v odstavci 2 vyrozumí insolvenční soud o zpětvzetí
přihlášky osobu, která pohledávku podle zpětvzetí uspokojila, a poskytne jí lhůtu
k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitele; o zpětvzetí přihlášky rozhodne
insolvenční soud až po uplynutí této lhůty. V rozsahu, v němž insolvenční soud vyhoví
návrhu osoby, která pohledávku uspokojila, na vstup do řízení místo věřitele, se
ke zpětvzetí přihlášky pohledávky nepřihlíží.
§ 185
Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě
které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce
nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému může podat
odvolání jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele
v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí
ve výroku rozhodnutí.
§ 186
(1) Jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního
řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal přihlášku
bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí
rozhodnutím, které musí být odůvodněno co do důvodu zániku pohledávky, a proti kterému
nejsou opravné prostředky přípustné.
(2) Přihlášený věřitel, který tvrdí, že jeho pohledávka nebyla v průběhu
insolvenčního řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem, se může žalobou podanou
u insolvenčního soudu domáhat určení, že jeho pohledávka nadále trvá. Žaloba musí
být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlášenému
věřiteli bylo doručeno rozhodnutí podle odstavce 1. Lhůta je zachována, dojde-li
žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Nebyla-li žaloba včas podána, platí,
že pohledávka přihlášeného věřitele zanikla způsobem uvedeným v rozhodnutí podle
odstavce 1. Totéž platí, jestliže insolvenční soud žalobu zamítne, odmítne ji nebo
řízení o ní zastaví. Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud žalobě vyhoví,
se účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení obnovuje. Žaloba se projednává
jako incidenční spor.
§ 188
Přezkoumání přihlášek insolvenčním správcem
(1) Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména
podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle
zvláštního právního předpisu13). Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám
vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije
součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.
(2) Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost,
vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li
lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky
pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční
správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží;
o tomto následku musí být věřitel poučen.
§ 189
Seznam přihlášených pohledávek
(1) Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u
pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky,
ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u
kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého
věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení
důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí
důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné a pohledávky
přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle
§ 183 odst. 1 a 2. V seznamu se vyznačí návrh na rozhodnutí o hlasovacím právu u
pohledávek, které zatím nejsou přezkoumány, a údaj o existenci propojení podle §
53 odst. 1, 3 a 5, je-li insolvenčnímu správci známa.
(2) Seznam přihlášených pohledávek insolvenční správce sestavuje a
doplňuje tak, aby jej mohl uzavřít neprodleně po skončení lhůty k podání přihlášek
pohledávek a v dostatečném předstihu před termínem konání přezkumného jednání. Účastníci
jsou oprávněni u insolvenčního správce nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek
a do dokladů, na jejichž základě byl sestaven.
(3) Seznam přihlášených pohledávek zveřejní insolvenční soud v insolvenčním
rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání,
a má-li se přezkumné jednání konat do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek,
nejpozději 10 dnů přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání. Je-li způsobem
řešení úpadku oddlužení, zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku seznam
přihlášených pohledávek spolu se zprávou o přezkumu. Insolvenční soud dále bez zbytečného
odkladu zveřejní v insolvenčním rejstříku každou změnu seznamu přihlášených pohledávek
a zprávy o přezkumu.
(4) Seznam přihlášených pohledávek se předkládá pouze na elektronickém
formuláři, jehož náležitosti a formát stanoví prováděcí právní předpis.
Přezkoumání přihlášených pohledávek
§ 190
Přezkumné jednání
(1) Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje, není-li způsobem
řešení úpadku oddlužení, na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.
(2) Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud
v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání
k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti.
Není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své
náklady (§ 39 odst. 2) dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou
do seznamu insolvenčních správců.
(3) Oznámení o změně termínu nebo místa konání přezkumného jednání
doručí insolvenční soud zvlášť osobám uvedeným v odstavci 2 za podmínek tam stanovených.
(4) Insolvenční soud může insolvenčnímu správci uložit, aby mu poskytl
součinnost potřebnou k přípravě přezkumného jednání, a určit povahu této součinnosti.
§ 191
(1) Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu
přihlášených pohledávek. Pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých
může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2, se nezařazují na přezkumné
jednání po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou
pohledávku věřitel.
(2) Při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená
pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke
dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku
za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom,
zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení
přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a
proti němuž není přípustný opravný prostředek.
§ 192
Popření přihlášených pohledávek
(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat
insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.
(2) Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko,
které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.
(3) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem
vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník
popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených
pohledávek exekučním titulem.
(4) Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka
není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny
není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí
insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním
věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí
na zvláštním přezkumném jednání.
§ 193
Popření pravosti pohledávky
O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno,
že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.
§ 194
Popření výše pohledávky
O popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že
dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky,
musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.
§ 195
Popření pořadí pohledávky
O popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno,
že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky,
nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá
pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.
§ 196
Účinky popření pohledávky
(1) Popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí
pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky.
(2) Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u
zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z
majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky,
a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.
§ 197
(1) Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu
přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném
jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.
(2) Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena
při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném
jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom
insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném
seznamu přihlášených pohledávek.
§ 198
Popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem
(1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním
správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30
dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu
podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů
od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy
proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu,
k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše
nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím
popření.
(2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku
popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil
nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce
dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části
neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.
(3) Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že
popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby,
žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.
§ 199
Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem
(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá
do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy
o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) u insolvenčního soudu žalobu, kterou své
popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je
zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.
(2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané
pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly
uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem
popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.
(3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce
uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.
§ 200
Popření pohledávky přihlášeným věřitelem
(1) Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele.
Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního
řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky.
Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí
právní předpis.
(2) K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li
podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní
dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; a, je-li způsobem
řešení úpadku oddlužení, nejpozději do 10 dnů po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek;
v případě řešení úpadku oddlužením lhůta neskončí dříve než 7 dní ode dne zveřejnění
přihlášky pohledávky v insolvenčním rejstříku. V případě postupu podle věty první
se § 43 občanského soudního řádu nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit
uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání
přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení
jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží.
(3) Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným
věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení
přezkumného jednání o popřené pohledávce nebo nejpozději v rozhodnutí podle § 410.
(4) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí podle odstavce
1 je pouze věřitel, který popřel pohledávku.
(5) Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje
se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení
úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání a, je-li
způsobem řešení úpadku oddlužení, po schválení zprávy o přezkumu, za žalobu, kterou
tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku
přihlásil.
(6) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané
pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly
uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem
popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.
§ 201
(1) Pohledávka je zjištěna
a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených
věřitelů,
b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud
odmítl její popření přihlášeným věřitelem,
c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který
ji popřel, vezme své popření zpět, nebo
d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši
nebo pořadí.
(2) Vykonatelná pohledávka je zjištěna, také tehdy, jestliže insolvenční
správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo
řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.
(3) Výsledek sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky poznamená
i bez návrhu insolvenční správce v upraveném seznamu pohledávek a upravený seznam
pohledávek zašle insolvenčnímu soudu.
(4) Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek
jsou účinná vůči všem procesním subjektům.
§ 202
(1) Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada
nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle
tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka,
o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci,
se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu
správci.
(2) Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce
nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen
je nahradit.
(3) Přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit
do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu
jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době
konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení
úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení
úpadku.
(4) Insolvenční soud může uložit přihlášenému věřiteli, který popřel
pohledávku, aby v incidenčním sporu složil i jistotu k zajištění náhrady škody nebo
jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením pohledávky.
Učiní tak jen na návrh věřitele popřené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové
škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního
řízení lze očekávat, že popření pohledávky bude důvodné, insolvenční soud návrh věřitele
popřené pohledávky na složení této jistoty zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení
občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření.
(5) Nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li
přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona
nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky,
odmítne.
(6) Povinnost složit jistotu podle odstavců 3 a 4 nemá přihlášený věřitel,
který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl
složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma.
Přihlášený věřitel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření
nemá vliv na zjištění popřené pohledávky.
Díl 3
Jiné způsoby uplatňování pohledávek
§ 203
(1) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou
a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními
oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního
správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.
(2) Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou
v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve
výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního
předpisu13).
(3) Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce
1 z majetkové podstaty.
(4) Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle
odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou
proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v
tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly
zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.
(5) Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k
uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční
soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení.
Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Proti
rozhodnutí podle věty první není odvolání přípustné.
§ 203a
(1) V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle §
203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň
anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční
soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního
soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce
tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li
žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou
nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené
lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž
věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky
jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je
v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která
se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo
není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno.
(2) Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159
odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.
§ 204
(1) Není-li dále stanoveno jinak, zajištění věřitelé, kteří mají právo,
aby jejich pohledávka byla uspokojena v průběhu insolvenčního řízení, uplatňují její
uspokojení vůči insolvenčnímu správci. Pokud jim insolvenční správce nevyhoví, mohou
se nápravy domáhat u insolvenčního soudu v rámci jeho dohlédací činnosti; sporné
skutečnosti o tom, zda jde o zajištěné věřitele a zda a v jakém rozsahu trvá zajištěná
pohledávka nebo zajištění, přitom nelze řešit.
(2) Věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo
jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen
vylučovací žalobou podle tohoto zákona.
Hlava VI
Majetková podstata
§ 205
Pojem a rozsah majetkové podstaty
(1) Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty
majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního
řízení.
(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek,
který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým
insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem,
majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku
dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co
nastaly účinky těchto rozhodnutí.
(3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží
do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a
2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho
manžela.
(4) Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li
to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení
se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.
Obsah majetkové podstaty
§ 206
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu
podle § 205 tvoří zejména
a) peněžní prostředky,
b) věci movité a nemovité,
c) podnik,
d) soubor věcí a věci hromadné,
e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů,
f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny,
jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,
g) obchodní podíl,
h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek
podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,
i) dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva
a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské,
peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované
za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou
hodnotu.
(2) Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody
a užitky majetku uvedeného v odstavci 1.
§ 207
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek,
který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí28) ; věci sloužící k podnikání
dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou.
(2) Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu,
v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní
pohledávky29) .
(3) Je-li podle ustanovení o výkonu rozhodnutí nebo exekuci posouzení
otázky, který majetek nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, závislé na
rozhodnutí soudu, pro účely insolvenčního řízení vydá takové rozhodnutí insolvenční
soud.
§ 208
Nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří též majetek,
se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž
byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního
fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy
vytvářené podle zvláštních právních předpisů30) , majetek České národní banky, který
byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním
úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním právním
předpisem31) .
Zjišťování majetkové podstaty
§ 209
(1) Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční
správce nebo předběžný správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními.
Přitom je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu.
(2) Dokud insolvenční správce nebo předběžný správce není ustanoven,
může insolvenční soud rozhodnout o opatřeních potřebných ke zjištění podstaty a o
způsobu jejich provedení.
§ 210
(1) Dlužník je povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému
správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů
insolvenčního správce nebo předběžného správce.
(2) Je-li dlužníkem právnická osoba, mají povinnosti podle odstavce
1 její statutární orgány a jejich členové nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu
v likvidaci. Jestliže postavení statutárního orgánu má více osob oprávněných jednat
samostatně, lze splnění těchto povinností požadovat od kterékoli z nich. Uvedené
osoby mají tuto povinnost i v případě, že jejich postavení zaniklo v posledních 3
měsících před zahájením insolvenčního řízení.
(3) Insolvenční soud může vyžadovat splnění povinností podle odstavců
1 a 2 také od osob, které jsou společníky, zaměstnanci nebo členy právnické osoby,
a to v rozsahu jejich oprávnění jednat za právnickou osobu.
(4) Je-li dlužníkem fyzická osoba, mají povinnosti podle odstavců 1 a
2 i její zákonní zástupci; má-li fyzická osoba více zákonných zástupců oprávněných
jednat jejím jménem samostatně, může insolvenční soud vyžadovat splnění těchto povinností
od každého z nich.
§ 211
(1) Východiskem zjišťování majetkové podstaty je seznam majetku, který
je dlužník povinen předložit současně s insolvenčním návrhem, případně na základě
rozhodnutí insolvenčního soudu.
(2) Insolvenční správce nebo předběžný správce provede vlastní šetření
o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky a majetkové
hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku. Potřebnou součinnost mu jsou
povinny poskytnout také věřitelské orgány.
(3) Nemůže-li insolvenční správce nebo předběžný správce dosáhnout úplného
zjištění majetkové podstaty proto, že mu nebyla poskytnuta požadovaná součinnost,
oznámí to insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného opatření.
§ 212
(1) Dlužník musí umožnit insolvenčnímu správci přístup na všechna místa,
kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty.
(2) Je-li to potřebné, zejména neposkytuje-li dlužník insolvenčnímu
správci součinnost potřebnou ke zjištění a zajištění majetkové podstaty, může insolvenční
soud na návrh insolvenčního správce nařídit prohlídku bytu, sídla a jiných místností
dlužníka, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má dlužník
svůj majetek; za tím účelem je insolvenční správce oprávněn zjednat si do bytu nebo
do jiné místnosti dlužníka přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky
otevřít.
(3) Písemné vyhotovení rozhodnutí podle odstavce 2 nemusí obsahovat
odůvodnění; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje
pouze insolvenčnímu správci a dlužníku. Insolvenční soud doručí rozhodnutí insolvenčnímu
správci spolu se stejnopisem rozhodnutí, který má být doručen dlužníku. Dlužníku
doručí rozhodnutí insolvenční správce při prohlídce místností, kterých se usnesení
týká. Nepodaří-li se insolvenčnímu správci doručit rozhodnutí dlužníku při tomto
úkonu, vrátí je k doručení insolvenčnímu soudu.
(4) Každý, v jehož objektu má dlužník svůj byt, sídlo nebo jiné své
místnosti, je povinen strpět, aby insolvenční správce, který provádí soupis nebo
činí úkony směřující k řádnému zajištění a správě majetkové podstaty, provedl prohlídku
bytu a jiných místností dlužníka. Nesplní-li tuto povinnost, je insolvenční správce
oprávněn zjednat si k bytu nebo jiné místnosti dlužníka přístup.
(5) Je-li to potřebné, přibere insolvenční správce k prohlídce vhodnou
osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce. O prohlídce sepíše insolvenční správce
protokol, v němž musí být uveden majetek, který byl při prohlídce zjištěn, a majetek,
který byl při prohlídce zajištěn. Protokol podepíše insolvenční správce, případně
osoba, kterou k prohlídce přibral. Protokol předá insolvenční správce insolvenčnímu
soudu s tím, že si ponechá opis. Opis protokolu insolvenční soud doručí dlužníkovi
a věřitelskému výboru.
§ 213
Ten, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty,
je povinen to oznámit insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci, jakmile se
dozví o vydání rozhodnutí o úpadku, a uvést právní důvod, na jehož základě má tento
majetek u sebe. Na výzvu insolvenčního správce nebo předběžného správce mu musí umožnit
prohlídku tohoto majetku a jeho ocenění.
§ 214
(1) Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského
výboru předvolat dlužníka nebo osoby jednající za dlužníka k výslechu a vyzvat je
k prohlášení o majetku. Předvolání k prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu
a poučení o následcích odmítnutí prohlášení nebo uvedení nepravdivých, neúplných
nebo hrubě zkreslujících údajů. Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních
rukou, a to nejméně 10 dnů před výslechem.
(2) Předvolaný je povinen dostavit se k insolvenčnímu soudu osobně. Jestliže
se nedostaví bez včasné a důvodné omluvy, bude předveden; o tom musí být předvolaný
poučen.
(3) Před zahájením výslechu zopakuje insolvenční soud poučení podle
odstavce 1. V prohlášení o majetku musí předvolaný uvést, který majetek náleží do
majetkové podstaty.
§ 215
(1) V prohlášení o majetku je předvolaný vždy povinen uvést
a) plátce mzdy dlužníka nebo jiného jeho příjmu postižitelného srážkami
ze mzdy a výši této pohledávky,
b) banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva,
u kterých má dlužník účty, výši pohledávek a čísla účtů,
c) dlužníky, u nichž má dlužník jiné peněžité pohledávky, důvod a
výši těchto pohledávek,
d) osoby, vůči nimž má dlužník jiná majetková práva nebo majetkové
hodnoty, jejich důvod a hodnotu,
e) movité věci dlužníka nebo spoluvlastnický podíl na nich, a kde,
popřípadě u koho se nacházejí; totéž platí o vkladních knížkách, vkladních listech
a jiných formách vkladů, akciích, směnkách, šecích nebo jiných listinných cenných
papírech anebo o jiných listinách, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,
jakož i o zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírech dlužníka,
f) nemovitosti dlužníka nebo spoluvlastnický podíl na nich,
g) podnik dlužníka a jeho části, a kde se nachází,
h) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou
hodnotu.
(2) Pro označení osob v prohlášení o majetku platí § 103 odst. 1 obdobně.
§ 216
(1) O prohlášení o majetku sepíše insolvenční soud protokol; předloží-li
předvolaný seznam majetku, tvoří tento seznam přílohu protokolu, jestliže předvolaný
o něm prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, popřípadě jestliže jej do protokolu
doplní. V protokolu se dále uvede obsah poučení poskytnutého insolvenčním soudem
podle § 214 a výslovné prohlášení předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné
a pravdivé údaje o majetku dlužníka. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.
Úkony insolvenčního soudu podle tohoto odstavce může učinit jen soudce.
(2) O výslechu k prohlášení o majetku vyrozumí insolvenční soud insolvenčního
správce a věřitelský výbor. Insolvenční správce a věřitelský výbor má právo klást
předvolanému otázky. Opis protokolu o výslechu se doručuje insolvenčnímu správci
a věřitelskému výboru.
Soupis majetkové podstaty
§ 217
Pořízení soupisu
(1) Soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níž
se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu,
lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem;
učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně
doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního
soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím
doby.
(2) Insolvenční správce vyřadí ze soupisu majetkové hodnoty, o kterých
v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty; to
platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch,
nemůže domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot z majetkové podstaty. Učiní tak
po projednání s věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud; tím není
vyloučena možnost opětovného soupisu vyřazených majetkových hodnot do majetkové podstaty.
§ 218
Označení majetku v soupisu
(1) Majetek náležející do majetkové podstaty se zapisuje do soupisu
samostatnými položkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek
v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci; to neplatí, jde-li
o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde překážka dočasné povahy bránící řádné identifikaci
sepisovaného majetku, doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně
po jejím odpadnutí.
(2) Podnik32) nebo jiná hromadná věc a soubory věcí se zapisují jedinou
položkou, ze které však musí být zřejmé, co všechno do podniku nebo souboru věcí
náleží v den zápisu do soupisu podstaty.
§ 219
Ocenění položek soupisu
(1) Součástí soupisu je i ocenění provedené insolvenčním správcem, který
přitom vychází z údajů v účetnictví dlužníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního
právního předpisu13) a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví
dlužníka.
(2) Požaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu,
že to věřitelský výbor finančně zajistí.
(3) Ocenění obtížně ocenitelného majetku může insolvenční správce zadat
znalci i bez žádosti věřitelského výboru; to neplatí, lze-li důvodně předpokládat,
že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu
získaný tímto způsobem jeho ocenění.
(4) Je-li uplatněno právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění
nebo má-li být majetková podstata zpeněžena podle § 290 nebo 292, insolvenční správce
zadá znalci ocenění hodnoty zajištění a v případě podle § 290 nebo 292 ocenění hodnoty
zpeněžovaného majetku vždy; odstavec 3 se použije přiměřeně.
(5) Při ocenění podle odstavců 1 až 4 se majetek oceňuje obvyklou cenou.
Postup podle odstavců 1 až 4 se neuplatní, byl-li ustanoven znalec podle § 153 odst.
1.
§ 220
Důvod soupisu
Vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy
byla příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod soupisu, případně
den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V pochybnostech se má za to,
že insolvenční správce příslušnou položku sepsal nebo ji ze soupisu vyloučil v den,
kdy tuto skutečnost oznámil insolvenčnímu soudu.
§ 221
Prohlášení o správnosti soupisu
Jestliže o to insolvenční správce požádá, je dlužník povinen písemně
potvrdit úplnost a správnost soupisu. Prohlášení o správnosti soupisu nebo jeho části
může dlužník písemně odmítnout, jen jestliže současně písemně uvede důvody, pro které
soupis nebo jeho část nepovažuje za správný.
§ 222
Zveřejnění soupisu
(1) Soupis se předkládá pouze na elektronickém formuláři, jehož náležitosti
a formát stanoví prováděcí právní předpis.
(2) Soupis a doplněný soupis zveřejní insolvenční soud v insolvenčním
rejstříku neprodleně po jeho sestavení nebo doplnění.
§ 223
Upuštění od soupisu nebo ocenění
V případech stanovených zákonem lze na základě rozhodnutí insolvenčního
soudu upustit od soupisu nebo od ocenění sepsaného majetku. Po právní moci takového
rozhodnutí insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu zprávu o stavu majetku
náležejícího do majetkové podstaty.
§ 224
Vyrozumění o soupisu
(1) Insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky
a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové
podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to
vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje
své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do
soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i
uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat
vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti
tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.
(3) Je-li do soupisu zapsána nemovitost, která podle katastru nemovitostí
není ve vlastnictví dlužníka, vyrozumí o tom insolvenční správce příslušné katastrální
pracoviště. Je-li do soupisu sepsána věc, která podle Rejstříku zástav není ve vlastnictví
dlužníka, vyrozumí o tom insolvenční správce Notářskou komoru České republiky. Obdobně
to platí o majetku uvedeném v jiných veřejných či neveřejných seznamech, jestliže
podle zvláštních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo jiná věcná práva k
tomuto majetku.
(4) Je-li do soupisu zapsána kulturní památka33) , sbírka muzejní povahy
nebo předmět kulturní hodnoty, vyrozumí o tom insolvenční správce neprodleně Ministerstvo
kultury.
Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty
§ 225
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut
proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který
neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat
rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu
majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději
posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu
pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo
jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.
(4) Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího
skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí
insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak
nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže
tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.
(5) Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo
jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z důvodů hodných
zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl,
řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s
takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení
o žalobě.
(6) Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její
vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není
dotčeno.
§ 226
(1) Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy,
jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové
podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného
odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo
k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.
(2) V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí
podání20) označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí
ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl
být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat
a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil.
K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak je nutné
opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh, který nebude přes výzvu
řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne.
(3) Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dlužníkova
návrhu nebo má-li za to, že návrh je opožděný, předloží insolvenční správce návrh
se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné,
může usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou.
(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve
věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí
této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením
věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu
soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit.
(5) O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své
dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje
dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu
do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká;
§ 225 odst. 4 a 5 platí obdobně.
§ 227
Insolvenční správce může z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního
řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou
sloužit k uspokojení věřitelů, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky nebo
majetek, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a k
jehož zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení.
Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu.
Nakládání s majetkovou podstatou a její správa
§ 228
Nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména
a) právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové
podstaty,
b) výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do
majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě akciové společnosti,
c) výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených
s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat
na valné hromadě obchodní společnosti34) ,
d) výkon členských práv a povinností člena družstva,
e) rozhodování o výrobních, provozních a obchodních záležitostech
podniku v majetkové podstatě, včetně úvěrového financování a jiných úkonů potřebných
k zajištění financování podniku,
f) výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka,
g) výkon průmyslových práv,
h) rozhodování o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti,
i) plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech,
jakož i podle předpisů o sociálním zabezpečení a veřejném zdravotním pojištění,
j) vedení účetnictví,
k) plnění evidenčních povinností,
l) výkon dalších práv a povinností, jestliže se týkají majetkové
podstaty.
§ 229
(1) Zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku
a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové
podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat
s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých
z nich.
(2) Je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné
osoby než dlužníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat omezit jen zákonem
nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě
osobou s dispozičními oprávněními
a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,
b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu
řešení úpadku,
c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,
d) dlužník v době od povolení reorganizace a
e) dlužník v době od povolení oddlužení.
(4) Ustanovením odstavce 3 nejsou dotčena omezení uložená dlužníku s
dispozičními oprávněními insolvenčním zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu
v průběhu insolvenčního řízení. Má-li dispoziční oprávnění jiná osoba než dlužník,
nejsou tím dotčeny povinnosti uložené dlužníku tímto zákonem.
(5) Od rozhodnutí o úpadku a je-li dlužník insolvenčním navrhovatelem,
od okamžiku, kdy se jím stal, platí o povinnostech dlužníka s dispozičními oprávněními
ustanovení § 36 a 37 přiměřeně.
§ 230
(1) Správou majetkové podstaty se rozumí zejména činnost, jakož i
právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby
a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo
k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží,
b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu
se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti,
c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně
očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem,
d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a
neúčinných právních úkonů.
(2) Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty,
která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními oprávněními vázána pokyny
zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více,
uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění
jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě
určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka
se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí; jinak pokyny udělí v rámci dohlédací
činnosti insolvenční soud, který současně rozhodne o nákladech spojených s provedením
jeho pokynu. Osoba s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele,
má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud
o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.
(3) Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný
věřitel ze svého.
(4) Není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen
písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje
ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční
soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne
o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze
námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní
písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů
v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá
insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne
poučení o námitkách podle věty třetí.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 není odvolání přípustné.
Hlava VII
Neplatnost a neúčinnost právních úkonů
Díl 1
Neplatnost právních úkonů
§ 231
(1) Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu,
kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu
týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění.
(2) V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního
úkonu pouze insolvenční soud.
(3) Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým
úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce.
(4) V insolvenčním řízení nelze zjistit neplatnost právního úkonu spočívajícího
v poskytnutí prozatímního financování, nového financování nebo dalších plateb souvisejících
s preventivní restrukturalizací, pokud tento právní úkon splňuje podmínky podle §
27 zákona o preventivní restrukturalizaci; to platí i na věcně právní účinky takového
právního úkonu.
§ 232
Byla-li neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků
dlužníka zjištěna rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci před zahájením insolvenčního
řízení, považuje se právní úkon, jehož se rozhodnutí týká, za neplatný i v insolvenčním
řízení.
§ 233
(1) Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu
týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný
plněním z neplatného právního úkonu. Insolvenční správce to však může odmítnout,
jestliže nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí
toto obohacení.
(2) Odmítne-li insolvenční správce vydat majetkový prospěch získaný
plněním z neplatného právního úkonu nebo nevyřídí-li žádost o jeho vydání v přiměřené
lhůtě, lze se jeho vydání domáhat vylučovací žalobou podle tohoto zákona, která musí
být podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy insolvenční správce osobě, která o vydání
majetkového prospěchu žádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí její žádosti;
právo na náhradu škody tím není dotčeno.
(3) Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká
neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději
do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.
Díl 2
Neúčinnost právních úkonů
§ 235
(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení
věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje
též dlužníkovo opomenutí.
(2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento
zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené
se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě
insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen
"odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.
(3) Za neúčinný nelze označit ani právní úkon spočívající v poskytnutí
prozatímního financování, nového financování nebo dalších plateb souvisejících s
preventivní restrukturalizací, pokud tento právní úkon splňuje podmínky podle § 27
zákona o preventivní restrukturalizaci; to platí i na věcně právní účinky takového
právního úkonu.
§ 236
(1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním
řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.
(2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění
z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.
§ 237
(1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných
právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo
které z něho měly prospěch.
(2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které
přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do
majetkové podstaty,
a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy
okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v
odstavci 1, nebo
b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby
dlužníku blízké.
(3) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu
do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení,
jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným
zákonem povoleným způsobem.
(4) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční
správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo
plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku
těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje
se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou
pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.
