Je zcela bez pochyby, že mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem může dojít ke sjednání více druhů práce, i když množné číslo používá zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů ve svém ustanovení § 34 odst. 1 o podstatných náležitostech pracovní smlouvy jen u místa výkonu práce. Má to své výhody i nevýhody. Jak svého času rozhodl Nejvyšší soud, pokud zaměstnanec nesplňuje předpoklady nebo požadavky pro výkon jen jednoho ze sjednaných druhů práce, nedává to zaměstnavateli právo rozvázat s ním pracovní poměr výpovědí dle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. K výkonu práce "zbývajícího" druhu přece zaměstnanec způsobilý je.
Co když ale zaměstnanec s více sjednanými druhy práce dlouhodobě pozbude zdravotní způsobilost k výkonu jen jednoho z nich? Bude právní závěr ohledně možného rozvázání pracovního poměru stejný? Právě touto otázkou se zabýval nedávno Nejvyšší soud a odpověděl na ni ve svém rozhodnutí ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 670/2019.
Popis případu
Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele v pracovním poměru se sjednanými druhy práce "řidič, údržbář". Poskytovatel pracovnělékařských služeb zaměstnavatele vydal lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, podle něhož zaměstnanec "pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z příčiny obecného onemocnění" k pracovnímu zařazení "řidič, údržbář". V návaznosti na tento lékařský posudek doručil zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce.
Zaměstnanec podal žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Protože vznikla pochybnost o správnosti posudkového závěru, byl v rámci soudního sporu vyžádán v této věci znalecký posudek. Z něho vyplývalo, že kdyby byla pracovní činnost zaměstnance omezena pouze na řízení vozidla bez přemísťování těžkých břemen, tak by ve výkonu takové činnosti nebyl omezen (mohl by vykonávat práci řidiče).
Z rozhodnutí soudu
Druh vykonávané práce je podstatnou náležitostí pracovní smlouvy, neboť vymezuje, jakou práci je zaměstnanec povinen vykonávat, a plnit tak jednu ze svých základních povinností vyplývajících z pracovního poměru [§ 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Právní úprava umožňuje, aby druh práce byl sjednán tak, že je v pracovní smlouvě dohodnuto více druhů práce. V takovém případě může zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat práci odpovídající kterémukoli z více sjednaných druhů a zaměstnanec je povinen takto přidělenou práci konat. Má-li zaměstnanec u zaměstnavatele podle sjednaných pracovních podmínek vykonávat více druhů práce a pozbyl-li dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon sjednané práce ve vztahu k některému z nich, může zaměstnavatel zaměstnanci namísto práce, pro jejíž výkon dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost, přidělovat práci odpovídající tomu (těm) ze sjednaných druhů práce, kterého (kterých) se dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti netýká. Zaměstnavatel totiž nemusí vůči zaměstnanci, s nímž sjednal více druhů práce, plnit svou povinnost přidělovat mu práci podle pracovní smlouvy jen přidělováním všech sjednaných druhů práce současně; stačí, že zaměstnanci přiděluje práci odpovídající alespoň jednomu z nich.
Může-li zaměstnavatel vzhledem ke sjednaným pracovním podmínkám přidělovat zaměstnanci jinou práci než tu, pro jejíž výkon dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost, není nesplňování zdravotních předpokladů pro výkon práce důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele, je-li zaměstnanec zdravotně způsobilý konat jinou z více sjednaných prací. Zaměstnavatel proto nemůže dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon sjednané práce podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, jestliže zaměstnanec zdravotní způsobilost dlouhodobě pozbyl jen ve vztahu k jednomu z více sjednaných druhů práce.
V projednávaném případě se zaměstnanec, s nímž žalovaný zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, v pracovní smlouvě zavázal vykonávat práci řidiče a údržbáře, tedy dva odlišné druhy práce. Soudy se proto měly zabývat tím, zda zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu obou sjednaných druhů práce, nebo jen jednoho z nich. Byl-li by totiž v době výpovědi zdravotně způsobilý k výkonu práce řidiče (jak nasvědčuje závěr znaleckého posudku), nemohla by být okolnost, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce údržbáře, důvodem k výpovědi zaměstnavatele podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť zaměstnavatel by podle sjednaných pracovních podmínek mohl zaměstnanci přidělovat práci řidiče (druhou ze sjednaných prací), které se (podle závěrů znalce) dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti netýkalo.
Na tomto závěru by nemohlo nic změnit ani to, že by zaměstnavatel práci řidiče v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době pro zaměstnance neměl, neboť okolnost, že výkon práce zaměstnance není pro zaměstnavatele zcela nebo zčásti potřebný, může být důvodem pro snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo pro rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí jiné organizační změny, vzhledem k níž se zaměstnanec stane nadbytečným [srov. ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce], sama o sobě (bez dalšího) však nemůže vést k rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele.