89/2012 Sb.
ZÁKON
ze dne 3. února 2012
občanský zákoník
Změna: 460/2016 Sb. (část)
Změna: 460/2016 Sb.
Změna: 460/2016 Sb. (část), 303/2017 Sb.
Změna: 111/2018 Sb.
Změna: 171/2018 Sb.
Změna: 163/2020 Sb.
Změna: 33/2020 Sb.
Změna: 192/2021 Sb.
Změna: 429/2022 Sb.
Změna: 374/2022 Sb.
Změna: 414/2023 Sb.
Změna: 31/2024 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY
Díl 1
Soukromé právo
§ 1
(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob
vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé
na uplatňování práva veřejného.
(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti
odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek
nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou
základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá
tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li
se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu
ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne
z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce;
nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými
mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
§ 3
(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené
právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým
způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody,
cti, důstojnosti a soukromí,
b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého
postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní
neschopnosti k újmě druhých,
d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit,
jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti
a práva.
§ 4
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka
i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním
styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má
se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností,
které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád
spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
§ 5
(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému
výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen
jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li
bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního
jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo
komu je činnost zakázána.
Díl 2
Užití předpisů občanského práva
§ 9
(1) Občanský zákoník upravuje osobní stav osob.
(2) Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským
zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem
lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
§ 10
(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení,
posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu
posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů
spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem
k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací
praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.
Díl 3
Ochrana soukromých práv
§ 12
Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu
vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno
něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.
§ 13
Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní
případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a
který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ
rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení
důvodu této odchylky.
§ 14
Svépomoc
(1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li
jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.
(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý,
kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení
musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění
práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez
zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.
HLAVA II
OSOBY
Díl 1
Všeobecná ustanovení
§ 15
(1) Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a
povinnosti.
(2) Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním
práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).
§ 16
Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti; učiní-li
tak, nepřihlíží se k tomu.
§ 17
(1) Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě
a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat.
(2) Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není,
přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží.
§ 19
(1) Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná
přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování
přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany.
(2) Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze
se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení
těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.
§ 20
(1) Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že
má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez
zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní
povahou.
(2) Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly
zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní
povahou těchto osob.
§ 21
Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný
právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.
§ 22
(1) Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner
podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné
osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké,
pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu
trvale žijí.
(2) Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení
pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami
blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou
osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně
ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.
Díl 2
Fyzické osoby
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 24
Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.
Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl,
odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.
§ 25
Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho
zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se
na ně, jako by nikdy nebylo.
§ 26
Důkaz smrti
(1) Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí
těla mrtvého stanoveným způsobem.
(2) Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí
člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, že
se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá. V rozhodnutí určí soud den, který
platí za den smrti.
§ 27
Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk přežil jiného
člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má se za to, že všichni
zemřeli současně.
§ 28
(1) Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo
tam, kde bylo nalezeno jeho tělo.
(2) Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde
naposledy pobýval živý.
§ 29
Změna pohlaví
(1) Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném
znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem změny
pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb.
(2) Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní
a majetkové poměry; manželství nebo registrované partnerství však zaniká. O povinnostech
a právech muže a ženy, jejichž manželství zaniklo, ke společnému dítěti a o jejich
majetkových povinnostech a právech v době po zániku manželství platí obdobně ustanovení
o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových
povinnostech a právech v době po rozvodu; soud rozhodne, a to i bez návrhu, jak bude
každý z rodičů napříště o společné dítě pečovat.
§ 30
Zletilost
(1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá
dovršením osmnáctého roku věku.
(2) Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti,
nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani
zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.
Nezletilí
§ 31
Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti,
je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti
nezletilých jeho věku.
§ 32
(1) Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti,
ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo
k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat,
pokud to není zákonem zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen i vzat zpět.
(2) Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči třetí
osobě vůli alespoň jeden z nich; to neplatí, pokud třetí osoba věděla, že si zástupci
odporují.
§ 33
(1) Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti,
souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné
činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena.
K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu.
(2) Přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li stanovena
pro výkon určité výdělečné činnosti jiným právním předpisem.
(3) Souhlas může zákonný zástupce odvolat jen s přivolením soudu.
§ 34
Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých,
kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat
jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených
jiným právním předpisem.
§ 35
Nezletilý, který dovršil patnáct let, se může zavázat k výkonu závislé
práce podle jiného právního předpisu. Jako den nástupu do práce nesmí být sjednán
den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.
§ 36
(1) Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu
na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech,
k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu.
(2) I když je nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, způsobilý
jednat v určité záležitosti samostatně, lze podmínit, že následky právního jednání
nastanou až souhlasem zákonného zástupce nezletilého uděleným v určené lhůtě, jinak
ve lhůtě dvou týdnů od vyžádání; to neplatí pro právní jednání osobní povahy a právní
jednání podle § 33.
§ 37
Přiznání svéprávnosti
(1) Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud
přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let,
pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud
s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví
návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.
(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná nezletilému
svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí.
Oddíl 2
Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat
Předběžné prohlášení
§ 38
V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit
vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala
určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.
§ 39
(1) Nemá-li prohlášení formu veřejné listiny, musí být učiněno soukromou
listinou opatřenou datem a potvrzenou dvěma svědky; svědek o sobě uvede v potvrzení
údaje, podle nichž ho lze zjistit.
(2) Svědky mohou být jen osoby, které na prohlášení a jeho obsahu
nemají zájem a nejsou nevidomé, neslyšící, němé nebo neznalé jazyka, v němž je prohlášení
učiněno. Svědci musí prohlášení podepsat a být schopni potvrdit schopnost prohlašujícího
jednat a obsah jeho prohlášení.
(3) Je-li obsahem prohlášení pořízeného veřejnou listinou určení,
kdo se má stát opatrovníkem, ten, kdo veřejnou listinu sepsal, zapíše údaje o tom,
kdo prohlášení pořídil, kdo je povolán za opatrovníka a kdo veřejnou listinu sepsal,
do neveřejného seznamu vedeného podle jiného zákona.
§ 40
(1) Činí-li prohlášení nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůže
číst nebo psát, musí jí být prohlášení nahlas přečteno svědkem, který prohlášení
nepsal. Nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůže číst nebo psát, před svědky
potvrdí, že listina obsahuje jeho pravou vůli.
(2) Činí-li prohlášení osoba se smyslovým postižením, která nemůže
číst nebo psát, musí jí být obsah listiny tlumočen takovým způsobem dorozumívání,
který si zvolila, a to svědkem, který prohlášení nepsal; všichni svědci musí ovládat
způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Kdo prohlášení činí, potvrdí
před svědky zvoleným způsobem dorozumívání, že listina obsahuje jeho pravou vůli.
§ 41
(1) K výslovnému odvolání prohlášení se vyžaduje projev vůle učiněný
ve formě předepsané v § 39 odst. 1.
(2) Zničí-li listinu obsahující prohlášení ten, kdo je učinil, má
to účinky odvolání.
§ 42
Týká-li se prohlášení jiné záležitosti než povolání opatrovníka a
je-li účinnost prohlášení vázána na podmínku, rozhodne o splnění podmínky soud.
§ 43
Změní-li se okolnosti zjevně tak podstatným způsobem, že člověk,
který prohlášení učinil, by je za takových okolností neučinil nebo by je učinil s
jiným obsahem, soud prohlášení změní nebo zruší, pokud by jinak člověku, který prohlášení
učinil, hrozila závažná újma. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí,
aby zjistil názor člověka, o jehož prohlášení rozhoduje, a to i za použití takového
způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.
Nápomoc při rozhodování
§ 45
Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom duševní
porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem
ujednat poskytování podpory; podpůrců může být i více.
§ 46
(1) Smlouvou o nápomoci se podpůrce zavazuje podporovanému, že bude
s jeho souhlasem přítomen při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné údaje
a sdělení a že mu bude nápomocen radami.
(2) Smlouva nabývá účinnosti dnem, kdy ji schválí soud. Není-li smlouva
uzavřena v písemné formě, vyžaduje se, aby strany projevily vůli uzavřít smlouvu
před soudem. Soud smlouvu neschválí, odporují-li zájmy podpůrce zájmům podporovaného.
§ 47
(1) Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného nevhodným ovlivňováním,
ani se na úkor podporovaného bezdůvodně obohatit.
(2) Podpůrce postupuje při plnění svých povinností v souladu s rozhodnutími
podporovaného. Pokud podporovaný právně jedná v písemné formě, může podpůrce připojit
svůj podpis s uvedením své funkce, popřípadě i s údajem o podpoře, kterou podporovanému
poskytl; podpůrce má i právo namítat neplatnost právního jednání podporovaného.
Zastoupení členem domácnosti
§ 49
(1) Brání-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce,
samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel
nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné
domácnosti alespoň tři roky.
(2) Zástupce dá zastoupenému na vědomí, že ho bude zastupovat, a
srozumitelně mu vysvětlí povahu a následky zastoupení. Odmítne-li to člověk, který
má být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání.
§ 50
Ke vzniku zastoupení se vyžaduje schválení soudu. Před vydáním rozhodnutí
soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor zastoupeného, a to i za použití takového
způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí.
§ 51
Zástupce dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv
i o to, aby způsob jeho života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li
tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním představám a přáním zastoupeného.
§ 52
(1) Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá
životním poměrům zastoupeného. Zástupce však není oprávněn udělit souhlas k zásahu
do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky.
(2) Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném
pro obstarání obvyklých záležitostí, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného;
s peněžními prostředky na účtu zastoupeného však může nakládat jen v rozsahu nepřesahujícím
měsíčně výši životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.
§ 53
Má-li zastoupený více zástupců, postačí, pokud jedná jeden z nich.
Jedná-li však vůči další osobě více zástupců společně a odporují-li si, nepřihlíží
se k projevu žádného z nich.
§ 54
(1) Zastoupení zaniká, pokud se jej zástupce vzdá nebo pokud zastoupený
odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval; k odmítnutí postačí schopnost projevit
přání. Zastoupení rovněž zaniká, pokud soud jmenuje zastoupenému opatrovníka.
(2) Je-li uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování, zanikne zastoupení
účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.
Omezení svéprávnosti
§ 55
(1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož
se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti.
Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat
se o vlastní záležitosti.
(2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak
závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.
§ 56
(1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud.
(2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož
svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si
člověk zvolí.
§ 57
(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk
není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí
rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem
k omezení svéprávnosti.
§ 58
Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě
provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné,
aby se zabránilo závažné újmě.
§ 59
(1) Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí
na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však
na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost
omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.
(2) Uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají.
Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky
původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.
§ 61
Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím
povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá,
zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji
s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.
§ 62
V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka.
Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům
osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka
nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.
§ 63
Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo
osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení,
kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém
zařízení.
§ 64
Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně
právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.
§ 65
(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka,
lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li
však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž
je vázán návrhy stran.
(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka,
považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí
i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.
Oddíl 3
Nezvěstnost
§ 66
(1) Za nezvěstného může soud prohlásit svéprávného člověka, který opustil
své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Soud uvede
v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.
(2) Prohlášení za nezvěstného se může stát na návrh osoby, která na
tom má právní zájem, zejména manžela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka, zaměstnavatele
nebo korporace, na níž má tento člověk účast.
§ 67
(1) Při posuzování jednání, k nimž je jinak potřebné udělení souhlasu,
přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného konání osoby prohlášené za nezvěstnou, se
k této potřebnosti nepřihlíží; to však neplatí, jedná-li se o záležitost jeho osobního
stavu. Kdo jedná, dotýkaje se záležitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím
k jeho zájmům.
(2) Na právní jednání, k němuž došlo bez souhlasu nebo jiného nezbytného
projevu vůle nezvěstného poté, co opustil své bydliště, avšak dříve, než byl za nezvěstného
prohlášen, přestože toto prohlášení bylo bez zbytečného odkladu navrženo, se hledí
jako na jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž byl prohlášen
za nezvěstného.
§ 68
Navrátí-li se člověk prohlášený za nezvěstného nebo jmenuje-li správce
svého jmění, pozbývá prohlášení za nezvěstného účinků. Prohlášení pozbývá účinků
i dnem, který platí za den smrti nezvěstného.
Oddíl 4
Domněnka smrti
§ 71
(1) Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za
mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se pokládá
za den jeho smrti.
(2) Na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel.
Prohlášením manžela za mrtvého zaniká manželství dnem, který se pokládá za den jeho
smrti; totéž platí o registrovaném partnerství.
§ 72
Byl-li člověk prohlášen za nezvěstného a vyplývají-li z okolností vážné
pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není nepochybná, může ho soud prohlásit
za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a určí den, který nezvěstný
zřejmě nepřežil. Má se za to, že tento den je dnem smrti nezvěstného.
§ 73
Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého
nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němž došlo k prohlášení
za nezvěstného. Nelze to však učinit, objeví-li se v průběhu této doby zpráva, z
níž lze soudit, že nezvěstný je dosud naživu. V takovém případě se postupuje podle
§ 74 nebo 75.
§ 74
(1) Člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště,
nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného
prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let od konce roku,
v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl ještě naživu.
(2) Člověka, který se stal nezvěstným před dovršením osmnáctého roku
věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím roku, v němž uplyne dvacet pět let
od jeho narození.
§ 75
Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž byl
v ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí
tří let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že
byl v průběhu těchto událostí ještě naživu.
§ 76
(1) Byl-li člověk prohlášen za mrtvého, nevylučuje to důkaz, že zemřel
dříve nebo později, anebo že je ještě naživu. Zjistí-li se, že je naživu, k prohlášení
za mrtvého se nepřihlíží; manželství nebo registrované partnerství se však neobnovuje.
(2) Byl-li proveden mylný důkaz smrti, použije se odstavec 1 obdobně.
Oddíl 5
Jméno a bydliště člověka
Jméno člověka a jeho ochrana
§ 77
(1) Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho
další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo
užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu
k němu.
(2) Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní,
nese následky omylů a újem z toho vzniklých.
§ 78
(1) Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo
který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím
jména, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn
jeho následek.
(2) Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či
nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, může je uplatnit
jeho manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený, ač svéprávný, dal výslovně
najevo, že si to nepřeje.
(3) Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to důvod spočívající
v důležitém zájmu na ochraně rodiny, může se ochrany domáhat samostatně manžel nebo
jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasaženo nebylo.
§ 79
Pseudonym
(1) Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk
vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti,
je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.
(2) Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.
§ 80
Bydliště
(1) Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s
výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo
z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné
bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v
dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště
v jiném místě.
(2) Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li
takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje
se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.
Oddíl 6
Osobnost člověka
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 81
(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv.
Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.
(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví
a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy
osobní povahy.
§ 82
(1) Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho,
aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli
z osob jemu blízkých.
§ 83
(1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností
v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická
osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen
projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.
(2) Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od neoprávněného
zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky.
Pododdíl 2
Podoba a soukromí
§ 84
Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení
bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.
§ 85
(1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.
(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je
zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým
způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.
§ 86
Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný
důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat
jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové
či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy
o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti
osobní povahy.
§ 87
(1) Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo
zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy,
může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.
(2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje
podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho
vzniklou osobě, které svolení udělil.
§ 88
(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový
záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných
zájmů jiných osob.
(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost
osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona
k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného
zájmu.
Pododdíl 3
Právo na duševní a tělesnou integritu
§ 92
(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit
s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se
zakazuje.
(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na
jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně
jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít,
převezme je jeho dědic.
Zásah do integrity
§ 93
(1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity
jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných
následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se
k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví
dotčeného.
(2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity
zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas
sama.
§ 94
(1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně
povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že
druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných
nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.
(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se
vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným
schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.
§ 95
Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech
udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní
vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo
závažné následky.
§ 96
(1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu,
má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.
(2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k
a) lékařskému pokusu na člověku, nebo
b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí,
jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.
§ 97
(1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se
pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma.
(2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že
byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má
za to, že k odvolání nedošlo.
§ 98
(1) Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli,
byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného
manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje
se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud
je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z
prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas
udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.
(2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve
vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.
§ 99
Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas
ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud
to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.
§ 100
(1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil
čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný
zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí
i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby
uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh
nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.
§ 101
Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem
zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným
nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu.
Tím není dotčeno ustanovení § 99.
§ 102
Soud přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li dotčené osobě
podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její
osobnosti.
§ 103
Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy
nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být,
jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět,
jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o
riziku neprovedení zákroku.
Pododdíl 4
Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu
§ 104
Převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní
péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu stanoveného zákonem a
za podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím
opatřením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sobě důvod, aby
byl člověk bez svého souhlasu do takového zařízení převzat nebo v něm držen.
§ 105
(1) Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči
nebo je-li v něm držen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci
a jeho manželu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních služeb;
oznámení manželu nebo jiné osobě blízké však učinit nesmí, pokud mu to bylo zakázáno.
(2) Převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí
poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk
v takovém zařízení zadržen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů.
§ 106
(1) Poskytovatel zdravotních služeb zajistí, aby se člověku převzatému
do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrženému v takovém zařízení dostalo
bez zbytečného odkladu náležitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu
učiněného opatření a možností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo
důvěrníka.
(2) Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět
a uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk zákonného
zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez zbytečného odkladu také
jemu.
§ 107
(1) Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel zdravotních
služeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného odkladu poté, co
se o nich dozví.
(2) Důvěrník může uplatnit ve prospěch člověka svým jménem všechna
jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím do příslušného zařízení nebo s
jeho držením v takovém zařízení. Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce.
§ 108
Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo
je v něm držen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem
vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob.
§ 109
(1) Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo
držený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci
nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně
přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb v tomto zařízení i
na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce.
(2) Je-li právo na přezkoumání uplatněno ještě předtím, než soud
rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umožněn jeho výkon tak, aby soud mohl zhodnotit
výsledky přezkoumání v řízení o přípustnosti učiněného opatření.
Pododdíl 5
Nakládání s částmi lidského těla
§ 111
(1) Člověk, jemuž byla odňata část těla, má právo dozvědět se, jak
s ní bylo naloženo. Naložit s odňatou částí lidského těla způsobem pro člověka nedůstojným
nebo způsobem ohrožujícím veřejné zdraví se zakazuje.
(2) Odňatou část těla člověka lze za jeho života použít k účelům
zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, pokud k tomu dal souhlas. K použití odňaté
části těla člověka k účelu svou povahou neobvyklému se vyžaduje jeho výslovný souhlas
vždy.
(3) O tom, co má původ v lidském těle, platí obdobně to, co o částech
lidského těla.
§ 112
Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených
jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části lidského
těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou
obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou.
Pododdíl 6
Ochrana lidského těla po smrti člověka
§ 113
(1) Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s
jeho tělem.
(2) Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka bez souhlasu
zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.
§ 114
(1) Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li
o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho,
děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého;
nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých;
není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.
(2) Náklady pohřbu a opatření pohřebiště se hradí z pozůstalosti.
Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál,
musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí.
(3) Jiný právní předpis stanoví, jakým způsobem a na čí náklady bude
pohřben člověk, jehož pozůstalost ke krytí nákladů pohřbu nestačí a není-li nikdo
ochoten uhradit náklady pohřbu dobrovolně.
Díl 3
Právnické osoby
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 119
Právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech,
i když nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu.
Veřejné rejstříky právnických osob
§ 120
(1) Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíše alespoň den
jejího vzniku, den jejího zrušení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku,
jakož i její název, adresa sídla a předmět činnosti, jméno a adresa bydliště nebo
sídla každého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán
právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich funkce.
(2) Jiný právní předpis stanoví, jaké jsou veřejné rejstříky právnických
osob, které právnické osoby se do nich zapisují a jak, nebo které další údaje se
do nich o právnických osobách zapisují, a jak se z nich vymazávají, popřípadě zda
je součástí veřejného rejstříku sbírka listin. Veřejné rejstříky právnických osob
jsou přístupné každému; každý do nich může nahlížet a pořizovat si z nich výpisy,
opisy nebo kopie.
(3) Změní-li se zapsaná skutečnost, oznámí zapsaná osoba nebo ten,
komu to ukládá zákon, změnu bez zbytečného odkladu tomu, kdo veřejný rejstřík vede,
a ten tuto změnu do veřejného rejstříku bez zbytečného odkladu zapíše.
§ 121
(1) Proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do
veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá
skutečnosti.
(2) Byl-li údaj zapsaný ve veřejném rejstříku zveřejněn, nemůže se
nikdo po uplynutí patnácti dnů od zveřejnění dovolat, že o zveřejněném údaji nemohl
vědět. Neodpovídá-li zveřejněný údaj zapsanému údaji, nemůže se ten, jehož se údaj
týká, vůči jiné osobě dovolat zveřejněného údaje; prokáže-li však, že jí byl zapsaný
údaj znám, může proti ní namítnout, že zveřejněný údaj zapsanému neodpovídá.
Ustavení a vznik právnické osoby
§ 122
Právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem,
rozhodnutím orgánu veřejné moci, popřípadě jiným způsobem, který stanoví jiný právní
předpis.
§ 123
(1) Zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické
osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří,
nestanoví-li to zákon přímo. Určí též, kdo jsou první členové statutárního orgánu.
(2) Pro zakladatelské právní jednání se vyžaduje písemná forma.
§ 124
Neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že
je ustavena na dobu neurčitou.
§ 125
(1) Více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo
uzavřením jiné smlouvy.
(2) Zákon stanoví, ve kterých případech lze právnickou osobu založit
i právním jednáním jedné osoby obsaženým v zakladatelské listině.
§ 126
(1) Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Je-li právnická osoba zřízena zákonem, vzniká dnem nabytí jeho
účinnosti, nestanoví-li zákon den pozdější.
(3) Zákon stanoví, ve kterých dalších případech není zápis do veřejného
rejstříku potřebný ke vzniku právnické osoby. Zákon stanoví, ve kterých případech
je k založení nebo ke vzniku právnické osoby potřebné rozhodnutí orgánu veřejné moci.
§ 127
Za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem.
Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná-li více osob,
jsou oprávněny a zavázány společně a nerozdílně. Právnická osoba může účinky těchto
jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít. V takovém případě platí,
že je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku. Převezme-li je, dá dalším
zúčastněným najevo, že tak učinila.
§ 128
Po vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, že nevznikla,
a nelze z toho důvodu zrušit její zápis do veřejného rejstříku.
§ 129
(1) Soud prohlásí právnickou osobu po jejím vzniku za neplatnou
i bez návrhu, pokud
a) zakladatelské právní jednání chybí,
b) zakladatelské právní jednání nemá náležitost nezbytnou pro
právní existenci právnické osoby,
c) právní jednání zakladatelů odporuje § 145 nebo
d) právnickou osobu založilo méně osob, než je k tomu podle zákona
třeba.
(2) Dnem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje
do likvidace.
Název
§ 132
(1) Jménem právnické osoby je její název.
(2) Název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat
označení její právní formy. Název nesmí být klamavý.
§ 133
(1) Název může obsahovat jméno člověka, k němuž má právnická osoba
zvláštní vztah. Je-li člověk živ, lze užít jeho jméno v názvu právnické osoby jen
s jeho souhlasem; zemřel-li, aniž dal souhlas, vyžaduje se souhlas jeho manžela,
a pokud není, souhlas zletilého potomka, a pokud není on, souhlas předka.
(2) Bylo-li v názvu právnické osoby užito příjmení a je-li pro to
důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, použije se § 78 odst. 3 obdobně.
(3) Kdo má právo udělit souhlas k užití jména člověka v názvu právnické
osoby, má právo jej kdykoli odvolat, a to i když jej udělil na určitou dobu; bylo-li
ujednáno něco jiného, nepřihlíží se k tomu, odůvodňuje-li odvolání souhlasu podstatná
změna okolností nebo jiný rozumný důvod. Byl-li souhlas udělený na určitou dobu odvolán,
aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající
právnické osobě škodu z toho vzniklou.
§ 134
(1) Název právnické osoby může obsahovat některý příznačný prvek
názvu jiné právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. I v tom
případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlišit.
(2) Příznačný prvek názvu jiné právnické osoby nelze v názvu použít
bez jejího souhlasu. Ustanovení § 133 odst. 3 se použije obdobně.
§ 135
(1) Právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva
k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které
taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od
neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného
důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či
umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový
zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.
§ 136
Sídlo
(1) Při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to
klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě.
(2) Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí,
pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby;
do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla.
§ 137
(1) Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby.
(2) Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku,
nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.
Přemístění sídla
§ 138
(1) Právnická osoba, která má sídlo v zahraničí, může přemístit sídlo
na území České republiky. To neplatí, pokud to nepřipouští právní řád státu, ve kterém
má právnická osoba sídlo, nebo pokud jde o právnickou osobu zakázanou podle § 145.
(2) Právnická osoba, která hodlá přemístit své sídlo na území České
republiky, přiloží k návrhu na zápis do příslušného veřejného rejstříku rozhodnutí
o tom, jakou právní formu české právnické osoby zvolila, a zakladatelské právní jednání
vyžadované českým právním řádem pro tuto formu právnické osoby.
(3) Vnitřní právní poměry právnické osoby se po přemístění sídla
do tuzemska řídí českým právním řádem. Českým právním řádem se řídí i ručení jejích
členů nebo členů jejích orgánů za dluhy právnické osoby, pokud vznikly po dni účinnosti
přemístění sídla do tuzemska.
§ 139
Právnická osoba, která má sídlo v České republice, může přemístit
své sídlo do zahraničí, pokud to neodporuje veřejnému pořádku a pokud to připouští
právní řád státu, do něhož má být sídlo právnické osoby přemístěno.
§ 140
(1) Právnická osoba, která hodlá přemístit sídlo do zahraničí, zveřejní
tento záměr s uvedením adresy nového sídla a právní formy po přemístění sídla alespoň
tři měsíce přede dnem předpokládaného přemístění sídla. Věřitelé mají právo požadovat
dostatečné zajištění svých dosud nesplatných pohledávek do dvou měsíců od zveřejnění,
dojde-li po přemístění sídla ke zhoršení dobytnosti jejich pohledávek v České republice.
(2) Nedojde-li k dohodě o způsobu a rozsahu zajištění, rozhodne o
dostatečném zajištění a o jeho rozsahu soud s ohledem na druh a výši pohledávky.
Neposkytne-li právnická osoba zajištění podle rozhodnutí soudu, ručí za dluhy, které
nebyly zajištěny, členové statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli
dostatečné úsilí, aby rozhodnutí bylo splněno.
§ 141
(1) Člen právnické osoby, který s přemístěním sídla do zahraničí
nesouhlasil, má právo ukončit členství v právnické osobě s účinky ke dni přemístění
sídla. Má-li člen právnické osoby při ukončení členství právo na vypořádání, poskytne
mu právnická osoba plnění nejpozději ke dni účinnosti přemístění sídla. Za splnění
tohoto závazku ručí členové statutárního orgánu.
(2) Za dluhy, které vznikly přede dnem účinnosti přemístění sídla,
ručí členové právnické osoby a jejího statutárního orgánu stejně jako před přemístěním
sídla do zahraničí.
Účel právnických osob
§ 144
(1) Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu.
Tato její povaha se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby.
(2) Zákon stanoví, ke kterým účelům lze ustavit právnickou osobu
jen při splnění zvláštních podmínek.
§ 145
(1) Zakazuje se založit právnickou osobu, jejímž účelem je porušení
práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména je-li jejím účelem
a) popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných práv
osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské
vyznání a sociální postavení,
b) rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti,
c) podpora násilí nebo
d) řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez
zákonného zmocnění.
(2) Zakazuje se založit právnickou osobu ozbrojenou nebo s ozbrojenými
složkami, ledaže se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, jíž zákon ozbrojení
nebo vytvoření ozbrojené složky výslovně dovoluje nebo ukládá, nebo o právnickou
osobu, která nakládá se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním podle jiného právního
předpisu, anebo o právnickou osobu, jejíž členové drží nebo užívají zbraně pro sportovní
nebo kulturní účely či k myslivosti nebo k plnění úkolů podle jiného právního předpisu.
Veřejná prospěšnost
§ 146
Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat
v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného
blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby,
pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně
prospěšnému účelu.
Orgány právnické osoby
§ 151
(1) Zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým
způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují
její vůli.
(2) Dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá právnické
osobě.
§ 152
(1) Právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu (individuální)
nebo o více členech (kolektivní).
(2) Fyzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby a která
je do funkce volena, jmenována či jinak povolána (dále jen „člen voleného orgánu“),
musí být plně svéprávná. To platí i pro zástupce právnické osoby, která je sama členem
voleného orgánu jiné právnické osoby.
(3) Týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob
s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání, může
zakladatelské právní jednání určit, že členem voleného kolektivního orgánu právnické
osoby může být i osoba nezletilá nebo osoba s omezenou svéprávností.
§ 153
(1) Osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, se může stát členem voleného
orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; to neplatí, pokud
od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky.
(2) Byl-li osvědčen úpadek osoby, která je členem voleného orgánu,
oznámí to tato osoba bez zbytečného odkladu tomu, kdo ji do funkce povolal.
(3) Nedošlo-li k oznámení, může se domáhat každý, kdo na tom má právní
zájem, aby člena voleného orgánu z funkce odvolal soud. To neplatí, rozhodl-li ten,
kdo člena voleného orgánu povolal, poté, co se o osvědčení úpadku této osoby dozvěděl,
že má ve funkci setrvat.
§ 154
Je-li členem voleného orgánu právnické osoby jiná právnická osoba,
zmocní fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak právnickou osobu zastupuje
člen jejího statutárního orgánu.
§ 155
(1) Byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle
zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li
člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného
orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.
(2) Hledí-li se na povolání osoby do funkce člena voleného orgánu,
jako by se nestalo, nebo je-li povolání neplatné, nedotýká se to práva nabytého v
dobré víře.
§ 156
(1) Je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby
ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů a rozhoduje
většinou hlasů zúčastněných členů.
(2) Je-li působnost jednotlivých členů orgánu rozdělena podle určitých
oborů, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. Rozdělení působnosti nezbavuje další členy
povinnosti dohlížet, jak jsou záležitosti právnické osoby spravovány.
§ 157
(1) Je-li rozhodnutí přijato, zaznamená se na žádost člena voleného
orgánu, který návrhu odporoval, jeho odchylný názor.
(2) Byl-li návrh přijat za neúčasti některého z členů, je tento člen
oprávněn dozvědět se obsah rozhodnutí.
§ 158
(1) Zakladatelské právní jednání může stanovit pro schopnost orgánu
usnášet se vyšší počet zúčastněných, vyžádat pro přijetí rozhodnutí vyšší počet hlasů
nebo stanovit postup, kterým lze způsob rozhodování orgánu měnit.
(2) Zakladatelské právní jednání může připustit rozhodování orgánu
i mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků.
(3) Zakladatelské právní jednání může určit, že v případě dosažení
rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího.
§ 158a
(1) Právnická osoba uchovává po celou dobu své existence zápisy z
jednání nejvyššího orgánu i s přílohami.
(2) Rozhoduje-li orgán podle odstavce 1 mimo zasedání v písemné formě,
uchovává právnická osoba i všechny dokumenty související s takovým rozhodováním.
(3) V případě zániku právnické osoby s právním nástupcem zajistí
uchování dokumentů podle odstavce 1 nebo 2 její právní nástupce. Zrušuje-li se právnická
osoba s likvidací, zajistí uchování těchto dokumentů likvidátor. Zrušuje-li se právnická
osoba bez likvidace, zajistí uchování těchto dokumentů insolvenční správce nebo jiná
osoba určená soudem. Osoba podle vět druhé a třetí zajistí uchování dokumentů po
dobu 10 let od zániku právnické osoby.
§ 159
(1) Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude
vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za
to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit
při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.
(2) Člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to však nebrání
tomu, aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho
při jeho neúčasti hlasoval.
(3) Nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou
jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit,
ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud
se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.
Jednání za právnickou osobu
§ 161
Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje,
neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu
názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.
§ 162
Zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným
do veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení,
že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení porušil.
§ 163
Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské
právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické
osoby.
§ 164
(1) Člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve
všech záležitostech.
(2) Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní
statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou
osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní
jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu
zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.
§ 165
(1) Nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování,
jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu než
budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak
soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při
své činnosti dozví.
(2) Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu,
jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li
právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.
§ 166
(1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém
vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti.
Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení
právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.
(2) Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby
má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.
§ 167
Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění
svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči
třetí osobě.
Zrušení právnické osoby
§ 168
(1) Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby,
rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena, a
z dalších důvodů stanovených zákonem.
(2) O dobrovolném zrušení právnické osoby rozhoduje její příslušný
orgán.
§ 169
(1) Po zrušení právnické osoby se vyžaduje její likvidace, ledaže
celé její jmění nabývá právní nástupce, nebo stanoví-li zákon jinak.
(2) Neplyne-li z právního jednání o zrušení právnické osoby, zda
je rušena s likvidací nebo bez likvidace, platí, že je zrušena s likvidací.
§ 170
Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí
změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace.
§ 171
S likvidací se právnická osoba zrušuje
a) uplynutím doby, na kterou byla založena,
b) dosažením účelu, pro který byla založena,
c) dnem určeným zákonem nebo právním jednáním o zrušení právnické
osoby, jinak dnem jeho účinnosti, nebo
d) dnem právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, nestanoví-li
se v rozhodnutí den pozdější.
§ 172
(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo
i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže
a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným
způsobem narušuje veřejný pořádek,
b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické
osoby zákonem,
c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet
se, nebo
d) tak stanoví zákon.
(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který
lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění
nedostatků.
§ 173
(1) Zrušuje-li se právnická osoba při přeměně, zrušuje se bez likvidace
dnem účinnosti přeměny.
(2) Byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace
zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušením konkursu proto,
že majetek je zcela nepostačující; do likvidace však vstoupí, objeví-li se po skončení
insolvenčního řízení nějaký majetek.
Přeměna právnické osoby
§ 175
(1) Kdo rozhodl o přeměně právnické osoby, může rozhodnutí změnit,
dokud se přeměna nestane účinnou.
(2) Stane-li se přeměna právnické osoby účinnou, nelze rozhodnout,
že nenastala, ani vyslovit neplatnost právního jednání, které k přeměně vedlo, a
nelze zrušit zápis přeměny do veřejného rejstříku.
§ 176
(1) Při přeměně musí být stanoven rozhodný den, od něhož se jednání
zanikající právnické osoby považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na
účet nástupnické právnické osoby.
(2) Ke dni předcházejícímu rozhodný den sestaví zanikající právnická
osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odštěpením konečnou účetní závěrku. K rozhodnému
dni sestaví nástupnická právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odštěpením
zahajovací rozvahu.
§ 177
(1) Účinnost přeměny právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku
nastává dnem zápisu do veřejného rejstříku. V takovém případě se rozhodný den stanoví
tak, aby nepředcházel den podání návrhu na zápis přeměny do veřejného rejstříku o
více než dvanáct měsíců.
(2) Jsou-li zúčastněné osoby zapsány do veřejného rejstříku v různých
obvodech, podá se návrh na zápis přeměny v kterémkoli z nich a orgán veřejné moci
zapíše do veřejného rejstříku všechny zapisované skutečnosti k témuž dni.
§ 178
(1) Fúze se děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných
právnických osob. Sloučení nebo splynutí se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.
(2) Při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká; práva
a povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na
nástupnickou právnickou osobu.
(3) Při splynutí zanikají všechny zúčastněné osoby a na jejich místě
vzniká nová právnická osoba jako osoba nástupnická; na ni přecházejí práva a povinnosti
všech zanikajících osob.
§ 179
(1) Právnická osoba se rozštěpením rozděluje se založením nových
právnických osob, nebo se rozděluje za současného sloučení s jinými právnickými osobami
(dále jen „rozdělení sloučením“). Právnická osoba se může založit i odštěpením, nebo
spojením více způsobů rozdělení. Rozdělení sloučením, odštěpení, jakož i jiné způsoby
rozdělení, se považují za převod činnosti zaměstnavatele.
(2) Pokud rozdělením rozdělovaná právnická osoba zaniká a její
práva a povinnosti přecházejí na několik nástupnických právnických osob, pak
a) jsou-li na rozdělení nástupnické právnické osoby zúčastněny
jako osoby již existující, jedná se o rozštěpení sloučením,
b) mají-li nástupnické právnické osoby rozdělením teprve vzniknout,
jedná se o rozštěpení se založením nových právnických osob.
(3) Při rozdělení právnické osoby odštěpením se rozdělovaná právnická
osoba neruší, ani nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází
na existující nebo nově založenou nástupnickou osobu.
§ 180
V případech uvedených v § 179 odst. 2 nebo 3 rozhodne příslušný orgán
právnické osoby, kteří zaměstnanci zanikající právnické osoby se stanou zaměstnanci
jednotlivých nástupnických právnických osob.
§ 181
Fúzovat a rozdělovat se mohou právnické osoby o různé právní formě
jen tehdy, stanoví-li tak zákon.
§ 182
Přechází-li přeměnou právnické osoby její jmění na nástupnickou právnickou
osobu a vyžaduje-li se podle jiného právního předpisu souhlas orgánu veřejné moci
k převodu práv a povinností, vyžaduje se tento souhlas i k přeměně právnické osoby.
§ 183
(1) Při změně právní formy se neruší ani nezaniká právnická osoba,
jejíž právní forma se mění, pouze se mění její právní poměry, a jde-li o korporaci,
také právní postavení jejích členů.
(2) Není-li den, k němuž byl vyhotoven návrh smlouvy nebo rozhodnutí
o změně právní formy rozvahovým dnem podle jiného právního předpisu, sestaví právnická
osoba k tomuto dni mezitímní účetní závěrku. Údaje, z nichž je sestavena účetní závěrka
ke dni zpracování změny právní formy, nesmí předcházet den rozhodnutí právnické osoby
o změně právní formy více než tři měsíce.
Zánik právnické osoby
Likvidace
§ 187
(1) Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby
(likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem,
jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.
(2) Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je zrušena nebo
prohlášena za neplatnou. Vstoupí-li právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku
do likvidace, navrhne likvidátor bez zbytečného odkladu zápis vstupu do likvidace
do veřejného rejstříku. Po dobu likvidace užívá právnická osoba svůj název s dodatkem
„v likvidaci“.
§ 188
Vstoupí-li právnická osoba do likvidace, nesmí za ni nikdo právně
jednat mimo rozsah stanovený v § 196 od okamžiku, kdy se o jejím vstupu do likvidace
dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl.
§ 189
(1) Při vstupu do likvidace povolá příslušný orgán právnické osobě
likvidátora; likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu.
Zanikne-li funkce likvidátora ještě před zánikem právnické osoby, povolá příslušný
orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora.
(2) Je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán,
vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu.
§ 191
(1) Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán
likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje
likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.
(2) Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá
likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.
(3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud
při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena
statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však
navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě
požadovat, aby funkci vykonával.
(4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho
soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.
§ 192
Jmenoval-li likvidátora soud, poskytnou třetí osoby likvidátorovi
součinnost ve stejném rozsahu, v jakém jsou povinny poskytnout ji insolvenčnímu správci.
§ 193
Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého
povolání. Za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního
orgánu.
§ 196
(1) Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze
a cíli likvidace.
(2) Nabyla-li právnická osoba dědictví nebo odkaz s podmínkou, doložením
času nebo s příkazem, tato omezení likvidátor dodrží. Jestliže však právnická osoba
obdržela účelově vázané prostředky z veřejných rozpočtů, použije likvidátor tyto
prostředky podle rozhodnutí orgánu, který je poskytl; obdobně likvidátor postupuje,
jestliže právnická osoba obdržela prostředky účelově vázané k dosažení veřejně prospěšného
účelu.
§ 197
Likvidátor uspokojí v průběhu likvidace přednostně pohledávky zaměstnanců;
to neplatí, je-li právnická osoba v úpadku.
§ 198
(1) Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým
věřitelům.
(2) Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za
sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou
pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než
tři měsíce od druhého zveřejnění.
§ 199
(1) Likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace
zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby.
(2) Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému věřiteli,
který o to požádá.
§ 200
Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v
úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený
v § 201.
§ 201
(1) Jedná-li se o případ podle § 173 odst. 2 a likvidační podstata
nepostačuje k splnění všech dluhů, likvidátor z výtěžku uhradí v prvé skupině náklady
likvidace, ve druhé skupině ze zůstatku uspokojí pohledávky zaměstnanců a poté hradí
ve třetí skupině pohledávky ostatních věřitelů.
(2) Není-li možné plně vyrovnat pohledávky v téže skupině, uspokojí
se poměrně.
§ 202
(1) Nezdaří-li se v přiměřené době celou likvidační podstatu zpeněžit,
vyrovná likvidátor z částečného výtěžku přednostně náklady a pohledávky z první a
pak z druhé skupiny, je-li to možné; tím není dotčen § 201 odst. 2. Poté likvidátor
nabídne věřitelům pohledávek třetí skupiny likvidační podstatu k převzetí na úhradu
dluhů.
(2) Nezdaří-li se v přiměřené době zpeněžit likvidační podstatu ani
zčásti, anebo nejsou-li z částečného výtěžku pohledávky první a druhé skupiny zcela
vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu k převzetí všem věřitelům.
(3) O věřiteli, jemuž byla likvidační podstata nabídnuta podle odstavce
1 nebo 2 a do dvou měsíců se k nabídce nevyjádřil, platí, že nabídku přijal; tento
účinek nenastane, nepoučil-li jej o tom likvidátor v nabídce.
§ 203
(1) Věřitelům, kteří převezmou likvidační podstatu, náleží každému
podíl určený poměrem výše jejich pohledávek; ve zbytku jejich pohledávky zanikají.
(2) Odmítne-li některý z věřitelů účast na převzetí likvidační podstaty,
považuje se jeho pohledávka za zaniklou. To neplatí, pokud se následně zjistí dosud
neznámý majetek právnické osoby.
§ 204
(1) Odmítnou-li všichni věřitelé likvidační podstatu převzít, přechází
likvidační podstata dnem zániku právnické osoby na stát; likvidátor to bez zbytečného
odkladu oznámí orgánu příslušnému podle jiného zákona.
(2) Bez zřetele k § 201 až 203 náleží věřiteli, který je podle jiného
zákona věřitelem zajištěným, uspokojení z jistoty, kterou byla jeho pohledávka zajištěna.
Nebude-li zajištěný věřitel takto plně uspokojen ve své pohledávce, náleží mu ve
zbytku plnění podle § 201 až 203.
§ 205
(1) Jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním
zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204,
vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační
podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž
dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový
záznam.
(2) Konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní
závěrku předloží likvidátor ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Ten, kdo
se stal likvidátorem podle § 189 odst. 1, předloží konečnou zprávu, návrh na použití
likvidačního zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu právnické osoby, který má působnost
ho z funkce odvolat, popřípadě působnost ho kontrolovat. Není-li takový orgán, předloží
likvidátor tyto doklady a návrhy ke schválení soudu.
(3) Výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku nebrání, že nebyly
schváleny dokumenty uvedené v odstavci 1.
(4) Likvidátor zajistí uchování dokumentů uvedených v odstavci 1
po dobu 10 let od zániku právnické osoby.
§ 206
(1) Dokud nejsou uspokojena práva všech věřitelů, kteří své pohledávky
přihlásili včas podle § 198, nelze vyplácet podíl na likvidačním zůstatku ani ve
formě zálohy, ani jej jinak použít.
(2) Je-li pohledávka sporná nebo není-li ještě splatná, lze likvidační
zůstatek použít jen, byla-li věřiteli poskytnuta dostatečná jistota.
§ 207
Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační
podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Likvidátor podá do třiceti dnů od skončení
likvidace návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.
§ 208
Zjistí-li se ještě před výmazem právnické osoby z veřejného rejstříku
její dosud neznámý majetek nebo objeví-li se potřeba jiných nezbytných opatření,
likvidace neskončí a likvidátor tento majetek vypořádá nebo provede další nezbytná
opatření. Po ukončení těchto jednání postupuje podle § 205 až 207; ustanovení § 170
se nepoužije.
§ 209
(1) Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu
z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na
návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její
likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto
rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje
o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.
(2) Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého
majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.
Oddíl 2
Korporace
Pododdíl 1
Obecně o korporacích
§ 210
(1) Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob.
(2) Na právnickou osobu tvořenou jediným členem se hledí jako na
korporaci.
§ 211
(1) Korporace může mít jediného člena, připouští-li to zákon. V takovém
případě jediný člen korporace v ní nemůže z vlastní vůle ukončit členství, ledaže
v důsledku toho na jeho místo vstoupí nová osoba.
(2) Klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem,
soud ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí však poskytne
přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.
§ 212
(1) Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat
se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat
ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.
(2) Zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku,
rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze
pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců
ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo.
§ 213
Poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem,
který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace
na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i
bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci, pokud
to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že se takovým
opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti.
Pododdíl 2
Spolek
§ 214
(1) Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho
naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm.
(2) Vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek
jako svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu.
§ 215
(1) Nikdo nesmí být nucen k účasti ve spolku a nikomu nesmí být bráněno
vystoupit z něho.
(2) Členové spolku neručí za jeho dluhy.
§ 216
Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“,
postačí však zkratka „z. s.“.
§ 217
(1) Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch
zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost
hlavní činností spolku být nemůže.
(2) Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou
činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře
hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.
(3) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost
včetně správy spolku.
Založení spolku
§ 218
Zakladatelé založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov;
stanovy obsahují alespoň
a) název a sídlo spolku,
b) účel spolku,
c) práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu,
jak jim budou práva a povinnosti vznikat,
d) určení statutárního orgánu.
§ 219
Stanovy mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku
spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje
o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku.
§ 220
(1) Určí-li stanovy, že členství je různého druhu, vymezí zároveň
práva a povinnosti spojené s jednotlivými druhy členství.
(2) Omezit práva nebo rozšířit povinnosti spojené s určitým druhem
členství lze jen za podmínek určených předem ve stanovách, jinak se souhlasem většiny
dotčených členů. To neplatí, má-li spolek k omezení práv nebo rozšíření povinností
spravedlivý důvod.
Ustavující schůze
§ 222
(1) Spolek lze založit i usnesením ustavující schůze tvořícího
se spolku. Na ustavující schůzi se obdobně použijí ustanovení o členské schůzi.
(2) Návrh stanov vypracuje a další zájemce o založení spolku svolá
vhodným způsobem k ustavující schůzi svolavatel. Správnost a úplnost listiny přítomných
ověří svolavatel nebo osoba jím pověřená.
§ 223
Každý, kdo se dostaví na ustavující schůzi a splňuje podmínky pro
členství ve spolku, se zapíše do listiny přítomných, podepíše se k údaji o svém jménu
a bydlišti nebo sídlu. Správnost a úplnost listiny přítomných ověří svolatel nebo
osoba jím pověřená. Platí, že osoby zapsané v listině přítomných podaly řádnou přihlášku
do spolku.
§ 224
(1) Ustavující schůzi zahájí svolavatel nebo osoba jím pověřená.
Sdělí ustavující schůzi počet přítomných a seznámí ji s jednáními, která svolavatel
v zájmu spolku již učinil. Dále navrhne ustavující schůzi pravidla pro její jednání
a volbu předsedajícího i případných dalších činovníků.
(2) Ustavující schůze volí členy těch orgánů, které podle určení
zákona a stanov zvolit má.
(3) Ustavující schůze přijímá usnesení většinou hlasů přítomných
v době hlasování.
(4) Kdo hlasoval proti přijetí návrhu stanov, může od přihlášky
do spolku odstoupit. O tom musí být učiněn záznam v listině přítomných opatřený podpisy
odstupujícího a toho, kdo záznam učinil.
Vznik spolku
§ 226
(1) Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Návrh na zápis spolku do veřejného rejstříku podávají zakladatelé
nebo osoba určená ustavující schůzí.
(3) Není-li spolek do veřejného rejstříku zapsán do třiceti dnů
od podání návrhu na zápis a není-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí
zápisu, považuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku třicátým dnem od podání
návrhu.
Pobočný spolek
§ 228
(1) Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti
hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu
určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku.
(2) Název pobočného spolku musí obsahovat příznačný prvek názvu
hlavního spolku a vyjádřit jeho vlastnost pobočného spolku.
§ 229
(1) Pobočný spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Návrh na zápis pobočného spolku do veřejného rejstříku podává
hlavní spolek.
(3) Není-li rozhodnutí o zápisu nebo o jeho odmítnutí vydáno do
třiceti dnů od podání návrhu na zápis, považuje se pobočný spolek za zapsaný do veřejného
rejstříku.
(4) Z právních jednání pobočného spolku vzniklých přede dnem jeho
zápisu do veřejného rejstříku je hlavní spolek oprávněn a zavázán společně a nerozdílně
s pobočným spolkem. Ode dne zápisu pobočného spolku do veřejného rejstříku ručí hlavní
spolek za dluhy pobočného spolku v rozsahu určeném stanovami.
Členství
§ 232
(1) Neurčí-li stanovy jinak, váže se členství ve spolku na osobu
člena a nepřechází na jeho právního nástupce.
(2) Je-li členem spolku právnická osoba, zastupuje ji statutární
orgán, ledaže právnická osoba určí jiného zástupce.
§ 233
(1) Po vzniku spolku může členství v něm vzniknout přijetím za
člena nebo jiným způsobem určeným stanovami.
(2) Kdo se uchází o členství ve spolku, projevuje tím vůli být
vázán stanovami od okamžiku, kdy se stane členem spolku.
(3) O přijetí za člena rozhoduje orgán určený stanovami, jinak
nejvyšší orgán spolku.
§ 234
Má se za to, že vznikem členství v pobočném spolku vzniká i členství
v hlavním spolku; to platí i o zániku členství.
§ 235
Stanovy mohou určit výši a splatnost členského příspěvku nebo určí,
který orgán spolku určí výši a splatnost členského příspěvku a jakým způsobem.
§ 236
Seznam členů
(1) Vede-li spolek seznam členů, stanovy určí, jakým způsobem provádí
v seznamu členů zápisy a výmazy týkající se členství osob ve spolku. Stanovy dále
určí, jak bude seznam členů zpřístupněn, anebo že zpřístupněn nebude.
(2) Každý člen, a to i bývalý, obdrží na svou žádost od spolku
na jeho náklady potvrzení s výpisem ze seznamu členů obsahující údaje o své osobě,
popřípadě potvrzení, že tyto údaje byly vymazány. Namísto zemřelého člena může o
potvrzení požádat jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich, může o vydání
potvrzení žádat jiná osoba blízká nebo dědic, prokáží-li zájem hodný právní ochrany.
(3) Seznam členů může být uveřejněn se souhlasem všech členů, kteří
jsou v něm zapsáni; při uveřejnění neúplného seznamu členů musí být z něho patrné,
že je neúplný.
Zánik členství
§ 237
Členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením, nebo dalšími
způsoby uvedenými ve stanovách nebo v zákoně.
§ 238
Neurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí
členský příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení,
ačkoli byl na tento následek ve výzvě upozorněn.
§ 239
(1) Neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena,
který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu
nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti
odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.
(2) Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.
§ 240
(1) Neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární
orgán.
(2) Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné
formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení.
Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení
seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.
§ 241
(1) Člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné
formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže
stanovy určí jiný orgán.
(2) Příslušný orgán zruší rozhodnutí o vyloučení člena, odporuje-li
vyloučení zákonu nebo stanovám; rozhodnutí o vyloučení člena může zrušit i v jiných
odůvodněných případech.
§ 242
Vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí
spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak
toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří
měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy
byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů;
jinak toto právo zaniká.
Organizace spolku
§ 243
Orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, případně
kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou
orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze.
§ 244
Stanovy určí, je-li statutární orgán kolektivní (výbor) nebo individuální
(předseda). Neurčí-li stanovy jinak, volí a odvolává členy statutárního orgánu nejvyšší
orgán spolku.
§ 245
Na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým
mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona,
se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení
v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.
§ 246
(1) Neurčí-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku,
je toto období pětileté.
(2) Neurčí-li stanovy jinak, mohou členové volených orgánů spolku,
jejichž počet neklesl pod polovinu, kooptovat náhradní členy do nejbližšího zasedání
orgánu příslušného k volbě.
(3) Neurčí-li stanovy jinak, použijí se pro svolání, zasedání a
rozhodování kolektivních orgánů spolku § 156 a § 159 odst. 2 a přiměřeně též ustanovení
o členské schůzi.
§ 247
Nejvyšší orgán spolku
(1) Stanovy určí, který orgán je nejvyšším orgánem spolku; do jeho
působnosti zpravidla náleží určit hlavní zaměření činnosti spolku, rozhodovat o změně
stanov, schválit výsledek hospodaření spolku, hodnotit činnost dalších orgánů spolku
i jejich členů a rozhodnout o zrušení spolku s likvidací nebo o jeho přeměně.
(2) Je-li podle stanov statutární orgán spolku i jeho nejvyšším
orgánem a není-li s to vykonávat působnost po dobu delší než jeden měsíc, může alespoň
pětina členů spolku svolat shromáždění všech členů spolku; na shromáždění přechází
působnost nejvyššího orgánu spolku. To neplatí, určí-li stanovy něco jiného.
(3) Neurčí-li stanovy jinak, je nejvyšším orgánem spolku členská
schůze; ustanovení § 248 až 257 se na členskou schůzi použijí, pokud stanovy neurčí
něco jiného.
Členská schůze
§ 248
(1) Členskou schůzi svolává k zasedání statutární orgán spolku
nejméně jedenkrát do roka.
(2) Statutární orgán spolku svolá zasedání členské schůze z podnětu
alespoň třetiny členů spolku nebo kontrolního orgánu spolku. Nesvolá-li statutární
orgán spolku zasedání členské schůze do třiceti dnů od doručení podnětu, může ten,
kdo podnět podal, svolat zasedání členské schůze na náklady spolku sám.
§ 249
(1) Zasedání členské schůze se svolá vhodným způsobem ve lhůtě
určené stanovami, jinak nejméně třicet dnů před jeho konáním. Z pozvánky musí být
zřejmé místo, čas a pořad zasedání.
(2) Je-li zasedání svoláno podle § 248, může být pořad zasedání
proti návrhu uvedenému v podnětu změněn jen se souhlasem toho, kdo podnět podal.
(3) Místo a čas zasedání se určí tak, aby co nejméně omezovaly
možnost členů se ho účastnit.
§ 250
(1) Kdo zasedání svolal, může je odvolat nebo odložit stejným způsobem,
jakým bylo svoláno. Stane-li se tak méně než týden před oznámeným datem zasedání,
nahradí spolek členům, kteří se na zasedání dostavili podle pozvánky, účelně vynaložené
náklady.
(2) Je-li zasedání svoláno podle § 248, může být odvoláno či odloženo
jen na návrh nebo se souhlasem toho, kdo k němu dal podnět.
§ 251
Každý člen je oprávněn účastnit se zasedání a požadovat i dostat
na něm vysvětlení záležitostí spolku, vztahuje-li se požadované vysvětlení k předmětu
zasedání členské schůze. Požaduje-li člen na zasedání sdělení o skutečnostech, které
zákon uveřejnit zakazuje nebo jejichž prozrazení by spolku způsobilo vážnou újmu,
nelze mu je poskytnout.
§ 252
(1) Členská schůze je schopna usnášet se za účasti většiny členů
spolku. Usnesení přijímá většinou hlasů členů přítomných v době usnášení; každý člen
má jeden hlas.
(2) Určí-li stanovy při úpravě různých druhů členství ve spolku,
že je s určitým druhem členství spojen pouze hlas poradní, nepřihlíží se k tomuto
hlasu pro účely odstavce 1.
§ 253
(1) Kdo zasedání zahájí, ověří, zda je členská schůze schopna se
usnášet. Poté zajistí volbu předsedy zasedání a případně i dalších činovníků, vyžadují-li
jejich volbu stanovy.
(2) Předseda vede zasedání tak, jak byl jeho pořad ohlášen, ledaže
se členská schůze usnese na předčasném ukončení zasedání.
(3) Záležitost, která nebyla zařazena na pořad zasedání při jeho
ohlášení, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů spolku oprávněných
o ní hlasovat.
§ 254
(1) Statutární orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu ze zasedání
do třiceti dnů od jejího ukončení. Není-li to možné, vyhotoví zápis ten, kdo zasedání
předsedal nebo koho tím pověřila členská schůze.
(2) Ze zápisu musí být patrné, kdo zasedání svolal a jak, kdy se
konalo, kdo je zahájil, kdo mu předsedal, jaké případné další činovníky členská schůze
zvolila, jaká usnesení přijala a kdy byl zápis vyhotoven.
(3) Každý člen spolku může nahlížet do zápisů ze zasedání za podmínek
určených stanovami. Neurčí-li stanovy jinak, lze toto právo vykonat v sídle spolku.
§ 255
Dílčí členské schůze
Stanovy mohou určit, že se zasedání členské schůze bude konat formou
dílčích členských schůzí, případně též, o kterých záležitostech tímto způsobem rozhodnout
nelze. Připustí-li stanovy zasedání dílčích členských schůzí, určí rovněž období,
v němž se všechna zasedání musí konat. Pro schopnost usnášet se a pro přijímání usnesení
se zúčastnění členové a odevzdané hlasy sčítají.
§ 256
Shromáždění delegátů
(1) Stanovy mohou určit, že působnost členské schůze plní shromáždění
delegátů.
(2) Každý delegát musí být volen stejným počtem hlasů. Není-li
to dobře možné, mohou stanovy určit pro volbu delegátů rozumnou odchylku.
§ 257
Náhradní zasedání členské schůze
(1) Není-li členská schůze na svém zasedání schopna usnášet se,
může statutární orgán nebo ten, kdo původní zasedání svolal, svolat novou pozvánkou
ve lhůtě patnácti dnů od předchozího zasedání členskou schůzi na náhradní zasedání.
Z pozvánky musí být zřejmé, že se jedná o náhradní zasedání členské schůze. Náhradní
zasedání členské schůze se musí konat nejpozději do šesti týdnů ode dne, na který
bylo zasedání členské schůze předtím svoláno.
(2) Na náhradním zasedání může členská schůze jednat jen o záležitostech
zařazených na pořad předchozího zasedání. Usnesení může přijmout za účasti libovolného
počtu členů, ledaže stanovy určí něco jiného.
(3) Rozhoduje-li členská schůze na zasedání dílčích členských schůzí
nebo rozhoduje-li namísto ní shromáždění delegátů, postupuje se podle odstavců 1
a 2 obdobně.
Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku
§ 258
Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany,
může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho
rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů
spolku.
§ 259
Právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode
dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však
do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.
§ 260
(1) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona
nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném
právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.
(2) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by
tím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře.
§ 261
(1) Porušil-li spolek základní členské právo člena závažným způsobem,
má člen právo na přiměřené zadostiučinění.
(2) Namítne-li to spolek, soud právo na zadostiučinění členu
spolku nepřizná, nebylo-li uplatněno
a) v době stanovené pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti
rozhodnutí, nebo
b) do tří měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zamítnutí
návrhu, byl-li tento návrh zamítnut podle § 260.
Kontrolní komise
§ 262
(1) Zřídí-li stanovy kontrolní komisi, vyžaduje se, aby měla alespoň
tři členy. Neurčí-li stanovy jinak, volí a odvolává členy kontrolní komise členská
schůze. Určí-li stanovy, že členy kontrolní komise jmenuje nebo odvolává statutární
orgán, nepřihlíží se k tomu.
(2) Neurčí-li stanovy další omezení, není členství v kontrolní
komisi slučitelné s členstvím ve statutárním orgánu spolku ani s funkcí likvidátora.
Rozhodčí komise
§ 265
Je-li zřízena rozhodčí komise, rozhoduje sporné záležitosti náležející
do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí
komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává
rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.
§ 266
(1) Neurčí-li stanovy jinak, má rozhodčí komise tři členy, které
volí a odvolává členská schůze nebo shromáždění členů spolku.
(2) Členem rozhodčí komise může být jen bezúhonná zletilá a plně
svéprávná osoba, která ve spolku nepůsobí jako člen statutárního orgánu nebo kontrolní
komise. Nenavrhl-li nikdo vyslovení neplatnosti volby člena rozhodčí komise pro nedostatek
bezúhonnosti, platí s výhradou změny okolností, že byla zvolena bezúhonná osoba.
(3) Z činnosti rozhodčí komise je vyloučen její člen, jemuž okolnosti
případu brání nebo by mohly bránit rozhodovat nepodjatě.
§ 268
Zrušení spolku
(1) Soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom
má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem upozorněn,
a) vyvíjí činnost zakázanou v § 145,
b) vyvíjí činnost v rozporu s § 217,
c) nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti
nebo k jeho podpoře, nebo
d) brání členům ze spolku vystoupit.
(2) Ustanovení § 172 není dotčeno.
Likvidace spolku
§ 269
(1) Při zrušení spolku s likvidací sestaví likvidátor soupis jmění
a zpřístupní jej v sídle spolku všem členům.
(2) Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému členu,
který o to požádá.
§ 270
(1) Nelze-li povolat likvidátora jinak, jmenuje soud likvidátorem
i bez jeho souhlasu některého z členů statutárního orgánu. Není-li to možné, jmenuje
soud likvidátorem i bez jeho souhlasu některého člena spolku.
(2) Likvidátor jmenovaný podle odstavce 1 nemůže z funkce odstoupit,
může však navrhnout soudu, aby jej z funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze
spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.
§ 271
Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém
to je pro splnění dluhů spolku nezbytné.
§ 272
(1) Likvidátor naloží s likvidačním zůstatkem podle stanov.
(2) Nelze-li s likvidačním zůstatkem naložit podle stanov, nabídne
likvidátor likvidační zůstatek spolku s účelem obdobným. Není-li to možné, nabídne
likvidátor likvidační zůstatek obci, na jejímž území má spolek sídlo. Nepřijme-li
obec nabídku do dvou měsíců, nabývá likvidační zůstatek kraj, na jehož území má spolek
sídlo. Získá-li likvidační zůstatek obec nebo kraj, použije jej jen k veřejně prospěšnému
cíli.
Fúze spolků
§ 274
Zúčastněné spolky uzavírají smlouvu o fúzi jako smlouvu o sloučení
spolků, nebo jako smlouvu o splynutí spolků.
§ 275
Smlouva o fúzi obsahuje alespoň údaje o názvu, sídle a identifikující
údaj každého ze zúčastněných spolků s uvedením, který spolek je zanikající a který
nástupnický, a rozhodný den.
§ 276
(1) Smlouva o splynutí spolků obsahuje i ujednání o stanovách nástupnického
spolku.
(2) Dojde-li při sloučení ke změně stanov nástupnického spolku,
obsahuje smlouva o sloučení také ujednání o této změně.
§ 277
(1) Společně s návrhem smlouvy o fúzi vyhotoví členové statutárních
orgánů zúčastněných spolků i zprávu vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky
fúze. Zprávu lze vyhotovit i jako společnou pro všechny zúčastněné spolky.
(2) Zpráva vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky
fúze nemusí být vyhotovena, jsou-li všichni členové zúčastněného spolku členy jeho
statutárního nebo kontrolního orgánu nebo souhlasí-li s tím všichni členové zúčastněného
spolku.
§ 278
Zasedání členské schůze, kterému bude návrh smlouvy o fúzi
předložen ke schválení, musí ten, kdo je svolává, ohlásit nejméně třicet dnů před
jeho konáním. V této lhůtě musí být zpřístupněny všem členům
a) návrh smlouvy o fúzi,
b) stanovy nástupnického spolku,
c) výkaz majetku a závazků všech zúčastněných spolků ne starší
než šest měsíců a
d) zpráva vysvětlující hospodářské i právní důvody a důsledky
fúze, je-li její vyhotovení nutné.
§ 279
(1) Zúčastněné spolky zveřejní nejméně třicet dnů před zasedáním
členské schůze společné oznámení, v němž uvedou, jakých spolků se fúze týká a jaký
spolek se stane nástupnickým spolkem.
(2) Není-li spolek příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, má-li
zanedbatelný počet věřitelů a je-li celková výše dluhů zanedbatelná, postačí, pokud
doručí oznámení známým věřitelům.
§ 280
Přihlásí-li věřitel zúčastněného spolku pohledávku do šesti měsíců
ode dne, kdy se zápis fúze stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu,
zhorší-li se dobytnost pohledávky. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku fúze dobytnost
pohledávky zhorší podstatným způsobem, má právo na dostatečnou jistotu ještě před
zápisem fúze do veřejného rejstříku.
§ 281
(1) Návrh smlouvy o fúzi schvalují členské schůze zúčastněných
spolků. Členská schůze může návrh smlouvy o fúzi jen schválit, nebo odmítnout.
(2) Zasedání členských schůzí zúčastněných spolků může být svoláno
i jako společné. Tehdy členské schůze zúčastněných spolků hlasují o návrhu smlouvy
o fúzi odděleně. Pokud se však po schválení návrhu smlouvy o fúzi volí členové orgánů
nástupnického spolku, mohou členské schůze zúčastněných spolků rozhodnout, že budou
o těchto členech hlasovat společně.
§ 282
Ten, kdo za zúčastněný spolek návrh smlouvy o fúzi podepisuje,
připojí k podpisu kromě dalších náležitostí také údaj, že návrh smlouvy schválila
členská schůze spolku a kdy se tak stalo. Smlouva o fúzi je přijata usnesením členské
schůze posledního ze zúčastněných spolků o schválení návrhu smlouvy o fúzi a jejím
podpisem za tento spolek.
§ 283
Návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi lze podat jen společně
s návrhem na neplatnost usnesení členské schůze schvalujícího tuto smlouvu. Právo
domáhat se neplatnosti má jen zúčastněný spolek nebo osoba oprávněná podat návrh
na vyslovení neplatnosti členské schůze.
§ 284
(1) Návrh na zápis fúze do veřejného rejstříku podávají společně
všechny zúčastněné spolky. Jedná-li se o fúzi splynutím, podepíší návrh také členové
statutárního orgánu nástupnického spolku.
(2) Na základě návrhu provede příslušný orgán zápis fúze tak,
že k témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající spolky, poznamená, kdo je
jejich právní nástupce, a při fúzi
a) sloučením poznamená u nástupnického spolku den účinnosti
sloučení a názvy, adresy sídla a identifikující údaje spolků, které se s nástupnickým
spolkem sloučily, a případné další změny u nástupnického spolku, pokud v důsledku
fúze nastaly,
b) splynutím provede zápis nástupnického spolku a poznamená
u něho názvy, adresy sídla a identifikující údaje spolků, které jsou jeho právní
předchůdci.
§ 287
(1) Nepodají-li zúčastněné spolky návrh na zápis fúze do šesti
měsíců ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, může ten ze zúčastněných spolků,
který byl připraven návrh podat, od smlouvy o fúzi odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy
i jen jedna strana, zaniká tím závazek všech stran založený smlouvou.
(2) Nepodají-li zúčastněné spolky návrh na zápis fúze do jednoho
roku ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily všechny
zúčastněné spolky.
(3) Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh
na zápis fúze nebyl podán včas, nahradí ostatním spolkům škodu z toho vzniklou členové
jeho statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné úsilí,
aby návrh byl podán včas.
Rozdělení spolku
§ 288
(1) Při rozdělení sloučením uzavírají zúčastněné spolky smlouvu
o rozdělení.
(2) Smlouva o rozdělení obsahuje alespoň
a) údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných
spolků s uvedením, který spolek je zanikající a které jsou nástupnické,
b) určení, jaký majetek a dluhy zanikajícího spolku přejímají
nástupnické spolky,
c) určení, kteří zaměstnanci zanikajícího spolku se stávají
zaměstnanci jednotlivých nástupnických spolků,
d) rozhodný den.
(3) Dochází-li v důsledku rozdělení sloučením ke změně stanov některého
z nástupnických spolků, obsahuje smlouva o rozdělení také dohodu o této změně.
(4) Nestanoví-li smlouva o rozdělení jinak, nabývá každý člen zanikajícího
spolku ke dni účinnosti rozdělení členství ve všech nástupnických spolcích.
§ 289
(1) Při rozdělení se založením nových spolků vyhotoví rozdělovaný
spolek projekt rozdělení.
(2) Projekt obsahuje alespoň
a) údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných
spolků s uvedením, který spolek je zanikající a které jsou nástupnické,
b) určení, jaký majetek a dluhy zanikajícího spolku přejímají
nástupnické spolky,
c) určení, kteří zaměstnanci zanikajícího spolku se stávají
zaměstnanci jednotlivých nástupnických spolků,
d) návrh stanov nástupnických spolků,
e) rozhodný den.
(3) Nestanoví-li projekt rozdělení jinak, nabývá každý člen zanikajícího
spolku ke dni účinnosti rozdělení členství ve všech nástupnických spolcích.
§ 290
(1) Není-li ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé,
jaký majetek přechází z rozdělovaného spolku na nástupnické spolky, platí, že nástupnické
spolky jsou spoluvlastníky takového majetku.
(2) Není-li ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé,
jaké dluhy přecházejí z rozdělovaného spolku na nástupnické spolky, platí, že nástupnické
spolky jsou z těchto dluhů zavázány společně a nerozdílně.
§ 291
(1) Při rozdělení sloučením se ustanovení o fúzi použijí obdobně.
(2) Při rozdělení se založením nových spolků vyhotoví statutární
orgán rozdělovaného spolku společně s projektem rozdělení i zprávu vysvětlující hospodářské
i právní důvody a důsledky rozdělení. Zpráva nemusí být vyhotovena, jsou-li všichni
členové spolku členy jeho statutárního orgánu, anebo souhlasí-li s tím všichni členové
spolku.
§ 292
(1) Zasedání členské schůze, kterému bude předložena smlouva o
rozdělení nebo projekt rozdělení ke schválení, musí ten, kdo je svolává, ohlásit
nejméně třicet dnů před jeho konáním.
(2) Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 spolek zpřístupní ve svém
sídle všem členům zprávu statutárního orgánu vysvětlující hospodářské i právní důvody
a důsledky rozdělení, je-li její vyhotovení nutné. Zpráva musí obsahovat,
a) jedná-li se o rozdělení sloučením, návrh smlouvy o rozdělení,
stanovy nástupnického spolku a výkaz majetku a závazků všech zúčastněných spolků
ne starší než šest měsíců, nebo
b) jedná-li se o rozdělení se založením nových spolků, projekt
rozdělení, výkaz majetku a závazků rozdělovaného spolku, jakož i zahajovací rozvahy
a návrh stanov nástupnických spolků.
§ 293
(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním členské schůze zveřejní rozdělovaný
spolek oznámení, v němž uvede, jakého spolku se rozdělení týká a které spolky se
stanou jeho spolky nástupnickými. V oznámení rozdělovaný spolek též upozorní věřitele
na jejich právo podle § 301.
(2) Není-li spolek příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, má-li
zanedbatelný počet věřitelů a je-li celková výše dluhu zanedbatelná, postačí, pokud
doručí oznámení známým věřitelům.
§ 294
(1) Smlouvu o rozdělení schvalují členské schůze zúčastněných spolků.
Ustanovení § 282 se použije obdobně.
(2) Projekt rozdělení schvaluje členská schůze rozdělovaného spolku.
(3) Členská schůze může smlouvu o rozdělení nebo projekt rozdělení
jen schválit, nebo odmítnout.
§ 295
(1) Rozdělovaný spolek podá návrh na zápis rozdělení do veřejného
rejstříku. Jedná-li se o rozdělení sloučením, podají společný návrh spolek rozdělovaný
i nástupnický.
(2) Na základě návrhu provede příslušný orgán zápis rozdělení
tak, že k témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající spolek, poznamená, kdo
je jeho právní nástupce, a při rozdělení
a) sloučením poznamená u nástupnického spolku den účinnosti
rozdělení sloučením a název, adresu sídla a identifikující údaj spolku, který se
s nástupnickým spolkem sloučil a případné další změny u nástupnického spolku, pokud
v důsledku rozdělení nastaly,
b) se založením nových spolků provede zápis nástupnických spolků
a poznamená u něho název, adresu sídla a identifikující údaj spolku, který je jeho
právním předchůdcem.
§ 296
Po zápisu rozdělení do veřejného rejstříku nelze smlouvu o rozdělení
ani projekt rozdělení změnit nebo zrušit.
§ 297
(1) Nepodají-li při rozdělení sloučením zúčastněné spolky návrh
na zápis rozdělení do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena,
může ten ze zúčastněných spolků, který byl připraven návrh podat, od smlouvy o rozdělení
odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech
stran založené smlouvou.
(2) Nepodají-li při rozdělení sloučením zúčastněné spolky návrh
na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena,
platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné spolky.
(3) Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh
na zápis rozdělení nebyl podán včas, nahradí ostatním spolkům škodu z toho vzniklou
členové jeho statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné
úsilí, aby návrh byl podán včas.
§ 298
Nepodá-li rozdělovaný spolek při rozdělení se založením nových
spolků návrh na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí o rozdělení
přijato, ruší se marným uplynutím lhůty rozhodnutí o rozdělení.
§ 299
(1) Každý z nástupnických spolků ručí společně s ostatními nástupnickými
spolky za dluhy přešlé z rozdělovaného spolku na další nástupnický spolek.
(2) Dá-li si rozdělovaný spolek ocenit své jmění posudkem znalce
ustanoveného mu soudem podle jiného zákona, a to včetně odděleného ocenění jmění
přecházejícího na jednotlivé nástupnické spolky, a splní povinnost zveřejnění podle
§ 269, ručí každý nástupnický spolek za dluhy podle odstavce 1 jen do výše čistého
jmění nabytého rozdělením.
(3) Právo z ručení podle odstavců 1 a 2 nemohou uplatnit věřitelé,
jimž se dostalo jistoty podle § 300.
§ 300
Přihlásí-li věřitel zúčastněného spolku pohledávku do šesti měsíců
ode dne, kdy se zápis rozdělení stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu,
pokud prokáže, že se dobytnost pohledávky zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku
rozdělení dobytnost pohledávky podstatným způsobem zhorší, má právo na dostatečnou
jistotu ještě před zápisem rozdělení do veřejného rejstříku.
§ 301
(1) Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo,
aby mu kterýkoli ze zúčastněných spolků sdělil do jednoho měsíce od doručení žádosti,
jaké jmění přechází rozdělením na jednotlivé nástupnické spolky.
(2) Nedostane-li se dlužníku zaniklého spolku sdělení, kdo je po
rozdělení spolku jeho věřitelem, může plnit kterémukoli z nástupnických spolků. Nedostane-li
se věřiteli zaniklého spolku sdělení, kdo je po rozdělení spolku jeho dlužníkem,
může požadovat plnění od kteréhokoli z nástupnických spolků.
Oddíl 3
Fundace
Pododdíl 1
Obecně o fundacích
§ 303
Fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému
účelu. Její činnost se váže na účel, k němuž byla zřízena.
Pododdíl 2
Nadace
§ 306
(1) Zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo hospodářsky
užitečnému účelu. Účel nadace může být veřejně prospěšný, spočívá-li v podpoře obecného
blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře určitého okruhu osob určených jednotlivě
či jinak.
(2) Zakazuje se založit nadaci za účelem podpory politických stran
a hnutí nebo jiné účasti na jejich činnosti. Zakazuje se založit nadaci sloužící
výlučně výdělečným cílům. Plní-li nadace zakázaný účel, soud ji i bez návrhu zruší
a nařídí její likvidaci.
§ 307
(1) Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší
činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu; nadace však podnikat
nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil. Za stejných podmínek může
nadace převzít vedení obchodní společnosti.
(2) Nadace nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
§ 308
(1) Název nadace obsahuje slovo „nadace“.
(2) Pravidelnou součástí názvu nadace je označení poukazující na
její účel.
Založení nadace
§ 309
(1) Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací
listina nebo pořízení pro případ smrti.
(2) Zakládací listinu nadace pořizuje jedna osoba nebo více osob.
(3) Stojí-li na straně zakladatele nadace více osob, považují se
za zakladatele jediného a v záležitostech nadace musí jednat jednomyslně; odmítá-li
některá z těchto osob souhlas bez vážného důvodu udělit, nahradí jej k návrhu kterékoli
z ostatních zakládajících osob svým rozhodnutím soud.
(4) Nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 310
Zakládací listina nadace obsahuje alespoň
a) název a sídlo nadace,
b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
c) vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,
d) údaj o výši vkladu každého zakladatele,
e) údaj o výši nadačního kapitálu,
f) počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních
členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají,
g) počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních
členů, případně, není-li dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora,
h) určení správce vkladů a
i) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh
osob, jimž je lze poskytnout, nebo okruh činností, jež nadace může vzhledem k svému
účelu vykonávat, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.
§ 311
(1) Při založení nadace pořízením pro případ smrti se do nadace
vnáší vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu. V takovém případě nabývá
založení nadace účinnosti smrtí zůstavitele.
(2) Je-li nadační listina obsažena v pořízení pro případ smrti,
obsahuje alespoň
a) název nadace,
b) vymezení účelu, pro který se nadace zakládá,
c) údaj o výši vkladu,
d) údaj o výši nadačního kapitálu a
e) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh
osob, jimž je lze poskytnout, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.
§ 312
(1) Neobsahuje-li pořízení pro případ smrti další náležitosti stanovené
v § 310, rozhodne o nich osoba určená v pořízení, jinak vykonavatel závěti; to platí
i v případě, že zůstavitel jmenoval členy správní rady nebo dozorčí rady a některý
z nich zemřel, není způsobilý funkci zastávat nebo ji odmítne.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 313
(1) Neuvede-li nadační listina předmět vkladu, platí, že se vkladová
povinnost plní v penězích.
(2) Určila-li nadační listina, že se vkladová povinnost splní vnesením
nepeněžitého předmětu, a není-li to možné nebo nedosáhne-li hodnota vkladu při splnění
vkladové povinnosti výše určené v nadační listině, má se za to, že vkladatel vyrovná
rozdíl v penězích.
§ 314
Statut nadace
(1) Statut nadace upraví alespoň
a) způsob jednání orgánů nadace a
b) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně též
okruh osob, kterým je lze poskytovat.
(2) Nevydá-li zakladatel statut nadace společně s nadační listinou,
vydá jej po předchozím souhlasu dozorčí rady správní rada do jednoho měsíce ode dne
vzniku nadace. Nevyloučí-li to nadační listina, rozhoduje o změnách statutu po předchozím
souhlasu dozorčí rady správní rada.
(3) Nadace statut uveřejní uložením do sbírky listin. Každý může
ve veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo
kopie. Stejné právo lze uplatnit také v sídle nadace.
§ 315
Vznik nadace
(1) Nadace vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Návrh na zápis nadace do veřejného rejstříku podává zakladatel;
není-li to možné a neurčil-li zakladatel něco jiného, podá návrh na zápis jménem
nadace její správní rada.
§ 316
Změna sídla nadace
Nevylučuje-li to nadační listina, může správní rada po předchozím
vyjádření dozorčí rady změnit sídlo nadace. K rozhodnutí o přemístění sídla nadace
do zahraničí se vyžaduje schválení soudu; soud přemístění sídla neschválí, není-li
pro to vážný důvod nebo ohrozila-li by změna sídla oprávněné zájmy osob, kterým mají
být poskytovány nadační příspěvky.
Změna nadační listiny
§ 317
Po vzniku nadace lze nadační listinu změnit v rozsahu a způsobem,
který zakladatel v nadační listině výslovně vyhradil pro sebe nebo některému z orgánů
nadace.
§ 318
(1) Změní-li se po vzniku nadace okolnosti natolik, že vyvolají
v zájmu nadace rozumnou potřebu změny jejích vnitřních poměrů, může zakladatel nadační
listinu změnit, třebaže si takové právo v nadační listině nevyhradil; k platnosti
změny se vyžaduje, aby s ní souhlasila správní rada a aby se změna nedotkla práv
třetích osob.
(2) Změnu nadační listiny nadace zveřejní; účinnosti změna nabývá
uplynutím tří měsíců ode dne zveřejnění. Navrhne-li soudu v této lhůtě ten, kdo tvrdí,
že jeho práva byla změnou nadační listiny dotčena, aby rozhodl o neplatnosti změny,
může soud rozhodnout, že se účinnost změny nadační listiny odkládá až do jeho rozhodnutí.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud by se změna nadační
listiny měla týkat její části, o které zakladatel v nadační listině určil, že je
nezměnitelná.
§ 319
(1) Není-li tu již zakladatel a změní-li se po vzniku okolnosti
natolik, že vyvolají v zájmu nadace rozumnou potřebu změny jejích vnitřních poměrů,
může o změně nadační listiny rozhodnout na návrh nadace soud; s podáním návrhu musí
souhlasit správní rada.
(2) Soud návrhu vyhoví, pokud se navrhovaná změna nadační listiny
nedotkne práv třetích osob; současně musí být co nejvíce šetřen úmysl zakladatele
zřejmý z nadační listiny a splněny podmínky, které zakladatel pro takový případ v
nadační listině případně určil.
(3) Soud při rozhodování o změně nadační listiny přihlédne ke stanovisku
dozorčí rady a vezme zřetel na zájmy třetích osob hodné právní ochrany.
Zvláštní ustanovení o změně účelu nadace
§ 321
(1) Nezakládá-li nadační listina právo změnit účel nadace zakladateli
nebo některému orgánu nadace, může tento účel změnit soud na návrh nadace schválený
správní i dozorčí radou. Nesouhlasí-li však s takovou změnou zakladatel nebo osoba
určená v nadační listině, soud návrh zamítne.
(2) Nadace zveřejní bez zbytečného odkladu po podání návrhu oznámení
o navrhované změně. Každý, kdo na tom má právní zájem, může proti návrhu u soudu
odporovat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo oznámení zveřejněno.
§ 322
Je-li dosažení účelu nadace nemožné nebo obtížně dosažitelné z
příčin zakladateli neznámých nebo pro něho nepředvídatelných, nahradí soud na návrh
zakladatele nebo osoby, která na tom má právní zájem, dosavadní účel nadace podobným
účelem, ledaže nadační listina určuje něco jiného.
§ 323
Není-li tu již zakladatel a není-li ani osoba, které zakladatel
popřípadě založil právo souhlasit se změnou účelu nadace nebo takový souhlas odmítnout,
soud vezme při rozhodování o změně účelu nadace zřetel na známé zakladatelovy úmysly
a přání, i když nejsou z nadační listiny zřejmé.
§ 324
O změně účelu nadace z veřejně prospěšného na dobročinný může rozhodnout
jen soud, pokud je pro to zvlášť závažný důvod a nadační listina to nevylučuje.
§ 325
Když se účel nadace změní, musí být dary poskytnuté ve prospěch
původního účelu i výnosy z nich použity k poskytování nadačních příspěvků podle původního
účelu, ledaže dárce projeví jinou vůli.
§ 326
Změní-li účel nadace soud, může současně rozhodnout i bez návrhu,
v jakém rozsahu a po jakou dobu bude nadace používat výnosy z nadační jistiny k poskytování
nadačních příspěvků v souladu s původním účelem. Tento rozsah a dobu stanoví vždy,
kdy to vyžaduje spravedlivý zájem osob určených vzhledem k původnímu účelu nadace
za příjemce nadačních příspěvků. Změní-li soud účel nadace z veřejně prospěšného
na dobročinný a nerozhodne-li o tomto rozsahu a době, platí, že nadace bude používat
výnosy ze čtyř pětin k poskytování nadačních příspěvků v souladu s původním účelem
po dobu pěti let ode dne, kdy se změna stala účinnou.
Vklady do nadace
§ 327
(1) Výši vkladu s nepeněžitým předmětem nelze určit vyšší částkou,
než jakou stanovil jako hodnotu předmětu vkladu posudek znalce.
(2) Je-li předmět vkladu do nadace nepeněžitý, musí splňovat předpoklad
trvalého výnosu a nesmí sloužit jako jistota.
§ 328
(1) Je-li předmětem vkladu investiční cenný papír nebo nástroj
peněžního trhu podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, může být
jeho hodnota určena také váženým průměrem z cen, za který byly uskutečněny obchody
tímto cenným papírem nebo nástrojem na regulovaném trhu v době šesti měsíců před
splacením vkladu.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li hodnota předmětu vkladu, určená
podle odstavce 1, ovlivněna výjimečnými okolnostmi, které by ji ke dni splnění vkladové
povinnosti významně změnily.
§ 329
(1) Je-li předmětem vkladu jiná věc než investiční cenný papír
nebo nástroj peněžního trhu podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu,
může být hodnota určena také
a) tržní hodnotou věci určenou obecně uznávaným nezávislým
odborníkem za využití obecně uznávaných postupů a zásad oceňování ne dříve než šest
měsíců před splněním vkladové povinnosti, nebo
b) výší ocenění věci v účetní závěrce za účetní období bezprostředně
předcházející vznik vkladové povinnosti, pokud je tato věc oceněna reálnou hodnotou
podle jiného právního předpisu a pokud auditor ověřil účetní závěrku s výrokem bez
výhrad.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud nastaly nové okolnosti, jež
by mohly hodnotu vkladu ke dni splnění vkladové povinnosti významně změnit.
§ 330
(1) Před vznikem nadace se vkladová povinnost splní alespoň tak,
aby souhrnná výše vkladů odpovídala alespoň částce 500 000 Kč.
(2) Vklady do nadace přijme před jejím vznikem osoba, kterou nadační
listina určila jako správce vkladů. Zanikne-li jeho funkce, povolá zakladatel, popřípadě
vykonavatel závěti nebo jiná oprávněná osoba bez zbytečného odkladu nového správce
vkladů; není-li to možné, povolá nové správce vkladů správní rada nadace. O právech
a povinnostech správce platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech členů orgánů
právnických osob.
§ 331
(1) Vkladová povinnost se splní předáním předmětu vkladu správci
vkladů. Nadace nabývá vlastnické právo k předmětu vkladu dnem svého vzniku, váže-li
však zákon nabytí vlastnického práva na zápis do veřejného seznamu, nabude nadace
předmět vkladu do vlastnictví až tímto zápisem.
(2) Je-li předmět vkladu peněžitý, složí jej správce vkladů na
zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, který pro nadaci a na
její jméno zřídí. Ten, kdo účet vede, až do vzniku nadace neumožní ze zůstatku na
účtu výplaty a platby, ledaže se prokáže, že nadace nebyla platně založena; byla-li
nadace založena pořízením pro případ smrti, vyžaduje se, aby o neplatnosti založení
rozhodl soud.
(3) Je-li předmětem vkladu věc zapsaná do veřejného seznamu, předá
vkladatel správci vkladů i prohlášení o vnesení vkladu; po vzniku nadace se její
vlastnické právo do veřejného seznamu zapíše na základě tohoto prohlášení. Vyžaduje
se, aby na prohlášení byl podpis vkladatele úředně ověřen.
§ 332
Správce vkladů potvrdí v písemné formě osobě, která navrhne zápis
nadace do veřejného rejstříku, kdo vkladovou povinnost splnil, kdy se tak stalo,
jaký je předmět vkladu a jaká je souhrnná výše vkladů. Potvrdí-li správce vkladů
vyšší rozsah plnění, než jaký odpovídá skutečnosti, ručí až do výše rozdílu věřitelům
za dluhy nadace po dobu pěti let od vzniku nadace.
Majetek nadace a nadační kapitál
§ 336
(1) Nadační jistinu tvoří soubor předmětů vkladů do nadace, popřípadě
i nadačních darů.
(2) Nadační jistina musí mít celkovou hodnotu odpovídající alespoň
výši 500 000 Kč.
§ 337
Peněžní vyjádření nadační jistiny je nadační kapitál. Výše nadačního
kapitálu se zapisuje do veřejného rejstříku.
§ 338
(1) Nadace používá svůj majetek v souladu s účelem uvedeným v nadační
listině i ve statutu a za podmínek tam určených k poskytování nadačních příspěvků,
k zajištění vlastní činnosti k naplnění svého účelu a k úhradě nákladů na zhodnocení
nadační jistiny i nákladů na vlastní správu.
(2) K právnímu jednání, kterým nadace převezme neomezené ručení
za jinou osobu, se nepřihlíží.
§ 339
(1) Co tvoří nadační jistinu, nelze zastavit ani jinak použít k
zajištění dluhu. To neplatí, pokud nadace provozuje obchodní závod, v rozsahu potřebném
pro jeho plynulý provoz.
(2) Zcizit lze něco z nadační jistiny, jen pokud to neodporuje
vůli osoby, která nadaci darovala dar nebo splnila vkladovou povinnost. Jinak lze
něco z nadační jistiny zcizit, jen pokud k tomu dojde za protiplnění zahrnuté do
nadační jistiny nebo v případě, že potřebu zcizení vyvolala taková změna okolností,
kterou nebylo možné předvídat a jinak se s ní nelze vypořádat ani při vynaložení
péče řádného hospodáře.
§ 340
Nadace nakládá s nadační jistinou s péčí, jakou tento zákon stanoví
pro správu cizího majetku. Vyžaduje-li se podle ustanovení o prosté správě cizího
majetku k určitému právnímu jednání souhlas beneficienta, vyžaduje se k takovému
právnímu jednání předchozí souhlas osoby určené v nadační listině; není-li tato osoba
určena, vyžaduje se předchozí souhlas dozorčí rady.
§ 341
(1) Dosahuje-li nadační kapitál nebo obrat nadace v uplynulém účetním
období výše alespoň desetkrát vyšší, než stanoví § 330 odst. 1, podléhají řádná účetní
závěrka, mimořádná účetní závěrka a konsolidovaná účetní závěrka ověření auditorem.
(2) Ověření auditorem podléhá účetní závěrka i v případě, rozhoduje-li
se podle ní o zvýšení nebo snížení nadačního kapitálu, nebo o přeměně nadace.
Zvýšení nadačního kapitálu
§ 342
(1) Po schválení účetní závěrky může správní rada do jednoho
roku ode dne, ke kterému byly zjištěny údaje, z nichž byla účetní závěrka sestavena,
rozhodnout o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního kapitálu,
a) nebude-li zvýšení nadačního kapitálu vyšší než rozdíl mezi
výší vlastních zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v rozvaze na straně
pasiv a nadačním kapitálem a
b) nebudou-li ke zvýšení nadačního kapitálu použity vlastní
zdroje, které jsou účelově vázány a jejichž účel není nadace oprávněna měnit.
(2) Rozhodnutí o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního
kapitálu obsahuje částku, o niž se nadační kapitál zvyšuje, a označení zdroje, z
něhož se nadační kapitál zvyšuje, podle struktury vlastních zdrojů financování majetku
nadace v účetní závěrce.
(3) Zjistí-li nadace z jakékoliv následně sestavené účetní závěrky
snížení vlastních zdrojů, vychází se při rozhodování o zvýšení nadačního kapitálu
z této účetní závěrky.
§ 343
(1) Zvyšuje-li nadace nadační kapitál o výši daru, jehož předmětem
je věc způsobilá být vkladem do nadace, nesmí být rozsah zvýšení nadačního kapitálu
vyšší než její zjištěná hodnota.
(2) Rozhodnutí o zvýšení nadačního kapitálu obsahuje částku, o
niž se nadační kapitál zvyšuje, a popis věci, o kterou se rozmnožuje nadační jistina,
spolu s údajem o hodnotě věci i s uvedením způsobu, jak byla tato hodnota stanovena.
Snížení nadačního kapitálu
§ 344
(1) Nezakazuje-li to nadační listina, může nadace snížit nadační
kapitál zkrácením nadační jistiny, pokud to vyžaduje zájem na hospodárnějším naplňování
jejího účelu. Snížit nadační kapitál lze nanejvýš o částku odpovídající pětině výše
nadačního kapitálu v průběhu pěti let. Snížením nadačního kapitálu nelze přímo ani
nepřímo krýt náklady správy nadace.
(2) Rozhodnutí o snížení nadačního kapitálu obsahuje částku, o
kterou se nadační kapitál snižuje, a důvod, ze kterého se snižuje.
Společná ustanovení
Přidružený fond
§ 349
(1) Smlouvou lze nadaci svěřit do správy jako přidružený fond majetek
způsobilý být předmětem vkladu do nadace a pověřit nadaci k použití tohoto majetku
k ujednanému účelu, souvisí-li s posláním nadace; použití nesmí spočívat v podpoře
politické strany nebo politického hnutí.
(2) Smlouva vyžaduje písemnou formu.
§ 350
Je-li ujednáno, že nadace bude spravovat přidružený fond pod zvláštním
označením, musí označení obsahovat slova „přidružený fond“. Označení musí být uváděno
současně s názvem nadace, která přidružený fond spravuje.
Nadační příspěvek
§ 353
(1) Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvek osobě, která je členem
jejího orgánu nebo která je zaměstnancem nadace, ani osobě jim blízké.
(2) Nejsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, vyvolané
na straně zakladatele změnou okolností, nesmí nadace poskytnout nadační příspěvek
svému zakladateli; jsou-li tu takové důvody, rozhodne správní rada po projednání
s dozorčí radou nebo s revizorem. To platí i pro případ poskytnutí nadačního příspěvku
osobě zakladateli blízké, ledaže nadace byla zřízena k podpoře osob zakladateli blízkých.
§ 354
Kdo přijal nadační příspěvek, může jej použít jen ve shodě s ujednanými
podmínkami; nadaci na požádání prokáže, jak jej použil. Kdo použil nadační příspěvek
v rozporu s ujednanými podmínkami, vrátí jej nadaci jako bezdůvodné obohacení.
§ 355
(1) Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvky, je-li výše vlastních
zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v rozvaze na straně pasiv nižší než
výše nadačního kapitálu upravená podle odstavce 2, nebo byla-li by nižší než upravená
výše nadačního kapitálu v důsledku poskytnutí nadačních příspěvků.
(2) K výši nadačního kapitálu se připočtou pro účely stanovené
v odstavci 1
a) zvýšení nadačního kapitálu v důsledku přijetí nadačního
kapitálu nebo rozhodnutí, i když ještě nebylo zapsáno do veřejného rejstříku, a
b) vlastní zdroje, které jsou účelově vázány a jejichž účel
není nadace oprávněna měnit.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí pro případ poskytování
příspěvků z darů určených k tomuto účelu dárcem.
Výroční zpráva
§ 358
(1) Nadace sestaví výroční zprávu do konce šestého měsíce od uplynutí
předcházejícího účetního období.
(2) Výroční zpráva obsahuje účetní závěrku a přehled o veškeré
činnosti nadace včetně zhodnocení této činnosti.
(3) Ve výroční zprávě nadace uvede alespoň
a) přehled o vlastním majetku a závazcích,
b) u jednotlivých nadačních darů přehled o osobách, které poskytly
nadační dar v hodnotě vyšší než 10 000 Kč,
c) přehled o tom, jak byl majetek nadace použit,
d) přehled o osobách, kterým byl poskytnut nadační příspěvek
v hodnotě vyšší než 10 000 Kč,
e) zhodnocení, zda nadace při svém hospodaření dodržela pravidla
pro poskytování nadačních příspěvků podle § 353 až 356, a přehled nákladů na vlastní
správu a
f) zhodnocení základních údajů roční účetní závěrky a zprávu
auditora, je-li nadace povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem.
(4) Vyjde-li po uveřejnění zprávy najevo skutečnost, která odůvodňuje
opravu zprávy, nadace opravu bez zbytečného odkladu provede a uveřejní.
§ 359
(1) Požádá-li o to dárce, nadace údaje o dárci ve výroční zprávě
neuvede. Stejné právo má i příjemce nadačního příspěvku. Při poskytnutí nadačního
příspěvku v hodnotě vyšší než 10 000 Kč, může žádat o zachování anonymity jen člověk,
jenž dostal nadační příspěvek z humanitárních důvodů, zejména z důvodů zdravotních.
(2) Nadace zachová anonymitu, doručí-li jí oprávněné osoby žádost
před schválením výroční zprávy. Člověk, jenž dostal nadační příspěvek z humanitárních
důvodů, však může uplatnit své právo na anonymitu kdykoli, jestliže jej nadace o
jeho právu při poskytnutí příspěvku nepoučila; má se za to, že poučení nebylo dáno.
§ 360
(1) Nadace výroční zprávu uveřejní do třiceti dnů od jejího schválení
správní radou a zpřístupní ji také ve svém sídle. Není-li nadace zřízena jako veřejně
prospěšná, postačí zpřístupnit výroční zprávu v jejím sídle.
(2) Neschválila-li správní rada výroční zprávu, uveřejní nadace
výroční zprávu způsobem upraveným v odstavci 1 nejpozději do konce bezprostředně
následujícího účetního období a uvede, že výroční zpráva nebyla schválena a z jakých
důvodů.
Správní rada
§ 363
Neurčí-li nadační listina další omezení, není k členství ve
správní radě způsobilá osoba, která
a) je členem dozorčí rady nadace,
b) je vůči nadaci v pracovním poměru, nebo
c) není ve vztahu k účelu nadace bezúhonná.
§ 364
Neurčí-li nadační listina jiné funkční období člena správní rady,
je pětileté. Nevyloučí-li to nadační listina, lze člena správní rady volit i opakovaně.
§ 365
(1) Neurčí-li nadační listina něco jiného, volí a odvolává své
členy správní rada sama.
(2) Nadační listina může stanovit, že určitý počet členů správní
rady musí být zvolen z kandidátů navržených správní radě osobami určenými nadační
listinou, případně osobami určenými způsobem tam stanoveným.
§ 366
Nestanoví-li nadační listina další důvody, odvolá správní rada
z funkce svého člena, který závažně nebo opakovaně porušil nadační listinu nebo statut,
nebo který porušil zákon způsobem zjevně narušujícím pověst nadace. Neučiní-li tak
do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k odvolání dozvěděla, nejpozději však
do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod vznikl, odvolá člena správní rady z funkce
soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem; právo domáhat se odvolání člena
správní rady zaniká, nebylo-li uplatněno do roka ode dne, kdy důvod k odvolání vznikl.
§ 367
(1) Zanikne-li členství ve správní radě, zvolí správní rada nového
člena do tří měsíců. Neučiní-li to, jmenuje nového člena správní rady soud na návrh
dozorčí rady nebo na návrh osoby, která osvědčí právní zájem, na dobu, dokud správní
rada nezvolí nového člena.
(2) Soud jmenuje nového člena správní rady i bez návrhu, je-li
správní rada pro pokles počtu svých členů neschopna usnést se na nové volbě.
Dozorčí rada
§ 368
(1) Dozorčí rada je kontrolní a revizní orgán nadace; má alespoň
tři členy.
(2) Dozorčí rada musí být zřízena, dosahuje-li nadační kapitál
výše alespoň desetkrát vyšší, než stanoví § 330 odst. 1.
§ 369
Neurčí-li nadační listina další omezení, není k členství v
dozorčí radě způsobilá osoba, která
a) je členem správní rady nebo likvidátorem,
b) je vůči nadaci v pracovním poměru, nebo
c) není ve vztahu k účelu nadace bezúhonná.
§ 370
(1) Nesvěří-li nadační listina nebo v mezích jejího určení
statut nadace dozorčí radě další působnost, dozorčí rada
a) dohlíží, zda správní rada vykonává působnost podle zákona
a ve shodě s nadační listinou i statutem,
b) kontroluje plnění podmínek stanovených pro poskytování nadačních
příspěvků,
c) upozorňuje správní radu na zjištěné nedostatky a podává
návrhy na jejich odstranění,
d) kontroluje, jak je vedeno účetnictví a přezkoumává roční,
mimořádnou a konsolidovanou účetní závěrku,
e) vyjadřuje se k výroční zprávě a
f) nejméně jedenkrát ročně podává správní radě v písemné formě
zprávu o své kontrolní činnosti.
(2) Dozorčí rada zastupuje nadaci proti členu správní rady, jakož
i v každé záležitosti, kdy zájem členů správní rady odporuje zájmům nadace. Za tím
účelem pověří dozorčí rada jednoho ze svých členů.
§ 371
(1) Dozorčí rada svolá zasedání správní rady, pokud tak k návrhu
dozorčí rady neučiní předseda správní rady.
(2) V rozsahu působnosti dozorčí rady může její pověřený člen nahlížet
do dokladů nadace a požadovat od členů dalších orgánů nadace nebo jejích zaměstnanců
vysvětlení k jednotlivým záležitostem.
Revizor
§ 373
(1) Není-li zřízena dozorčí rada, vykonává její působnost revizor.
(2) Nadační listina nebo statut nadace mohou stanovit, že funkci
revizora bude vykonávat právnická osoba, jejíž předmět činnosti umožňuje výkon kontrolní
a revizní činnosti, a že tuto funkci bude vykonávat i po neurčitou dobu.
§ 374
(1) Pro způsobilost být revizorem platí obdobně § 369. Je-li revizorem
právnická osoba, může vykonávat její práva a povinnosti spojená s funkcí revizora
její zástupce, který splňuje podmínky podle věty první.
(2) Neurčí-li nadační listina období kratší, je funkční období
revizora pětileté. Revizora lze volit i opakovaně, pokud to nadační listina nevyloučí.
§ 375
(1) Neurčí-li nadační listina jiný způsob, volí a odvolává revizora
správní rada.
(2) Neurčí-li nadační listina další důvody, odvolá správní rada
revizora, který závažně nebo opakovaně porušil nadační listinu nebo statut, nebo
který porušil zákon způsobem zjevně narušujícím pověst nadace. Neučiní-li tak do
jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k odvolání dozvěděla, nejpozději však do
šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod vznikl, odvolá revizora soud na návrh osoby,
která osvědčí právní zájem; právo domáhat se odvolání revizora zaniká, nebylo-li
uplatněno do roka ode dne, kdy důvod k odvolání vznikl.
Zrušení nadace s likvidací
§ 376
Bylo-li dosaženo účelu, pro který byla nadace založena, je nadace
zrušena a správní rada zvolí likvidátora.
§ 377
(1) Soud zruší nadaci s likvidací na návrh osoby, která na
tom má právní zájem, nebo i bez návrhu v případě, že
a) nadace vyvíjí činnost zakázanou v § 145 nebo jedná v rozporu
s § 307,
b) se nadace stane neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti,
c) nadace závažně nebo opakovaně porušuje zákaz poskytovat
nadační příspěvek osobě uvedené v § 353,
d) nadace neposkytuje nadační příspěvky déle než dva roky,
aniž pro to má vážný důvod,
e) nadace nakládá s nadační jistinou v rozporu s § 339,
f) se hodnota nadační jistiny sníží pod výši 500 000 Kč, a
že tento stav trvá déle než jeden rok od konce účetního období, v němž k snížení
hodnoty nadační jistiny došlo,
g) nadační jistina nepřináší žádný výnos po dobu delší než
dva roky, nebo
h) není trvale možné, aby nadace nadále plnila svůj účel.
(2) Tímto ustanovením není dotčen § 172.
§ 378
(1) Likvidátor zpeněží likvidační podstatu v rozsahu nutném pro
vyrovnání dluhů nadace. S likvidačním zůstatkem naloží podle nadační listiny.
(2) Určí-li nadační listina veřejně prospěšné nadace, že má být
likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k
tomu.
§ 379
(1) Neurčí-li nadační listina, jak má být s likvidačním zůstatkem
naloženo, nabídne jej likvidátor nadaci s obdobným účelem. Je-li však pro to vážný
důvod, může správní rada rozhodnout, že se likvidační zůstatek přednostně nabídne
obci, kraji nebo státu.
(2) Není-li dobře možné nadaci s obdobným účelem likvidační zůstatek
nabídnout, anebo je-li nabídka učiněná podle odstavce 1 odmítnuta, nabídne likvidátor
likvidační zůstatek obci, na jejímž území má nadace sídlo. Nepřijme-li obec nabídku
ani do dvou měsíců ode dne její účinnosti, nabývá likvidační zůstatek kraj, na jehož
území má nadace sídlo.
Přeměna nadace
§ 382
(1) K přeměně nadace může dojít její fúzí sloučením s jinou nadací
nebo s nadačním fondem, anebo změnou právní formy na nadační fond.
(2) Nadaci lze sloučit s jinou nadací nebo s nadačním fondem, pokud
to nadační listina nevylučuje a zúčastněné osoby slouží témuž nebo obdobnému účelu.
Při sloučení nadace s nadačním fondem musí být nástupnickou osobou nadace.
§ 383
(1) Smlouva o sloučení obsahuje alespoň
a) údaje o názvu, sídle a identifikující údaj zúčastněných
osob s uvedením, která z nich je zanikající a která nástupnická,
b) určení, v jaké struktuře přejímá nástupnická osoba složky
vlastního kapitálu a cizího kapitálu zanikající osoby, jež nejsou závazkem,
c) výši nadačního kapitálu, je-li nástupnickou osobou nadace,
d) dohodu o změně statutu nástupnické osoby, dochází-li v důsledku
sloučení k takové změně,
e) rozhodný den.
(2) Slučují-li se nadace, je výše nadačního kapitálu podle odstavce
1 písm. c) dána součtem nadačních kapitálů slučovaných nadací. Při sloučení nadačního
fondu s nadací jako nástupnickou osobou může být nadační kapitál zvýšen za podmínek
uvedených v § 342; v takovém případě musí smlouva o sloučení obsahovat náležitosti
uvedené v § 342 odst. 2.
(3) Smlouva o sloučení vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 384
(1) Zúčastněné osoby si před uzavřením smlouvy o sloučení navzájem
zpřístupní své účetnictví a poskytnou další informace a písemnosti potřebné pro posouzení
právních a hospodářských důsledků sloučení.
(2) Kdo se seznámí s údaji podle odstavce 1, zachová mlčenlivost
o skutečnostech, které zákon zakazuje uveřejnit nebo jejichž prozrazení může zúčastněné
osobě způsobit vážnou újmu.
§ 385
Dozorčí rady nebo revizoři zúčastněných osob přezkoumají účetnictví
každé ze zúčastněných osob a sestaví zprávu o skutečnostech, které jsou předmětem
jejich účetnictví včetně stanoviska k návrhu smlouvy o sloučení a k hospodářským
důsledkům sloučení; zprávu lze sestavit i jako společnou pro všechny zúčastněné osoby.
§ 386
(1) Je-li sestavena zpráva podle § 385, rozhodnou o sloučení
správní rady zúčastněných osob. Zasedání správní rady musí být ohlášeno nejméně třicet
dnů před jeho konáním; v této lhůtě se každému členu správní rady zpřístupní
a) návrh smlouvy o sloučení,
b) má-li dojít v důsledku sloučení ke změně stanov nástupnické
osoby, její stanovy,
c) účetní závěrky všech zúčastněných osob; je-li účetní závěrka
sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o sloučení uplynulo
více než šest měsíců, také mezitímní účetní závěrka příslušné osoby,
d) zahajovací rozvaha nástupnické osoby a
e) zpráva podle § 385.
(2) Správní rada může návrh smlouvy o sloučení jen přijmout nebo
odmítnout.
(3) Svolá-li se zasedání správních rad zúčastněných osob jako společné,
hlasují jednotlivé správní rady o návrhu smlouvy o sloučení odděleně. Pokud se však
po schválení smlouvy volí členové orgánů nástupnické osoby, mohou správní rady zúčastněných
osob rozhodnout, že budou o těchto členech hlasovat společně.
§ 387
(1) Zúčastněné osoby zveřejní nejméně třicet dnů před zasedáním
správní rady společné oznámení, v němž uvedou, jakých osob se sloučení týká a která
z nich se stane nástupnickou osobou.
(2) Přihlásí-li věřitel zúčastněné osoby pohledávku do šesti měsíců
ode dne, kdy se zápis sloučení stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu,
pokud prokáže, že se dobytnost pohledávky zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku
sloučení dobytnost pohledávky podstatným způsobem zhorší, má právo na dostatečnou
jistotu ještě před zápisem rozdělení do veřejného rejstříku.
§ 388
Právo domáhat se neplatnosti smlouvy o sloučení má jen zúčastněná
osoba, člen správní rady, člen dozorčí rady nebo revizor; toto právo zaniká, není-li
návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se konalo zasedání správní rady.
§ 389
(1) Návrh na zápis sloučení do veřejného rejstříku podávají společně
všechny zúčastněné osoby; návrh podepíší také členové statutárního orgánu nástupnické
osoby.
(2) Na základě návrhu se provede zápis sloučení tak, že k témuž
dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající osoby, poznamená, kdo je jejich právní
nástupce, a u nástupnické osoby uvede den účinnosti sloučení a názvy, adresy sídla
a identifikující údaje osob, které se s nástupnickou osobou sloučily, a případné
další změny u nástupnické osoby, pokud v důsledku sloučení nastaly.
§ 390
(1) Nepodají-li zúčastněné osoby návrh na zápis sloučení do šesti
měsíců ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, může kterákoli z těch zúčastněných
osob, která byla připravena návrh podat, od smlouvy odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy
i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran, založené smlouvou.
(2) Nepodají-li zúčastněné osoby návrh na zápis sloučení do jednoho
roku ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily
všechny zúčastněné osoby.
(3) Společně a nerozdílně se zúčastněnou osobou, která způsobila,
že návrh na zápis sloučení nebyl podán včas, nahradí ostatním zúčastněným osobám
škodu z toho vzniklou členové jejího statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží,
že vyvinuli dostatečné úsilí, aby návrh byl podán včas.
Změna právní formy nadace na nadační fond
§ 391
(1) Připustí-li to nadační listina výslovně, může správní rada
po předchozím vyjádření dozorčí rady nebo revizora rozhodnout o změně právní formy
nadace na nadační fond, avšak jen pokud došlo ke snížení hodnoty nadační jistiny
pod výši stanovenou v § 330 odst. 1 na dobu nikoli přechodnou.
(2) Rozhodnutí o změně právní formy musí obsahovat
a) označení nadace názvem, sídlem a identifikujícím údajem,
b) název nadačního fondu po změně právní formy,
c) rozhodný den,
d) údaje o členech orgánů nadačního fondu, které se zapisují
do veřejného rejstříku.
(3) Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 393
(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady nadace zveřejní
oznámení o záměru přijmout rozhodnutí o změně právní formy.
(2) Věřitel nadace, který přihlásí svou pohledávku do šesti měsíců
ode dne, kdy se zápis změny právní formy stal účinným vůči třetím osobám, může žádat
zajištění své pohledávky dostatečnou jistotou, jestliže se v důsledku změny právní
formy její dobytnost zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku změny právní formy
dobytnost jeho pohledávky podstatným způsobem zhorší, náleží mu dostatečná jistota
ještě před zápisem změny právní formy do veřejného rejstříku.
Pododdíl 3
Nadační fond
§ 394
(1) Zakladatel zakládá nadační fond k účelu užitečnému společensky
nebo hospodářsky.
(2) Název nadačního fondu musí obsahovat slova „nadační fond“.
§ 396
(1) Zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň
a) název a sídlo nadačního fondu,
b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
c) vymezení účelu, pro který se nadační fond zakládá,
d) údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu,
e) počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních
členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadační fond jednají,
f) počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních
členů, nebo jméno a bydliště prvního revizora,
g) určení správce vkladů a
h) podmínky pro poskytování příspěvků z majetku nadačního fondu
nebo vymezení okruhu činností, jež nadační fond může vzhledem k svému účelu vykonávat.
(2) Zakládá-li se nadační fond pořízením pro případ smrti a neurčí-li
zakladatel ani způsob jmenování prvních členů správní a dozorčí rady, popřípadě prvního
revizora, jmenuje je vykonavatel závěti; jinak je jmenuje soud na návrh osoby, která
na tom osvědčí právní zájem.
§ 398
(1) Majetek nadačního fondu tvoří soubor vzniklý z vkladů a darů,
jejichž předmět nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu. Co je v majetku nadačního
fondu, nelze zastavit, ani jinak použít k zajištění dluhu; k právnímu jednání, které
tomu odporuje, se nepřihlíží.
(2) Majetek nadačního fondu lze zcizit, je-li to v souladu s účelem
nadačního fondu. Lze jej též použít k investici považované za obezřetnou.
(3) Nadační fond nevytváří nadační jistinu ani nadační kapitál.
§ 399
(1) Připustí-li to výslovně zakladatelské právní jednání, může správní
rada rozhodnout po předchozím vyjádření dozorčí rady nebo revizora o změně právní
formy nadačního fondu na nadaci. Rozhodnutí o změně právní formy musí obsahovat alespoň
označení nadačního fondu názvem, sídlem a identifikujícím údajem a náležitosti stanovené
pro nadační listinu.
(2) Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 400
(1) Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady zveřejní nadační
fond oznámení o záměru změnit právní formu.
(2) Věřitel nadačního fondu, který přihlásí svou pohledávku do šesti
měsíců ode dne, kdy se zápis změny stal účinným vůči třetím osobám, může žádat zajištění
své pohledávky dostatečnou jistotou, zhorší-li se v důsledku změny právní formy dobytnost
pohledávky. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku změny právní formy dobytnost jeho
pohledávky zhorší podstatným způsobem, náleží mu dostatečná jistota ještě před zápisem
změny právní formy do veřejného rejstříku.
§ 401
(1) Není-li trvale možné, aby nadační fond nadále plnil svůj účel,
rozhodne správní rada o zrušení nadačního fondu s likvidací a zvolí likvidátora.
(2) Neplní-li nadační fond účel, ke kterému byl zřízen, soud jej
zruší na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, a nařídí jeho likvidaci.
Oddíl 4
Ústav
§ 402
Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné
společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje
činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených.
§ 403
Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí
být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní
činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen,
a k úhradě nákladů na vlastní správu.
§ 405
Založení ústavu
(1) Ústav se zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ
smrti. Zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň
a) název ústavu a jeho sídlo,
b) účel ústavu vymezením předmětu jeho činnosti, popřípadě i předmět
jeho podnikání,
c) údaj o výši vkladu, popřípadě o jeho nepeněžitém předmětu,
d) počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů
a
e) podrobnosti o vnitřní organizaci ústavu, nevyhradí-li se její
úprava statutu ústavu.
(2) Zřídí-li zakladatelské právní jednání dozorčí radu, uvedou se v
něm počet členů dozorčí rady a jména i bydliště jejích prvních členů.
§ 406
(1) O změnách zakladatelského právního jednání rozhoduje i za trvání
ústavu zakladatel.
(2) Není-li rozhodování zakladatele možné, nabývá jeho práva vůči ústavu
osoba určená zakladatelským právním jednáním v rozsahu tam uvedeném, jinak je nabývá
správní rada; v takovém případě se však k rozhodnutí správní rady o změně účelu ústavu
nebo o jeho zrušení vyžaduje předchozí souhlas soudu.
§ 408
Ředitel
(1) Ředitel je statutární orgán ústavu. Statut může pro tento orgán
zvolit i jiné označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jeho povaze.
(2) Ředitel nemůže být členem správní rady a byla-li zřízena dozorčí
rada nebo jiný orgán obdobné povahy, pak ani členem takového orgánu. Byla-li ředitelem
zvolena osoba odsouzená za úmyslný trestný čin, nepřihlíží se k volbě.
Správní rada
§ 409
(1) Neurčí-li zakladatelské právní jednání jiný způsob, jmenuje a
odvolává členy správní rady zakladatel. Není-li to možné, volí a odvolává členy správní
rady dozorčí rada, pokud byla zřízena; jinak správní rada volí a odvolává své členy
sama.
(2) Neurčí-li zakladatelské právní jednání jiné funkční období člena
správní rady, je tříleté. Nevyloučí-li to zakladatelské právní jednání, lze člena
správní rady volit i opakovaně; pokud však správní rada volí a odvolává své členy
sama, lze tutéž osobu opakovaně zvolit nanejvýš na dvě po sobě jdoucí funkční období.
(3) Byla-li zřízena dozorčí rada, je členství ve správní radě a v
dozorčí radě neslučitelné.
§ 410
Správní rada volí i odvolává ředitele, dohlíží na výkon jeho působnosti
a rozhoduje o právních jednáních ústavu vůči řediteli; není-li určeno jinak, projevuje
za ústav při těchto právních jednáních vůli předseda správní rady.
§ 411
(1) Správní rada schvaluje rozpočet, řádnou a mimořádnou účetní závěrku
a výroční zprávu ústavu.
(2) Správní rada rozhoduje o zahájení provozu obchodního závodu nebo
jiné vedlejší činnosti ústavu nebo o změně jejího předmětu, pokud zakladatelské právní
jednání neurčí něco jiného.
§ 412
(1) Neurčí-li zakladatelské právní jednání další omezení, uděluje
správní rada předchozí souhlas k právnímu jednání, kterým ústav
a) nabývá nebo pozbývá vlastnického práva k nemovité věci,
b) vlastní nemovitou věc zatěžuje,
c) nabývá nebo pozbývá právo autorské nebo průmyslové nebo
d) zakládá jinou právnickou osobu nebo se na takové osobě podílí
vkladem.
(2) Neurčí-li zakladatelské právní jednání něco jiného, uděluje správní
rada předchozí souhlas i k právnímu jednání, kterým ústav nabývá nebo pozbývá vlastnické
právo k movité věci, jejíž hodnota je vyšší než hodnota zakázky malého rozsahu podle
zákona upravujícího veřejné zakázky.
§ 413
Statut ústavu
(1) Určí-li to zakladatelské právní jednání nebo je-li to účelné,
vydá správní rada statut ústavu a upraví v něm vnitřní organizaci ústavu a podrobnosti
o jeho činnosti.
(2) Ústav statut uveřejní uložením do sbírky listin. Každý může ve
veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie.
Stejné právo lze uplatnit také v sídle ústavu.
§ 414
Neurčí-li zakládací listina, že členům orgánů ústavu náleží za výkon
funkce odměna a způsob jejího určení, platí, že řediteli náleží odměna obvyklá a
má se za to, že funkce členů ostatních orgánů jsou čestné. V takovém případě určí
výši odměny ředitele nebo způsob jejího určení správní rada.
§ 415
(1) Ústav účtuje odděleně o nákladech a výnosech spojených s hlavním
předmětem činnosti, s provozem obchodního závodu nebo jinou vedlejší činností a se
správou ústavu.
(2) Účetní závěrku ústavu ověřuje auditor, pokud mu to ukládá zakladatelské
právní jednání nebo statut, anebo pokud výše čistého obratu ústavu překročí deset
milionů Kč. V těchto případech auditor ověřuje i výroční zprávu ústavu.
§ 416
Výroční zpráva
(1) Výroční zpráva ústavu obsahuje kromě náležitostí stanovených
jiným právním předpisem upravujícím účetnictví další významnější údaje o činnosti
a hospodaření ústavu, včetně výše plnění poskytnutých členům orgánů ústavu, a o případných
změnách zakladatelského právního jednání nebo změnách členství v orgánech ústavu.
(2) Neurčí-li zakladatelské právní jednání i další způsob uveřejnění,
uveřejní ústav výroční zprávu nejpozději do šesti měsíců po skončení účetního období
uložením do sbírky listin. Každý může ve veřejném rejstříku do statutu nahlížet a
pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie.
Díl 4
Spotřebitel
Díl 5
Podnikatel
§ 420
(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou
činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem
dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
(2) Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele
považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní,
výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě
osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
§ 421
(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za
jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
(2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské
nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.
§ 422
Podnikatel, který nemá obchodní firmu, právně jedná při svém podnikání
pod vlastním jménem; připojí-li k němu dodatky charakterizující blíže jeho osobu
nebo obchodní závod, nesmí být klamavé.
Obchodní firma
§ 423
(1) Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního
rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.
(2) Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu použil
poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně
před nekalou soutěží.
§ 425
(1) Člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou tvořenou
zpravidla jeho jménem. Změní-li se jeho jméno, může používat v obchodní firmě i nadále
své dřívější jméno; změnu jména však uveřejní.
(2) Zapíše-li se člověk do obchodního rejstříku pod jinou obchodní
firmou než pod svým jménem, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické
osoby.
§ 426
Je-li více obchodních závodů několika podnikatelů spojeno do podnikatelského
seskupení, mohou jejich jména nebo obchodní firmy obsahovat shodné prvky; veřejnost
však musí být schopna je odlišit.
§ 427
(1) Kdo nabude obchodní firmu, má právo ji používat, pokud k tomu má
souhlas svého předchůdce nebo jeho právního nástupce; vyžaduje se však, aby k obchodní
firmě připojil údaj vyjadřující právní nástupnictví.
(2) Při přeměně právnické osoby přejde obchodní firma na právního nástupce,
pokud s tím souhlasí; souhlas jiné osoby se nevyžaduje. Má-li právnická osoba více
právních nástupců a neurčí-li se, na kterého z nich obchodní firma přechází, nepřejde
obchodní firma na žádného z nich.
§ 428
Odvolat souhlas s užitím svého jména v obchodní firmě právnické osoby
má právo ten, kdo k tomu má tak závažný důvod, že po něm nelze spravedlivě požadovat,
aby jeho jméno bylo v obchodní firmě využíváno; takovým důvodem může být zejména
změna převažující povahy podnikání právnické osoby nebo změna vlastnické struktury
obchodní korporace. Za těchto podmínek má právo odvolat souhlas i právní nástupce
osoby, která souhlas udělila.
§ 429
Sídlo podnikatele
(1) Sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku.
Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem
místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště.
(2) Uvádí-li podnikatel jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné,
může se každý dovolat i jeho skutečného sídla. Proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele
zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo
v jiném místě.
Zastoupení podnikatele
§ 430
(1) Pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou
činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti
obvykle dochází.
(2) Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud
byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.
§ 431
Překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní
jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o
něm vědět vzhledem k okolnostem případu.
§ 432
Zákaz konkurence
(1) Osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního
závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá
do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho
zástupce takového jednání zdržel.
(2) Jednal-li zástupce na vlastní účet, může se podnikatel domáhat,
aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet. Jednal-li zástupce
na cizí účet, může se podnikatel domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu
nebo aby mu byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva zanikají, pokud nebyla
uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději
však rok ode dne, kdy k jednání došlo.
(3) Namísto práva podle odstavce 2 může podnikatel požadovat náhradu
škody; to však jen tehdy, měl-li a mohl zástupce vědět, že svou činností podnikatele
poškozuje. Měl-li a mohl vědět také ten, v jehož prospěch podnikatelův zástupce nedovoleně
jednal, že jde o činnost poškozující podnikatele, je povinen k náhradě škody také
on.
§ 433
(1) Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském
styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření
nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy
ve vzájemných právech a povinnostech stran.
(2) Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli
v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.
§ 434
Dá-li podnikatel veřejnosti najevo, ve kterém místě podniká, umožní
veřejnosti vstupovat s ním v tomto místě do právního styku v určené provozní době;
jinak v době obvyklé.
§ 435
(1) Každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci
informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno
a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj
o tomto zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku
uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku
uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující
údaj, uvede i ten.
(2) Na listině podle odstavce 1 lze uvést i další údaje, nejsou-li
způsobilé vyvolat klamavý dojem.
HLAVA III
ZASTOUPENÍ
Díl 1
Všeobecná ustanovení
§ 436
(1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze
zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo
jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
(2) Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti,
přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které
se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže
se dovolat dobré víry zástupce.
§ 437
(1) Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy
zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo
musel vědět.
(2) Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného,
s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět,
může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce
a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní
záležitosti.
§ 438
Zástupce jedná osobně. Dalšího zástupce může pověřit, je-li to se zastoupeným
ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, odpovídá však za řádný výběr jeho osoby.
§ 439
Má-li zastoupený pro tutéž záležitost více zástupců, má se za to, že
každý z nich může jednat samostatně.
§ 440
(1) Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání
zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě,
kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.
(2) Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba,
která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která
byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo
aby nahradil škodu.
Díl 2
Smluvní zastoupení
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 441
(1) Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném
rozsahu jako zmocněnec.
(2) Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li
se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li
se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li
se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu
jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.
§ 442
Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění, ujednají-li si však
strany pro jeho odvolání určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. To
neplatí, má-li zmocnitel pro odvolání zmocnění zvlášť závažný důvod.
§ 443
Při zmocnění právnické osoby náleží výkon zástupčího oprávnění do působnosti
jejího statutárního orgánu. K výkonu zastoupení je oprávněna i osoba, kterou statutární
orgán určí.
§ 444
(1) Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho
jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba
v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.
(2) Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým
právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen pokud
jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání
o zániku věděla.
§ 445
Jednala-li jako zástupce osoba nezpůsobilá v příslušné záležitosti
sama právně jednat, nelze se toho dovolat vůči tomu, kdo o této skutečnosti nevěděl
ani nemohl vědět.
§ 446
Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel,
oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté,
co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to
neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez
pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.
§ 447
Jsou-li pokyny zmocnitele obsaženy v plné moci a musely-li být známy
osobě, vůči níž zmocněnec jednal, považuje se jejich překročení za porušení zástupčího
oprávnění.
§ 448
(1) Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení
omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví.
Zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich právnická osoba a zanikne-li,
zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco jiného.
(2) Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž
účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která
o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.
§ 449
(1) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec zmocnění, učiní zmocněnec
ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu.
Jeho právní jednání má tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo, neodporuje-li
tomu, co nařídil ještě zmocnitel nebo jeho právní nástupce.
(2) Zmocněnec vydá bez zbytečného odkladu po zániku zmocnění vše, co
mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. Zemřel-li zmocněnec,
má vůči zmocniteli tuto povinnost každý, kdo má tyto věci u sebe.
Oddíl 2
Prokura
§ 450
(1) Udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku
prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě
pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo
zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to výslovně uvedeno.
(2) Při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru.
Uděluje-li podnikatel prokuru pro některou pobočku svého obchodního závodu nebo pro
některý z několika svých obchodních závodů, označí výslovně pobočku nebo obchodní
závod.
§ 451
Prokurista není oprávněn přenést prokuru na někoho jiného ani udělit
další prokuru; k opačným ujednáním se nepřihlíží.
§ 452
(1) Zakazuje se udělit prokuru právnické osobě.
(2) Je-li prokura udělena několika osobám, zastupuje každá z nich podnikatele
samostatně, ledaže je při udělení prokury určeno něco jiného.
Díl 3
Zákonné zastoupení a opatrovnictví
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 458
Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně
jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských
povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a
jejich odvolání.
§ 459
Zákonný zástupce nesmí odejmout zastoupenému věc zvláštní obliby, ledaže
to odůvodňuje ohrožení jeho života či zdraví, a jedná-li se o nezletilého, který
není plně svéprávný, také jiný závažný důvod. Věc zvláštní obliby musí být zastoupenému
ponechána i při jeho umístění ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb,
zařízení sociálněprávní ochrany dětí nebo podobném zařízení.
§ 460
Dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem
zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem
nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud zastoupenému kolizního
opatrovníka.
§ 461
(1) Spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného,
náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje
se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.
(2) Dar, dědictví nebo odkaz určené pro zastoupeného s podmínkou, že
jej bude spravovat třetí osoba, jsou ze správy podle odstavce 1 vyloučeny. Zákonný
zástupce nebo opatrovník však může přijetí takového daru, dědictví nebo odkazu odmítnout;
k odmítnutí se vyžaduje schválení soudu.
§ 462
Zákonný zástupce ani opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu
za zastoupení. Má-li však povinnost spravovat jmění, lze za správu přiznat odměnu.
O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného
majetku a k výnosům z něho, jakož i k časové i pracovní náročnosti správy.
§ 463
(1) Opatrovníka jmenuje soud; současně určí rozsah opatrovníkových
práv a povinností. Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání opatrovnictví
stává opatrovancem.
(2) Požádá-li o to opatrovník, soud ho odvolá; soud opatrovníka odvolá
i v případě, že neplní své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka.
§ 464
(1) Nejedná-li se o správu jmění, lze osobě jmenovat pouze jediného
opatrovníka. Je-li jmenován zvláštní opatrovník pro správu jmění zastoupeného nebo
pro správu části jeho jmění a zároveň opatrovník osoby, náleží druhému z nich výlučné
zastoupení zastoupeného před soudem, a to i když se záležitost týká spravovaného
jmění.
(2) Jmenuje-li soud více opatrovníků a nerozhodne-li, ve kterých záležitostech
je každý z nich způsobilý právně jednat za opatrovance samostatně, jsou opatrovníci
povinni jednat společně.
Oddíl 2
Opatrovnictví člověka
§ 465
(1) Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho
zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu,
koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku
zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí
obtíže při správě jmění nebo hájení práv.
(2) Odůvodňují-li to okolnosti, může soud opatrovníku uložit, aby se
v přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí opatrovanci
nebo jiné osobě škodu.
§ 466
(1) K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným
způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance skutečný
zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění opatrovancových
práv a chránit jeho zájmy.
(2) Rozhoduje-li opatrovník o opatrovancových záležitostech, vysvětlí
opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí.
§ 467
(1) Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní
prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení
nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu
s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.
(2) Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu
s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním
opatrovancovým představám a přáním.
§ 468
Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká a dokud
soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází na veřejného opatrovníka
podle jiného zákona.
§ 469
(1) Člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo
při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka a ve shodě s
takovým návrhem určí opatrovníkovi rozsah působnosti. Na návrh opatrovance soud opatrovníka
také odvolá.
(2) Opatrovník jedná zpravidla společně s opatrovancem; jedná-li opatrovník
samostatně, jedná v souladu s vůlí opatrovance. Nelze-li vůli opatrovance zjistit,
rozhodne na návrh opatrovníka soud.
§ 470
Opatří-li si někdo správce svého jmění sám, nelze mu jmenovat opatrovníka
pro správu jmění. To neplatí, není-li správce jmění znám, odmítne-li jednat v zájmu
zastoupeného nebo zanedbává-li tuto povinnost, anebo nemůže-li jmění spravovat.
§ 471
(1) Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit
až po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též vyslechnout
jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho.
(2) Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li
to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci
blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat
jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která
splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle
jiného zákona.
(3) Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec
bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování
veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas.
Opatrovnická rada
§ 472
(1) Je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo každá osoba
opatrovanci blízká žádat o ustavení opatrovnické rady; opatrovník svolá schůzi osob
blízkých opatrovanci a jeho přátel, jsou-li mu známi, tak, aby se schůze konala do
třiceti dnů po obdržení žádosti. Není-li schůze včas svolána nebo nekoná-li se z
jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada, svolá schůzi soud,
a to i bez návrhu.
(2) Schůze se může zúčastnit opatrovanec, každá osoba opatrovanci
blízká a kdokoli z jeho přátel, třebaže nebyl pozván; každý z nich má jeden hlas.
Zúčastní-li se schůze alespoň pět osob, může být opatrovnická rada zvolena.
§ 473
(1) Osoby přítomné na schůzi volí členy opatrovnické rady, případně
i jejich náhradníky, většinou hlasů. Při volbě musí být dbáno, je-li to možné, o
rovnoměrné zastoupení osob uvedených v § 472.
(2) Členem opatrovnické rady může být jen osoba, která o opatrovance
osvědčí dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna a jejíž
zájmy neodporují zájmům opatrovance. Opatrovník nemůže být členem opatrovnické rady.
§ 474
Opatrovnická rada má alespoň tři členy. Je schopna usnášet se za
přítomnosti většiny členů; má-li však opatrovnická rada tři členy, vyžaduje se přítomnost
všech. Rozhodnutí přijímá opatrovnická rada většinou hlasů přítomných členů.
§ 475
O volbě členů opatrovnické rady a náhradníků vyhotoví zápis zapisovatel,
kterého určí přítomní. Ze zápisu musí být zřejmé, kdy se schůze konala, kdo se jí
zúčastnil, kdo byl zvolen zapisovatelem, členem opatrovnické rady a náhradníkem a
kolika hlasy, zda proti průběhu jednání někdo protestoval a z jakého důvodu. Protesty
podané v písemné formě musí být k zápisu připojeny. Zápis o volbě členů opatrovnické
rady zapisovatel doručí opatrovníkovi a soudu, který opatrovníka jmenoval.
§ 476
(1) Soud může na návrh opatrovníka nebo kterékoli osoby oprávněné
k účasti na schůzi, anebo bez návrhu prohlásit volbu za neplatnou, pokud při ní došlo
k takovému porušení zákona, že v důsledku toho hrozí opatrovancova újma. V takovém
případě soud bez zbytečného odkladu nařídí novou volbu.
(2) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud po zahájení řízení pozastavit
výkon práv člena opatrovnické rady až do rozhodnutí o neplatnosti volby.
§ 477
(1) Člen opatrovnické rady je volen na dobu neurčitou. Ze své funkce
může odstoupit; odstoupení je účinné doručením písemného oznámení opatrovníku a soudu.
Odstoupení oznámí dalším členům opatrovnické rady.
(2) Soud může odvolat z funkce člena opatrovnické rady na návrh opatrovníka
nebo kterékoli z osob oprávněných k účasti na schůzi, anebo z vlastního podnětu,
pokud člen opatrovnické rady závažně nebo opakovaně poruší své povinnosti, ztratí-li
o opatrovance zájem nebo ocitnou-li se jeho zájmy opakovaně v rozporu se zájmy opatrovance.
Ustanovení § 476 odst. 2 se použije obdobně.
(3) Při zániku funkce člena opatrovnické rady opatrovník nebo předseda
opatrovnické rady zařídí volbu nového člena opatrovnické rady nebo náhradníka. Neuskuteční-li
se volba bez zbytečného odkladu, postupuje soud podle § 472 odst. 1 obdobně.
§ 478
(1) Opatrovnická rada zasedá nejméně jednou za rok; k zasedání ji
svolá její předseda, nebo opatrovník, jinak kterýkoli člen opatrovnické rady, popřípadě
soud na návrh osoby, která osvědčí vážný zájem o opatrovance, anebo i bez návrhu.
(2) Opatrovnická rada přizve na zasedání opatrovance i opatrovníka.
(3) Ze zápisu o zasedání opatrovnické rady musí být zřejmé, kdy se
konalo, kdo se jej účastnil, jaká rozhodnutí byla přijata, kdo vznesl protest a kdo
zápis pořídil. Není-li v zápise uvedeno, kdo hlasoval pro návrh a kdo proti návrhu,
má se za to, že všichni přítomní členové opatrovnické rady hlasovali pro přijetí
návrhu. Zápis doručí předseda opatrovnické rady opatrovníkovi a soudu, který opatrovníka
jmenoval.
§ 479
(1) Opatrovnická rada na svém pravidelném zasedání projedná zprávu
opatrovníka o jeho činnosti v záležitostech opatrovance, vyjadřuje se k soupisu jmění
opatrovance a k vyúčtování jeho správy i k vyúčtování případné odměny opatrovníka
za správu jmění.
(2) Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její člen pověřený
k tomu usnesením návrh soudu na změnu výše odměny opatrovníka za správu jmění opatrovance.
(3) Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její pověřený člen
soudu návrh na zrušení opatrovnictví, nebo na odvolání opatrovníka a jeho nahrazení
jinou osobou.
§ 480
(1) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout
o
a) změně bydliště opatrovance,
b) umístění opatrovance do uzavřeného ústavu nebo podobného zařízení
v případě, kdy to zdravotní stav opatrovance zjevně nevyžaduje, nebo
c) zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky
bez závažných následků.
(2) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník naložit s majetkem
opatrovance, jedná-li se o
a) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku
odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
b)
nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže
tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, nebo
c) přijetí nebo poskytnutí zápůjčky,
úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených v písmenu a) nebo b),
ledaže se k takovým
rozhodnutím vyžaduje i souhlas soudu.(3) Je-li to v zájmu opatrovance, může se opatrovnická rada usnést,
jaká další rozhodnutí opatrovníka o opatrovanci podléhají jejímu souhlasu; taková
usnesení nesmí omezovat opatrovníka nad míru přiměřenou okolnostem.
§ 481
Člen opatrovnické rady, který pro její rozhodnutí nehlasoval, opatrovník
nebo opatrovanec může do patnácti dnů od přijetí rozhodnutí navrhnout soudu, aby
rozhodnutí opatrovnické rady zrušil a nahradil je svým rozhodnutím. Dokud soud nerozhodne,
nenabude rozhodnutí opatrovnické rady právní účinky.
§ 482
(1) Nelze-li opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu
osob uvedených v § 472 odst. 1 nebo z jiných podobných důvodů, může soud na návrh
některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jen
jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování.
(2) Není-li zvolena opatrovnická rada a není-li možný ani postup
podle odstavce 1, schvaluje opatření opatrovníka stran opatrovance nebo jeho jmění
namísto opatrovnické rady soud.
§ 483
(1) Neschválil-li to soud, nesmí opatrovník vyslovit souhlas se změnou
osobního stavu opatrovance.
(2) Spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí bez souhlasu
soudu, nerozhodl-li soud o dalších omezeních,
a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické
rady nebo osoby tomuto členu blízké,
b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani
opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit,
c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu
nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí,
jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný
výnos,
d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu
nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky,
e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo
f) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže
se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném
rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas.
(3) Bez zřetele na ustanovení odstavce 2 opatrovník nesmí, neschválil-li
to soud, naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o
a) nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající
pětisetnásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu,
b) nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova
majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc,
která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, nebo
c) přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách
uvedených pod písmenem a) nebo b).
(4) Soud si před rozhodnutím podle odstavců 1 až 3 vyžádá stanovisko
opatrovnické rady. Nesdělí-li opatrovnická rada soudu stanovisko v přiměřené lhůtě,
potom soud rozhodne sám.
§ 484
(1) Právnická osoba, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o osoby
se zdravotním postižením a ochraně jejich zájmů, má právo navrhnout, aby byla svolána
schůze k ustavení opatrovnické rady.
(2) Právnická osoba, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o osoby
se zdravotním postižením a ochraně jejich zájmů, která působí v České republice nepřetržitě
alespoň tři roky a byla s opatrovancem v pravidelném spojení alespoň tři měsíce,
má právo být členem opatrovnické rady nebo se účastnit jejího zasedání, schůze k
ustavení opatrovnické rady a navrhnout soudu, aby rozhodnutí opatrovnické rady zrušil
a nahradil je svým rozhodnutím. Neuplatňuje-li však tato právnická osoba svá práva
v souladu se zájmy opatrovance, soud jí tato práva na návrh opatrovance, opatrovníka
nebo členů opatrovnické rady odejme.
§ 485
Soupis jmění a vyúčtování správy
(1) Opatrovník, který spravuje jmění opatrovance, vyhotoví do dvou
měsíců od svého jmenování soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci
a opatrovnické radě.
(2) Za trvání opatrovnictví vyhotoví opatrovník vyúčtování správy
jmění každoročně vždy do 30. června, ledaže se s členy opatrovnické rady dohodne,
že vyúčtování předloží dříve. Je-li pro to důležitý důvod, může opatrovanec nebo
opatrovnická rada navrhnout soudu, aby opatrovníkovi uložil povinnost vyhotovit mimořádné
vyúčtování. Opatrovník doručí každé vyúčtování opatrovanci, opatrovnické radě a soudu.
(3) Opatrovník, jehož funkce končí, doručí konečné vyúčtování správy
jmění opatrovanci, opatrovnické radě a soudu, popřípadě také dalšímu opatrovníkovi
nebo soudnímu komisaři jmenovanému v řízení o dědictví. Zemře-li opatrovník, vydá
soudu, který jej jmenoval, listiny a další doklady týkající se opatrovance a jeho
záležitostí každý, kdo má tyto listiny a doklady u sebe.
Oddíl 3
Opatrovnictví právnické osoby
§ 486
(1) Soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby
mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.
(2) Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která
splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu. Přestane-li
opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného odkladu. Dozví-li
se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho bez zbytečného odkladu
novým opatrovníkem.
§ 487
(1) Pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí obdobně
ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. Působnost opatrovníka
se přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu.
(2) Soud opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení
činnosti statutárního orgánu právnické osoby; je-li toho třeba, soud působnost opatrovníka
dále vymezí s přihlédnutím k působnosti dalších orgánů právnické osoby, popřípadě
i k právům společníků.
HLAVA IV
VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ
Díl 1
Všeobecná ustanovení
§ 491
(1) Plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy,
jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka
nebo bez něho.
(2) Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy.
§ 492
(1) Hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci
se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.
(2) Mimořádná cena věci se stanoví, má-li se její hodnota nahradit, s
přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi
věci.
Díl 2
Rozdělení věcí
§ 496
Věci hmotné a nehmotné
(1) Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného
předmětu.
(2) Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci
bez hmotné podstaty.
§ 497
Ovladatelné přírodní síly
Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně
ustanovení o věcech hmotných.
§ 498
Nemovité a movité věci
(1) Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým
určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon.
Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést
z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.
(2) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou
movité.
§ 499
Zastupitelná věc
Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná;
ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí.
§ 500
Zuživatelná věc
Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování
nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ke
skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány
jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné.
§ 501
Hromadná věc
Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden
předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou
věc.
§ 502
Obchodní závod
Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který
podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se
za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
§ 503
Pobočka
(1) Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční
samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.
(2) Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný
závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví,
že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat
podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému
byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.
Díl 3
Součást věci a příslušenství věci
Součást věci
§ 505
Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být
od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.
§ 506
(1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby
zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných,
včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.
(2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i
když zasahuje pod jiný pozemek.
§ 508
(1) Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen „stroj“) není součástí
nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka
zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána,
prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve
veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje.
(2) Má-li být takovým strojem nahrazen stroj, který je součástí nemovité
věci, lze výhradu do veřejného seznamu zapsat, pokud proti tomu osoba zapsaná ve
výhodnějším pořadí nevznese odpor. Právo odporu však nemá osoba, jejíž právo nemůže
být zápisem výhrady zkráceno, ani osoba, jejíž pohledávka byla již splněna; za tím
účelem může být splněna i pohledávka dosud nedospělá.
Příslušenství věci
§ 510
(1) Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li
účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich
hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává
být příslušenstvím.
(2) Má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající
se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.
Díl 4
Cenný papír
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 514
Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem,
že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.
§ 515
Nevydal-li emitent cenný papír jako druh s náležitostmi zvlášť upravenými
zákonem, musí listina určit alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s
cenným papírem spojeno, a údaj o emitentovi.
§ 516
Zastupitelné cenné papíry
(1) Cenné papíry téhož druhu vydané týmž emitentem v téže formě, z
nichž vznikají stejná práva, jsou zastupitelné.
(2) Podpis emitenta na zastupitelném cenném papíru může být nahrazen
jeho otiskem, pokud jsou na listině současně použity ochranné prvky proti jejímu
padělání nebo pozměnění.
§ 517
Je-li z cenného papíru zavázána osoba odlišná od emitenta a poruší-li
svou povinnost, nahradí emitent škodu z toho vzniklou.
§ 518
Forma cenného papíru
(1) Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad,
nebo na jméno.
(2) Obsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, má se za to, že
se jedná o cenný papír na řad. Neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, platí,
že se jedná o cenný papír na doručitele.
§ 519
Emise cenného papíru
(1) Datum emise cenného papíru označuje den, kdy může dojít k vydání
cenného papíru prvnímu nabyvateli. Není-li stanoveno jinak, určí datum emise cenného
papíru emitent.
(2) Emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků
cenných papírů, jakož i podrobnější údaje o emisi.
§ 520
Vydání cenného papíru
(1) Cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje náležitosti stanovené pro
něj zákonem nebo jiným právním předpisem a kdy se stanoveným způsobem stane majetkem
prvého nabyvatele.
(2) Peněžní částka, za kterou emitent cenný papír vydává, je emisní
kurs cenného papíru.
§ 521
(1) Byl-li nabyvatel v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír,
je vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu při vydání cenného papíru
nebo že se cenný papír nestal vlastnictvím prvního nabyvatele stanoveným způsobem.
(2) Ten, do jehož práva bylo zasaženo tím, že nebyly dodrženy náležitosti
postupu při vydání cenného papíru nebo že se cenný papír nestal vlastnictvím prvého
nabyvatele stanoveným způsobem, má právo na náhradu škody vůči emitentovi i vůči
osobě, která v této záležitosti jednala jménem emitenta nebo na jeho účet, za podmínek
stanovených tímto zákonem.
§ 522
Stejnopisy
(1) Je-li cenný papír vydán ve více stejnopisech, musí být stejnopisy
v textu listiny číslovány, jinak se každý stejnopis považuje za samostatný cenný
papír.
(2) Bylo-li plněno na jeden stejnopis, zanikají práva ze všech ostatních
stejnopisů.
§ 523
Kupón
(1) Je-li s cenným papírem spojeno právo na výnos, lze pro uplatnění
tohoto práva vydat kupón jako cenný papír na doručitele; kupóny se vydávají v kupónovém
archu. Je-li součástí kupónového archu talón, vyplývá z něho právo na vydání nového
kupónového archu; talón však není cenným papírem.
(2) Kupón musí obsahovat alespoň údaje o
a) druhu a emitentovi cenného papíru, ke kterému byl vydán; byl-li
kupón vydán k cennému papíru, vyžaduje se i jeho číselné označení,
b) výši výnosu nebo způsobu jejího určení a
c) datu a místu uplatnění práva na výnos.
§ 524
Hromadná listina
(1) Zastupitelné cenné papíry lze nahradit hromadnou listinou. Pro
emisi a vydání hromadné listiny platí stejné podmínky jako pro vydání jednotlivého
cenného papíru. Hromadná listina obsahuje alespoň ty náležitosti, které zákon stanoví
pro jednotlivý cenný papír včetně čísla cenného papíru, jež nahrazuje; hromadná listina
však nemusí obsahovat číselné označení.
(2) Vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé
cenné papíry; určí-li emitent podmínky pro její výměnu, pak při splnění těchto podmínek.
(3) Práva z hromadné listiny nelze převodem dělit na podíly. To neplatí,
pokud došlo k imobilizaci cenného papíru při jeho hromadné úschově; v tom případě
musí takový podíl odpovídat jednotlivým cenným papírům, které jsou hromadnou listinou
nahrazovány.
Oddíl 2
Zaknihované cenné papíry
§ 525
Zaknihovaný cenný papír
(1) Je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li
jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný
papír. Zaknihované cenné papíry jsou zastupitelné, pokud byly vydány týmž emitentem
a pokud z nich vznikají stejná práva.
(2) Ustanovení o cenných papírech se použijí i na zaknihované cenné
papíry, ledaže to vylučuje jejich povaha, tento zákon nebo jiný právní předpis.
§ 526
Evidence zaknihovaných cenných papírů
Evidence zaknihovaných cenných papírů se vede na majetkových účtech;
jimi jsou účet vlastníka nebo účet zákazníků.
Oddíl 3
Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír a přeměna zaknihovaného
cenného papíru na cenný papír
Pododdíl 1
Přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír
§ 529
(1) Rozhodl-li emitent o přeměně cenného papíru na zaknihovaný cenný
papír, bez zbytečného odkladu zveřejní své rozhodnutí včetně lhůty, ve které vlastník
cenného papíru emitentovi cenný papír odevzdá, a rozhodnutí v téže lhůtě uveřejní
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2) Zakazuje se určit lhůtu k odevzdání cenného papíru emitentovi
kratší než dva měsíce a delší než šest měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí.
(3) Emitent, kterému jiný právní předpis ukládá vést evidenci vlastníků
cenných papírů, zašle osobě uvedené v této evidenci a na adresu tam uvedenou oznámení
o přeměně tohoto cenného papíru na zaknihovaný cenný papír.
§ 530
(1) Vlastník cenného papíru sdělí při jeho odevzdání emitentovi číslo
účtu v příslušné evidenci, na který má být cenný papír zaevidován; pokud mu tento
údaj nesdělí, určí mu k tomu emitent dodatečnou lhůtu, která nesmí být kratší než
dva měsíce.
(2) Odevzdal-li vlastník emitentovi cenný papír a nesdělil-li mu
číslo účtu v příslušné evidenci, na který má být cenný papír zaevidován, ani v dodatečné
lhůtě, přejde na emitenta vlastnické právo k tomuto cennému papíru dnem, kdy za něj
jeho vlastníku zaplatí spravedlivou cenu.
§ 531
Je-li vlastník cenného papíru v prodlení s odevzdáním cenného papíru,
určí emitent k jeho odevzdání dodatečnou lhůtu způsobem stanoveným v § 529 odst.
1 a při jejím vyhlášení upozorní, že cenný papír, který nebude odevzdán ani v dodatečné
lhůtě, prohlásí emitent za neplatný.
§ 532
(1) Na žádost emitenta zaeviduje centrální depozitář zaknihované
cenné papíry do centrální evidence obdobně jako při vydání zaknihovaného cenného
papíru a zaeviduje cenné papíry na majetkové účty uvedené v žádosti. Žádost emitent
podá po uplynutí lhůty stanovené v § 529 odst. 1 nebo i před jejím uplynutím, pokud
mu byly odevzdány všechny cenné papíry, nejpozději však po uplynutí dodatečné lhůty.
(2) Od podání žádosti emitenta o zaevidování zaknihovaného cenného
papíru do centrální evidence do zaevidování celé emise nelze s těmito cennými papíry
obchodovat na evropském regulovaném trhu.
§ 533
(1) Cenný papír, který nebyl odevzdán, eviduje centrální depozitář
na zvláštním technickém účtu; majitelem technického účtu je emitent. Zaevidováním
na tomto účtu jsou tyto cenné papíry přeměněny na zaknihované cenné papíry.
(2) Právo na výnos z cenného papíru uvedeného v odstavci 1 za dobu
od skončení lhůty podle § 529 odst. 1 nedospěje dříve, než vlastník cenného papíru
emitentovi cenný papír odevzdá.
§ 534
(1) Nebyl-li cenný papír odevzdán ani v dodatečné lhůtě, prohlásí
jej emitent za neplatný.
(2) Po prohlášení cenného papíru za neplatný prodá emitent zaknihovaný
cenný papír, který jej nahrazuje, s odbornou péčí. Rozhodne-li emitent prodat zaknihovaný
cenný papír ve veřejné dražbě, uveřejní místo, dobu a předmět dražby alespoň dva
týdny před jejím konáním.
(3) Emitent vyplatí výtěžek z prodeje zaknihovaného cenného papíru
osobě, jejíž cenný papír byl prohlášen za neplatný, po započtení pohledávek vzniklých
emitentovi prohlášením cenného papíru za neplatný a prodejem zaknihovaného cenného
papíru, který jej nahrazuje.
Pododdíl 2
Přeměna zaknihovaného cenného papíru na cenný papír
§ 536
Rozhodl-li emitent o přeměně zaknihovaného cenného papíru na cenný
papír, bez zbytečného odkladu své rozhodnutí zveřejní a rozhodnutí v téže lhůtě uveřejní
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 537
(1) Centrální depozitář předá emitentovi do třiceti dnů ode dne,
kdy obdrží emitentovo oznámení o přeměně zaknihovaného cenného papíru na cenný papír,
výpis z centrální i navazující evidence obsahující údaje o emisi zaknihovaného cenného
papíru, o vlastnících zaknihovaných cenných papírů, zda bylo nakládání se zaknihovaným
cenným papírem pozastaveno a zda byl zaknihovaný cenný papír zastaven včetně označení
zástavního věřitele.
(2) Centrální depozitář ani majitel účtu zákazníků nesmí po vyhotovení
výpisu provést ve své evidenci žádný zápis týkající se zaknihovaného cenného papíru
přeměňovaného na cenný papír.
§ 538
(1) Centrální depozitář zruší evidenci zaknihovaného cenného papíru
ke dni určenému emitentem, nejdříve však ke dni vyhotovení výpisu podle § 537 odst.
1 a nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl výpis vyhotoven.
(2) Zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru oznámí centrální
depozitář organizátorovi evropského regulovaného trhu, na kterém jsou tyto zaknihované
cenné papíry přijaty k obchodování, účastníkům centrálního depozitáře, kteří tuto
skutečnost oznámí vlastníkům zaknihovaných cenných papírů a majiteli účtu zákazníků.
(3) Majitel účtu zákazníků zruší evidenci zaknihovaných cenných papírů
k témuž dni jako centrální depozitář.
§ 539
(1) Vlastníku zaknihovaného cenného papíru, který byl přeměněn na
cenný papír, vzniká dnem zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru právo na odevzdání
cenného papíru emitentem.
(2) Cenný papír je vydán nejdříve ke dni zrušení evidence.
§ 540
(1) Je-li ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru pozastaveno
nakládání s cenným papírem, k němuž dal příkaz orgán veřejné moci, odevzdá emitent
cenný papír tomuto orgánu.
(2) Je-li ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru pozastaveno
nakládání se zaknihovaným cenným papírem, k němuž dala příkaz osoba k tomu oprávněná
podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, vznikne vlastníkovi tohoto
zaknihovaného cenného papíru právo na odevzdání cenného papíru až po uplynutí doby,
na kterou bylo nakládání se zaknihovaným cenným papírem pozastaveno. To neplatí,
jestliže osoba, která dala příkaz k tomu, aby bylo pozastaveno nakládání, souhlasí
s odevzdáním cenného papíru vlastníku.
§ 541
(1) Je-li ke dni zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru zaknihovaný
cenný papír zastaven, zůstávají účinky zastavení nedotčeny; právo na odevzdání cenného
papíru vzniká zástavnímu věřiteli. Povinnost odevzdat cenný papír emitent splní též
tím, že se souhlasem zástavního věřitele uloží vydaný cenný papír do úschovy ve prospěch
vlastníka a schovateli předá prvopis zástavní smlouvy nebo její úředně ověřenou kopii.
(2) V případě přeměny zaknihovaného cenného papíru na cenný papír
na řad na něm emitent vyznačí prohlášení o zastavení cenného papíru.
§ 542
(1) Po zrušení evidence zaknihovaného cenného papíru emitent bez
zbytečného odkladu zveřejní výzvu vlastníkům cenných papírů z této emise k jejich
převzetí a výzvu v téže lhůtě uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Lhůty
k převzetí cenného papíru určí ve výzvě obdobně podle § 529 odst. 2 a § 531.
(2) U cenného papíru na jméno nebo na řad zašle emitent výzvu k převzetí
cenného papíru i na adresu sídla nebo bydliště vlastníka uvedenou v příslušné evidenci.
§ 543
(1) Nepřevezme-li vlastník cenný papír ani v dodatečné lhůtě, emitent
jej prodá s odbornou péčí. Rozhodne-li emitent prodat cenný papír ve veřejné dražbě,
uveřejní místo, dobu a předmět dražby alespoň dva týdny před jejím konáním.
(2) Emitent vyplatí výtěžek z prodeje cenného papíru vlastníku po
započtení pohledávek vzniklých emitentovi v souvislosti s jeho prodejem.
HLAVA V
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI
Díl 1
Právní jednání
Oddíl 1
Všeobecná ustanovení
§ 545
Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny,
jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe
stran.
§ 546
Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně
nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.
Podmínka
§ 548
(1) Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li
zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.
(2) Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní
následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda
právní následky již nastalé pominou.
(3) Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má
se za to, že podmínka je odkládací.
§ 549
(1) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně
osoba, která není oprávněna tak učinit a které je splnění podmínky na prospěch.
(2) Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky
strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.
§ 550
Doložení času
Je-li k účinnosti právního jednání určena počáteční doba, použijí se
obdobně § 548 a 549 o odkládací podmínce. Omezí-li se účinnost právního jednání konečnou
dobou, použijí se obdobně § 548 a 549 o rozvazovací podmínce.
Oddíl 2
Výklad právních jednání
§ 555
(1) Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
(2) Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání,
posoudí se podle jeho pravé povahy.
§ 556
(1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího,
byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit
úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala
osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
(2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami
v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně
daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
§ 557
Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech
k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.
§ 558
(1) V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý
výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana
podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být
takový význam znám.
(2) V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem
zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo
zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením
zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li,
že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.
Oddíl 3
Forma právních jednání
§ 559
Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li
ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.
§ 560
Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí
věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění
nebo ruší.
§ 561
(1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje
podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je
to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými
prostředky písemnost elektronicky podepsat.
(2) Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině
při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci,
anebo kterým se takové právo mění nebo ruší.
§ 562
(1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými
nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající
osoby.
(2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém
systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny
proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana
k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
§ 563
(1) Pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát,
ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních
pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří listinu podpisem;
není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň dvěma svědky na listině
rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího.
(2) O svědcích platí § 39 obdobně.
(3) Nelze-li postupovat podle odstavce 1, vyžaduje se k jednání osoby,
která nemůže číst a psát, forma veřejné listiny. Taková forma se vyžaduje i tehdy,
stanoví-li zákon, že projev vůle jednajícího musí být na listině napsán vlastní rukou.
Je-li toho jednající schopen, připojí na zápis o svém právním jednání vlastní znamení.
Oddíl 4
Soukromá listina a veřejná listina
Soukromá listina
§ 565
Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její
pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně
podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně
právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny
byla uznána.
§ 566
(1) Není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil,
aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.
(2) Má se za to, že písemnosti týkající se právních skutečností,
k nimž dochází při běžném provozu závodu, dokazují, dovolává-li se jich druhá strana
k svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina byla vystavena v době na
ní uvedené; to platí i v případě, že listina nebyla podepsána.
Veřejná listina
§ 567
Veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho
pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud
trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla.
§ 568
(1) Je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá
to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily,
o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil,
že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.
(2) Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání
a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu
vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví
zákon.
Oddíl 5
Právní jednání vůči nepřítomné osobě
§ 570
(1) Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí
projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
(2) Právní jednání nepůsobí vůči osobě, která není plně svéprávná,
dříve, než projev vůle dojde jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi. Sleduje-li
se však právním jednáním poskytnout takové osobě jen právní výhodu, působí právní
jednání již od okamžiku, kdy je učiněno vůči této osobě.
§ 571
Dojde-li projev vůle změněn vlivem prostředků použitých tím, kdo jednal,
anebo jiných okolností nastavších během přepravy, posoudí se právní případ podle
ustanovení o omylu.
Oddíl 6
Neplatnost právních jednání
Všeobecná ustanovení
§ 575
Má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání,
které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že
vyjadřuje vůli jednající osoby.
§ 576
Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou
lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat,
že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost
včas.
§ 577
Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového,
územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému
uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda
by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
Hlavní důvody neplatnosti
§ 580
(1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož
i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
(2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco
nemožného.
§ 581
Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému
není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která
ji činí neschopnou právně jednat.
§ 582
(1) Není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo
stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev
vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé
z nich sám o sobě neplatnost ostatních.
(2) Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze
neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu
určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.
Omyl
§ 583
Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden
druhou stranou, je právní jednání neplatné.
§ 584
(1) Týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily
za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci
omylu právo na přiměřenou náhradu.
(2) Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání
neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.
Následky neplatnosti
§ 586
(1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu
určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
(2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje
se právní jednání za platné.
§ 587
(1) Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního
násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k
osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout
neplatnost právního jednání.
(2) Kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí
vždy újmu z toho vzniklou.
Oddíl 7
Relativní neúčinnost
§ 589
(1) Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky
věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka
není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí
osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.
(2) Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu
o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).
§ 590
(1) Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,
a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit
své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,
b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele,
musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo
c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech
došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch
takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův
úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.
(2) Věřitel se může dovolat neúčinnosti kupní nebo směnné smlouvy uzavřené
v posledním roce, musela-li druhá strana poznat v dlužníkově jednání mrhání majetkem,
kterým je dlužníkův věřitel zkracován.
§ 591
Neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel
dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li
se o
a) plnění povinnosti uložené zákonem,
b) obvyklé příležitostné dary,
c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel,
nebo
d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.
§ 592
Stejně jako právní jednání uvedená v § 590 nebo 591 se posoudí i opomenutí,
kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování
nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li
dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo.
§ 593
Vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou,
právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře,
exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může
dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud
se pohledávka vykonatelnou nestane.
§ 594
(1) Neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem
právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici
nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.
(2) Vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen
tehdy, jestliže
a) právnímu nástupci musely být známy okolnosti, pro něž by se
věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání,
b) právní nástupce nabyl právo bezúplatně, anebo
c) je právním nástupcem osoba blízká, ledaže jí v době, kdy právo
po předchůdci nabyla, nemusely být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat
neúčinnosti právního jednání.
§ 595
(1) Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se
uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo.
Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.
(2) Kdo je zavázán plnit, považuje se za nepoctivého držitele; jeho
dědic nebo jiný všeobecný právní nástupce však jen tehdy, jestliže mu musely být
známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního jednání.
(3) Poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto
plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. To neplatí, mohl-li se věřitel dovolat
neúčinnosti právního jednání, i kdyby se stalo za úplatu.
§ 596
Nabyla-li třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci
uspokojení, takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten,
proti němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož
držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody.
§ 597
(1) Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může se jí
zprostit uspokojením věřitelovy pohledávky za dlužníkem. Může tak učinit i předtím,
než se věřitel neúčinnosti dovolá.
(2) Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může od dlužníka
požadovat vrácení vzájemného plnění nebo splnění pohledávky oživlé následkem toho,
že se věřitel dovolal neúčinnosti.
§ 598
Dovolává-li se neúčinnosti téhož právního jednání více věřitelů, nemůže
být od povinné osoby požadováno v souhrnu více, než stanoví § 595 a 596.
§ 599
(1) Dovolá-li se věřitel neúčinnosti právního jednání týkajícího se
věci zapsané ve veřejném seznamu, může spolu s předložením odpůrčí žaloby a důkazu
o jejím podání žádat orgán pověřený vedením takového seznamu, aby v něm poznamenal
dovolání se neúčinnosti právního jednání.
(2) Vyhoví-li soud žalobě, má rozsudek účinky i proti osobám, které
po provedení poznámky nabyly věc nebo právo k věci v takovém seznamu zapsané.
Díl 2
Právní události
§ 600
Všeobecné ustanovení
Zákon stanoví, která práva a které povinnosti vznikají, mění se nebo
zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby. Takový následek může též
určit ujednání stran.
Význam času
§ 601
(1) Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude
se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne
koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu.
(2) Podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné
návaznosti, nastává oboje v týž okamžik. Není-li ujednáno nebo stanoveno něco jiného,
nastane takový právní účinek koncem dne.
Počítání času
§ 605
(1) Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po
skutečnosti rozhodné pro její počátek.
(2) Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá
na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost,
od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne
konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.
§ 606
(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho patnáctý
den.
(2) Je-li lhůta nebo doba určena na jeden nebo více měsíců a část měsíce,
počítá se část měsíce naposled.
Díl 3
Promlčení a prekluze
Oddíl 1
Promlčení
Pododdíl 1
Všeobecná ustanovení
§ 609
Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník
není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat
vrácení toho, co plnil.
§ 610
(1) K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo
promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se
k tomu.
(2) Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy
nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení
mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého
právního jednání.
§ 611
Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených
zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.
§ 612
V případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest,
soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené
na těchto právech.
§ 613
Právo na výživné se nepromlčuje, práva na jednotlivá opětující se
plnění však promlčení podléhají.
§ 614
Nepromlčuje se vlastnické právo ani právo domáhat se rozdělení společné
věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení reálného břemene.
§ 615
(1) Je-li splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se
zástavní právo dříve než pohledávka. Promlčení pohledávky nebrání zástavnímu věřiteli
v uspokojení ze zástavy.
(2) Zástavní právo se nepromlčí, dokud má zástavní věřitel movitou
zástavu u sebe, popřípadě dokud ji pro něho opatruje třetí osoba.
(3) Má-li věřitel zadržovací právo, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.
§ 616
Při poskytnutí jistoty převodem práva není promlčení pohledávky důvodem
pro zpětný převod práva osobě, která jistotu poskytla.
§ 617
(1) I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva
při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k
téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě.
(2) I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva
při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí
lhůty.
§ 618
Promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku
zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav
vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.
Počátek promlčecí lhůty
§ 619
(1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne
promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
(2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla
o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět
měla a mohla.
§ 620
(1) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva
na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí
obdobně i pro odčinění újmy.
(2) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva
na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 zahrnují vědomost o škodě,
vadě a totožnosti výrobce.
§ 621
Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na
vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo,
a o osobě povinné k jeho vydání.
§ 622
Jedná-li se o újmu na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný,
počne promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným. Nenabude-li
plné svéprávnosti, nepočne promlčecí lhůta běžet, dokud mu po dovršení zletilosti
nebude jmenován opatrovník.
§ 623
Při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého
dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího
plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného
dílčího plnění.
§ 624
U práva na vydání peněžních prostředků uložených na účtu nebo představujících
vklad počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy smluvní závazek zanikl.
§ 625
U práva vzniklého z celkového zničení nebo ztráty dopravované věci
počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy zásilka měla být příjemci doručena. Byla-li
však dopravovaná věc jen poškozena nebo byla-li doručena opožděně, počne promlčecí
lhůta běžet ode dne doručení zásilky.
§ 626
U práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden
rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo
na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči
pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu
nebo jinou újmu.
Pododdíl 2
Délka promlčecí lhůty
Obecná ustanovení
§ 629
(1) Promlčecí lhůta trvá tři roky.
(2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let
ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.
§ 630
(1) Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou
ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však
v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let.
(2) Je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší
strany, nepřihlíží se k ujednání. Nepřihlíží se ani k ujednání kratší promlčecí lhůty,
jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o
právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti.
Zvláštní ustanovení
§ 631
Bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset
let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.
§ 632
Bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno
nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let.
Bylo-li však do veřejného seznamu zapsáno právo, které se vykonává jen zřídka, vyžaduje
se, aby osoba, které právo náleží, měla v průběhu deseti let alespoň třikrát příležitost
je vykonat a nikdy je nevykonala; nevyskytne-li se v průběhu deseti let příležitost
právo vykonat třikrát, prodlužuje se promlčecí lhůta, dokud nebude využita žádná
ze tří příležitostí.
§ 633
(1) Brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva, promlčí
se věcné břemeno, pokud oprávněná osoba neuplatní své právo do tří let.
(2) Právo na jednotlivé plnění z reálného břemene se promlčuje
jako pohledávka.
§ 634
Právo požadovat, aby soud určil na základě smlouvy o smlouvě budoucí
obsah budoucí smlouvy, se promlčí za jeden rok od posledního dne lhůty, kdy měla
být budoucí smlouva uzavřena. To platí i v případě, že bylo ujednáno, že určitou
náležitost smlouvy určí třetí osoba nebo soud.
§ 635
(1) Jedná-li se o životní pojištění, promlčí se právo na pojistné
plnění za deset let.
(2) Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí
nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.
§ 636
(1) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději
za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.
(2) Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo
na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To
platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství
spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém
či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.
(3) Pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví
se odstavce 1 a 2 nepoužijí.
§ 637
Právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 se
promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy výrobce uvedl vadný výrobek na trh.
§ 638
(1) Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději
za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.
(2) Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo
na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.
§ 639
Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne,
kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí
se právo za deset let od posledního dne určené doby.
§ 640
Právo přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci se promlčí za deset
let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
§ 641
Bylo-li v uznání dluhu nebo v rozhodnutí orgánu veřejné moci plnění
rozloženo na jednotlivá dílčí plnění, platí desetiletá promlčecí lhůta i pro tato
dílčí plnění a počíná běžet ode dne dospělosti každého dílčího plnění. Dospěje-li
nesplněním některého dílčího plnění celý dluh, počne promlčecí lhůta běžet ode dne
dospělosti nesplněného dílčího plnění.
§ 642
Byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu
veřejné moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se
plnění, které dospěly po uznání dluhu nebo po přiznání práva.
§ 643
(1) Přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve
uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno.
(2) Byla-li právnická osoba obnovena, skončí jejím věřitelům promlčecí
lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy byl zápis právnické osoby ve veřejném
rejstříku obnoven.
Pododdíl 3
Běh promlčecí lhůty
§ 645
Vyžaduje-li se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo opatrovníka,
počne promlčecí lhůta běžet ohledně práva takové osoby nebo ohledně práva proti ní
až ode dne, kdy zákonného zástupce nebo opatrovníka získá. Již započatá lhůta běží
dále, avšak neskončí dříve, než uplyne jeden rok po odpadnutí překážky.
§ 646
Mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství
trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti,
mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem
a poručníkem.
§ 647
V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka
o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté,
co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li
promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.
§ 648
Uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci
a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu
již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení
exekuce.
§ 649
Uplatní-li věřitel u orgánu veřejné moci vzájemné právo a vztahují-li
se obě práva k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti
na sobě, přestává běžet promlčecí lhůta dnem, kdy bylo zahájeno řízení ohledně toho
práva, proti němuž vzájemné právo směřuje. V ostatních případech přestává promlčecí
lhůta běžet dnem, kdy bylo vzájemné právo uplatněno.
§ 650
Promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo
uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem nebo
osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl.
Pododdíl 4
Obnovení nároku a běh nové promlčecí lhůty
§ 653
(1) Bylo-li právo již promlčeno a uznal-li dlužník svůj dluh, nárok
se obnoví a počne běžet nová promlčecí lhůta ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li
však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního
dne určené doby.
(2) Bylo-li právo, ačkoli bylo již promlčeno, přiznáno rozhodnutím
orgánu veřejné moci, použije se odstavec 1 obdobně.
ČÁST DRUHÁ
RODINNÉ PRÁVO
HLAVA I
MANŽELSTVÍ
Díl 1
Všeobecné ustanovení
Díl 2
Vznik manželství
§ 656
(1) Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže
a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu vstupují
do manželství.
(2) Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou
svědků.
§ 657
(1) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně
před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná
se o občanský sňatek.
(2) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně
před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního
předpisu (dále jen „oprávněná církev“), jedná se o církevní sňatek.
§ 658
(1) Jedná-li se o občanský sňatek, jiný právní předpis stanoví, kdo je
orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad.
(2) Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba
pověřená oprávněnou církví.
§ 659
Manželství se uzavírá tak, že osoba jednající za orgán veřejné moci,
anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům jako oddávající
otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství; kladnou odpovědí obou snoubenců
vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují
svou sňatečnou vůli.
§ 660
Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že
a) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným,
b) si oba svá příjmení ponechají, nebo
c) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten,
jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém
místě připojovat své dosavadní příjmení.
§ 661
(1) Ponechají-li si snoubenci svá dosavadní příjmení, prohlásí při sňatečném
obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmením jejich společných dětí.
(2) Ponechali-li si manželé svá dosavadní příjmení, mohou i později učinit
prohlášení orgánu veřejné moci, že se dohodli na společném příjmení jednoho z nich
nebo na příjmení podle § 660 písm. c).
(3) Mají-li manželé příjmení podle § 660 písm. c), mohou i později učinit
prohlášení orgánu veřejné moci, že jeden z nich od připojovaného příjmení upouští.
(4) Mají-li manželé společné příjmení, mohou i později učinit prohlášení
orgánu veřejné moci, že jeden z nich bude ke společnému příjmení na druhém místě
připojovat příjmení, které měl před uzavřením manželství.
§ 662
(1) Má-li v případě volby podle § 660 písm. c) snoubenec, jehož příjmení
nemá být příjmením společným, připojované příjmení, může jako připojované příjmení
zvolit pouze první příjmení.
(2) Volba podle § 660 písm. c) není možná, má-li již snoubenec, jehož
příjmení bude příjmením společným, připojované příjmení.
§ 663
(1) Jedná-li se o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě,
které k tomu určí orgán veřejné moci provádějící sňatečný obřad; přihlíží při tom
k vůli snoubenců.
(2) Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě
určeném vnitřními předpisy oprávněné církve.
§ 664
(1) O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci,
v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující
jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství; jiný právní předpis stanoví,
jaké doklady je třeba předložit.
(2) Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout,
je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 665
Snoubenci při sňatečném obřadu uvedou, dříve než učiní sňatečný projev
vůle, že jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem
znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého
bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.
§ 666
(1) Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit
oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství
uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že snoubenci splnili všechny
požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství. Od vydání tohoto osvědčení do
sňatečného obřadu nesmí uplynout více než šest měsíců.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních
dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo
manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle
jiného právního předpisu.
§ 667
(1) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může sňatečný obřad provést
každý orgán podle § 658, popřípadě jiný úřad stanovený jiným právním předpisem, a
to na kterémkoli místě; to platí obdobně i pro církevní sňatek. Mimo území České
republiky může sňatečný obřad provést také velitel námořního plavidla plujícího pod
státní vlajkou České republiky nebo velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku
v České republice a je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky
rovněž velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 není třeba předložit doklady jinak
potřebné; přítomnosti matrikáře není zapotřebí.
§ 668
Státní občan České republiky může mimo území republiky uzavřít manželství
také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky.
§ 669
(1) Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož správním
obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho
ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec.
(2) Plná moc musí obsahovat údaje osvědčující totožnost a další rozhodné
skutečnosti týkající se obou snoubenců a zmocněnce a prohlášení o příjmení. Musí
v ní být rovněž uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky, které by jim bránily
uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání
budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.
Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na ní musí být úředně ověřen.
(3) Odvolání plné moci je účinné jen tehdy, dozví-li se o něm druhý snoubenec
dříve, než učiní svůj sňatečný projev vůle.
§ 670
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady
právní následky.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.
§ 671
Způsobilost uzavřít manželství
Manželství může uzavřít každý, pokud mu v tom nebrání zákonná překážka
podle § 672 až 676.
Zákonné překážky manželství
§ 672
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný.
(2) Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství
nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku, jsou-li pro
to důležité důvody.
§ 674
Manželství nemůže uzavřít osoba, která již dříve uzavřela manželství,
ani osoba, která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného
svazku uzavřeného v zahraničí, a toto manželství, registrované partnerství nebo jiný
obdobný svazek uzavřený v zahraničí trvá.
Díl 3
Zdánlivé manželství a neplatnost manželství
Oddíl 1
Zdánlivé manželství
§ 677
(1) Manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly
uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném
obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je
k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat.
(2) V případě církevního sňatku náleží k těmto náležitostem i skutečnost
uzavření sňatku před orgánem oprávněné církve. Neprovádí-li se sňatečný obřad v případě
přímého ohrožení života snoubence, jsou těmito skutečnostmi i osvědčení matričního
úřadu, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství, jakož
i že mezi vydáním tohoto osvědčení a uzavřením sňatku uplynula doba nejvýše šest
měsíců.