§ 238
Proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního úkonu
do majetkové podstaty není přípustné započtení.
§ 239
(1) Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze
insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí
žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných
právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení
probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do
skončení insolvenčního řízení pokračovat.
(2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí
žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí
nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce
podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé
poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem
insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu
jako pohledávku za majetkovou podstatou.
(3) Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode
dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok
zanikne.
(4) Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové
podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno
právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o
peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti
dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací
žaloba není přípustná.
§ 240
Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění
(1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon,
jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá
cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.
(2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní
úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl
k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný
ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21),
je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.
(3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li
učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby
dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku
před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.
(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není
a) plnění uložené právním předpisem,
b) příležitostný dar v přiměřené výši,
c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo
d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně
předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo
o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem
koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti
poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.
§ 241
Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů
(1) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku
se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než
jaké by mu jinak náleželo v konkursu.
(2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který
dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu
úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku
blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil
v době, kdy byl v úpadku.
(3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník
a) splnil dluh dříve, než se stal splatným,
b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,
c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo
umožnil zánik či nesplnění svého práva,
d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže
jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.
(4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních
3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo
osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního
řízení ve prospěch jiné osoby.
(5) Zvýhodňujícím právním úkonem není
a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně
přiměřenou protihodnotu,
b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na
základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový
prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi
blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch
byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku,
nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,
c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po
zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
§ 242
Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů
(1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil
uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke
všem okolnostem musel být znám.
(2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve
prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl
dlužníkův úmysl této osobě znám.
(3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn
v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.
§ 243
Jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby4) rozhodnutí
o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před právní mocí rozhodnutí
o úpadku, může se domáhat toho, aby mu do výše jeho pohledávky bylo vydáno plnění
z tohoto neúčinného právního úkonu; toto plnění nemusí předat do majetkové podstaty.
ČÁST DRUHÁ
ZPŮSOBY ŘEŠENÍ ÚPADKU
Hlava I
Konkurs
Díl 1
Prohlášení konkursu a jeho účinky
§ 244
Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí
o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny
z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich
části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.
§ 245
(1) Účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí
o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.
(2) Prohlášením konkursu se přerušuje likvidace právnické osoby, končí
nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká předběžné opatření,
bylo-li nařízeno.
(3) Prohlášení konkursu nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním
úkonům ani na jeho procesní způsobilost.
(4) Insolvenční soud může po prohlášení konkursu i bez návrhu změnit
své předběžné opatření.
§ 246
(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění
nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší
dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména
akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o
obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům
jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění
daňových povinností.
(2) Právní úkony podle odstavce 1, které dlužník učinil poté, co oprávnění
nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho
věřitelům neúčinné ze zákona; § 235 odst. 2 se nepoužije.
(3) Nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí
o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, že tak učinil poté, co oprávnění
nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
(4) Právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkursu odmítne přijetí
daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí,
jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví,
podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl.
§ 248
(1) Dlužníkovi věřitelé mohou po prohlášení konkursu svá práva uplatnit
jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem; to platí i pro ty věřitele,
kteří se nestali účastníky insolvenčního řízení.
(2) Nejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 nebo o právo věřitelů
podle § 167 odst. 2, stávají se neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která
se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali poté, co nastaly
účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského
zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech.
Byl-li majetek sloužící k zajištění v této době také zpeněžen, náleží do majetkové
podstaty výtěžek získaný zpeněžením a jeho nabyvatel je povinen jej do ní vydat na
výzvu insolvenčního správce.
(3) Věcná břemena zatěžující majetkovou podstatu, která vznikla za nápadně
nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení,
se prohlášením konkursu stávají v insolvenčním řízení neúčinnými.
§ 249
(1) Není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby
nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká
majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný
jinou osobou soud zamítne.
(2) Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek
po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není
tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět
nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do
majetkové podstaty.
§ 250
Nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují
za splatné, nestanoví-li zákon jinak.
§ 252
(1) Prohlášením konkursu zanikají všechny jednostranné právní úkony
dlužníka, které se týkají majetkové podstaty, zejména jeho příkazy, pověření a plné
moci včetně prokury, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Osoba, které dlužník udělil příkaz, pověření nebo plnou moc, musí
v případě, že je nebezpečí z prodlení, pokračovat v obstarávání jeho záležitostí,
kterých se tyto jeho úkony týkají, a to až do doby, než se jejich obstarávání ujme
insolvenční správce. Náhrada nutných výdajů této osoby a přiměřená odměna za tuto
její činnost je pohledávkou za majetkovou podstatou.
(3) Prohlášení konkursu není samo o sobě důvodem zániku pověření a plných
mocí udělených dlužníkem pro insolvenční řízení. Pohledávky pověřené osoby nebo zmocněnce
vzniklé z tohoto důvodu po prohlášení konkursu nelze uspokojit z majetkové podstaty,
pokud nejde o pohledávky pracovněprávní.
(4) Prohlášením konkursu zanikají, pokud se týkají majetkové podstaty,
dosud nepřijaté dlužníkovy návrhy na uzavření smlouvy a dlužníkovo přijetí návrhů
smluv, pokud na jejich základě již smlouva nevznikla. Návrhy smluv, které dlužník
v době prohlášení konkursu ještě nepřijal, může přijmout jen insolvenční správce.
§ 253
Smlouva o vzájemném plnění
(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí
v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem
smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od
druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění.
(2) Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu
nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá
strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.
(3) Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první,
může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění
vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění
rozhodnutí o úpadku.
(4) Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy
uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do
30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy
po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.
(5) Druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění,
k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku, proto, že za toto plnění neobdržel od dlužníka
vzájemné plnění.
§ 254
Fixní smlouvy
(1) Bylo-li dohodnuto, že předmět plnění, který má tržní cenu, bude dodán
v přesně určené době nebo v pevně určené lhůtě, a nastane-li doba plnění nebo uplyne-li
tato lhůta teprve po prohlášení konkursu, nelze požadovat splnění závazku, nýbrž
jen náhradu škody způsobené tím, že dlužník závazek nesplnil.
(2) Škodou podle odstavce 1 se rozumí rozdíl mezi dohodnutou cenou a
tržní cenou, která se platí ke dni účinnosti prohlášení konkursu v místě určeném
smlouvou jako místo plnění. Druhý účastník smlouvy může uplatňovat náhradu škody
jako věřitel přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů od prohlášení konkursu.
§ 255
Výpůjčka
Uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlášení
konkursu oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení.
Nájemní a podnájemní smlouvy
§ 256
(1) Insolvenční správce je po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět
nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem
nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta
však nesmí být delší než 3 měsíce. Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých
případech a za jakých podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou
dotčena.
(2) Jestliže by výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu,
v níž je dlužník pronajímatelem, byl nájemce nepřiměřeně dotčen ve svých oprávněných
zájmech nebo by tím utrpěl či mohl utrpět značnou škodu, může nájemce do 15 dnů od
doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu soudu zrušení výpovědi. Jestliže bude zajištěno,
že nájemce koupí předmět nájmu při zpeněžení majetkové podstaty za cenu obvyklou,
vyhoví insolvenční soud takovému návrhu vždy.
(3) Právo na nájemné nebo jinou úhradu za dobu před prohlášením konkursu
může druhý účastník smlouvy uplatnit pouze přihláškou pohledávky. Totéž platí, jde-li
o nájemné nebo jinou úhradu zaplacenou předem; tuto pohledávku je nutné přihlásit
jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky.
§ 257
Nájemní nebo podnájemní smlouvu, kterou dlužník uzavřel jako nájemce
nebo podnájemce, nemůže druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku vypovědět nebo
od ní odstoupit pro prodlení dlužníka s placením nájemného nebo jiné úhrady, ke kterému
došlo před rozhodnutím o úpadku, anebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka.
§ 258
Nebyl-li v době prohlášení konkursu ještě předán předmět nájmu, podnájmu
nebo výpůjčky, může insolvenční správce i druhý účastník smlouvy od smlouvy odstoupit;
učiní-li tak insolvenční správce, může se druhý účastník smlouvy domáhat náhrady
škody způsobené předčasným ukončením smlouvy přihláškou pohledávky, a to nejpozději
do 30 dnů ode dne odstoupení od smlouvy. Každá ze smluvních stran je povinna druhému
účastníku smlouvy do 10 dnů poté, co k tomu byla vyzvána, sdělit, zda od smlouvy
odstupuje; jestliže tak neučiní, právo odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení
jí zaniká.
§ 259
Leasingové smlouvy
Ustanovení § 256 až 258 platí přiměřeně i pro leasingové smlouvy a
smlouvy o koupi najaté věci.
§ 260
Výhrada vlastnictví
(1) Jestliže dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou
vlastnictví a kupujícímu ji předal, může kupující věc vrátit nebo trvat na smlouvě.
(2) Jestliže dlužník před prohlášením konkursu koupil a převzal věc
s výhradou vlastnictví, aniž by k ní nabyl vlastnické právo, nemůže prodávající uplatňovat
vrácení věci, jestliže insolvenční správce splní povinnosti podle smlouvy bez zbytečného
odkladu poté, co k tomu byl prodávajícím vyzván.
§ 261
(1) Prohlášením konkursu nekončí provoz dlužníkova podniku, nestanoví-li
zvláštní právní předpis jinak35).
(2) Provoz dlužníkova podniku skončí
a) prodejem podniku jednou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové
podstaty,
b) rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným na návrh insolvenčního
správce po vyjádření věřitelského výboru, byl-li již zvolen nebo jmenován; rozhodnutí
se doručuje insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelskému výboru a zveřejňuje se
vyhláškou; odvolání proti němu není přípustné.
Díl 2
Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení
§ 263
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí
řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové
podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních
lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle
ustanovení § 141a tím není dotčena.
(2) Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží
stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.
(3) Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují
na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství37) nebo o vedlejší
účastenství38).
(4) Jakmile se soud, rozhodce nebo stálý rozhodčí soud příslušný k projednání
a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky
řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí
již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno
po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá
rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.
§ 264
(1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník
vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých
uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat
na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu
soudu, u kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční
správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.
(2) Jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem, rozhodcem
nebo stálým rozhodčím soudem, u kterého je řízení vedeno, nepodal návrh na pokračování
v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci
řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení.
§ 265
(1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé
uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové
podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh
těchto věřitelů nebo insolvenčního správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty,
s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem
na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou
nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému
rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel návrh na pokračování v řízení,
se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.
(2) V řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové
podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které
se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze po prohlášení konkursu pokračovat,
jen rozhodl-li o tom na návrh osoby, která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh
insolvenčního správce insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená
prohlášením konkursu podle § 263, kterých se netýká úprava obsažená v § 264 a odstavci
1. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje
dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli.
(3) Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční
soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných
insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje
majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení
místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání.
§ 266
(1) Prohlášením konkursu se ze soudních a rozhodčích řízení nepřerušují
a) trestní řízení,
b) dědické řízení a řízení o pozůstalosti,
c) řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,
d) řízení o výživném nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm
dlužník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná,
e) řízení ve věcech ochrany osobnosti a ve věcech ochrany názvu a
dobré pověsti právnické osoby; to neplatí, je-li dlužník podnikatelem nebo je-li
požadováno peněžité plnění,
f) řízení ve věcech veřejných rejstříků podle zvláštního právního
předpisu,
g) řízení ve věcech kapitálového trhu,
h) řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce,
i) řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, účastníkem řízení uvedených v odstavci
1 je i nadále dlužník.
(3) Jde-li o řízení ve věcech kapitálového trhu nebo o řízení, ve kterém
je dlužník jediným účastníkem, může insolvenční soud na návrh orgánu, který je vede,
nebo i bez návrhu po posouzení povahy předmětu řízení a jeho vlivu na další průběh
insolvenčního řízení rozhodnout, že se insolvenční správce stává účastníkem řízení
místo dlužníka. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
(4) Úpravou podle odstavců 1 až 3 nejsou dotčena ustanovení § 140a až
§ 140e.
§ 267
(1) Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
nebo exekuční návrh se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci
jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník. Ustanovení § 140e tím není dotčeno.
(2) Jde-li o řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje
dlužník jako oprávněný, stává se prohlášením konkursu insolvenční správce oprávněným
místo dlužníka.
Díl 3
Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů
§ 268
(1) Prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela;
byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství,
má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství.
(2) Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění
manželů, které
a) zaniklo podle odstavce 1,
b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo
c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu
nebylo vypořádáno.
(3) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením
konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání společného
jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu.
§ 269
(1) Smlouvy mezi manželi, které byly uzavřeny po podání insolvenčního
návrhu dlužníkem, a jde-li o insolvenční návrh věřitele poté, co nastaly účinky spojené
se zahájením insolvenčního řízení, se stávají prohlášením konkursu neplatnými, jde-li
o
a) smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů,
b) smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění manželů, jestliže
se na jejich základě stal součástí společného jmění manželů majetek do té doby náležející
jen dlužníku,
c) smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění manželů, jestliže
se na jejich základě staly součástí společného jmění manželů závazky náležející do
té doby jen manželu dlužníka,
d) dohody o vypořádání společného jmění manželů včetně soudem schváleného
smíru.
(2) Jestliže v době od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení, do prohlášení konkursu již uplynula lhůta k vypořádání společného
jmění manželů, aniž byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, nastanou
účinky spojené podle zvláštního právního předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání
společného jmění manželů až po 6 měsících od prohlášení konkursu, do té doby lze
uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo podat návrh na jeho
vypořádání rozhodnutím soudu; práva třetích osob nabytá v dobré víře tím však nejsou
dotčena.
(3) Jestliže v důsledku neplatnosti smluv mezi manželi podle odstavce
1 dochází ke změně práv zapsaných v katastru nemovitostí, podá insolvenční správce
příslušnému katastrálnímu pracovišti návrh na vklad, který doloží potvrzením obsahujícím
údaje o tom, k jaké změně práv došlo.
§ 270
(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění
uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání
u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení
konkursu jsou neplatné.
(2) Část společného jmění manželů, kterou dlužník použil se souhlasem
manžela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manželů vždy do majetkové
podstaty.
§ 271
(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním
správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud.
(2) Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů neschválí,
je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní nesouhlasí věřitelský výbor.
(3) Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění
manželů má účinky pravomocného rozsudku. Pro zrušení rozhodnutí o schválení dohody
platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu o zrušení usnesení o schválení
smíru.
§ 272
Proti rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání společného jmění manželů
není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud tuto dohodu neschválí,
se mohou odvolat jen účastníci dohody.
§ 273
(1) Probíhá-li řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se
insolvenční správce prohlášením konkursu účastníkem tohoto řízení místo dlužníka.
Trvají-li účinky rozhodnutí o úpadku, nelze toto řízení skončit soudním smírem.
(2) Bylo-li podáno odvolání proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud neschválil
dohodu o vypořádání společného jmění manželů, soud řízení o vypořádání společného
jmění manželů přeruší až do rozhodnutí odvolacího soudu.
§ 274
(1) Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky
dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží
do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění
manželů do majetkové podstaty. Výtěžek zpeněžení majetku náležejícího do společného
jmění manželů se vypořádá přiměřeně podle pravidel pro vypořádání společného jmění
manželů.
(2) Pokud jsou vedena insolvenční řízení dlužníka i insolvenční řízení
jeho manžela nebo bývalého manžela, zpeněžuje se majetek náležející do jejich společného
jmění manželů podle odstavce 1 v insolvenčním řízení, ve kterém dříve nastaly účinky
prohlášení konkursu nebo ve kterém zajištěný věřitel dříve požádal o zpeněžení majetku,
který slouží k zajištění; v tomto řízení se také vypořádá výtěžek zpeněžení.
§ 275
Pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním
společného jmění manželů se považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně
jako tyto pohledávky.
§ 276
(1) Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu nemůže vzniknout nové společné
jmění manželů; uzavře-li dlužník nové manželství, odkládá se vznik společného jmění
manželů ke dni zániku těchto účinků.
(2) Smlouvy o rozšíření společného jmění manželů, které odporují odstavci
1 nebo jej obcházejí, jsou neplatné.
Díl 4
Procesní úkony navazující na prohlášení konkursu
§ 277
(1) Neprodleně poté, co nabude účinnosti prohlášení konkursu, zajistí
insolvenční správce provedení procesních úkonů a dalších činností, které z prohlášení
konkursu vyplývají.
(2) Insolvenční správce zaměří svou činnost zejména ke zjištění, zajištění
a soupisu, k dokončení seznamu přihlášených pohledávek, k přípravě přezkumného jednání
a k přípravě schůze věřitelů.
(3) Jde-li o dlužníka, který vede účetnictví nebo evidenci podle zvláštního
právního předpisu13), sestaví insolvenční správce ke dni předcházejícímu dni, kterým
nastanou účinky prohlášení konkursu, mezitímní účetní závěrku nebo přehled o příjmech,
výdajích, majetku a závazcích.
§ 279
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, povinnosti, které zákon ukládá dlužníku,
osobám jednajícím za dlužníka a dalším osobám v souvislosti s prohlášením konkursu,
musí být splněny do 15 dnů od prohlášení konkursu; tuto lhůtu může insolvenční soud
přiměřeně prodloužit jen z důvodů hodných zvláštního zřetele.
(2) Jestliže povinnosti podle odstavce 1 nejsou ve stanovené lhůtě splněny,
přijme insolvenční soud na návrh insolvenčního správce přiměřená opatření k jejich
vynucení.
§ 280
Nestanoví-li tento zákon jinak, je soupis listinou, která insolvenčního
správce v rámci konkursu opravňuje ke zpeněžení zapsaného majetku.
§ 281
(1) Na základě seznamu přihlášených pohledávek a soupisu a s využitím
i jinak získaných poznatků sestaví insolvenční správce zprávu o hospodářské situaci
dlužníka ke dni prohlášení konkursu. Ve zprávě zejména porovná majetkovou podstatu
se závazky dlužníka a vyjádří se k možnosti dalšího využití dlužníkova podniku.
(2) Zprávu o hospodářské situaci dlužníka předloží insolvenční správce
insolvenčnímu soudu nejméně 10 dní přede dnem konání první schůze věřitelů svolané
po prohlášení konkursu. Věřitelé mají právo do této zprávy u insolvenčního soudu
nahlížet.
§ 282
(1) Schůze věřitelů projedná zprávu insolvenčního správce o hospodářské
situaci dlužníka se závěry, které představují doporučení insolvenčnímu správci pro
jeho další postup.
(2) Schůze věřitelů dále rozhodne, zda a v jakém rozsahu se má dlužníku,
který je fyzickou osobou, a jeho rodině poskytovat plnění z majetkové podstaty k
úhradě jejich odůvodněných existenčních potřeb. Učiní tak na žádost dlužníka nebo
některého z členů jeho rodiny.
Díl 5
Zpeněžení majetkové podstaty
§ 283
(1) Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku,
který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto
účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením
majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními,
která tomu brání, není insolvenční správce omezen.
(2) Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci
rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde
o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud
nepovolí výjimku.
(3) Zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, na který se vztahuje
rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu
příslušného orgánu činného v trestním řízení. Převyšuje-li dosažený výtěžek zpeněžení
majetku podle věty první částku určenou k vyplacení, informuje insolvenční správce
o této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li
orgán činný v trestním řízení do 30 dnů insolvenčnímu správci, že se zajištění vztahuje
i na zbytek výtěžku, použije se k rozdělení mezi věřitele.
(4) Kopie písemností, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a
podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo, předloží insolvenční správce insolvenčnímu
soudu k založení do insolvenčního spisu neprodleně poté, co došlo ke zpeněžení.
(5) Není-li dále staveno jinak, nepřecházejí zpeněžením majetkové podstaty
na nabyvatele závazky váznoucí na věci.
§ 284
Předkupní právo
(1) K nemovitostem, které tvoří pozemní část veřejného přístavu41),
má při jejich zpeněžení předkupní právo stát.
(2) Zákonnými předkupními právy je insolvenční správce při zpeněžování
majetkové podstaty vázán. Smluvními předkupními právy není insolvenční správce při
zpeněžení majetkové podstaty vázán.
(3) Insolvenční správce je při zpeněžení majetkové podstaty vázán zákonným
předkupním právem nájemce bytu, kterým je fyzická osoba, k jednotce zahrnuté do majetkové
podstaty při jejím prvním převodu podle § 1187 občanského zákoníku.
(4) Insolvenční správce je při zpeněžení majetkové podstaty vázán povinností
nabídnout převod jednotky zahrnuté do majetkové podstaty oprávněným osobám v souladu
s § 1188 občanského zákoníku. Insolvenční správce je dále při zpeněžování podstaty
vázán zákonným předkupním právem tvořeným právy nájemců podle zákona o vlastnictví
bytů.
(5) Insolvenční správce zajistí provedení všech úkonů, které jsou k provedení
převodů podle odstavců 3 a 4 nezbytné; za to mu od osob oprávněných podle odstavců
3 a 4 náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných
úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nevyužije-li osoba oprávněná
podle odstavce 3 nebo 4 práva na převedení jednotky do 3 měsíců ode dne doručení
nabídky insolvenčního správce, může insolvenční správce zpeněžit jednotku postupem
podle tohoto zákona.
§ 285
(1) Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají
zpeněženého majetku,
a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení
vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů,
b) ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných
předkupních práv podle § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu,
není-li dále stanoveno jinak.
(2) Byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své
rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li
tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční
spor.
(3) Při vyklizení podle odstavce 2 přísluší dlužníku stejná bytová náhrada
jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících
z nájmu bytu.
(4) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zpeněžením majetkové
podstaty v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, nezanikají služebnosti
a reálná břemena, s výjimkou těch, které jsou v insolvenčním řízení neúčinné.
§ 286
(1) Majetkovou podstatu lze zpeněžit
a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu45) ,
b) prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského
soudního řádu o výkonu rozhodnutí,
c) prodejem majetku mimo dražbu,
d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního
předpisu.
(2) O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne
se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.
§ 287
(1) Zpeněžení veřejnou dražbou se provede podle ustanovení zvláštního
právního předpisu38).
(2) Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce.
Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí
věřitelský výbor.
§ 288
(1) Ke zpeněžení prodejem movitých věcí a nemovitostí je příslušný okresní
soud podle ustanovení občanského soudního řádu. Návrh na tento prodej podává insolvenční
správce, který je jediným účastníkem tohoto řízení.
(2) Příslušný soud nařídí prodej podle odstavce 1, je-li k návrhu přiloženo
rozhodnutí o prohlášení konkursu, soupis potvrzený insolvenčním soudem a souhlas
věřitelského výboru s tímto způsobem zpeněžení.
(3) Rozhodnutí vydaná v tomto řízení se doručují pouze insolvenčnímu
správci, který proti nim může podat odvolání.
§ 289
(1) Prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem
insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční
soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským
výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního
soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou
nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova
podniku.
(2) Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní.
Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit
na správu zpeněžovaného majetku.
(3) Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu,
lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode
dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke
zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu
i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.
§ 289a
(1) Zpeněžení soudním exekutorem se provede podle ustanovení zvláštního
právního předpisu.
(2) Dražbu provede soudní exekutor na návrh insolvenčního správce. Smlouva
o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský
výbor.
§ 290
(1) Dlužníkův podnik může insolvenční správce zpeněžit jedinou smlouvou.
(2) Výtěžek zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou je součástí
celkového výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a nemůže sloužit pouze ke krytí závazků
souvisejících s prodávaným podnikem.
§ 291
(1) Zpeněžením dlužníkova podniku jedinou smlouvou přecházejí na nabyvatele
všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, včetně práv a povinností vyplývajících
z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pohledávek
proti dlužníku vzniklých do účinnosti smlouvy.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na smlouvu podle § 290
obdobně příslušná ustanovení zvláštního právního předpisu o prodeji podniku; za splnění
závazků, které přešly na nabyvatele, prodávající neručí.
§ 292
Ustanovení § 290 a 291 platí obdobně, je-li jen jedinou smlouvou zpeněžována
celá majetková podstata nebo část dlužníkova podniku.
§ 293
(1) Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty,
která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného
věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto
pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první
v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené
insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje
ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout,
má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá
insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.
(2) Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst.
2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného
věřitele.
§ 294
(1) Insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové
podstaty dlužníkovy pohledávky. To platí přiměřeně i pro dlužníkovy nepeněžité pohledávky
ocenitelné penězi.
(2) Povinnost podle odstavce 1 insolvenční správce nemá, pokud náklady
na uplatnění a vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké nebo je nelze krýt
z majetkové podstaty.
§ 295
(1) Dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí
nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení
došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení
konkursu, i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Právní úkony uskutečněné v rozporu
s tímto ustanovením jsou neplatné; považují se však za platné, pokud se ten, kdo
je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji
sám způsobil.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na
a) vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3
zákoníku práce, a osoby jim blízké,
b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního
řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou
měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost,
c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová,
d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří
akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu,
e) prokuristy dlužníka,
f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila
souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty,
g) osoby tvořící s členy a náhradníky věřitelského výboru podle písmene
f) koncern a osoby členům a náhradníkům věřitelského výboru podle písmene f) blízké.
(3) Na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až
e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech
povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto
majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně
a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm.
f) a g); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala.
Díl 6
Nakládání s výtěžkem zpeněžení
§ 296
(1) Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené,
jakož i náklady, které souvisí se správou majetkové podstaty, se hradí z výtěžku
zpeněžení.
(2) Po ukončení provozu dlužníkova podniku nesmí být výtěžek zpeněžení
použit k podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti ani se souhlasem věřitelského
výboru. To nebrání tomu, aby s tímto výtěžkem bylo naloženo tak, že se zhodnotí o
úroky nebo jiné přírůstky.
§ 297
(1) Nestačí-li výtěžek zpeněžení ke krytí pohledávek a nákladů podle
§ 296 odst. 1, lze ke krytí odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pohledávek
věřitelů vzniklých za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, pohledávek věřitelů
z úvěrového financování a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty
použít prostředků získaných zálohou na náklady insolvenčního řízení nebo zálohou
poskytnutou věřitelským výborem.
(2) Pokud nepostačují ani prostředky podle odstavce 1, rozhodne o pořadí
úhrady pohledávky nebo o její poměrné úhradě insolvenční soud na základě návrhu insolvenčního
správce podle § 305 odst. 2.
§ 298
(1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena
z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla
zajištěna.
(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením
podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající
na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce
8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
(3) Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle
odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění
návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání
včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne
o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.
(4) Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 %
výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení.
Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.
(5) Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157
odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této
povinnosti.
(6) Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže
zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3.
(7) Proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku
zpeněžení podle odstavce 2 mohou podat odvolání jen dlužník, insolvenční správce,
zajištěný věřitel, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitel, který proti němu podal
námitky.
(8) V případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu
domu a pozemku72) přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku související se správou
domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku zpeněžení
jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle odstavce 1, a to
do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení po odečtení částek nákladů spojených se
správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po
odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce.
§ 300
Vyrozumění o zpeněžení majetkové podstaty
Insolvenční správce podává insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru
dílčí zprávy o průběhu zpeněžení majetkové podstaty a o nakládání s výtěžkem tohoto
zpeněžení. Tyto zprávy podává z vlastního podnětu nebo na základě rozhodnutí insolvenčního
soudu anebo žádosti věřitelského výboru. O zpeněžení majetkové podstaty vyrozumí
insolvenční správce neprodleně také soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný
orgán, u kterého podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá řízení týkající
se zpeněženého majetku, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek
dlužníka. Jestliže zpeněžením majetkové podstaty zanikají věcná práva ke zpeněženému
majetku, vydá insolvenční správce nabyvateli zpeněženého majetku neprodleně potvrzení
o zániku těchto věcných práv.
