minimální vyměřovací základ

Vyplácíme zaměstnancům odměny za pracovní a životní výročí. V případě, že tuto odměnu vyplatíme zaměstnankyni, která je na rodičovské dovolené, můžeme jí považovat v měsíci, ve kterém vyplatíme odměnu stále za osobu, za kterou platí pojistné stát? Nebo musíme zadat ZP z dosaženého příjmu?

Problémovou oblastí zdravotního pojištění jsou nepochybně souběžné příjmy, kdy musí zaměstnavatel správně vyhodnotit charakter sjednaných pracovněprávních vztahů a rovněž výši zúčtovaného příjmu. Současně přihlíží k tomu, zda musí nebo naopak nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část. Situace, ve kterých zaměstnavatel povinné minimum dodržet nemusí, naleznete v dalším textu.

Minimální mzda jako důležitý parametr zdravotního pojištění určuje v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část, a mimoto ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. Jak má správně zaměstnavatel postupovat při řešení specifických situací, kterými jsou například trvání zaměstnání pouze jeden den v kalendářním měsíci, dovršení věku 26 let u zaměstnaného studenta, vykázaná neomluvená absence bez faktického výkonu práce nebo nástup osoby do funkce s tím, že první odměna bude zúčtována až za několik měsíců?

Není zcela běžné, když zaměstnanec nastoupí do práce, odpracuje jeden den nebo několik dnů a do zaměstnání již více nepřijde, se zaměstnavatelem nekomunikuje. Zaměstnavatel tak musí (nejen z pohledu zdravotního pojištění) řešit složitou situaci, kdy je fakticky nucen vykazovat následně u zaměstnance neomluvenou absenci.

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. 1. 2024 na částku 18 900 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, toto však není navázáno na minimální mzdu. Při odvodu pojistného musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda je zapotřebí dodržet minimální vyměřovací základ nebo může být povinné minimum sníženo na poměrnou část. Minimální mzda je důležitá v případech nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání nebo při sjednání tzv. nekolidujícího zaměstnání. Mimoto však právní úprava zdravotního pojištění vyjmenovává osoby, u kterých nemusí zaměstnavatel zákonné minimum dodržet.

Máme zaměstnankyni, která má pracovní úvazek 4 hod./týden, mzdu má 15 000/měsíc. Má i jiné příjmy, co od ní potřebuji dodat, abych nemusela z její mzdy odvádět zdravotní pojištění alespoň z minimální mzdy?

Nařízením vlády č. 396/2023 Sb. ze dne 13. prosince 2023 se od 1. 1. 2024 zvýšila minimální mzda na částku 18 900 Kč. Jak je všeobecně známo, má tato hodnota významný vliv na placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavateli, a to jako minimální vyměřovací základ zaměstnance, případně poměrná část tohoto minima.

Maminka pracuje na 50 % úvazek v pracovním poměru. Její mzda je 16 500 Kč hrubého (jiné příjmy nemá, ani již nepobírá rodičovský příspěvek). Doma má tři děti a to 4leté (chodí do školky a ve školce spí), 7leté a 9leté (obě dvě chodí po škole i do družiny). Musí se jí její vyměřovací základ dopočítávat do 17 300 Kč, tj. do minimální mzdy pro zdravotní pojištění, nebo nikoliv? Hraje zde roli, kolik má děti a jak jsou staré? Případně, jsou zde nějaké další podmínky u maminek, kteří pečují o děti a zároveň pracují a jejich odměna za práci nedosahuje minimální mzdy?

Od října k nám nastoupí na zkrácený pracovní úvazek (2 hodiny denně) zaměstnankyně, která celodenně pečuje o dítě do 7 let věku. Tato osoba byla do konce září 2023 na rodičovské dovolené. Od ledna 2023 podniká jako OSVČ. Nemusíme jako zaměstnavatel u tohoto zaměstnance dodržet minimální vyměřovací základ - viz § 3 odst. 8 písm. c) zákona o zdravotním pojištění? Až bude vyplňovat zaměstnankyně Přehled za r. 2023 jako OSVČ, může od října 2023 zaškrtnout f), a tím pádem také neplatit minimální zálohu na zdravotní pojištění, viz § 3a odst. a) stejného zákona - tzn. bude platit pojistné ze skutečného příjmu, povinné minimum dodržet nemusí?