§ 679
(1) Neprodleně poté, kdy soud určí, že manželství není, rozhodne soud
o otcovství ke společnému dítěti i o povinnostech a právech rodičů k němu.
(2) Majetkové povinnosti a práva muže a ženy se posoudí jednotlivě
podle své povahy. Nelze-li jinak, použijí se ustanovení o bezdůvodném obohacení.
V těchto záležitostech je třeba brát ohled na muže nebo ženu jednající v dobré víře,
jakož i na práva a právní zájmy společných dětí a třetích osob.
Oddíl 2
Neplatnost manželství
§ 680
Došlo-li k uzavření manželství, přestože tomu bránila zákonná překážka,
soud prohlásí manželství za neplatné na návrh každého, kdo na tom má právní zájem,
ledaže manželství bránila překážka omezené svéprávnosti.
§ 681
Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné.
Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené.
§ 683
Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud bylo uzavřeno nezletilým,
který není plně svéprávný, nebo osobou, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena,
a bylo počato dítě, které se narodilo živé.
§ 684
(1) Soud prohlásí manželství za neplatné na návrh manžela, jehož projev
vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití násilí nebo
vyhrožováním násilím nebo jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn jen
v důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání.
Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tak manžel mohl vzhledem
k okolnostem nejdříve učinit, popřípadě kdy se dozvěděl o pravém stavu věcí.
(2) V případě stanoveném v odstavci 1 prohlásí soud manželství za neplatné,
třebaže zaniklo smrtí manžela dříve, než skončilo řízení o neplatnost manželství
zahájené na návrh druhého manžela, nebo pokud potomci manžela, který podal návrh
na prohlášení manželství za neplatné, navrhnou do jednoho roku po jeho smrti, aby
soud prohlásil manželství za neplatné.
§ 685
Soud prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu, a to i v případě,
že již zaniklo, pokud bylo uzavřeno
a) osobou, která již dříve uzavřela manželství, nebo která již
dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného
v zahraničí, pokud takové manželství, partnerství nebo jiný obdobný svazek trvá,
b) mezi předkem a potomkem, mezi sourozenci nebo mezi osobami,
jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.
§ 686
(1) O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství bylo prohlášeno
za neplatné, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v
době po prohlášení manželství za neplatné platí ustanovení o povinnostech a právech
rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech
v době po rozvodu obdobně.
(2) Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné podle § 684, je při rozhodování
o majetkových povinnostech a právech třeba brát ohled na toho, kdo jednal v dobré
víře.
Díl 4
Povinnosti a práva manželů
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 687
(1) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.
(2) Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu,
být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné
společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.
§ 688
Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech
a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních
a podobných činnostech.
§ 689
Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných
činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte, které
nenabylo plné svéprávnosti a které žije spolu s manžely v rodinné domácnosti, a popřípadě
dalších členů rodiny.
§ 690
Uspokojování potřeb rodiny
Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné
domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak,
aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových
plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.
§ 691
(1) Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady
své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.
(2) Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému
mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti
a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou
domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je
tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné
domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti
a dobrých mravů.
§ 692
Rozhodování o záležitostech rodiny
(1) O záležitostech rodiny, včetně volby umístění rodinné domácnosti,
popřípadě domácnosti jednoho z manželů a dalších členů rodiny, především dětí, které
nenabyly plné svéprávnosti, a o způsobu života rodiny, se mají manželé dohodnout.
(2) Nedohodnou-li se manželé o podstatné záležitosti rodiny, může soud
na návrh jednoho z nich nahradit svým rozhodnutím souhlas druhého manžela, odmítá-li
svůj souhlas v takové záležitosti rodinného života bez vážného důvodu a v rozporu
se zájmem rodiny, anebo není-li schopen vůli projevit. Soud však vede manžele především
k dohodě.
Obstarávání záležitostí rodiny
§ 694
(1) V běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela
zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně; to neplatí, sdělil-li manžel,
který právně nejednal, předem třetí osobě, že s právním jednáním nesouhlasí. Také
soud může na návrh manžela pro něho vyloučit následky budoucího právního jednání
druhého manžela vůči třetím osobám. Taková opatření se netýkají právních jednání,
jimiž manžel obstarává běžně nezbytné životní potřeby rodiny a jejích členů, zejména
dětí, které nenabyly plné svéprávnosti.
(2) V ostatních záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela
zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně, dal-li druhý manžel k právnímu
jednání manžela souhlas; ustanovení § 692 odst. 2 se použije obdobně. Nedovolá-li
se však manžel, který s právním jednáním druhého manžela nesouhlasí, pomoci soudu
předem, může se dovolat neplatnosti takového právního jednání.
(3) Nežijí-li manželé spolu za situace uvedené v § 691 odst. 2, právní
jednání jednoho manžela v záležitostech rodiny druhého manžela bez jeho souhlasu
nezavazuje ani neopravňuje.
§ 695
Ustanovení § 693 a 694 se nepoužijí pro záležitosti upravené ustanoveními
o majetkovém právu manželském.
§ 696
Vzájemné zastupování manželů
(1) Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech.
(2) Manžel právo uvedené v odstavci 1 nemá, sdělí-li předem manžel,
který má být zastoupen, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo má v úmyslu
právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí, anebo zruší-li soud na návrh manžela
zástupčí právo druhého manžela.
(3) Právo uvedené v odstavci 1 manžel nemá ani tehdy, nežijí-li manželé
spolu za situace uvedené v § 691 odst. 2.
§ 697
Výživné mezi manžely
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který
oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi
manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.
(2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení
o výživném.
Obvyklé vybavení rodinné domácnosti
§ 698
(1) Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí,
které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů; přitom není
rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich.
(2) K nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné
domácnosti, potřebuje manžel souhlas druhého manžela; to neplatí, jedná-li se o věc
zanedbatelné hodnoty.
(3) Manžel se může dovolat neplatnosti právního jednání, jímž druhý
manžel s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, naložil bez
jeho souhlasu.
§ 699
(1) Opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale
a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému vybavení
rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům společně, si manželé
rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v takovém případě se použijí
obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
(2) Potřebuje-li manžel to, co patří k obvyklému vybavení rodinné
domácnosti, zejména také pro společné nezletilé dítě manželů, které nenabylo plné
svéprávnosti a vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, nebo pro nezletilé dítě,
které nenabylo plné svéprávnosti, bylo svěřeno do společné péče manželů žijící v
rodinné domácnosti a v rodinné domácnosti zůstalo, odstavec 1 se nepoužije.
Rodinný závod
§ 700
(1) Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé
nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby
s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto
osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí
jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.
(2) Ustanovení o právech a povinnostech členů rodiny zúčastněných
na provozu rodinného závodu se nepoužijí v případech, kdy jsou tyto práva a povinnosti
upraveny společenskou smlouvou včetně zakladatelského právního jednání o založení
obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a
ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru, popřípadě jinou obdobnou smlouvou.
Jsou-li členy rodiny zúčastněnými na provozu rodinného závodu manželé, použijí se
před ustanoveními o rodinném závodu přednostně ustanovení tohoto zákona o manželském
majetkovém právu.
§ 701
Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí
na zisku z něho i na věcech z tohoto zisku nabytých, jakož i na přírůstcích závodu
v míře odpovídající množství a druhu své práce. Vzdát tohoto práva se může jen osoba
plně svéprávná osobním prohlášením; prohlášení vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 702
Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků,
jakož i rozhodnutí týkající se záležitosti mimo obvyklé hospodaření včetně změn základních
zásad závodního provozu nebo jeho zastavení se přijímají většinou hlasů členů rodiny
zúčastněných na provozu rodinného závodu. Je-li mezi nimi osoba, která není plně
svéprávná, zastupuje ji při hlasování zákonný zástupce, pokud je nezletilá, jinak
opatrovník.
§ 703
Účastenství na provozu rodinného závodu se váže na osobu člena rodiny
a nelze je přenést na jiného, ledaže se jedná o některého z členů rodiny uvedených
v § 700 odst. 1 a souhlasí s tím všichni členové rodiny, kteří již jsou na provozu
rodinného závodu zúčastněni.
§ 704
(1) Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem,
má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednostní právo.
(2) Má-li být rodinný závod zcizen, má k němu člen rodiny zúčastněný
na jeho provozu předkupní právo, ledaže bylo ujednáno něco jiného. To platí i v případě,
že má být zcizen spoluvlastnický podíl na rodinném závodu nebo že má být zcizena
věc, která má podle své povahy a dosavadního určení provozu rodinného závodu trvale
sloužit.
§ 705
(1) Zcizením závodu účastenství na provozu rodinného závodu zanikne.
(2) Členu rodiny zanikne účastenství na provozu rodinného závodu
i v případě, že přestane vykonávat práci pro rodinu nebo v rodinném závodě, anebo
že se změní právní důvod, ze kterého pokračuje ve výkonu práce v rodinném závodu.
§ 706
Zaniklo-li účastenství na provozu rodinného závodu, lze platbu členu
rodiny na provozu závodu dosud zúčastněnému rozložit do splátek, pokud to bude ujednáno
nebo pokud to schválí soud. Není-li pro rozložení platby do splátek rozumný důvod,
soud placení ve splátkách neschválí, popřípadě rozhodne o neplatnosti ujednání o
splátkách.
Oddíl 2
Manželské majetkové právo
§ 708
(1) To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno
z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“).
To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.
(2) Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu,
anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.
Zákonný režim
§ 709
(1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů
nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co
a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů,
b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže
dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,
c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých
přirozených právech,
d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho
výlučnému vlastnictví,
e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo
ztrátu svého výhradního majetku.
(2) Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně
jednomu z manželů.
(3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti
nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti
nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím
podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého
manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
§ 710
Součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství,
ledaže
a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů,
a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo
b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž
se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
§ 711
(1) O nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí
obecná ustanovení tohoto zákona.
(2) Částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní
a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel,
který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.
(3) Pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z manželů, které
se mají stát součástí společného jmění, se součástí společného jmění stávají dnem
splatnosti.
Správa v zákonném režimu
§ 713
(1) Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky,
udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden
z nich podle dohody.
(2) Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi
náleží oběma manželům společně a nerozdílně.
(3) Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí
jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.
§ 714
(1) V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí,
které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden
manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v
rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli
projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.
(2) Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě,
kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.
§ 715
(1) Má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho
z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou
majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého
manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání.
(2) Má-li být součást společného jmění použita k nabytí podílu v
obchodní společnosti nebo družstvu, nebo je-li důsledkem nabytí podílu ručení za
dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým
poměrům manželů, platí odstavec 1 obdobně.
Smluvený režim
§ 716
(1) Snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim
odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla
své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se
pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.
(2) Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné
listiny.
§ 717
(1) Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu
vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření
nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených
jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku
manželství.
(2) Smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu;
taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech společného
jmění v dosavadním režimu.
§ 718
(1) Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli
věci, ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku
zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů.
Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí
jmění rozdílně od zákonného režimu.
(2) Smlouvou lze rovněž uspořádat majetkové poměry pro případ zániku
manželství; jedná-li se o uspořádání pro případ zániku manželství smrtí, považuje
se v této části smlouva za smlouvu dědickou, má-li její náležitosti.
(3) Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení
rodinné domácnosti, ledaže jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítá se vrátit.
§ 719
(1) Smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit
schopnost manžela zabezpečovat rodinu.
(2) Smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem
nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva
uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky.
§ 720
(1) Smlouva snoubenců o manželském majetkovém režimu nabývá účinnosti
uzavřením manželství. Týká-li se smlouva již existující věci zapsané do veřejného
seznamu, lze provést do tohoto seznamu zápis změny až po uzavření manželství.
(2) Týká-li se smlouva manželů o manželském majetkovém režimu již
existující věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá smlouva v této části účinky
vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu, ledaže tento zákon stanoví jinak.
§ 721
(1) Smlouva o manželském majetkovém režimu se zapíše do veřejného
seznamu, je-li to v ní ujednáno; jinak na žádost obou manželů. Do seznamu se zapíše
vše, co mění zákonný majetkový režim manželů.
(2) Zápis provede bez zbytečného odkladu ten, kdo smlouvu sepsal,
a není-li to možné, ten, kdo seznam vede.
Správa ve smluveném režimu
§ 722
(1) Snoubenci i manželé mohou uzavřít smlouvu o správě toho, co je
součástí společného jmění, která se odchyluje od ustanovení § 713 a 714; ustanovení
§ 719 a 720 platí i pro tuto smlouvu.
(2) Smlouva podle odstavce 1 obsahuje ujednání o tom, který manžel
bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem.
§ 723
(1) Manžel, který spravuje společné jmění, právně jedná v záležitostech
týkajících se společného jmění samostatně, a to i v soudním nebo jiném řízení, ledaže
je dále stanoveno jinak.
(2) Manžel, který spravuje všechno společné jmění, může právně
jednat jen se souhlasem druhého manžela
a) při nakládání se společným jměním jako celkem,
b) při nakládání s obydlím, v němž je rodinná domácnost manželů,
je-li toto obydlí součástí společného jmění, nebo které je obydlím jednoho z nich,
anebo obydlím nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a o něž manželé
pečují, jakož i při ujednání trvalého zatížení nemovité věci, která je součástí společného
jmění.
(3) Ustanovení § 714 odst. 2 platí obdobně.
Režim založený rozhodnutím soudu
§ 724
(1) Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění
zruší nebo zúží jeho stávající rozsah.
(2) Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje
zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně
tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel
soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být
shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem
právnické osoby.
§ 726
(1) Soud může společné jmění poté, co je zrušil, obnovit; soud tak
rozhodne zejména, když pominou důvody zrušení společného jmění. To platí i v případě,
že manžel navrhne, aby společné jmění, jehož rozsah byl zúžen, bylo rozšířeno do
zákonného rozsahu.
(2) Zaniklo-li společné jmění na základě zákona, soud jej na návrh
manžela obnoví, pokud je to v zájmu obou manželů.
§ 727
(1) Rozhodnutím soudu nelze vyloučit ani změnit ustanovení upravující
obvyklé vybavení rodinné domácnosti.
(2) Rozhodnutí soudu o změně, zrušení nebo obnovení společného jmění
nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se obsahem
nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by s rozhodnutím souhlasila.
§ 728
Správa v režimu založeném rozhodnutím soudu
Jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve
zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti, a snoubenci
nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co je součástí společného jmění, může
soud na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění spravováno.
Režim oddělených jmění
Ochrana třetích osob
§ 731
Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění,
může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.
§ 732
Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela,
který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu
dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl
dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i
v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu
jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě
před uzavřením manželství.
§ 733
Zavázal-li se jeden z manželů v době, od které do změny nebo vyloučení
zákonného majetkového režimu, ať smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, uplynulo
méně než šest měsíců, může být pohledávka jeho věřitele uspokojena ze všeho, co by
bylo součástí společného jmění, kdyby ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu
nedošlo.
§ 734
Je-li smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, kterými byl zákonný
majetkový režim změněn nebo vyloučen, dotčeno právo třetí osoby, zejména věřitele,
může tato osoba své právo uplatnit u příležitosti vypořádání toho, co bylo dříve
součástí společného jmění, stejně, jako by ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu
nedošlo; přitom se použije § 742.
§ 735
Zvláštní ustanovení
Neuzavřou-li spolu manželé, kteří mají v úmyslu dosáhnout rozvodu manželství
způsobem uvedeným v § 757, dohodu o uspořádání majetkových povinností a práv pro
případ rozvodu, v níž pod podmínkou, že manželství bude rozvedeno, rovněž ujednají,
jak budou v době odděleného hospodaření nabývat práva a zavazovat se, platí pro dobu
odděleného hospodaření manželů ustanovení o společném jmění přiměřeně, ledaže tento
zákon stanoví jinak.
Vypořádání společného jmění
§ 736
Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho
stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich
vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí
se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.
§ 737
(1) Vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li
její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je
vypořádání vůči ní neúčinné.
(2) Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.
§ 738
(1) Dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění
bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před
anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání
věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části
týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu.
(2) Platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných
majetkových povinností a práv.
§ 739
(1) Dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena
za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou
formu i smlouva o převodu vlastnického práva.
(2) Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li
o to jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali.
§ 740
Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout,
aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení,
zrušení nebo zániku společného jmění.
§ 741
Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného
jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani
nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí
manželé vypořádali tak, že
a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který
je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,
b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém
spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,
c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně
oběma; jejich podíly jsou stejné.
§ 742
(1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li
se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:
a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,
b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo
vynaloženo na jeho výhradní majetek,
c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co
ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,
d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu,
zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí
a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.
(2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní
majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo
na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená
podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo,
zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl
náklad vynaložen.
Některá ustanovení o bydlení manželů
§ 743
(1) Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.
(2) Žádá-li manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné domácnosti,
má mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro setrvání převažují nad důvody pro tuto
změnu.
(3) Manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně.
Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné
domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.
§ 744
Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní
právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne
uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů
takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.
§ 745
(1) Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů
ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo
bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy
vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně
i v případě jiného obdobného závazkového práva.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, ujednají-li si manželé něco
jiného.
§ 746
(1) Mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou
zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.
(2) Manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého manžela.
§ 747
(1) Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem,
ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu
je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít
všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu
druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému
bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže
zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.
(2) Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem
1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.
§ 748
(1) Mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém
se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, platí § 747 odst. 1 věta první
obdobně. Manžel nesmí bez souhlasu druhého manžela nájem ukončit, nebo jej omezit
právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny.
(2) Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem
1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.
§ 750
(1) Dohodnou-li se manželé, popřípadě snoubenci, odchylně od ustanovení
§ 747 a 748, nesmí dohoda zhoršit postavení jejich společného nezletilého dítěte,
které nenabylo plné svéprávnosti, které žije s nimi v rodinné domácnosti a vůči kterému
mají vyživovací povinnost, popřípadě nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti
a bylo svěřeno do společné péče manželů nebo jednoho z nich; dohoda se dále nesmí
dotknout práv třetích osob, ledaže s takovou dohodou souhlasily.
(2) Dohoda i souhlas třetích osob podle odstavce 1 vyžadují písemnou
formu.
Zvláštní ustanovení proti domácímu násilí
§ 751
(1) Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě,
v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu
tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti
manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na
určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet.
(2) Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se jedná
o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení manželé bydlí
společně jinde než v rodinné domácnosti.
Díl 5
Zánik manželství
Oddíl 2
Rozvod manželství
§ 755
(1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale
a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
(2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství
rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu
a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti,
který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí
i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na
dobu po rozvodu, nebo
b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských
povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná
újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže
manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.
(3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud
manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
§ 756
Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu
manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
§ 757
(1) Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá
druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství,
dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství
a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud
a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden
rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,
b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo
plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu
a soud jejich dohodu schválil,
c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého
bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.
(2) Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a
podpisy musí být úředně ověřeny.
Oddíl 3
Následky zániku manželství
§ 759
Příjmení rozvedeného manžela
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců
po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení.
To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že
bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze
svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.
Výživné rozvedeného manžela
§ 760
(1) Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost
má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel
v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat,
zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo
skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
(2) Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel,
jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda
a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože
mu v tom nebránila závažná překážka,
b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením
s vlastním majetkem,
c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o
rodinnou domácnost,
d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo
osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
e) je dán jiný obdobně závažný důvod.
(3) Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná
ustanovení o výživném.
§ 761
(1) Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se
řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné nahradí
odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného.
(2) Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný
bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.
§ 762
(1) Nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může
manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil
a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací
povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé
měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v
tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však
po dobu tří let od rozvodu.
(2) Dopustil-li se bývalý manžel vůči druhému manželovi jednání,
které naplňuje znaky domácího násilí, nemá právo na výživné podle odstavce 1, ač
by jinak podmínky přiznání práva na výživné splňoval.
Majetkové povinnosti a práva při zániku manželství
§ 764
(1) Zanikne-li manželství smrtí manžela, posoudí se majetkové povinnosti
a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví podle toho majetkového režimu,
který existoval mezi manžely, popřípadě i podle pokynů, které zemřelý manžel ještě
za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil; jinak se použijí pravidla
uvedená v § 742, s výjimkou § 742 odst. 1 písm. c), ledaže se pozůstalý manžel dohodne
s dědici o vypořádání jinak.
(2) Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, posoudí se jeho majetkové
povinnosti a práva ke dni, který je v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého uveden jako
den jeho smrti.
Bydlení po zániku manželství
§ 766
(1) Zaniklo-li manželství smrtí manžela a manželé měli společné nájemní
právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, zůstane nájemcem
bytu pozůstalý manžel. Svědčilo-li manželům k domu nebo bytu společně jiné závazkové
právo, zůstane oprávněným pozůstalý manžel.
(2) Zaniklo-li manželství smrtí manžela a nájemní právo k domu nebo
bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost manželů, měl jen jeden z nich, použijí
se ustanovení o nájmu bytu.
§ 767
(1) Zaniklo-li manželství smrtí manžela, který měl k domu nebo bytu,
v němž se nacházela rodinná domácnost manželů, výhradní právo umožňující v domě nebo
bytě bydlet, a bylo-li to jiné právo než závazkové, zatímco druhý manžel měl v domě
nebo bytě právo bydlení, zanikne tomuto manželu právo bydlení, pokud výhradní právo
zemřelého manžela přešlo na jinou osobu než na pozůstalého manžela. To neplatí, nelze-li
na pozůstalém manželu spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil.
(2) Je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto,
že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali,
nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý
manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na
návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu
bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale
schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto
právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.
(3) Měl-li pozůstalý manžel právo bydlet z jiného důvodu, použijí
se odstavce 1 a 2 obdobně.
§ 768
(1) Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu,
v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li
se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle
okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě
žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za
ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla
svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé
pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném
postavení.
(2) Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam
bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle
odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet
nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo
plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené,
které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo
bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.
§ 769
Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu,
v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a
manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který
má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než
právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu
právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné
závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst.
2 platí obdobně.
§ 770
Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě právo
bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování
toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo
bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo
odvozeno.
HLAVA II
PŘÍBUZENSTVÍ A ŠVAGROVSTVÍ
Díl 1
Všeobecná ustanovení
Příbuzenství
§ 772
(1) Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochází-li jedna od druhé.
(2) Osoby jsou příbuzné ve vedlejší linii, mají-li společného předka,
ale přitom nepocházejí jedna od druhé.
§ 773
Stupeň příbuzenství mezi dvěma osobami se určuje podle počtu zrození,
jimiž v linii přímé pochází jedna od druhé a ve vedlejší linii obě od svého nejbližšího
společného předka.
§ 774
Švagrovství
Vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými
druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem,
v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství
smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.
Díl 2
Poměry mezi rodiči a dítětem
Oddíl 1
Určování rodičovství
Otcovství
§ 776
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého
dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co
byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, má se za to, že otcem
je manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, co
předchozí manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
§ 777
(1) Narodí-li se dítě v době mezi zahájením řízení o rozvodu manželství
a třístým dnem po rozvodu manželství, a manžel, popřípadě bývalý manžel matky prohlásí,
že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, má se za to,
že otcem je tento muž, připojí-li se matka k oběma prohlášením. Takto lze určit otcovství
i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.
(2) Prohlášení manžela matky dítěte, popřípadě jejího bývalého manžela,
muže, který tvrdí, že je otcem dítěte, a matky dítěte se činí v řízení před soudem,
zahájeném na návrh některého z nich, před matričním úřadem nebo před zastupitelským
úřadem České republiky; návrh lze podat nebo prohlášení učinit nejpozději do uplynutí
jednoho roku od narození dítěte.
(3) K určení otcovství k dítěti podle odstavců 1 a 2 nemůže dojít
dříve, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství.
(4) Jde-li o řízení o neplatnost manželství, použijí se odstavce
1 až 3 obdobně.
§ 778
Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané,
má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas; to platí
i tehdy, narodí-li se dítě v době od zániku manželství nebo jeho prohlášení za neplatné
do uplynutí třístého dne poté.
§ 779
(1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se
za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky
a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již
počato.
(2) Prohlášení se činí osobně před soudem nebo před matričním úřadem.
Nezletilý, který není plně svéprávný, činí prohlášení vždy před soudem.
§ 780
Činí-li prohlášení ten, kdo není plně svéprávný, může je učinit pouze
před soudem. Soud podle okolností případu posoudí, zda ten, kdo není plně svéprávný,
je schopen jednat sám, nebo zda za něho bude jednat jeho opatrovník.
§ 781
Nemůže-li matka pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení
nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, není
možné určit otcovství souhlasným prohlášením.
§ 782
Na prohlášení otcovství jako zvláštní projev vůle se použijí obecná
ustanovení o právním jednání, není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze dovolat
jen ve lhůtě pro popření otcovství.
§ 783
(1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, ani
podle § 779, může matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství
určil soud.
(2) Má se za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil
v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto šedesát a více než tři
sta dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti.
(3) Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh proti opatrovníkovi,
kterého k tomu jmenuje soud.
§ 784
(1) Zemře-li během řízení navrhovatel, může v řízení pokračovat další
k návrhu oprávněný.
(2) Zemře-li během řízení dítě, může do šesti měsíců od jeho smrti
podat návrh též potomek tohoto dítěte, má-li právní zájem na tomto určení.
(3) Zemře-li během řízení domnělý otec, pokračuje řízení proti opatrovníkovi,
kterého k tomu jmenuje soud.
(4) Zemře-li během řízení muž, který tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li
v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.
Popírání otcovství
§ 785
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech
zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce,
popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti let od narození dítěte. Otcovství
popírá vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému;
není-li naživu žádný z nich, manžel toto právo nemá.
(2) Byla-li svéprávnost manžela před uplynutím popěrné šestileté
lhůty omezena tak, že sám otcovství popřít nemůže, může je popřít jeho opatrovník,
kterého pro tento účel jmenuje soud, a to ve lhůtě šesti měsíců od jmenování soudem.
§ 786
(1) Narodí-li se dítě mezi stošedesátým dnem od uzavření manželství
a třístým dnem po jeho zániku nebo prohlášení za neplatné, lze otcovství popřít s
výjimkou uvedenou v ustanovení § 777, jen je-li vyloučeno, aby manžel matky byl otcem
dítěte.
(2) Narodí-li se dítě před stošedesátým dnem od uzavření manželství,
postačí k tomu, aby se nemělo za to, že otcem dítěte je manžel matky, popře-li své
otcovství. To neplatí, souložil-li manžel matky s matkou dítěte v době, od níž do
narození dítěte neprošlo méně než sto šedesát a více než tři sta dní, nebo věděl-li
při uzavření manželství, že je těhotná.
§ 787
Otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým
dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky,
nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické
látky bylo použito. To neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak.
§ 788
Popřel-li pozdější manžel své otcovství k dítěti matky znovu provdané,
počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství dřívějšího manžela dnem následujícím
poté, kdy se dozvěděl o rozhodnutí.
§ 789
Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte
je její manžel. Ustanovení o popření otcovství manželem platí obdobně.
§ 790
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů,
může otcovství k dítěti popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte.
Může tak učinit do šesti měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; dojde-li
k určení otcovství před narozením dítěte, neskončí lhůta dříve než šest měsíců po
jeho narození.
(2) Ustanovení § 785 odst. 1 věta druhá a § 785 odst. 2 platí obdobně.
§ 791
Matka dítěte může popřít, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství
bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, a to ve lhůtách stanovených v § 790 odst.
1 větě druhé.
§ 792
Je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty,
může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a
veřejný pořádek.
§ 793
Vyžaduje-li to zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení
zaručující základní lidská práva, může soud i bez návrhu zahájit řízení o popření
otcovství, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte
takto určený nemůže být jeho otcem. Soud zpravidla současně pozastaví výkon rodičovské
odpovědnosti.
Oddíl 2
Osvojení
Pododdíl 1
Osvojení, osvojitel a osvojované dítě
§ 795
Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem,
jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu.
Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.
§ 796
(1) O osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce
dítě osvojit. K návrhu na osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny připojí navrhovatel
rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením.
(2) O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce
zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.
§ 797
Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé,
zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.
§ 799
(1) Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li
svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které
jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.
(2) Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat
péči o osvojené dítě ve značné míře.
§ 800
(1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně
může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky
vypouští zápis o druhém rodiči.
(2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako
společní osvojitelé.
§ 801
Osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení
v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení
rozhodující.
§ 803
Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový
rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník
zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový
rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.
Pododdíl 2
Souhlas s osvojením
§ 805
O osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte
nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele.
To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.
Souhlas dítěte s osvojením
§ 806
(1) Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je třeba vždy
jeho osobního souhlasu, ledaže je mimo jakoukoli pochybnost, že by byl postup požadující
osobní souhlas osvojovaného dítěte v zásadním rozporu se zájmy dítěte, nebo že dítě
není schopno posoudit důsledky souhlasu.
(2) Dříve než se osvojované dítě vyjádří, soud je řádně poučí o
účelu, obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením.
§ 807
(1) Nedosáhlo-li dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho jménem
souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní
ochrany dětí. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti,
které ho povedou k závěru, že osvojení bude v souladu se zájmy dítěte.
(2) Je-li to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na
jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje.
Souhlas rodičů
§ 810
(1) Souhlas dává rodič osobním prohlášením vůči soudu. Prohlášení
musí splňovat obecné náležitosti právního jednání, je-li však souhlas vázán na splnění
podmínky nebo je-li časově omezený, nepřihlíží se k němu.
(2) Dříve než se rodič vyjádří, soud ho řádně poučí o podstatě
a důsledcích prohlášení souhlasu a o podstatě osvojení.
§ 811
(1) Souhlasu rodiče k osvojení jeho dítěte je třeba i tehdy, nenabyl-li
plné svéprávnosti. Rodič, který ještě nedosáhl věku šestnácti let, nemůže dát souhlas
k osvojení.
(2) Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze,
aby za něho jednal jeho opatrovník; jeho způsobilost dát souhlas posoudí soud podle
obecných ustanovení.
§ 812
Rodič, jehož svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu, může ve
věcech osvojení, včetně udělení souhlasu k osvojení, právně jednat pouze v rozsahu,
ve kterém jeho svéprávnost omezena nebyla.
§ 813
(1) Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve
šest týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení
i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte.
(2) Byl-li souhlas otce nebo matky dán dříve, nepřihlíží se k němu.
§ 814
Není rozhodné, zda byl souhlas k osvojení dán s určením pro určitou
osobu osvojitele, nebo bez takového určení.
§ 815
Byl-li souhlas k osvojení dán s určením pro určitou osobu jako
osvojitele a bude-li návrh na osvojení vzat zpět, nebo zamítnut, pozbude souhlas
účinnosti.
§ 816
Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení
do šesti let ode dne, kdy byl souhlas dán.
§ 817
(1) Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne,
kdy byl dán.
(2) Souhlas k osvojení lze odvolat i po uplynutí tří měsíců
ode dne, kdy byl dán,
a) nebylo-li osvojované dítě ještě předáno do péče osvojitele
před osvojením,
b) má-li být osvojované dítě podle rozhodnutí soudu vydaného
na návrh rodičů vydáno tím, komu bylo svěřeno do péče, protože je v souladu se zájmy
dítěte, aby bylo se svými rodiči.
(3) Pro odvolání souhlasu platí obdobně ustanovení o tom, jak,
vůči komu a s jakými účinky se souhlas k osvojení dává.
§ 818
(1) Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba,
pokud rodič
a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas
k osvojení,
b) není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky
svého jednání nebo je ovládnout, nebo
c) se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu
v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti.
(2) Jsou-li tyto skutečnosti dány u obou rodičů, vyžaduje se k
osvojení souhlas poručníka, popřípadě souhlas opatrovníka, kterého k tomu účelu jmenuje
soud; to platí i v případě, že oba rodiče zemřeli nebo že rodičovství k osvojovanému
dítěti nebylo určeno. Před udělením nebo odmítnutím souhlasu musí být zjištěny všechny
rozhodné skutečnosti týkající se osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly
mít vliv na rozhodnutí o osvojení; zejména se zjistí, zda osvojované dítě má blízké
příbuzné a zda ti mají zájem o dítě pečovat, a vyslechne se i ten, v jehož péči se
osvojované dítě právě nalézá.
§ 819
(1) K osvojení dále není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá
o dítě zájem.
(2) Rodič zjevně nemá o dítě zájem, neprojevuje-li soustavně o
dítě opravdový zájem, a tím trvale zaviněně porušuje své povinnosti rodiče.
§ 820
(1) Má se za to, že nezájem rodiče o dítě je zjevný, trvá-li alespoň
tři měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče
spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálně-právní
ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení
uplynuly alespoň tři měsíce. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout
rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc za podmínek stanovených jiným
právním předpisem.
(2) Poučení podle odstavce 1 se nevyžaduje, opustil-li rodič místo,
kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li se ani za
tři měsíce zjistit místo, kde se rodič zdržuje.
§ 821
(1) Soud rozhoduje ve zvláštním řízení, je-li, nebo není-li třeba
k osvojení souhlasu rodiče.
(2) Rozhodne-li soud, že k osvojení není třeba souhlasu obou rodičů,
je k osvojení zapotřebí souhlasu opatrovníka, kterého soud k tomu účelu jmenuje.
Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti týkající se
osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvojení;
zejména zjistí, má-li osvojované dítě blízké příbuzné, kteří mají zájem o ně pečovat,
a vyslechne toho, v jehož péči se osvojované dítě právě nalézá.
§ 822
(1) Nastaly-li okolnosti, kdy k osvojení není třeba souhlasu rodiče,
nelze přesto o osvojení kladně rozhodnout, je-li tu někdo z blízkých příbuzných dítěte,
který je ochoten a schopen o dítě pečovat a učiní v tomto smyslu návrh soudu.
(2) Soud svěří dítě do péče jeho blízkého příbuzného, je-li to
v souladu se zájmy dítěte a je-li zjevné, že tato osoba je schopna o dítě pečovat.
Pododdíl 3
Péče před osvojením
§ 823
(1) Se souhlasem budoucího osvojitele je možné předat mu osvojované
dítě do péče ihned poté, kdy oba rodiče dali k osvojení souhlas. Souhlasí-li s tím
rodiče, lze dítě předat budoucímu osvojiteli do péče i dříve, jakmile to zdravotní
stav dítěte dovolí. Rodiče osvojovaného dítěte jsou povinni o předání dítěte informovat
orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Péče o dítě v době před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl
dán souhlas k osvojení, není péčí před osvojením. Po tuto dobu má ten, komu bylo
dítě předáno do péče, pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit je;
v záležitostech dítěte, které s touto péčí souvisí, může jednat, jen je-li toho nezbytně
třeba.
§ 824
(1) O předání dítěte do péče podle § 823 rozhodne soud.
(2) Má-li soud za to, že jsou dány okolnosti, kdy k osvojení není
třeba souhlasu rodiče, může použít § 823 odst. 1 obdobně.
§ 825
Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se
pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti; soud
jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže
byl poručník jmenován již dříve. Ustanovení § 929 platí obdobně.
§ 826
Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl souhlas k osvojení dán, může
být osvojované dítě předáno osvojiteli do péče před osvojením. O takovém předání
rozhoduje na návrh osvojitele soud.
§ 827
(1) Soud o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením rozhodne
až poté, co provede šetření ohledně vzájemné vhodnosti dítěte a osvojitele, zejména
se zřetelem na
a) osobnost a zdravotní stav osvojitele i jeho sociální prostředí,
zvláště bydlení a domácnost, jakož i schopnost osvojitele pečovat o dítě a pohnutky
osvojitele k osvojení,
b) osobnost a zdravotní stav dítěte, sociální prostředí, ze kterého
dítě pochází, jakož i jeho statusová práva,
c) etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte a osvojitele,
d) dobu, po kterou bylo dítě v péči osvojitele.
(2) Chce-li dítě osvojit jeden z manželů, soud zjistí, z jakého důvodu
se druhý manžel k návrhu nepřipojil.
§ 828
Bylo-li osvojované dítě již dříve předáno do péče osvojitele, považuje
se jeho další péče za péči před osvojením. Pro péči před osvojením není nutné další
rozhodnutí orgánu veřejné moci.
§ 829
(1) Dříve než bude o osvojení rozhodnuto, musí být osvojované dítě
v péči osvojitele na jeho náklad. Osvojitel má povinnosti a práva osoby, do jejíž
péče je dítě svěřeno podle § 953 až 957.
(2) Péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá po dobu
dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil takový
poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení; tato péče neskončí dříve než uplynutím šesti
měsíců.
(3) Po dobu, v níž je dítě v péči osvojitele, se pozastavuje dříve
stanovená vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti.
§ 830
(1) Podá-li muž, který tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, návrh
na určení otcovství, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o návrhu na určení otcovství
nebude rozhodnuto.
(2) Bylo-li osvojované dítě předáno do péče budoucího osvojitele
podle § 823 a uplynula-li tříměsíční lhůta, ve které lze souhlas k osvojení odvolat,
dříve, než byl návrh podle odstavce 1 podán, použije se § 817 obdobně.
Pododdíl 4
Následky osvojení
§ 832
(1) Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého
rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele.
(2) Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.
§ 833
(1) Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní
rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva
a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče
tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence nebo pozůstalým
manželem po rodiči nebo osvojiteli, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi
osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících
z tohoto poměru.
§ 835
(1) Osvojenec mladší 12 let má příjmení osvojitele; společný osvojenec
manželů má příjmení podle § 860.
(2) Dovršil-li osvojenec 12 let, může osvojitel s jeho souhlasem
před matričním úřadem prohlásit, že osvojenec bude mít příjmení osvojitele, popřípadě
příjmení podle § 860, jde-li o společného osvojence, nebo prohlásit, že osvojenec
bude osvojitelovo příjmení připojovat ke svému příjmení. Má-li osvojenec připojované
příjmení, lze osvojitelovo příjmení připojit jen k prvnímu příjmení osvojence; má-li
osvojitel připojované příjmení, lze k osvojencovu příjmení připojit jen první příjmení
osvojitele.
§ 836
Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení,
jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.
§ 837
Utajení osvojení
(1) Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že
osvojení a jeho okolnosti mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To obdobně
platí i pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení.
(2) Třebaže byly osvojení a jeho okolnosti nebo pokrevní rodič a
jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud rozhodnout o jejich odtajnění, odůvodňuje-li
to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo na zdraví.
§ 838
Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, vznikne mu právo seznámit
se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení.
§ 839
Dohled nad úspěšností osvojení
(1) Bez zřetele k tomu, zda je dohled nad úspěšností osvojení uložen,
poskytne zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojitelům poradenství a služby
spojené s péčí o osvojence.
(2) Odůvodňují-li to okolnosti případu, nařídí soud i bez návrhu
nad osvojitelem a osvojencem dohled na dobu nezbytně nutnou, jejíž délku zároveň
určí; dohled vykonává zpravidla prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Zrušení osvojení
§ 840
(1) Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele
nebo osvojence zruší; podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu připojit.
(2) Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení.
To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem.
§ 843
Opětovné osvojení osvojence
Osvojenec může být opětovně osvojen, jen
a) bylo-li dřívější osvojení zrušeno,
b) má-li být osvojen pozdějším manželem osvojitele poté, co předchozí
manžel, který byl společným osvojitelem, zemřel, nebo
c) zemřel-li ten, kdo byl jediným osvojitelem, anebo ti, kdo
byli společnými osvojiteli.
Pododdíl 5
Osvojení zletilého
§ 847
Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého
(1) Zletilého lze osvojit, jestliže
a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem,
b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý,
c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době
jeho nezletilosti nebo
d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
(2) Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným
zájmem jeho pokrevních rodičů.
(3) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích
osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.
Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého
§ 848
(1) Není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo
potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního
zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných
případech alespoň pro jednoho z nich.
(2) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o jeho
následcích, se použijí přiměřeně.
§ 849
(1) Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr
vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel
nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům.
(2) Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní
rodině.
Společná ustanovení pro osvojení zletilého
§ 850
(1) Není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něho zákonný zástupce,
popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud.
(2) Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem
svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li
opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí,
zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších
členů rodiny.
§ 851
(1) Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.
(2) Souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec před matričním
úřadem prohlásit, že bude mít jeho příjmení, popřípadě příjmení podle § 860, jde-li
o společného osvojence, nebo prohlásit, že bude osvojitelovo příjmení připojovat
k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné příjmení,
vyžaduje se souhlas i druhého manžela.
(3) Trvá-li manželství osvojence a mají-li manželé společné příjmení,
může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení nebo změnit příjmení
na osvojitelovo, popřípadě na příjmení podle § 860, jde-li o společného osvojence,
jen se souhlasem svého manžela.
§ 852
Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud
se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky,
jen když dali k osvojení souhlas.
§ 853
(1) Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům
trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací
povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát.
Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té
míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát.
(2) Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců,
nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.
(3) Má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí
se odstavce 1 a 2 obdobně.
Oddíl 3
Rodiče a dítě
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 855
(1) Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto
vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.
(2) Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného
prospěchu dítěte.
§ 856
Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti
a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.
§ 857
(1) Dítě je povinno dbát svých rodičů.
(2) Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat
své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem,
včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných
osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit.
§ 858
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která
spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem,
v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování
a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné
svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Pododdíl 2
Osobní jméno a příjmení dítěte
§ 860
(1) Dítě má společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich
určené pro společné děti manželů.
(2) Nemá-li dítě příjmení podle odstavce 1, zvolí rodiče pro dítě
příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud. Totéž platí o osobním jménu
dítěte.
(3) Došlo-li ke změně společného příjmení manželů nebo příjmení jednoho
z nich určeného pro jejich společné děti, vztahuje se tato změna i na příjmení jejich
dříve narozeného dítěte. Dovršilo-li však toto dítě 12 let, je tato změna jeho příjmení
možná prohlášením rodičů před matričním úřadem se souhlasem dítěte.
§ 861
(1) Je-li znám jen jeden z rodičů, má dítě jeho příjmení. Tento rodič
také určí osobní jméno dítěte; jinak je určí soud.
(2) Došlo-li k popření rodičovství, bude mít dítě příjmení jediného
rodiče. Dovršilo-li však toto dítě 12 let, je tato změna jeho příjmení možná prohlášením
dítěte nebo rodiče před matričním úřadem se souhlasem dítěte.
§ 862
(1) Jde-li o dítě, jehož rodiče nejsou manžely, zvolí rodiče pro
dítě příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou
matka dítěte a její manžel shodně prohlásit před matričním úřadem, že příjmení určené
pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.
§ 863
(1) Ke změně osobního jména nebo příjmení dítěte je třeba vyjádření
dítěte za stejných podmínek jako v jiných záležitostech, které se ho týkají. Dovršilo-li
dítě 12 let, je třeba, aby se změnou souhlasilo.
(2) Změna osobního jména nebo příjmení prohlášením rodiče není možná,
dosáhlo-li dítě zletilosti.
Pododdíl 3
Rodičovská odpovědnost
§ 865
(1) Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý
rodič, ledaže jí byl zbaven.
(2) Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň
o jeho rodičovské odpovědnosti.
§ 866
Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti
nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.
§ 867
(1) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud
dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit.
(2) Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě
přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento
názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit,
s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o
dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit
si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.
§ 868
(1) Výkon rodičovské odpovědnosti nezletilého rodiče, který dříve
přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti, je až
do doby, kdy nabude plnou svéprávnost, pozastaven; to neplatí o výkonu povinnosti
a práva péče o dítě, ledaže soud vzhledem k osobě rodiče rozhodne, že výkon také
této povinnosti a tohoto práva se pozastavuje až do doby, kdy rodič nabude plnou
svéprávnost.
(2) Výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla
v této oblasti omezena, je po dobu omezení jeho svéprávnosti pozastaven, ledaže soud
rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a práva péče
o dítě a osobního styku s dítětem.
§ 869
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná
okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud
rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče pozastavuje.
(2) Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění
vyživovací povinnosti k dítěti.
§ 870
Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li
to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon,
a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.
§ 871
(1) Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon,
anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává,
soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
(2) Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo
použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu,
nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor
trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody
pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.
§ 872
Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy
posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat
s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo
osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva
rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte.
§ 873
Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout,
že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856, především
práva dát souhlas k osvojení.
§ 874
Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá
vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti.
Zvláštní ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnosti
§ 875
(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy
dítěte.
(2) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče
dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům
jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není
schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru
dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.
§ 876
(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě.
(2) Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení,
může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně
sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí.
(3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí
osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.
§ 877
(1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná
zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy,
vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné
a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění
dítěte.
§ 878
(1) Nežije-li některý z rodičů nebo není-li znám, nemá-li některý
z rodičů rodičovskou odpovědnost, nebo je-li výkon jeho rodičovské odpovědnosti pozastaven,
vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič; to platí i tehdy, je-li rodičovská
odpovědnost jednoho z rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon.
(2) Nemá-li žádný z rodičů rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu
nebo je-li výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů pozastaven, anebo je-li rodičovská
odpovědnost rodičů dotčena některým z uvedených způsobů, ale každého jinak, jmenuje
soud dítěti poručníka, kterému náleží povinnosti a práva rodičů nebo jejich výkon
na místě rodičů.
(3) Je-li rodičovská odpovědnost rodičů omezena nebo je-li omezen
její výkon, jmenuje soud dítěti opatrovníka.
§ 879
(1) Při právním jednání vůči dítěti, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako zástupci
dítěte.
(2) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, je či není v dobré víře, je třeba, aby byla posouzena dobrá
víra obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se jen jeho
dobrá víra.
(3) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, o věci, popřípadě skutečnosti vědělo nebo nevědělo, je
třeba, aby byla posouzena vědomost obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden
z rodičů, posoudí se jen jeho vědomost.
Péče o dítě a jeho ochrana
§ 880
(1) Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají
rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte.
(2) Rozhodují-li rodiče o vzdělání nebo o pracovním uplatnění dítěte,
vezmou v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání.
§ 881
Péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých
jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů
s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.
§ 882
(1) Zadržuje-li jiná osoba dítě protiprávně, mají rodiče právo
žádat, aby jim dítě předala; to platí i mezi rodiči navzájem. Toto právo má i ten,
kdo o dítě oprávněně pečuje.
(2) Osoba, která dítě protiprávně zadržuje, má povinnost jej řádně
předat tomu, kdo má dítě po právu v péči.
§ 884
(1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče mají
být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování
v rodině.
(2) Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která
je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské
důstojnosti dítěte.
§ 885
Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a
jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.
To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo
registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.
§ 886
(1) Žije-li dítě s rodiči nebo s některým z nich v rodinné domácnosti
a je-li o ně řádně pečováno, podílí se i ono na péči o chod domácnosti. Tato povinnost
dítěte zaniká zároveň s poskytováním výživy rodičů dítěti.
(2) Dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací,
popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro určení
rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti
a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny.
Osobní styk rodiče s dítětem
§ 888
Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s
druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo
stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit
podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se
smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen
dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně
umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým
rodičem spolupracovat.
§ 889
Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho,
co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li
rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku
s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů
má mít dítě ve své péči.
§ 891
(1) Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou,
jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče,
nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s
dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem.
(2) Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně
se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže.
Zastoupení dítěte
§ 892
(1) Rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních
jednáních, ke kterým není právně způsobilé.
(2) Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich;
ustanovení § 876 odst. 3 platí obdobně.
(3) Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu
zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje
soud dítěti opatrovníka.
§ 893
Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání
zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat
a jakým způsobem.
§ 894
(1) Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti
dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou
s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou.
(2) Uzavře-li dítě smlouvu o zastoupení, nemá to vliv na zákonné
zastoupení dítěte rodiči.
(3) Nedojde-li mezi zákonným a smluvním zástupcem k dohodě, rozhodne
soud v souladu se zájmy dítěte.
Péče o jmění dítěte
§ 896
(1) Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především
je jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat,
že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně
nakládat.
(2) Při právním jednání, které se týká jednotlivé součásti jmění
dítěte, vystupují rodiče jako jeho zástupci; ustanovení § 892 odst. 3 platí obdobně.
(3) Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní
hospodáři, nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně.
§ 897
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte,
rozhodne na návrh rodiče soud.
§ 898
(1) K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího
jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu,
ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající
se zanedbatelné majetkové hodnoty.
(2) Souhlasu soudu je vždy třeba k právnímu jednání, kterým
dítě
a) nabývá, zcizuje nebo zatěžuje nemovitou věc nebo podíl na
ní,
b) zcizuje nebo zatěžuje majetek jako celek, ledaže jeho hodnota
nepřevyšuje částku odpovídající dvacetinásobku životního minima jednotlivce podle
jiného právního předpisu, nebo nabývá, zcizuje nebo zatěžuje majetek v hodnotě převyšující
částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního
předpisu,
c) uzavírá dohodu dědiců o výši dědických podílů nebo rozdělení
pozůstalosti, odmítá dědictví nebo prohlašuje, že nechce odkaz, nebo
d) uzavírá smlouvu
1. zavazující k trvajícímu nebo opětovnému
plnění nebo smlouvu týkající se jeho bydlení na dobu delší než tři roky nebo na dobu
trvající i po nabytí zletilosti dítětem, nebo
2. úvěrovou nebo obdobnou.
(3) Je-li to v zájmu dítěte, může soud zúžit okruh právních jednání,
která podléhají souhlasu soudu.
(4) Jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání
prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu.
§ 899a
(1) Splnění peněžitého dluhu z právního jednání nezletilého, který
nenabyl plné svéprávnosti, lze vymoci pouze z majetku, který nezletilý nabyl před
nabytím plné svéprávnosti, a majetku, který nabyl právním jednáním vztahujícím se
výlučně k majetku nabytému před nabytím plné svéprávnosti; to neplatí pro peněžitý
dluh vzniklý při výdělečné činnosti podle § 33.
(2) Za peněžitý dluh dítěte, který vznikl z právního jednání učiněného
před nabytím plné svéprávnosti, ručí rodič, který za dítě jednal nebo mu k právnímu
jednání udělil souhlas; tím není dotčen § 876 odst. 3. Ručitel nemůže vymáhat po
dlužníkovi vyrovnání tohoto dluhu.
§ 900
(1) Příjmy z majetku dítěte, které rodiče nepoužijí k řádné správě
jeho majetku (zisk), použijí nejprve k výživě dítěte. Je-li toho třeba, mohou rodiče
poté použít zbývající zisk z majetku dítěte jako jeho příspěvek na vlastní výživu
rodičů a výživu nezletilého sourozence dítěte, pokud s dítětem žijí v rodinné domácnosti,
ledaže je z důležitých důvodů nezbytné zachovat je pro dítě na dobu po nabytí svéprávnosti.
(2) Majetek dítěte mohou rodiče se souhlasem soudu použít k výživě
vlastní a sourozence dítěte jen tehdy, jestliže by bez zavinění osob, které mají
vyživovací povinnost k dítěti, vznikl výrazný nepoměr mezi poměry dítěte a poměry
povinných osob.
§ 901
(1) Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením
konkursu na majetek rodiče nebo zastavením insolvenčního řízení z důvodu, že pro
uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující. Není-li tu druhý rodič,
který by mohl pečovat o jmění dítěte, soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu
jmění dítěte.
(2) Po uplynutí tří let od zrušení konkursu nebo zastavení insolvenčního
řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující,
může soud na návrh rodiče nebo opatrovníka pro správu jmění dítěte omezení rodičovské
odpovědnosti zrušit, ledaže by obnovení povinnosti a práva rodiče pečovat o jmění
dítěte bylo v rozporu se zájmy dítěte.
§ 902
(1) Jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče
jmění, které spravovali, především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na
ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění bez zbytečného
odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti.
Vyúčtování není zapotřebí, pokud je dítě nežádá.
(2) Vznikly-li rodičům při správě jmění dítěte nebo v souvislosti
s ní náklady, mohou požadovat jejich náhradu.
§ 903
(1) Byla-li správa jmění značně obtížná, zejména pro rozsáhlost
či rozmanitost majetkového souboru, a rodiče správu jmění řádně vykonávali, mohou
poté, co odevzdají spravované jmění svému dítěti, žádat přiměřenou odměnu, umožňuje-li
to výnos jmění.
(2) Je-li již během trvání správy jmění z okolností zřejmé, že
správa je značně obtížná a rodiče ji vykonávají řádně, soud jim na návrh přizná přiměřenou
roční, popřípadě jinak časově určenou odměnu za správu jmění.
§ 905
(1) Soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte,
jestliže by zájmy dítěte mohly být ohroženy, zejména jsou-li tu společná majetková
práva rodičů a dítěte nebo dítěte a jeho sourozence. V rozsahu povinností a práv
opatrovníka pro správu jmění dítěte jsou rodiče ve výkonu povinností a práv ve vztahu
ke jmění dítěte omezeni.
(2) Pro povinnosti a práva opatrovníka pro správu jmění dítěte,
který byl jmenován vedle rodičů, se použijí obdobně ustanovení o poručníkovi, který
spravuje jmění poručence, popřípadě o opatrovníkovi, který spravuje jmění opatrovance.
Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství
§ 906
(1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud
nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu
dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy,
vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů,
ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.
(2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže
je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem
dítěte.
§ 907
(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé
péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče,
je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba,
aby s tím rodiče souhlasili.
(2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí
odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho
vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož
i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů,
na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít,
na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným
i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně
pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého
z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
(3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na
právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi,
na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti,
dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte
s druhým rodičem.
Pododdíl 4
Vyživovací povinnost
§ 910
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací
povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
(3) Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li
ji plnit bližší příbuzní.
(4) Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost
potomků vyživovací povinnosti předků.
§ 912
Nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má právo na výživné, i
když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti
nestačí k jeho výživě.
§ 913
(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby
oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry
povinného.
(2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného
je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího
zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje
nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného
osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou
domácnost.
§ 914
Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení,
odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů,
schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.
Výživné mezi rodiči a dětmi a předky a potomky
§ 915
(1) Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní
rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
(2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.
§ 916
Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo
o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti,
osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů
pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti
potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu,
platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního
minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.
§ 917
Rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo
o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti,
a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby
dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté
výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí
obecná pravidla o jmění dítěte.
§ 918
V řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti může v případech
hodných zvláštního zřetele soud uložit osobě výživou povinné, aby složila zálohu
na výživné splatné v budoucnu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte
postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného. Na složenou zálohu se hledí jako
na majetek povinného.
§ 919
Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné
svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li
rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní,
postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči
o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o
plnění vyživovací povinnosti k dítěti.
§ 920
Výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce
(1) Není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec
dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu
na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů
spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné,
i v případě, že se dítě nenarodí živé.
(2) Soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství
je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených
s těhotenstvím a porodem poskytl předem.
(3) Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství
je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po
dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu
mateřská dovolená.
Společná ustanovení o výživném
§ 921
(1) Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na
měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s
osobou oprávněnou jinak.
(2) Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného,
může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.
§ 922
(1) Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u
výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
(2) Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s
těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.
§ 923
(1) Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o
výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
(2) Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu
pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.
Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu,
ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.
Oddíl 4
Zvláštní opatření při výchově dítěte
Preventivní, výchovná a sankční opatření
§ 924
Ocitne-li se dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to,
zda tu je či není osoba, která má právo o ně pečovat, anebo je-li život dítěte, jeho
normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud
upraví předběžně poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu; rozhodnutí soudu nepřekáží,
pokud dítě není řádně zastoupeno.
§ 925
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, a neučiní-li
tak orgán sociálněprávní ochrany dětí, může soud
a) napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, osobu, do jejíž
péče bylo dítě svěřeno, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě,
b) stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti
školy, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě dalších institucí a osob, které
působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, nebo
c) uložit dítěti nebo rodičům omezení bránící škodlivým vlivům
na jeho výchovu, zejména zákazem určitých činností.
(2) Soud sleduje, zda je dodržováno výchovné opatření, o kterém rozhodl,
a hodnotí jeho účinnost zpravidla v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany
dětí, popřípadě dalšími osobami.
Oddíl 5
Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami
§ 927
Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce
či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový
vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito
osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud
tyto osoby se stykem souhlasí.
HLAVA III
PORUČENSTVÍ A JINÉ FORMY PÉČE O DÍTĚ
Díl 1
Poručenství
§ 928
(1) Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává
rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka.
(2) Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič,
ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry
dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti
a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.
§ 929
Nastane-li situace uvedená v § 928 odst. 1, vykonává poručenství orgán
sociálněprávní ochrany dětí jako veřejný poručník, a to až do doby, kdy soud jmenuje
dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce.
§ 930
(1) Soud jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde
o dítě, jemuž je třeba poručníka jmenovat.
(2) Zemře-li poručník, ztratí-li schopnost nebo způsobilost poručenství
vykonávat, anebo je své funkce zproštěn nebo z funkce odvolán a jiná osoba dosud
nebyla do funkce poručníka jmenována, platí ustanovení § 929 obdobně.
(3) Soud neprodleně poté, co nastala situace uvedená v § 928, nebo v
odstavci 1, zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat.
Nepodaří-li se takovou osobu najít, jmenuje soud do funkce poručníka orgán sociálně-právní
ochrany dětí.
§ 931
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem toho,
koho naznačili rodiče, ledaže tato osoba poručenství odmítne. Jinak soud jmenuje
poručníkem některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho rodině, ledaže
rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuje soud poručníkem
jiného vhodného člověka.
(2) Fyzická osoba, kterou soud jmenoval, může své jmenování do funkce
poručníka odmítnout. Soud pak jmenuje jinou osobu.
§ 932
(1) Poručníkem lze jmenovat jen plně svéprávnou osobu, která způsobem
života zaručuje, že je schopna funkci poručníka řádně vykonávat. Před jejím jmenováním
do funkce poručníka soud zjistí, zda její jmenování není v rozporu se zájmem dítěte.
(2) Do funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby; budou jimi zpravidla
manželé.