§ 301
(1) Umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce
kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil
částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést,
které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše.
(2) Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav
výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva zajištěných
věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je
navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné.
(3) Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné.
(4) O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční
soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům,
kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání. Odvoláním
lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu.
Díl 7
Konečná zpráva a rozvrh
§ 302
(1) V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží
insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, jestliže
a) dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek
nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy,
b) se nepodařilo zpeněžit všechen majetek náležející do majetkové
podstaty, pokud dosud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty vyňat.
(2) Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou charakteristiku
jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat
zejména
a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na
roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit
zbývá,
b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové
podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé,
c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo,
d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu
došlo,
e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo,
f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu,
g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního
řízení.
(3) Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky,
která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši
jejich podílů na této částce.
(4) Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční správce účetní
závěrku.
(5) Konečná zpráva se předkládá pouze na elektronickém formuláři, jehož
náležitosti a formát stanoví prováděcí právní předpis.
§ 303
(1) Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu
soudu i vyúčtování své odměny a výdajů.
(2) Vyúčtování své odměny a výdajů podá i předběžný správce a další správci,
kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního
správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny.
§ 304
(1) Insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce
a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti
v ní obsažené.
(2) O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční
soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že
do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat
námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení
se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.
(3) K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování
nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční
soud vyhláškou.
(4) Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce
projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho
rozhodne buď tak, že
a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li
námitky vůči nim důvodné,
b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže
shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah,
c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti
ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu
správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí.
(5) Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud
vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání.
(6) Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu
správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti
těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám
nebylo vyhověno.
§ 305
(1) Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se
uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou,
pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanoveném v §
167 a 298.
(2) Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení
všech pohledávek uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje
insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv
podle § 122 odst. 2, poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně
náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní pohledávky
dlužníkových zaměstnanců vzniklé po rozhodnutí o úpadku a poté pohledávky věřitelů
na výživném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví;
ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 lze
však použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného
věřitele.
(3) Z výtěžku zpeněžení vyčlení insolvenční správce před rozvrhem částku
na předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení.
§ 306
(1) Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční
správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být
vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.
(2) Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého
insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají
být věřitelům vyplaceny.
(3) Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem
k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna.
(4) Vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestliže ohledně některé
z pohledávek z upraveného seznamu přihlášených pohledávek nejsou dosud splněny podmínky
pro její výplatu nebo jde-li dosud o pohledávku spornou; jde zejména o pohledávky,
a) kterých se týká odvolání proti konečné zprávě,
b) ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor.
(5) Pro zařazení do rozvrhu je u pohledávek vázaných na podmínku rozhodný
stav ke dni vydání rozvrhového usnesení.
§ 307
(1) Rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci,
dlužníku a věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou
proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.
(2) V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci
lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.
(3) Částky určené pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení jim insolvenční
správce proplatí na jejich náklad zpravidla ve svém sídle. Částky nepřesahující 500
Kč může složit do úschovy u soudu a věřitele o tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje,
jestliže nedojde k proplacení částek určených pro jednotlivé věřitele do 30 dnů od
rozvrhového usnesení pro překážku na jejich straně. O splnění rozvrhového usnesení
podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu.
(4) Částky, které by mohly připadnout na pohledávky uvedené v § 306
odst. 4, složí insolvenční správce do úschovy u insolvenčního soudu. Jakmile odpadnou
překážky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční soud další rozvrhové usnesení;
ustanovení o rozvrhovém usnesení platí obdobně i pro další rozvrhové usnesení. Pokud
se ukáže, že ohledně některé z těchto částek nejsou splněny předpoklady pro její
zařazení do rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí
není odvolání přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek vyčleněných na výlohy
spojené s ukončením řízení, pokud nebyly použity.
Díl 8
Zrušení konkursu
§ 308
(1) Insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu
a) zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to
neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty,
b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky
za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny,
c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového
usnesení,
d) zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela
nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným
z majetkové podstaty.
(2) Insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu též na návrh dlužníka,
jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční
správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost
podpisu osob, které ji podepsaly.
§ 309
(1) Pro doručení a zveřejnění rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, platí
totéž co o doručení a zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu. Dlužníku a insolvenčnímu
správci se toto rozhodnutí doručuje do vlastních rukou.
(2) Proti rozhodnutí podle § 308 odst. 1 mohou podat odvolání pouze insolvenční
správce a přihlášení věřitelé.
(3) Rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky
nastávají dnem, kdy nabude právní moci.
(4) Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení
končí.
§ 310
(1) Jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo
jeho dědicové, a není-li jich, stát.
(2) Insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadních
výsledcích projednání konkursu spolu s vyúčtováním své poměrné odměny a již vynaložených
výloh. Insolvenční soud předloženou zprávu přezkoumá a rozhodne o ní; § 304 platí
přiměřeně.
(3) Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle odstavce 2 insolvenční
soud zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává dědictví. O doručení a
zveřejnění tohoto rozhodnutí platí § 309; odvolání proti němu však není přípustné.
§ 311
Dojde-li v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) a
d) ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce
podle zvláštního právního předpisu, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené
části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění.
§ 312
(1) Zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu s výjimkou
účinků, u kterých je možné jejich navrácení do stavu před prohlášením konkursu. Platnost
a účinnost právních úkonů, které byly provedeny během konkursu, tím není dotčena.
(2) Za dlužníka, který je právnickou osobou, jednají opět jeho statutární
orgány nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci; přerušení likvidace
právnické osoby končí.
(3) Zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) je podkladem pro výmaz
dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.
(4) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu
podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku,
kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu. To
neplatí, jde-li o neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle § 311.
§ 313
(1) Funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho
oprávnění nakládat se zbývající částí majetkové podstaty a další dispoziční oprávnění
přecházejí na dlužníka.
(2) Insolvenční správce je povinen ke dni zrušení konkursu uzavřít účetní
knihy, sestavit účetní závěrku, splnit povinnosti uložené daňovými předpisy a předat
dlužníku potřebné účetní záznamy. Dále je povinen předat dlužníkovi zbývající majetek,
zajistit činnosti evidenční a odbornou správu dokumentů61) vzniklých z činnosti dlužníka,
popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, a další činnosti související se zrušením
konkursu. Nevede-li dlužník účetnictví, týkají se tyto povinnosti přiměřeně jeho
daňové evidence.
(3) Po provedení činností podle odstavce 2 insolvenční soud insolvenčního
správce zprostí jeho funkce. Současně rozhodne o výdajích, které insolvenčnímu správci
vznikly v souvislosti se zrušením konkursu, a o způsobu jejich úhrady.
Díl 9
Zvláštní ustanovení o nepatrném konkursu
§ 314
(1) O nepatrný konkurs jde, jestliže
a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo
b) nebyl zjištěn celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního
předpisu46)za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu přesahující
2 000 000 Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů.
(2) Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud
vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením konkursu nebo je vydat kdykoli v průběhu
insolvenčního řízení po prohlášení konkursu.
(3) Vyjde-li dodatečně najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný,
insolvenční soud přijaté rozhodnutí bez zbytečného odkladu zruší.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné, musí
však být vždy odůvodněno.
§ 315
(1) Nerozhodne-li schůze věřitelů jinak, v nepatrném konkursu se
postupuje podle tohoto zákona s těmito odchylkami:
a) místo věřitelského výboru mohou věřitelé ustanovit zástupce věřitelů,
b) k účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů není
potřeba schválení insolvenčním soudem ani souhlasu věřitelského orgánu,
c) k vyloučení nedobytných pohledávek a věcí, práv nebo jiných majetkových
hodnot, které není možné prodat, není nutný souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského
orgánu,
d) o včasných námitkách proti konečné zprávě a vyúčtování lze rozhodnout
i bez nařízení jednání,
e) při přezkumném jednání lze současně projednat všechny otázky,
o kterých by jinak byla oprávněna rozhodnout pouze schůze věřitelů, a je-li to účelné,
lze přednést také konečnou zprávu a vyúčtování a projednat námitky proti nim,
f) předloží-li insolvenční správce společně s konečnou zprávou návrh
rozvrhového usnesení, insolvenční soud může spojit rozhodnutí o schválení konečné
zprávy s rozvrhovým usnesením, přičemž rozvrhové usnesení nabude právní moci nejdříve
dnem právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy.
(2) Není-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, insolvenční
soud může pro nepatrný konkurs stanovit i další odchylky od zákona, pokud povedou
k rychlému a hospodárnému průběhu insolvenčního řízení; těmito odchylkami nesmí být
dotčeno postavení zajištěných věřitelů ani zásady insolvenčního řízení. Toto rozhodnutí
může insolvenční soud spojit s rozhodnutím o nepatrném konkursu nebo je může vydat
kdykoli později.
Hlava II
Reorganizace
Díl 1
Přípustnost reorganizace
§ 316
(1) Reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek
věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění
hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního
plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.
(2) Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který
je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.
(3) Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci,
obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze
podle zvláštního právního předpisu.
(4) Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu
dlužníka podle zvláštního právního předpisu46) za poslední účetní období předcházející
insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník
nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.
(5) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději
do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň
polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň
polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle
odstavce 4 se nepoužije.
(6) Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o
úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce
5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů.
Díl 2
Návrh na povolení reorganizace
§ 317
(1) Osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník
nebo přihlášený věřitel.
(2) Návrh na povolení reorganizace může podat pouze ten, kdo je v dobré
víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu.
§ 318
(1) Dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat
návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech
lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů,
která se má konat po rozhodnutí o úpadku.
(2) Opožděně podaný návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne
rozhodnutím, které doručí dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému
výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která opožděný návrh podala.
§ 319
(1) Návrh na povolení reorganizace, podaný dlužníkem, musí vedle
obecných náležitostí podání20) obsahovat
a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
b) dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob,
které dlužníka ovládají nebo které tvoří s dlužníkem koncern21), včetně údaje o tom,
zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení, anebo prohlášení,
že není takových osob,
c) údaj o způsobu navrhované reorganizace.
(2) K návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit seznam majetku
a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání
se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil.
(3) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí kromě obecných
náležitostí podání20) obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) a c). Ostatní
údaje podle odstavce 1 uvede věřitel, jen pokud jsou mu známy.
(4) Pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech
k němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.
(5) Údajem o způsobu reorganizace, obsaženým v návrhu na povolení reorganizace,
nejsou osoby sestavující reorganizační plán, ani osoba, která návrh podala, vázány.
§ 320
(1) Neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti
nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která
jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než
7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést.
(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k
návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li
tyto přílohy stanovené náležitosti.
(3) Návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li
přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat
nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo
neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dlužníku, předběžnému
správci nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a osobě, která návrh na povolení
reorganizace podala; odvolání proti němu může podat jen osoba, která návrh na povolení
reorganizace podala. K podanému odvolání se nepřihlíží, jestliže před rozhodnutím
o něm insolvenční soud povolil reorganizaci na návrh jiné osoby.
§ 321
(1) Jestliže poté, co insolvenčnímu soudu došel návrh na povolení reorganizace,
podá tento návrh i další osoba, považuje se návrh další osoby za přistoupení k řízení,
jehož předmětem je reorganizace; § 107 se použije přiměřeně.
(2) Insolvenční soud vyzve osoby podle odstavce 1, aby ve lhůtě, která
nesmí být delší než 30 dnů, odstranily odlišnosti svých návrhů a vyrozuměly jej o
společném stanovisku. Nestane-li se tak, vychází insolvenční soud z návrhu, který
podal dlužník, a není-li jej, pak z návrhu věřitele, který mu došel dříve.
§ 322
(1) Osoba, která podala návrh na povolení reorganizace, jej může vzít
zpět do doby, než insolvenční soud reorganizaci povolí nebo o podaném návrhu jinak
rozhodne.
(2) Zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace vezme insolvenční soud
na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku, insolvenčnímu
správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu není přípustné. Po vydání tohoto
rozhodnutí insolvenční soud nepokračuje v projednání reorganizace.
(3) Byl-li návrh na povolení reorganizace vzat zpět až poté, co o něm
bylo rozhodnuto, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné; toto rozhodnutí,
proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku,
insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.
(4) Osobu, která podala další návrh na povolení reorganizace, vyzve insolvenční
soud, aby mu do 15 dnů sdělila, zda trvá na jeho projednání; nestane-li se tak, v
projednání reorganizace insolvenční soud nepokračuje.
§ 323
(1) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí schválit schůze
věřitelů; učiní tak po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka.
(2) Před rozhodnutím schůze věřitelů o schválení návrhu na povolení reorganizace
upozorní insolvenční správce na jemu známé důvody, pro které lze pochybovat o poctivém
záměru navrhujícího věřitele.
§ 324
(1) Po podání návrhu na povolení reorganizace a před rozhodnutím o úpadku
jsou osoby oprávněné nakládat s majetkovou podstatou povinny zdržet se právních úkonů,
jimiž by mohla být zmařena nebo ohrožena navrhovaná reorganizace.
(2) Insolvenční soud může po podání návrhu na povolení reorganizace i
bez návrhu změnit své předběžné opatření.
(3) Od okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním
rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, ledaže
insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné
podmínky tohoto započtení byly splněny před uvedeným okamžikem.
Díl 3
Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace
§ 326
(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace,
a) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že
jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
b) který znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace
bylo již dříve rozhodnuto, anebo
c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů.
(2) Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace
lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho
statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu
a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení
řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo
b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením
insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením
pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.
(3) Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje
dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.
Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která návrh podala.
§ 327
(1) Jestliže insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne,
vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, pokračuje bez dalšího v insolvenčním
řízení. Účinky podání návrhu na povolení reorganizace tímto rozhodnutím zanikají.
(2) Na osobu, jejíž návrh na povolení reorganizace insolvenční soud
odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, se použije přiměřeně §
147.
§ 328
Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace ani k jeho odmítnutí
nebo zamítnutí, insolvenční soud reorganizaci povolí. Rozhodnutí o povolení reorganizace
se doručuje dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.
Odvolání proti němu není přípustné.
§ 329
(1) Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje
a) výrok o povolení reorganizace,
b) informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a nebyl-li dosud
ustanoven, výrok o jeho ustanovení,
c) výzvu, aby dlužník ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán
nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá,
d) informaci o tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační
plán další osoby.
(2) Ustanovení odstavce 1 písm. c) se nepoužije, jestliže dlužník před
vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 insolvenčnímu soudu oznámil, že reorganizační
plán předložit nehodlá.
(3) Rozhodnutí o povolení reorganizace může dále obsahovat výrok o jiných
opatřeních týkajících se majetkové podstaty a nezbytných k zajištění účelu reorganizace.
§ 330
(1) Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší omezení dispozičních
oprávnění dlužníka, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu
v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, ledaže insolvenční soud rozhodne podle
§ 332 jinak.
(2) Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou
a její správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem
věřitelského výboru. Porušení této povinnosti má za následek odpovědnost dlužníka
za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil; členové
statutárního orgánu dlužníka za takto způsobenou škodu nebo jinou újmu ručí společně
a nerozdílně.
(3) Za právní úkony, které mají podle odstavce 3 zásadní význam, se
považují úkony, jejichž důsledkem se významně změní hodnota majetkové podstaty nebo
postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů.
(4) Pohledávky vedoucích zaměstnanců dlužníka s dispozičními oprávněními,
podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, které vznikly po povolení reorganizace,
lze v průběhu insolvenčního řízení uspokojit pouze do výše, kterou určí insolvenční
správce se souhlasem věřitelského výboru.
(5) Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení reorganizace,
sestaví dlužník mezitímní účetní závěrku.
§ 330a
(1) Za trvání reorganizace platí přiměřeně ustanovení § 246 odst. 4 a
§ 253 až 260. Práva náležející podle těchto ustanovení insolvenčnímu správci, vykonává
dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru; o porušení
této povinnosti platí § 330 odst. 2 věta druhá.
(2) U smlouvy o vzájemném plnění platí, že dlužník s dispozičním oprávněním,
který se do 30 dnů od povolení reorganizace nevyjádří tak, že odmítá splnění, musí
smlouvu splnit.
§ 331
Insolvenční správce vykonává dohled nad činností dlužníka s dispozičními
oprávněními, pokračuje ve zjišťování majetkové podstaty a jejím soupisu, vede incidenční
spory, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru.
Kromě toho plní i další úkoly a provádí další činnosti, které mu uložil insolvenční
soud.
§ 332
(1) Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského
výboru anebo i bez návrhu zakázat dlužníku s dispozičními oprávněními nakládání s
majetkovou podstatou nebo může jeho oprávnění ve stanoveném rozsahu omezit. Učiní
tak v zájmu věřitelů zejména tehdy, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo
odborné způsobilosti dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem.
(2) Je-li návrhů podle odstavce 1 více, insolvenční soud o nich rozhodne
jedním rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné. Zamítne-li je, lze další
návrhy podle odstavce 1 podat až po uplynutí 30 dnů. Omezení stanovená rozhodnutím
vydaným podle odstavce 1 může insolvenční soud kdykoli před schválením reorganizačního
plánu na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru zrušit nebo změnit.
(3) Jestliže insolvenční soud zakáže dlužníku s dispozičními oprávněními
nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho oprávnění k tomu omezí, přecházejí tato
dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.
§ 333
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, rozhodnutím o povolení reorganizace
se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka a místo valné
hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce.
(2) Valné hromadě nebo členské schůzi dlužníka i po rozhodnutí o povolení
reorganizace zůstává zachováno právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního
orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka; k účinnosti jejího rozhodnutí se však vyžaduje
souhlas věřitelského výboru. Jde-li však o reorganizaci povolenou na základě návrhu
na povolení reorganizace podaného věřitelem nebo nemá-li dlužník právo sestavit reorganizační
plán, náleží právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka
a dozorčí rady dlužníka věřitelskému výboru.
(3) Zanikne-li funkce statutárního orgánu dlužníka nebo dozorčí rady
anebo funkce všech členů těchto orgánů a není-li postupem podle zvláštního právního
předpisu jmenován nebo zvolen do 30 dnů poté nový statutární orgán nebo dozorčí rada
nebo jejich členové, zvolí je věřitelský výbor.
Díl 4
Věřitelé při reorganizaci
§ 334
Reorganizace se účastní přihlášení věřitelé, jakož i věřitelé s pohledávkami
za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení.
§ 335
(1) Při reorganizaci se za věřitele dlužníka považují i společníci a
členové dlužníka; za pohledávku těchto osob se považuje právo vyplývající z jejich
účasti ve společnosti nebo v družstvu.
(2) Platí, že výše pohledávky vyplývající z účasti společníka nebo člena
dlužníka ve společnosti nebo v družstvu je rovna nule; ustanovení § 347 odst. 2 tím
není dotčeno.
§ 336
(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek
v reorganizaci obdobně § 190 až 202.
(2) Popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako
popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno;
pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního
správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo
dříve, než nastaly účinky povolení reorganizace, nastávají účinky tohoto popření
v reorganizaci dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den je rozhodný
i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky.
Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu
vždy vůči dlužníku.
(3) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím
příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše v reorganizaci
uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo
exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.
(4) Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace
vliv na zjištění popřené pohledávky.
§ 337
(1) Pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjištěných pohledávek a hlasování
věřitelů o přijetí reorganizačního plánu se věřitelé dlužníka při reorganizaci rozdělují
do skupin, a to tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním
postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých
skupin obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k
rozdělení věřitelů došlo.
(2) Samostatnou skupinou jsou zejména
a) každý zajištěný věřitel,
b) věřitelé uvedení v § 335,
c) věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.
(3) Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je pohledávka, jejíž
výši, splatnost ani další její vlastnosti a práva s ní spojená reorganizační plán
nemění, nebo pohledávka, o které věřitel písemně uznal, že není reorganizačním plánem
dotčena.
(4) Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je i pohledávka,
u které v důsledku prodlení dlužníka došlo ke ztrátě sjednané výhody splátek, jestliže
reorganizační plán
a) stanoví splatnost jistiny včetně úroků stejně jako před prodlením
dlužníka,
b) nemění žádná další práva spojená s pohledávkou, s výjimkou práv
věřitele spojených s účinky zahájení insolvenčního řízení nebo s již nastalým prodlením
dlužníka,
c) stanoví, že všechny splátky jistiny a úroku, které měl dlužník
zaplatit před svým prodlením do dne účinnosti reorganizačního plánu, budou uhrazeny
neprodleně po účinnosti reorganizačního plánu.
(5) Odůvodněnost a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin
posoudí insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu.
(6) Na základě návrhu dotčeného věřitele nebo předkladatele reorganizačního
plánu může insolvenční soud rozhodnout o zařazení věřitele do jiné skupiny; učiní
tak před schválením reorganizačního plánu. Proti jeho rozhodnutí nejsou opravné prostředky
přípustné.
Díl 5
Reorganizační plán
§ 338
(1) Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku
povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova
podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.
(2) Reorganizační plán se předkládá insolvenčnímu soudu. Po jeho předložení
nesmí nikdo až do zprávy o reorganizačním plánu vyvíjet činnost směřující k jeho
přijetí nebo odmítnutí. Předkladatel je povinen zdržet se všech činností, které jsou
v rozporu s reorganizačním plánem nebo které jinak ovlivňují jeho splnění.
(3) V reorganizačním plánu se lze odchýlit od ustanovení tohoto zákona,
pokud jde o uspokojení věřitelů včetně zajištěných věřitelů a věřitelů, jimiž jsou
společníci a členové dlužníka uplatňující pohledávku vyplývající z jejich účasti
ve společnosti nebo v družstvu, o nakládání s majetkovou podstatou a o závazky dlužníka
po skončení insolvenčního řízení.
(4) Další průběh reorganizace nesmí být v rozporu s reorganizačním plánem,
pokud nedošlo stanoveným způsobem k jeho změně.
§ 339
(1) Přednostní právo sestavit reorganizační plán má dlužník, i když
návrh na povolení reorganizace podal některý přihlášený věřitel. Může jej předložit
současně s návrhem na povolení reorganizace anebo ve lhůtě 120 dnů od rozhodnutí
o povolení reorganizace. Tuto lhůtu může insolvenční soud na návrh dlužníka přiměřeně
prodloužit, nejdéle však o 120 dnů.
(2) Přednostní právo sestavit reorganizační plán však nemá dlužník, který
insolvenčnímu soudu oznámil, že reorganizační plán předložit nehodlá.
(3) Přednostní právo sestavit reorganizační plán nemá rovněž dlužník,
jehož věřitelé se tak usnesli na schůzi věřitelů. Schůze věřitelů, na které se projednává
nebo schvaluje návrh na povolení reorganizace, je oprávněna přijmout takové usnesení
vždy.
(4) Jestliže dlužník před uplynutím lhůty podle odstavce 1 oznámí, že
nehodlá předložit reorganizační plán, insolvenční soud rozhodne o ukončení této lhůty;
pravost podpisů osob, které oznámení podepsaly, musí být úředně ověřena. Vyjdou-li
najevo skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dlužník v sestavování reorganizačního
plánu řádně nepokračuje, že postupuje způsobem, kterým může reorganizaci zmařit,
nebo že zajištěným věřitelům neplatí úroky podle § 171 odst. 4, může insolvenční
soud i bez návrhu rozhodnout o zkrácení nebo ukončení lhůty podle odstavce 1. Učiní
tak zpravidla po vyjádření dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského výboru.
(5) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle odstavců 1 a 4 není odvolání
přípustné.
(6) Nemá-li dlužník právo přednostně sestavit reorganizační plán nebo
zaniklo-li mu toto právo rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce 4, může o
tom, kdo má přednostní právo sestavit reorganizační plán, rozhodnout schůze věřitelů.
Nerozhodne-li schůze věřitelů podle věty první, vyzve insolvenční soud k předložení
reorganizačního plánu další osoby, které návrh na povolení reorganizace podaly, nebo
které se k němu připojily; ustanovení odstavců 2 a 4 platí pro tyto osoby obdobně.
Ustanovení odstavce 1 o lhůtách k předložení reorganizačního plánu a možnosti jejich
prodloužení platí pro tyto osoby přiměřeně.
§ 340
(1) Reorganizační plán obsahuje vždy
a) rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s
pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,
b) určení způsobu reorganizace,
c) určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska
nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně
rozsahu jejich práv k nakládání s ní,
d) údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo
jeho části a za jakých podmínek,
e) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního
plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně
určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,
f) údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost
v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna,
g) údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník
po skončení reorganizace.
(2) V reorganizačním plánu musí být též uvedeno, jak je zajištěno splnění
pohledávek, ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor, a pohledávek vázaných
na odkládací podmínku, jaká je výše částky určené k uspokojení těchto pohledávek
pro každou skupinu věřitelů, do které byly zařazeny, a jaká je celková výše částky
určené k uspokojení těchto pohledávek podle reorganizačního plánu.
(3) Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené
věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka.
(4) Náležitosti reorganizačního plánu stanoví prováděcí právní předpis.
§ 341
(1) Reorganizaci lze provést zejména prostřednictvím těchto opatření:
a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí
části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti,
b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem
dlužníkova podniku,
c) vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto
aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast,
d) fúzí dlužníka - právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho
jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí-li to
právní předpisy o hospodářské soutěži47) ,
e) vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou
právnickou osobou podle písmene c) nebo d),
f) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,
g) změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů
upravujících vnitřní poměry dlužníka.
(2) V reorganizačním plánu může být uplatněno i více ze základních opatření
podle odstavce 1, pokud to jejich povaha připouští.
(3) U věřitelů, do jejichž práv reorganizační plán zasahuje, se v reorganizačním
plánu uvede, o jakou částku je jejich pohledávka snížena nebo po jakou dobu bude
trvat odklad její splatnosti nebo vykonatelnosti anebo v čem spočívají jiné zásahy
do práv věřitelů.
(4) Má-li dojít ke změně údajů, které se zapisují do obchodního rejstříku,
musí být z reorganizačního plánu zřejmé, jaké údaje mají být z obchodního rejstříku
vymazány a jaké údaje nově zapsány.
§ 342
K reorganizačnímu plánu musí být v závislosti na navrhovaném typu
reorganizace připojeny tyto doklady:
a) nové znění zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiného
dokumentu upravujícího vnitřní poměry dlužníka, má-li podle reorganizačního plánu
dojít k jeho změně,
b) prohlášení osob ochotných financovat provedení reorganizačního
plánu nebo převzít některé z dlužníkových závazků anebo je zajistit, s uvedením rozsahu,
jehož se prohlášení týká; prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu
na něm úředně ověřena,
c) prohlášení dlužníkova manžela, že souhlasí s použitím majetku
ve společném jmění manželů, má-li být podle reorganizačního plánu tento majetek použit;
prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,
d) není-li předkladatelem reorganizačního plánu dlužník, prohlášení
dlužníka - fyzické osoby nebo prohlášení neomezeně ručících společníků dlužníka -
právnické osoby o ochotě pokračovat v provozu podniku, který předpokládá reorganizační
plán; prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně
ověřena,
e) aktualizované seznamy majetku a závazků dlužníka ke dni předložení
reorganizačního plánu, mají-li být věřitelé uspokojováni z provozu dlužníkova podniku,
f) smlouvy uzavřené s odkládací podmínkou váznoucí na schválení reorganizačního
plánu insolvenčním soudem,
g) seznam a popis významných smluv, které mají být podle reorganizačního
plánu po jeho schválení insolvenčním soudem uzavřeny.
§ 343
Zpráva o reorganizačním plánu
(1) Předkladatel reorganizačního plánu zpracuje zprávu o reorganizačním
plánu, která musí obsahovat dostatečné informace o návrhu reorganizačního plánu.
Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu
na věřitele.
