Je zcela bez pochyby, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem může dojít ke sjednání více druhů práce, i když množné číslo používá zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů ve svém ustanovení § 34 odst. 1 o podstatných náležitostech pracovní smlouvy jen u místa výkonu práce. Má to své výhody i nevýhody. Jak svého času rozhodl Nejvyšší soud, pokud zaměstnanec nesplňuje předpoklady nebo požadavky pro výkon jen jednoho ze sjednaných druhů práce, nedává to zaměstnavateli právo rozvázat s ním pracovní poměr výpovědí dle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. K výkonu práce "zbývajícího" druhu přece zaměstnanec způsobilý je.
Co když ale zaměstnanec s více sjednanými druhy práce dlouhodobě pozbude zdravotní způsobilost k výkonu jen jednoho z nich? Bude právní závěr ohledně možného rozvázání pracovního poměru stejný? Právě touto otázkou se zabýval nedávno Nejvyšší soud a odpověděl na ni ve svém rozhodnutí ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 670/2019.
Popis případu
Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele v pracovním poměru se sjednanými druhy práce "řidič, údržbář". Poskytov