§ 933
(1) Poručník odpovídá za řádné plnění své funkce a podléhá stálému dozoru
soudu.
(2) Poručník se ujímá své funkce dnem jmenování.
(3) Do devadesáti dnů po svém jmenování předloží poručník soudu soupis
jmění dítěte; soud může tuto lhůtu na žádost poručníka prodloužit, nejdéle však o
šedesát dnů.
§ 934
(1) Každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se
dítěte musí být schváleno soudem. K právnímu jednání poručníka, k němuž schází potřebný
souhlas soudu, se nepřihlíží.
(2) Poručník podává soudu pravidelně zprávy o osobě dítěte a o jeho vývoji
a předkládá účty ze správy jeho jmění, a to alespoň jednou za rok, neurčí-li soud
období kratší. Soud může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování
spravovaného jmění, nepřesahují-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na zachování
majetku a na výchovu a výživu dítěte.
§ 935
(1) Poručenství zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou
odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat. Poručenství rovněž zaniká,
nabude-li dítě svéprávnosti, nebo je-li osvojeno.
(2) Poručenská funkce zaniká smrtí poručníka, nebo rozhodnutím soudu
o zproštění poručníka jeho funkce, nebo o odvolání poručníka.
§ 936
Soud zprostí poručníka funkce, požádá-li o to z důležitých důvodů, nebo
stane-li se osoba, která funkci poručníka vykonávala, pro výkon funkce poručníka
nezpůsobilou.
§ 937
(1) Soud odvolá poručníka, který porušuje své poručnické povinnosti.
(2) Soud zváží odvolání poručníka, zjistí-li důvody, pro které není vhodné,
aby poručník svou funkci nadále vykonával.
§ 938
(1) Po skončení výkonu funkce poručníka postoupí ten, kdo funkci vykonával,
bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců, soudu všechno, co měl z
důvodu své funkce u sebe, a předloží mu závěrečnou zprávu o výkonu poručenské funkce;
její součástí je závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(2) Zemře-li ten, kdo vykonával funkci poručníka, postoupí jeho dědic
soudu všechno, co měl zemřelý u sebe z důvodu výkonu své poručenské funkce. Není-li
dědiců, má tuto povinnost každý, kdo má přístup k tomu, co měl zemřelý z důvodu výkonu
své poručenské funkce u sebe.
§ 939
Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo
dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi.
§ 940
Pečuje-li poručník o dítě osobně spolu se svým manželem, použijí se ustanovení
o poměru rodiče a jeho manžela k dítěti obdobně.
§ 941
(1) Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, a péče o jmění
dítěte je značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru,
může poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka; součástí
návrhu je soupis jmění dítěte ke dni podání návrhu.
(2) Jmenuje-li soud opatrovníka podle odstavce 1, vymezí zároveň vzájemné
povinnosti a práva poručníka a tohoto opatrovníka.
Díl 2
Opatrovnictví dítěte
Oddíl 1
Opatrovník
§ 943
Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně
jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte,
nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon.
Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska
zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte
rozhodl.
§ 944
Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství,
poručníkovi a poručenci přiměřeně.
§ 945
V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem soud uvede zejména, proč je opatrovník
jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž má funkci vykonávat, jaká jsou jeho práva
a povinnosti, a to i ve vztahu k dalším osobám, zda k některému právnímu jednání
potřebuje souhlas soudu, zda a jak podává zprávy soudu, zda má právo na náhradu všech
nebo některých nákladů a právo na odměnu.
Oddíl 2
Opatrovník pro správu jmění dítěte
§ 948
V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem pro správu jmění soud vymezí
rozsah jmění, které bude tento opatrovník spravovat; rovněž zpravidla určí, jakým
způsobem má s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě, jaký způsob nakládání
se mu zakazuje.
§ 949
Opatrovník pro správu jmění postupuje při výkonu své funkce s péčí
řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika.
§ 950
(1) Opatrovník pro správu jmění odpovídá za řádné plnění své funkce
soudu a podléhá jeho stálému dozoru.
(2) Pro právní jednání opatrovníka pro správu jmění platí ustanovení
o tom, jak rodiče vykonávají správu jmění dítěte obdobně; soud určí, považuje-li
to za potřebné, která právní jednání opatrovníka pro správu jmění musejí být schválena
soudem.
(3) Opatrovník pro správu jmění předkládá soudu pravidelně zprávy a
účty ze správy jmění, a to vždy za dobu, jejíž délku soud stanoví; tato doba nesmí
být delší než jeden rok.
§ 951
(1) Opatrovník pro správu jmění má právo odečíst si z výnosu jmění
dítěte potřebné náklady souvisící se správou jmění dítěte. Nestačí-li výnos, může
soud rozhodnout, že náklady budou uhrazeny z majetku.
(2) Opatrovník pro správu jmění má právo na přiměřenou odměnu z výnosu
jmění dítěte; odstavec 1 platí obdobně. Výši odměny a dobu, za kterou má být odměna
opatrovníkovi pro správu jmění stanovena, určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění
dítěte. Ustanovení § 903 odst. 2 platí obdobně.
Díl 3
Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství
Oddíl 1
Svěření dítěte do péče jiné osoby
§ 953
(1) Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může
soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (dále jen „pečující osoba“). Rozhodnutí
o svěření dítěte do péče musí být v souladu se zájmy dítěte.
(2) Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje pěstounskou
péči, předpěstounskou péči ani péči, která musí předcházet osvojení. Má přednost
před péčí o dítě v ústavní výchově.
§ 954
(1) Pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území
České republiky a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče.
(2) Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká,
dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.
§ 955
Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud; jinak se přiměřeně použijí
ustanovení o pěstounství.
§ 956
(1) Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti,
schopnosti a majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby.
(2) Pečující osoba má právo vymáhat výživné stanovené rodičům na dítě,
které má v péči, jakož i právo s výživným pro dítě hospodařit v zájmu dítěte podle
jeho potřeb a v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob hospodaření s výživným dítěte
upravit, zejména určit, jaká část bude určena na spotřebu a jaká část bude dítěti
spořena.
Oddíl 2
Pěstounství
§ 958
(1) Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může
soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi.
(2) Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.
(3) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče i na přechodnou dobu.
Podrobnosti stanoví jiný zákon.
§ 959
(1) O pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá
překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě.
(2) Rodič může požadovat dítě zpět do své osobní péče. Soud návrhu
vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte.
§ 960
(1) Rodiče mají vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské
odpovědnosti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi, ledaže
soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
(2) Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo
na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
§ 961
(1) Svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací
povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich
možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.
(2) Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona,
přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl
dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.
§ 962
(1) Kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště
na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče.
(2) Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká,
dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.
§ 963
Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské
péče; její délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Nad průběhem a úspěšností
předpěstounské péče vykonává dohled.
§ 964
(1) Dítě může být svěřeno do společné pěstounské péče společným pěstounům,
pokud jsou manželé.
(2) Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů,
toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro
dobu po rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů zaniká.
(3) Zemře-li jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě v pěstounské
péči pozůstalého manžela.
§ 965
(1) Se souhlasem druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské
péče jen jednoho z manželů.
(2) Souhlasu druhého manžela ke svěření dítěte do pěstounské péče není
třeba, jestliže druhý z manželů není plně svéprávný nebo je-li opatření jeho souhlasu
spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
(3) Na osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna,
pokud žije v rodinné domácnosti.
§ 966
(1) Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat.
(2) Pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva
rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto
záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče
dítěte o jeho podstatných záležitostech. Vyžadují-li to okolnosti, stanoví další
povinnosti a práva pěstouna soud.
(3) Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro zájemce o pěstounskou péči, kterému
bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče.
§ 967
Pěstoun má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost
dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými. Má povinnost
umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak.
§ 968
Dítě svěřené do pěstounské péče pomáhá podle svých možností a schopností
v pěstounově domácnosti; má-li vlastní příjem, přispívá i na úhradu společných potřeb
rodiny.
Díl 4
Ústavní výchova
§ 971
(1) Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav,
anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu
se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou
jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu.
Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom
vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.
(2) V případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu
dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou
pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců.
(3) Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo
osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí
soudu o ústavní výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu
dítěte a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.
(4) Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení,
do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů
nebo jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění
dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.
§ 972
(1) Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let. Ústavní výchovu
lze před uplynutím tří let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení
ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy
však nejdéle na dobu tří let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o prodloužení
ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově, i když už uběhla doba dříve rozhodnutím
soudu stanovená.
(2) Pominou-li důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo
je-li možné zajistit dítěti jinou než ústavní péči, soud neprodleně ústavní výchovu
zruší a zároveň rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do
péče.
(3) Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení. Bylo-li rozhodnuto
o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele podle § 823 nebo 829, ústavní výchova
se přerušuje.
§ 973
Bylo-li soudem rozhodnuto podle § 971, je soud povinen nejméně jednou
za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda
není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem zejména
a) si vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
b) si opatří vyjádření názoru dítěte, je-li dítě schopno si jej vytvořit
a sdělit poté, co jej soud, s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost, řádně poučí,
a
c) vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.
ČÁST TŘETÍ
ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA
HLAVA II
VĚCNÁ PRÁVA
Díl 1
Obecná ustanovení
§ 979
Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva
však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného.
§ 980
(1) Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho
neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu
kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu
užívání nebo požívání věci spoluvlastníky.
(2) Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že
bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného
seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.
§ 981
Je-li do veřejného seznamu zapsáno věcné právo k cizí věci, má přednost
před věcným právem, které není z veřejného seznamu zjevné.
§ 982
(1) Pro pořadí věcných práv k cizí věci rozhoduje doba podání návrhu
na zápis práva. Práva zapsaná na základě návrhů podaných v téže době mají stejné
pořadí.
(2) Zřizuje-li vlastník věcné právo k vlastní věci, může před tímto právem
vyhradit a do veřejného seznamu zapsat přednostní pořadí pro jiné právo; má-li být
výhrada do veřejného seznamu zapsána až po zřízení věcného práva, vyžaduje se souhlas
osoby, jejíž právo má být dotčeno. K zápisu práva, pro něž bylo vyhrazeno lepší pořadí,
se nevyžaduje souhlas osoby, jejíž právo je výhradou omezeno, ledaže má být právo,
jemuž svědčí výhrada lepšího pořadí, zapsáno do veřejného seznamu v širším rozsahu,
než jak to z výhrady vyplývá.
§ 983
(1) Je-li ve veřejném seznamu zapsáno přednostní právo ke zřízení věcného
práva jiné osobě a nebyl-li do jednoho roku od zápisu podán návrh na zápis práva,
kterého se přednostní právo týká, může se vlastník domoci výmazu přednostního práva.
Prokáže-li ten, kdo má přednostní právo, že před uplynutím lhůty podal žalobu na
převod nebo jiné zřízení věcného práva, počne lhůta běžet od skončení soudního řízení;
při zamítnutí žaloby však bude přednostní právo vymazáno na žádost vlastníka k okamžiku
právní moci rozhodnutí.
(2) Je-li ve veřejném seznamu zapsáno přednostní právo jako podmíněné
nebo s doložením času, počne lhůta podle odstavce 1 běžet dnem, kdy se přednostní
právo stane vymahatelným.
§ 984
(1) Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním
stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu
v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje
k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného
seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.
(2) Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona
bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije.
§ 985
Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním
stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu;
prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu.
Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno
do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.
§ 986
(1) Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného
seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu
a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam
vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od
doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu.
(2) Požádal-li žadatel o poznamenání spornosti zápisu do jednoho měsíce
ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl, působí jeho právo vůči každému, komu popíraný
zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu; po uplynutí této lhůty
však jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře.
(3) Nebyl-li žadatel o zápisu cizího práva řádně vyrozuměn, prodlužuje
se lhůta podle odstavce 2 na tři roky; lhůta počne běžet ode dne, kdy byl popíraný
zápis proveden.
Díl 2
Držba
§ 988
(1) Držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které
připouští trvalý nebo opakovaný výkon.
(2) Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává
osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.
§ 989
(1) Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.
(2) Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové
právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.
Nabytí držby
§ 990
(1) Držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí.
Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.
(2) Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou
držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce
dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní
držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.
Poctivá držba
§ 992
(1) Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které
vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností
zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.
(2) Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem
činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem
k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.
(3) Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.
Držba vlastnického práva
§ 996
(1) Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji,
ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.
(2) Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí.
Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.
§ 997
(1) Poctivému držiteli se hradí nutné náklady, jichž bylo pro trvající
zachování podstaty věci potřeba, jakož i náklady vynaložené účelně a zvyšující užitečnost
věci nebo její hodnotu. Náhrada náleží do výše přítomné hodnoty, pokud ta nepřevyšuje
náklady skutečné.
(2) Obvyklé udržovací náklady se nehradí.
§ 998
Z nákladů učiněných poctivým držitelem ze záliby nebo pro okrasu se
hradí jen tolik, o kolik se zvýšila obvyklá cena věci; dřívější držitel však může
k svému prospěchu odstranit vše, co lze od věci oddělit bez zhoršení její podstaty.
§ 999
Ani poctivý držitel se nemůže domáhat, aby mu byla nahrazena cena,
za kterou na sebe věc převedl.
Ochrana držby
§ 1003
Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může
se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
§ 1004
(1) Je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo
může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti
němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby.
Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem,
neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.
(2) Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se
stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu,
že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého
zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz
odůvodňují okolnosti případu.
Uchování držby
§ 1006
Držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata,
při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany.
§ 1007
(1) Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat,
aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby
lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby
vypudil.
(2) Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit,
co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet
se nějakého konání.
§ 1008
Prekluzivní lhůty
(1) Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude
žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu
i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne,
kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.
(2) K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný
uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.
§ 1009
Zánik držby
(1) Držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost
vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel
vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou.
(2) Nevykonává-li držitel držbu, držba tím nezaniká. Ani smrt držitele
nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby.
Díl 3
Vlastnictví
Oddíl 1
Povaha vlastnického práva a jeho rozsah
Předmět a obsah vlastnického práva
Omezení vlastnického práva
§ 1013
(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach,
plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek
jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují
obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět
imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování
souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
(2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení,
který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když
byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To
neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.
§ 1014
(1) Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku
bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak
mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník
stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího
obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.
(2) Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce
1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu.
§ 1015
Způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník
pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody.
§ 1016
(1) Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi
sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.
(2) Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused
požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo
větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže
převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných
kořenů a větví získá.
(3) Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused
odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.
§ 1017
(1) Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat,
aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a
vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní
předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající
obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků
3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku
les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle
jiného právního předpisu.
§ 1018
Pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou
oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění.
§ 1019
(1) Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu
na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led
na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku
voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat,
aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.
(2) Je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused
na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu,
ve kterém vodu sám nepotřebuje.
§ 1020
Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby
se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné
hranice pozemků.
§ 1021
Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a
způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm,
nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu
tím způsobenou.
§ 1022
(1) Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit
nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi
požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné.
(2) Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném
užívání pozemku zájem na provedení prací.
§ 1023
(1) Vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo
pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník
nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.
(2) Z takového užívání cizího prostoru nemůže nikdo odvodit právo,
jehož by se mohl někdo dovolávat po odpadnutí důvodu, který k užívání opravňoval;
pokud však v důsledku tohoto užívání vzniklo úředně schválené zařízení, může vlastník
žádat náhradu škody.
Rozhrady
§ 1024
(1) Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené
nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.
(2) Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny
její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však
učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.
§ 1025
Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje
každý svým nákladem, co je jeho.
§ 1026
Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit
jinou rozhradu, musí ji však udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození
sousedovi škoda. Dojde-li však k takovému narušení rozhrady, že hrozí, že se hranice
mezi pozemky stane neznatelná, má každý soused právo požadovat opravu nebo obnovení
rozhrady.
Nezbytná cesta
§ 1029
(1) Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak
ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat,
aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.
(2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě
vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost.
Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně
obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se
žadateli povolit zřízení nové cesty.
§ 1030
(1) Za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již
kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené
náklady na její údržbu.
(2) Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta
povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku;
to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.
(3) Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku
dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další
osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další
osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou
újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení
úplaty podle odstavce 1.
§ 1031
Bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako
umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.
§ 1032
(1) Soud nepovolí nezbytnou cestu,
a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné
cesty,
b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně
ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo
c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.
(2) Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem,
aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou
cestu zřídit.
§ 1033
(1) Obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků,
povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek
je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029
odst. 2.
(2) Ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek
byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela.
V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty.
§ 1034
Při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž
je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na
návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší.
§ 1035
(1) Při zániku práva nezbytné cesty se úplata nevrací, složená jistota
se však vypořádá.
(2) Je-li úplata za nezbytnou cestu splatná ve splátkách nebo v opakujících
se dávkách, zaniká povinnost platit splátky nebo dávky, které při zániku práva nezbytné
cesty nejsou splatné.
§ 1036
Při potřebě zřídit nezbytnou cestu jako umělou může vlastník dotčeného
pozemku požadovat, aby žadatel do svého vlastnictví převzal pozemek potřebný pro
nezbytnou cestu. Tehdy se cena stanoví nejen se zřetelem k ceně postoupeného pozemku,
ale i s ohledem na znehodnocení zbývajícího nemovitého majetku dotčeného vlastníka.
Vyvlastnění a omezení vlastnického práva
§ 1037
Ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu
a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.
Ochrana vlastnického práva
§ 1040
(1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji
vydal.
(2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli
zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím
vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.
§ 1041
(1) Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými
znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.
(2) Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména
jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož
druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež
právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.
Ochrana domnělého vlastnického práva
§ 1043
(1) Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a
pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho
jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně
silný či slabší.
(2) Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za
úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.
Oddíl 2
Nabytí vlastnického práva
Pododdíl 1
Přivlastnění a nález
Přivlastnění
§ 1045
(1) Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li
tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil,
protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.
(2) Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.
§ 1046
(1) Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.
(2) Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu
a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu
zajmout. Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem,
že lze jeho vlastníka zjistit.
§ 1047
(1) Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo
k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem
bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném
statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je
doba šesti týdnů.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li zvíře označeno takovým způsobem,
že lze jeho vlastníka zjistit.
§ 1048
Domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý
vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém
chovu.
§ 1049
Zvíře chované v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném
zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není.
§ 1050
(1) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu
tří let, má se za to, že ji opustil. Byla-li movitá věc, která pro vlastníka měla
zřejmě jen nepatrnou hodnotu, zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje
se za opuštěnou bez dalšího.
(2) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po
dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.
Nález
§ 1051
Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená
věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit
si ji.
§ 1052
(1) Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi
proti úhradě nutných nákladů a nálezného.
(2) Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li
se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž
území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově
nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto
zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje,
jako by byl nálezcem.
§ 1053
(1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se v přiměřené
době ten, kdo věc ztratil a má-li věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření,
aby nález vešel v širší známost.
(2) Zjistí-li obec sama vlastníka, zejména z nezaměnitelného označení
věci, oznámí mu nález a vyzve ho, aby si věc převzal.
§ 1054
(1) Obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Souhlasí-li
s tím nálezce či jiná osoba a je-li to vhodné, může obec rozhodnout, že věc bude
uschována u této osoby. Věci značné hodnoty, zejména peníze o vyšší částce, obec
odevzdá zpravidla do soudní úschovy nebo je uloží jiným vhodným způsobem.
(2) Věc, která se nedá uschovat bez patrné škody nebo kterou lze
uschovat jen s nepoměrnými náklady, obec prodá ve veřejné dražbě a s výtěžkem naloží
podle odstavce 1; předtím však odečte vlastní náklady s dosavadní správou věci. S
neprodejnou věcí obec naloží libovolným způsobem; to neplatí, jde-li o věc, o níž
nelze mít pochybnost o její výjimečnosti a hodnotě.
§ 1055
Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec včetně plodů a užitků
a po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi, pokud
se přihlásí do jednoho roku od vyhlášení nálezu.
§ 1056
(1) Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat
ze znamení na věci, nebo z jiných okolností.
(2) Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc
hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné
podle slušného uvážení.
§ 1057
(1) Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu,
může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako
poctivý držitel. Spočívá-li však nález v penězích, mohou je tyto osoby jen užívat;
to platí i o výtěžku za věc strženém.
(2) Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po
uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení
nálezu, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného.
(3) Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec
nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za
ni strženému.
§ 1058
(1) Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka,
oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu
má být vráceno.
(2) Osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný
hospodář, dokud se jej neujme vlastník.
§ 1059
(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li
se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické
právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li
obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba
se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne,
kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta
běžet od vyhlášení nálezu.
§ 1060
Prohlásí-li nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází
jeho právo věc nebo výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, na jejímž území
byla nalezena. Nabytím vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci
nálezné.
Nález skryté věci
§ 1063
O nálezu věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté platí totéž,
co o nálezu ztracené věci. Nálezci však nenáleží nálezné, když vlastník o úkrytu
věci věděl.
§ 1064
(1) Není-li zřejmé, komu skrytá věc patří, oznámí nálezce její
nalezení vlastníkovi pozemku a obci, na jejímž území byla nalezena; § 1062 platí
obdobně.
(2) Nepřipadne-li skrytá věc podle jiných právních předpisů do
vlastnictví státu, kraje nebo obce, ujedná si nálezce s vlastníkem pozemku, kdo z
nich si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu ceny věci. Neshodnou-li se, náleží
věc vlastníku pozemku a ten nálezci zaplatí polovinu její ceny.
Pododdíl 2
Přirozený přírůstek
Přírůstek nemovité věci
Naplavenina a strž
§ 1068
Zemina naplavená poznenáhla na břeh náleží vlastníkovi pobřežního
pozemku. To platí i o přírůstcích vzniklých působením větru nebo jiných přírodních
sil.
§ 1069
Velká a rozeznatelná část pozemku, kterou vodní tok odplaví k jinému
břehu, se stává součástí pobřežního pozemku, pokud původní vlastník k odplavenému
pozemku neuplatní své právo po dobu jednoho roku.
Pododdíl 3
Umělý přírůstek
Zpracování
§ 1074
(1) Nová věc vzniklá zpracováním movitých věcí několika vlastníků
tak, že zpracované věci nelze uvést do předešlého stavu buď vůbec, anebo jen se značným
nákladem nebo se značnou ztrátou, náleží jako vlastníkovi tomu, kdo materiálem nebo
prací nejvíc přispěl hodnotě výsledku.
(2) Vlastník nové věci zaplatí tomu, kdo vlastnické právo pozbyl,
hodnotu zpracované věci a tomu, kdo se na výsledku podílel prací, odměnu za práci.
§ 1075
(1) Vlastníku věci, kterou zpracovatel nezpracoval v novou věc
v dobré víře, se ponechává na vůli, zda si přisvojí novou věc a nahradí druhému,
co on pozbyl, nebo zda mu věc za náhradu ponechá.
(2) Právo k volbě výhodnějšího řešení zanikne, nebude-li vykonáno
do jednoho měsíce ode dne, kdy se vlastník o zpracování věcí dozvěděl.
§ 1076
(1) Nelze-li určit jediného vlastníka nové věci, náleží věc do
spoluvlastnictví vlastníků zpracovaných věcí. Podíly se stanoví podle hodnot zpracovaných
věcí; není-li to možné, jsou jejich podíly stejné.
(2) Spoluvlastníci zaplatí společně a nerozdílně odměnu za práci
tomu, kdo věc zpracoval.
Smísení
§ 1078
(1) Smísí-li se movité věci několika vlastníků tak, že obnovení
předešlého stavu sice není možné, ale celek lze bez porušení podstaty rozdělit na
díly, ponechává se každému na vůli, zda si oddělí poměrnou část toho, co vzniklo
smísením, anebo zda bude požadovat náhradu toho, co pozbyl. Nebyl-li ten, kdo věci
smísil, v dobré víře, má vlastník právo přenechat mu svůj podíl na smísené věci za
plnou náhradu.
(2) Ustanovení § 1075 odst. 2 platí obdobně.
§ 1079
Při smísení movitých věcí téhož druhu, zejména dojde-li k němu
při jejich úschově, se § 1078 nepoužije; na vlastníky smísených věcí přechází vlastnictví
poměrné části smísených věcí.
§ 1082
Společné ustanovení
Kdo je povinen poskytnout při zpracování nebo smísení náhradu jiné
osobě, nemá povinnost plnit více, než kolik by byl povinen plnit při bezdůvodném
obohacení.
Stavba
§ 1083
(1) Užije-li někdo cizí věc pro stavbu na svém pozemku, stane se
stavba součástí pozemku. Vlastník pozemku nahradí vlastníku užité věci její hodnotu.
(2) Kdo nebyl při užití cizí věci pro stavbu v dobré víře, nahradí
vlastníku užité věci také ušlý zisk; skutečnou škodu hradí však jen v tom rozsahu,
v jakém vlastník nedosáhl její náhrady podle odstavce 1.
§ 1084
(1) Stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku.
(2) Vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku
stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla,
má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.
§ 1085
Soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil
stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit
a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby
došlo v dobré víře.
§ 1086
(1) Kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat
se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu
ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo
po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu.
(2) Soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví
zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.
§ 1087
Přestavek
(1) Zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou
částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem
vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré
víře.
(2) Kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část
byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku.
Pododdíl 4
Smíšený přírůstek
Pododdíl 5
Vydržení
Řádné vydržení
§ 1089
(1) Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží
je a nabude věc do vlastnictví.
(2) Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal
vydržení dnem, kdy nabyl držby.
§ 1090
(1) K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala
na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo
převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.
(2) Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo
vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného
právního nástupce právnické osoby.
§ 1091
(1) K vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená
držba trvající tři roky.
(2) K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená
držba trvající deset let.
§ 1095
Mimořádné vydržení
Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí,
vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho
držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
§ 1096
Započtení vydržecí doby
(1) Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba
se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090
odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.
(2) Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého
předchůdce bez dalšího.
Pododdíl 6
Převod vlastnického práva
§ 1099
Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou
smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.
§ 1100
(1) Převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám
vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba,
které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo
osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.
(2) Převede-li strana vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném
seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře
a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě,
že její právo vzniklo později.
Převod vlastnického práva k movité věci
§ 1101
Vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve
okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu.
§ 1102
Převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném
seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní
předpis stanoví jinak.
§ 1103
(1) Vlastnické právo k cennému papíru na doručitele se převádí
smlouvou k okamžiku jeho předání.
(2) Vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem
a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož
i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení
právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení
práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.
(3) Vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou
smlouvou k okamžiku její účinnosti.
§ 1104
(1) Vlastnické právo k zaknihovanému cennému papíru se nabývá zápisem
zaknihovaného cenného papíru na účet vlastníka.
(2) Zapisuje-li se zaknihovaný cenný papír i na účet zákazníků,
nabývá se vlastnické právo k němu zápisem na účet zákazníků.
(3) Na nabývání vlastnického práva k imobilizovanému cennému papíru
podle § 2413 odst. 1 se použijí obdobně ustanovení o nabývání vlastnictví k zaknihovaným
cenným papírům.
Společná ustanovení o převodu vlastnického práva
Pododdíl 7
Nabytí vlastnického práva od neoprávněného
§ 1109
Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána
ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé
strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo
a) ve veřejné dražbě,
b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného
obchodního styku,
c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,
d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,
e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou
vystavenými na doručitele, nebo
f) při obchodu na komoditní burze.
§ 1110
Získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele,
který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými
věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla
odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky.
§ 1111
Získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví
§ 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění
převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že
věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.
§ 1112
Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému
prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo
nabyto od neoprávněného.
§ 1113
Ustanovení § 1110 až 1112 se nepoužijí, pokud se jedná o investiční
nástroj, cenný papír nebo listinu vystavené na doručitele nebo o věci nabyté ve veřejné
dražbě, v dražbě při výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce prodejem movitých
věcí nebo o věci nabyté při obchodu na komoditní burze.
Díl 4
Spoluvlastnictví
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 1115
(1) Osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.
(2) Ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství
jiných věcných práv.
§ 1116
Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu
a nakládají s věcí jako jediná osoba.
§ 1117
Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným
právem každého dalšího spoluvlastníka.
§ 1118
Spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno,
i podíl z plodů a užitků ze společné věci.
§ 1119
Vyúčtování se lze domáhat po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné
věci, při zániku spoluvlastnictví nebo při zániku účasti v něm, anebo z jiných důležitých
důvodů.
§ 1120
(1) Plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.
(2) Jak se naloží s plody a užitky ze společné věci, které nelze podle
podílů rozdělit, určí dohoda spoluvlastníků. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, prodají
se tyto plody a užitky vhodným způsobem a výnos se rozdělí podle podílů.
Oddíl 2
Spoluvlastnický podíl
§ 1122
(1) Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření
společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.
(2) Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá
spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům
nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti
stanovené pro převod podílu.
(3) Má se za to, že podíly jsou stejné.
§ 1123
Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové
nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu,
z čeho vyplývají.
§ 1124
(1) Bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo
jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od
počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní
spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní
právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu,
sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní
právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
(2) Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze
spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit
za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva.
§ 1125
(1) Vzniklo-li spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro
případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva
a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl,
mají ostatní spoluvlastníci k podílu předkupní právo; předkupní právo se vztahuje
i na dědický podíl. Neujednají-li si spoluvlastníci nebo spoludědicové, jak předkupní
právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
(2) Převádí-li spoluvlastník svůj podíl osobě, která by byla jeho dědicem
podle ustanovení o zákonné posloupnosti dědiců, nebo jinému spoluvlastníku, odstavec
1 se nepoužije. To platí i v případě, že se spoluvlastník předkupního práva v písemné
formě vzdal.
Oddíl 3
Správa společné věci
§ 1126
(1) Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné
věci.
(2) Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají
podle velikosti jejich podílů.
§ 1127
Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci
oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
§ 1128
(1) O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou
hlasů.
(2) Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v
případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost,
která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné
záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti
nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.
(3) Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí
rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn,
běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.
§ 1129
(1) K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci,
zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím
zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li
se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.
(2) Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může
navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud
dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí
obdobně.
§ 1130
Přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména
neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné
k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení
§ 1128 odst. 3 platí obdobně.
§ 1131
Rozhodne-li většina spoluvlastníků o opatření potřebném pro zachování
nebo zlepšení společné věci a zaváže-li se vůči přehlasovanému spoluvlastníku, že
po něm nebude požadovat, aby se na nákladech podílel, nebo že mu nahradí veškerou
újmu způsobenou přijatým opatřením a poskytne dostatečnou jistotu, nemá přehlasovaný
spoluvlastník právo podle § 1130.
§ 1132
K rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její
zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků
omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.
§ 1133
Ke zřízení zástavního práva nebo jiné obdobné jistoty sloužící k zajištění
peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově postačí
rozhodnutí alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků.
Správce společné věci
§ 1134
O volbě a odvolání správce rozhodují spoluvlastníci stejně jako o
záležitostech běžné správy.
§ 1135
Správce má právní postavení příkazníka. Musí spoluvlastníkům správu
vyúčtovat; náleží mu náhrada účelně vynaložených nákladů, kterou si může vybrat z
výnosů spravované věci.
§ 1136
Spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu
ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat
a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li
se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu,
b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo
třeba vynaložit na záchranu věci.
§ 1138
Dohodnou-li se spoluvlastníci nemovité věci o její správě jinak,
vyžaduje dohoda formu veřejné listiny. Dohoda se založí do sbírky listin u orgánu,
u něhož je nemovitá věc zapsána ve veřejném seznamu.
§ 1139
Soudní úprava poměrů spoluvlastníků
(1) Navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí
většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil,
nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle
slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad,
s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.
(2) Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li
se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné
věci nedosáhlo potřebné většiny.
Oddíl 4
Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví
§ 1140
(1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.
(2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví,
lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí
tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.
§ 1141
(1) Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda
musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité
věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.
(2) Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem
z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického
práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.
§ 1142
(1) Jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému
účelu, není její rozdělení možné.
(2) Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly
pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu.
To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým
účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.
§ 1143
Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne
o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví,
rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
§ 1144
(1) Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale
nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.
(2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající
přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.
§ 1145
Při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit
služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci
bývalým spoluvlastníkem.
§ 1146
Společné listiny nelze dělit. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, u koho
se uloží společné listiny, uloží je u nejstaršího spoluvlastníka, není-li tomu jinak
nic na závadu. Ostatní spoluvlastníci obdrží na společný náklad úředně ověřené opisy
nebo kopie.
§ 1147
Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou
náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků,
nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout,
že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.
§ 1148
(1) Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají
pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.
(2) Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož
i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení
spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.
(3) Prodá-li se věc, uhradí se po stržení nákladů prodeje všechny dluhy
podle předchozích odstavců ještě předtím, než se mezi spoluvlastníky rozdělí výtěžek.
§ 1149
(1) Bývalí spoluvlastníci si doručí na žádost některého z nich potvrzení,
jak se vypořádali, pokud dohodu o zrušení spoluvlastnictví k movité věci neuzavřeli
v písemné formě.
(2) Při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného
seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.
Ochrana třetích osob při rozdělení společné věci
§ 1151
Při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla
nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno
jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.
§ 1152
Rozdělí-li se zatížená věc a postihuje-li věcné břemeno jen některý
díl, zaniká na dílech ostatních.
§ 1153
(1) Poskytuje-li právo ze služebnosti nebo jiné zatížení právo
k plodům nebo užitkům, může
a) každá z oprávněných osob, pokud se dělí věc panující, nebo
b) každá z obtížených osob, pokud se dělí věc obtížená, navrhnout,
aby vykonávání upravil soud.
(2) Soud vykonávání upraví s ohledem na povahu a účel zatížení, jakož
i s ohledem na hospodářské zvláštnosti jednotlivých dílů tak, aby výsledek odpovídal
zásadám slušnosti a aby se zatížení nezvětšilo.
Odklad zrušení spoluvlastnictví
§ 1154
(1) Ujednají-li si spoluvlastníci, že nebudou žádat zrušení spoluvlastnictví
po určitou dobu, nejvýše však po dobu deseti let, nemůže tím být vyloučeno jakékoli
jiné pozdější ujednání. Byl-li odklad zrušení spoluvlastnictví ujednán na dobu delší
deseti let, považuje se za ujednaný na deset let. Odklad zrušení spoluvlastnictví
lze ujednat i opakovaně.
(2) Má-li ujednání odkladu zrušení spoluvlastnictví zavazovat i právní
nástupce spoluvlastníků, jejichž právní nástupnictví vznikne jinak než děděním nebo
přeměnou právnické osoby, musí to být výslovně ujednáno.
(3) Ujednání o odkladu zrušení spoluvlastnictví vyžaduje formu veřejné
listiny; týká-li se ujednání nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, zapíše se
odklad zrušení spoluvlastnictví do veřejného seznamu.
§ 1155
(1) Na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit,
má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu
některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však
o dva roky.
(2) Zrušení spoluvlastnictví může být odloženo také pořízením pro
případ smrti.
§ 1156
Odklad zrušení spoluvlastnictví lze později změnit dohodou spoluvlastníků,
a nedojde-li k ní, rozhodnutím soudu vydaným na návrh spoluvlastníka, který prokáže,
že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve spoluvlastnictví setrval, anebo že
se podstatně změnily okolnosti, pro něž k odkladu spoluvlastnictví došlo.
Oddíl 5
Bytové spoluvlastnictví
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 1158
(1) Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené
vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí
nemovité věci dům alespoň s dvěma byty.
(2) Co je stanoveno v tomto oddílu o bytu, platí také pro nebytový
prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů.
§ 1159
Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl
na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je
věc nemovitá.
Společné části
§ 1160
(1) Společné jsou alespoň ty části nemovité věci, které podle své
povahy mají sloužit vlastníkům jednotek společně.
(2) Společnými jsou vždy pozemek, na němž byl dům zřízen, nebo
věcné právo, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům, stavební části
podstatné pro zachování domu včetně jeho hlavních konstrukcí, a jeho tvaru i vzhledu,
jakož i pro zachování bytu jiného vlastníka jednotky, a zařízení sloužící i jinému
vlastníku jednotky k užívání bytu. To platí i v případě, že se určitá část přenechá
některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání.
§ 1161
Neurčí-li se podíly na společných částech se zřetelem k povaze,
rozměrům a umístění bytu nebo jako stejné, platí, že jsou stanoveny poměrem velikosti
podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě.
§ 1162
(1) Jsou-li podíly na společných částech určeny jinak než poměrem
velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě nebo
než jako stejné, má vlastník jednotky právo domáhat se změny tohoto určení, pokud
se okolnosti změnily tak podstatně, že určení jeho podílu na společných částech je
zjevně nespravedlivé.
(2) Nedojde-li na návrh vlastníka jednotky ke změně prohlášení
(§ 1169), změní prohlášení soud.
Pododdíl 2
Vznik jednotky
§ 1163
Výstavba
Zavázaly-li se k tomu strany v souvislosti se stavbou domu nebo jeho
změnou, vznikne jednotka výstavbou, pokud je dům alespoň v takovém stupni rozestavěnosti,
že je již navenek uzavřen obvodovými stěnami a střešní konstrukcí a byt je uzavřen
obvodovými stěnami.
§ 1164
Zápis do veřejného seznamu
(1) Zápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne, pokud vlastník
nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva prohlášením rozdělí své právo
k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám.
(2) Zápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne i v případě, že
si to ujednají spoluvlastníci při oddělení ze spoluvlastnictví nebo při jeho zrušení
a vypořádání, nebo že si to ujednají manželé při změně rozsahu nebo při vypořádání
společného jmění. Ustanovení o prohlášení se na tato ujednání použijí přiměřeně.
§ 1165
Rozhodnutí soudu
Jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví,
při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání
společného jmění.
Prohlášení
§ 1166
(1) Při rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo
k jednotkám se uvedou alespoň
a) údaje o pozemku, domu, obci a katastrálním území,
b) údaje o jednotce, zejména
1. pojmenování a označení jednotlivých
bytů alespoň číslem a umístěním s určením účelu užívání,
2. určení a popis společných
částí se zřetelem k jejich stavební, technické nebo uživatelské povaze a s případným
určením, které z nich jsou vyhrazeny k výlučnému užívání vlastníku určité jednotky,
3.
velikost podílů na společných částech,
c) jaká věcná a jiná práva a jaké závady přecházejí se vznikem
vlastnického práva k jednotce na všechny vlastníky jednotek nebo na některé z nich.
(2) K prohlášení se přiloží půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich
schémata, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových
plochách bytů.
§ 1167
Dojde-li k zápisu vlastnického práva k jednotkám do veřejného seznamu,
nelze prohlášení prohlásit za neplatné ani nelze určit, že vlastnické právo k jednotce
nevzniklo, v případě, že věcné právo k jednotce nabyla další osoba.
§ 1168
Odstranění vady prohlášení
(1) Vymezuje-li prohlášení jednotku neurčitým nebo nesprávným způsobem
a neodstraní-li je původce prohlášení bez zbytečného odkladu poté, co ho na vadu
upozornila osoba, která na tom má právní zájem, mohou vadu odstranit vlastníci dotčených
jednotek společným prohlášením. Nedojde-li k tomu, rozhodne o odstranění vady soud
na návrh osoby, která na tom má právní zájem.
(2) Určí-li prohlášení neurčitě nebo nesprávně podíl vlastníka
jednotky na společných částech, nepřihlíží se k tomu.
§ 1169
Změna prohlášení
(1) Vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Ke změně prohlášení
se vyžaduje písemný souhlas vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna
dotkne. Je-li jednotka zatížena, vyžaduje se rovněž písemný souhlas osoby oprávněné
z věcného práva, pokud se jejích práv a povinností změna dotkne. Pro účinnost změny
prohlášení se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže se
změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek.
(2) Ke změně prohlášení postačí souhlas většiny hlasů všech
vlastníků jednotek, týká-li se změna
a) společných částí, při které se nemění velikost podílu na
společných částech, nejde-li o části ve výlučném užívání vlastníka jednotky,
b) účelu užívání bytu na základě žádosti jeho vlastníka, nebo
c) pravidel pro správu domu a pozemku a užívání společných
částí, jsou-li určena v prohlášení.
(3) Pro přezkoumání rozhodnutí o změně prohlášení se ustanovení
§ 1209 použije přiměřeně.
Pododdíl 3
Výstavba domu s jednotkami
§ 1170
Smlouva o výstavbě
(1) Smlouvou o výstavbě se strany zavazují podílet se společně na
výstavbě, dokončení nebo na změně domu za účelem zřízení nebo změny jednotek. Pro
práva a povinnosti stran platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona o společnosti.
(2) Ve smlouvě strany ujednají alespoň
a) údaje stanovené jako náležitosti prohlášení o rozdělení práva
k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám,
b) způsob úhrady nákladů výstavby, popřípadě ocenění svépomocně
prováděných prací, a
c) velikost spoluvlastnických podílů k domu, a má-li být dům
součástí pozemku, velikost spoluvlastnických podílů k pozemku, na dobu, než výstavbou
vznikne první jednotka; spoluvlastnické podíly se určí ve velikosti odpovídající
velikosti podílu vlastníka jednotky na společných částech.
(3) Smlouva vyžaduje písemnou formu.
§ 1171
Je-li smlouva o výstavbě uzavřena v době, kdy je dům již rozestavěn,
ale byty ještě rozestavěny nejsou, ujednají si strany velikost spoluvlastnických
podílů k nemovité věci ve velikosti odpovídající velikosti spoluvlastnických podílů
budoucích vlastníků jednotek na společných částech.
§ 1172
(1) Má-li jednotka vzniknout nástavbou, přístavbou nebo stavební
úpravou domu a nejsou-li v domě jednotky dosud vymezeny, ujednají strany ve smlouvě
i vymezení jednotek v domě a vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného
práva převede na zájemce o nabytí nové jednotky spoluvlastnický podíl k nemovité
věci ve velikosti odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu jako vlastníka
jednotky na společných částech.
(2) Má-li vzniknout nová jednotka nebo má-li být dosavadní jednotka
změněna nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou v domě, kde jsou jednotky již
vymezeny, ujednají strany ve smlouvě i změny velikosti spoluvlastnických podílů po
vzniku nové jednotky nebo změně dosavadní jednotky tak, aby odpovídaly nově určeným
velikostem spoluvlastnických podílů.
§ 1173
Neobsahuje-li smlouva o výstavbě výslovné ujednání o odchylkách od
určení jednotek, považuje se výstavba za řádnou, pokud je odchylka jen nepatrná a
dotčený spoluvlastník ji měl a mohl rozumně očekávat. Nedohodnou-li se strany, rozhodne
soud, jak se důsledky odchylky od určení jednotek vypořádají.
Pododdíl 4
Práva a povinnosti vlastníka jednotky
§ 1175
(1) Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat
a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit
jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné
části.
(2) Vlastník jednotky spravuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný
stav a dobrý vzhled domu; jde-li však o společné části uvnitř bytu a společné části,
které slouží vlastníku jednotky k výlučnému užívání, provádí a hradí pouze údržbu
a drobné opravy.
§ 1176
Vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost
řídit se pravidly pro správu domu a pozemku a užívání společných částí, pokud byl
s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich
dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu.
§ 1177
Vlastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za
správu domu a pozemku (dále jen "osoba odpovědná za správu domu") své jméno, bydliště,
jméno a bydliště osoby, které přenechal byt k užívání na dobu nikoli přechodnou,
a počet osob, které budou mít v bytě domácnost. To platí i v případě změny těchto
údajů.
§ 1178
(1) Osoba odpovědná za správu domu vede seznam vlastníků jednotek
a osob, kterým vlastník přenechal byt k užívání, v rozsahu stanoveném v § 1177.
(2) Požádá-li o to vlastník jednotky, sdělí mu osoba odpovědná za
správu domu jméno a bydliště kteréhokoli vlastníka jednotky nebo osoby, které přenechal
byt k užívání.
§ 1179
Vlastník jednotky má právo seznámit se, jak osoba odpovědná za správu
domu hospodaří a jak dům nebo pozemek spravuje. U této osoby může vlastník jednotky
nahlížet do smluv uzavřených ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů,
a pořizovat si z nich výpisy, opisy a kopie.
§ 1180
(1) Vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru
odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak,
zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen
některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka
jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.
(2) Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo
členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti
se rozvrhnou na každou jednotku stejně.
§ 1181
Vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související
s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy
včas vyúčtovala.
§ 1182
(1) Vlastník jednotky předem oznámí osobě odpovědné za správu domu
stavební úpravu uvnitř svého bytu.
(2) Upravuje-li vlastník jednotky stavebně svůj byt, umožní osobě
odpovědné za správu domu na základě její předchozí výzvy ověření, zda stavební úpravy
neohrožují, nepoškozují nebo nemění společné části, a to popřípadě i přístupem do
bytu.
(3) Vlastník jednotky předem oznámí osobě odpovědné za správu domu
podnikání nebo jinou činnost v bytě, která může vést k narušení obvyklého klidu a
pořádku v domě na dobu nikoli přechodnou.
§ 1183
(1) Vlastník jednotky se zdrží všeho, co brání údržbě, opravě, úpravě,
přestavbě či jiné změně domu nebo pozemku, o nichž bylo řádně rozhodnuto; jsou-li
prováděny uvnitř bytu nebo na společné části, která slouží výlučně k užívání vlastníka
jednotky, umožní do nich přístup, pokud k tomu byl předem vyzván osobou odpovědnou
za správu domu. To platí i pro umístění, údržbu a kontrolu zařízení pro měření spotřeby
vody, plynu, tepla a jiných energií.
(2) Při poškození jednotky prováděním prací podle odstavce 1, nahradí
vlastníku jednotky škodu společenství vlastníků jednotek (dále jen "společenství
vlastníků"), a nevzniklo-li, nahradí ji poměrně spoluvlastníci domu. Prováděl-li
však tyto práce ve svém zájmu jen některý vlastník jednotky, nahradí škodu sám.
§ 1184
(1) Na návrh osoby odpovědné za správu domu může soud nařídit prodej
jednotky toho vlastníka, který i přes písemnou výstrahu osoby odpovědné za správu
domu porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon
práv ostatních vlastníků jednotek.
(2) Ve výstraze podle odstavce 1 se uvede důvod jejího udělení, upozornění
na možnost podání návrhu na nařízení prodeje jednotky a výzva, aby se vlastník porušování
povinností zdržel, popřípadě aby následky porušování povinností odstranil; k tomu
se vlastníkovi vždy poskytne přiměřená lhůta, nejméně však 30 dnů.
(3) S podáním návrhu podle odstavce 1 musí vyslovit souhlas většina
všech vlastníků jednotek; při určení většiny potřebné pro vyslovení souhlasu se nepřihlíží
k hlasu vlastníka podle odstavce 1.
§ 1185
Spoluvlastnictví jednotky
(1) Vlastník jednotky může své právo k jednotce rozdělit na podíly,
ledaže to bylo vyloučeno.
(2) Spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce, který bude
vykonávat jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. To platí i v případě
manželů, kteří mají jednotku ve společném jmění.
Zvláštní ustanovení o převodu jednotky
§ 1186
(1) Při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné
za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená
nebo související s užíváním bytu.
(2) Při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou
na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na
správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu
a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které
na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.
(3) Převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli
potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké má dluhy podle odstavce 2, popřípadě
že takové dluhy nejsou; potvrzení vydá nabyvateli se souhlasem převodce také osoba
odpovědná za správu domu. Má se za to, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud
je nemohl zjistit z potvrzení osoby odpovědné za správu domu nebo nevydala-li tato
osoba potvrzení bez zbytečného odkladu, ač o něj byla požádána.
§ 1187
(1) Vznikla-li jednotka rozdělením práva k domu nebo pozemku na
vlastnické právo k jednotkám, má nájemce bytu předkupní právo k jednotce při jejím
prvním převodu. To platí i v případě nájmu nebytového prostoru, pokud byl pronajat
v souvislosti s bytem v tomtéž domě. Předkupní právo zanikne, nepřijme-li nájemce
nabídku do šesti měsíců od její účinnosti.
(2) Je-li nájemcem právnická osoba, ustanovení odstavce 1 se nepoužije.
§ 1188
Vznikne-li jednotka v domě ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví
právnické osoby a je-li nájemcem člen nebo společník této právnické osoby, který
se podílel prací nebo majetkovou účastí na pořízení nemovité věci, lze vlastnické
právo k jednotce převést jen na něho. To platí i v případě, že se na pořízení nemovité
věci podílel právní předchůdce společníka nebo člena.
Pododdíl 5
Správa domu a pozemku
§ 1189
(1) Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky
a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek
jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku
zahrnuje i činnosti spojené s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním
změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v
užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku
sloužících všem spoluvlastníkům domu.
(2) Má se za to, že se správa vztahuje i na společné části, které
slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku.
§ 1190
Osobou odpovědnou za správu domu je společenství vlastníků. Nevzniklo-li
společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce.
Správa bez vzniku společenství vlastníků
§ 1191
(1) Nevzniklo-li společenství vlastníků, použijí se na správu pravidla
pro správu domu a pozemku a užívání společných částí určená v prohlášení; bylo-li
založeno společenství vlastníků a nejsou-li v prohlášení určena tato pravidla, použijí
se na správu pravidla obsažená ve stanovách.
(2) Pro rozhodování v záležitostech správy domu a pozemku se použijí
obdobně ustanovení tohoto zákona o shromáždění. Vlastníky jednotek svolává správce.
K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek a
souhlas většiny všech vlastníků jednotek, ledaže prohlášení nebo stanovy vyžadují
počet vyšší; ustanovení § 1209 není dotčeno.
§ 1192
Z právních jednání správce jsou vlastníci jednotek oprávněni a
zavázáni společně a nerozdílně; jde-li však o právní jednání v záležitosti, která
je v působnosti shromáždění, jsou oprávněni a zavázáni, pouze pokud je k němu dán
souhlas podle § 1191 odst. 2.
§ 1193
(1) První správce je určen v prohlášení. Při volbě nového správce
se postupuje podle § 1191 odst. 2. Správce lze odvolat pouze se současným zvolením
nového správce.
(2) Má-li některý vlastník jednotky při vzniku jednotek podíl na
společných částech větší než poloviční, jde o většinového vlastníka, který je vždy
správcem. Přestane-li být správce většinovým vlastníkem, mohou vlastníci jednotek
zvolit nového správce.
(3) Je-li pro to důležitý důvod, soud na návrh některého vlastníka
jednotky správce, který je většinovým vlastníkem, odvolá a jmenuje nového správce;
to platí i v případě soudem jmenovaného správce. Soudem jmenovaný správce může navrhnout
soudu, aby jej odvolal, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby správcem
setrval. Přestane-li být soudem odvolaný správce většinovým vlastníkem, zvolí vlastníci
jednotek bez zbytečného odkladu nového správce. Okamžikem zvolení nového správce
přestává být soudem jmenovaný správce správcem.
Společenství vlastníků
§ 1194
(1) Společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem
zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat
práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se
přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich
společníkem nebo členem.
(2) Členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno
s vlastnictvím jednotky. Za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen v poměru
podle velikosti svého podílu na společných částech.
§ 1195
(1) Společenství vlastníků může nabývat majetek a nakládat s ním
pouze pro účely správy domu a pozemku.
(2) Práva a povinnosti ze závazků spojených se správou domu a pozemku
vzniklých před vznikem společenství vlastníků, z nichž jsou vlastníci jednotek oprávněni
a zavázáni společně a nerozdílně, přechází dnem vzniku společenství vlastníků na
společenství vlastníků. Společenství vlastníků oznámí bez zbytečného odkladu po svém
vzniku všem věřitelům a dlužníkům, kteří jsou oprávněni a zavázáni z těchto pohledávek
a dluhů, že došlo ke vzniku společenství vlastníků. Vlastníci jednotek ručí za splnění
dluhu společně a nerozdílně, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu vyslovil souhlas
s tím, aby vlastníci jednotek ručili podle § 1194 odst. 2.
(3) K právnímu jednání, kterým společenství vlastníků zajistí dluh
jiné osoby, se nepřihlíží.
(4) Společenství vlastníků, které vzniklo po převodu jednotek z
vlastnictví právnické osoby podle § 1188 do vlastnictví jeho členů, může dluh z úvěru
poskytnutého této právnické osobě na opravu, údržbu nebo stavební úpravu domu, převzít,
přistoupit k němu nebo jej zajistit, pokud s tím souhlasí všichni jeho členové; souhlas
musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem. Je-li pro to důležitý důvod a
lze-li to po členu spravedlivě požadovat, může společenství vlastníků navrhnout soudu,
aby prohlášení vůle člena, který nesouhlasil s převzetím, přistoupením nebo zajištěním
takového dluhu, bylo nahrazeno soudním rozhodnutím.
§ 1196
(1) Společenství vlastníků právně jedná v mezích svého účelu s
vlastníky jednotek i s třetími osobami.
(2) Vzniknou-li vlastníkům jednotek práva vadou jednotky, zastupuje
společenství vlastníků vlastníky jednotek při uplatňování těchto práv.
§ 1197
Sdruží-li se společenství vlastníků s jiným společenstvím vlastníků
ke spolupráci při naplňování svého účelu nebo stane-li se členem právnické osoby
sdružující společenství vlastníků nebo vlastníky jednotek nebo jinak působící v oblasti
bydlení, nesmí se zavázat k jiné majetkové účasti, než je poskytnutí členského vkladu
nebo poskytování členských příspěvků. Zaváže-li se společenství vlastníků podílet
se na ztrátě jiné osoby, hradit její dluhy nebo je zajistit, nepřihlíží se k tomu,
ledaže se jedná o případ uvedený v § 1195 odst. 4.
§ 1198
(1) Nebylo-li společenství vlastníků založeno již dříve, založí
je vlastníci jednotek v domě, kde je alespoň pět jednotek, z nichž alespoň čtyři
jsou ve vlastnictví čtyř různých vlastníků.
(2) Do veřejného seznamu se nezapíše vlastnické právo k jednotce
převáděné dalšímu vlastníku, pokud není prokázán vznik společenství vlastníků.
§ 1199
Je-li v domě méně než pět jednotek, může být společenství vlastníků
založeno, pokud s tím souhlasí všichni vlastníci jednotek.
§ 1200
Založení společenství vlastníků
(1) Společenství vlastníků se založí schválením stanov; společenství
vlastníků může založit i jediný vlastník všech jednotek. Ke schválení stanov se vyžaduje
jejich přijetí na ustavující schůzi většinou hlasů všech vlastníků jednotek, nebo
shoda všech vlastníků jednotek na jejich obsahu; ustanovení § 1209 není dotčeno.
(2) Stanovy obsahují alespoň
a) název obsahující slovo „společenství vlastníků“ a označení
domu, pro který společenství vlastníků vzniklo,
b) sídlo určené v domě, pro který společenství vlastníků vzniklo;
není-li to možné, na jiném vhodném místě,
c) členská práva a povinnosti vlastníků jednotek,
d) určení orgánů, jejich působnosti, počtu členů volených orgánů
a jejich funkčního období, jakož i způsobu svolávání, jednání a usnášení,
e) určení prvních členů statutárního orgánu,
f) pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných
částí.
(3) Údaj podle odstavce 2 písm. e) lze po vzniku společenství vlastníků
ze stanov vypustit; stanovy mohou svěřit toto rozhodnutí do působnosti statutárního
orgánu. Toto rozhodnutí se nepovažuje za rozhodnutí o změně stanov.
(4) Rozhodnutí ustavující schůze o přijetí stanov se osvědčuje
veřejnou listinou, která obsahuje schválený text stanov. Zakládá-li se společenství
vlastníků přijetím stanov všemi vlastníky jednotek, vyžadují stanovy formu veřejné
listiny. Zakládá-li společenství vlastníků jediný vlastník všech jednotek, stanovy
formu veřejné listiny nevyžadují.
(5) Při změně stanov se forma veřejné listiny nevyžaduje.
§ 1201
Ke změně stanov před vznikem společenství vlastníků se vyžaduje
souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže stanovy vyžadují vyšší počet.
§ 1204
Vznik společenství vlastníků
Společenství vlastníků vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
§ 1205
Orgány společenství vlastníků
(1) Nejvyšší orgán společenství vlastníků je shromáždění. Statutární
orgán je výbor, ledaže stanovy určí, že je statutárním orgánem předseda společenství
vlastníků. Zřídí-li stanovy další orgány, nelze jim založit působnost vyhrazenou
shromáždění nebo statutárnímu orgánu.
(2) Způsobilý být členem voleného orgánu nebo zástupcem právnické
osoby jako člena takového orgánu je ten, kdo je plně svéprávný a je bezúhonný ve
smyslu jiného právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání.
Shromáždění
§ 1206
(1) Shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek. Každý z nich
má počet hlasů odpovídající velikosti jeho podílu na společných částech; je-li však
vlastníkem jednotky společenství vlastníků, k jeho hlasu se nepřihlíží.
(2) Shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků
jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas
většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek, ledaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší
počet hlasů.
(3) Působnost shromáždění vykonává ve společenství vlastníků s
jediným vlastníkem tento vlastník.
§ 1207
(1) Statutární orgán svolá shromáždění k zasedání tak, aby se konalo
nejméně jedenkrát do roka. Statutární orgán svolá shromáždění i z podnětu vlastníků
jednotek, kteří mají více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich; neučiní-li
to, svolají tito vlastníci shromáždění k zasedání na náklad společenství vlastníků
sami.
(2) Nejsou-li k pozvánce připojeny podklady týkající se pořadu
zasedání, umožní svolavatel každému vlastníku jednotky včas se s nimi seznámit.
(3) Pokud o to před rozesláním pozvánky na shromáždění požádají
vlastníci jednotek podle odstavce 1, zařadí statutární orgán na pořad shromáždění
jimi určenou záležitost za předpokladu, že k takové záležitosti je navrženo usnesení
nebo je její zařazení odůvodněno.