(2) Dostatečnými informacemi podle odstavce 1 se rozumí informace, které
musí věřitel určité skupiny znát k tomu, aby se mohl rozhodnout, zda přijme reorganizační
plán, zejména informace o tom, jaké plnění, v jaké hodnotě se jednotlivým skupinám
věřitelů nabízí. Takovými informacemi však nejsou informace, které předkladatel může
získat jen s nepoměrnými obtížemi, nebo informace o reorganizačním plánu jiné osoby
než předkladatele.
(3) Zpráva o reorganizačním plánu se předkládá věřitelům v dostatečném
předstihu před schůzí věřitelů, která má rozhodnout o jeho přijetí, nejpozději 15
dnů před termínem jejího konání. Tuto zprávu lze zveřejnit až poté, co ji schválil
insolvenční soud.
(4) Náležitosti zprávy o reorganizačním plánu stanoví prováděcí právní
předpis.
§ 344
(1) Není-li dále stanoveno jinak, k projednání reorganizačního plánu
a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů, která je svolána jen za tímto
účelem. O přijetí reorganizačního plánu se v takovém případě hlasuje ve skupinách
věřitelů, stanovených reorganizačním plánem.
(2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání
na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich
účasti.
(3) Schůzi věřitelů k projednání a přijetí reorganizačního plánu insolvenční
soud nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší, jestliže mimo schůzi věřitelů
hlasovala o přijetí reorganizačního plánu každá jím stanovená skupina věřitelů nebo
považuje-li se reorganizační plán podle tohoto zákona za přijatý bez hlasování.
§ 345
(1) O přijetí reorganizačního plánu mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi
věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení reorganizace nebo i před podáním
insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s informacemi, které svým
obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsaženy ve zprávě o reorganizačním
plánu; tím není dotčena informační povinnost dlužníka, jehož účastnické cenné papíry
jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu18).
(2) Výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k
výsledkům hlasování dosaženým na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi hlasováním věřitele
mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi věřitelů, považuje se za rozhodné
hlasování věřitele na schůzi věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně
vyrozumí.
§ 346
Hlasování mimo schůzi věřitelů
(1) Hlasují-li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi věřitelů
po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li
písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat
žádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je
úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti
doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43
občanského soudního řádu se nepoužije.
(2) Hlasují-li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi
věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy,
hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí
obsahovat žádný jiný právní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém
je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny
náležitosti doručeno dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou dlužník k tomuto
účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil; tato lhůta nesmí být kratší než
15 dnů.
(3) O tom, že k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze přihlédnout
z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně vyrozumí
a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního
řízení,
b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.
(4) Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.
§ 347
(1) Jestliže se pro přijetí reorganizačního plánu vyslovila většina hlasujících
věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu celkové jmenovité
hodnoty pohledávek hlasujících věřitelů této skupiny, platí, že tato skupina věřitelů
reorganizační plán přijala.
(2) Jde-li o skupinu věřitelů uvedených v § 335, platí, že tato skupina
přijala reorganizační plán, jestliže se pro jeho přijetí vyslovila většina společníků
nebo členů dlužníka; u dlužníka se základním kapitálem musí souhrnný podíl těchto
společníků nebo členů dlužníka současně představovat alespoň dvě třetiny základního
kapitálu dlužníka.
(3) Má-li věřitel více pohledávek zařazených do různých skupin, hlasuje
prostřednictvím každé takové pohledávky v těchto skupinách zvlášť.
(4) Skupina věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem
dotčeny, se vždy považuje za skupinu, která reorganizační plán přijala; obdobně to
platí pro jednotlivé věřitele této skupiny.
(5) Pokud hlasující věřitel přijal nebo odmítl reorganizační plán v
důsledku jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jej obchází, rozhodne insolvenční
soud, jestliže dosud neschválil reorganizační plán, i bez návrhu a po jednání, že
se k hlasu tohoto věřitele nepřihlíží. Rozhodoval-li tento hlas o přijetí nebo odmítnutí
reorganizačního plánu, nařídí insolvenční soud nové hlasování o přijetí reorganizačního
plánu.
§ 348
(1) Insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže
a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy,
b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že
jím není sledován nepoctivý záměr,
c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se podle § 347 odst. 4
považuje za skupinu, která jej přijala,
d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota
je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které
by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající
věřitel souhlasí s nižším plněním,
e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené
byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se
reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem
dohodnuto jinak.
(2) Insolvenční soud může schválit reorganizační plán, i když není splněna
podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestliže reorganizační plán přijala alespoň
jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak
za předpokladu, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou
pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu
ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke
všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního
plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace
reorganizačním plánem předvídána.
§ 349
(1) Reorganizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině zajištěných
věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý, mají-li podle něj věřitelé takové skupiny
získat k zajištění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí,
ke stejnému nebo obdobnému majetku dlužníka, případně k jinému majetku dlužníka nejméně
stejné hodnoty, stanovené ke dni účinnosti reorganizačního plánu a obdržet plnění,
jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně
hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém posudku.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, reorganizační plán se považuje ve
vztahu ke každé skupině nezajištěných věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý,
jestliže podle něj má každý věřitel zařazený do takové skupiny získat plnění, jehož
současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu není nižší než jmenovitá
hodnota jeho zjištěné pohledávky s úrokem ke dni účinnosti reorganizačního plánu,
nebo jestliže podle něj žádný z věřitelů, jehož pohledávka je podřízena pohledávkám
takové skupiny, neobdrží žádné plnění.
(3) Reorganizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině věřitelů
uvedených v § 335, která ho nepřijala, za spravedlivý, má-li podle něj každý z těchto
věřitelů ke dni účinnosti reorganizačního plánu obdržet nejméně takové plnění, kterého
by se mu zřejmě dostalo, kdyby po skončení insolvenčního řízení, ve kterém byl dlužníkův
úpadek řešen konkursem, proběhla likvidace takového dlužníka.
(4) Podmínka uvedená v odstavci 3 je splněna, jestliže na základě reorganizačního
plánu některá skupina nezajištěných věřitelů nezíská plnění, jehož celková současná
hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu je alespoň stejná jako celková jmenovitá
hodnota všech zjištěných pohledávek věřitelů zařazených do této skupiny včetně úroku
k těmto pohledávkám ke dni účinnosti reorganizačního plánu.
§ 350
(1) Proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu mohou podat odvolání
jen ti z věřitelů, kteří hlasovali pro odmítnutí reorganizačního plánu.
(2) Až do rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení reorganizačního
plánu jej může jeho předkladatel vzít zpět. V takovém případě se k podanému reorganizačnímu
plánu nepřihlíží.
(3) Předkladatel reorganizačního plánu může až do rozhodnutí o schválení
reorganizačního plánu reorganizační plán doplnit nebo změnit; v takovém případě hlasují
věřitelé o reorganizačním plánu v podobě po jeho doplnění nebo změně. Schůze věřitelů,
která má o reorganizačním plánu rozhodnout, se může konat nejdříve 15 dnů poté, co
bylo věřitelům předloženo znění navrhovaných doplnění nebo změn reorganizačního plánu.
§ 351
(1) Nejsou-li splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního
plánu, insolvenční soud jej zamítne.
(2) Proti rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu mohou podat odvolání
dlužník, předkladatel tohoto plánu a věřitelé, kteří hlasovali pro jeho přijetí.
(3) Osoba, jejíž reorganizační plán byl zamítnut, jej může podat znovu,
jen neuplynula-li jí dosud lhůta k jeho předložení. Tuto lhůtu může insolvenční soud
v odůvodněných případech před jejím uplynutím prodloužit v rozhodnutí, kterým zamítá
reorganizační plán.
Díl 6
Provádění reorganizačního plánu
§ 352
(1) Reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení
nabylo právní moci, nebyla-li reorganizačním plánem jeho účinnost odložena na pozdější
dobu nebo nerozhodl-li o jeho pozdější účinnosti insolvenční soud.
(2) Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro všechny
účastníky insolvenčního řízení i pro další osoby, jejichž práva a povinnosti jsou
reorganizačním plánem dotčeny.
(3) Účinností reorganizačního plánu se ruší zákaz započtení pohledávek
uvedený v § 324 odst. 3.
§ 353
(1) Od účinnosti reorganizačního plánu je oprávněn nakládat s majetkovou
podstatou dlužník. Toto jeho oprávnění může být omezeno ve prospěch jiných osob pouze
reorganizačním plánem; jiná omezení, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního
soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, účinností reorganizačního plánu
zanikají.
(2) Od účinnosti reorganizačního plánu se obnovuje výkon funkce valné
hromady nebo členské schůze družstva, pokud z reorganizačního plánu nevyplývá něco
jiného. Hlasovací práva spojená s obchodním podílem, cennými papíry nebo členstvím
vykonávají osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek tam stanovených; pokud
v reorganizačním plánu tyto osoby nejsou uvedeny nebo stanovené podmínky nebyly splněny,
vykonávají je osoby, kterým tato práva až dosud náležela.
(3) Od účinnosti reorganizačního plánu se mění zakladatelský dokument
nebo stanovy anebo jiné dokumenty upravující vnitřní poměry dlužníka a údaje, které
se zapisují do obchodního rejstříku nebo jiného rejstříku právnických osob, a to
způsobem, který je uveden v reorganizačním plánu. Tyto skutečnosti se zapisují do
obchodního rejstříku na základě reorganizačního plánu, který se ukládá do sbírky
listin. Ustanovení právních předpisů, které obecně upravují způsob změny zapisovaných
skutečností, se přitom nepoužijí.
§ 354
(1) Insolvenční správce zajistí, aby byly provedeny procesní úkony spojené
s účinností reorganizačního plánu. Dlužníku s dispozičními oprávněními předá zprávu
o své dosavadní činnosti a provede další úkony potřebné k tomu, aby dlužník s dispozičními
oprávněními mohl vykonávat svá oprávnění.
(2) V průběhu provádění reorganizačního plánu vykonává insolvenční správce
dohled nad činností dlužníka. Zaměřuje se na doplňování seznamu majetku a závazků
podle stavu řízení a na evidování činnosti dlužníka s dispozičními oprávněními. O
výsledcích své činnosti pravidelně, nejméně však jednou za 3 měsíce, informuje insolvenční
soud a věřitelský výbor.
(3) Dlužník s dispozičními oprávněními je povinen informovat insolvenčního
správce o svých právních úkonech, o plnění reorganizačního plánu a o své jiné činnosti
podle reorganizačního plánu. Zprávy o běžných úkonech při podnikatelské činnosti
a zprávy o plnění dlouhodobých nebo opakujících se činností podává souhrnně za časové
úseky, stanovené reorganizačním plánem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(4) Pokud jsou dispoziční oprávnění dlužníka omezena, vykonává je insolvenční
správce. Stanoví-li reorganizační plán právní úkony, které může dlužník provést jen
se souhlasem insolvenčního správce, jsou tyto úkony neplatné, pokud byly provedeny
bez tohoto souhlasu. Týká-li se omezení dispozičních práv dlužníka nemovitostí zapsaných
v katastru nemovitostí, vyrozumí o tom insolvenční správce příslušné katastrální
pracoviště.
§ 355
(1) Věřitelský výbor kontroluje provádění reorganizačního plánu dlužníkem
s dispozičními oprávněními způsobem stanoveným v reorganizačním plánu, jakož i na
základě zpráv insolvenčního správce.
(2) Věřitelský výbor si může předem vyhradit, že některé právní úkony,
které mají zásadní význam, může dlužník s dispozičními oprávněními uskutečnit jen
s jeho předběžným souhlasem, i když nejsou uvedeny v reorganizačním plánu.
(3) Věřitelský výbor je oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu opatření
k odstranění nedostatků, které zjistil při své kontrolní činnosti, včetně opatření,
která vedou ke skončení reorganizace.
§ 356
(1) Není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak,
zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě,
že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili; za věřitele dlužníka se
považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně
rozsahu jejich práv.
(2) Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k majetku,
který náleží do majetkové podstaty, a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním
plánu za podmínek v něm stanovených, není-li v tomto zákoně nebo v reorganizačním
plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu
má připadnout osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo
jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.
(3) Práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka zůstávají
reorganizačním plánem nedotčena.
(4) Má-li účinností reorganizačního plánu dojít ke vzniku, změně nebo
zániku práv k majetku v majetkové podstatě, lze potřebné projevy vůle jednajících
osob zahrnout do reorganizačního plánu. Jsou-li reorganizačním plánem dotčena práva,
která se zapisují do katastru nemovitostí nebo do jiného seznamu podle zvláštních
právních předpisů, musí být tato práva v reorganizačním plánu přesně označena.
§ 357
(1) Pohledávka věřitele z úvěrového financování, kterou přijal dlužník
s dispozičními oprávněními nebo insolvenční správce po povolení reorganizace k dosažení
jejího účelu, je pohledávkou za majetkovou podstatou, která se uspokojí před všemi
jinými pohledávkami, s výjimkou výdajů a odměny insolvenčního správce.
(2) Je-li věřitelem z úvěrového financování osoba, která neměla přednostní
právo k jeho poskytnutí podle § 41 odst. 2, má její pohledávka z úvěrového financování
stejné pořadí jako pohledávky zajištěných věřitelů, kteří svého práva podle § 41
odst. 2 nevyužili. Mezi zajištěné věřitele, kteří svého práva podle § 41 odst. 2
nevyužili, se pohledávka věřitele z úvěrového financování rozdělí v poměru, v němž
jsou ke dni poskytnutí úvěrového financování k sobě navzájem hodnoty věcí, práv a
pohledávek sloužících k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, stanovené znaleckým
posudkem.
(3) Pohledávky podle odstavce 1, které podle reorganizačního plánu měly
být uhrazeny až po skončení reorganizace, a k jejichž úhradě nedošlo pro opětovný
úpadek dlužníka, který nastal do 2 let po skončení reorganizace, mají v novém insolvenčním
řízení stejné postavení jako v původním insolvenčním řízení.
§ 358
Osoba vedoucí evidenci zaknihovaných cenných papírů provede příslušné
změny v této evidenci na základě schváleného reorganizačního plánu, a to na základě
žádosti dlužníka nebo jiné osoby, které se taková změna týká.
§ 359
Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), přijetím
reorganizačního plánu zanikají, nejde-li o mimosmluvní sankce postihující majetek
dlužníka nebo není-li v reorganizačním plánu uvedeno jinak. Odchylná úprava pohledávek
podle věty první v reorganizačním plánu se může týkat krácení jejich výše, odkladu
jejich splatnosti nebo jiného zásahu do práv věřitelů; odchylná úprava těchto pohledávek
musí být v reorganizačním plánu uvedena výslovně, s přesným vymezením rozsahu a podmínek
jejich uspokojení.
§ 360
(1) Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a
provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky, stanovené reorganizačním
plánem. Byla-li však tato pohledávka popřena, lze výkon rozhodnutí nebo exekuci vést
pouze v případě právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění této pohledávky;
toto rozhodnutí musí být k návrhu přiloženo.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro výkon rozhodnutí nebo exekuci
proti třetí osobě, která převzala na základě reorganizačního plánu povinnost za dlužníka
nebo vedle něho.
§ 361
(1) Navrhovatel reorganizačního plánu může navrhnout jeho změnu, v jejímž
důsledku má být účel reorganizace lépe splnitelný. V návrhu popíše účel změny, navrhovaný
způsob jejího provedení a dopady změny na jednotlivé skupiny původních věřitelů a
na nové věřitele.
(2) Návrh změny reorganizačního plánu zveřejní insolvenční soud v insolvenčním
rejstříku. Současně stanoví věřitelům lhůtu, ve které mohou změněný plán odmítnout.
Tato lhůta nesmí být kratší než 30 dnů ode dne doručení návrhu změn.
(3) K projednání návrhu změny reorganizačního plánu nařídí insolvenční
soud jednání, a to tak, aby se konalo nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty podle
odstavce 2, ne však dříve než v den následující po uplynutí této lhůty.
(4) Ke schválení změny reorganizačního plánu se vyžaduje souhlas
a) všech skupin původních věřitelů,
b) většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky jsou podle reorganizačního
plánu zajištěny,
c) většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky podle reorganizačního
plánu nejsou zajištěny, a
d) většiny společníků dlužníka nebo jiné právnické osoby, na kterou
podle reorganizačního plánu přešel majetek dlužníka.
Ustanovení § 347 se použije
obdobně
.(5) Platí, že věřitelé, kteří ve lhůtě podle odstavce 2 ani při jednání
podle odstavce 3 nevyjádřili nesouhlas s navrhovanou změnou plánu, se změnou souhlasí.
(6) Změněný reorganizační plán insolvenční soud schválí, jestliže jej
schválili věřitelé podle odstavce 4 nebo platí-li, že byl schválen podle odstavce
5.
(7) Jestliže insolvenční soud změněný insolvenční plán neschválí, zůstává
účinný dříve schválený reorganizační plán.
Díl 7
Skončení reorganizace
§ 362
(1) Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu
do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí-li, že některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní
výhody, aniž s tím ostatní věřitelé stejné skupiny souhlasili, nebo že schválení
reorganizačního plánu bylo dosaženo podvodným způsobem.
(2) Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu
do 3 let od jeho účinnosti, pokud byl dlužník, jeho statutární orgán nebo člen statutárního
orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým dosáhl schválení reorganizačního
plánu nebo podstatně zkrátil věřitele.
(3) Rozhodne-li insolvenční soud o zrušení reorganizačního plánu, mohou
věřitelé bez dalšího požadovat uspokojení pohledávek a jiných práv, která měli před
jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob založená reorganizačním plánem nejsou
dotčena; je-li to nutné, přijme insolvenční soud opatření k ochraně oprávněných zájmů
věřitelů.
§ 363
(1) Insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže
a) reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu
v konkurs po tomto povolení navrhl,
b) oprávněná osoba nebo osoba určená schůzí věřitelů nesestaví ve
stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení insolvenčním
soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět, a do 30 dnů poté nebude podán
návrh na svolání schůze věřitelů za účelem rozhodnutí o tom, která jiná osoba má
přednostní právo sestavit reorganizační plán, anebo tato jiná osoba nesestaví ve
stanovené lhůtě reorganizační plán nebo jej vezme zpět,
c) insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám
uplynula lhůta k jeho předložení,
d) v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné
povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu
nebude možné plnit,
e) dlužník neplatí řádně a včas úroky podle § 171 odst. 4, nebo v
podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky,
f) dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli
podle reorganizačního plánu podnikat měl, nebo
g) dlužník po schválení reorganizačního plánu neuhradil pohledávky
za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň podle § 348 odst. 1 písm.
e).
(2) O přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci
1 písm. a) až c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Proti tomuto rozhodnutí mohou
podat odvolání jen dlužník, navrhovatel reorganizace, insolvenční správce a věřitelský
výbor.
(3) O přeměně reorganizace v konkurs podle odstavce 1 písm. d) až g)
rozhodne insolvenční soud po jednání, k němuž předvolá všechny osoby uvedené v odstavci
2; odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat jen osoby uvedené v odstavci 2.
(4) O přeměně reorganizace v konkurs nemůže insolvenční soud rozhodnout,
jestliže reorganizační plán byl v podstatných bodech splněn.
(5) Rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs
nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud ve svém rozhodnutí
nestanoví podmínky této přeměny jinak. Tímto rozhodnutím se rovněž ruší zákaz započtení
pohledávek uvedený v § 324 odst. 3.
§ 364
(1) V průběhu provádění reorganizačního plánu insolvenční soud bere na
vědomí nebo projedná zprávy insolvenčního správce a věřitelského výboru o jeho plnění.
Jiná opatření, zejména opatření k zajištění dodržování reorganizačního plánu, provádí
jen tehdy, jsou-li navrhována.
(2) Zprávy o plnění reorganizačního plánu se předkládají na elektronickém
formuláři, jehož náležitosti a formát stanoví prováděcí právní předpis.
(3) Splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí vezme insolvenční
soud na vědomí rozhodnutím, kterým reorganizace končí; proti tomuto rozhodnutí není
odvolání přípustné.
(4) Po skončení reorganizace rozhodne insolvenční soud o odměně insolvenčního
správce a jeho nákladech.
Hlava III
Zvláštní ustanovení o vyloučení účinků zákona
§ 365
(1) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či vymahatelnost
závazků dlužníka, který je účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování
nebo účastníkem zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, za
podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk.
(2) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či vymahatelnost
závazků dlužníka, který je účastníkem vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání
nebo účastníkem zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
za podmínek stanovených zákonem upravujícím podnikání na kapitálovém trhu.
§ 366
(1) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na
a) právo na zajištění, které dlužník poskytl, jde-li o zajištění poskytnuté
České národní bance, Evropské centrální bance, centrální bance členského státu Evropské
unie nebo centrální bance státu patřícího do Evropského hospodářského prostoru,
b) výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním
zajištění podle zákona upravujícího finanční zajištění nebo srovnatelného zahraničního
právního předpisu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno a vzniklo před zahájením
insolvenčního řízení, a to i v případě, že finanční zajištění bylo sjednáno nebo
vzniklo v den zahájení insolvenčního řízení, avšak až poté, co tato skutečnost nastala,
ledaže příjemce finančního kolaterálu o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a
mohl; skutečnost, že zahájení insolvenčního řízení bylo zveřejněno v insolvenčním
rejstříku, sama o sobě neznamená, že o zahájení insolvenčního řízení příjemce finančního
kolaterálu věděl nebo vědět měl a mohl.
(2) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na závěrečné vyrovnání podle zákona
upravujícího podnikání na kapitálovém trhu50), jestliže závěrečné vyrovnání bylo
uzavřeno před zahájením insolvenčního řízení.
(3) Odstavcem 1 písm. d) a odstavcem 2 nejsou dotčena ustanovení tohoto
zákona o neplatnosti právních úkonů a o neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného
protiplnění, právních úkonů úmyslně zkracujících, právních úkonů zvýhodňujících a
právních úkonů dlužníka, které učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku
účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení.
Hlava IV
Úpadek finančních institucí
Díl 1
Úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev, některých zahraničních bank,
obchodníků s cennými papíry a jiných osob
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 367
(1) Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslušné předpisy Evropských
společenství51) a použijí se na úpadek
a) banky a spořitelního a úvěrového družstva poté, kdy zanikla
licence nebo povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich činnosti,
b) zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě
jednotné licence podle zvláštního právního předpisu52) ,
c) pobočky zahraniční banky jiné než uvedené v písmenu b),
d) obchodníka s cennými papíry,
e) zahraničního obchodníka s cennými papíry poskytujícího investiční
služby na území České republiky na základě povolení podle zákona upravujícího podnikání
na kapitálovém trhu62),
f) pobočky zahraničního obchodníka s cennými papíry jiného než
uvedeného v písmenu e),
g) povinných osob podle § 3 písm. b) a c) zákona o ozdravných postupech
a řešení krize na finančním trhu.
(2) Osoba uvedená v odstavci 1 písm. b) a e) je v úpadku, je-li
prováděno
a) kolektivní řízení zahájené a sledované správními nebo soudními
orgány členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský
prostor, jehož cílem je prodej majetku pod dozorem nebo dohledem těchto orgánů, včetně
případů, kdy jsou řízení ukončena oddlužením nebo jiným obdobným opatřením,
b) opatření, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční
situaci osoby a které může mít vliv na již existující práva třetích osob, včetně
opatření zahrnujícího možnost pozastavení plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek,
odložení opatření souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení pohledávek.
(3) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak
a jde-li o úpadek osob podle odstavce 1 písm. a), c), d) a f) a osob podle odstavce
1 písm. g), bylo-li vůči nim uplatněno opatření k řešení krize podle zákona upravujícího
ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu (dále jen „opatření k řešení krize“),
též ustanovení ostatních částí zákona a ustanovení ostatních hlav části druhé zákona,
s výjimkou ustanovení upravujících moratorium, reorganizaci a oddlužení.
Oddíl 2
Úpadek banky, spořitelního a úvěrního družstva po odnětí licence nebo
povolení a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c), úpadek
obchodníka s cennými papíry, pobočky zahraničního obchodníka s cennými papíry uvedené
v § 367 odst. 1 písm. f) nebo osoby uvedené v § 367 odst. 1 písm. g)
§ 368
Insolvenční návrh
(1) Insolvenční návrh podává orgán, který je oprávněn vykonávat dozor
nebo dohled nad činností osob uvedených v § 367 odst. 1 (dále jen "orgán dozoru nebo
dohledu") a orgán příslušný k řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy
a řešení krize na finančním trhu (dále jen "orgán příslušný k řešení krize"). Tím
není dotčeno ustanovení § 97. V návrhu orgán dozoru nebo dohledu nebo orgán příslušný
k řešení krize uvede rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, a
k návrhu připojí listiny k doložení svých tvrzení.
(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru nebo dohledu
nebo orgánu příslušnému k řešení krize neukládá.
(3) Úpadek banky, spořitelního a úvěrního družstva, úpadek pobočky
zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c), obchodníka s cennými papíry, pobočky
zahraničního obchodníka s cennými papíry uvedené v § 367 odst. 1 písm. f) a osoby
uvedené v § 367 odst. 1 písm. g), bylo-li vůči nim uplatněno opatření k řešení krize,
lze řešit pouze konkursem.
§ 368a
Na insolvenční řízení vůči dlužníkovi, který je obchodníkem s cennými
papíry, který je povinnou osobou podle § 3 písm. a) zákona o ozdravených postupech
a řešení krize na finančním trhu (dále jen „obchodník s cennými papíry s počátečním
kapitálem 730 000 EUR“) nebo osobou podle § 367 odst. 1 písm. g) se § 97 odst. 1
část věty za středníkem nepoužije.
§ 368b
Je-li podán insolvenční návrh vůči dlužníkovi, který je obchodníkem
s cennými papíry s počátečním kapitálem 730 000 EUR nebo osobou podle § 367 odst.
1 písm. g), insolvenční soud o této skutečnosti vyrozumí orgán příslušný k řešení
krize a orgán, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled nad činností osob uvedených
v § 367 odst. 1 nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Jestliže
insolvenční návrh dojde insolvenčnímu soudu v době, kdy do skončení úředních hodin
insolvenčního soudu zbývají méně než 2 hodiny, nebo ve dnech pracovního klidu, insolvenční
soud o této skutečnosti vyrozumí orgán příslušný k řešení krize a orgán dozoru nebo
dohledu nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne
insolvenčního soudu.
§ 368c
Orgán příslušný k řešení krize insolvenčnímu soudu ve lhůtě 7 dní ode
dne vyrozumění podle § 368b písemně sdělí, zda dlužník, který je obchodníkem s cennými
papíry s počátečním kapitálem 730 000 EUR nebo osobou podle § 367 odst. 1 písm. g)
splňuje podmínky pro uplatnění opatření k řešení krize. Insolvenční soud o tomto
dlužníka neprodleně vyrozumí.
§ 368d
Insolvenční řízení vůči dlužníkovi, který je obchodníkem s cennými
papíry s počátečním kapitálem 730 000 EUR nebo osobou podle § 367 odst. 1 písm. g),
se zahajuje dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu a
a) orgán příslušný k řešení krize soudu podle § 368c sdělí, že
dlužník, který je obchodníkem s cennými papíry s počátečním kapitálem 730 000 EUR
nebo osobou podle § 367 odst. 1 písm. g), nesplňuje podmínky pro uplatnění opatření
k řešení krize, nebo
b) uplynula-li lhůta 7 dní ode dne vyrozumění podle § 368b a orgán
příslušný k řešení krize se v této lhůtě nevyjádřil.
§ 368e
(1) Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou,
kterou zveřejní neprodleně, nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního
dne po zahájení insolvenčního řízení. Vyhláška musí splňovat náležitosti podle §
101 odst. 1 písm. a) až f).
(2) Vyhláška podle odstavce 1 se doručuje účastníkům insolvenčního
řízení; odvolání proti ní není přípustné.
