dodatková dovolená

Počítají se pro nárok na dodatkovou dovolenou i přesčasové hodiny v případě plného úvazku a nadúvazkové hodiny při zkráceném úvazku? A jde pouze o skutečný výkon práce, je to tak? Když je na školení, tak takové hodiny nárok na dodatkovou dovolenou nezakládají?

Dne 30. 9. proběhlo další setkání s odborníkem na příjmu na téma Přehled novel zákoníku práce. Mgr. Veronika Odrobinová nás  stručně provedla změnami zákoníku práce od podzimu 2023 až k 1. 8. 2024, kdy nabyla účinnosti transpoziční novela. Zmínila i navazující předpisy vydané dosud v rámci zmíněných novel, hlavně té transpoziční.  Především však odpověděla na vámi zaslané dotazy. Ptali jste se na změny v úpravě pracovněprávních vztahů, na fungování valorizačního mechanizmu minimální mzdy, dopady zrušení nejnižších úrovní zaručené mzdy, nové rozdělení skupin prací v platové sféře a dodržování nejnižších úrovní zaručeného platu, na uzavírání kolektivních smluv a další otázky.

Ačkoliv jsou aktuální změny v oblasti pracovního práva spojovány zejména s odměňováním, především pak s valorizačním mechanismem minimální mzdy, zajímavých změn doznala též právní úprava dovolené. Právo na dodatkovou dovolenou mají nově další skupiny zaměstnanců a byla zrušena povinnost zaměstnavatele vydat písemný rozvrh čerpání dovolené.

V souvislosti s novelou zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), provedenou zákonem č. 285/2020 Sb., byla významným způsobem změněna pravidla pro poskytování dodatkové dovolené. Také tento zvláštní druh dovolené se sice s účinností od 1. 1. 2021 vypočítává v hodinách, ve většině ostatních parametrů se však podmínky pro vznik nároku i jeho výši liší od základního druhu dovolené za kalendářní rok (její poměrné části) natolik podstatně, že jde o zcela svébytné právo zaměstnance, které se posuzuje se vším všudy samostatně. Protože právo na dovolenou za kalendářní rok a právo na dodatkovou dovolenou představují dva samostatné nároky zaměstnance, je třeba – s ohledem na zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) ZP] – dospět k závěru, že pravidlo o zaokrouhlování dovolené na celé hodiny nahoru [§ 216 odst. 5 ZP] by mělo být uplatňováno zvlášť (samostatně) ve vztahu k dovolené za kalendářní rok a ve vztahu k dodatkové dovolené. S tímto výkladovým přístupem počítají i dále uvedené příklady.

Nárok na dovolenou je jedním ze základních sociálních práv zaměstnance. Dovolená patří mezi tzv. doby odpočinku. V době čerpání dovolené je zaměstnanci umožněno si odpočinout a zároveň se nemusí obávat zhoršení své ekonomické situace, protože při čerpání dovolené mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Resort zdravotnictví patří mezi odvětví, která představují „výkladní skříň“ problémů pracovního práva v praxi. Kromě tradičně velké spotřeby přesčasové práce, obtíží při rozvrhování pracovní doby (zejména v nerovnoměrných režimech) či zajištění pohotovostí nebo tzv. ústavních pohotovostních služeb je pro oblast zdravotnictví příznačná také problematika dodatkové dovolené, včetně chyb při její praktické aplikaci a mylného výkladu podmínek pro její přiznání a případné krácení.

Velmi často zaměstnanec nesplní podmínky pro přiznání celého nároku na dovolenou, a proto je zaměstnavatel povinen přistoupit ke krácení tohoto nároku.