§ 1208
Do působnosti shromáždění patří
a) změna stanov,
b) volba a odvolávání členů volených orgánů a rozhodování o
výši jejich odměn,
c) schválení rozpočtu, účetní závěrky, vypořádání výsledku
hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu a pozemku,
jakož i celkové výše příspěvků na správu domu a pozemku pro příští období a rozhodnutí
o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků,
d) schválení druhu služeb a způsobu rozúčtování cen služeb
na jednotky,
e) rozhodování
1. o členství společenství vlastníků v právnické
osobě působící v oblasti bydlení,
2. o opravě nebo údržbě společné části anebo stavební
úpravě společné části, která nevyžaduje změnu prohlášení, převyšují-li náklady částku
stanovenou prováděcím právním předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného,
f) udělování předchozího souhlasu
1. k nabytí, zcizení nebo
zatížení nemovitých věcí nebo k jinému nakládání s nimi,
2. k nabytí, zcizení nebo
zatížení movitých věcí, jejichž hodnota převyšuje částku stanovenou prováděcím právním
předpisem, nebo k jinému nakládání s nimi; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného,
3.
k uzavření smlouvy o úvěru společenstvím vlastníků včetně schválení výše a podmínek
úvěru,
4. k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k jednotce, pokud dotčený
vlastník jednotky v písemné formě s uzavřením zástavní smlouvy souhlasil,
g) určení osoby, která má zajišťovat některé činnosti správy
domu a pozemku, a rozhodnutí o její změně,
h) rozhodování v dalších záležitostech určených zákonem, stanovami
nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí.
§ 1209
(1) Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky
navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci
toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí.
Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí
dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.
(2) Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného
uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad,
s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.
(3) Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout
soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí,
ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.
nadpis vypuštěn
Rozhodování mimo zasedání
§ 1211
(1) Není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba,
která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě, aby vlastníci jednotek
rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání. V jiných případech lze navrhnout přijetí
rozhodnutí mimo zasedání, pokud to připustí stanovy.
(2) Vyžaduje-li zákon nebo stanovy, aby přijetí rozhodnutí shromáždění
bylo osvědčeno veřejnou listinou, návrh musí mít formu veřejné listiny; v takovém
případě se vlastníkům jednotek zasílá kopie veřejné listiny o návrhu rozhodnutí.
Přijetí rozhodnutí se osvědčuje veřejnou listinou.
(3) Návrh musí obsahovat alespoň návrh rozhodnutí, podklady potřebné
pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má
vlastník jednotky vyjádřit. Neurčí-li stanovy delší lhůtu, platí, že lhůta činí patnáct
dní.
§ 1212
K platnosti hlasování se vyžaduje vyjádření vlastníka jednotky
s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo učiněno, podepsané vlastní rukou na listině
obsahující plné znění návrhu rozhodnutí. Vyžaduje-li zákon nebo stanovy, aby přijetí
rozhodnutí shromáždění bylo osvědčeno veřejnou listinou, musí být podpis vlastníka
jednotky na vyjádření úředně ověřen.
Zrušení společenství vlastníků
§ 1215
(1) Společenství vlastníků se zrušuje dnem zániku vlastnického
práva ke všem jednotkám v domě.
(2) Rozhodnutím vlastníků jednotek lze společenství vlastníků zrušit,
pokud bylo založeno dobrovolně nebo pokud počet jednotek v domě nebo počet vlastníků
jednotek klesl na méně než pět. V takovém případě vlastníci jednotek přijmou pravidla
pro správu domu a pozemku a užívání společných částí.
Pododdíl 6
Zrušení bytového spoluvlastnictví
§ 1217
(1) Dohodnou-li se vlastníci jednotek o přeměně bytového spoluvlastnictví
v podílové spoluvlastnictví nemovité věci, změní se bytové spoluvlastnictví v podílové
spoluvlastnictví zápisem do veřejného seznamu. Má se za to, že se velikost spoluvlastnického
podílu každého spoluvlastníka rovná velikosti podílu, jaký měl jako vlastník jednotky
na společných částech.
(2) Jsou-li všechny jednotky v domě ve společném jmění a dohodnou-li
se manželé o přeměně bytového spoluvlastnictví na vlastnictví nemovité věci ve společném
jmění, změní se bytové spoluvlastnictví ve vlastnictví nemovité věci ve společném
jmění zápisem do veřejného seznamu.
(3) Dohoda podle odstavců 1 a 2 vyžaduje písemnou formu.
Pododdíl 7
Společná ustanovení
§ 1220
(1) Změní-li se prohlášení, vyhotoví jeho úplné znění osoba odpovědná
za správu domu a bez zbytečného odkladu je založí do sbírky listin u orgánu, u něhož
je nemovitá věc zapsána ve veřejném seznamu; to platí i v případě, že jsou náležitosti
prohlášení obsaženy ve smlouvě o výstavbě.
(2) Je-li osoba odpovědná za správu domu zapsána do veřejného rejstříku,
založí bez zbytečného odkladu prohlášení v úplném znění i do sbírky listin u orgánu,
který vede veřejný rejstřík.
§ 1221
(1) Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného,
použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání
a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho
rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani
o dílčích členských schůzích.
(2) Stanoví-li zákon ve věcech bytového spoluvlastnictví působnost
vlastníkům jednotek, lze ji vykonat i jejich rozhodnutím přijatým na shromáždění.
Oddíl 6
Přídatné spoluvlastnictví
Obecná ustanovení
§ 1223
(1) Věc náležící společně několika vlastníkům samostatných věcí určených
k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a která
slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné,
je v přídatném spoluvlastnictví těchto vlastníků. Týká-li se přídatné spoluvlastnictví
nemovité věci zapisované do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i přídatné
spoluvlastnictví.
(2) Ustanovení o přídatném spoluvlastnictví se použijí přiměřeně
i na zařízení pořízené nebo jinak nabyté vlastníky uvedenými v odstavci 1 společným
nákladem tak, aby sloužilo jim všem.
§ 1224
(1) Věc v přídatném spoluvlastnictví nesmí být proti vůli některého
ze spoluvlastníků odňata společnému účelu.
(2) Zatížit lze věc v přídatném spoluvlastnictví jen způsobem, který
nebrání jejímu využití společnému účelu.
§ 1225
(1) Žádnému ze spoluvlastníků nelze bránit v účasti na využití věci
v přídatném spoluvlastnictví způsobem, který společnému účelu odpovídá a nebrání
jejímu využití ostatními spoluvlastníky.
(2) Vzdání se práva účasti na využití věci v přídatném spoluvlastnictví
některým spoluvlastníkem nemá účinky pro jeho právní nástupce.
§ 1226
Slouží-li věc v přídatném spoluvlastnictví k společnému využití pozemků,
stanoví se podíly spoluvlastníků na společné věci poměrem výměry pozemků. To spoluvlastníkům
nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak.
§ 1227
(1) Podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví lze převést jen za
současného převodu vlastnického práva k věci, k jejímuž využití věc v přídatném spoluvlastnictví
slouží. Převádí-li se vlastnické právo k takové věci, platí, že se převod vztahuje
i na podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2) To platí i pro zatížení předkupním právem, právem zpětné koupě
nebo obdobným způsobem, jakož i pro zřízení zástavního práva nebo obdobné jistoty.
§ 1228
(1) Oddělit se z přídatného spoluvlastnictví lze za podmínky, že
věc, k jejímuž využití věc v přídatném spoluvlastnictví až dosud sloužila, zanikla
nebo změnila svůj účel tak, že věc v přídatném spoluvlastnictví už není potřebná.
(2) Ze stejného důvodu může kterýkoli z dalších spoluvlastníků navrhnout
soudu, aby účast spoluvlastníka v přídatném spoluvlastnictví zrušil a přikázal jeho
podíl za náhradu zbývajícím spoluvlastníkům podle poměru jejich podílů.
Správa věci v přídatném spoluvlastnictví
§ 1230
Nedohodnou-li se spoluvlastníci jinak, zvolí k běžné správě věci
v přídatném spoluvlastnictví jednoho ze spoluvlastníků jako správce. Není-li správce
spoluvlastníky zvolen ani po třech měsících, jmenuje ho na návrh kteréhokoli spoluvlastníka
soud.
§ 1231
(1) Nedojde-li k jiné dohodě, volí spoluvlastníci správce většinou
hlasů; každý spoluvlastník má jeden hlas.
(2) Spoluvlastník, který pro zvolení správce nehlasoval, může navrhnout
soudu, aby správce odvolal, jsou-li pro to důležité důvody, a aby jmenoval správcem
jiného spoluvlastníka. Není-li návrh podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí,
právo podat jej zaniká.
§ 1232
Ujme-li se spoluvlastník běžné správy věci v přídatném spoluvlastnictví
o své vůli a žádný z ostatních spoluvlastníků tomu po dobu tří měsíců neodporuje,
ani nepodá návrh podle § 1230, hledí se na něho, jako by byl správcem zvolen.
§ 1233
(1) Není-li jiného ujednání, postačí k odvolání správce většina hlasů
spoluvlastníků; byl-li však správce jmenován soudem, mohou ho spoluvlastníci odvolat
alespoň dvěma třetinami hlasů spoluvlastníků.
(2) Ať již byl správce povolán jakkoli, odvolá ho z důležitého důvodu
soud na návrh podaný spoluvlastníky, kteří mají alespoň třetinu hlasů.
§ 1234
Z právního jednání správce v záležitostech běžné správy jsou spoluvlastníci
i správce oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně.
§ 1235
(1) Na správu věci v přídatném spoluvlastnictví přispívají spoluvlastníci
poměrně podle velikosti svých podílů. Na náklady spojené se správou věci v přídatném
spoluvlastnictví složí spoluvlastníci k rukám správce přiměřenou zálohu; není-li
jiné dohody, je záloha splatná k 31. lednu.
(2) Kolik má činit úhrn záloh, rozhodnou spoluvlastníci většinou
hlasů. Nepřijmou-li spoluvlastníci takové rozhodnutí do konce předcházejícího roku,
platí, že byl úhrn záloh pro další rok stanoven částkou složenou na zálohách v posledním
roce zvýšenou o desetinu. Není-li možné úhrn záloh takto stanovit, určí jej na návrh
správce soud.
Oddíl 7
Zvláštní ustanovení o společenství jmění
§ 1236
Nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy,
zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby
spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství,
platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci.
§ 1237
Práva a povinnosti vlastníků spojených ve společenství se řídí ustanoveními,
podle kterých bylo společenství zřízeno. Ustanovení § 1238 a 1239 se použijí, není-li
stanoveno něco jiného.
Díl 5
Věcná práva k cizím věcem
Oddíl 1
Právo stavby
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 1240
(1) Pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka)
mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o
stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou.
(2) Právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek,
kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání.
Pododdíl 2
Vznik a zánik práva stavby
§ 1243
(1) Právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li
tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci.
(2) Právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do veřejného seznamu.
Zápisu do veřejného seznamu podléhá i právo stavby vzniklé rozhodnutím orgánu veřejné
moci.
§ 1244
(1) Právo stavby lze zřídit jen jako dočasné; nesmí být zřízeno na
více než 99 let. Poslední den doby, na kterou je právo stavby zřízeno, musí být patrný
z veřejného seznamu.
(2) Nabyl-li stavebník právo stavby vydržením, nabývá je na dobu
40 let. Jsou-li pro to spravedlivé důvody, může soud dobu, na kterou je právo stavby
zřízeno, k návrhu dotčené strany zkrátit nebo prodloužit.
§ 1245
Trvání práva stavby lze prodloužit se souhlasem osob, pro které jsou
na pozemku zapsána zatížení v pořadí za právem stavby.
§ 1246
Právo stavby nelze omezit rozvazovací podmínkou; byla-li rozvazovací
podmínka ujednána, nepřihlíží se k ní.
§ 1247
Bylo-li právo stavby zřízeno za úplatu a ujednala-li se úplata v
opětujících se dávkách jako stavební plat, zatěžuje právo stavby jako reálné břemeno.
Nepřihlíží se k ujednání, podle kterého změny výše stavebního platu závisí na nejisté
budoucí události; to neplatí, ujedná-li se závislost výše stavebního platu na míře
zhodnocování a znehodnocování peněz.
§ 1248
Zřekne-li se stavebník práva stavby, může vlastník zatíženého pozemku
převést na základě listin prokazujících tuto skutečnost právo stavby na dobu, která
ještě neuplynula, na sebe nebo na jinou osobu.
§ 1249
Při zániku práva stavby předtím, než uplyne jeho doba, nastanou právní
následky výmazu práva stavby vůči věcnému právu náležejícímu osobě, pro kterou bylo
k právu stavby do veřejného seznamu zapsáno věcné právo, až zánikem tohoto věcného
práva. Jestliže však tato osoba k výmazu udělí souhlas, nastanou právní následky
výmazu práva stavby vůči jejímu věcnému právu již tímto výmazem.
Pododdíl 3
Právní poměry z práva stavby
§ 1250
Co do stavby vyhovující právu stavby má stavebník stejná práva jako
vlastník; pokud se jedná o jiné užívání pozemku zatíženého právem stavby, má stejná
práva jako poživatel, ledaže je ujednáno něco jiného.
§ 1251
(1) Smlouva může stavebníku uložit, aby stavbu provedl do určité
doby.
(2) Není-li nic jiného ujednáno, má stavebník povinnost udržovat
stavbu v dobrém stavu. Smlouva může stavebníku uložit povinnost stavbu pojistit.
(3) Vlastníku pozemku může být vyhrazeno schválení určitého faktického
nebo právního jednání stavebníka, avšak ani je-li to vlastníku pozemku vyhrazeno,
nemůže odepřít souhlas k právnímu jednání, které není k jeho újmě.
§ 1252
(1) Právo stavby lze převést i zatížit.
(2) Vyhradí-li si vlastník pozemku souhlas k zatížení práva stavby,
zapíše se výhrada do veřejného seznamu. V takovém případě lze do veřejného seznamu
zapsat zatížení práva stavby jen se souhlasem vlastníka pozemku.
§ 1254
Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní
právo k právu stavby. Ujednají-li si strany něco jiného, zapíše se to do veřejného
seznamu.
Oddíl 2
Věcná břemena
Pododdíl 1
Obecná ustanovení o služebnostech
§ 1257
(1) Věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka
věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.
(2) Vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného
svého pozemku.
Pododdíl 2
Nabytí služebnosti
§ 1260
(1) Služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo
vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností
zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech
stanovených zákonem.
(2) Při vydržení služebnosti odpovídající veřejnému statku je vydržitelkou
obec, na jejímž území se věc nalézá.
§ 1261
Pozemek určený k plnění funkcí lesa lze zatížit pozemkovou služebností,
služebností pastvy nebo služebností braní lesních plodů jen smlouvou, pořízením pro
případ smrti nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Taková služebnost může být zřízena
jen jako vykupitelná a podmínky výkupu musí být již při zřízení služebnosti předem
určeny.
§ 1262
(1) Zřizuje-li se právním jednáním služebnost k věci zapsané ve veřejném
seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu. Vzniká-li služebnost k věci zapsané
do veřejného seznamu na základě jiné právní skutečnosti, zapíše se do veřejného seznamu
i v takovém případě.
(2) Zřizuje-li se služebnost k věci nezapsané ve veřejném seznamu,
vzniká účinností smlouvy.
Pododdíl 3
Právní poměry ze služebnosti
§ 1263
Oprávněná osoba nese náklad na zachování a opravy věci, která je
pro služebnost určena. Užívá-li však věci i ten, kdo je služebností obtížen, je povinen
na náklad poměrně přispívat, anebo se užívání zdržet.
§ 1264
(1) Není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího
pozemku.
(2) Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující
věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.
Pododdíl 4
Některé pozemkové služebnosti
Služebnost inženýrské sítě
§ 1267
(1) Služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem
a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní,
kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku
se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno,
umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem
prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.
(2) Je-li to výslovně ujednáno, zahrnuje služebnost právo zřídit,
mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo
provádět na inženýrské síti úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její
výkonnosti.
(3) Oprávněná osoba zpřístupní vlastníku pozemku dokumentaci inženýrské
sítě v ujednaném rozsahu, a není-li ujednán, v rozsahu nutném k ochraně jeho oprávněných
zájmů.
§ 1268
Nesnese-li záležitost při náhlém poškození inženýrské sítě odkladu,
obstará její opravu oprávněná osoba i bez předchozího projednání; dotčeným osobám
však neprodleně oznámí provádění opravy, její místo označí a zabezpečí. Po skončení
prací uvede služebný pozemek na vlastní náklad do předešlého stavu a nahradí škodu
způsobenou provedením prací.
§ 1269
Opora cizí stavby
Kdo je povinen nést tíži cizí stavby, přispěje také poměrně na udržování
zdí nebo podpěr, není však povinen k podpěře panujícího pozemku.
§ 1270
Služebnost okapu
(1) Kdo má služebnost okapu, má právo svádět dešťovou vodu ze své
střechy na cizí nemovitou věc buď volně nebo ve žlabu; svou střechu smí zvýšit jen
tehdy, neztíží-li tím služebnost.
(2) Kdo má služebnost okapu, musí svodní žlab, byl-li zřízen, udržovat
v dobrém stavu. Také musí, napadne-li mnoho sněhu, sníh včas odklidit.
§ 1271
Právo na svod dešťové vody
(1) Kdo má právo na svod dešťové vody ze sousední střechy na svůj
pozemek, hradí sám náklady na zařízení k tomu potřebná.
(2) Je-li k svodu potřebná strouha nebo podobné zařízení, nese náklady
na jejich zřízení a údržbu vlastník panujícího pozemku.
§ 1272
Právo na vodu
(1) Kdo má právo na vodu na cizím pozemku, má k ní také přístup.
(2) Kdo má právo svádět vodu z cizího pozemku na svůj nebo ze svého
pozemku na cizí, může na svůj náklad zřídit a udržovat zařízení k tomu potřebná;
jejich rozsah se řídí potřebou panujícího pozemku.
§ 1273
Služebnost rozlivu
(1) Služebnost rozlivu zakládá vlastníku vodního díla, které umožňuje
řízený rozliv povodně, právo rozlévat na služebném pozemku vodu. Služebnost zahrnuje
i právo vlastníka vodního díla mít a udržovat na služebném pozemku obslužná zařízení,
a je-li to výslovně ujednáno, provádět na nich i na vodním díle úpravy za účelem
jejich modernizace nebo zlepšení jejich výkonnosti.
(2) Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení vodního díla
a obslužných zařízení, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě
vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu.
(3) Ustanovení § 1267 odst. 3 a § 1268 se použijí obdobně.
Služebnost stezky, průhonu a cesty
§ 1274
(1) Služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní
dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě
a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.
(2) Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek
na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.
§ 1275
(1) Služebnost průhonu zakládá právo hnát zvířata přes služebný
pozemek. Se služebností průhonu je spojeno i právo jezdit jinými než motorovými vozidly.
(2) Je-li služebným pozemkem pozemek určený k plnění funkcí lesa,
zakazuje se zřídit služebnost průhonu dobytka. Rozhodne-li orgán veřejné moci, že
je služebný pozemek určen k plnění funkcí lesa až po zřízení takové služebnosti,
služebnost zaniká.
§ 1276
(1) Služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek
jakýmikoli vozidly.
(2) Ve služebnosti cesty není obsaženo právo průhonu.
(3) Osoba, které přísluší služebnost cesty, přispívá poměrně k
udržování cesty včetně lávek a mostů. Vlastník služebného pozemku přispívá, jen když
tato zařízení užívá.
Právo pastvy
§ 1278
Není-li určen druh, počet dobytka nebo rozsah a čas pastvy, když
se právo pastvy zřídilo, chrání se pokojná desetiletá držba. Jsou-li pochybnosti,
použijí se ustanovení § 1279 až 1282.
§ 1279
(1) Právo pastvy se vztahuje na každý druh hospodářských zvířat,
nikoli však na prasata a drůbež. Zvířata nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí jsou
z pastvy vyloučena.
(2) Je-li služebným pozemkem pozemek s lesními porosty, zakazuje
se zřídit služebnost pastvy dobytka.
§ 1280
(1) Mění-li se počet paseného dobytka v posledních deseti letech,
je rozhodný průměr za první tři léta pastvy. Není-li ani tento počet zřejmý, stanoví
se podle zásad slušnosti přiměřeně k rozsahu a jakosti pastvy; oprávněná osoba však
nemůže na služebném pozemku pást více dobytka, než kolik ho může přezimovat s pící
dodanou panujícím pozemkem.
(2) Do počtu podle odstavce 1 se nevčítají sající mláďata.
Pododdíl 5
Užívací právo
§ 1283
Služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí
věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby
po zřízení služebnosti, nezakládá to uživateli právo na její rozšíření.
§ 1284
Vlastníku věci náležejí všechny užitky, které může brát bez zkrácení
práva uživatele. Vlastník však nese všechny její závady a musí věc udržovat v dobrém
stavu. Přesahují-li náklady užitek, který vlastníkovi zbývá, musí uživatel buď tyto
zvýšené náklady nést, anebo od užívání upustit.
Požívací právo
§ 1285
Služebností požívacího práva se poživateli poskytuje právo užívat
cizí věc a brát z ní plody a užitky; poživatel má právo i na mimořádný výnos z věci.
Při výkonu těchto práv je poživatel povinen šetřit podstatu věci.
§ 1287
Poživatel přejímá všechny závady, které na věci vázly v době, kdy
byla služebnost zřízena. Nese také náklady, bez nichž by se plodů a užitků nedosáhlo.
§ 1288
Poživatel udržuje věc ve stavu, v jakém ji převzal, a hradí obvyklé
udržovací náklady na věc včetně její obnovy a obvyklého pojištění proti škodám. Zmenší-li
se přesto řádným užíváním věci její hodnota bez viny poživatele, není za to poživatel
odpovědný.
§ 1289
(1) Vlastník může po upozornění poživatele provést na svůj náklad
stavební práce, jejichž nutnost vyvolaly náhoda nebo stáří stavby; v takovém případě
poživatel zaplatí vlastníku úplatu stanovenou podle míry, jakým se požívání zlepšilo.
(2) Nemůže-li nebo nechce-li vlastník stavební práce provést, je
poživatel oprávněn provést je sám a po skončeném požívání se domáhat stejné náhrady
jako poctivý držitel.
§ 1290
Poživatel je povinen snášet stavební práce, i když nejsou nutné,
nestane-li se tím jeho právu újma, anebo nahradí-li se mu všechna škoda.
§ 1291
Vlastník hradí poživateli náklad, jímž byla věc zlepšena, za stejných
podmínek, jako by byl povinen hradit jej nezmocněnému jednateli. Vynaložil-li poživatel
náklady ze záliby nebo pro okrasu, má poživatel stejná práva a povinnosti jako poctivý
držitel.
Společná ustanovení
§ 1294
Zřídí-li se užívací nebo požívací právo k zuživatelným zastupitelným
věcem, může uživatel nebo poživatel s věcmi nakládat podle své libosti. Když jeho
právo skončí, vrátí stejné množství věcí téhož druhu a jakosti.
§ 1295
(1) Uživatel nebo poživatel jistiny uložené na úrok má právo jen
na tento úrok. Úrok náleží uživateli nebo poživateli i z jistiny, která následkem
nějaké změny nastoupí na místo jistiny dřívější.
(2) Uživatel nebo poživatel a věřitel rozhodují společně, má-li
se co s jistinou podniknout. Nedohodnou-li se, rozhodne soud.
(3) Dlužník se dluhu zprostí jen splacením jistiny společně věřiteli
a tomu, kdo je jejím uživatelem nebo poživatelem. Každý z obou, věřitel i uživatel
nebo poživatel, se může domáhat jen toho, aby se pro oba složila jistina do notářské
nebo soudní úschovy.
Pododdíl 6
Zánik služebnosti
§ 1299
(1) Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již
nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě.
(2) Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné
věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci
může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.
§ 1300
(1) Dohodnou-li se strany o zrušení služebnosti zapsané ve veřejném
seznamu, zanikne služebnost výmazem z veřejného seznamu.
(2) Dobu, na kterou byla někomu zřízena služebnost, lze ujednat i
tak, že služebnost zanikne, dosáhne-li nějaká jiná osoba určitého věku. V takovém
případě se má za to, že dřívější smrt této osoby nemá na trvání služebnosti vliv.
§ 1302
(1) Osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby; při rozšíření
služebnosti i na dědice se má za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy. Nabyla-li
osobní služebnost právnická osoba, trvá služebnost potud, pokud trvá tato osoba.
(2) Slouží-li služebnost provozu závodu, nezaniká převodem nebo přechodem
závodu nebo takové jeho části, která bude provozována jako samostatný závod.
Pododdíl 7
Reálná břemena
§ 1303
(1) Je-li věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným
břemenem tak, že dočasný vlastník věci je jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě
něco jí dávat nebo něco konat.
(2) Pro totéž reálné břemeno lze zatížit i několik věcí.
§ 1304
Časově neomezené reálné břemeno může být zřízeno jen jako vykupitelné
a podmínky výkupu musí být předem určeny již při zřízení reálného břemene.
§ 1306
Záleží-li reálné břemeno v opakovaném plnění, může být zadržená dávka
nebo její náhrada požadována jak po osobě, za jejíhož vlastnického práva dávka dospěla,
tak od přítomného vlastníka, avšak jen z věci reálným břemenem zatížené.
§ 1307
(1) Vlastník zatížené věci se zdrží všeho, čím by se věc zhoršila
k újmě osoby oprávněné z reálného břemene.
(2) Nedostačuje-li věc reálnému břemeni z viny jejího vlastníka nebo
pro nedostatek, který vyjde najevo teprve později, tou měrou, jak se mělo při jeho
zřízení za to, napraví vlastník tento stav složením jistoty nebo jinak, aby osoba
oprávněná z reálného břemene neutrpěla újmu.
Oddíl 3
Zástavní právo
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 1309
(1) Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění,
nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do
ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni
zpeněžení zástavy.
(2) Ujednání zakazující zřídit zástavní právo má účinky vůči třetí
osobě, jen je-li tento zákaz zapsán do rejstříku zástav podle jiného právního předpisu
nebo do veřejného seznamu, anebo byl-li jí znám.
§ 1310
(1) Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat.
(2) Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku
vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Je-li taková věc zapsána ve veřejném
seznamu nebo v rejstříku zástav, zapíše se k ní zástavní právo, pokud s tím vlastník
věci souhlasí.
§ 1311
(1) Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož
výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit
dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v
budoucnu.
(2) Zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající
dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči
zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.
Pododdíl 2
Zastavení
§ 1312
(1) Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají,
co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě
nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění
poskytuje.
(2) Zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak,
aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.
§ 1313
Zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť
ujednáno, pak i smluvní pokutu.
§ 1314
(1) Není-li movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli,
nebo osobě třetí, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní
smlouvu písemná forma.
(2) Zástavní smlouva vyžaduje formu veřejné listiny,
a) je-li zástavou závod nebo jiná věc hromadná,
b) je-li zástavou nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného
seznamu, nebo
c) má-li zástavní právo k movité věci vzniknout zápisem do rejstříku
zástav.
§ 1315
Zakázaná ujednání
(1) Zakazují se ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí
zástavu vyplatit.
(2) Dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že
a) zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy,
b) věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si
ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat nebo
c) věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.
(3) Je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk,
který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání s obsahem uvedeným
v odstavci 2 písm. b), ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo
i poté, co zajištěný dluh dospěl.
§ 1316
Zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem
v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.
§ 1317
(1) Zástavní právo k movité věci vznikne odevzdáním zástavnímu věřiteli.
Požádá-li o to zástavce, vydá mu věřitel zástavní list, v němž zástavu popíše tak,
aby byla od jiných věcí dostatečně odlišena.
(2) Odevzdání movité věci lze nahradit znamením tak, že se věc označí
jako zastavená. Vzniklo-li zástavní právo označením, lze se jej dovolat vůči třetí
osobě, pokud nebyla v dobré víře; jinak se má za to, že věc označená nebyla.
§ 1318
Určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci
tím, že zástavce nebo zástavní věřitel odevzdá věc třetí osobě, aby ji opatrovala
pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka. Není-li jinak ujednáno, hradí zástavce
náklady s tím spojené.
§ 1319
(1) Určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité
věci zápisem do rejstříku zástav.
(2) Zástavní právo k nemovité věci nezapisované do veřejného seznamu,
k závodu a movité věci hromadné vznikne zápisem do rejstříku zástav.
(3) Zápis do rejstříku zástav provede notář, který sepsal zástavní
smlouvu, bez zbytečného odkladu po uzavření zástavní smlouvy.
Zastavení podílu v korporaci
§ 1320
(1) Lze-li podíl v korporaci volně převést, lze k němu zřídit i
zástavní právo; lze-li podíl převést jen za určitých podmínek, vyžaduje se splnění
týchž podmínek při jeho zastavení. To neplatí v případě, že zastavení podílu společenská
smlouva zakáže nebo omezí.
(2) Je-li podíl představován cenným papírem, je způsobilou zástavou
jen tento cenný papír.
§ 1322
(1) Zástavní právo k podílu vzniká zápisem do veřejného rejstříku,
ve kterém je korporace zapsána.
(2) Zástavce nebo zástavní věřitel oznámí korporaci vznik zástavního
práva bez zbytečného odkladu; oznámení se však nevyžaduje, dal-li příslušný orgán
korporace k zastavení podílu souhlas.
§ 1323
Je-li s podílem spojeno hlasovací právo, může je zástavní věřitel
vykonávat, jen pokud to bylo ujednáno.
§ 1324
(1) Dospěje-li pohledávka, nabývá zástavní věřitel právo na peněžitá
a jiná věcná plnění vyplývající z účasti na korporaci až do výše zajištěného dluhu.
Tato plnění se na úhradu dluhu započítávají, ledaže si strany ujednají něco jiného.
(2) Popírá-li osobní dlužník nebo zástavní dlužník v soudním řízení
výši nebo existenci dluhu, poskytne se plnění podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu
poté, co o výši nebo existenci dluhu rozhodne soud; do této doby není v prodlení
osoba, která má plnění poskytnout.
§ 1325
Zástavní věřitel oznámí započetí výkonu zástavního práva všem společníkům.
Mají-li tito společníci k podílu předkupní právo, předkupní právo zanikne, neuplatní-li
je společníci při zpeněžení zástavy.
§ 1326
Bylo-li to ujednáno, nabývá zástavní věřitel zastavený podíl okamžikem,
kdy byl jeho pokus o zpeněžení podílu při výkonu zástavního práva neúspěšný. Nebylo-li
ujednáno, že zástavní věřitel již tímto okamžikem nabývá zastavený podíl, může zástavní
věřitel od tohoto okamžiku vykonávat společnická práva spojená s podílem.
§ 1327
(1) Byl-li zástavní věřitel při pokusu o zpeněžení podílu neúspěšný,
může se na zástavním dlužníku domáhat, aby na něho za obvyklých obchodních podmínek
převedl zastavený podíl na úhradu dluhu. Neuplatní-li zástavní věřitel své právo
do jednoho měsíce ode dne, kdy byl jeho pokus o zpeněžení podílu neúspěšný, jeho
právo zaniká.
(2) Nepřevede-li zástavní dlužník podíl zástavnímu věřiteli do
jednoho měsíce ode dne, kdy byl k tomu vyzván, může se zástavní věřitel domáhat,
aby obsah smlouvy určil soud.
Zastavení cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru
§ 1328
(1) Zástavní právo k cennému papíru vznikne jeho odevzdáním zástavnímu
věřiteli. Určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k cennému papíru tím,
že zástavce nebo zástavní věřitel předá cenný papír a stejnopis zástavní smlouvy
třetí osobě, aby pro ně zástavu opatrovala.
(2) Ke vzniku zástavního práva k cennému papíru na řad je potřebný
i zástavní rubopis obsahující doložku „k zastavení“ nebo jiná slova stejného významu
a označení zástavního věřitele.
(3) Ujednají-li strany, že zástavní právo k cennému papíru na doručitele
vznikne zápisem zástavního práva do rejstříku zástav, vyžaduje se odevzdání zástavy
osobě, která zástavní právo do rejstříku zástav zapíše, na dobu trvání zástavního
práva.
§ 1329
(1) Je-li cenný papír již v úschově, vznikne zástavní právo oznámením
zástavního věřitele nebo zástavce doručeným schovateli společně se stejnopisem zástavní
smlouvy. Od doručení oznámení platí, že je cenný papír uschován pro zástavního věřitele
i zástavního dlužníka společně. Ustanovení § 1328 odst. 2 tím není dotčeno.
(2) Kdo uschoval cenný papír podnikatelským způsobem, vyznačí jeho
zastavení ve své evidenci tak, aby z ní bylo zřejmé, kdo je zástavní věřitel; uloží
jej odděleně, ledaže se jedná o hromadnou úschovu.
§ 1330
Nalézá-li se cenný papír již při zastavení u třetí osoby na základě
smlouvy s jeho vlastníkem, může být cenný papír za trvání zástavního práva vydán
zástavnímu dlužníkovi jen se souhlasem zástavního věřitele.
§ 1331
(1) K zaknihovanému cennému papíru vzniká zástavní právo zápisem
na účtu vlastníka v příslušné evidenci. Zápis provede osoba oprávněná tuto evidenci
vést na příkaz zástavního dlužníka k tíži jeho účtu. Podá-li příkaz zástavní věřitel,
osobní dlužník nebo zástavce, zapíše se zástavní právo, pokud příkazce doloží zřízení
zástavního práva.
(2) Zástavní právo vymaže z příslušné evidence osoba oprávněná
tuto evidenci vést. Podá-li příkaz zástavní dlužník, osobní dlužník nebo zástavce,
vymaže se zástavní právo, pokud příkazce doloží, že nastala skutečnost, která je
jinak důvodem zániku zástavního práva.
§ 1332
(1) Za trvání zástavního práva k cennému papíru může zástavní věřitel
vykonávat práva spojená se zastaveným cenným papírem v rozsahu ujednaném stranami.
(2) Na výnosy a jiná peněžitá plnění z cenného papíru se použijí
ustanovení o plnění ze zastavené pohledávky, ledaže se zástavní věřitel tohoto práva
vzdá ve prospěch zástavního dlužníka.
Zastavení účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů
§ 1333
K účtu zaknihovaných cenných papírů vzniká zástavní právo zápisem
u tohoto účtu v příslušné evidenci. Pro zápis a výmaz zástavního práva se použije
§ 1331 obdobně.
§ 1334
(1) Zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů
se vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na účtu zapsány při vzniku zástavního
práva, i na cenné papíry převedené na zastavený účet po dobu trvání zástavního práva.
Ustanovení upravující zástavní právo k jednotlivým cenným papírům platí pro cenné
papíry zapsané na zastaveném účtu obdobně.
(2) Dojde-li k převodu cenného papíru ze zastaveného účtu s předchozím
souhlasem zástavního věřitele, zanikne převodem i zástavní právo k tomuto cennému
papíru.
Zastavení pohledávky
§ 1335
(1) Zastavit lze pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Je-li
zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh
nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka.
(2) Zástavní právo k pohledávce vznikne účinností zástavní smlouvy,
ledaže je ujednána pozdější doba, účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky však
zástavní právo nabývá, až mu je zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže.
To neplatí, pokud si strany ujednaly zápis zástavního práva do rejstříku zástav.
§ 1336
(1) Před splatností zajištěného dluhu může dlužník plnit na zastavenou
pohledávku jen nedílně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku. Každý z nich má
právo žádat, aby dlužník plnění uložil ve prospěch jich obou do úschovy u třetí osoby;
nedohodnou-li se zástavní věřitel a zástavní dlužník o schovateli, určí ho na návrh
některé ze stran soud. Dospěje-li zajištěný dluh, vydá schovatel zástavnímu věřiteli
vše potřebné k jeho uspokojení.
(2) Je-li zajištěný dluh splatný, má zástavní věřitel právo, aby
dlužník zastavené pohledávky plnil jen jemu; uplatní-li je, podá o tom zprávu věřiteli
zastavené pohledávky. Nestala-li se zastavená pohledávka ještě splatnou, má zástavní
věřitel právo, aby mu byla postoupena.
§ 1337
Plní-li se ze zastavené pohledávky peněžní prostředky, vydá zástavní
věřitel zástavnímu dlužníkovi vše, co převyšuje zajištěnou pohledávku včetně příslušenství
a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Plní-li se jiná věc, přechází
zástavní právo na tuto věc.
§ 1338
(1) Vyžaduje-li se k splatnosti zastavené pohledávky právní jednání
věřitele, zejména výpověď nebo odstoupení od smlouvy, nevyžaduje se k němu souhlas
zástavního věřitele. Zástavní věřitel se může domáhat, aby věřitel právně jednal,
hrozí-li ohrožení jistoty.
(2) Vyžaduje-li se právní jednání dlužníka, má takové právní jednání
účinky, pokud bylo oznámeno i zástavnímu věřiteli.
§ 1341
Budoucí zástavní právo
(1) Má-li se stát zástavou věc, k níž má zástavnímu dlužníku vzniknout
zástavní právo teprve v budoucnu, vznikne zástavní právo nabytím vlastnického práva
zástavním dlužníkem.
(2) Vyžaduje-li se ke vzniku zástavního práva zápis do veřejného
seznamu nebo do rejstříku zástav a bylo-li tam zapsáno budoucí zástavní právo, vznikne
zástavní právo nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.
§ 1342
Zástavní právo z rozhodnutí orgánu veřejné moci
Zřizuje-li se zástavní právo rozhodnutím orgánu veřejné moci, vzniká
zástavní právo vykonatelností rozhodnutí, ledaže je v něm stanovena doba pozdější.
Je-li jinak ke vzniku zástavního práva potřebný zápis do rejstříku zástav nebo do
zvláštního veřejného seznamu, zástavní právo se tam zapíše.
§ 1343
Zastavení cizí věci
(1) Zástavce může dát jako zástavu cizí věc jen se souhlasem vlastníka.
(2) Dá-li zástavce jako zástavu cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka,
vznikne zástavní právo, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v
dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit.
(3) Má-li někdo k zastavované věci věcné právo neslučitelné se zástavním
právem, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.
§ 1344
Zastaví-li zástavce cizí movitou věc v zastavárenském závodu a nejedná-li
se o věc, kterou vlastník zástavci svěřil, má vlastník vůči provozovateli zastavárenského
závodu právo na vydání věci, pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy
úmyslného trestného činu. Provozovatel zastavárenského závodu nemá právo požadovat
po vlastníku, aby mu před vydáním věci zaplatil částku vyplacenou zástavci ani přirostlé
úroky.
Pododdíl 3
Rozsah zástavního práva
§ 1346
(1) Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství,
ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje
jen na ty, které nejsou odděleny.
(2) Je-li zastavena pohledávka, náleží zástavnímu věřiteli i každé
právo, které pohledávku zajišťuje.
§ 1347
Při zastavení hromadné věci se zástavní právo vztahuje na zástavcovy
jednotlivé věci náležející k zástavě a jí sloužící, ať jsou kdekoli. Zástavní právo
se vztahuje na každou jednotlivou věc, která k hromadné věci přibude, a zanikne ke
každé jednotlivé věci, která se od hromadné věci odloučí.
§ 1348
Ujedná-li se za trvání zástavního práva k hromadné věci samostatné
zástavní právo k jednotlivé věci, která náleží k zástavě, zástavní právo nevznikne.
Vzniklo-li k jednotlivé věci zástavní právo dříve, než k hromadné věci přibyla, nebo
než byla hromadná věc zastavena, použijí se ustanovení o pořadí zástavního práva.
§ 1349
Na trvání a rozsah zástavního práva k cennému papíru nemá vliv ani
výměna zastaveného cenného papíru emitentem zástavnímu dlužníkovi za jiný cenný papír,
ani přeměna cenného papíru na zaknihovaný cenný papír nebo přeměna zaknihovaného
cenného papíru na cenný papír. Vzejde-li z výměny nebo přeměny cenný papír na řad,
opatří ho zástavním rubopisem emitent před vydáním cenného papíru osobě oprávněné
mít cenný papír u sebe.
§ 1350
(1) Přemění-li se zástava v novou věc, zatíží zástavní právo i věc
novou.
(2) Spojí-li se zástava s jinou věcí, má zástavní věřitel právo na
obnovení předešlého stavu na náklady zástavního dlužníka. Není-li to možné, zatíží
zástavní právo celou věc, avšak jen do hodnoty zástavy v době spojení. Byla-li zástava
oceněna, má se za to, že cenu zástavy určuje výše ocenění.
Pododdíl 4
Práva a povinnosti ze zástavního práva
§ 1353
Zástavní dlužník se zdrží všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor
zástavního věřitele. Stane-li se činem zástavního dlužníka dostatečná jistota zástavního
věřitele nedostatečnou nebo sníží-li se nedostatečná jistota, zástavní dlužník ji
přiměřeně doplní.
§ 1354
(1) Je-li zástava pojištěna a nastane-li pojistná událost, plní pojišťovna
z pojistné smlouvy zástavnímu věřiteli, prokáže-li zástavní věřitel pojišťovně včas,
že na věci vázne jeho zástavní právo, anebo oznámí-li jí to včas zástavce nebo zástavní
dlužník.
(2) Zástavní věřitel má právo zadržet plnění z pojistné smlouvy a
uspokojit se z něho, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna, ledaže je ujednáno
jinak. Co převyšuje pohledávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu
má zástavní věřitel právo, vydá zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi.
§ 1355
Je-li zástava přenechána k užívání jinému bez souhlasu zástavního
věřitele, nemá to vůči zástavnímu věřiteli právní účinky. To neplatí, ujednají-li
strany, že souhlasu není třeba.
§ 1356
(1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji
mít u sebe po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen pečovat o ni jako řádný
hospodář a má proti zástavci právo na náhradu nákladů s tím spojených jako poctivý
držitel.
(2) Zástavní věřitel může zástavu užívat jen se souhlasem zástavního
dlužníka a způsobem pro zástavního dlužníka neškodným; je-li zástavní věřitel v dobré
víře, že zástavce je zástavním dlužníkem, postačí souhlas zástavce. Není-li jiného
ujednání, započte se prospěch ze zástavy na náhradu nákladů podle odstavce 1.
§ 1357
Byla-li zastavená věc odevzdána třetí osobě k opatrování, tato osoba
nesmí zástavu užívat nebo umožnit její užití jinému, ani ji odevzdat jiné osobě;
učiní-li tak, odpovídá i za náhodu, která by zástavu u ní nebyla postihla.
§ 1358
Změní-li se podstatná skutečnost zapsaná o zástavním právu v rejstříku
zástav nebo ve veřejném seznamu a neukládá-li jiný právní předpis povinnost požádat
o provedení změny zápisu jiné osobě, požádá provedení změny zápisu bez zbytečného
odkladu ten, koho se změna týká; nelze-li ho určit, požádá o provedení změny zápisu
zástavní věřitel. Má-li tuto povinnost více osob, postačí, splní-li ji alespoň jedna
z nich.
Pododdíl 5
Výkon zástavního práva
§ 1359
(1) Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit
způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné
formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy
podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském
regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou
evropským regulovaným trhem.
(2) Zástavní věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů
vynaložených při výkonu zástavního práva.
§ 1360
Bylo-li ujednáno, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem
než ve veřejné dražbě, zavazuje to i právního nástupce zástavního dlužníka. Zástavní
dlužník upozorní při převodu zástavy nabyvatele na věřitelovo právo prodat zástavu
takovým způsobem.
§ 1361
Je-li proti dlužníku zapotřebí zvláštních úkonů, aby pohledávka dospěla,
musí být tyto úkony při rozdílnosti v osobě osobního a zástavního dlužníka namířeny
i proti zástavnímu dlužníku, aby se zástavní věřitel mohl ze zástavy uspokojit.
§ 1362
(1) Započetí výkonu zástavního práva oznámí zástavní věřitel v písemné
formě zástavnímu dlužníkovi; v oznámení uvede, jak se ze zástavy uspokojí.
(2) Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku
zástav, zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu zástavního práva také v tomto
rejstříku.
§ 1363
Bylo-li započetí výkonu zástavního práva oznámeno zástavnímu dlužníku,
nesmí bez souhlasu zástavního věřitele zástavu zcizit. Porušení zákazu se nedotýká
práv nabyvatele, na něhož zástavce převedl vlastnické právo k věci v rámci běžného
obchodního styku při svém podnikání, ledaže nabyvatel věděl nebo z okolností musel
vědět, že s výkonem zástavního práva bylo započato.
§ 1364
(1) Zástavní věřitel může zástavu zpeněžit nejdříve po uplynutí třiceti
dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil.
(2) Bylo-li započetí výkonu zástavního práva zapsáno do veřejného
seznamu nebo do rejstříku zástav až poté, co zástavní věřitel započetí výkonu zástavního
práva zástavnímu dlužníku oznámil, běží lhůta třiceti dnů až ode dne zápisu do veřejného
seznamu nebo do rejstříku zástav.
(3) Byla-li před oznámením ujednána lhůta kratší, nepřihlíží se k
tomu.
§ 1365
(1) Ujedná-li se, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem
než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu
svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze
srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném
čase. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob
nabytých v dobré víře.
(2) Ujedná-li se, jak zástavní věřitel zástavu zpeněží, může věřitel
kdykoli během výkonu zástavního práva jeho způsob změnit tak, že zástavu prodá ve
veřejné dražbě nebo že ji zpeněží podle jiného zákona. Změnu způsobu výkonu zástavního
práva věřitel zástavnímu dlužníkovi včas v písemné formě oznámí.
§ 1366
Požádá-li o to zájemce o nabytí zastavené věci nebo dražebník, prokáže
mu zástavní věřitel, že započetí výkonu zástavního práva oznámil zástavnímu dlužníku.
§ 1367
(1) Zástavní dlužník strpí výkon zástavního práva, vydá zástavnímu
věřiteli zástavu i s listinami potřebnými k převzetí, prodeji a užívání a poskytne
mu další potřebnou součinnost. Má-li zástavu nebo listiny u sebe třetí osoba, má
stejnou povinnost.
(2) Kdo má zástavu u sebe, zdrží se všeho, čím by se hodnota zástavy
zmenšila; k běžnému opotřebení se nepřihlíží.
§ 1368
(1) Z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka včetně příslušenství
a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Byl-li zajištěn nepeněžitý
dluh, má se za to, že věřiteli náleží peněžité plnění do výše obvyklé ceny pohledávky
v době vzniku zástavního práva; to platí i tehdy, je-li příslušenství zajištěného
dluhu nepeněžité.
(2) Úhradou pohledávky ze zpeněžené zástavy vznikají zástavnímu dlužníku
stejná práva, jako by dluh splnil sám.
Pododdíl 6
Výkon zástavního práva při více zástavních věřitelích
§ 1371
(1) Vázne-li na zástavě více zástavních práv, stanoví se jejich pořadí
podle doby vzniku zástavního práva. Má-li být vznik zástavního práva zapsán ve veřejném
seznamu, rozhoduje pro pořadí okamžik podání návrhu na provedení zápisu.
(2) Je-li zástavou věc, k níž má zástavci vzniknout vlastnické právo
teprve v budoucnu, stanoví se pořadí zástavních práv podle doby uzavření zástavní
smlouvy; zapisuje-li se budoucí zástavní právo do rejstříku zástav nebo do veřejného
seznamu, rozhoduje pořadí, v němž byly návrhy na provedení zápisu podány.
(3) Vázne-li na movité věci více zástavních práv, uspokojí se právo
zástavního věřitele zapsané v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu podle pořadí
zápisu přednostně před právem vzniklým jiným způsobem. Právo vzniklé odevzdáním zástavy
zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě se uspokojí přednostně před právem vzniklým
označením věci znamením.
§ 1372
(1) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, mohou si zástavní
věřitelé v písemné formě ujednat jejich pořadí. Ujednání je vůči třetím osobám účinné
od zápisu do rejstříku zástav, nebo do veřejného seznamu, vyžaduje-li se ke vzniku
zástavního práva zápis do takového seznamu. Provedení zápisu navrhnou společně všichni
zástavní věřitelé, kteří si pořadí zástavních práv ujednali.
(2) Mají-li být ujednáním zkrácena práva zástavního věřitele, který
na ujednání nepřistoupil, nemá to vůči němu právní účinky.
§ 1373
(1) Zástavní věřitel oznámí započetí s výkonem zástavního práva také
těm zástavním věřitelům, kterým náleží právo na uspokojení v pořadí předcházejícím
jeho pořadí. Ustanovení § 1362 platí obdobně.
(2) Zástavní věřitel může zpeněžit zástavu nejdříve po uplynutí třiceti
dnů od oznámení všem zástavním věřitelům podle odstavce 1. To neplatí, oznámí-li
mu v této lhůtě zástavní věřitel, kterému náleží právo na uspokojení v pořadí předcházejícím
jeho pořadí, že sám započíná s výkonem svého zástavního práva; nezapočne-li tento
věřitel s výkonem svého zástavního práva bez zbytečného odkladu, k jeho oznámení
se nepřihlíží.
§ 1374
(1) Vykoná-li zástavní věřitel zástavní právo, které je první v pořadí
rozhodném pro uspokojení zástavních práv (dále jen „přednostní zástavní věřitel“),
přechází zástava na nabyvatele nezatížená dalšími zástavními právy.
(2) Převyšuje-li výtěžek z prodeje zástavy pohledávku včetně příslušenství
a nákladů, na jejichž náhradu má právo, uloží přednostní zástavní věřitel přebytek
do soudní úschovy ve prospěch věřitelů ostatních pohledávek, kterým svědčí zástavní
právo, a zástavního dlužníka, nedohodne-li se s nimi jinak.
(3) Z přebytku budou věřitelé ostatních pohledávek, kterým svědčí
zástavní právo, uspokojeni podle pořadí rozhodujícího pro uspokojení zástavních práv.
Co zbude, vydá se zástavnímu dlužníkovi.
§ 1375
(1) Vykoná-li zástavní právo jiný zástavní věřitel než přednostní,
přechází na nabyvatele zástava zatížená zástavními právy těch zástavních věřitelů,
jejichž právo na uspokojení předchází jeho pořadí. O přechodu zástavy včetně zatížení
tento zástavní věřitel nabyvatele zástavy včas poučí.
(2) Zástavní věřitel, který vykonává své zástavní právo, a nabyvatel
zástavy zajistí zápis změny v osobě zástavního dlužníka v rejstříku zástav nebo ve
veřejném seznamu, vyžaduje-li se takový zápis ke vzniku zástavního práva, jinak škodu
tím způsobenou nahradí.
(3) O právech zástavních věřitelů, jejichž právo na uspokojení následuje
po pořadí věřitele, který vykonává zástavní právo podle odstavce 1, platí obdobně
§ 1374.
Pododdíl 7
Zánik zástavního práva
§ 1377
(1) Zástavní právo zanikne, ale pohledávka trvá,
a) zanikne-li zástava,
b) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva,
c) vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu
dlužníkovi,
d) složí-li zástavce nebo zástavní dlužník zástavnímu věřiteli
cenu zastavené věci, nebo
e) uplyne-li doba, na niž bylo zástavní právo zřízeno.
(2) Účinky podle odstavce 1 nastanou i v případě, že další osoba
nabyla k zastavené věci vlastnické právo v dobré víře, že věc není zatížená zástavním
právem. To neplatí, je-li zástavní právo zapsáno v rejstříku zástav nebo ve veřejném
seznamu.
(3) Nejsou-li věc a zástavní právo zapsány ve veřejném seznamu,
nastanou účinky podle odstavce 1 i v případě, že zástava, popřípadě její část, byla
převedena
a) a zástavní smlouva určuje, že zástavu nebo její část lze převést
bez zatížení zástavním právem, nebo
b) v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitele.
§ 1378
Je-li zástavní právo zapsáno do rejstříku zástav nebo do veřejného
seznamu i po svém zániku, jedná se o závadu váznoucí na zástavě.
§ 1379
(1) Zaniklo-li zástavní právo zapsané do rejstříku zástav, požádá
zástavní věřitel bez zbytečného odkladu o jeho výmaz a zástavní právo se vymaže.
To platí i v případě, že zástavní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, ledaže
si strany ujednaly, že zástavní věřitel o výmaz zástavního práva nepožádá nebo vlastník
požádal o zápis uvolněného zástavního práva.
(2) Zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva;
nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného
seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním
věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní
věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu
z toho vzniklou.
Pododdíl 8
Práva vlastníka při uvolnění zástavy
§ 1380
Uvolní-li se zástava zánikem zástavního práva a není-li ve veřejném
seznamu zápis o zástavním právu ještě vymazán, považuje se zástavní právo za uvolněné
a vlastník věci může spojit uvolněné zástavní právo s jiným dluhem, který nepřevyšuje
původní dluh.
§ 1381
Požádá-li o to vlastník, zapíše se do veřejného seznamu, že je zástavní
právo uvolněné a že zajištění původního dluhu pominulo, prokáže-li zánik zástavního
práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou
listinou. Nezajistí-li vlastník uvolněným zástavním právem jiný dluh do deseti let
od zápisu uvolnění zástavního práva, jeho právo učinit tak zaniká.
§ 1382
Bylo-li do veřejného seznamu zapsáno uvolnění zástavního práva, lze
je před uplynutím deseti let vymazat jen společně se zástavním právem.
§ 1383
Nezajistil-li vlastník uvolněným zástavním právem nový dluh, nepřihlíží
se po zpeněžení zástavy k uvolněnému zástavnímu právu při rozdělení výtěžku.
§ 1384
Zaváže-li se vlastník při zřízení zástavního práva nebo později,
že zástavním právem zapsaným ve výhodnějším pořadí nezajistí nový dluh, a bude-li
to ve veřejném seznamu zapsáno, nelze uvolněným zástavním právem zajistit nový dluh,
dokud trvá zástavní právo pro věřitele, v jehož prospěch se vlastník zavázal.
Pododdíl 9
Záměna zástavního práva
§ 1385
Bylo-li zástavní právo zapsáno do veřejného seznamu, může vlastník
věci žádat, aby v pořadí zástavního práva váznoucího na věci a k zajištění dluhu,
který nepřevyšuje původní dluh, bylo zapsáno zástavní právo pod podmínkou, že do
roka po zápisu nového zástavního práva bude staré zástavní právo vymazáno.
§ 1386
O výmaz starého zástavního práva může žádat vlastník věcí nebo věřitel,
v jehož prospěch má být nové zástavní právo zřízeno. Neučiní-li tak s úspěchem do
roka, zanikne nové zástavní právo uplynutím této doby. Příslušný orgán veřejné moci
nové zástavní právo vymaže i bez návrhu spolu se všemi zápisy, které se k němu vztahují.
§ 1387
Vázne-li na starém zástavním právu jiné právo nebo omezení zapsané
ve veřejném seznamu, lze nové zástavní právo do tohoto seznamu zapsat pod podmínkou,
že závada bude vymazána, nebo se souhlasem stran převedena na zástavní právo nové.
Pododdíl 10
Podzástavní právo
§ 1391
(1) Souhlas zástavního dlužníka není k zastavení pohledávky potřebný.
Podzástavní právo vůči němu nabývá účinků,
a) bylo-li mu doručeno oznámení o jeho vzniku, nebo
b) je-li zástavou věc, k níž vzniká zástavní právo zápisem do
rejstříku zástav nebo zvláštního veřejného seznamu, zápisem do tohoto seznamu; tímto
zápisem podzástavní právo vzniká.
(2) Oznámení podle odstavce 1 může učinit podzástavce, nebo podzástavní
věřitel; ten však musí vznik podzástavního práva podzástavnímu dlužníkovi prokázat.
Oddíl 4
Zadržovací právo
§ 1395
(1) Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může
ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.
(2) Zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh,
a) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle
zákona zajistit měl,
b) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo
c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem
okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při
vzniku dluhu.
§ 1396
(1) Zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména
zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.
(2) Zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil
způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe
v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek
dlužníka.
§ 1397
(1) Kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho
důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje
i vyrozumění písemnou formu.
(2) Věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář
a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou
věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li
jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1.
Díl 6
Správa cizího majetku
Oddíl 1
Všeobecná ustanovení o správě cizího majetku
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 1400
(1) Každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch
někoho jiného (dále jen „beneficient“), je správcem cizího majetku.
(2) Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka.
§ 1401
(1) Správce plní své povinnosti osobně. Na jinou osobu může přenést
svou působnost nebo se dát jinak zastoupit jen při jednotlivém právním jednání; přitom
je povinen takovou osobu pečlivě vybrat a dát jí dostatečné pokyny.
(2) Dá-li se správce neoprávněně zastoupit jinou osobou nebo pověří-li
jinou osobu neoprávněně výkonem své působnosti, je beneficientovi odpovědný s touto
osobou společně a nerozdílně ze všeho, co učinila.
§ 1402
(1) Má se za to, že správci náleží obvyklá odměna podle povahy jeho
služeb.
(2) Kdo spravuje cizí majetek bez právního důvodu, nemá právo na
odměnu.
§ 1403
Zisk a náklady správce rozdělí mezi beneficienty podle stanov či
jiné smlouvy, jinak co nejspravedlivěji se zřetelem k povaze a předmětu správy a
k okolnostem jejího vzniku se zřetelem k obecným zvyklostem. Nelze-li stanovit jiný
poměr pro rozdělení zisku a nákladů mezi beneficienty, platí, že jsou tyto podíly
stejné.
Pododdíl 2
Prostá správa cizího majetku
§ 1406
Správce uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného
majetku a řádně s ním hospodaří. Správce nesmí bez souhlasu beneficienta změnit účel
spravovaného majetku.
§ 1407
Spravuje-li správce peněžní prostředky, musí je vynaložit obezřetně.
Bylo-li něco ze spravovaného majetku vynaloženo určitým způsobem dříve, může správce
zvolený způsob později změnit.
§ 1408
(1) Správce může ze spravovaného majetku něco zcizit, je-li to v
zájmu zachování hodnoty, podstaty a účelu spravovaného majetku nebo je-li to nutné
k zaplacení dluhů s tímto majetkem spojených; jinak jen za protiplnění. Za stejným
účelem může správce spravovaný majetek zastavit nebo jinak použít jako jistotu. K
těmto právním jednáním musí správci udělit souhlas beneficient.
(2) Souhlas k zcizení majetku správce nepotřebuje, hrozí-li mu rychlá
zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na hodnotě.