§ 369
(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích
osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu dlužníku,
včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichž složení se postupem
doby mění, který se v okamžiku rozhodnutí o úpadku nachází na území jiného členského
státu Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména
není dotčeno
a) právo zpeněžit majetek nebo nechat jej zpeněžit a uspokojit
se z výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě zástavního
práva,
b) výhradní právo na plnění, zejména při zajištění zástavním právem
k pohledávce nebo postoupením pohledávky,
c) právo požadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli,
kdo majetkovou hodnotu drží nebo užívá proti vůli oprávněné osoby,
d) právo požívat plody.
(2) Insolvenční řízení
a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického
práva vůči dlužníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamžiku prohlášení konkursu majetek,
jehož se výhrada týká, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo
státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níž je dlužník
prodávajícím a zboží již bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení takové kupní smlouvy,
a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva, pokud se v okamžiku prohlášení
konkursu na majetek, který je předmětem prodeje, nachází na území jiného členského
státu Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
c) nemá vliv na právo věřitele požadovat započtení proti pohledávce
dlužníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí pohledávka dlužníka.
(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů poškozování
věřitelů žalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti právního úkonu ani právo odporovat
právnímu úkonu.
(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo považuje právo
zapsané ve veřejném seznamu, který podle zvláštního právního předpisu osvědčuje existenci
tohoto práva, a účinné vůči třetím osobám.
§ 370
Informování orgánů dozoru nebo dohledu a veřejnosti
(1) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru nebo dohledu informuje
o vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek banky, spořitelního
a úvěrního družstva, obchodníka s cennými papíry nebo osoby uvedené v § 367 odst.
1 písm. g), bylo-li vůči ní uplatněno opatření k řešení krize, orgán dozoru nebo
dohledu ve státech, ve kterých tento dlužník vykonává svou činnost na základě jednotné
licence podle zvláštního právního předpisu53), a to před zveřejněním rozhodnutí o
úpadku a o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně
poté. Informace musí obsahovat i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku
a o prohlášení konkursu. Insolvenční správce bez zbytečného odkladu zajistí zveřejnění
podstatných částí rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu (dále jen "výtah")
v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně ve 2 celostátních denících v každém státě,
na jehož území dlužník podnikal nebo vykonával svou činnost prostřednictvím pobočky
nebo na základě jednotné licence podle zvláštního právního předpisu51).
(2) Výtah obsahuje
a) označení dlužníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,
b) informaci o tom, že insolvenční soud podle českého práva zjistil
úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka,
c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,
d) v případě úpadku banky nebo spořitelního a úvěrního družstva
informaci o tom, že pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se považují
za přihlášené, o čemž budou věřitelé jednotlivě informováni do 60 dnů od prohlášení
konkursu, a informaci o možnosti postupu podle § 373 odst. 4 a 5 včetně uvedení lhůt
a dne, kterým lhůty uplynou,
e) označení sídla insolvenčního soudu,
f) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.
(3) Výtah musí být pořízen v českém jazyce a musí být opatřen texty
"Výzva k přihlášení pohledávky. Dodržte lhůty!" a "Výzva k předložení námitek ohledně
pohledávky. Dodržte lhůty!" přeloženými do všech úředních jazyků Evropské unie a
dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.
(4) Účinky vyhlášení moratoria, rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí
o způsobu řešení úpadku, včetně účinků na práva a povinnosti třetích osob, nastanou
bez ohledu na splnění informačních povinností podle odstavců 1 až 3 ve všech státech
Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru od okamžiku, kdy nastaly v České
republice.
(5) Insolvenční soud, který vydal rozhodnutí o úpadku a o prohlášení
konkursu na majetek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c) nebo
pobočky zahraničního obchodníka s cennými papíry uvedené v § 367 odst. 1 písm. f),
informuje prostřednictvím příslušného orgánu dozoru nebo dohledu o takovém rozhodnutí
orgány dozoru nebo dohledu v členských státech Evropské unie a dalších státech tvořících
Evropský hospodářský prostor, ve kterých má dlužník organizační složku, a to před
zveřejněním příslušného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné,
neprodleně poté; tato informace obsahuje i upozornění na možné důsledky přijatého
rozhodnutí.
(6) Insolvenční soud i insolvenční správce usilují o koordinaci své
činnosti s příslušnými orgány v členských státech Evropské unie a dalších státech
tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má dlužník organizační složku.
(7) Orgán dozoru nebo dohledu je oprávněn od insolvenčního správce
požadovat informace týkající se insolvenčního řízení.
§ 371
Zpráva o postupu insolvenčního řízení
Insolvenční správce je povinen pravidelně, nejméně však jednou ročně,
uveřejňovat vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu insolvenčního
řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským výborem.
§ 372
Insolvenční správce
(1) Insolvenční soud ustanoví do funkce prvního insolvenčního správce
banky nebo spořitelního a úvěrního družstva osobu, která vykonává funkci likvidátora
této banky nebo tohoto spořitelního a úvěrního družstva nebo je Českou národní bankou
navržena do funkce likvidátora této banky nebo tohoto spořitelního a úvěrního družstva,
pokud je současně insolvenčním správcem se zvláštním povolením. Věta první se použije
obdobně pro předběžného správce.
(2) Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit
osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného
členského státu Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru.
(3) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona
i na území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský
hospodářský prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků či jiného užití síly
a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslušné soudy,
správní orgány nebo jiné orgány daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle
odstavce 1.
(4) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí
o svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je vyžadován;
podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území třetích států.
(5) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie
a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor se insolvenční správce řídí
právním řádem daného státu, zejména ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování
informací zaměstnancům.
(6) Jestliže to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to
potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce povinen žádat,
aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán
v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo
rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.
§ 373
Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka
(1) Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se pokládají
za přihlášené podle tohoto zákona. Okamžikem přihlášení pohledávky je prohlášení
konkursu.
(2) Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději
však do 60 dnů ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli podle odstavce
1 oznámení, ve kterém uvede
a) že na majetek osoby uvedené v odstavci 1 byl prohlášen konkurs,
b) výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost,
že do této výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně charakter
jeho pohledávky, především, zda jde o věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatou
(§ 168), věřitele s pohledávkou na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou
(§ 169), věřitele s pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění, věřitele s pohledávkou
jinak zajištěnou, věřitele s podřízenou pohledávkou (§ 172 odst. 2) nebo zda je pohledávka
spojena s výhradou vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu; do výše pohledávky
se nezapočítává nárok věřitele na náhradu za pojištěnou pohledávku z Fondu pojištění
vkladů, z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, ze Zajišťovacího fondu družstevních
záložen podle zvláštního právního předpisu nebo od jiné osoby plnící obdobný účel;
výše nároku věřitele vůči těmto osobám však musí být z oznámení zřejmá, i když k
výplatě náhrady již došlo,
c) jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti
výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty, a informaci o postupu
pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo charakteru pohledávky,
d) místo a termín konání schůze věřitelů,
e) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,
f) případná další opatření.
(3) Věřitelům, kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde
se obvykle zdržují, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský
hospodářský prostor, zasílá insolvenční správce oznámení podle odstavce 2 v českém
jazyce, opatřené hlavičkou "Výzva k předložení námitek ohledně pohledávky. Dodržte
lhůty!" přeloženou do všech úředních jazyků Evropské unie a dalších států tvořících
Evropský hospodářský prostor.
(4) Věřitel, který nesouhlasí s výší své pohledávky nebo charakterem
pohledávky uvedeným v oznámení podle odstavce 2, může proti tomu ve lhůtě 4 měsíců
ode dne prohlášení konkursu uplatnit u insolvenčního správce písemnou námitku; neučiní-li
tak, platí, že s údaji uvedenými v oznámení souhlasí. Ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění
výtahu z rozhodnutí o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie může věřitel
uplatnit námitku, že mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce 2. V námitce uvede
výši své pohledávky vůči dlužníku ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
K námitce doloží úředně ověřené kopie případných listin, které osvědčují v námitce
tvrzenou výši, den vzniku a charakter pohledávky, zejména zda jde o pohledávku za
majetkovou podstatou (§ 168), pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou
podstatou (§ 169), pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, pohledávku jinak
zajištěnou, nebo zda jde o podřízenou pohledávku (§ 172 odst. 2), a uvede případnou
výhradu vlastnictví.
(5) Věřitel, který má sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se obvykle
zdržuje, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský
prostor, může podat námitku podle odstavce 4 v úředním jazyce daného státu. V případě
uvedeném v první větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky
proti výši pohledávky" v českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé větě odstavce
4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Přihláška pohledávky" v českém jazyce. Je-li
mu obsah námitky zřejmý, insolvenční správce k ní přihlédne, i když není opatřena
uvedenou hlavičkou. K později uplatněné námitce nemusí insolvenční správce přihlédnout,
ledaže je zřejmé, že námitka byla včas odevzdána orgánu, který měl povinnost ji doručit.
Insolvenční správce může požadovat, aby věřitel předložil překlad námitky do českého
jazyka.
(6) Věřitel, který uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do
2 měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním správcem
písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit své právo žalobou na
určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po uplynutí lhůty k písemné dohodě; jde
o incidenční spor. Nedojde-li žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce
se nad rámec údajů uvedených v účetnictví dlužníka nepřihlíží.
(7) Jestliže insolvenční soud vyhověl žalobě na určení podle odstavce
6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku odpovídající
nákladům sporu, které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak dobrovolně, může se splnění
této povinnosti domáhat žalobou kterýkoli z věřitelů. Povinnosti podle věty první
se insolvenční správce zprostí, jestliže prokáže, že o skutečné výši nebo charakteru
pohledávky nevěděl a ani při vynaložení odborné péče vědět nemohl.
(8) Na Fond pojištění vkladů, Zajišťovací fond družstevních záložen
a Garanční fond obchodníků s cennými papíry se hledí jako na přihlášené věřitele
dlužníka s pohledávkou ve výši stanovené zvláštním právním předpisem. Za přihlášeného
věřitele se považuje též zahraniční osoba, která poskytla náhradu pohledávky za dlužníka
z titulu obdobného pojištění vkladů nebo zákaznického majetku podle práva členského
státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a na
kterou z tohoto důvodu pohledávka přešla.
§ 374
Pořadí některých pohledávek za bankami a spořitelními a úvěrními družstvy
(1) Před pohledávkami ostatních nezajištěných věřitelů jsou uspokojovány
pohledávky
a) z té části vkladů fyzických osob, malých a středních podniků63),
která přesahuje limit pojištění podle § 41e odst. 2 zákona o bankách,
b) z vkladů fyzických osob, malých a středních podniků, které by
byly pojištěnými vklady ve smyslu § 41c zákona o bankách, kdyby nebyly přijaty prostřednictvím
pobočky ve státě, který není členským státem Evropské unie nebo Evropského hospodářského
prostoru,
c) z vkladů do výše náhrady podle § 41e odst. 2 zákona o bankách
a
d) Garančního systému finančního trhu vzniklé podle § 41h odst.
2 zákona o bankách nebo podle § 221 odst. 6 zákona upravujícího ozdravné postupy
a řešení krize na finančním trhu.
(2) Pohledávky podle odstavce 1 písm. c) a d) jsou uspokojovány před
pohledávkami podle odstavce 1 písm. a) a b).
§ 374a
Pohledávky orgánu příslušného k řešení krize
Pohledávky orgánu příslušného k řešení krize vyplývající z úvěrů poskytnutých
povinné osobě podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním
trhu a pohledávky vyplývající z nároku na úhradu nákladů, které orgán příslušný k
řešení krize vynaložil v souvislosti s uplatněním opatření k řešení krize, se považují
za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.
§ 374b
Pohledávky z nepreferovaných dluhových nástrojů
(1) Po pohledávkách ostatních nezajištěných věřitelů jsou uspokojovány
pohledávky z dluhového nástroje, pokud takový dluhový nástroj
a) má původní smluvní dobu splatnosti nejméně jeden rok,
b) neobsahuje vložený derivát a sám není derivátem a
c) smluvní dokumentace a prospekt cenného papíru, pokud byl vyhotoven,
uvádějí pořadí uspokojení pohledávky podle tohoto odstavce.
(2) Dluhový nástroj se pro účely odstavce 1 nepovažuje za derivát ani
za dluhový nástroj obsahující vložený derivát jen proto, že jako základ pro výpočet
úroku je použita široce používaná referenční úroková sazba, nebo jen proto, že dluhový
nástroj je vydán v jiné než domácí měně emitenta a zároveň jsou jmenovitá hodnota
nebo jistina, splátka a úrok určeny ve stejné měně.
(3) Pro účely tohoto paragrafu se dluhovým nástrojem rozumí dluhopis
a jiná forma převoditelného dluhu a nástroj vytvářející nebo uznávající dluh.
§ 374c
Pohledávky z odepisovatelných kapitálových nástrojů
Pohledávky z odepisovatelných kapitálových nástrojů podle § 2 odst.
2 písm. l) zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu
jsou uspokojovány po ostatních podřízených pohledávkách.
§ 375
Kryté dluhopisy a hypoteční úvěry
(1) Krycí portfolio podle zákona o dluhopisech není součástí majetkové
podstaty dlužníka, který je emitentem krytých dluhopisů. Tím není dotčena možnost,
aby věci nebo jiné majetkové hodnoty, které jsou součástí krycího portfolia, přestaly
být součástí tohoto krycího portfolia postupem podle § 30b odst. 4 nebo 5 zákona
o dluhopisech.
(2) Ustanovení § 250 se nepoužije pro dluhy z krytých dluhopisů vydaných
dlužníkem, ani pro související dluhy, k jejichž krytí slouží krycí portfolio podle
zákona o dluhopisech.
(3) Zahájení insolvenčního řízení vůči emitentovi krytých dluhopisů,
vydání rozhodnutí o úpadku emitenta krytých dluhopisů ani prohlášení konkursu na
majetek emitenta krytých dluhopisů nemají vliv na kryté bloky tohoto emitenta podle
zákona o dluhopisech, zejména na plnění a splatnost dluhů, které jsou součástí tohoto
krytého bloku. K smluvnímu ujednání, které je s tím v rozporu, se nepřihlíží.
(4) Doručí-li podle § 32b odst. 8 zákona o dluhopisech nucený správce
krytých bloků insolvenčnímu soudu vyčíslení pohledávek vlastníků krytých dluhopisů
a věřitelů pohledávek odpovídajících souvisejícím dluhům podle § 31a odst. 3 zákona
o dluhopisech, pohlíží se tímto doručením na tyto pohledávky jako na přihlášené.
Vlastník krytého dluhopisu a věřitel pohledávky odpovídající souvisejícímu dluhu
podle § 31a odst. 3 zákona o dluhopisech mohou postupem podle § 32b odst. 8 zákona
o dluhopisech přihlásit svou pohledávku i kdykoli ve lhůtě 1 roku ode dne uplynutí
lhůty k přihlašování pohledávek. Pohledávku z krytého dluhopisu v rozsahu, ve kterém
přestala být součástí krytého bloku po provedení snížení jejich jmenovité hodnoty
postupem podle § 32e odst. 1 nebo 4 zákona o dluhopisech, a pohledávku odpovídající
souvisejícímu dluhu podle § 31a odst. 3 zákona o dluhopisech, která přestala být
součástí krytého bloku v rozsahu jejího snížení postupem podle § 32e odst. 1 nebo
4 zákona o dluhopisech, může příslušný vlastník krytého dluhopisu, příslušný věřitel
pohledávky odpovídající souvisejícímu dluhu podle § 31a odst. 3 zákona o dluhopisech
nebo nucený správce krytých bloků přihlásit kdykoli po dobu trvání insolvenčního
řízení emitenta krytých dluhopisů.
(5) Insolvenční správce nesmí zasahovat do správy krytých bloků a je
povinen poskytnout součinnost nucenému správci krytých bloků podle zákona o dluhopisech,
aby mohl tento nucený správce plnit své povinnosti.
§ 375a
Majetek zákazníka
Majetek zákazníka podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu není
součástí majetkové podstaty dlužníka.
§ 376
Soudní nebo správní orgán členského státu Evropské unie nebo jiného
státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, na jehož území banka, spořitelní a
úvěrní družstvo, obchodník s cennými papíry nebo osoba uvedená v § 367 odst. 1 písm.
g), bylo-li vůči ní uplatněno opatření k řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné
postupy a řešení krize na finančním trhu, vykonává svou činnost, může přijmout opatření
podle § 367 odst. 2 písm. b) pouze s účinky na území svého státu.
Oddíl 3
Úpadek zahraniční banky a zahraničního obchodníka s cennými papíry
§ 377
Přijmout opatření podle § 367 odst. 2 může pouze příslušný orgán státu
Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ve kterém
zahraniční banka, zahraniční banka uvedená v § 367 odst. 1 písm. b) a zahraniční
obchodník s cennými papíry uvedený v § 367 odst. 1 písm. e) obdrželi oprávnění, na
jehož základě vykonává svou činnost na území České republiky. Účinky opatření, včetně
účinků na práva a povinnosti třetích osob, se uznávají od okamžiku, kdy nabyly účinnosti
ve státě, ve kterém bylo opatření přijato, bez ohledu na splnění případných informačních
povinností.
§ 378
(1) Osoba provádějící opatření podle § 367 odst. 2 a její případný
zástupce (dále jen "zahraniční insolvenční správce") doloží své ustanovení úředně
ověřenou kopií rozhodnutí o ustanovení vydaného příslušným správním nebo soudním
orgánem členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský
prostor. Vyšší ověření kopie se nevyžaduje, lze však požadovat její překlad do českého
jazyka.
(2) Zahraniční insolvenční správce je oprávněn vykonávat své pravomoci
podle právních předpisů státu, ve kterém byl ustanoven; výkon těchto pravomocí na
území České republiky nesmí zahrnovat užití donucovacích prostředků či jiného užití
síly a pravomoc závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslušné
soudy, správní orgány nebo jiné orgány České republiky. V souladu s těmito právními
předpisy je zahraniční insolvenční správce oprávněn v průběhu řízení podle tohoto
zákona jmenovat osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.
(3) Při výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční
insolvenční správce řídí právním řádem České republiky, zejména ohledně postupů při
prodeji majetku, povinnosti zápisu do katastru nemovitostí, obchodního rejstříku
nebo jiného veřejného seznamu nebo rejstříku, a při poskytování informací zaměstnancům.
(4) Zahraniční insolvenční správce nebo kterýkoli správní nebo soudní
orgán členského státu podle § 377 může žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo
o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním
rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na pořízení zápisu
jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.
Díl 2
Úpadek pojišťoven a tuzemských zajišťoven provozujících svoji činnost na
území České republiky
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 379
(1) Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslušné předpisy Evropských
společenství54) a použijí se na úpadek
a) tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny poté, co jim bylo
odejmuto povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich činnost,
b) pobočky pojišťovny z třetího státu poté, co jí bylo odejmuto
povolení podle zvláštního právního předpisu55),
c) pobočky pojišťovny z jiného členského státu Evropské unie provozující
pojišťovací činnost na území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky
v rozsahu, v jakém jí bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti ve
státě jejího sídla56) .
(2) Osoba uvedená v odstavci 1 písm. c) je v úpadku, jestliže je
prováděno
a) kolektivní řízení, jehož součástí je prodej majetku pojišťovny a rozdělení
výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky, zahrnující nevyhnutelně
jakoukoliv intervenci správních nebo soudních orgánů členského státu Evropské unie
nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, včetně případů, kdy je
kolektivní řízení ukončeno oddlužením nebo jiným obdobným opatřením, bez ohledu na
to, zda je či není způsobeno platební neschopností nebo zda je dobrovolné nebo povinné,
b) opatření, zahrnující jakoukoliv intervenci správních nebo soudních orgánů členského
státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, jehož
účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční situaci osoby a které může mít vliv
na již existující práva třetích osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení
plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření souvisejících s
výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení pohledávek.
(3) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak,
též ustanovení ostatních částí zákona; jde-li o úpadek osob podle odstavce 1 písm.
a) a b), pak s výjimkou ustanovení upravujících moratorium, reorganizaci a oddlužení.
Oddíl 2
Úpadek tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny a pobočky pojišťovny
z třetího státu po odnětí povolení
§ 380
(1) Insolvenční návrh ohledně osob uvedených v § 379 odst. 1 písm.
a) a b) podává orgán dozoru, který uděluje povolení k provozování činnosti podle
zvláštního právního předpisu57) (dále jen "orgán dozoru"). Tím není dotčeno ustanovení
§ 97. V návrhu orgán dozoru uvede rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek
dlužníka, a k návrhu připojí listiny k doložení svých tvrzení.
(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru neukládá.
§ 381
(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích
osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu dlužníku,
včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichž složení se postupem
doby mění, který se v okamžiku rozhodnutí o úpadku nachází na území jiného členského
státu Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména
není dotčeno
a) právo zpeněžit majetek nebo nechat jej zpeněžit a uspokojit
se z výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě zástavního
práva,
b) výhradní právo na plnění, zejména při zajištění zástavním právem
k pohledávce nebo postoupením pohledávky,
c) právo požadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli,
kdo majetkovou hodnotu drží nebo užívá proti vůli oprávněné osoby,
d) právo požívat plody.
(2) Insolvenční řízení
a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického
práva vůči dlužníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamžiku prohlášení konkursu majetek,
jehož se výhrada týká, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo
státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níž je dlužník
prodávajícím a zboží již bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení takové kupní smlouvy,
a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva, pokud se v okamžiku prohlášení
konkursu majetek, který je předmětem prodeje, nachází na území jiného členského státu
Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
c) nemá vliv na právo věřitele požadovat započtení proti pohledávce
dlužníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí pohledávka dlužníka.
(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů poškozování
věřitelů žalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti právního úkonu ani právo odporovat
právnímu úkonu.
(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo považuje právo
zapsané ve veřejném registru a účinné vůči třetím osobám.
§ 382
Informování orgánu dozoru a veřejnosti
(1) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání
rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek osoby uvedené v § 379 odst.
1 písm. a) orgány dozoru všech členských států Evropské unie a všech dalších státech
tvořících Evropský hospodářský prostor, a to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku
a o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně
poté. Informace musí obsahovat i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku
a o prohlášení konkursu.
(2) Insolvenční správce bez zbytečného odkladu zajistí zveřejnění výtahu
z rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie. Výtah
se zveřejňuje v českém jazyce.
(3) Výtah obsahuje
a) označení dlužníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,
b) informaci o tom, že insolvenční soud podle českého práva zjistil
úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka,
c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,
d) označení sídla insolvenčního soudu,
e) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.
(4) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání
rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek pobočky pojišťovny ze třetího
státu orgány dozoru všech členských států Evropské unie a všech dalších států tvořících
Evropský hospodářský prostor, a to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlášení
konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté. Informace
obsahuje i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu.
Insolvenční soud, insolvenční správce a orgán dozoru usilují o koordinaci své činnosti
s příslušnými orgány v ostatních členských státech Evropské unie a dalších státech
tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má pojišťovna ze třetího státu
pobočku.
(5) Orgán dozoru je oprávněn od insolvenčního správce požadovat informace
týkající se insolvenčního řízení.
§ 383
Zpráva o postupu insolvenčního řízení
(1) Insolvenční správce je povinen pravidelně, nejméně však jednou
ročně, uveřejňovat vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu insolvenčního
řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským výborem.
(2) Orgán dozoru je povinen poskytnout na požádání informace o postupu
insolvenčního řízení, které mu poskytl insolvenční správce, orgánu dozoru jiného
členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.
§ 384
Insolvenční správce
(1) Insolvenční soud ustanoví do funkce prvního insolvenčního správce
tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny osobu, která vykonává funkci likvidátora
této pojišťovny nebo zajišťovny, pokud je současně insolvenčním správcem se zvláštním
povolením. Věta první se použije obdobně pro předběžného správce.
(2) Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit
osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného
státu.
(3) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona
i na území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský
hospodářský prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků či jiného užití síly
a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslušné soudy
nebo správní orgány daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle odstavce
1.
(4) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí
o svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je vyžadován;
podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území třetích států.
(5) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie
a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor insolvenční správce dodržuje
právní řád daného státu, zejména ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování
informací zaměstnancům.
(6) Jestliže to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to
potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce povinen žádat,
aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o prohlášení konkursu byl zapsán
v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo
rejstříku. Náklady zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.
§ 385
Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka
(1) Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se pokládají
za přihlášené podle tohoto zákona. Okamžikem přihlášení pohledávky je prohlášení
konkursu.
(2) Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději
však do 60 dnů ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli podle odstavce
1 oznámení, ve kterém uvede
a) že na majetek osoby uvedené v § 379 odst. 1 písm. a) nebo b)
byl prohlášen konkurs,
b) výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost,
že do této výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně charakter
jeho pohledávky, především, zda jde o věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatou
(§ 168), věřitele s pohledávkou na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou
(§ 169), věřitele s pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění, věřitele s pohledávkou
jinak zajištěnou, věřitele s podřízenou pohledávkou (§ 172 odst. 2) nebo zda je pohledávka
spojena s výhradou vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu,
c) jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti
výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty, a informaci o postupu
pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo charakteru pohledávky,
d) v případě pohledávky z pojištění účinky insolvenčního řízení
na pojistnou smlouvu, na jejímž základě tato pohledávka vznikla, zejména datum zániku
účinnosti pojistné smlouvy, včetně práv a povinností vyplývajících pojištěné osobě
nebo pojištěným osobám z této smlouvy,
e) místo a termín konání schůze věřitelů,
f) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,
g) případná další opatření.
(3) Věřitelům, kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde
se obvykle zdržují, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský
hospodářský prostor, zasílá insolvenční správce oznámení podle odstavce 2 v českém
jazyce, které je opatřeno hlavičkou "Výzva k předložení námitek ohledně pohledávky.
Dodržte lhůty!" přeloženou do všech úředních jazyků Evropské unie a dalších států
tvořících Evropský hospodářský prostor. Jde-li však o pohledávku z pojištění, musí
insolvenční správce zaslat věřiteli oznámení podle odstavce 2 v úředním jazyce nebo
v jednom z úředních jazyků členského státu Evropské unie nebo dalších států tvořících
Evropský hospodářský prostor, kde má věřitel sídlo, ústředí, bydliště nebo místo,
kde se obvykle zdržuje.
(4) Věřitel, který nesouhlasí s výší své pohledávky nebo charakterem
pohledávky uvedeným v oznámení podle odstavce 2, může proti tomu ve lhůtě 4 měsíců
ode dne prohlášení konkursu uplatnit u insolvenčního správce písemnou námitku; neučiní-li
tak, platí, že s údaji uvedenými v oznámení souhlasí. Ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění
výtahu z rozhodnutí o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie může věřitel
uplatnit námitku, že mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce 2. V námitce uvede
výši své pohledávky za osobou uvedenou v § 379 odst. 1 písm. a) nebo b) ke dni prohlášení
konkursu na tuto osobu. K námitce doloží úředně ověřené kopie případných listin,
které osvědčují v námitce tvrzenou výši, den vzniku a charakter pohledávky, zejména
zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168), pohledávku na roveň postavenou
pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), pohledávku s právem na uspokojení ze
zajištění, pohledávku jinak zajištěnou nebo zda jde o podřízenou pohledávku (§ 172
odst. 2), a uvede případnou výhradu vlastnictví. Jde-li o pohledávku podle § 386,
nemusí věřitel údaj o přednostním pořadí při uspokojení uvádět.
(5) Věřitel, který má sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se obvykle
zdržuje, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský
prostor, může podat námitku podle odstavce 4 v úředním jazyce daného státu. V případě
uvedeném v první větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky
proti výši pohledávky" v českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé větě odstavce
4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Přihláška pohledávky" v českém jazyce. Je-li
mu obsah námitky zřejmý, insolvenční správce k ní přihlédne, i když není opatřena
uvedenou hlavičkou. K později uplatněné námitce nemusí insolvenční správce přihlédnout,
ledaže je zřejmé, že námitka byla včas odevzdána orgánu, který měl povinnost ji doručit.