Při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a následném odvodu pojistného zdravotní pojišťovně musí zaměstnavatel vždy důsledně vyhodnotit, zda příjem zúčtovaný zaměstnanci podléhá povinnosti odvodu pojistného, či nikoli. Nesprávný postup zapříčiní v tomto směru vznik dluhu na pojistném včetně souvisejícího penále na straně jedné, anebo naopak přeplatek na pojistném na straně druhé. Aby byl zaměstnavatel povinen odvést pojistné na zdravotní pojištění z příjmu zúčtovaného zaměstnanci, musí být naplněna dikce ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kde je upraveno stanovení vyměřovacího základu zaměstnance.

Při zaměstnávání na dohodu (dohody) o provedení práce platí ve zdravotním pojištění speciální podmínky, a to především v přímé návaznosti na rozhodnou částku příjmu 10 000 Kč a dále při plnění oznamovací povinnosti, tedy při přihlašování a odhlašování osoby jako zaměstnance. S ohledem na probíhající legislativní vývoj lze s velkou pravděpodobností očekávat u dohod o provedení práce změny tehdy, bude-li v navržené podobě přijat tzv. konsolidační neboli ozdravný balíček.

Dobrý den, zaměstnanec (59 roků) pobírá invalidní důchod II.stupně a pracuje na zkrácený úvazek 40 hodin měsíčně. Hrubá mzda činí cca 4.000 Kč. Je držitelem průkazu ZTP. V jaké výši je vyměřovací základ pro odvod na zdravotní pojištění? Děkuji

Osobou se zdravotním postižením je podle § 67 zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, fyzická osoba, která je orgánem sociálního zabezpečení uznána invalidní v prvním, ve druhém nebo ve třetím stupni, nebo je osobou zdravotně znevýhodněnou. Osoby zdravotně znevýhodněné tedy nejsou invalidní, nýbrž představují specifickou skupinu osob se zdravotním postižením, jejichž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jim omezuje schopnost pracovního uplatnění.

S účinností od 1. ledna 2023 se zvyšuje minimální mzda na částku 17 300 Kč. Jaké jsou důsledky tohoto opatření pro oblast zdravotního pojištění?

Každoroční změny částek důležitých pro platby pojistného na zdravotní pojištění postupně probíhají, avšak hodnoty odvozené od výše minimální mzdy nebyly v době zadávání tohoto příspěvku do tisku známé. Nicméně na částky vycházející z tzv. průměrné mzdy pro rok 2023 se již můžeme připravit, jejich dopad do jednotlivých oblastí zdravotního pojištění upravuje postupy plátců při plnění zákonných povinností, jak je dále uvedeno.

Nejen na přelomu let vycházejí zaměstnavatelé při plnění svých povinností z právní úpravy zdravotního pojištění, dané především zákony č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Protože však zdravotní pojištění nepůsobí izolovaně, ale je navázáno na další právní předpisy, jsou důležitými například zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, nebo zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, všechny výše uvedené zákony ve znění pozdějších předpisů.

Pokud máme zaměstnance, který dosáhl důchodového věku, avšak nebyl mu přiznán starobní důchod z důvodu chybějící doby pojištění, je v pořádku, že za takového zaměstnance nenahlásíme kód D (důchod nebyl přiznán, není poživatelem důchod a není tedy státním pojištěncem), avšak nemusíme dopočítávat do minimálního vyměřovacího základu v souladu s § 3, odst. 8, písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.?

Je všeobecně známo, že od ledna 2021 se dovolená stanovuje podle počtu odpracovaných hodin. A z důvodů dále uvedených se může stát, že zaměstnanec nárok na dovolenou přečerpá. Jak se taková situace odrazí v odvodu pojistného na zdravotní pojištění?

V následujícím textu bychom chtěli upozornit zaměstnavatele na některé chyby, kterých se dopouštějí v souvislosti s placením pojistného a plněním zákonných povinností ve zdravotním pojištění se zdůrazněním správného postupu při řešení konkrétních situací.

Ve zdravotním pojištění platí u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr základní zásada, podle které plní zaměstnavatelé zákonné povinnosti s přihlédnutím k částce zúčtovaného příjmu (vyměřovacího základu) za rozhodné období kalendářního měsíce.