Oddíl 2
Pravidla správy
Pododdíl 1
Povinnosti správce vůči beneficientovi
§ 1412
(1) Je-li beneficientů více, ať současně nebo následně, musí správce
jednat vůči všem nestranně a brát ohled na jejich příslušná práva.
(2) Je-li správce sám beneficientem, musí brát na své zájmy stejný
zřetel jako na zájmy ostatních beneficientů a vykonávat svou působnost ve společném
zájmu.
§ 1413
Nejedná-li se o zájem nebo právo plynoucí z právního jednání,
ze kterého správa vznikla, musí správce beneficientovi a osobě, která dohlíží na
správu majetku nebo na zájem beneficienta, bez zbytečného odkladu oznámit
a) každý svůj zájem při podnikání nebo činnosti sledující majetkový
pospěch, který by se mohl ocitnout v rozporu se zájmem beneficienta, a
b) každé své právo, které by mohl uplatnit vůči beneficientovi
nebo ohledně spravovaného majetku.
§ 1414
Správce vede spolehlivé záznamy o spravovaném majetku a nesmí smísit
svůj vlastní majetek s majetkem pod svou správou.
§ 1415
(1) Správce se může stát stranou smlouvy týkající se spravovaného
majetku, smluvně nabýt právo na tento majetek nebo nabýt právo vůči beneficientovi
jen se souhlasem beneficienta.
(2) Správce může užívat spravovaný majetek nebo informace získané
při správě k vlastnímu prospěchu jen se souhlasem beneficienta, ledaže možnost takového
užití určují stanovy či jiná smlouva nebo stanoví-li tak zákon.
§ 1416
Správce může bezúplatně převést svěřený majetek jen tehdy, je-li
to přímo v povaze správy, nebo jedná-li se o majetek nepatrné hodnoty, jehož se správce
zbavuje v zájmu beneficienta či ve shodě s účelem správy.
Pododdíl 2
Povinnosti správce a beneficienta vůči třetím osobám
§ 1419
(1) Správci nevzniká osobní povinnost ze závazku, který ujednal s
jinou osobou na účet beneficienta. To platí i v případě, je-li zjevné, že správce
jedná na účet svěřenského fondu.
(2) Jedná-li správce při výkonu své působnosti na účet beneficienta
vlastním jménem, je zavázán společně s beneficientem; po beneficientovi lze však
žádat plnění jen ze spravovaného majetku. To platí i v případě, že správce jednal
na účet svěřenského fondu, třebaže to nebylo zjevné.
§ 1420
Překročí-li správce svoji působnost, je ze svého jednání osobně zavázán.
Spoléhala-li však třetí osoba v dobré víře na řádný výkon správcovy působnosti, nebo
potvrdil-li beneficient, byť i jen mlčky, právní jednání správce, jsou správce a
beneficient zavázáni společně a nerozdílně, avšak po beneficientovi lze žádat plnění
jen ze spravovaného majetku.
Pododdíl 3
Inventář, jistota a pojištění
§ 1423
(1) Správce sestaví inventář, dá jistotu za řádný výkon správy nebo
pojistí svěřený majetek, určí-li tak stanovy či jiná smlouva nebo stanoví-li tak
zákon.
(2) Na návrh beneficienta nebo jiné osoby, která má na tom právní
zájem, soud může uložit správci povinnost podle odstavce 1 při uvážení hodnoty spravovaného
majetku, postavení stran a dalších okolností případu. Návrhu nelze vyhovět, odporuje-li
to smlouvě o zřízení správy uzavřené mezi správcem a beneficientem.
§ 1424
(1) Je-li správce povinen sestavit inventář, uvede v něm věrný a
přesný seznam jmění zahrnutého do správy včetně seznamu významných dokladů.
(2) Věci osobní potřeby zahrnuté do inventáře lze popsat jen obecně,
ledaže jsou mezi nimi věci hodnoty nikoli nepatrné.
Pododdíl 4
Společná správa
§ 1428
Několik správců pověřených společnou správou rozhoduje a jedná většinou
hlasů, ledaže smlouva určí nebo zákon stanoví jinak. Má se za to, že každý ze společných
správců má jeden hlas.
§ 1429
(1) Nemohou-li společní správci jednat podle § 1411 pro překážku
způsobenou právní událostí, pro soustavnou nečinnost či soustavný odpor některého
správce, anebo z jiného podobného důvodu, mohou ostatní správci rozhodovat a jednat
samostatně v záležitostech potřebných k udržení současného stavu. V jiných záležitostech
mohou takto jednat se souhlasem soudu.
(2) Trvá-li stav podle odstavce 1, může soud rozhodnout na návrh
osoby, která na tom má právní zájem, že správci mohou rozhodovat a jednat jiným způsobem,
než stanoví § 1428, že některý ze správců bude mít rozhodující hlas, nebo rozhodnout
o dalším výkonu správy jiným způsobem přiměřeným okolnostem případu.
§ 1431
(1) Nesdělí-li některý ze společných správců ostatním správcům bez
prodlení, že s rozhodnutím nesouhlasí, a neoznámí-li to bez zbytečného odkladu beneficientovi,
má se za to, že rozhodnutí schválil.
(2) Přijali-li společní správci rozhodnutí v nepřítomnosti některého
z nich, má se za to, že nepřítomný rozhodnutí schválil, pokud svůj nesouhlas neoznámil
ostatním správcům a beneficientovi bez zbytečného odkladu poté, co se o rozhodnutí
dozvěděl.
Pododdíl 5
Obezřetné investice
§ 1432
Správce rozhoduje o investicích se zřetelem k výnosu a předpokládanému
zisku; je-li to možné, rozvrhne investiční riziko tak, aby dosáhl takového poměru
mezi pevným příjmem a pohyblivými výnosy, který rozumně odpovídá hospodářským podmínkám.
§ 1433
Správci se zakazuje nabýt pro beneficienta více než 5 % akcií téhož
emitenta. Správci se rovněž zakazuje nabýt pro beneficienta akcii, dluhopis nebo
jiný dlužnický cenný papír osoby, která porušila povinnost platit z cenného papíru
výnos; takové osobě správce nesmí ani poskytnout úvěr.
Pododdíl 6
Vyúčtování
§ 1436
(1) Správce předloží beneficientovi vyúčtování správy nejméně jednou
za rok. Je-li správců několik, předloží vyúčtování společné, ledaže vzhledem k rozdělení
jejich působnosti smlouva určí nebo zákon stanoví něco jiného.
(2) Vyúčtování musí být tak podrobné, aby bylo možné ověřit jeho
správnost.
Oddíl 3
Skončení správy
§ 1438
Činnost správce skončí odstoupením, odvoláním, omezením svéprávnosti
osoby dosud svéprávné, nebo osvědčením úpadku správce.
§ 1439
Správa zaniká uplynutím doby, na kterou byla zřízena, dosažením účelu
nebo zánikem práva beneficienta k spravovanému majetku.
§ 1440
(1) Prohlásí-li správce, že odstupuje z funkce, skončí jeho povinnosti
doručením prohlášení o odstoupení osobě oprávněné povolat nového správce, ledaže
toto prohlášení vztahuje odstoupení k pozdějšímu datu. Správce doručí prohlášení
o odstoupení i ostatním správcům, beneficientovi a tomu, kdo nad správou vykonává
dohled.
(2) Správce nesmí od správy odstoupit v nevhodnou dobu, ani jinak odstoupením
porušit své povinnosti k řádné správě, jinak nahradí škodu podle části čtvrté tohoto
zákona.
§ 1442
Právní jednání toho, kdo jednal jako správce v dobré víře, že správa
dosud neskončila, beneficienta zavazuje. Beneficienta zavazuje i právní jednání osoby,
která přestala být správcem, pokud druhá strana jednala v dobré víře, že správa trvá.
§ 1443
Při skončení správy učiní správce s účinky zavazujícími beneficienta
vše, co je vzhledem k tomu nutné nebo co je nezbytné k zamezení ztráty.
§ 1444
(1) Zemře-li správce nebo zanikne-li, oznámí osoba, která má povinnost
zařídit správcovy záležitosti, bez zbytečného odkladu poté, co se o správcově smrti
nebo zániku dozví, zánik správy tomu, kdo správce správou pověřil, jakož i beneficientovi
a další osobě, o níž to bylo ujednáno nebo stanoveno zákonem. To platí i tehdy, zanikla-li
správa proto, že správce byl ve svéprávnosti omezen.
(2) Kdo má povinnost oznámení podle odstavce 1, učiní vše, co je jinak
oprávněn nebo povinen učinit při zániku správy správce.
§ 1445
Správce předloží beneficientovi při ukončení správy vyúčtování. Vyúčtování
předloží i správci, který nastupuje na jeho místo. Ustanovení § 1426 a 1427 platí
obdobně.
§ 1446
(1) Správce při ukončení správy předá spravovaný majetek beneficientovi
nebo nově nastupujícímu správci v místě, kde se tento majetek nalézá, ledaže je dohodnuto
něco jiného.
(2) Povinnost předat spravovaný majetek zahrnuje vydání všeho, co správce
pro beneficienta v průběhu správy získal, včetně náhrad, k nimž je správce povinen
podle předchozích ustanovení.
Oddíl 4
Svěřenský fond
Pododdíl 1
Pojem svěřenského fondu a jeho vznik
§ 1448
(1) Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele
tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ
smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.
(2) Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví
vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho
správy.
(3) Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním
jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani
vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které
má být ze svěřenského fondu plněno.
§ 1449
(1) Účel svěřenského fondu může být veřejně prospěšný, anebo soukromý.
(2) Svěřenský fond zřízený k soukromému účelu slouží k prospěchu
určité osoby nebo na její památku. Tento fond lze zřídit i za účelem investování
pro dosažení zisku k rozdělení mezi zakladatele, zaměstnance, společníky či jiné
osoby.
(3) Hlavním účelem veřejně prospěšného svěřenského fondu nemůže být
dosahování zisku nebo provozování závodu.
§ 1450
(1) Svěřenský fond musí mít vlastní označení.
(2) Označení svěřenského fondu musí vyjadřovat jeho účel a obsahovat
slova „svěřenský fond“.
§ 1451
(1) Svěřenský fond je zřízen, když svěřenský správce přijme pověření
k jeho správě; je-li svěřenských správců více, postačí, pokud pověření přijme alespoň
jeden z nich.
(2) Svěřenský fond vzniká dnem zápisu do evidence svěřenských fondů.
(3) Byl-li však svěřenský fond zřízen pořízením pro případ smrti,
vznikne smrtí zůstavitele. Do evidence svěřenských fondů se zapíše po svém vzniku.
§ 1452
(1) Každý svěřenský fond musí mít statut. Statut svěřenského fondu
vydává zakladatel. Zřizuje-li se svěřenský fond pořízením pro případ smrti, použije
se přiměřeně § 311.
(2) Statut obsahuje alespoň
a) označení svěřenského fondu,
b) označení majetku, který tvoří svěřenský fond při jeho vzniku,
c) vymezení účelu svěřenského fondu,
d) podmínky pro plnění ze svěřenského fondu,
e) údaj o době trvání svěřenského fondu; není-li uvedena, platí,
že fond byl zřízen na dobu neurčitou,
f) má-li být ze svěřenského fondu plněno určité osobě jako obmyšlenému,
určení této osoby, nebo způsobu, jak bude obmyšlený určen, a
g) počet svěřenských správců a způsob jejich jednání.
(3) Statut vyžaduje formu veřejné listiny.
Pododdíl 2
Správa svěřenského fondu
§ 1453
(1) Svěřenským správcem může být každý svéprávný člověk.
(2) Právnická osoba může být svěřenským správcem, stanoví-li to zákon.
§ 1454
Za podmínek uvedených v § 1453 může být svěřenským správcem i zakladatel
svěřenského fondu nebo osoba, které má být ze svěřenského fondu plněno. V takovém
případě však musí mít svěřenský fond dalšího svěřenského správce, kterým je osoba
třetí, a správci musí právně jednat společně.
§ 1455
(1) Svěřenského správce jmenuje a odvolává zakladatel. Zakladatel
může ve statutu určit jiný způsob jmenování nebo odvolání svěřenského správce.
(2) Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, jmenuje svěřenského
správce soud, nejmenuje-li jej k tomu oprávněná osoba v přiměřené době nebo nelze-li
jej ustavit podle odstavce 1.
Pododdíl 3
Obmyšlený
§ 1457
(1) Zakladatel má právo jmenovat obmyšleného a určit mu plnění ze
svěřenského fondu, ledaže statut svěřenského fondu určí něco jiného.
(2) Nevyužije-li zakladatel práva podle odstavce 1, jmenuje obmyšleného
a určí mu plnění ze svěřenského fondu svěřenský správce. Jedná-li se o svěřenský
fond zřízený k soukromému účelu, může svěřenský správce vykonat toto právo, jestliže
statut určí okruh osob, ze kterého lze obmyšleného jmenovat.
(3) Jmenování nebo jiné určení obmyšleného svěřenského fondu zřízeného
k soukromému účelu je účinné dnem, kdy byl obmyšlený zapsán do evidence svěřenských
fondů.
(4) Obmyšlenému lze přiznat právo na plody nebo užitky ze svěřenského
fondu nebo právo na majetek ze svěřenského fondu, případně na podíly na nich.
§ 1458
(1) Kdo je oprávněn jmenovat obmyšleného nebo určit mu plnění ze
svěřenského fondu, postupuje podle statutu a vlastního uvážení. Může své rozhodnutí
změnit nebo zrušit za podmínek určených statutem.
(2) Nikdo není oprávněn jmenovat obmyšleného nebo určit mu plnění
ze svěřenského fondu pro vlastní zisk.
§ 1460
(1) Byl-li svěřenský fond zřízen za soukromým účelem, vznikne právo
obmyšleného na plnění nejpozději uplynutím sta let od vzniku svěřenského fondu, a
to i když statut určil pozdější dobu. I po uplynutí sta let však může vzniknout právo
na plnění tomu obmyšlenému, jemuž se má podle statutu dostat podílu na majetku nejpozději
při zániku posledního práva na plody nebo užitky, jakož i tomu obmyšlenému člověku,
jenž byl zakladatelovým současníkem či dítětem zakladatele nebo jeho současníka,
pokud má podle statutu nastoupit nejpozději při smrti nebo zániku obmyšleného s dřívějším
pořadím, aby jako další v pořadí nabýval plody nebo užitky; po dobu jeho života mohou
spolu s ním nabývat plody nebo užitky i jiné osoby.
(2) Byl-li svěřenský fond zřízen za soukromým účelem, zanikne právo
obmyšleného na plody nebo užitky nejpozději uplynutím sta let od vzniku svěřenského
fondu; u člověka však takové právo může trvat až do jeho smrti.
Pododdíl 4
Dohled nad správou svěřenského fondu
§ 1463
(1) Dohled nad správou svěřenského fondu vykonává zakladatel a osoba
označená za obmyšleného, popřípadě další osoby, určí-li tak statut.
(2) V případech stanovených zákonem dohlíží na správu svěřenského
fondu jiná osoba nebo skupina osob, anebo orgán veřejné moci.
§ 1464
Je-li svěřenský fond zřízen ve prospěch obmyšleného, který v den
vzniku fondu ještě není, nebo kterého v den vzniku fondu nelze určit, jmenuje zakladatel
osobu oprávněnou dohlížet na správu svěřenského fondu v zájmu obmyšleného. Není-li
to možné, nebo je-li zakladatel nečinný, jmenuje takovou osobu soud na návrh správce
nebo toho, kdo na tom má zájem.
§ 1465
(1) Svěřenský správce bez zbytečného odkladu doručí tomu, kdo má
právo dohledu nad správou svěřenského fondu podle zákona, oznámení, v němž uvede
alespoň označení, účel a dobu trvání svěřenského fondu a své jméno a adresu. Oznámení
není třeba, jsou-li tyto skutečnosti osobě oprávněné k dohledu již známy.
(2) Na žádost toho, kdo má právo dohledu nad správou svěřenského
fondu, umožní svěřenský správce kontrolu dokladů o svěřenském fondu a předloží mu
vyžádané vyúčtování, zprávu nebo jinou informaci.
§ 1466
(1) Zakladatel, obmyšlený nebo i jiná osoba, která na tom má právní
zájem, může soudu navrhnout, aby svěřenskému správci určité jednání uložil nebo zakázal,
anebo aby svěřenského správce odvolal nebo jmenoval nového. Tyto osoby se také mohou
dovolat neplatnosti právního jednání, kterým správce poškozuje svěřenský fond nebo
právo obmyšleného; nabyla-li však třetí osoba právo v dobré víře, nesmí to vést k
její újmě.
(2) Soud pověří osobu uvedenou v odstavci 1 na její návrh zahájením
nebo vedením řízení v zájmu svěřenského fondu místo svěřenského správce a jeho jménem,
je-li svěřenský správce bez dostatečného důvodu nečinný.
Pododdíl 5
Změny svěřenského fondu
§ 1468
Kdo zvýší majetek svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ
smrti, není jeho zakladatelem. Majetek takto nabytý podléhá správě podle statutu
a zákona.
§ 1469
(1) Soud může na návrh osoby, která na tom má právní zájem, rozhodnout,
že svěřenský fond zruší, pokud je dosažení účelu svěřenského fondu nemožné nebo obtížně
dosažitelné, zejména následkem okolností zakladateli neznámých nebo pro zakladatele
nepředvídatelných. Jedná-li se o svěřenský fond zřízený za veřejně prospěšným účelem,
může soud rozhodnout, že jeho původní účel nahradí podobným účelem.
(2) Lze-li ve shodě s původním úmyslem zakladatele účelu svěřenského
fondu dosáhnout nebo mu lépe prospět změnou statutu fondu, soud statut upraví.
Pododdíl 6
Zánik svěřenského fondu
§ 1471
Uplyne-li doba, na kterou byl svěřenský fond zřízen, je-li dosaženo
účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen, nebo rozhodne-li tak soud, správa svěřenského
fondu končí. Byl-li svěřenský fond zřízen za soukromým účelem, končí jeho správa
i v případě, že se všichni obmyšlení vzdají práva na plnění ze svěřenského fondu.
§ 1472
Při zániku správy svěřenského fondu vydá svěřenský správce majetek
tomu, kdo na něj má právo. Má se za to, že na majetek má právo obmyšlený, a pokud
není, zakladatel svěřenského fondu; není-li žádný z nich, připadá majetek do vlastnictví
státu.
§ 1473
(1) Zanikne-li správa svěřenského fondu zřízeného za veřejně prospěšným
účelem proto, že tento účel nelze naplnit, soud rozhodne na návrh svěřenského správce,
že majetek bude převeden do jiného svěřenského fondu nebo do vlastnictví právnické
osoby sledující dosažení účelu, který je co možná nejbližší původnímu účelu svěřenského
fondu. Před vydáním rozhodnutí si soud vyžádá stanovisko toho, komu nad správou svěřenského
fondu náleží dohled.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 nelze vydat, určuje-li statut svěřenského
fondu, jak má být s majetkem při zániku svěřenského fondu naloženo.
§ 1474
Naloží-li svěřenský správce při zániku správy s majetkem podle statutu,
popřípadě vydá-li majetek podle § 1472 nebo převede-li jej podle § 1473, svěřenský
fond zanikne. Svěřenský správce podá návrh na výmaz svěřenského fondu z evidence
svěřenských fondů do třiceti dnů od zániku svěřenského fondu.
HLAVA III
DĚDICKÉ PRÁVO
Díl 1
Právo na pozůstalost
§ 1475
(1) Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.
(2) Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností
vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu
veřejné moci.
(3) Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici
je dědictvím.
§ 1476
Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody
mohou působit i vedle sebe.
§ 1477
(1) Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci,
popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.
(2) Odkazovník není dědicem.
§ 1478
Za dědice nebo odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve
vzniknout. Tato právnická osoba je způsobilým dědicem nebo odkazovníkem, pokud vznikne
do jednoho roku od smrti zůstavitele.
Dědický nápad
Dědická nezpůsobilost
§ 1481
Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného
trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného
činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední
vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho
poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel
tento čin výslovně prominul.
§ 1482
(1) Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství
zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli
dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen
z dědického práva jako zákonný dědic.
(2) Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její
výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem
zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.
§ 1484
Zřeknutí se dědického práva
(1) Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li
jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva,
zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl,
nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.
(2) Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za
to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
(3) Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však
mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.
Odmítnutí dědictví
§ 1485
(1) Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní
dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. Odmítá-li dědictví nepominutelný
dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu.
(2) Zmocněnec může za dědice prohlásit, že dědictví odmítá, nebo neodmítá,
nebo že dědictví přijímá, jen je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn.
§ 1487
(1) Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Dědictví
lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout
dědictví a o následcích odmítnutí; má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, činí
lhůta k odmítnutí dědictví tři měsíce. Jsou-li pro to důležité důvody, soud dědici
lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodlouží.
(2) Uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví právo odmítnout dědictví zaniká.
§ 1488
Zemře-li dědic před uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, přechází
jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici
uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.
§ 1489
(1) Odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti,
je odmítnutí dědictví neplatné.
(2) K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním
najevo, že chce dědictví přijmout. Nepřihlíží se ani k projevu vůle, kterým dědic
odvolá své prohlášení, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, anebo že dědictví přijímá.
§ 1490
Vzdání se dědictví
(1) Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení
o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává
se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý
dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání
se dědictví se nepřihlíží.
(2) Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením
odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen
osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.
Díl 2
Pořízení pro případ smrti
Oddíl 1
Všeobecná ustanovení
§ 1492
Pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného
dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud
tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.
§ 1493
(1) Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti v době, kdy byl v péči zařízení,
kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímal jeho
služby, a povolal-li za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje
nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je povolání těchto osob za dědice
nebo odkazovníka neplatné, ledaže se tak stalo závětí učiněnou ve formě veřejné listiny.
(2) Mohl-li zůstavitel po ukončení péče takového zařízení nebo po uplynutí
doby, kdy jinak přijímal jeho služby, bez obtíží pořídit ve formě veřejné listiny,
odstavec 1 se nepoužije, pokud jde o neplatnost závěti nebo dovětku.
Oddíl 2
Závěť
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 1494
(1) Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ
své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně
i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li
zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti
na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.
(2) Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli
zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu,
ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě
vlastní smysl.
§ 1495
Poukáže-li zůstavitel v závěti na obsah jiné listiny, má i tato jiná
listina stejné právní účinky, pokud splňuje náležitosti závěti. Nesplňuje-li je,
lze jejího obsahu použít jen k vysvětlení zůstavitelovy vůle.
§ 1496
Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele. Zůstavitel nemůže
povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou.
§ 1497
Zůstavitel musí svou vůli projevit tak určitě, že nestačí, aby jen
přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn.
§ 1498
Dovětek
Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo
dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Co
je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku.
Připadnutí pozůstalosti dědicům
§ 1499
Dědici připadne celá pozůstalost, je-li povolán jako dědic jediný.
Je-li povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným
dědicům.
§ 1500
(1) Je-li povoláno několik dědiců a podíly nejsou určeny, mají
právo na pozůstalost rovným dílem.
(2) Je-li povoláno několik dědiců tak, že jsou všem určeny podíly,
ale pozůstalost není vyčerpána, mají právo na zbylou část pozůstalosti zákonní dědicové.
Toto právo zákonní dědicové nemají, zůstavil-li zůstavitel povolaným dědicům zřejmě
celou pozůstalost, byť i při výčtu podílů nebo věcí něco přehlédl.
§ 1501
(1) Vyměří-li zůstavitel některým z povolaných dědiců určité podíly
a jiným nikoli, připadne dědicům povolaným bez podílu zbylá část pozůstalosti rovným
dílem.
(2) Nezbude-li nic, srazí se pro dědice, který byl povolán bez
podílu, poměrně ze všech vyměřených podílů tolik, aby se mu dostalo podílu rovného
s dědicem, kterému bylo vyměřeno nejméně. Jsou-li podíly ostatních dědiců stejné,
srazí se z nich tolik, aby se dědici, který byl ustaven bez podílu, dostal podíl
s nimi stejný.
§ 1502
Ve všech případech, kdy se zůstavitel zřejmě přepočetl, se provede
dělení tak, aby byla jeho vůle naplněna co nejlépe.
§ 1503
(1) Vyskytnou-li se mezi povolanými dědici osoby pokládané při
zákonné dědické posloupnosti vzhledem k ostatním za jednu osobu, pokládají se za
jednu osobu i při dělení podle závěti; to neplatí, je-li vůle zůstavitele zřejmě
opačná.
(2) Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení skupinu
osob, má se za to, že dědici jsou ti, kteří do určené skupiny patřili v době zůstavitelovy
smrti.
(3) Povolá-li zůstavitel za dědice bez bližšího určení chudé či
obdobně určenou skupinu osob, má se za to, že za dědice byla povolána obec, na jejímž
území měl zůstavitel poslední bydliště, která dědictví použije ve prospěch určené
skupiny.
Uvolněný podíl
§ 1504
Podíl dědice, který nedědí a nemá náhradníka, se uvolní a přiroste
poměrně k podílům ostatních povolaných dědiců jen tehdy, jsou-li všichni dědicové
povoláni k dědictví buď rovným dílem, nebo všeobecným výrazem znamenajícím rovné
podělení.
Náhradnictví
§ 1507
Zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou
povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka; také náhradníkům může povolat postupně
další náhradníky. Povolá-li zůstavitel takto několik náhradníků, dědí ten, který
je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.
§ 1508
Zřídí-li zůstavitel náhradnictví pro případ, že by povolaná osoba
dědit nechtěla, nebo pro případ, že by dědit nemohla, má se za to, že náhradnictví
bylo zřízeno pro oba tyto případy.
§ 1509
Omezení uložená dědici postihují také náhradníka, ledaže zůstavitel
projevil vůli, že se tato omezení vztahují jedině k osobě dědice, nebo plyne-li to
z povahy věci.
§ 1510
Jsou-li za náhradníky povoláni samotní spoludědicové, má se za
to, že zůstavitel chtěl podělit náhradníky v takovém poměru, v jakém podělil dědice.
Je-li však za náhradníka povolán mimo spoludědice ještě někdo jiný, pak neprojeví-li
zůstavitel jinou vůli, připadne uvolněný podíl všem rovným dílem.
§ 1511
(1) Nabude-li povolaný dědic dědictví, náhradnictví zanikne.
(2) Neprojeví-li zůstavitel jinou vůli, zanikne náhradnictví, které
zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, zanechá-li toto dítě potomky
způsobilé dědit. To platí i tehdy, zřídí-li zůstavitel náhradnictví jinému svému
potomku v době, kdy ten potomky nemá.
Svěřenské nástupnictví
§ 1512
(1) Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice
nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice.
Povolání za svěřenského nástupce se považuje i za povolání za náhradníka.
(2) Je-li zůstavitelovo nařízení do té míry neurčité, že nelze
zjistit, zda povolal náhradníka, nebo svěřenského nástupce, považuje se jeho nařízení
za povolání náhradníka.
§ 1513
Povolá-li zůstavitel svému dědici dědice, zakáže-li dědici, aby
o zanechaném jmění pořizoval, povolá-li za dědice někoho, kdo v době smrti zůstavitele
ještě není, anebo povolá-li dědice s podmínkou nebo na určitou dobu, považuje se
to za zřízení svěřenského nástupnictví.
§ 1514
Jsou-li všichni svěřenští nástupci zůstavitelovými současníky,
není omezena řada, ve které po sobě mají svěřenští nástupci následovat.
§ 1515
(1) Je-li povoláno více svěřenských nástupců, z nichž někteří v
době smrti zůstavitele jako osoby ještě neexistují, zanikne svěřenské nástupnictví,
jakmile jmění nabude první svěřenský nástupce z těch, kteří nebyli zůstavitelovými
současníky.
(2) Svěřenské nástupnictví zanikne nejpozději uplynutím sta let
od smrti zůstavitele, a to i když nařídil delší dobu. Má-li však svěřenský nástupce
nabýt dědictví nejpozději při smrti dědice žijícího v době zůstavitelovy smrti, zanikne
svěřenské nástupnictví teprve, až první ze svěřenských nástupců nabude dědictví po
tomto dědici.
§ 1516
Svěřenské nástupnictví zanikne také tehdy, není-li již žádný ze
svěřenských nástupců, nebo nenastane-li případ, pro který bylo zřízeno.
§ 1517
Povolal-li zůstavitel svěřenského nástupce svému nezletilému dítěti
nezpůsobilému pořizovat a nabude-li dítě poté pořizovací způsobilost, zaniká svěřenské
nástupnictví v rozsahu povinného dílu.
§ 1518
Není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele, zanikne svěřenské nástupnictví,
které zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomka, zanechá-li dítě
potomka způsobilého dědit. To platí i tehdy, zřídí-li zůstavitel svěřenské nástupnictví
jinému svému potomku v době, kdy ten potomka nemá.
§ 1519
Povolal-li zůstavitel svěřenského nástupce osobě, která není způsobilá
pořizovat pro omezení svéprávnosti, zanikne svěřenské nástupnictví navždy, nabude-li
tato osoba pořizovací způsobilost, ledaže zůstavitel projevil jinou vůli.
§ 1520
(1) Požádá-li o to svěřenský nástupce, sestaví dědic bez zbytečného
odkladu a za jeho přítomnosti v písemné formě inventář všeho, co děděním nabyl, uvede
v něm den sestavení a vydá ho svěřenskému nástupci. Na žádost svěřenského nástupce
musí být podpis dědice na inventáři úředně ověřen.
(2) Svěřenský nástupce má právo požadovat sestavení inventáře ve
formě veřejné listiny.
(3) Náklady na sestavení inventáře jdou k tíži dědictví.
§ 1521
Nesvěřil-li zůstavitel při nařízení svěřenského nástupnictví dědici
právo s dědictvím volně nakládat, je vlastnické právo dědice k tomu, co nabyl děděním,
jakož i k tomu, co nabyl náhradou za zničení, poškození nebo odnětí věci z dědictví,
omezeno na práva a povinnosti poživatele. To neplatí, je-li věc z dědictví zcizena
nebo zatížena za účelem úhrady zůstavitelových dluhů.
§ 1522
(1) Nesvěřil-li zůstavitel při nařízení svěřenského nástupnictví
dědici právo s dědictvím volně nakládat, může dědic zcizit nebo zatížit věc z toho,
co děděním nabyl, jen se souhlasem svěřenského nástupce; souhlas vyžaduje formu veřejné
listiny.
(2) Je-li vzhledem k péči řádného hospodáře potřebné věc zatížit
nebo zcizit, může soud na návrh dědice souhlas svěřenského nástupce nahradit. Rozhodne-li
soud, že věc bude zatížena nebo zcizena za úplatu, určí, jak se naloží s výtěžkem;
přitom vezme zřetel na oprávněné zájmy svěřenského nástupce.
§ 1523
Náleží-li do dědictví věc přinášející plody nebo užitky, může svěřenský
nástupce požadovat, aby soud stanovil dědici způsob a rozsah hospodaření s věcí nebo
požívání věci.
§ 1524
(1) Zapisuje-li se věc a její vlastník do veřejného seznamu, zapíše
se do veřejného seznamu i svěřenské nástupnictví. Jsou-li věc a svěřenské nástupnictví
do veřejného seznamu zapsány a naloží-li dědic s věcí, kterou nabyl z dědictví, způsobem
mařícím nebo omezujícím práva svěřenského nástupce, aniž s tím svěřenský nástupce
souhlasil, nemá to vůči svěřenskému nástupci právní účinky.
(2) Nejsou-li věc nebo svěřenské nástupnictví zapsány do veřejného
seznamu a naloží-li dědic s věcí, kterou nabyl z dědictví, způsobem mařícím nebo
omezujícím práva svěřenského nástupce, aniž s tím svěřenský nástupce souhlasil, má
svěřenský nástupce právo domáhat se podle ustanovení o relativní neúčinnosti, aby
soud určil, že právní jednání dědice není vůči němu právně účinné.
Pořizovací nezpůsobilost
§ 1526
Kdo dovršil patnácti let věku a dosud nenabyl plné svéprávnosti,
může pořizovat bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny.
§ 1527
Kdo byl ve svéprávnosti omezen tak, že není způsobilý pořizovat,
může přesto platně pořídit v jakékoli formě, pokud se uzdravil do té míry, že je
schopen projevit vlastní vůli.
§ 1528
(1) Kdo byl ve svéprávnosti omezen, může v rámci omezení pořizovat
jen formou veřejné listiny.
(2) Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání
alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou
závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může v rozsahu
omezení pořizovat v jakékoli předepsané formě, nejvýše však o polovině pozůstalosti.
Zbývající část pozůstalosti připadne zákonným dědicům; měl-li by však jako zákonný
dědic dědit jen stát, může zůstavitel pořídit o celé pozůstalosti.
Účinky omylu
§ 1530
(1) Omyl je podstatný, týká-li se osoby, které se něco zůstavuje,
nebo podílu či věci, které se zůstavují, anebo podstatných vlastností věci. Vlastnosti
jsou podstatné, je-li zřejmé, že by zůstavitel v závěti tak neurčil, kdyby se v nich
nebyl zmýlil.
(2) Ustanovení závěti je platné, ukáže-li se, že osoba nebo věc
byla jen nesprávně popsána.
Pododdíl 2
Forma závěti
Závěť pořízená soukromou listinou
§ 1533
Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť
vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.
§ 1534
Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou
podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje
jeho poslední vůli.
§ 1535
(1) Je-li zůstavitel nevidomý, projeví poslední vůli před třemi
současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas přečtena svědkem, který
závěť nepsal. Zůstavitel před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
(2) Je-li zůstavitel osobou se smyslovým postižením a nemůže-li
číst nebo psát, projeví poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině,
jejíž obsah musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel
zvolí, svědkem, který závěť nepsal; všichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání,
kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před
svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
§ 1536
(1) V závěti pořízené osobou se smyslovým postižením, která nemůže
číst nebo psát, budiž uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo závěť napsal,
kdo ji přečetl nebo tlumočil a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje
jeho poslední vůli. Byl-li obsah tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, uvede
se to v listině včetně údaje, jaký způsob dorozumívání zůstavitel zvolil.
(2) Listinu podepíše i zůstavitel; nemůže-li psát, použije se §
563 obdobně.
Závěť pořízená veřejnou listinou
Svědkové závěti
§ 1539
(1) Svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby
byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se
podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující
na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.
(2) Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není
znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.
§ 1540
(1) Dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu
zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká,
ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.
(2) K platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé
z osob uvedených v odstavci 1 se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou,
nebo aby je potvrdili tři svědci.
Úlevy při pořizování závěti
§ 1542
(1) Kdo je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení
života, má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Totéž
právo má i ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem
mimořádné události a nelze-li po něm rozumně požadovat, aby pořídil v jiné formě.
(2) Nepořídí-li svědci záznam o zůstavitelově poslední vůli, bude
důvodem dědické posloupnosti soudní protokol o výslechu svědků.
§ 1543
Je-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než by mohl
pořídit závěť ve formě veřejné listiny, může zaznamenat jeho poslední vůli starosta
obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, za přítomnosti dvou svědků. Za týchž
podmínek může zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli i ten, kdo je podle jiného právního
předpisu oprávněn vykonávat pravomoci starosty.
§ 1544
(1) Má-li pro to zůstavitel vážný důvod, může na palubě námořního
plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo letadla zapsaného v leteckém
rejstříku v České republice zaznamenat zůstavitelovu poslední vůli za přítomnosti
dvou svědků velitel námořního plavidla nebo letadla, popřípadě jeho zástupce, pokud
mu v tom nebrání péče o bezpečnost plavby nebo letu. Platnost závěti nelze popřít
tím, že zůstavitel neměl k pořízení závěti vážný důvod.
(2) Byla-li závěť pořízena podle odstavce 1 na palubě
a) námořního plavidla, zaznamená to velitel v lodním deníku
a závěť bez zbytečného odkladu předá zastupitelskému úřadu České republiky, který
je nejblíže přístavu, do něhož námořní plavidlo připluje, popřípadě orgánu veřejné
moci, u něhož je námořní plavidlo zapsáno v námořním rejstříku, nebo
b) letadla, zaznamená to velitel v palubním deníku a závěť
předá bez zbytečného odkladu zastupitelskému úřadu České republiky, který je nejblíže
místu, kde letadlo přistálo v zahraničí, popřípadě orgánu veřejné moci, u něhož je
letadlo zapsáno v leteckém rejstříku.
§ 1545
(1) Při účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích může
zaznamenat poslední vůli vojáka nebo jiné osoby náležející k ozbrojeným silám velitel
vojenské jednotky České republiky, nebo jiný voják v hodnosti důstojníka nebo vyšší,
za přítomnosti dvou svědků. Byla-li závěť takto pořízena, nelze její platnost popřít.
(2) Závěť pořízenou podle odstavce 1 odevzdá velitel bez zbytečného
odkladu veliteli nadřízeného velitelství, odkud se bez zbytečného odkladu předá Ministerstvu
obrany České republiky.
§ 1546
Byla-li závěť pořízena podle § 1543, zařídí obec bez zbytečného
odkladu její úschovu u notáře. Byla-li závěť pořízena podle § 1544 nebo 1545, zařídí
totéž úřad, jemuž byla závěť předána.
§ 1547
(1) Pořídil-li zůstavitel podle § 1543, 1544 nebo 1545, vyžaduje
se, aby osoba, která záznam pořídila, jej také s oběma svědky podepsala a zůstaviteli
za přítomnosti obou svědků přečetla a aby zůstavitel potvrdil, že jde o projev jeho
poslední vůle. Takto pořízená závěť se považuje za veřejnou listinu.
(2) Došlo-li při vyhotovování závěti podle § 1543, 1544 nebo 1545
k porušení předepsaných formalit, zejména chybí-li na listině podpisy přítomných
svědků, ač se vyžadují, ale je-li přesto jisté, že listina spolehlivě zaznamenává
zůstavitelovu poslední vůli, nepůsobí to neplatnost závěti; taková listina se však
za veřejnou listinu nepovažuje.
§ 1548
(1) Při pořizování závěti s úlevami mohou být svědky i osoby, které
dosáhly patnáctého roku věku, a osoby, které byly ve svéprávnosti omezeny, pokud
jsou způsobilé věrohodně popsat skutečnosti významné pro platnost závěti.
(2) Je-li závěť pořízena s úlevami, není její platnosti na újmu,
že ji zůstavitel nebo svědek nepodepsal proto, že nemohl psát, nebo pro jinou závažnou
překážku, je-li to v listině výslovně uvedeno.
§ 1550
Mlčenlivost
Kdo působil při pořízení závěti nebo jiném právním jednání, pro které
tento zákon vyžaduje náležitosti jako pro závěť, jako pisatel, svědek, předčitatel,
tlumočník, schovatel nebo úřední osoba, zachová o obsahu zůstavitelovy vůle mlčenlivost,
ledaže je zřejmá jiná vůle zůstavitele; poruší-li tuto povinnost, odčiní zůstaviteli
újmu, kterou mu tím způsobil.
Pododdíl 3
Vedlejší doložky v závěti
§ 1551
(1) Zůstavitel může uvést v závěti podmínku, doložení času nebo příkaz.
(2) Směřuje-li vedlejší doložka jen k zřejmému obtěžování dědice
nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Nepřihlíží
se ani k vedlejší doložce, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná.
§ 1552
Nepřihlíží se k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici
nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství
setrval, anebo aby manželství zrušil. Zůstavitel však může zřídit někomu právo na
dobu, než uzavře manželství.
Vykonavatel závěti
§ 1553
(1) Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně
určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován.
(2) Zjistí-li soud při projednávání dědictví, že byl vykonavatel
závěti povolán, vyrozumí ho o tom. Vykonavatel závěti může z funkce kdykoli odstoupit;
odstoupení je účinné, dojde-li soudu.
§ 1554
(1) Vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele
s péčí řádného hospodáře. Náleží mu všechna práva potřebná k splnění jeho úkolů,
včetně práva před soudem hájit platnost závěti, namítat nezpůsobilost dědice nebo
odkazovníka a vůbec dbát o splnění zůstavitelových pokynů.
(2) Nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, náleží vykonavateli
závěti také správa pozůstalosti, dokud soud nerozhodne o jiném opatření. Ustanovení
o správci pozůstalosti se na vykonavatele závěti použijí obdobně, byl-li povolán
veřejnou listinou; jinak se použijí přiměřeně.
Správce pozůstalosti
§ 1556
(1) Zůstavitel může povolat správce pozůstalosti nebo některé její
části (dále jen „správce pozůstalosti“) a případně určit, jaké má povinnosti a zda
i jak bude odměňován. Povolání správce pozůstalosti vyžaduje formu veřejné listiny.
(2) Projev vůle, kterým byl správce pozůstalosti povolán, lze zrušit
stejným způsobem, jakým se zrušuje závěť.
§ 1557
Správce pozůstalosti se správy ujme, je-li mu známo, že byl povolán,
jakmile se dozví o zůstavitelově smrti. Zjistí-li až soud, že byl správce pozůstalosti
povolán, vyrozumí ho o tom.
Podmínky
§ 1561
Směřuje-li podmínka k jednání dědice nebo odkazovníka, které jím
může být opakováno, musí být znovu vykonáno po smrti zůstavitele, třebaže se tak
stalo již za zůstavitelova života, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele.
Doložení času
§ 1564
Omezí-li zůstavitel někomu právo doložením času a není-li jisté,
zda čas nastane, platí zůstavené právo za podmíněné.
Zvláštní ustanovení
§ 1567
(1) Dokud zůstává právo následného dědice odsunuto, až bude splněna
podmínka nebo až nastane doložený čas, je právo předního dědice, kterému dědictví
připadlo, omezeno jako právo poživatele; ustanovení § 1520 až 1524 se použijí obdobně.
(2) Dědic, jehož právo bylo odloženo nařízením podmínky nebo doložením
času, nabude, co mu bylo zůstaveno, s povinností přispět poměrně přednímu dědici
na to, co on plnil na zůstavitelovy dluhy nebo nepominutelnému dědici na povinný
díl.
Příkaz
§ 1569
(1) Zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje
se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz
proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli.
(2) Zákaz zcizení nebo zatížení zavazuje obtíženého, jen je-li
nařízen na určitou přiměřenou dobu a odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany,
jinak může soud na návrh obtíženého rozhodnout, že se k zákazu nepřihlíží. Byl-li
zákaz zapsán do veřejného seznamu, může obtížený požadovat, aby soud zákaz zrušil;
soud návrhu nevyhoví, neprokáže-li se, že zájem na zrušení zákazu zřejmě převyšuje
zájem na jeho zachování.
§ 1570
Nelze-li příkaz splnit přesně, budiž splněn alespoň tak, aby mu
bylo přibližně co možná vyhověno. Není-li možné ani to, náleží osobě obtížené příkazem,
co jí bylo zůstaveno, ledaže zůstavitel projevil jinou vůli. Kdo se však učinil neschopným
splnit příkaz, věda, že jej tím zmaří, pozbude, co mu bylo zůstaveno.
§ 1571
Právo vymáhat splnění příkazu má kromě osoby, jíž je příkaz k prospěchu,
také vykonavatel závěti nebo jiná osoba k tomu v závěti povolaná.
§ 1572
(1) Směřuje-li příkaz k prospěchu více osob bez bližšího určení,
splní obtížená osoba příkaz vůči právnické osobě oprávněné chránit zájmy těchto osob.
Je-li takových právnických osob více a není-li zřejmá jiná zůstavitelova vůle, má
volbu osoba obtížená příkazem; neprovede-li ji bez zbytečného odkladu, určí oprávněnou
osobu soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem.
(2) Směřuje-li příkaz k veřejnému prospěchu, může splnění příkazu
vymáhat i příslušný orgán veřejné moci.
Pododdíl 4
Zrušení závěti
§ 1575
(1) Zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli
zrušit.
(2) Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.
§ 1576
Pořízení nové závěti
Pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém
nemůže vedle pozdější závěti obstát.
Odvolání závěti
§ 1577
K výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve
formě předepsané pro pořízení závěti.
§ 1578
(1) K odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení listiny, na níž
byla závěť napsána. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze
z toho ještě usuzovat na její odvolání.
(2) Porušil-li zůstavitel listinu jiným způsobem, nebo neobnovil-li
závěť, ač ví, že listina byla zničena nebo ztracena, závěť se tím ruší, plyne-li
z okolností nepochybně zůstavitelův zrušovací úmysl.
§ 1579
(1) Byla-li závěť pořízena ve formě veřejné listiny, má zůstavitel
právo požadovat kdykoli, aby mu závěť byla vydána; závěť lze vydat jen zůstaviteli
osobně. Vydá-li se zůstaviteli závěť, považuje se za odvolanou; o tom zůstavitele
poučí ten, kdo mu závěť vydal, a odvolání závěti i poučení poznamená na vydávané
listině i ve svém spisu.
(2) Byla-li závěť uložena do úřední úschovy, má zůstavitel právo
požadovat její vydání; vydání závěti nemá právní následky podle druhé věty odstavce
1.
Oddíl 3
Dědická smlouva
§ 1582
(1) Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo
třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.
(2) Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 1584
(1) Dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně
svéprávný; je-li zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít
a závazek z ní změnit se souhlasem opatrovníka.
(2) Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen
osobním jednáním.
§ 1585
(1) Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti
musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle.
Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.
(2) Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání
alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou
závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může pořídit dědickou
smlouvou jen o majetku, o němž je způsobilý pořídit závětí. Z tohoto majetku se počítá
čtvrtina vyhrazená pořízení podle jeho zvlášť projevené vůle.
§ 1586
Byla-li dědická smlouva uzavřena s tím, že se ostatní dědici zřekli
svého dědického práva, pozbývá zřeknutí se dědictví účinky, nedědí-li dědic povolaný
v dědické smlouvě.
§ 1588
(1) Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal
za svého života podle libosti. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná
za dědice převést své právo na jinou osobu.
(2) Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací
smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat
neúčinnosti těchto právních jednání.
§ 1589
(1) Dohodnou-li se strany, že zůstavitel převede na smluvního dědice
majetek již za svého života, může být tento majetek sepsán ve formě veřejné listiny.
V takovém případě, nepřevede-li zůstavitel všechen svůj majetek, anebo získá-li po
převodu další majetek, se dědická smlouva vztahuje jen na majetek takto sepsaný,
ledaže bylo ujednáno něco jiného.
(2) Uskutečnilo-li se odevzdání ještě za života, přecházejí práva a
povinnosti z dědické smlouvy na dědice smluvního dědice, ledaže bylo ujednáno něco
jiného.
§ 1590
Své povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit i pořízením
závěti. K účinnosti zrušení se vyžaduje souhlas smluvního dědice učiněný ve formě
veřejné listiny.
§ 1591
Dědická smlouva neplatná pro nedostatek formy nebo neplatná pro nesplnění
podmínek v § 1584 a 1585 nebo proto, že nevyhovuje ustanovením o smlouvách podle
části čtvrté tohoto zákona, může mít přesto platnost závěti, má-li jinak všechny
náležitosti závěti.
Zvláštní ustanovení o dědické smlouvě uzavřené mezi manželi
§ 1592
(1) Manželé mohou uzavřít dědickou smlouvu, podle níž jedna strana
povolává druhou za dědice nebo za odkazovníka a druhá strana toto povolání přijímá,
anebo se takto za dědice nebo za odkazovníky povolávají navzájem.
(2) Takovou smlouvu mohou pro případ vzniku manželství uzavřít i
snoubenci, ale smlouva se stane účinnou až vznikem manželství.
§ 1593
(1) Rozvodem manželství se neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy,
ledaže dědická smlouva určí něco jiného. Po rozvodu manželství se každá strana může
domáhat, aby dědickou smlouvu zrušil soud. Soud návrhu nevyhoví, směřuje-li proti
tomu, kdo nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil.
(2) Prohlášením manželství za neplatné se ruší práva a povinnosti
z dědické smlouvy, ledaže takové manželství již dříve zaniklo smrtí jednoho z manželů.
Díl 3
Odkaz
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Zřízení odkazu
§ 1594
(1) Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí
určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba
způsobilá dědit. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit
nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům.
(2) Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se
považuje za odkaz, pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat.
Obtížení odkazem
§ 1597
Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů,
a to i tehdy, byla-li odkázána věc náležející jednomu ze spoludědiců. To neplatí,
pokud zůstavitel zvlášť přikáže splnění odkazu jednotlivému spoludědici nebo odkazovníku.
§ 1598
Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina
odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení
odkazu.
§ 1599
Pododkaz
(1) Přikáže-li zůstavitel odkazovníku splnění dalšího odkazu, nezbavuje
odkazovníka povinnosti splnit další odkaz ani skutečnost, že hodnota dalšího odkazu
přesahuje hodnotu odkazu.
(2) Nenabude-li odkazovník odkaz, splní další odkaz ten, komu odkaz
připadl. Této povinnosti se zprostí, přenechá-li odkaz, který mu připadl, osobě,
které byl další odkaz zůstaven.
§ 1600
Zůstavitel, který odkazem pamatuje na určitou skupinu osob, jako
jsou zejména příbuzní či chudí, nebo na veřejně prospěšný, dobročinný či podobný
účel, může ponechat dědici nebo někomu jinému, aby určil, jak a které z těchto osob
nebo účelů mají být poděleny. Nevysloví-li se o tom zůstavitel, má volbu dědic. Nemůže-li
dědic volbu vykonat, určí odkazovníky soud.
Oddíl 2
Zvláštní pravidla o jednotlivých druzích odkazů
Pododdíl 1
Odkaz věcí určitého druhu
§ 1604
(1) Při odkazu věci určitého druhu, je-li takových věcí v pozůstalosti
více, rozhodne osoba obtížená odkazem, která věc bude odkazovníkovi vydána. Musí
však zvolit takovou věc, kterou odkazovník bude moci užívat.
(2) Ponechá-li se odkazovníku, aby si z několika věcí sám vybral,
může zvolit i věc nejlepší.
§ 1605
(1) Při odkazu věci určitého druhu, která však v pozůstalosti není,
není odkaz platný. Odkáže-li zůstavitel několik věcí určitého druhu a není-li jich
v pozůstalosti určené množství, spokojí se odkazovník s těmi, které v pozůstalosti
jsou.
(2) Neodkáže-li však zůstavitel věc určitého druhu výslovně ze svého
vlastnictví a není-li taková věc v pozůstalosti, opatří ji osoba obtížená odkazem
odkazovníku v jakosti přiměřené osobním poměrům a potřebě odkazovníka.
§ 1606
(1) Zůstavitel může pověřit i jinou osobu, aby zvolila, kterou z
několika věcí má odkazovník dostat. Nevykoná-li tato osoba volbu, určí odkaz soud
se zřetelem k osobním poměrům a potřebě odkazovníka.
(2) Soud určí odkaz také tehdy, když odkazovník nevykoná volbu, která
mu byla ponechána, ve lhůtě stanovené k žádosti osoby obtížené odkazem.
Pododdíl 2
Odkaz určité věci
§ 1608
Při opakování odkazu určité věci v jednom nebo několika ustanoveních
nemá odkazovník právo na odkázanou věc i na její cenu zároveň. Jiné odkazy, byť i
obsahují věc téhož druhu nebo stejnou peněžní částku, náležejí odkazovníku, kolikrát
jsou opakovány.
§ 1609
K odkazu věci, která v době pořízení závěti náležela odkazovníkovi,
se nepřihlíží. Nabyl-li ji později, uhradí se mu obvyklá cena věci; dostal-li ji
však bezplatně od samotného zůstavitele, platí, že odkaz byl odvolán.
§ 1610
(1) Nepřihlíží se k odkazu věci cizí nenáležející ani zůstaviteli,
ani dědici nebo odkazovníkovi, který ji má poskytnout někomu jinému. Mají-li uvedené
osoby na odkázané věci podíl nebo právo, týká se odkaz jen tohoto podílu nebo práva.
(2) Nařídil-li zůstavitel, že cizí věc má být koupena a poskytnuta
odkazovníku, avšak její vlastník ji nechce prodat za obvyklou cenu, vyplatí se odkazovníku
tato cena.
Pododdíl 3
Odkaz pohledávky
§ 1612
Při odkazu pohledávky, která zůstaviteli náleží za někým jiným, postoupí
osoba obtížená odkazem tuto pohledávku s příslušenstvím a případným zajištěním odkazovníku,
vydá mu potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky
proti dlužníku zapotřebí.
§ 1613
Odkaz všech pohledávek zahrnuje sice všechny pohledávky trvající
po zřízení odkazu, nikoli však pohledávky vzniklé z převoditelných cenných papírů
a vkladních knížek, ani pohledávky váznoucí na nemovitých věcech a pohledávky vznikající
z práva věcného.
§ 1614
Odkaz pohledávky, kterou má zůstavitel za odkazovníkem, zavazuje
obtíženou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci anebo vrátila dlužní úpis.
§ 1615
Prominutí dluhu se nevztahuje na dluhy vzniklé po zřízení odkazu.
Promine-li se odkazem zajištění dluhu, neplyne z toho ještě, že byl prominut také
dluh. Prodlouží-li se jen lhůta k placení, neplyne z toho ještě prominutí úroků.
§ 1616
(1) Odkaz dluhu, který má zůstavitel uhradit odkazovníku, má ten
právní účinek, že zavazuje osobu obtíženou odkazem uznat dluh, který zůstavitel určitě
vyjádří nebo odkazovník prokáže, a uhradit jej nejpozději ve lhůtě pro splnění ostatních
odkazů bez zřetele k podmínkám a lhůtám, které obtížený se zůstavitelem ujednal.
(2) Nařídí-li zůstavitel, aby odkazovníkova pohledávka byla zajištěna,
musí mu být poskytnuta dostatečná jistota.
Oddíl 3
Nabytí odkazu
§ 1620
(1) Odkazovník nabývá právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce smrtí
zůstavitele.
(2) O právu na odkaz, které má teprve vzniknout, platí § 1480 obdobně.
§ 1621
(1) Odkázanou věc nabývá odkazovník způsobem, jakým se nabývá vlastnické
právo.
(2) Dospěje-li právo na odkaz, může se odkazovník domáhat vydání odkázané
věci. Zapisuje-li se odkázaná věc do veřejného seznamu, nahradí vydání věci prohlášení
vykonavatele závěti, jinak obtížené osoby, s úředně ověřeným podpisem; nebyla-li
splatnost odkazu odložena, zapíše se odkazovník do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli.
§ 1623
Prohlásí-li odkazovník způsobem, jaký je stanoven pro odmítnutí dědictví,
že odkaz nechce, hledí se na něho, jako by právo na odkaz vůbec nenabyl.
§ 1624
(1) Odkaz jednotlivých věcí z pozůstalosti a odkaz práv vztahujících
se k takovým věcem může být požadován ihned. To platí i pro odkaz menších odměn pro
zaměstnance a odkazy veřejně prospěšné, dobročinné a podobné. Jiné odkazy jsou splatné
za rok po smrti zůstavitele.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele.
§ 1625
Při odkazu jednotlivé věci náleží odkazovníku ode dne splatnosti odkazu
plody a užitky i vše, co k věci přibude, včetně práv s věcí spojených. Od téhož dne
postihují odkazovníka i závady na odkázané věci, jakož i její zhoršení nebo zkáza
vzniklé ze skutečností, za které nikdo neodpovídá.
§ 1626
(1) Při odkazu dávek splatných ročně, měsíčně nebo jinak nabude odkazovník
právo k částce, která připadá na celou dobu, dožije-li se jejího počátku; splátka
se však stane splatnou až v určenou dobu splatnosti.
(2) Při odkazu výživného platí obdobně § 922.
§ 1627
Právo odkazovníka na zajištění
(1) Při odkazu opakovaného plnění nebo při odkazu, jehož plnění se
ještě nelze domáhat vzhledem k zákonné lhůtě nebo vzhledem k lhůtě či podmínce určené
zůstavitelem, má odkazovník vůči osobě obtížené odkazem právo na poskytnutí dostatečné
jistoty. To neplatí, je-li zřejmé, že zajištění není potřeba.
(2) Jinak má odkazovník vůči osobě obtížené odkazem stejná práva jako
každý jiný věřitel.
Uvolněný odkaz
§ 1628
(1) Nemůže-li odkazovník přijmout odkaz nebo odmítne-li jej, připadne
odkaz náhradníkovi. Není-li náhradník a je-li celým odkazem pamatováno na několik
osob buď bez určení podílů, anebo všeobecným výrazem znamenajícím rovné podělení,
přibude uvolněný podíl poměrně ostatním podílníkům.
(2) Je-li odkazovníku zůstaven určitý podíl, nemá právo na přírůstek
podle odstavce 1, ledaže je zřejmá vůle zůstavitele zanechat vyjmenovaným odkazovníkům
celý odkaz a že určením podílů nechtěl nic jiného než omezit odkazovníky navzájem.
(3) V ostatních případech povinnost splnit odkaz zanikne.
Práva dědice vyhradivšího si soupis
§ 1630
(1) Je-li čistá pozůstalost odkazy obtížena tak, že je téměř vyčerpána
a dědic neuplatní právo podle § 1598, má dědic právo jen na náhradu nákladů učiněných
při splnění odkazů a na přiměřenou odměnu za svou námahu. Nestačí-li pozůstalost
k jejich úhradě, hradí náklady i odměnu odkazovníci poměrně podle hodnoty odkazů
a dědic má k zajištění svého práva k odkázaným předmětům zadržovací právo; bez dostatečného
zajištění není dědic povinen odkazy vyřizovat.
(2) Pokud však odkazovník odkaz již obdržel, provede se srážka podle
hodnoty, jakou měl odkaz v době přijetí, a podle užitků, které již z něho získal.
Odkazovník se zbaví povinnosti příspěvku tím, že vydá dědici odkaz i s užitky nebo
jejich cenu. V ostatním se na odkazovníka hledí jako na poctivého držitele.
Díl 4
Zákonná posloupnost
§ 1633
(1) Kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti,
nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný
dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty
svých odkazů.
(2) Kdo nabyl dědictví proto, že dědic ani náhradník povolaný dědickou
smlouvou nebo závětí dědit nechtěl nebo nemohl, splní ostatní nařízení zůstavitele.
§ 1634
Odúmrť
(1) Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá
dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo
odmítnout dědictví, ani právo na odkaz podle § 1594 odst. 1 věty třetí.