Insolvenční správce může požadovat, aby věřitel předložil překlad námitky do českého
jazyka.
(6) Věřitel, který uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do
2 měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním správcem
písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit své právo žalobou na
určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po uplynutí lhůty k písemné dohodě; jde
o incidenční spor. Nedojde-li žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce
se nad rámec údajů uvedených v účetnictví dlužníka nepřihlíží.
(7) Jestliže insolvenční soud vyhověl žalobě na určení podle odstavce
6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku odpovídající
nákladům sporu, které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak dobrovolně, může se splnění
této povinnosti domáhat žalobou kterýkoli z věřitelů. Povinnosti podle věty první
se insolvenční správce zprostí, jestliže prokáže, že o skutečné výši nebo charakteru
pohledávky nevěděl a ani při vynaložení odborné péče vědět nemohl.
Oddíl 3
Úpadek pojišťovny z jiného členského státu provozující svoji činnost
na území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky
§ 387
Opatření podle § 379 odst. 2 může přijmout pouze příslušný orgán státu,
v němž osoba uvedená v § 379 odst. 1 písm. c) obdržela oprávnění, na jehož základě
provozuje svojí činnost na území České republiky. Účinky opatření včetně účinků na
práva a povinnosti třetích osob se uznávají od okamžiku, kdy nabyly účinnosti ve
státě, ve kterém bylo opatření přijato.
§ 388
(1) Osoba provádějící opatření podle § 379 odst. 2 a její případný
zástupce (dále jen "zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny") doloží
své ustanovení úředně ověřenou kopií rozhodnutí o ustanovení vydaného příslušným
správním nebo soudním orgánem členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího
Evropský hospodářský prostor, ve kterém byla udělena licence nebo vydáno povolení,
na základě kterého pojišťovna z jiného členského státu provozuje svoji činnost na
území České republiky. Vyšší ověření kopie se nevyžaduje, lze však požadovat její
překlad do českého jazyka.
(2) Zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny je oprávněn
vykonávat své pravomoci podle právních předpisů státu, ve kterém byl ustanoven; výkon
těchto pravomocí na území České republiky nesmí zahrnovat užití donucovacích prostředků
či jiného užití síly a pravomoc závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým
jsou příslušné soudy nebo jiné správní orgány České republiky. V souladu s těmito
právními předpisy je zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny oprávněn
v průběhu řízení podle tohoto zákona jmenovat osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.
(3) Při výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční
insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny řídí právním řádem České republiky,
zejména ohledně postupů při prodeji majetku, povinnosti zápisu do katastru nemovitostí,
obchodního rejstříku nebo jiného veřejného seznamu nebo rejstříku, a při poskytování
informací zaměstnancům.
(4) Zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny nebo
kterýkoli správní nebo soudní orgán členského státu Evropské unie nebo jiného státu
tvořícího Evropský hospodářský prostor, v němž byla udělena licence nebo vydáno povolení,
může žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku
byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu
nebo rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.
Díl 3
Úpadek podílového fondu a úpadek podfondu akciové společnosti s proměnným
základním kapitálem
§ 388a
(1) Ustanovení tohoto dílu se použijí na úpadek
a) podílového fondu podle zákona upravujícího investiční společnosti
a investiční fondy (dále jen "podílový fond"),
b) podfondu akciové společnosti s proměnným základním kapitálem podle
zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy (dále jen "podfond").
(2) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li dále stanoveno
jinak, též ustanovení ostatních částí tohoto zákona a ustanovení ostatních hlav části
druhé zákona, s výjimkou ustanovení upravujících moratorium, reorganizaci a oddlužení.
§ 388b
(1) Pro účely řízení podle tohoto zákona má podílový fond, jehož úpadek
či hrozící úpadek má být řešen, způsobilost být účastníkem řízení. Jako účastník
jedná obhospodařovatel tohoto podílového fondu. Insolvenční řízení se zahajuje proti
tomuto podílovému fondu.
(2) Omezení a účinky podle tohoto zákona se uplatní pouze na podílový
fond, jehož úpadek či hrozící úpadek je řešen, nestanoví-li tento zákon jinak.
(3) Přihlásit lze pouze pohledávky odpovídající dluhům náležejícím do
jmění, kterým je podílový fond, jehož úpadek či hrozící úpadek je řešen, tvořen (dále
jen "jmění podílového fondu"), nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) Při zjišťování úpadku či hrozícího úpadku podílového fondu se pro
účely tohoto zákona za jmění dlužníka považuje pouze souhrn majetku a dluhů, které
tvoří jmění tohoto podílového fondu.
(5) Věřitelé, jejichž pohledávky odpovídají dluhům náležejícím do jmění
podílového fondu, jehož úpadek či hrozící úpadek je řešen, se uspokojují pouze z
majetku náležejícího do jmění takového podílového fondu.
§ 388c
(1) Pro účely řízení podle tohoto zákona má podfond, jehož úpadek či
hrozící úpadek má být řešen, způsobilost být účastníkem řízení. Jako účastník jedná
akciová společnost s proměnným základním kapitálem, která podfond, jehož úpadek či
hrozící úpadek je řešen, vytvořila. Insolvenční řízení se zahajuje proti tomuto podfondu.
(2) Omezení a účinky podle tohoto zákona se uplatní pouze na podfond,
jehož úpadek či hrozící úpadek je řešen; nestanoví-li tento zákon jinak.
(3) Přihlásit lze pouze pohledávky odpovídající dluhům v podfondu, jehož
úpadek či hrozící úpadek je řešen.
(4) Při zjišťování úpadku či hrozícího úpadku podfondu se pro účely tohoto
zákona za jmění dlužníka považuje pouze souhrn majetku a dluhů v tomto podfondu.
(5) Věřitelé, jejichž pohledávky odpovídají dluhům v podfondu, jehož
úpadek či hrozící úpadek je řešen, se uspokojují pouze z majetku v tomto podfondu.
(6) Akcionářem akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, která
podfond, jehož úpadek či hrozící úpadek je řešen, vytvořila, se pro účely takového
insolvenčního řízení rozumí pouze vlastník investiční akcie vydané k tomuto podfondu.
Díl 4
Informování České národní banky insolvenčním soudem
§ 388d
Insolvenční soud vyrozumí bez zbytečného odkladu Českou národní banku
o zahájení řízení o úpadku nebo o vydání rozhodnutí o úpadku osoby podle § 367 odst.
1, zúčtovatele nebo clearingové instituce podle zákona upravujícího platební styk,
jde-li o účastníka platebního systému s neodvolatelností zúčtování podle zákona upravujícího
platební styk nebo účastníka vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání podle
zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.
§ 388e
Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s
neodvolatelností zúčtování nebo zahraničního platebního systému s neodvolatelností
zúčtování podle zákona upravujícího platební styk, nebo je-li dlužník provozovatelem
nebo účastníkem vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního
vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání podle zákona upravujícího podnikání
na kapitálovém trhu, insolvenční soud současně se zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním
rejstříku vyrozumí bez zbytečného odkladu Českou národní banku o
a) vydání rozhodnutí o úpadku,
b) vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 3 nebo § 113 odst.
1,
c) vyhlášení moratoria,
d) prohlášení konkursu.
Hlava V
Oddlužení
§ 389
(1) Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo
jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o
a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele
a současně nemá dluhy z podnikání, nebo
b) fyzickou osobu.
(2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího
úpadku oddlužením, jestliže
a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že věřitel
souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že
s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo
b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení
insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka
podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo
c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.
(3) Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.
§ 390
(1) Návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním
návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat
nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník
při doručení insolvenčního návrhu poučen.
(2) Podáním návrhu na povolení oddlužení nejsou dotčeny účinky spojené
s nařízením předběžného opatření insolvenčním soudem.
(3) Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu
nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě,
která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání
může podat pouze osoba, která takový návrh podala.
§ 390a
Podání návrhu na povolení oddlužení a insolvenčního návrhu
(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být návrh podle § 390 odst.
1 sepsán a za dlužníka podán
a) advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo
b) akreditovanou osobou; akreditovanou osobou je právnická osoba, které
byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti
oddlužení podle tohoto zákona;
osoba podle písmen a) a b), která je dlužníkem zmocněna, jen aby sepsala
a v jeho zastoupení podala návrh podle § 390 odst. 1, není zástupcem dlužníka v insolvenčním
řízení. Při sepisu návrhu podle § 390 odst. 1 dlužníka během porady poučí o jeho
povinnostech v insolvenčním řízení.
(2) Odstavec 1 se nepoužije,
a) je-li dlužníkem fyzická osoba, která má právnické nebo ekonomické
vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce,
nebo
b) je-li dlužníkem právnická osoba a jedná-li za ni osoba uvedená v
§ 21 občanského soudního řádu, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském
studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce.
(3) Osobě podle odstavce 1 písm. a), která sepsala a za dlužníka podala
návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh podle § 390 odst. 1, náleží
odměna, jejíž maximální výše činí 4 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a v případě
společného oddlužení manželů 6 000 Kč bez daně z přidané hodnoty; v odměně je zahrnuta
také náhrada nákladů vynaložených v souvislosti se sepisem a podáním návrhů podle
části věty před středníkem. Za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo
také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 a další činnosti s tím nezbytně spojené,
zejména poradu s klientem a odstranění vad návrhu, jiné plnění osobě podle odstavce
1 písm. a) nenáleží.
(4) Osobě podle odstavce 1 písm. b) odměna ani jiné plnění za sepis a podání
návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1
nebo poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s
oddlužením nenáleží.
(5) Osoba podle odstavce 1 písm. a), která sepsala a za dlužníka podala
návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh podle § 390 odst. 1, může
odměnu podle odstavce 3 uplatnit pouze v insolvenčním řízení ve lhůtě podle § 136
odst. 2 písm. d); tato pohledávka se považuje za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám
za majetkovou podstatou.
(6) Soudní exekutor nemůže návrh podle odstavce 1 písm. a) sepsat a podat
za dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželu vede exekuční řízení.
(7) Nikdo není oprávněn sám nebo prostřednictvím jiného za úplatu nebo
jiné zvýhodnění obstarat, zprostředkovat nebo nabídnout obstarání či zprostředkování
sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle
§ 390 odst. 1 nebo další činnosti s tím nezbytně spojené.
§ 391
Náležitosti návrhu na povolení oddlužení
(1) Návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání20)
obsahovat
a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
b) údaje o schopnostech a možnostech dlužníka vykonávat výdělečnou
činnost a údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 12 měsících,
c) údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců,
d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.
(2) Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční
soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě
musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek
nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody pro snížení splátek a důvody, které
vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.
(3) Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty, může k návrhu na povolení oddlužení připojit závazný
příslib, že neumožní-li stav majetkové podstaty nebo zákonem určená měsíční splátka
uspokojit v plné výši pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b), bude za předpokladu,
že tím neohrozí uspokojování jeho základních hmotných potřeb nebo potřeb osob na
něj odkázaných výživou, zcela nebo zčásti hradit tyto pohledávky ze základní částky,
která mu nesmí být sražena z měsíční mzdy, nebo z jiných příjmů, které nelze postihnout
výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
(4) Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti
formuláře stanoví prováděcí právní předpis.
§ 392
Přílohy k návrhu na povolení oddlužení
1) K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit
a) seznam majetku, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí
došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,
b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců,
c) čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen
o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky
svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat,
k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto
zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy
v plné výši.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na
povolení oddlužení se nevyžaduje.
(3) Pro označení osob v návrhu na povolení oddlužení a v seznamech k němu
připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.
§ 393
(1) Není-li návrh na povolení oddlužení učiněn na stanoveném formuláři,
ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, neobsahuje-li všechny náležitosti
nebo je-li nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve dlužníka,
který jej podal, nebo, byl-li návrh na povolení oddlužení podán podle § 390a odst.
1, osobu, která jej v zastoupení dlužníka podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené
lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně jej nebo osobu podle § 390a odst.
1 poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Byl-li návrh na povolení oddlužení
podán podle § 390a odst. 1, doručí insolvenční soud toto usnesení také dlužníku;
lhůta podle věty první nezačne běžet dříve, než je usnesení doručeno jak dlužníku,
tak osobě podle § 390a odst. 1.
(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu
na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto
přílohy stanovené náležitosti.
(3) Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li sepsán
a podán osobou podle § 390a odst. 1 nebo 2 nebo není-li přes jeho výzvu řádně doplněn
a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes
jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy
přes jeho výzvu stanovené náležitosti.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dlužníku, předběžnému
správci nebo insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu může
podat jen dlužník.
§ 394
(1) Návrh na povolení oddlužení může dlužník vzít zpět, dokud insolvenční
soud nerozhodne o schválení oddlužení.
(2) Zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí
rozhodnutím, které se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.
Bylo-li uplatněno právo na odměnu podle § 390a odst. 5, insolvenční soud současně
dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) odměnu za
sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle
§ 390a odst. 3; na její úhradu lze využít zálohu podle § 108 odst. 2. Odvolání proti
rozhodnutí podle věty první a druhé není přípustné.
(3) Vzal-li dlužník návrh na povolení oddlužení zpět, nemůže jej podat
znovu.
(4) Byl-li návrh na povolení oddlužení vzat zpět až poté, co bylo rozhodnuto
o schválení oddlužení, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné; toto
rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu
správci a věřitelskému výboru.
§ 394a
Společný návrh manželů na povolení oddlužení
(1) Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh
na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o
osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné,
zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.
(2) Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné
prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely
schválení oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou
manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.
(3) Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po
dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků a považují se
za jednoho dlužníka.
Rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení
§ 395
(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže
se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,
a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
b) že dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle
§ 168 odst. 2 písm. a), přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů pohledávek
za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než
tato pohledávka náležící za období plnění splátkového kalendáře, a dále ani pohledávky
podle § 169 odst. 1 písm. e) a § 390a odst. 5.
(2) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže
dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění
povinností v insolvenčním řízení.
(3) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy,
jestliže v posledních 12 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným
rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v
rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.
(4) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy,
jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka
na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý
záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené
oddlužení zrušeno.
(5) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy,
jestliže v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj
předchozí návrh na povolení oddlužení zpět.
(6) Postup podle odstavců 3 až 5 se nepoužije, jsou-li pro to důvody
zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu
nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění.
(7) Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení může podat
odvolání pouze dlužník.
§ 396
(1) Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne,
vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu
řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže
a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním
návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem,
právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení
věřitelů zcela nepostačující,
b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním
návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem,
právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení
věřitelů zcela nepostačující, nebo
c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním
návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem,
právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení
věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby
byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního
řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3.
(2) Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 1, insolvenční řízení
zastaví; bylo-li uplatněno právo na odměnu podle § 390a odst. 5, insolvenční soud
současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) odměnu
za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle
§ 390a odst. 3, pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinila.
Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé;
právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí.
(3) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zastavení insolvenčního
řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem podat návrh
na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník
nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení podle odstavce 2.
§ 397
(1) Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí
nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník
je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí
a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení
a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník
předloží seznam majetku. Rozhodnutí o povolení oddlužení nemusí obsahovat odůvodnění
a se doručuje pouze dlužníku. Odvolání proti němu není přípustné.
(2) Postup podle § 395 odst. 6 insolvenční soud odůvodní v rozhodnutí
o povolení oddlužení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat věřitel.
(3) Nebude-li k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí
svolána schůze věřitelů, rozhodne insolvenční soud o tom, zda je dlužník oprávněn
podat návrh na povolení oddlužení, nejpozději v rozhodnutí podle § 404 nebo 405;
musí se přitom vypořádat se stanoviskem věřitele podle § 389 odst. 2 písm. a). Proti
tomuto rozhodnutí může podat odvolání dlužník a věřitel, který uplatnil stanovisko
podle § 389 odst. 2 písm. a). Je-li rozhodnutí o tom, zda je dlužník oprávněn podat
návrh na povolení oddlužení, vydáno současně s rozhodnutím podle § 404, nemá odvolání
odkladný účinek.
(4) Insolvenční soud může po rozhodnutí o povolení oddlužení i bez návrhu
změnit své předběžné opatření.
§ 397a
V průběhu oddlužení platí přiměřeně ustanovení § 253 až 260. Práva náležející
podle těchto ustanovení insolvenčnímu správci, vykonává nadále insolvenční správce.
§ 398
Způsoby oddlužení
(1) Oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
(2) Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně
podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové
podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.
Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží
majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky
schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění.
(3) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové
podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty
v konkursu a dále do doby podání zprávy pro osvobození měsíčně splácet nezajištěným
věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při
výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky29).
(4) Nestačí-li částka podle odstavce 3 k uspokojení všech pohledávek
za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň, uspokojí se nejdříve
odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů na výživném
ze zákona, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, poté pohledávka podle § 390a
odst. 5, poté záloha na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, poté
ostatní pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, poté pohledávky státu za náhradní
výživné podle jiného zákona a poté náklady spojené s udržováním a správou majetkové
podstaty. Ostatní pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na
roveň se uspokojí poměrně. Po uspokojení těchto pohledávek rozvrhne dlužník prostřednictvím
insolvenčního správce částku podle odstavce 3 mezi nezajištěné věřitele podle poměru
jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení.
Odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce náležící za období do schválení oddlužení
lze z částky podle odstavce 3 uspokojit až po úplném uspokojení všech pohledávek
podle věty třetí. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění;
při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v
konkursu.
(5) Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo
v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410
odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen
tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše splátek
určená podle odstavce 3 způsobilá ohrozit plnění splátkového kalendáře nebo že míra
uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních
splátek. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové
výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením,
která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků,
a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční
soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží. Insolvenční soud může
obdobně stanovit jinou výši měsíčních splátek i po schválení oddlužení, jestliže
o to požádá dlužník pro změnu poměrů. Soud tak učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem
ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše dosavadních splátek způsobilá
ohrozit plnění splátkového kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných
věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek.
(6) Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3,
vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo
uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže
ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle
prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti.
Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty
nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly
účinky schválení oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno.
(7) Je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce za účelem
předcházení budoucímu úpadku uložit dlužníku povinnost využít v rozsahu nejvýše 100
hodin služby odborného sociálního poradenství poskytované registrovaným poskytovatelem
sociálních služeb; odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. Tato služba se
dlužníku poskytuje bez úhrady nákladů.
(8) V oddlužení lze postupovat s odchylkami podle § 315 odst. 1, nerozhodne-li
schůze věřitelů jinak.
§ 398a
Zpráva pro oddlužení
(1) Zprávu pro oddlužení s návrhem na způsob řešení oddlužení včetně
návrhu a zdůvodnění výše zálohové splátky podle § 398b odst. 2 předloží insolvenční
správce insolvenčnímu soudu spolu se zprávou o přezkumu podle § 410 odst. 2 ve lhůtě
podle § 136 odst. 2 písm. f).
(2) Insolvenční správce ve zprávě pro oddlužení zhodnotí předpokládané
plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení, odůvodní ocenění položek
soupisu a připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc;
navrhuje-li insolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení
nezajištěných věřitelů určeného s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry
dlužníka a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné
věřitele a vyjádří se také k návrhu dlužníka podle § 398 odst. 5.
(3) Insolvenční soud přezkoumá zprávu o přezkumu a zprávu pro oddlužení
a odstraní zpravidla po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v nich obsažené.
(4) O zprávě o přezkumu a o zprávě pro oddlužení po jejich úpravě uvědomí
insolvenční soud účastníky řízení tím, že tyto zprávy zveřejní vyhláškou. Současně
je uvědomí o tom, že do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení
v insolvenčním rejstříku mohou proti nim podat námitky; námitky nelze uplatnit vůči
popěrnému úkonu.
(5) Stejnopis námitek podle odstavce 4 doručí insolvenční soud insolvenčnímu
správci k doplnění přezkoumání přihlášených pohledávek či k opravě zprávy o přezkumu
nebo k opravě zprávy pro oddlužení a určí mu k tomu lhůtu, která není delší než 10
dnů; odstavce 1 a 2 a § 410 odst. 2 se použijí obdobně. Neshledá-li insolvenční správce
námitky důvodnými, sdělí to insolvenčnímu soudu ve stejné lhůtě.
(6) Insolvenční soud rozhodne o námitkách nejpozději v rozhodnutí podle
§ 404 nebo 405; za účelem projednání námitek může insolvenční soud též nařídit jednání,
ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele,
kteří podali námitky. Proti rozhodnutí o námitkách není odvolání přípustné.
(7) V případě změny v poměru uspokojení nezajištěných věřitelů vyvolané
a) rozhodnutími insolvenčního soudu podle § 185 a 186 nebo rozhodnutími
o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek včetně zohlednění náhrady nákladů řízení
přiznaných úspěšnému věřiteli v incidenčním sporu ve smyslu ustanovení § 202 odst.
1 věty druhé,
b) zjištěním pohledávky podle § 198 odst. 1 věty poslední a podle
§ 201 odst. 1 nebo 2,
c) zpětvzetím přihlášky pohledávky podle § 184 a 187,
d) změnou v osobě věřitele podle § 18, nebo
e) výsledkem zvláštního přezkumného jednání
se postupuje obdobně podle odstavců 1 až 6; insolvenční správce je
povinen tyto změny zohlednit neprodleně a do doby uplynutí lhůty k námitkám nebo
do doby rozhodnutí o námitkách příslušné částky uložit na zvláštní účet podle § 36
odst. 5.
§ 398b
Splátkový kalendář fyzické osoby - podnikatele
(1) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty je dlužník, který je fyzickou osobou - podnikatelem, povinen do doby podání
písemné zprávy pro osvobození měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů
částku, která se určí podle tohoto ustanovení. Ustanovení § 398 není dotčeno.
(2) V rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře
se zpeněžením majetkové podstaty uloží insolvenční soud dlužníkovi povinnost měsíčně
splácet nezajištěným věřitelům z jeho příjmů z podnikání minimální nevratnou částku
(dále jen "zálohová splátka").
(3) Zálohová splátka se určí z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka
za poslední zdaňovací období podle zvláštního zákona73) předcházející podání návrhu
na povolení oddlužení a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí
nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky29). Nebyla-li podnikatelská činnost
vykonávána po celé zdaňovací období, určí se zálohová splátka z podílu zjištěného
zisku a počtu měsíců, po kterou dlužník vykonával podnikatelskou činnost.
(4) Zálohovou splátku lze rovněž určit se souhlasem dlužníka po vyjádření
insolvenčního správce k očekávaným budoucím měsíčním příjmům a výdajům dlužníka vycházejícím
zpravidla z rozdílu jeho reálně dosažených příjmů a reálně vynaložených výdajů za
dobu jeho podnikání.
(5) Nelze-li zálohovou splátku dlužníka určit postupem podle odstavců
3 a 4, určí se zálohová splátka z částky odpovídající měsíční průměrné mzdě v národním
hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.
(6) Dlužník je povinen vždy po uplynutí 12 kalendářních měsíců k patnáctému
dni následujícího kalendářního měsíce předložit insolvenčnímu správci listiny osvědčující
jeho reálně dosažené příjmy a reálně vynaložené výdaje včetně výpisů z účtů, jakož
i účetnictví či daňovou evidenci a přiznání k dani z příjmů za poslední zdaňovací
období podle zvláštního zákona73), popřípadě další listiny; tuto povinnost dlužník
nemá po podání zprávy insolvenčního správce pro osvobození, na základě které insolvenční
soud rozhodne o osvobození podle § 414. Splátkovou částku následně určí insolvenční
správce z jedné dvanáctiny zisku dlužníka za zdaňovací období zjištěného z rozdílu
reálně dosažených příjmů a reálně vynaložených výdajů a vypočte se ve výši, v jaké
mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky29)
(dále jen "referenční srážka"). Byla-li zálohová splátka určena postupem podle odstavce
3 nebo 4, insolvenční soud na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce určí zálohovou
splátku nebo referenční srážku, vyjde-li najevo, že se reálně dosažené příjmy a reálně
vynaložené výdaje dlužníka podstatným způsobem liší od očekávaných příjmů a výdajů,
které byly rozhodující pro určení zálohové splátky; ustanovení § 407 odst. 3 se použije
obdobně.
(7) Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací
období nižší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím
období oddlužení trvalo, vyzve insolvenční správce dlužníka k uhrazení nedoplatku
ve výši rozdílu mezi těmito částkami; dlužník je povinen nedoplatek uhradit bez zbytečného
odkladu. V odůvodněných případech může soud na návrh dlužníka určit jinou výši nedoplatku;
toto rozhodnutí doručuje insolvenční soud zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti
němu není přípustné.
(8) Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací
období vyšší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím
období oddlužení trvalo, může insolvenční soud na návrh dlužníka pro následující
zdaňovací období stanovit jinou výši zálohové splátky; toto rozhodnutí doručuje insolvenční
soud zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné. Insolvenční soud
může stanovit jinou výši zálohové splátky také tehdy, jestliže o to požádá dlužník
pro změnu poměrů. Soud tak učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
důvodně předpokládat, že je výše dosavadních zálohových splátek způsobilá ohrozit
plnění splátkového kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů
bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek.
(9) Pokud má dlužník mimo příjmů z podnikání také další příjmy, z nichž
splácí pohledávky věřitelů podle § 398 odst. 3, nepoužije se při určení výše zálohové
nebo referenční srážky snížení o základní částku, která nesmí být při výkonu rozhodnutí
povinnému sražena z měsíční mzdy, je-li tato základní částka uvažována při určení
rozsahu splátky z jiného příjmu. Při určení, ze kterého z příjmů bude dlužníku ponechána
základní částka, vezme insolvenční soud v úvahu zejména výši a pravidelnost dosahování
jednotlivých příjmů.
§ 399
(1) Není-li dále stanoveno jinak, použije se o hlasovacím právu věřitelů
při oddlužení obdobně § 49 až 53. K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho
přijetí dochází na schůzi věřitelů svolané za tím účelem na návrh nadpoloviční většiny
věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční
většinu nezajištěných přihlášených pohledávek, do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu
a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku nebo za podmínek stanovených tímto
zákonem mimo schůzi věřitelů; jinak rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud.
Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka
o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře
se zpeněžením majetkové podstaty.
(2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání
na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich
účasti. Insolvenční správce je povinen se schůze věřitelů podle odstavce 1 osobně
zúčastnit. Dlužník je povinen zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět dotazy
přítomných věřitelů.
(3) Schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení insolvenční soud
nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší, jestliže k tomu oprávnění věřitelé
hlasovali o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů a některý ze způsobů oddlužení
získal většinu hlasů podle § 402 odst. 3; obdobně to platí pro hlasování věřitelů
o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek
při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Výsledky
hlasování v takovém případě zveřejní vyhláškou.
§ 400
(1) O přijetí způsobu oddlužení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi
věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo i před podáním insolvenčního
návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem
odpovídají informacím, které musí být obsaženy v návrhu na povolení oddlužení a v
jeho přílohách. Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět
žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového
kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
(2) Výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k
výsledkům hlasování dosažených na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi hlasováním věřitele
mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi věřitelů, považuje se za rozhodné
hlasování věřitele na schůzi věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně
vyrozumí.
§ 401
Hlasování mimo schůzi věřitelů
(1) Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů
po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li
písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat
žádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je
úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti
doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43
občanského soudního řádu se nepoužije.
(2) Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů
před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují-li
písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat
žádný jiný právní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně
ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny náležitosti
doručeno dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou dlužník k tomuto účelu
stanovil a známým věřitelům písemně oznámil; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.
(3) O tom, že k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze přihlédnout
z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně vyrozumí
a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního
řízení,
b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.
(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů
o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek
při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
(5) Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.
§ 402
(1) Právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé,
kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani v rozsahu,
ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí
o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají
osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern21).
(2) Svůj souhlas se způsobem oddlužení není věřitel oprávněn změnit.
(3) O způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů
nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro
hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů.
(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů
o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek
při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
(5) Jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu
hlasů nezajištěných věřitelů podle odstavce 3, rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí
o schválení oddlužení (§ 406) o provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře
se zpeněžením majetkové podstaty.
§ 403
(1) Má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by
jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní
na ně ve zprávě pro oddlužení; v případě svolání schůze věřitelů k projednání způsobu
oddlužení a hlasování o jeho přijetí na ně upozorní nejpozději před rozhodnutím schůze
věřitelů o způsobu oddlužení.
(2) Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat,
že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu
na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze
věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení; v případě, že schůze věřitelů svolána
nebude, do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku. K později
vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí
způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky
podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy
z podnikání.
(3) O včas podaných námitkách podle odstavce 2 uplatněných oprávněnými
osobami rozhodne insolvenční soud nejpozději v rozhodnutí podle § 404 nebo 405; za
účelem jejich projednání může nařídit jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního
správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Proti tomuto rozhodnutí
není odvolání přípustné.
Rozhodnutí o schválení oddlužení
§ 404
O tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně
po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst.
3 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili nebo soud jednání k jejich
projednání nenařizoval, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání. Je-li k rozhodnutí
o způsobu oddlužení svolána schůze věřitelů, insolvenční soud nerozhodne dříve než
po jejím skončení.
§ 405
(1) Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního
řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí
návrhu na povolení oddlužení.
(2) Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně
o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže
a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním
návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem,
právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení
věřitelů zcela nepostačující,
b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním
návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem,
právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení
věřitelů zcela nepostačující, nebo
c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním
návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem,
právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení
věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na jednání s insolvenčním správcem podle
§ 410 odst. 2 požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu
na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle
§ 108 odst. 2 a 3.
(3) Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 2, insolvenční řízení
zastaví; současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí
insolvenčního správce jeho funkce. Nebyla-li osobě podle § 390a odst. 1 písm. a)
dosud vyplacena odměna za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také
insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, insolvenční soud současně uloží dlužníkovi
povinnost ji uhradit, byla-li uplatněna podle § 390a odst. 5. Proti rozhodnutí o
zastavení řízení mohou podat odvolání dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé;
právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí.
(4) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zastavení insolvenčního
řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem podat návrh
na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník
nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení podle odstavce 3.
(5) Odvolání proti rozhodnutí o neschválení oddlužení může podat pouze
dlužník.
§ 406
(1) Neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud
oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně
věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.
(2) V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty,
insolvenční soud označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží
do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty
podle § 412 odst. 1 písm. b), pokud jde o majetek, který dlužník neuvedl v seznamu
majetku, ač tuto povinnost měl, a hodnoty získané z neúčinného právního jednání.
(3) V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře
se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud
a) uloží dlužníku, aby do podání zprávy pro osvobození platil nezajištěným
věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku
stanovenou podle § 398 nebo § 398b z příjmů, které získá po schválení oddlužení,
a to podle poměru jejich pohledávek určeného ve zprávě pro oddlužení. Současně stanoví
termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce
následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,
b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání
rozhodnutí měl uhradit první splátku,
c) určí předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů
s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry dlužníka a průměrnou výši měsíční
splátky nutnou pro dosažení této míry v době podle § 412a odst. 1,
d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka
postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy
dlužníka“), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo
jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku,
e) uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení
majetek náležející do majetkové podstaty a označí jej,
f) uloží dlužníku povinnost využít služby odborného sociálního poradenství,
g) uloží dlužníku, aby po dobu 2 měsíců po podání zprávy pro osvobození
platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, a přikáže plátci mzdy
dlužníka, aby prováděl srážky za účelem uhrazení těchto záloh; ustanovení § 136 odst.
3 se použije obdobně.
(4) Odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze
věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení. Proti rozhodnutí
o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty
může podat odvolání také dlužník, směřuje-li odvolání proti výroku podle odstavce
3 písm. c), dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční
soud nevyhověl, dlužník, je-li důvodem odvolání tvrzení, že mu soud uložil povinnost
vydat ke zpeněžení majetek, který podle tohoto zákona není povinen vydat, nebo věřitel,
který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.
(5) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci
mzdy dlužníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí
o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci
mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy
mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu,
že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty dosud není v právní moci.
§ 407
(1) Účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí
o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.
(2) Právní mocí rozhodnutí o schválení oddlužení se ruší omezení dispozičních
oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního
řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně
změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních
splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění
a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí
o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání dlužník nebo věřitel,
který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.
§ 408
(1) O účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí
ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně
ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného
jmění dlužníka a jeho manžela. Jde-li o oddlužení povolené na základě společného
návrhu manželů (§ 394a), považuje se od okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení
zpeněžením majetkové podstaty, všechen majetek těchto manželů za majetek ve společném
jmění manželů, které nezaniká.
(2) Dispoziční oprávnění k majetku, který dlužník získá poté, co nastanou
účinky schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením
majetkové podstaty dlužník. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový
majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky,
které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou
účinky schválení oddlužení.
(3) Majetek, který slouží k zajištění, insolvenční správce po schválení
oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zpeněží, ledaže zajištěný věřitel požádá,
aby tento majetek zpeněžen nebyl, a zpeněžením ostatního majetku dojde k plnému uspokojení
pohledávek nezajištěných věřitelů nebo zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu
zajištění.
(4) Poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení
zpeněžením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále postupuje podle ustanovení
tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu.
§ 409
(1) Od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení,
dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí
o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
Základní částku, která nesmí být sražena z měsíční mzdy, a jiné příjmy, které nelze
postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, je dlužník oprávněn použít i k plnění
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, neohrozí-li tím uspokojování
jeho základních hmotných potřeb nebo potřeb osob na něj odkázaných výživou.
(2) Jestliže insolvenční soud uložil dlužníku povinnost vydat majetek
ke zpeněžení, použije se pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty § 408 odst. 1 obdobně. Poté, co insolvenční správce zpeněží majetek,
který podléhá oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty,
předloží insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení, pro niž se použije
přiměřeně ustanovení o konečné zprávě v konkursu, a poté se postupuje obdobně podle
ustanovení o rozvrhu v konkursu.
(3) Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty
v době schválení oddlužení, s výjimkou toho majetku, který byl postižen v rámci výkonu
rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním
splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník; to neplatí, jde-li
o majetek, který slouží k zajištění nebo který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení.
Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části
příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí
nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit
nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení
a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.
(4) Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po
schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty,
nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li
o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje
obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
§ 410
(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek
za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202.
(2) Přezkoumání přihlášených pohledávek provede insolvenční správce tak,
že v seznamu přihlášených pohledávek podle § 189 odst. 1 u každé z pohledávek výslovně
uvede, zda ji on sám, dlužník nebo věřitel popírá nebo nepopírá, přičemž ke stanovisku
dlužníka bude připojen i podpis dlužníka; stanovisko dlužníka zjistí insolvenční
správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož datum a místo konání sdělí dlužníkovi
nejméně 7 dní předem. Skončením osobního jednání s dlužníkem končí přezkumné jednání.
Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena, o tom insolvenční
správce písemně vyrozumí a poučí jej o dalším postupu. Poté insolvenční správce vypracuje
zprávu o přezkumu; její součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním
správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění
věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena.
(3) O zprávě o přezkumu rozhodne insolvenční soud bez jednání nejpozději
v rozhodnutí podle § 404 nebo 405 tak, že
a) schválí předloženou zprávu o přezkumu, nejsou-li vůči ní podány
žádné námitky podle § 398a odst. 4 nebo podané námitky nejsou důvodné,
b) nařídí doplnění nebo změnu zprávy o přezkumu, jestliže shledá,
že některé z námitek podle § 398a odst. 4 proti ní jsou důvodné, avšak nemění její
základní obsah, nebo
c) odmítne zprávu o přezkumu, shledá-li, že námitky podle § 398a
odst. 4 proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě
uloží insolvenčnímu správci, aby znovu provedl přezkoumání přihlášených pohledávek
a předložil novou zprávu o přezkumu a novou zprávu pro oddlužení ve lhůtě, kterou
určí.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 nemusí obsahovat odůvodnění, jestliže
proti zprávě o přezkumu nebyly podány námitky; proti tomuto rozhodnutí není odvolání
přípustné.
(5) Popření pohledávky věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení
oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení
§ 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění
pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku
před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky
oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení
pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla
popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
(6) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím
příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit
jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce
proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.
§ 411
(1) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení nemá nařízení výkonu rozhodnutí
nebo exekuce nebo zahájení exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka,
vliv na povinnost dlužníka naložit s příjmy určenými k plnění splátkového kalendáře
způsobem určeným v rozhodnutí o schválení oddlužení.
(2) Byla-li některá z pohledávek, jež mají být uspokojeny podle splátkového
kalendáře, popřena, hradí dlužník částky připadající podle splátkového kalendáře
na její uspokojení v určených lhůtách k rukám insolvenčního správce, který je věřiteli
vyplatí neprodleně po právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění této
pohledávky. Nedojde-li ke zjištění pohledávky, rozdělí insolvenční správce částky
připadající podle splátkového kalendáře na její uspokojení mezi ostatní věřitele
určené plánem jako mimořádnou splátku poměrně.
§ 412
Povinnosti dlužníka po schválení oddlužení
(1) Ode dne, kdy nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového
kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, do dne, kdy došlo ke splnění předpokladů
pro osvobození podle § 412a nebo kdy bylo dlužníku oddlužení zrušeno, je dlužník
povinen
a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný,
o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,
b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu,
jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl,
vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné
příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů,
použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře; za mimořádný příjem
se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva
na náhradu majetkové a nemajetkové újmy,
c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu
správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,
d) vždy po uplynutí 3 kalendářních měsíců k patnáctému dni následujícího
kalendářního měsíce předložit insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů za uplynulé
měsíce, neurčí-li insolvenční soud jinou dobu předkládání nepřevyšující 12 kalendářních
měsíců; insolvenční soud může stanovit i to, že přehled příjmů bude dlužník předkládat
pouze insolvenčnímu správci, který jej přiloží k nejbližší zprávě o stavu insolvenčního
řízení a vyjádří se k jeho obsahu,
e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu,
insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová
přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,
f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody,
g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich
splatnosti splnit,
h) vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat,
k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.
(2) Ode dne splnění předpokladů pro osvobození podle § 412a do vzetí
na vědomí splnění oddlužení je dlužník povinen poskytovat insolvenčnímu správci součinnost
v rozsahu nezbytném pro zpeněžení dosud nezpeněženého majetku, pokud náleží do majetkové
podstaty.
(3) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře
se zpeněžením majetkové podstaty vykonává insolvenční správce dohled nad činností
dlužníka. O výsledcích své činnosti informuje insolvenční soud a věřitelský výbor.
O neplnění podstatných povinností vyplývajících z oddlužení insolvenční správce informuje
dlužníka bez zbytečného odkladu.
(4) Při posouzení, zda dlužník vynakládá veškeré úsilí, které po něm
lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů a zda vykonává
přiměřenou výdělečnou činnost, vezme insolvenční soud v úvahu schopnosti, možnosti
a majetkové poměry dlužníka. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů
dlužníka je třeba také zkoumat, zda se dlužník nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího
zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje
nepřiměřená majetková rizika. Ministerstvo uveřejní informace týkající se hodnocení
schopností a možností dlužníka vykonávat výdělečnou činnost způsobem umožňujícím
dálkový přístup. Má se za to, že dlužník řádně neplní povinnost usilovat o získání
příjmu, nepožádá-li v případě nezaměstnanosti do 15 dnů o zařazení do evidence uchazečů
o zaměstnání nebo vezme-li tuto žádost zpět anebo byl-li z této evidence pravomocně
vyřazen.
(5) Dlužník na výzvu informuje insolvenčního správce o úsilí, které vynaložil
ke splnění povinností podle odstavce 1 písm. a) a h). Insolvenční správce k tomu
dlužníka vyzve nejvýše jednou za 3 měsíce při poklesu průměru dlužníkových příjmů
za poslední 3 měsíce oproti hodnotě vyplývající z rozhodnutí o schválení oddlužení
o více než čtvrtinu nebo při poklesu předpokládané míry uspokojení pohledávek nezajištěných
věřitelů oproti hodnotě určené v rozhodnutí o schválení oddlužení o více než čtvrtinu.
K podstatným informacím sděleným dlužníkem se insolvenční správce vyjádří ve zprávě
o stavu insolvenčního řízení.
(6) Právní úkon, kterým dlužník ode dne, kdy nastaly účinky schválení
oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, do právní
moci rozhodnutí o osvobození podle § 414 odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu
insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu
insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet
méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který neodmítne dědictví,
uplatnil výhradu soupisu.
§ 412a
Splnění předpokladů pro osvobození
(1) V oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty jsou splněny předpoklady pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých
do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže
a) dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné
výši, nebo
b) po dobu 3 let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení
zrušeno a plnil-li dlužník po tuto dobu všechny podstatné povinnosti vyplývající
z oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty; má se
za to, že tyto povinnosti plnil, jestliže dosáhl předpokládané míry uspokojení pohledávek
nezajištěných věřitelů určené insolvenčním soudem v rozhodnutí o schválení oddlužení.
(2) V oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jsou splněny předpoklady
pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu,
v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže insolvenční soud
a) obdržel zprávu insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení
a dlužník řádně splnil všechny podstatné povinnosti stanovené v rozhodnutí o schválení
oddlužení, nebo
b) neobdržel zprávu insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení
a od schválení oddlužení uplynula doba 3 let, plnil-li dlužník po tuto dobu všechny
podstatné povinnosti stanovené v rozhodnutí o schválení oddlužení a nebylo-li dlužníku
po tuto dobu oddlužení zrušeno.
(3) Bylo-li dlužníku přiznáno osvobození podle § 414 v posledních 20
letech před podáním návrhu na povolení oddlužení, činí doba podle odstavce 1 písm.
b) 5 let.
§ 412b
Přerušení a prodloužení průběhu oddlužení
(1) Insolvenční soud může po schválení oddlužení plněním splátkového
kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty rozhodnout o přerušení průběhu oddlužení
i opakovaně až na celkovou dobu 12 měsíců. Učiní tak z důležitých důvodů na návrh
dlužníka nebo insolvenčního správce. Odvolání proti rozhodnutí o přerušení průběhu
oddlužení není přípustné.
(2) Po dobu přerušení průběhu oddlužení nemusí dlužník plnit svou povinnost
splácet podle § 398 odst. 3; ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) se nepoužije.
(3) Jakmile odpadne důvod přerušení, rozhodne insolvenční soud o pokračování
v oddlužení i bez návrhu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. O pokračování
v oddlužení soud nerozhoduje, jestliže bylo oddlužení přerušeno na přesně určenou
dobu či do určitého dne.
(4) Doba, po niž byl přerušen průběh oddlužení, se nezapočítává do doby
podle § 412a odst. 1.
(5) Insolvenční soud může rozhodnout, že se doba, která je rozhodná pro
posouzení splacení pohledávek podle § 412a odst. 1, prodlouží až o 6 měsíců. Učiní
tak z důležitých důvodů na návrh dlužníka podaný do uplynutí doby, která je rozhodná
pro posouzení splacení pohledávek podle § 412a odst. 1. Průběh oddlužení nelze takto
prodloužit opakovaně. Odvolání proti rozhodnutí o takovém prodloužení průběhu oddlužení
není přípustné.
(6) Insolvenční soud může prodloužit dobu podle § 412a odst. 1 písm.
b) o počet měsíců, ve kterých dlužník neplnil podstatné povinnosti vyplývající z
oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, a to zejména
povinnosti podle § 412 odst. 1 písm. a) nebo h). Průběh oddlužení lze takto prodloužit
i opakovaně, nejdéle však v souhrnu o 12 měsíců. Z důvodu hodného zvláštního zřetele
lze nadto průběh oddlužení prodloužit v souhrnu až o dalších 6 měsíců.
(7) Insolvenční soud neprodlouží průběh oddlužení, lze-li se zřetelem
ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že prodloužením průběhu oddlužení nebude
dosaženo uspokojení pohledávek jiných než odměna a hotové výdaje insolvenčního správce.
§ 413
Rozhodnutí o splnění oddlužení
(1) Splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím. Současně
insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí
insolvenčního správce jeho funkce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat dlužník,
insolvenční správce a věřitelé; toto rozhodnutí je účinné nabytím právní moci, jeho
právní mocí insolvenční řízení končí.
(2) V oddlužení zpeněžením majetkové podstaty insolvenční soud rozhodne
o splnění oddlužení, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a
a došlo k dokončení postupu podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu
v konkursu.
(3) V oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení, jestliže byly splněny předpoklady
pro osvobození podle § 412a a byl dokončen postup podle § 409 odst. 2, je-li zpeněžován
majetek podléhající oddlužení. Předpokladem pro splnění oddlužení je rovněž vydání
výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je-li zpeněžován předmět zajištění, a použití
výnosu k mimořádné splátce nad rámec splátkového kalendáře, je-li zpeněžována věc
podle § 412 odst. 1 písm. b).
(4) Splnění oddlužení nevezme insolvenční soud na vědomí dříve než po
skončení incidenčních sporů podle § 159 odst. 1 písm. b) až d) a po pravomocném rozhodnutí
dalších věcí týkajících se rozsahu majetkové podstaty; to neplatí, jestliže výsledky
takových incidenčních sporů a takových rozhodnutí nemohou ovlivnit uspokojení věřitelů
nebo vést ke zpeněžení majetku náležícího do majetkové podstaty. Splnění oddlužení
nevezme insolvenční soud na vědomí též dříve než po uhrazení zálohy na odměnu a hotové
výdaje insolvenčního správce, ledaže již došlo k odejmutí nebo zániku osvobození
podle § 414.
(5) Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce též rozhodnout,
že nevezme splnění oddlužení na vědomí dříve než po skončení incidenčních sporů podle
§ 159 odst. 1 písm. a) a e) až h), pokud jejich výsledky mohou podstatně ovlivnit
uspokojení věřitelů.
(6) Jsou-li současně splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o osvobození
podle § 414, jakož i předpoklady pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení, může
insolvenční soud tato rozhodnutí spojit.
§ 414
Osvobození dlužníka od placení pohledávek
(1) Jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá
insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých
do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první
se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.
(2) Jestliže insolvenční správce nedoporučil rozhodnout o osvobození
dlužníka podle odstavce 1, insolvenční soud v odůvodnění rozhodnutí uvede důvody,
pro které dlužníka osvobodil.
(3) Osvobození podle odstavce 1 nebrání zpeněžení majetku, který dosud
nebyl zpeněžen, pokud náleží do majetkové podstaty, a uspokojení pohledávek věřitelů
z výtěžku zpeněžení podle schváleného způsobu oddlužení.
(4) Právní mocí rozhodnutí o osvobození podle odstavce 1 se ruší veškerá
omezení dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního
řízení ze zákona nebo rozhodnutím soudu, nestanoví-li tento zákon jinak. Nadále však
trvají účinky podle § 408 odst. 1 a stávající omezení ve vztahu k majetku, který
dosud nebyl zpeněžen, pokud náleží do majetkové podstaty. Účinky § 109 odst. 1 písm.
c) a d) se ve vztahu k výkonu rozhodnutí či exekuci srážkami ze mzdy uplatňují po
dobu placení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce; to neplatí,
došlo-li k odejmutí nebo k zániku osvobození.
(5) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž
pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky
do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.
(6) Osvobození podle odstavců 1 a 5 se vztahuje i na ručitele a jiné
osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
(7) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli,
jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno
právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek,
které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za
dobu od osvobození podle odstavce 1.
(8) Nejsou-li po podání zprávy insolvenčního správce pro osvobození splněny
předpoklady pro vydání rozhodnutí o osvobození dlužníka podle § 414, insolvenční
soud vydá rozhodnutí, ve kterém uloží dlužníku povinnost do doby podání nové zprávy
pro osvobození měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku obdobně
podle § 398 odst. 3. Do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční správce
příslušné částky uloží na zvláštní účet podle § 36 odst. 5.
§ 416
(1) Osvobození podle § 414 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové
sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek
na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, pohledávky insolvenčního
správce na odměnu a hotové výdaje a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona
a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.
(2) Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození
podle § 414, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla
v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly
splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.
§ 417
(1) Osvobození podle § 414 insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže
na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů nebo insolvenčním správcem
do 3 let od pravomocného přiznání osvobození podle § 414 vyjde najevo, že ke schválení
oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka,
anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže
věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání
osvobození dlužníku.
(2) Osvobození podle § 414 insolvenční soud dlužníku také odejme,
pokud v době do vzetí na vědomí splnění oddlužení, nejdéle však do 3 let od pravomocného
přiznání osvobození,
a) dlužník závažným způsobem porušil nebo opakovaně porušuje povinnost
součinnosti podle § 412 odst. 2, nebo
b) vyjdou najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat,
že oddlužením byl sledován nepoctivý záměr.
(3) Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci
rozhodnutí o přiznání osvobození podle § 414 pravomocně odsouzen za úmyslný trestný
čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání
osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele.
(4) Zánik osvobození podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na pohledávky
věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo nedovolených
výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení.
(5) Odvolání proti rozhodnutí vydanému podle odstavců 1, 3 a 4 může podat
pouze dlužník a věřitel, jehož se zánik osvobození týká. Odvolání proti rozhodnutí
vydanému podle odstavce 2 může podat pouze dlužník.
§ 418
Zrušení schváleného oddlužení
(1) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne
o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže
a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu
oddlužení, nebo
b) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení
peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo
c) dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, v důsledku nesplnění
závazku třetí osoby poskytnout plnění ve prospěch majetkové podstaty, v rozporu se
závazným příslibem podle § 391 odst. 3 nebo v důsledku zvýšení základní částky, která
nesmí být při výkonu rozhodnutí povinnému sražena z měsíční mzdy, po dobu delší než
3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b),
jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, anebo
d) to navrhne dlužník.
(2) Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce
1 písm. b), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.
(3) Insolvenční soud nezruší schválené oddlužení z důvodu, pro který
prodlouží průběh oddlužení podle § 412b odst. 6.
(4) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o
způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení
najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován
nepoctivý záměr.
(5) Insolvenční soud nerozhodne spolu se zrušením oddlužení o způsobu
řešení dlužníkova úpadku konkursem, zjistí-li, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží
k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro
uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ledaže
a) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním
návrhem,
b) dlužník požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs,
a
c) zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu
soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3.
(6) Jestliže insolvenční soud nerozhodne o způsobu dlužníkova úpadku
konkursem podle odstavce 5, insolvenční řízení zastaví; současně rozhodne o odměně
insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.
Nebyla-li osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) dosud vyplacena odměna za sepis a podání
návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3,
insolvenční soud současně uloží dlužníkovi povinnost ji uhradit, byla-li uplatněna
podle § 390a odst. 5.
(7) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zastavení insolvenčního
řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem podat návrh
na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník
nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení podle odstavce 6.
(8) Rozhodnutí podle odstavce 1 a 4 může insolvenční soud vydat, jen
dokud nerozhodne o přiznání osvobození podle § 414. Učiní tak po jednání, které insolvenční
soud nařídí vždy, navrhl-li to insolvenční správce nebo věřitel nebo trvá-li na něm
dlužník. Platí, že dlužník na jednání netrvá, jestliže se tak přes výzvu insolvenčního
soudu nevyjádří do 10 dnů ode dne, kdy mu byla doručena. K tomuto jednání insolvenční
soud předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který
zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční
soud vydat i bez návrhu.
(9) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 4 mohou podat odvolání pouze
osoby uvedené v odstavci 8. Proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat odvolání
osoby uvedené v odstavci 8 a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční
řízení končí.
ČÁST TŘETÍ
AKREDITACE PRO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB V OBLASTI ODDLUŽENÍ
HLAVA I
AKREDITACE PRO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB V OBLASTI ODDLUŽENÍ
§ 418a
Službami poskytovanými v oblasti oddlužení jsou sepis a podání návrhu na
povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 a další činnosti
s tím nezbytně spojené, zejména porada s klientem a odstranění vad návrhu.
§ 418b
Podmínky pro udělení akreditace
(1) O udělení akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení (dále
jen "akreditace") rozhoduje ministerstvo na žádost právnické osoby.
(2) Podmínkou pro udělení akreditace je
a) vlastnické nebo jiné užívací právo právnické osoby k prostorám,
v nichž mají být poskytovány služby v oblasti oddlužení,
b) bezúhonnost právnické osoby, která poskytuje služby v oblasti oddlužení,
jejích zakladatelů, členů, členů jejího statutárního orgánu, členů jejího kontrolního
orgánu a těch zaměstnanců a jiných osob ve smluvním vztahu k právnické osobě, kteří
se podílejí na poskytování služeb v oblasti oddlužení; za bezúhonnou osobu se pro
účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný
čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při
poskytování služeb v oblasti oddlužení nebo činností s nimi srovnatelných, pokud
se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,
c) skutečnost, že v posledních 5 letech předcházejících dni podání
žádosti nebyla právnické osobě zrušena akreditace podle § 418f odst. 2,
d) odborná způsobilost alespoň jedné fyzické osoby, která je ve smluvním
vztahu k právnické osobě; za odborně způsobilou osobu k poskytování služeb v oblasti
oddlužení se považuje osoba, která získala vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského
studijního programu oborů práva nebo ekonomie na vysoké škole v České republice nebo
pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, vzdělání
v oborech práva nebo ekonomie na vysoké škole v zahraničí, anebo pokud je toto vzdělání
uznáno podle zvláštních právních předpisů,
e) uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla
vzniknout v souvislosti s poskytováním služeb v oblasti oddlužení,
f) veřejná prospěšnost právnické osoby.
§ 418c
Žádost o akreditaci
(1) Žádost o akreditaci kromě obecných náležitostí podle správního řádu
obsahuje adresu místa, kde se nacházejí prostory, v nichž budou poskytovány služby
v oblasti oddlužení.
(2) K žádosti podle odstavce 1 se připojí
a) seznam osob podle § 418b písm. b) a, nejde-li o případ podle odstavce
3, doklad o splnění podmínky jejich bezúhonnosti, který není ke dni podání žádosti
starší 3 měsíců,
b) zakladatelské právní jednání a výpis z veřejného rejstříku nebo
jiné evidence podle zvláštního právního předpisu, který není ke dni podání žádosti
starší než 1 měsíc, nejde-li o případ podle odstavce 6,
c) doklady prokazující odbornou způsobilost fyzických osob,
d) doklad o vlastnickém nebo jiném užívacím právu k prostorám, v nichž
budou poskytovány služby v oblasti oddlužení, z nichž vyplývá oprávnění žadatele
tyto objekty nebo prostory užívat,
e) doklad prokazující splnění podmínky pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou při poskytování služeb v oblasti oddlužení.
(3) Za účelem doložení bezúhonnosti osoby podle § 418b písm. b) si ministerstvo
vyžádá podle zvláštního právního předpisu68) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost
o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se
předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4) Za účelem doložení bezúhonnosti osoby, která je cizincem nebo zahraniční
právnickou osobou, předloží právnická osoba výpis z evidence trestů nebo rovnocenný
doklad vydaný cizím státem,
a) jehož je fyzická osoba občanem, jakož i cizím státem, ve kterém
se fyzická osoba v posledních 3 letech nepřetržitě zdržovala po dobu delší než 6
měsíců; za účelem doložení bezúhonnosti fyzické osoby, která je nebo byla občanem
jiného členského státu Evropské unie nebo má nebo měla adresu bydliště v jiném členském
státě Evropské unie, postačí předložit výpis z evidence Rejstříku trestů s přílohou
obsahující informace o jejích pravomocných odsouzeních za trestné činy a o navazujících
údajích o těchto odsouzeních zapsaných v evidenci tohoto státu,
b) v němž má nebo v posledních 3 letech měla zahraniční právnická osoba
sídlo, jakož i cizím státem, ve kterém zahraniční právnická osoba má nebo v posledních
3 letech měla organizační složku obchodního závodu, pokud právní řád tohoto státu
upravuje trestní odpovědnost právnických osob.
(5) Nevydává-li cizí stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad
nebo existují-li právní nebo jiné překážky pro předložení výpisu z evidence trestů,
předloží právnická osoba čestné prohlášení o bezúhonnosti
a) fyzické osoby učiněné před notářem nebo orgánem státu podle odstavce
4 písm. a),
b) zahraniční právnické osoby učiněné před notářem nebo orgánem státu
podle odstavce 4 písm. b).
(6) Ministerstvo si opatří podle zvláštního právního předpisu69) úředně
ověřený elektronický opis zakladatelského právního jednání uloženého do sbírky listin
podle zvláštního právního předpisu70) a údajů o právnické osobě zapsané do veřejného
rejstříku podle zvláštního právního předpisu70), jsou-li ve veřejném rejstříku podle
zvláštního právního předpisu69) uchovávány v elektronické podobě71).
§ 418d
Rozhodnutí o udělení akreditace
(1) O udělení akreditace rozhoduje na základě žádosti ministerstvo. Platnost
akreditace je omezena na dobu 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení akreditace.
Akreditace je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce.
(2) Rozhodnutí o udělení akreditace kromě obecných náležitostí podle
správního řádu obsahuje
a) identifikační číslo přidělené akreditované osobě,
b) adresu místa, kde se nacházejí prostory, v nichž budou poskytovány
služby v oblasti oddlužení.
§ 418e
Změna a prodloužení akreditace
(1) Akreditovaná osoba je povinna písemně oznámit ministerstvu všechny
změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o udělení akreditace, a to nejpozději
do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.
(2) Ministerstvo rozhoduje o změně rozhodnutí o udělení akreditace na žádost
akreditované osoby; oznámení podle odstavce 1 se považuje za žádost.
(3) O prodloužení platnosti akreditace rozhoduje ministerstvo na základě
žádosti podané před koncem doby platnosti akreditace. Jsou-li splněny podmínky pro
udělení akreditace a žádost o její prodloužení je doložena podle § 418c, ministerstvo
platnost akreditace prodlouží vždy o 5 let. Akreditace akreditované osoby, která
podala žádost o prodloužení akreditace před koncem doby platnosti akreditace, se
považuje za platnou až do právní moci rozhodnutí o žádosti o prodloužení akreditace.
§ 418f
Zrušení a zánik akreditace
(1) Ministerstvo zruší akreditaci akreditované osobě, která nesplňuje podmínky
pro udělení akreditace.
(2) Ministerstvo může zrušit akreditaci akreditované osobě, která závažným
způsobem porušila nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou tímto zákonem nebo
kontrolním řádem.
(3) Akreditace zaniká posledním dnem měsíce následujícího po měsíci, v
němž byla ministerstvu doručena žádost o zrušení akreditace. Ukončení činnosti nesmí
mít za následek poškození práv osob, kterým jsou poskytovány služby v oblasti oddlužení.
Je-li zjevné, že ukončení činnosti vážně poškodí práva osob podle věty druhé, může
v odůvodněných případech ministerstvo nejpozději do 20 dnů od podání žádosti o zrušení
akreditace vydat rozhodnutí o pozastavení účinků spojených s podáním žádosti, a to
nejdéle po dobu 1 měsíce ode dne, kdy byla podána, a nejvýše jednou. Rozklad proti
rozhodnutí podle věty třetí nemá odkladný účinek.
(4) Akreditace zaniká také uplynutím doby, na kterou byla vydána, nebo
dnem zániku právnické osoby.
§ 418g
Povinnosti akreditované osoby
(1) Akreditovaná osoba postupuje při poskytování služeb v oblasti oddlužení
svědomitě a s odbornou péčí. Akreditovaná osoba poruší povinnost podle věty první
zejména tím, že neupozorní dlužníka, že jeho poměry neodůvodňují podání návrhu na
povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu, nebo že nezohlední při sepisu
takového návrhu zcela zjevně poměry dlužníka, nebo že sepíše a za dlužníka podá opakovaně
návrh na povolení oddlužení anebo také insolvenční návrh s vadami, pro které je takový
návrh odmítnut nebo zamítnut, nebo že způsobí pozdním sepsáním a podáním takového
návrhu dlužníkovi škodu.
(2) Prostory, ve kterých mají být akreditovanou osobou poskytovány služby
v oblasti oddlužení, musí být trvale a zvenčí viditelně označeny jejím názvem a provozní
dobou určenou pro styk s veřejností.
(3) Akreditovaná osoba poskytuje služby v oblasti oddlužení zpravidla v
prostorách podle odstavce 2.
(4) Akreditovaná osoba oznámí ministerstvu všechny skutečnosti, které mohou
vést ke zrušení akreditace podle § 418f odst. 1.
§ 418h
Seznam akreditovaných osob
(1) Ministerstvo vede seznam akreditovaných osob (dále jen "seznam"), který
je uveřejněný způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2) Do seznamu se o akreditované osobě zapisuje
a) název právnické osoby, její sídlo a identifikační číslo jí přidělené
rejstříkovým soudem,
b) identifikační číslo přidělené právnické osobě jako akreditované
osobě ministerstvem,
c) adresa místa, kde se nacházejí prostory, v nichž budou poskytovány
služby v oblasti oddlužení,
d) den, k němuž byla právnické osobě udělena akreditace,
e) den, k němuž byl proveden zápis právnické osoby do seznamu,
f) údaj o tom, že se akreditovaná osoba dopustila přestupku, za který
jí byla uložena pokuta nejméně ve výši 5 000 Kč nebo sankce zákazu činnosti, s uvedením
dne právní moci rozhodnutí o přestupku, označení přestupku, výše uložené pokuty nebo
délky trvání zákazu činnosti,
g) den, k němuž akreditace právnické osoby zapsané do seznamu zanikla
nebo byla zrušena.
(3) Údaj o tom, že se akreditovaná osoba dopustila přestupku, se vyřadí
ze seznamu
a) po uplynutí 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku,
za který byla akreditované osobě uložena pokuta nepřesahující částku 10 000 Kč,
b) po uplynutí 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku,
za který byla akreditované osobě uložena pokuta přesahující částku 10 000 Kč a nepřesahující
částku 75 000 Kč nebo sankce zákazu činnosti v délce trvání nejvýše 2 let, a
c) po uplynutí 8 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku,
za který byla akreditované osobě uložena pokuta přesahující částku 75 000 Kč nebo
sankce zákazu činnosti v délce trvání více než 2 roky;
rozhodnutím o přestupku se pro tyto účely rozumí i rozhodnutí o přestupku
v přezkumném řízení a rozhodnutí soudu o žalobě ve správním soudnictví.
(4) Údaj podle odstavce 3 se ze seznamu vyřadí též, je-li rozhodnutí o
tom, že se akreditovaná osoba dopustila přestupku, zrušeno rozhodnutím správního
orgánu nebo soudu.
HLAVA II
DOHLED
§ 418i
Dohled ministerstva
(1) Ministerstvo vykonává dohled nad poskytováním služeb v oblasti oddlužení
z hlediska souladu s tímto zákonem. Pro potřeby dohledu ministerstvo provede kontrolu
akreditované osoby.
(2) Ministerstvo vyzve akreditovanou osobu, aby v přiměřené lhůtě odstranila
zjištěné nedostatky.
§ 418j
Přestupky právnických osob
(1) Akreditovaná osoba se dopustí přestupku tím, že
a) poruší povinnost podle § 418g odst. 1,
b) prostory, ve kterých mají být akreditovanou osobou poskytovány služby
v oblasti oddlužení, nejsou označeny řádně podle § 418g odst. 2,
c) požaduje za poskytnutí služby v oblasti oddlužení odměnu nebo jiné
plnění v rozporu s § 390a odst. 4, nebo
d) v rozporu s § 418g odst. 4 neoznámí ministerstvu všechny skutečnosti,
které mohou vést ke zrušení akreditace podle § 418f odst. 1.
(2) Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že nabídne nebo poskytne
služby v oblasti oddlužení bez akreditace.
(3) Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 390a odst.
7 sama nebo prostřednictvím jiného za úplatu nebo jiné zvýhodnění obstará, zprostředkuje
nebo nabídne obstarání či zprostředkování služby v oblasti oddlužení.
(4) Za přestupek
a) podle odstavce 1 písm. a) a c) lze uložit pokutu do 200 000 Kč nebo
sankci zákazu činnosti poskytování služeb v oblasti oddlužení až na 5 let,
b) podle odstavce 1 písm. b) a d) lze uložit pokutu do 100 000 Kč,
c) podle odstavce 2 nebo 3 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
§ 418k
Přestupky fyzických osob
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně nabídne nebo
poskytne služby v oblasti oddlužení.
(2) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 390a odst.
7 sama nebo prostřednictvím jiného za úplatu nebo jiné zvýhodnění obstará, zprostředkuje
nebo nabídne obstarání či zprostředkování služby v oblasti oddlužení.
(3) Za přestupek podle odstavce 1 nebo 2 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
ČÁST ČTVRTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Hlava I
Insolvenční rejstřík
§ 419
(1)
Insolvenční rejstřík
je informačním systémem veřejné správy, jehož
správcem je Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo"). (2) Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam
dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden insolvenční spis.
(3) Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých
tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie
a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním
rejstříku.
(4) Na žádost vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený výstup
z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního rejstříku
nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není veden v insolvenčním rejstříku.
§ 420
(1) Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho
jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li
o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do
seznamu dlužníků i její sídlo.
(2) Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se
do seznamu dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující její firmu,
používá-li jej při svém podnikání, dále sídlo, jestliže se liší od bydliště, a identifikační
číslo.
(3) Je-li dlužník právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho
obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.
(4) Údaje podle odstavců 1 až 3 zapíše insolvenční soud do seznamu dlužníků,
jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však
do 7 dnů po tomto okamžiku; není-li mu některý z těchto údajů v uvedené době znám,
zapíše jej insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde
najevo.
(5) Neprodleně po ustanovení insolvenčního správce zapíše insolvenční
soud údaj o tom do seznamu dlužníků. Je-li insolvenční správce fyzickou osobou, zapisuje
se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, sídlo, identifikační číslo, a nemá-li
identifikační číslo, datum narození; je-li insolvenční správce právnickou osobou,
zapisuje se do seznamu dlužníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační
číslo.
§ 421
(1) V
insolvenčním rejstříku
insolvenční soud zveřejňuje chronologicky
s uvedením okamžiku vložení tyto písemnosti a informace:a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v
incidenčních sporech,
b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním
soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak,
c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon nebo insolvenční
soud.
(2) Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti
pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají pomocí elektronického
přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se vkládají přenesením jejich obrazové podoby
do insolvenčního rejstříku.
§ 422
(1) Na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, může insolvenční
soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání,
nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat kdykoliv
v průběhu insolvenčního řízení. Jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční
soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vždy.
(2) Nejde-li o fyzickou osobu, která učinila podání, zveřejní se u takové
fyzické osoby v insolvenčním rejstříku jen její jméno a příjmení.
(3) V případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke
vkládanému podání informaci o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován.
§ 423
(1) Do insolvenčního rejstříku se nevkládají podání či jiné písemnosti,
které podléhají utajení podle zvláštního právního předpisu. Skutečnost, že se v soudním
spisu nachází podání, které z uvedeného důvodu nebylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku,
však musí být v insolvenčním rejstříku vyznačena společně s údaji o charakteru podání;
to před zahájením insolvenčního řízení neplatí pro řízení o návrhu na vyhlášení moratoria.
(2) Do insolvenčního rejstříku se na nezbytně nutnou dobu nevkládají podání
či jiné písemnosti, jejichž okamžité zveřejnění by mařilo účel insolvenčního řízení.
§ 424
(1) Stanoví-li tento zákon, že se písemnost doručuje zveřejněním v insolvenčním
rejstříku, pokládá se písemnost za doručenou v okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním
rejstříku.
(2) Okamžik zveřejnění písemnosti musí být v insolvenčním rejstříku vždy
uveden.
§ 425
Vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků
(1) Po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno
insolvenční řízení, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje
o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní. Skončí-li insolvenční řízení rozhodnutím
podle § 142, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm
v insolvenčním rejstříku znepřístupní do 15 dnů od doručení žádosti dlužníka; dlužník
je oprávněn požádat o vyškrtnutí nejdříve po uplynutí 3 měsíců od právní moci rozhodnutí.
(2) Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení a je-li dlužník osvobozen podle
§ 414, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm v insolvenčním
rejstříku znepřístupní po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o osvobození podle
§ 414, nejdříve však po nabytí právní moci rozhodnutí o splnění oddlužení podle §
413; to neplatí, došlo-li k odejmutí nebo k zániku osvobození.
(3) Při uchovávání znepřístupněných údajů se postupuje podle zvláštního
právního předpisu58).
(4) Je-li podán opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí podle
§ 142, ponechá insolvenční soud dlužníka v seznamu dlužníků a údaje o něm přístupné
v insolvenčním rejstříku po dobu projednání opravného prostředku.
Hlava II
Vztah ke státům Evropské unie
§ 426
(1) Insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se
řídí přímo použitelným předpisem práva Evropské unie59) a ustanoveními právního řádu
toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropské
unie odkazuje.
(2) Evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným
právním předpisem Evropské unie59) zejména skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou
soustředěny v některém z členských států Evropské unie a současně alespoň jeden z
věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států
Evropské unie.
§ 427
Mezinárodní příslušnost
(1) V insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem musí rozhodnutí
o úpadku obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu podle přímo
použitelného právního předpisu Evropské unie59) spolu s odkazem na ustanovení, jímž
je jeho mezinárodní příslušnost založena.
(2) Vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení po rozhodnutí o úpadku najevo,
že se jedná o insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem, musí insolvenční
soud rozhodnout o své mezinárodní příslušnosti. V rozhodnutí uvede rovněž odkaz na
ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena.
(3) Dlužník a věřitelé mohou proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 podat
odvolání z důvodu nesprávného posouzení mezinárodní příslušnosti.
(4) Údaj o ustanovení, jímž je mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu
založena, se zveřejní v insolvenčním rejstříku.
§ 428
Insolvenční správce
Insolvenční správce ustanovený do funkce rozhodnutím příslušného soudu
některého z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska se na území České republiky
prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení; je-li o to požádán,
je povinen předložit úředně ověřený překlad této kopie do českého jazyka.
§ 429
Zveřejnění některých rozhodnutí
(1) Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení
insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie podle přímo použitelného
předpisu práva Evropské unie59) vůči dlužníku, který má na území České republiky
provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Insolvenční soud, v jehož obvodu
je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní vyhláškou neprodleně poté,
co mu bude doručeno insolvenčním správcem nebo jakýmkoliv jiným orgánem k tomu zmocněným
v členském státě Evropské unie, v němž bylo rozhodnutí vydáno.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 zveřejní insolvenční soud vyhláškou také
na žádost dlužníka s dispozičním oprávněním. Na žádost dlužníka s dispozičním oprávněním
nebo insolvenčního správce soud zveřejní také údaj o ustanoveném insolvenčním správci
a o ustanovení, jímž je založena mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu vedoucího
insolvenční řízení v jiném členském státě podle odstavce 1.
§ 430
Známí věřitelé
(1) Známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště
nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie, vyrozumí insolvenční soud
neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku.
(2) Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční
soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního
řízení, rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění, standardní formulář oznámení
a standardní formulář pro přihlašování pohledávek podle přímo použitelného právního
předpisu Evropské unie59).
§ 430a
Jednostranný příslib
(1) Učinil-li insolvenční správce v hlavním insolvenčním řízení jednostranný
příslib podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie59), vyrozumí místní
věřitele v jiném členském státu Evropské unie, jichž se jednostranný příslib týká,
o konečné zprávě nebo o zprávě o reorganizačním plánu.
(2) Místní věřitelé v jiném členském státu Evropské unie mohou proti konečné
zprávě podat námitky do 15 dnů od jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku z důvodů
podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie59).
(3) Námitky podle odstavce 2 projedná insolvenční soud společně s námitkami
podle § 304 odst. 2 na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce.
(4) V případech podle odstavce 1 mohou místní věřitelé v jiném členském
státu Evropské unie u insolvenčního soudu podat odvolání proti rozhodnutí o schválení
reorganizačního plánu z důvodů podle přímo použitelného právního předpisu Evropské
unie59).
(5) V řízení o jednostranném příslibu a o předběžném opatření vztahujícím
se k jednostrannému příslibu se postupuje přiměřeně podle ustanovení o insolvenčním
řízení.
Hlava IV
Závěrečná ustanovení
§ 431
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a) náležitosti a formuláře návrhu na vstup do insolvenčního řízení
místo věřitele, soupisu, vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou
nebo pohledávky jí postavené na roveň, seznamu přihlášených pohledávek, přihlášky
pohledávek, hlasovacích lístků, návrhu na povolení oddlužení, záznamu o jednání insolvenčního
správce s dlužníkem v oddlužení, zprávy o přezkumu, zprávy pro oddlužení, zprávy
o plnění oddlužení, zprávy pro osvobození, zprávy o splnění oddlužení, popření pohledávky
přihlášeným věřitelem, konečné zprávy a zprávy o plnění reorganizačního plánu, dále
náležitosti záznamu podle § 85, výzvy k podávání přihlášek pohledávek, vyrozumění
o soupisu, reorganizačního plánu a zprávy o reorganizačním plánu a dále náležitosti
manipulace s přihláškami pohledávek, pravidla pro jejich úschovu a nahlížení do nich,
b) způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce,
jejich nejvyšší přípustnou výši, nejvyšší přípustnou výši srážky ze mzdy podle §
136 odst. 3 a § 406 odst. 3 písm. g), minimální výši zálohy podle § 136 odst. 5,
jakož i podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem,
c) způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků věřitelského
výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši,
d) jednací řád pro insolvenční řízení,
e) formuláře elektronických podání a druhy formátů,
f) obsah, rozsah a způsob sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu
vývoje likvidity a uspořádání, označování a obsahové vymezení jednotlivých položek
majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů ve výkazu stavu likvidity a výhledu
vývoje likvidity, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje likvidity, požadavky
na osoby, které jsou oprávněny k sestavení výkazu stavu likvidity anebo výhledu vývoje
likvidity,
g) obsah požadavků na plnění povinností insolvenčního správce stanovených
v § 31, 36, 45, 136, 294, 313, 371, 373, 383, 385 a § 430a,
h) způsob určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke
zpeněžení.
§ 432
Přechodné ustanovení
(1)Pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
se použijí dosavadní právní předpisy.
(2) Jestliže v době do 31. prosince 2008 dojde insolvenční návrh insolvenčnímu
soudu mimo rozvrženou pracovní dobu insolvenčního soudu, nebo ve dnech pracovního
klidu, pak se povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhlášku, kterou se oznamuje
zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku do 2 hodin poté, kdy mu došel
insolvenční návrh (§ 101 odst. 1), pokládá za splněnou i tehdy, učiní-li tak insolvenční
soud do 2 hodin po zahájení rozvržené pracovní doby.
(3) Do 31. prosince 2008 obsahuje insolvenční rejstřík seznam insolvenčních
správců, seznam dlužníků a veřejně přístupné písemnosti a informace z insolvenčního
spisu.
(4) V případě postupu podle § 422 odst. 1 a 2 se do 31. prosince 2008
nepřipojují informace o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován.
§ 433
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
2. Zákon č. 122/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání.
3. Zákon č. 12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
4. Zákon č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu
a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
5. Zákon č. 368/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve
znění pozdějších předpisů.
6. Vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o konkursu a vyrovnání.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Paroubek v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č.
217/2009 Sb.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona;
právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. II zákona č. 69/2011 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dosud nebylo vydáno rozhodnutí o
úpadku; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Ustanovení § 178 a 179 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní i pro insolvenční řízení zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dosud nebyla zjištěna pohledávka,
pro kterou insolvenční správce podal návrh podle těchto ustanovení.
3. Ustanovení § 16, § 160 odst. 3, § 336 odst. 2 a § 410 odst. 2 zákona č.
182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní
i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže
v nich účinky popření pohledávky dlužníkem pro účely jejího zjištění v insolvenčním
řízení nastaly až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Ustanovení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní i pro spory o pravost, výši nebo pořadí
přihlášených pohledávek, v nichž dosud nebylo vůči dlužníku pravomocně rozhodnuto
o nákladech řízení.
5. Ustanovení § 394 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní i pro insolvenční řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dlužník vzal návrh na
povolení oddlužení zpět až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 334/2012 Sb.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona
platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. XXIX zákona č. 396/2012 Sb.
Přechodné ustanovení
Ustanovení § 285 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije v souvislosti s exekučním řízením
vedeným podle části druhé čl. IV bodu 1.
Čl. II zákona č. 294/2013 Sb.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona
platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl.II zákona č. 64/2017 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Právnická osoba, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává
nikoliv za účelem dosažení zisku nejméně po dobu 6 měsíců činnost odpovídající některé
z činností, které jsou zahrnuty mezi služby v oblasti oddlužení ve smyslu § 418a
zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
může poskytovat služby v oblasti oddlužení podle § 418a zákona č. 182/2006 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, po dobu 12 měsíců ode dne nabytí
účinnosti toho zákona bez akreditace. Ustanovení § 390a odst. 4, § 418g odst. 1 až
3 a ustanovení hlavy II části třetí zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na osobu podle věty první obdobně.
K vadě návrhu na povolení oddlužení nebo také insolvenčního návrhu, který byl podán
v době 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, spočívající v tom, že návrh
nebyl sepsán a za dlužníka podán právnickou osobou k tomu oprávněnou podle věty první
nebo podle § 390a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, se pro účely insolvenčního řízení nepřihlíží. Zjistí-li
soud vadu návrhu podle věty třetí, vyrozumí o tom ministerstvo a označí osobu, která
takový nedostatek způsobila.
Čl.XII zákona č. 307/2018 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Insolvenční řízení, které nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
pravomocně ukončeno, se dokončí podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Ve vztahu k hypotečním zástavním listům podle § 28 odst. 1 zákona č. 190/2004
Sb., o dluhopisech ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž
datum emise předchází dni nabytí účinnosti tohoto zákona a které se nepovažují za
kryté dluhopisy podle zákona č. 190/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, se postupuje podle § 375 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Pro stanovení pořadí uspokojování nezajištěných pohledávek z dluhových
nástrojů vydaných osobou, která je povinnou osobou podle zákona upravujícího ozdravné
postupy a řešení krize na finančním trhu, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použijí dosavadní právní předpisy.
Čl.II zákona č. 31/2019 Sb.
Přechodné ustanovení
V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí
o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona
č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.XVIII zákona č. 80/2019 Sb.
Přechodné ustanovení
Insolvenční řízení pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 230/2019 Sb.
Přechodné ustanovení
V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí
o úpadku dlužníka po 31. květnu 2019, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje
podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 33 zákona č. 191/2020 Sb.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona;
právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však
zůstávají zachovány.
Čl.LXXI zákona č. 349/2023 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pohledávek podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění
účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které vznikly přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy, pokud byly předány
k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby.
2. Příslušnost k vymáhání pokut uložených za přestupky podle § 418j a 418k
zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a nebyly předány k
vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby, se řídí dosavadními
právními předpisy do dne předání podkladů k jejich vymáhání celnímu úřadu.
3. Orgán příslušný podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, k vymáhání pohledávek uvedených v bodu 2 předá podklady
k vymáhání těchto pohledávek celnímu úřadu nejpozději do 30. června 2024, pokud nebyla
pro tyto pohledávky přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena daňová exekuce;
jinak je předá do 31. prosince 2024.
Čl.XI zákona č. 462/2023 Sb.
Přechodné ustanovení
Na pohledávky přihlášené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije
zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 252/2024 Sb.
Přechodná ustanovení
1. V insolvenčních řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se použije zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
2. Ustanovení § 75 a § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí i na řízení zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení
nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
3. Ustanovení § 412a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ve vztahu k prvnímu následnému splnění předpokladů
pro osvobození nepoužije pro dlužníky, kterým bylo osvobození od placení pohledávek
zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, přiznáno v řízení zahájeném
přede dnem nabytí účinností tohoto zákona.
2) Čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního
zákona č. 347/1997 Sb.
3) Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních
pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.
4) Občanský soudní řád.
7) § 92 odst. 1 občanského soudního řádu.
8) § 92 odst. 2 občanského soudního řádu.
9) § 134 občanského soudního řádu.
9a) Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.
10) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
11) Například zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní
správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),
ve znění pozdějších předpisů.
12) § 137 a násl. občanského zákoníku.
13) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
16) Například § 38i odst. 1 písm. h) obchodního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů.
16a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů.
17) § 53 občanského soudního řádu.
18) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve
znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.
19) § 76 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu.
20) § 42 odst. 4 občanského soudního řádu.
21) § 66a obchodního zákoníku.
22) Například § 6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.
23) § 29 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících,
ve znění vyhlášky č. 77/1993 Sb.
24) § 79 odst. 1 občanského soudního řádu.
25) § 43 občanského soudního řádu.
26) Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.
27) Například § 76 odst. 1 obchodního zákoníku.
28) Například § 321, § 322 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.
29) § 279 odst. 2 občanského soudního řádu.
30) Například § 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
31) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
32) § 5 obchodního zákoníku.
33) § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
34) § 58 obchodního zákoníku.
35) Například § 7b odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů.
36) Například § 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
37) § 91 odst. 2 občanského soudního řádu.
38 § 93 občanského soudního řádu.
39) Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 436/2004 Sb.
40) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
41) § 8 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.
§ 28 vyhlášky č. 222/1995
Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě
nebezpečných věcí.
45) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů.
46) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
47) Například zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění
pozdějších předpisů.
48) § 24 odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 124/2002 Sb.
49) § 29 odst. 4 písm. b) a odst. 5 zákona č. 124/2002 Sb.
50) § 193 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění
zákona č. 409/2010 Sb.
51) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o
reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí a směrnice Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/2399 ze dne 12. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud
jde o pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii.
52) § 5a až 7a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
53) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o
přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.
54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o
reorganizaci a likvidaci pojišťoven.
55) § 5c zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění zákona č. 39/2004 Sb.
56) § 5a odst. 1 zákona č. 363/1999 Sb., ve znění zákona č. 39/2004 Sb.
57) Zákon č. 363/1999 Sb.
58) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
59) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015
o insolvenčním řízení.
60) § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích,
ve znění pozdějších předpisů.
61) § 2 písm. k) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a
o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb.
62) § 24 až 27 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve
znění pozdějších předpisů.
63) Čl. 2 odst. 1 Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici
mikropodniků a malých a středních podniků, Úř. věst. L 124, 20. 5. 2003, s. 36.
64) § 3 a 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů.
65) Například § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
66) Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o
auditorech), ve znění pozdějších předpisů.
67) Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z
trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.
68) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
69) Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických
osob, ve znění zákona č. 87/2015 Sb.
70) § 3 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických
a fyzických osob.
71) § 3 odst. 2 a 3 zákona č. 304/2013 Sb..
72) § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
73) § 16b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
74) § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů.
75) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1023 ze dne 20. června
2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních
ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně
směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).