(2) Vůči jiným osobám má stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí
výhrada soupisu.
§ 1635
První třída dědiců
(1) V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý
z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem
jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.
§ 1636
Druhá třída dědiců
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi
rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho
smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost
nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu
pozůstalosti.
§ 1637
Třetí třída dědiců
(1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným
dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho
roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou
domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický
podíl stejným dílem jeho děti.
§ 1638
Čtvrtá třída dědiců
Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem
prarodiče zůstavitele.
§ 1639
Pátá třída dědiců
(1) Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče
rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům
zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o
polovinu, která na ně připadá.
(2) Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému
členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li
ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném
poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.
Díl 5
Povinný díl
Započtení na povinný díl a na dědický podíl
Oddíl 1
Nepominutelný dědic
§ 1643
(1) Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou
jimi jejich potomci.
(2) Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň
tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný
dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného
dědického podílu.
§ 1644
(1) Povinný díl může být zůstaven v podobě dědického podílu nebo odkazu,
ale musí zůstat nepominutelnému dědici zcela nezatížen.
(2) K nařízení zůstavitele, která omezují povinný díl, se nepřihlíží.
Zůstaví-li se nepominutelnému dědici více než povinný díl, vztahuje se takové nařízení,
učinil-li je zůstavitel v pořízení pro případ smrti, jen na část, která přesahuje
hodnotu povinného dílu. To neplatí, zemře-li nepominutelný dědic před zůstavitelem,
nebo nedědí-li z jiného důvodu.
(3) Zůstavitel může také nepominutelnému dědici uložit, aby se rozhodl
pro to, co se mu zůstavuje s omezením, nebo pro povinný díl.
Oddíl 2
Vydědění
§ 1646
(1) Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z
jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může
vydědit nepominutelného dědice, který
a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat
měl,
c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících
o jeho zvrhlé povaze nebo
d) vede trvale nezřízený život.
(2) Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý
dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.
(3) Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného
potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti
zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z
práva dědického.
§ 1647
Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen
nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová
povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem
tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.
Oddíl 3
Ochrana nepominutelného dědice
§ 1650
Nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li
zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.
§ 1651
(1) Právo na povinný díl má i nepominutelný dědic, o němž bylo zůstaviteli
známo, že je naživu, a přesto jej v závěti opominul.
(2) Dopustil-li se ten, kdo byl opominut nikoli omylem, něčeho, co
naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na toto opominutí jako na vydědění učiněné
mlčky a po právu.
Oddíl 4
Výpočet povinného dílu
§ 1654
(1) Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen
na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně
dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat,
může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka
se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.
(2) Ustanovení odstavce 1 nebrání, aby se nepominutelný dědic dohodl
s dědici ze závěti nebo z dědické smlouvy jinak; zkrátí-li se tím však práva dalších
věřitelů, je dohoda vůči nim neúčinná. Bude-li v průběhu řízení o dědictví ujednáno,
že se nepominutelnému dědici namísto zaplacení vydá z pozůstalosti věc zapsaná do
veřejného seznamu, zapíše se nepominutelný dědic do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli.
§ 1655
(1) Pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a
odhadne; dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy
smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Při vypočtení povinného dílu se k pozůstalosti
připočte, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a 1661.
(2) Nepominutelný dědic má právo být při odhadu, vznášet dotazy a uplatňovat
připomínky.
§ 1656
Povinný díl se stanoví bez zřetele na odkazy a jiné závady vznikající
z pořízení pro případ smrti. Až do určení povinného dílu se nepominutelný dědic poměrně
účastní na zisku a ztrátě pozůstalosti. Kdo má právo na povinný díl, má právo i na
poměrné vyúčtování podílu na zisku a ztrátě pozůstalosti od smrti zůstavitele až
do určení povinného dílu.
Oddíl 5
Započtení na povinný díl a na dědický podíl
§ 1658
Započtení na povinný díl nebo na dědický podíl nezakládá povinnost
něco vydat, ledaže se jedná o případ uvedený v § 2072.
§ 1659
Při započtení se počítá hodnota toho, co bylo poskytnuto a co podléhá
započtení, podle doby odevzdání. V mimořádných případech může soud rozhodnout jinak.
Započtení na povinný díl
§ 1660
(1) Na povinný díl se započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti
skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením.
(2) Na povinný díl se započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele
bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže,
aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od
zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k
obvyklým darováním.
§ 1661
(1) Na povinný díl potomka se započte to, co mu zůstavitel dal za
svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se
založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím
podnikání; na povinný díl se započte i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého
potomka. Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou
smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.
(2) Potomkovi, který vstupuje na místo svého předka, se započte na
povinný díl i to, co takto dostali od zůstavitele jeho rodiče, na jejichž místo vstupuje.
Díl 6
Právo některých osob na zaopatření
§ 1665
Kdo by jinak byl nepominutelným dědicem, ale nemá právo na povinný díl,
má právo na nutnou výživu, pokud se mu jí nedostává a pokud není schopen sám se živit;
takto však nemůže dostat z pozůstalosti více, než kolik by činil jeho povinný díl.
Právo na nutnou výživu však nemá ten, na jehož místě dědí jeho potomek, nebo je-li
jeho potomek na jeho místě povolán k povinnému dílu.
§ 1666
(1) Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu z pozůstalosti po dobu
šesti týdnů po smrti manžela. Je-li vdova těhotná, má právo na slušnou výživu až
do konce šestého týdne po porodu; totéž právo má i matka zůstavitelova dítěte, která
nebyla za zůstavitele provdána.
(2) Byl-li pozůstalému manželu zákonný dědický podíl odepřen nebo zkrácen,
má pozůstalý manžel právo na nutné zaopatření až do uzavření nového manželství, pokud
se mu takového zaopatření jinak nedostává a pokud není schopen sám se živit; takto
však nemůže dostat z pozůstalosti více, než kolik by činila polovina jeho zákonného
dědického podílu. Právo na nutné zaopatření však nenáleží manželu, který bez vážných
důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost, manželu nezpůsobilému být dědicem
ani manželu, který se dědictví zřekl nebo je odmítl.
(3) Bylo-li by právem na slušnou výživu podle odstavce 1 zkráceno právo
na nutnou výživu podle § 1665, zkrátí se všechna tato práva tak, aby se všem oprávněným
dostalo stejně. Nutné zaopatření podle odstavce 2 nelze poskytnout, zkrátilo-li by
se tím právo na nutnou výživu podle § 1665.
§ 1667
Pozůstalý manžel nabývá vlastnické právo k movitým věcem, které tvoří
základní vybavení rodinné domácnosti, i když není dědicem. To neplatí, pokud pozůstalý
manžel bez vážných důvodů nesdílel se zůstavitelem rodinnou domácnost.
§ 1668
(1) Byl-li pozůstalému rodiči zákonný dědický podíl odepřen nebo zkrácen,
má pozůstalý rodič právo na nutné zaopatření, pokud se mu takového zaopatření jinak
nedostává a pokud není schopen sám se živit; takto však nemůže dostat z pozůstalosti
více, než kolik by činila třetina jeho zákonného dědického podílu. Právo na nutné
zaopatření nenáleží rodiči nezpůsobilému být dědicem, rodiči, který se dědictví zřekl
nebo je odmítl, ani rodiči, který se dopustil činu zakládajícího důvod k vydědění.
(2) Nutné zaopatření nelze rodiči poskytnout, zkrátilo-li by se tím právo
na nutnou výživu podle § 1665.
Díl 7
Přechod pozůstalosti na dědice
Oddíl 1
Nabytí dědictví
§ 1670
Nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě,
jejíž dědické právo bylo prokázáno.
§ 1671
(1) Neuplatnil-li dědic dědické právo před soudem ve lhůtě, kterou
soud stanoví, nezaniká dědici dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se
k němu nepřihlíží. To platí i o dědickém právu neznámého dědice nebo dědici neznámého
pobytu, který byl o svém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a v určené lhůtě o sobě
nedal vědět.
(2) Má-li neznámý dědic nebo dědic neznámého pobytu opatrovníka, nemůže
opatrovník učinit prohlášení, že tento dědic dědictví odmítá, nebo že je neodmítá,
anebo přijímá.
§ 1672
Uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud
toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li
tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak
při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.
§ 1673
(1) Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do
pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti
dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby
každý zákonný dědic.
(2) Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek,
který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k
podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.
Výhrada soupisu
§ 1674
(1) Zůstavitel nemůže dědici odejmout právo na výhradu soupisu pozůstalosti.
Vzdají-li se tohoto práva strany dědické smlouvy, nepřihlíží se k tomu.
(2) Právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně
před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě. Vyhradí-li si dědic
soupis s výhradami nebo podmínkami, nepřihlíží se k nim. To platí i pro prohlášení
dědice, že výhradu soupisu neuplatňuje.
§ 1675
Dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do
jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Jsou-li pro to důležité
důvody, soud lhůtu dědici prodlouží.
§ 1676
(1) O svéprávném, známém a přítomném dědici, který není manželem,
potomkem, anebo předkem zůstavitele a ve lhůtě podle § 1675 se nevyjádří, platí,
že neuplatňuje výhradu soupisu. Od ostatních dědiců si soud vyžádá po jejich předvolání
a poučení výslovné vyjádření, ledaže vůči svéprávnému manželovi, potomkovi či předkovi
dědice nastal účinek podle § 1681.
(2) Kdo si nevyhradil soupis pozůstalosti, nebo prohlásil, že právo
výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si soupis vyhradit dodatečně.
Oddíl 2
Správa pozůstalosti a její soupis
Správa pozůstalosti
§ 1677
(1) Povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele
závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti,
jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost
dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni
dědicové.
(2) Je-li pro to vážný důvod, nařídí soud jiné opatření.
§ 1678
(1) Kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.
(2) Kdo spravuje pozůstalost, poskytne z ní splátky na zaopatření
osobám, které na ně mají právo, a doručí odkazovníkům zprávu o odkazech, které jim
připadly. Dospělé odkazy vyrovná, schválí-li to soud.
§ 1679
(1) Při správě lze z pozůstalosti něco zcizit nebo použít jako jistotu,
vyžaduje-li to zájem na zachování hodnoty nebo podstaty spravovaného majetku, jinak
za protiplnění. To platí i v případě, že má být změněn účel spravovaného majetku.
(2) Správce dědictví nebo vykonavatel závěti může učinit úkon přesahující
rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím dědici. Nedohodnou-li se dědici nebo je-li
dědicem osoba pod zvláštní ochranou, vyžaduje se souhlas soudu.
§ 1680
(1) Dědici, jehož dědické právo je již jasně prokázáno, může soud
povolit i před skončením řízení o dědictví, aby s určitými pozůstalostními předměty
volně nakládal, pokud je splnění poslední vůle zůstavitele zabezpečeno nebo souhlasí-li
ostatní spoludědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci.
(2) Uplatňuje-li právo na dědictví více osob, které si odporují,
nelze opatření podle odstavce 1 učinit. Dostalo-li se však dědici výhody již dříve,
nelze mu ji odejmout.
§ 1681
(1) Ujme-li se dědic, aniž je k tomu oprávněn, plné správy pozůstalosti,
ruší se tím od počátku účinky výhrady soupisu, pokud ji případně učinil. To platí
i tehdy, prokáže-li se, že dědic pozůstalostní majetek úmyslně zatajil, smísí-li
dědic části pozůstalosti s částmi svého majetku, aniž lze rozlišit, komu patří, ledaže
tomu tak bylo již před smrtí zůstavitele. Stejný účinek vzhledem k výhradě soupisu
nastane i vůči tomu z dědiců, v jehož přímém či nepřímém zastoupení někdo jiný pozůstalost
takto spravoval. Spravuje-li takto pozůstalost osoba dědici blízká, má se za to,
že jedná také jako jeho zástupce.
(2) Účinek podle odstavce 1 nenastane, rozdělí-li si dědici ještě
před potvrzením nabytí dědictví jen písemnosti, podobizny nebo záznamy a jiné věci
rodinné nebo upomínkové povahy.
Závěra pozůstalosti
§ 1682
(1) Soud učiní bez odkladu opatření zajišťující pozůstalost (závěru),
jestliže
a) některý z dědiců není svéprávný,
b) některý z dědiců je neznámého pobytu,
c) je obava, že je pozůstalost předlužena,
d) věřitel navrhl odloučení pozůstalosti, nebo
e) je-li tu jiný důležitý důvod pro zvláštní opatrnost.
(2) Je-li jen některý dědic nesvéprávný, nepřítomný nebo neznámý,
lze se spokojit se závěrou takové části pozůstalosti, která stačí k uspokojení jeho
dědického práva. To platí i tehdy, je-li tu osoba, které přísluší právo na povinný
díl.
Soupis pozůstalosti
§ 1684
(1) Účelem soupisu pozůstalosti je zjistit pozůstalostní jmění a
určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele.
(2) Neohrozí-li to vážně včasné provedení soupisu, může být soupisu
přítomen a vznášet dotazy a činit připomínky
a) vykonavatel závěti,
b) správce dědictví,
c) každý, kdo tvrdí a osvědčí své dědické právo nebo právo na
povinný díl, nebo o kom je známo, že mu takové právo zřejmě náleží,
d) věřitel, který si vyžádal odloučení pozůstalosti,
e) souhlasí-li soud, i jiná osoba, která na tom prokáže právní
zájem; odkazovník však jen tehdy, hrozí-li, že bude povinen poměrně přispět na povinný
díl.
§ 1685
(1) Soud nařídí soupis pozůstalosti, uplatní-li dědic právo výhrady
soupisu, nebo je-li to potřebné pro výpočet povinného dílu.
(2) Soud nařídí soupis pozůstalosti také,
a) je-li mezi dědici osoba, která není plně svéprávná, nebo která
je neznámá či nepřítomná, nebo právnická osoba veřejně prospěšná či zřízená ve veřejném
zájmu (dále jen „osoba pod zvláštní ochranou“),
b) je-li nejistota, zda je někdo dědicem nebo kdo je dědicem,
c) žádá-li o to věřitel podle § 1709, nebo
d) osvědčí-li věřitel zůstavitele, že tu je pro provedení soupisu
jiný vážný důvod.
§ 1686
(1) Náklady na pořízení soupisu se hradí z pozůstalosti a jdou poměrně
k tíži dědických podílů těch dědiců, jimž je soupis k prospěchu. Není-li dobře možné
hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti, uloží soud těmto dědicům, aby
na úhradu nákladů poměrně přispěli.
(2) Nařídil-li soud soupis pro potřebu výpočtu povinného dílu, hradí
se náklady z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži všech dědiců a osoby, která má právo
na povinný díl. Není-li dobře možné hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti,
uloží soud těmto osobám, aby na úhradu nákladů poměrně přispěly.
(3) Požaduje-li někdo soupis, aniž pro to má vážný důvod, soud mu
uloží, aby náklady soupisu nesl ze svého.
§ 1687
(1) Odůvodňují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout o nahrazení
soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti
a potvrzeným všemi dědici. Nebyl-li správce pozůstalosti dosud ustaven, může ho za
tím účelem jmenovat soud.
(2) V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li
tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním
majetku.
§ 1688
(1) Prokáže-li se, že prohlášení nebo seznam podle § 1687 neodpovídají
skutečnosti v rozsahu nikoli nepodstatném,
a) ruší se tím dědicům od počátku účinky výhrady soupisu, pokud
ji případně učinili,
b) osoba uvedená v § 1685 odst. 2 má právo žádat, aby soud nařídil
nový soupis pozůstalosti, prokáže-li na tom právní zájem.
(2) Účinek podle odstavce 1 písm. a) nenastane vůči osobě pod zvláštní
ochranou, ledaže se prokáže, že pozůstalostní majetek úmyslně zatajila. Tento účinek
nenastane ani vůči dědici, který prokáže, že nezavinil neúplnost prohlášení nebo
seznamu.
(3) Způsobil-li správce, že seznam podle § 1687 není úplný, nahradí
škodu z toho vzešlou.
Oddíl 3
Potvrzení dědictví
§ 1690
(1) Soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu
řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele
bude náležitě splněna.
(2) Byl-li povolán vykonavatel závěti, potvrdí soudu splnění zůstavitelových
nařízení; nebyl-li povolán, prokáží to soudu dědicové. Neshodnou-li se dědici nebo
odporují-li tomu, co potvrdil vykonavatel závěti, rozhodne soud, jak důkaz opatří.
§ 1691
(1) Byly-li nařízeny odkazy, soud potvrdí dědictví až poté, co
mu bude prokázáno, že
a) odkazovníkům byly podány zprávy o odkazu,
b) splatné odkazy osobám, které nejsou plně svéprávné, právnickým
osobám veřejně prospěšným nebo zřízeným ve veřejném zájmu nebo odkazy učiněné za
dobročinným a veřejně prospěšným účelem byly splněny a že splnění nesplatných odkazů
bylo zajištěno,
c) bylo zajištěno i splnění odkazů neznámým nebo nepřítomným osobám.
(2) Soud může jistotu prominout, je-li zřejmě zbytečná.
§ 1692
(1) Jedinému dědici soud potvrdí, že dědictví nabyl. Uvede, kdo je
dědicem, čí pozůstalost nabývá, z jakého důvodu a zda se tak děje s výhradou soupisu,
nebo bez ní.
(2) Několika dědicům soud potvrdí i dědické podíly ve výši po případném
započtení na dědický podíl a po započtení případných odkazů. Při rozdělení pozůstalosti
soud rovněž potvrdí, jaké dědictví každý dědic nabyl a z jakého důvodu k rozdělení
dědictví dochází.
(3) Je-li nařízena dědická posloupnost zřízením svěřenského nástupnictví,
doložením času nebo jiným způsobem, soud potvrdí, že byla nařízena, kdo následuje
jako následný dědic a za jakého předpokladu. Určil-li zůstavitel, že přední dědic
může s dědictvím volně nakládat, soud potvrdí i to.
§ 1693
(1) Dědicové si mohou před soudem v řízení o dědictví dohodnout, jaká
bude výše jejich dědických podílů. Soud dohodu schválí, neodporuje-li zájmu osoby
pod zvláštní ochranou.
(2) Dědí-li se na základě pořízení pro případ smrti, mohou si dědici
dohodnout jinou výši dědických podílů, než jakou jim zůstavitel vyměřil, pokud to
zůstavitel výslovně připustil.
(3) Dědí-li se podle zákonné dědické posloupnosti, má dědic právo požadovat
po ostatních dědicích vypořádání, pokud se staral o zůstavitele delší dobu nebo přispěl
značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou
nebo podobným způsobem, aniž byl za to odměňován. Vypořádání se poskytne ve výši
přiměřené trvání a rozsahu toho, co plnil, a hodnotě pozůstalosti; o tuto výši se
zvětší jeho dědický podíl. To platí i v případě, že dědic, který není pozůstalým
manželem, plnil vůči zůstaviteli vyživovací nebo obdobnou povinnost.
Oddíl 4
Rozdělení pozůstalosti
§ 1694
(1) Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti, rozdělí se pozůstalost
podle jeho vůle. Dědici se mohou před soudem dohodnout, že si pozůstalost zcela nebo
zčásti rozdělí i jinak, pokud to zůstavitel výslovně připustil.
(2) Přidělil-li zůstavitel dědicům jednotlivé věci ze svého jmění,
aniž výslovně přikázal, že pozůstalost musí být rozdělena, jak nařídil, nebo že povolaný
dědic může přijmout jen, co mu bylo přiděleno, popřípadě, že určitá věc má zůstat
ve spoluvlastnictví dědiců, hledí se na jeho projev vůle jako na přání bez právní
závaznosti.
§ 1695
(1) Nepořídil-li zůstavitel pro případ smrti, mohou se dědici před
soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti jakkoli.
(2) Nepořídil-li zůstavitel o některé části pozůstalosti nebo nepřikázal-li,
jak má být pozůstalost nebo její část rozdělena, nebo není-li rozdělení pozůstalosti
podle zůstavitelovy vůle vůbec možné, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně.
§ 1696
(1) Soud dohodu dědiců o rozdělení schválí, neodporuje-li vůli zůstavitele
a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou. Neschválí-li soud dohodu,
potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů.
(2) K platnosti dohody o rozdělení pozůstalosti se vyžaduje, aby v
důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost. Dohodou lze zřídit
i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil.
§ 1697
(1) Soud rozdělí pozůstalost podle nařízení zůstavitele. Pověřil-li
zůstavitel třetí osobu určením, jak má být pozůstalost rozdělena, soud této osobě
stanoví přiměřenou lhůtu, nejméně v délce dvou měsíců; soud však k určení nepřihlédne,
je-li zjevně nespravedlivé nebo dojde-li k němu po lhůtě.
(2) Nebrání-li tomu zůstavitelovo nařízení, soud rozdělí pozůstalost
schválením dohody dědiců; nedojde-li k dohodě, soud pozůstalost rozdělí, pokud o
to požádají všichni dědicové a pokud mezi nimi není sporu, co do pozůstalosti náleží.
Soud přitom dbá zájmů osoby pod zvláštní ochranou.
(3) V ostatních případech soud pozůstalost nerozdělí a potvrdí dědicům
nabytí dědictví podle dědických podílů.
§ 1698
Při rozdělení pozůstalosti lze vypořádat právo na náhradu z poměrů
mezi spoludědici, provést započtení na dědický podíl a započtení odkazů.
§ 1699
(1) Podle okolností mohou být také pohledávka nebo dluh přiděleny jednotlivému
dědici. Přidělí-li se dluh některému dědici, nedotýká se to práv věřitele.
(2) Dědic zkrácený na svém podílu přidělením vadné věci má vůči spoludědicům
právo na náhradu toho, oč byl vadou zkrácen.
§ 1700
(1) Rozděluje-li pozůstalost soud na žádost dědiců, zřídí výkaz, jehož
základem je soupis pozůstalosti nebo soupis potvrzený všemi dědici. Bylo-li něco
z pozůstalosti prodáno z vůle dědice po právu, zahrne se do pozůstalosti dosažená
kupní cena, při jiném zcizení z vůle dědice pak obvyklá cena v den vzniku dědického
práva. Na podíl každého z dědiců vyjádřený v penězích se přidělí jednotlivé předměty
podle ceny uvedené ve výkazu.
(2) Není-li cena některého předmětu zřejmá, stanoví ji soud odhadem,
pokud předmět nepřidělí všem dědicům podle jejich podílů.
Oddíl 5
Dluhy postihující dědice
§ 1701
(1) Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.
(2) Dědic je zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření
zůstavitelova hrobového místa, ledaže tyto náklady byly z pozůstalosti uhrazeny podle
§ 114 odst. 2.
§ 1702
Dědic se nemůže zprostit povinnosti založené mu pořízením pro případ
smrti odmítnutím dědictví z tohoto pořízení s tím, že uplatní své právo jako dědic
ze zákona. Může se stát dědicem z pořízení pro případ smrti, nebo dědictví odmítnout.
§ 1703
Práva věřitelů před potvrzením dědictví
Dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat
plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku
náležejícího do pozůstalosti.
Právní účinky neuplatnění výhrady soupisu
Právní účinky výhrady soupisu
§ 1706
Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše
ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud
v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.
Odloučení pozůstalosti
§ 1709
(1) Věřitel, který osvědčí obavu z předlužení dědice, může předtím,
než soud potvrdil nabytí dědictví, navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od
jmění dědice a byla spravována jako oddělené jmění. Soud návrhu nevyhoví, je-li zřejmé,
že k obavě není důvod.
(2) Návrh na odloučení pozůstalosti nebrání, aby soud nabytí dědictví
potvrdil.
Vyhledání dluhů zůstavitele
§ 1711
Dědic, který si vyhradil soupis, nebo ten, kdo pozůstalost spravuje,
může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání
dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své
pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic, ani
ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele.
§ 1712
(1) Věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení
vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije,
a) prokáže-li věřitel, že dědic věděl o pohledávce, nebo
b) zajišťuje-li pohledávku věřitele zástavní nebo jiné věcné
právo k věci náležející do pozůstalosti.
§ 1713
Nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého
z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý
věřitel úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad
rámec uvedený v § 1692, a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při
likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu.
Díl 8
Zcizení dědictví
§ 1714
(1) Dědictví lze zcizit po smrti zůstavitele; je-li smlouva uzavřena
dříve, nepřihlíží se k ní. Zcizením dědictví vstupuje nabyvatel do práv a povinností
náležejících k pozůstalosti.
(2) Dědictví se zcizuje odvážnou smlouvou, pokud při zcizení dědictví
nebyl za základ smlouvy vzat seznam práv a povinností. Byl-li takový seznam za základ
vzat, záleží na obsahu smlouvy, záleží na ujednání stran, nakolik se použijí také
§ 1716 a 1717.
(3) Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny.
§ 1715
Strany oznámí bez zbytečného odkladu soudu, který vede řízení o dědictví,
že dědictví bylo zcizeno.
§ 1716
(1) Nabyvatel nemá právo na věc náležející zciziteli nikoli jako dědici,
ale z jiného právního důvodu, ani na písemnosti, podobizny a záznamy rodinné povahy.
(2) Nabyvateli naproti tomu náleží vše, co k dědictví přibude tím, že
ubude odkazovník nebo spoludědic nebo jakýmkoliv jiným způsobem, měl-li by na to
zcizitel právo.
§ 1717
Nabyvateli náleží i vše, co zcizitel již dědickým právem obdržel. Nabyvatel
však zciziteli nahradí, co ten vynaložil ze svého k nastoupení dědictví nebo na pozůstalost,
a pokud si strany neujednaly něco jiného, i náklady zůstavitelova pohřbu a opatření
pohřebiště.
§ 1718
Spravoval-li zcizitel pozůstalost dříve, než byla nabyvateli vydána,
je vůči nabyvateli zavázán jako příkazník.
ČÁST ČTVRTÁ
RELATIVNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA
HLAVA I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ O ZÁVAZCÍCH
Díl 1
Vznik závazků a jejich obsah
§ 1721
Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku
a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
Díl 2
Smlouva
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 1724
(1) Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit
se obsahem smlouvy.
(2) Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým
se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo
zákon.
§ 1725
Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích
právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její
obsah.
§ 1726
Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly
náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou
smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat,
že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran
již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem
uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních
náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.
§ 1727
Každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých
do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich
účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé
z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení
věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.
§ 1728
(1) Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to,
že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje,
aniž má úmysl smlouvu uzavřít.
(2) Při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí
všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá
ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran
zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.
§ 1729
(1) Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření
smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné
očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž
pro to má spravedlivý důvod.
(2) Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš
však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
§ 1730
(1) Poskytnou-li si strany při jednání o smlouvě údaje a sdělení, má
každá ze stran právo vést o nich záznamy, i když smlouva nebude uzavřena.
(2) Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj
nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez
zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně
to, oč se obohatila.
Oddíl 2
Uzavření smlouvy
Návrh na uzavření smlouvy
§ 1731
Z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé,
že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku
činí.
§ 1732
(1) Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud
obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým
a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán,
bude-li nabídka přijata.
(2) Má se za to, že návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou
cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží
je nabídkou s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit.
§ 1733
Projev vůle, který nevyhovuje § 1732, není nabídkou a nemůže být
proto přijat. Obsahuje-li projev vůle slib plnění za určitý výkon nebo výsledek,
jedná se o veřejný příslib, jinak o pouhou výzvu k podání nabídky. Totéž platí o
projevu, který směřuje vůči neurčitému okruhu osob nebo který má povahu reklamy,
pokud z něho jasně neplyne něco jiného.
§ 1734
Nabídka učiněná ústně musí být přijata bezodkladně, ledaže něco jiného
plyne z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž se stala. To platí i tehdy, byla-li
přítomné osobě předložena nabídka učiněná v písemné formě.
§ 1737
Zrušení nabídky
I když je nabídka neodvolatelná, lze ji zrušit, pokud zrušovací projev
dojde druhé straně před doručením nabídky nebo alespoň současně s ním.
§ 1738
Odvolání nabídky
(1) I když je nabídka odvolatelná, nelze ji odvolat ve lhůtě určené
pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí. Odvolatelnou nabídku lze odvolat,
jen pokud odvolání dojde druhé straně dříve, než ta odeslala přijetí nabídky.
(2) Nabídku nelze odvolat, pokud je v ní vyjádřena neodvolatelnost.
§ 1739
(1) Je-li nabídka odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí.
(2) Zemře-li některá ze stran, nebo pozbude-li svéprávnosti uzavřít
smlouvu, nabídka zanikne, pokud je to zřejmé z nabídky samé nebo z povahy a účelu
navrhované smlouvy.
Přijetí nabídky
§ 1740
(1) Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s
ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.
(2) Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné
změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je
však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy.
(3) Odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky
nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí
neodmítne. Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit
již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost.
§ 1741
Při nabídce určené více osobám je smlouva uzavřena, přijmou-li nabídku
všechny tyto osoby, pokud z jejího obsahu vyplývá úmysl navrhovatele, aby se stranou
smlouvy staly všechny osoby, jimž je nabídka určena, anebo lze-li takový úmysl rozumně
předpokládat z okolností, za nichž byla nabídka učiněna. Totéž obdobně platí, je-li
zřejmý úmysl navrhovatele, aby se stranou smlouvy stal určitý počet těchto osob.
§ 1743
(1) I pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel
bez zbytečného odkladu alespoň ústně vyrozumí osobu, které nabídku učinil, že přijetí
považuje za včasné, nebo se začne chovat ve shodě s nabídkou.
(2) Plyne-li z písemnosti, která vyjadřuje přijetí nabídky, že byla
odeslána za takových okolností, že by došla navrhovateli včas, kdyby její přeprava
probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel
bez odkladu vyrozumí alespoň ústně osobu, které byla nabídka určena, že považuje
nabídku za zaniklou.
§ 1744
S přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi
sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku
přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění.
Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.
Oddíl 3
Obsah smlouvy
§ 1746
(1) Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí
na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním
ustanovení pro každou z těchto smluv.
(2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako
typ smlouvy upravena.
§ 1748
Má se za to, že ujednání, že určitá část obsahu smlouvy bude mezi stranami
ujednána dodatečně, je podmínkou účinnosti uzavřené smlouvy.
§ 1749
(1) Ujednají-li strany, že určitou náležitost smlouvy určí třetí osoba
nebo soud, je takové určení podmínkou účinnosti smlouvy. Neurčí-li třetí osoba náležitost
smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li ji určit, může kterákoli strana navrhnout,
aby tuto náležitost určil soud.
(2) Při určení náležitosti se přihlédne k účelu, který smlouva zřejmě
sleduje, k okolnostem, za nichž byla smlouva uzavírána, jakož i k tomu, aby byly
práva a povinnosti stran poctivě uspořádány.
§ 1750
Nenavrhne-li oprávněná strana doplnění obsahu smlouvy v ujednané lhůtě,
jinak do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku
ruší.
§ 1751
(1) Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které
navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve
smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
(2) Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky,
které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v
jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky
vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně
projevů vůle, smlouva uzavřena není.
(3) Při uzavření smlouvy mezi podnikateli lze část obsahu smlouvy určit
i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi.
§ 1752
(1) Uzavírá-li strana v běžném obchodním styku s větším počtem osob
smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní
podmínky a vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná
potřeba jejich pozdější změny, lze si ujednat, že strana může obchodní podmínky v
přiměřeném rozsahu změnit. Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň ujednáno,
jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout
a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných
plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se však k ujednání, které s takovou výpovědí
spojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu.
(2) Nebyl-li ujednán rozsah změn obchodních podmínek, nepřihlíží se
ke změnám vyvolaným takovou změnou okolností, kterou již při uzavření smlouvy strana
odkazující na obchodní podmínky musela předpokládat, ani ke změnám vyvolaným změnou
jejích osobních nebo majetkových poměrů.
§ 1753
Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně
očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání
se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho
obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.
§ 1754
(1) Použijí-li strany ve smlouvě doložku upravenou v užívaných vykládacích
pravidlech, má se za to, že touto doložkou zamýšlely vyvolat právní účinky stanovené
vykládacími pravidly, na něž se ve smlouvě odvolaly, popřípadě těmi vykládacími pravidly,
která se s přihlédnutím k povaze smlouvy obvykle používají.
(2) Není-li jedna ze stran smlouvy podnikatelem, lze se vůči této straně
dovolat významu doložky, jen pokud se prokáže, že její význam musel být této straně
znám.
Oddíl 4
Forma smlouvy
§ 1756
Není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran
ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným
ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům.
§ 1757
(1) Po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám
ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí.
(2) Učiní-li tak při podnikání stran jedna z nich vůči druhé v přesvědčení,
že její potvrzení zachycuje obsah smlouvy věrně, platí smlouva za uzavřenou s obsahem
uvedeným v potvrzení, i když vykazuje odchylky od skutečně ujednaného obsahu smlouvy.
To platí jen v případě, že odchylky uvedené v potvrzení mění skutečně ujednaný obsah
smlouvy nepodstatným způsobem a jsou takového rázu, že by je rozumný podnikatel ještě
schválil, a za podmínky, že druhá strana tyto odchylky neodmítne.
(3) Odstavec 2 se použije i v případě, že smlouva byla uzavřena při
podnikání jedné ze stran a její obsah potvrdí druhá strana.
Oddíl 5
Účinky smlouvy
Obecná ustanovení
§ 1759
Smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem
všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen
v případech stanovených v zákoně.
§ 1760
Skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat
s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.
§ 1761
Zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud
nebyl zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu trvání
svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou
dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany.
§ 1762
(1) Stanoví-li zákon, že je k účinnosti smlouvy třeba rozhodnutí
určitého orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2) Nebyl-li návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření
smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší. To platí i v případě, že byl
návrh zamítnut.
§ 1763
Poskytne-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám právo
užívat nebo požívat tutéž věc v tutéž dobu, nabývá takové právo osoba, které převodce
poskytl věc k užívání nebo požívání nejdříve. Není-li nikdo takový, náleží právo
osobě, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.
Změna okolností
§ 1764
Změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění
podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti
splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v § 1765 a 1766.
§ 1765
(1) Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v
právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď
neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění,
má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě,
prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala
až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou.
Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.
(2) Právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li
na sebe nebezpečí změny okolností.
§ 1766
(1) Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu
kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv
a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí.
Návrhem stran soud není vázán.
(2) Soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana neuplatnila
právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela
zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce.
Smlouva ve prospěch třetí osoby
§ 1767
(1) Má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat,
aby jí dlužník splnil.
(2) Podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také
třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové
právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí.
(3) Námitky ze smlouvy má dlužník také proti třetí osobě.
§ 1769
Smlouva o plnění třetí osoby
Zaváže-li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila,
zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla. Zaváže-li
se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí škodu, kterou
věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde.
Oddíl 6
Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy
§ 1770
Ustanovení o nabídce a o přijetí nabídky se použijí přiměřeně i na
případy, kdy strany ujednají pro uzavření smlouvy jiný postup.
§ 1771
Dražba
(1) Při dražbě je smlouva uzavřena příklepem.
(2) Již učiněná nabídka se zruší, pokud je podána vyšší nabídka, nebo
pokud se dražba ukončí jinak než příklepem.
Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku
§ 1772
Kdo vyhlásí neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku, činí
tím výzvu k podávání nabídek.
§ 1773
Vyhlašovatel soutěže vymezí v písemné formě alespoň obecným způsobem
předmět plnění a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž trvá, a určí
způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat, jakož i lhůtu pro oznámení
vybrané nabídky. Obsah podmínek soutěže vhodným způsobem uveřejní.
§ 1774
Vyhlašovatel nemůže uveřejněné podmínky soutěže měnit nebo soutěž
zrušit, ledaže si to byl v podmínkách soutěže vyhradil. Změnu nebo zrušení uveřejní
stejným způsobem, kterým podmínky soutěže uveřejnil.
§ 1775
(1) Vyhlašovatel zahrne nabídku do soutěže, odpovídá-li její obsah
uveřejněným podmínkám soutěže. Od nich se nabídka může odchýlit jen v rozsahu, který
podmínky soutěže připouštějí.
(2) Do soutěže nelze zahrnout nabídku předloženou po lhůtě stanovené
v podmínkách soutěže.
(3) Navrhovatel má právo na náhradu nákladů spojených s účastí na
soutěži, přiznávají-li mu to podmínky soutěže.
§ 1776
(1) Neurčí-li podmínky soutěže něco jiného, nelze nabídku odvolat
po uplynutí lhůty určené v podmínkách soutěže pro předkládání nabídek.
(2) Podmínky soutěže mohou určit, že nabídku lze změnit nebo doplnit;
ke změně nebo k doplnění nabídky provedeným po uplynutí lhůty určené v podmínkách
soutěže pro předkládání nabídek se však nepřihlíží. Opravu chyb vzniklých při vyhotovení
nabídky lze provést kdykoli, pokud to podmínky soutěže nevylučují.
§ 1777
(1) Vyhlašovatel vybere nejvhodnější z nabídek a oznámí její přijetí
způsobem a ve lhůtě, které jsou určeny v podmínkách soutěže.
(2) Není-li v podmínkách soutěže stanoven způsob výběru nabídky,
je vyhlašovatel oprávněn vybrat nabídku, která mu nejlépe vyhovuje.
§ 1778
(1) Vyhlašovatel přijme nabídku vybranou podle § 1777. Oznámí-li
přijetí nabídky navrhující straně po lhůtě určené v podmínkách soutěže, smlouva nevznikne,
pokud vybraný navrhovatel bez zbytečného odkladu sdělí vyhlašovateli, že přijetí
nabídky odmítá jako opožděné.
(2) Vyhlašovatel může odmítnout všechny předložené nabídky, vyhradil-li
si to v podmínkách soutěže.
Veřejná nabídka
§ 1780
(1) Veřejná nabídka je projev vůle navrhovatele, kterým se obrací
na neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy.
(2) Podnět k uzavření smlouvy, z něhož neplyne úmysl uzavřít určitou
smlouvu nebo který nemá náležitosti podle § 1732 odst. 1, se považuje za výzvu k
podávání nabídek.
§ 1781
Veřejnou nabídku lze odvolat, uveřejnil-li navrhovatel odvolání před
přijetím veřejné nabídky způsobem, kterým byla veřejná nabídka uveřejněna.
§ 1782
(1) Na základě veřejné nabídky je smlouva uzavřena s tím, kdo včas
a v souladu s ní navrhovateli nejdříve oznámí, že veřejnou nabídku přijímá. Přijme-li
veřejnou nabídku současně několik osob, je smlouva uzavřena s tou, kterou navrhovatel
zvolil.
(2) Neurčí-li veřejná nabídka lhůtu k přijetí, platí za ni lhůta
přiměřená povaze veřejné nabídky.
§ 1783
(1) Navrhovatel oznámí příjemci uzavření smlouvy bez zbytečného odkladu
po přijetí veřejné nabídky. Ostatním oznámí, že neuspěli.
(2) Jestliže navrhovatel potvrdí příjemci uzavření smlouvy později,
než stanoví odstavec 1, smlouva nevznikne, odmítne-li příjemce uzavření smlouvy bez
zbytečného odkladu poté, kdy mu došlo potvrzení navrhovatele o uzavření smlouvy.
Oddíl 7
Smlouva o smlouvě budoucí
§ 1785
Základní ustanovení
Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít
po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah
je ujednán alespoň obecným způsobem.
§ 1786
Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu
poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.
§ 1787
(1) Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná
strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě.
Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej
určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.
(2) Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí
smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem,
za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti
stran byly poctivě uspořádány.
§ 1788
(1) Nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy
včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.
(2) Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy
o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně
požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li
zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí
oprávněné straně škodu z toho vzniklou.
Díl 3
Obsah závazků
Obecná ustanovení
§ 1789
Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet
nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.
§ 1791
(1) Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož
základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod závazku.
(2) Jedná-li se o závazek z cenného papíru, věřitel důvod závazku neprokazuje,
ledaže to zákon zvlášť stanoví.
§ 1792
Úplata za plnění
(1) Plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění
za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí,
že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li
se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze
plnění a zvyklostem.
(2) Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách,
platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná.
Neúměrné zkrácení
§ 1793
(1) Zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze
stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat
zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní,
oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To
neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá
strana nevěděla ani vědět nemusela.
(2) Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při
obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným
veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci,
pokud byly poctivě učiněny.
§ 1794
(1) Právo podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru vzájemných plnění
vyplývá ze zvláštního vztahu mezi stranami, zejména pokud zkrácená strana měla úmysl
plnit zčásti za úplatu a zčásti bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši zkrácení
zjistit.
(2) Právo podle § 1793 nevzniká ani tehdy, vzdala-li se jej zkrácená
strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze zvláštní
obliby, anebo souhlasila-li s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena plnění byla nebo
musela být známa.
Smlouvy uzavírané adhezním způsobem
§ 1798
(1) Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro
každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo
podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních
podmínek ovlivnit.
(2) Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář
užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla
uzavřena adhezním způsobem.
§ 1799
Doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky
uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a
jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.
§ 1800
(1) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou
lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného
rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo
prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.
(2) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je
pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li
se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných
případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností
stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.
§ 1801
Odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z
těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli,
ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou
smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního
styku.
Úroky
§ 1802
Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník
úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí
dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště
nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
§ 1805
(1) Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou,
a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu.
(2) Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na
zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další
úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží.
Závdavek
§ 1808
(1) Byl-li ujednán závdavek, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději
při uzavření smlouvy. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která jej
dala, poskytuje jistotu, že dluh splní.
(2) Nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek,
může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li tato strana závdavek, má právo požadovat,
aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil, nebo, není-li
splnění dluhu již možné, náhradu škody.
§ 1809
Dala-li strana závdavek a bylo-li zároveň ujednáno právo odstoupit
od smlouvy, aniž se zvlášť ujednalo odstupné, považuje se závdavek za odstupné. Odstoupí-li
od smlouvy strana, která závdavek dala, ztrácí právo na jeho vrácení; odstoupí-li
strana, která závdavek přijala, vydá druhé dvojnásobně tolik.
Díl 4
Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 1810
Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem
uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
§ 1811
(1) Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně
a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.
(2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti
nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu
před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku
a) údaje o své totožnosti, adresu sídla, telefonní číslo a, existuje-li,
pak adresu pro doručování elektronické pošty,
b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností
v rozsahu odpovídajícím použitému prostředku komunikace a povaze zboží nebo služby,
c) celkovou cenu zboží nebo služby včetně všech daní, poplatků
a jiných obdobných peněžitých plnění, a pokud povaha zboží nebo služby neumožňuje
tuto cenu rozumně určit předem, způsob jejího výpočtu,
d) způsob platby, způsob a čas dodání nebo plnění a případně pravidla
vyřizování stížností,
e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem,
údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
f) údaj o existenci práv z vadného plnění, případně také o záruce
za jakost, poprodejním servisu a jejich podmínkách,
g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li
být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nebo má-li být závazek automaticky prodlužován,
h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu, služby digitálního obsahu
a věci s digitálními vlastnostmi, včetně technických ochranných opatření, a
i) údaje o možnosti digitálního obsahu, služby digitálního obsahu
a věci s digitálními vlastnostmi fungovat společně s technickým a programovým vybavením,
které se obvykle s digitálním obsahem, službou digitálního obsahu a věcí s digitálními
vlastnostmi téhož druhu používá, aniž je zapotřebí je převést (kompatibilita), nebo
s jiným technickým a programovým vybavením, než které se obvykle s digitálním obsahem,
službou digitálního obsahu a věcí s digitálními vlastnostmi téhož druhu používá (interoperabilita),
které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být
známy.
(3) Ustanovení odstavce 2 se nepoužije na smlouvu
a) uzavíranou za účelem vyřizování záležitostí každodenního života,
pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření,
b) o zájezdu,
c) o finanční službě,
d) o přepravě osoby,
e) o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních
službách podle § 1852.
§ 1812
(1) Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad
pro spotřebitele nejpříznivější.
(2) K ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení
zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že
se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.
Zneužívající ujednání
§ 1813
(1) Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem
poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti
vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
(2) Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na
povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření
smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání
závisí.
§ 1814
(1) Zneužívající jsou vždy ujednání, která
a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění
nebo na náhradu újmy,
b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost
plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,
c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel
vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře nebo nesplní závazek, aniž má
spotřebitel právo na přiměřenou náhradu, pokud smlouvu neuzavře nebo závazek nesplní
podnikatel,
d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu,
zatímco spotřebiteli nikoli,
e) umožňují, aby si podnikatel v případě, že ze své vůle ukončí
závazek, ponechal peněžitá plnění uhrazená za plnění, které dosud neposkytl,
f) zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek,
s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti
stran,
h) umožňují podnikateli zvýšit cenu, aniž bude mít spotřebitel
při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
i) automaticky prodlužují závazek, je-li konec lhůty pro odmítnutí
prodloužení nepřiměřeně vzdálen dni, kdy má k prodloužení dojít,
j) umožňují podnikateli určovat, zda je zboží nebo služba v souladu
se smlouvou, nebo mu svěřují výlučné právo vykládat kterékoli smluvní ujednání,
k) omezují povinnosti podnikatele, k nimž ho zavázali jeho zástupci,
nebo je podmiňují dodržením zvláštní náležitosti,
l) ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou
sankci,
m) vylučují nebo omezují právo spotřebitele podat žalobu nebo
použít jiný procesní prostředek, omezují důkazní prostředky, které má spotřebitel
k dispozici, nebo ukládají spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by
podle zákona měl prokázat podnikatel,
n) zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být
poskytnutým plněním přednostně uhrazen,
o) zavazují spotřebitele splnit povinnost vůči podnikateli, i
když podnikatel povinnost vůči spotřebiteli nesplní, nebo
p) umožňují podnikateli postoupit smlouvu, může-li to vést ke
zhoršení postavení spotřebitele.
(2) Má se za to, že zneužívající jsou ujednání, která
a) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného
zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
b) odkládají určení ceny až na dobu plnění, nebo
c) vylučují nebo omezují právo spotřebitele vůči podnikateli
v případě nesplnění povinnosti ze strany podnikatele, včetně možnosti započtení pohledávky
spotřebitele proti pohledávce podnikatele.
§ 1816
Plnil-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel
držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na
své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.
§ 1817
Podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou
je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel
nedal k této další platbě před uzavřením smlouvy výslovný souhlas. Z předem připraveného
nastavení, které by spotřebitel musel odmítnout, nelze výslovný souhlas dovodit.
§ 1818
Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto
dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit
postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto
dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu
odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje.
Oddíl 2
Smlouvy uzavírané distančním způsobem a smlouvy uzavírané mimo obchodní
prostory
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 1820
Sdělení před uzavřením smlouvy
(1) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li
při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje
uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen "prostředek komunikace
na dálku"), nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý
pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu
před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku,
a) údaje o hlavních vlastnostech zboží nebo služby v rozsahu
odpovídajícím použitému prostředku komunikace na dálku a povaze zboží nebo služby,
b) údaje o své totožnosti,
c) adresu sídla, telefonní číslo a adresu pro doručování elektronické
pošty, případně i údaje o jiném prostředku on-line komunikace, který podnikatel též
poskytuje za účelem rychlé a účinné komunikace a který spotřebiteli umožňuje uchovat
písemnou komunikaci s podnikatelem v textové podobě, včetně data a času jejího uskutečnění;
v případě, že podnikatel jedná za jiného podnikatele, také údaje o jeho totožnosti
a sídle,
d) adresu provozovny, pokud se liší od adresy sídla, a v případě,
že podnikatel jedná za jiného podnikatele, také adresu, na niž může spotřebitel zaslat
stížnost,
e) celkovou cenu a náklady na dodání podle § 1811 odst. 2 písm.
c) a e); v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo smlouvy, jejímž předmětem
je opakované plnění, sdělí tento údaj také za jedno zúčtovací období, kterým je vždy
jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,
f) údaj o přizpůsobení ceny osobě spotřebitele na základě automatizovaného
rozhodování, byla-li cena takto přizpůsobena,
g) náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od
základní sazby,
h) způsob platby, způsob a čas dodání nebo plnění a případně
pravidla vyřizování stížností,
i) podmínky, lhůtu a postup pro uplatnění práva na odstoupení
od smlouvy, jakož i vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, pokud lze tohoto
práva využít; náležitosti vzorového formuláře stanoví prováděcí právní předpis,
j) údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel
náklady spojené s vrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku
komunikace na dálku, výši nákladů spojených s vrácením zboží, nemůže-li být pro svou
povahu vráceno obvyklou poštovní cestou,
k) údaj, že při odstoupení od smlouvy po předložení žádosti o
započetí plnění již v průběhu lhůty pro odstoupení podle § 1824a odst. 3 nebo podle
§ 1828 odst. 5 musí spotřebitel podnikateli poskytnout úhradu podle § 1834,
l) údaj, že spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy, je-li
tomu tak, nebo údaj o tom, za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne,
m) údaj o existenci práv z vadného plnění, případně také o záruce
za jakost, poprodejním servisu a jejich podmínkách,
n) údaj o kodexu chování, pokud se jej podnikatel zavázal dodržovat
v souvislosti s některou obchodní praktikou nebo odvětvím jeho podnikání a o tom,
jak lze obdržet jeho kopii,
o) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li
být smlouva uzavřena na dobu neurčitou nebo má-li být závazek automaticky prodlužován,
p) nejkratší dobu, po kterou budou trvat spotřebitelovy povinnosti
ze smlouvy, má-li být smlouvou určena,
q) údaj o povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li
vyžadována, a o jejích podmínkách,
r) údaje o funkčnosti, kompatibilitě a interoperabilitě podle
§ 1811 odst. 2 písm. h) a i), a
s) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování
sporů spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu
nebo státního dozoru.
(2) Podnikatel splní povinnost sdělit údaje podle odstavce 1 písm.
i) až k) také tehdy, poskytne-li spotřebiteli vyplněné vzorové poučení o možnosti
odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.
(3) Má-li být smlouva uzavřena ve veřejné dražbě podle jiného zákona,
které může být spotřebitel fyzicky přítomen, mohou být údaje o podnikateli podle
odstavce 1 písm. b) až d) nahrazeny údaji o dražebníkovi.
§ 1821
Pokud podnikatel spotřebiteli nesdělil údaje o dalších daních, poplatcích
a jiných obdobných peněžitých plněních nebo nákladech, které spotřebitel ponese podle
§ 1820 odst. 1 písm. e) nebo j), není spotřebitel povinen tyto daně, poplatky, jiná
obdobná peněžitá plnění nebo náklady podnikateli hradit.
§ 1822
Obsah smlouvy
Údaje o obsahu závazku, které podnikatel sdělil spotřebiteli před
uzavřením smlouvy, se stávají obsahem smlouvy, ledaže si strany výslovně ujednaly
určitou náležitost jinak.
Smlouvy uzavírané distančním způsobem
§ 1824
(1) Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace
na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje podle § 1820 odst. 1 nebo mu je zpřístupní
vhodným způsobem vzhledem k použitému prostředku komunikace na dálku. Údaje poskytované
v textové podobě musí být čitelné.
(2) Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout
spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel před uzavřením smlouvy alespoň údaje
podle § 1820 odst. 1 písm. a), b), e), i) a o) s výjimkou vzorového formuláře pro
odstoupení. Ostatní údaje, včetně vzorového formuláře pro odstoupení sdělí podnikatel
spotřebiteli vhodným způsobem podle odstavce 1.
§ 1824a
(1) Podnikatel vydá spotřebiteli potvrzení o uzavřené smlouvě v
textové podobě v přiměřené době po jejím uzavření, nejpozději však v okamžiku dodání
zboží nebo před tím, než začne poskytovat službu. Potvrzení musí obsahovat údaje
podle § 1820 odst. 1, pokud je podnikatel spotřebiteli neposkytl v textové podobě
již před uzavřením smlouvy.
(2) Je-li předmětem závazku poskytnutí digitálního obsahu, který
není dodán na hmotném nosiči, obsahuje potvrzení také údaj, že spotřebitel výslovně
souhlasí se započetím plnění před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a že
bere na vědomí, že udělením souhlasu zaniká jeho právo odstoupit od smlouvy podle
§ 1837 písm. l).
(3) Je-li předmětem závazku poskytování služby nebo dodávky vody,
plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství,
nebo tepla z dálkového vytápění za úplatu, začne podnikatel s plněním ve lhůtě pro
odstoupení od smlouvy pouze na výslovnou žádost spotřebitele; na to ho podnikatel
upozorní a poučí ho, že poskytnutím plnění zaniká jeho právo odstoupit od smlouvy
podle § 1837 písm. a).
§ 1825
Zvláštní ustanovení o uzavírání smluv po telefonu
(1) Kontaktuje-li podnikatel spotřebitele ústně prostřednictvím
telefonu nebo obdobného zařízení, sdělí podnikatel spotřebiteli na začátku každého
hovoru obchodní účel hovoru a údaje o své totožnosti, a pokud telefonuje v zastoupení
jiné osoby, rovněž údaje o její totožnosti.
(2) Nabídku učiněnou během hovoru podle odstavce 1 podnikatel potvrdí
spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě. Spotřebitel je nabídkou vázán
až poté, co projeví svůj souhlas elektronicky nebo podpisem potvrzení nabídky na
listině.
Zvláštní ustanovení o uzavírání smluv elektronickými prostředky
§ 1826
(1) Při použití elektronických prostředků uvede podnikatel
i údaje
a) zda uzavřená smlouva bude u něho uložena a zda k ní umožní
spotřebiteli přístup,
b) o jazycích, ve kterých lze smlouvu uzavřít,
c) o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření
smlouvy a
d) o možnostech zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání
dat před podáním objednávky.
(2) Před podáním objednávky musí být při použití elektronických
prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky
vložil.
(3) Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, pokud se smlouva uzavírá výlučně
výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.
§ 1826a
(1) Uzavírá-li se za použití elektronických prostředků úplatná
smlouva, podnikatel upozorní spotřebitele bezprostředně před tím, než učiní objednávku,
jasným a výrazným způsobem na údaje podle § 1820 odst. 1 písm. a), e), o) a p).
(2) Podnikatel zajistí, aby spotřebitel vzal při objednávce výslovně
na vědomí, že se zavazuje k zaplacení. Je-li objednávka činěna použitím tlačítka
nebo obdobného ovládacího prvku, musejí být označeny snadno čitelným nápisem "Objednávka
zavazující k platbě" nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací. Nesplní-li podnikatel
tuto povinnost, je smlouva neplatná, ledaže se jí spotřebitel dovolá.
§ 1827
(1) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku
komunikace na dálku, je podnikatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace
na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně
výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.
(2) Uzavírá-li se smlouva za použití elektronických prostředků,
poskytne podnikatel spotřebiteli v textové podobě kromě znění smlouvy i znění všeobecných
obchodních podmínek.
§ 1828
Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory
(1) Sjednává-li se smlouva mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo
podnikání za současné fyzické přítomnosti podnikatele a spotřebitele, poskytne podnikatel
spotřebiteli čitelně údaje podle § 1820 odst. 1 na listině; v jiné textové podobě
jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasí.
(2) Za smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory podnikatele se
považuje také smlouva uzavřená
a) v prostoru obvyklém pro podnikatelovo podnikání nebo s použitím
prostředku komunikace na dálku, pokud k jejímu uzavření došlo bezprostředně poté,
co podnikatel oslovil spotřebitele mimo obchodní prostory,
b) během výletu organizovaného podnikatelem za účelem nebo s
účinkem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb, nebo
c) na základě nabídky učiněné spotřebitelem mimo obchodní prostory
podnikatele za současné fyzické přítomnosti podnikatele a spotřebitele.
(3) Podnikatel vydá spotřebiteli vyhotovení smlouvy nebo potvrzení
o uzavřené smlouvě na listině; v jiné textové podobě jen tehdy, pokud s tím spotřebitel
souhlasí.
(4) Je-li předmětem závazku poskytnutí digitálního obsahu, který
není dodán na hmotném nosiči, podnikatel vydá spotřebiteli též potvrzení, že spotřebitel
výslovně souhlasí se započetím plnění před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy
a že bere na vědomí, že udělením souhlasu zaniká jeho právo odstoupit od smlouvy
podle § 1837 písm. l).
(5) Je-li předmětem závazku poskytování služby nebo dodávky vody,
plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství,
nebo tepla z dálkového vytápění za úplatu, začne podnikatel s plněním ve lhůtě pro
odstoupení od smlouvy pouze na výslovnou žádost spotřebitele v textové podobě; na
to ho podnikatel upozorní a poučí ho, že poskytnutím plnění zaniká jeho právo odstoupit
od smlouvy podle § 1837 písm. a).
Odstoupení od smlouvy
§ 1829
(1) Spotřebitel může odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem
nebo od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě čtrnácti dnů. Není-li dále
stanoveno jinak, končí lhůta uplynutím čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy.
(2) Je-li předmětem závazku koupě zboží, končí lhůta uplynutím
čtrnácti dnů ode dne, kdy spotřebitel nebo jím určená třetí osoba odlišná od dopravce
převezeme zboží, nebo
a) poslední kus zboží, objedná-li spotřebitel v rámci jedné
objednávky více kusů zboží, které jsou dodávány samostatně,
b) poslední položku nebo část dodávky zboží sestávajícího z
několika položek nebo částí, nebo
c) první dodávku zboží, je-li ve smlouvě ujednána pravidelná
dodávka zboží po ujednanou dobu.
(3) Je-li předmětem závazku dodávka vody, plynu nebo elektřiny,
které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství, tepla z dálkového
vytápění nebo poskytnutí digitálního obsahu, který není dodán na hmotném nosiči,
končí lhůta uplynutím čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy.
(4) Nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy podle
§ 1820 odst. 1 písm. i), může od smlouvy odstoupit do jednoho roku ode dne uplynutí
lhůty podle odstavce 1, 2 nebo 3. V případě, že podnikatel poučil spotřebitele o
právu odstoupit od smlouvy do jednoho roku ode dne uvedeného v odstavci 1, 2 nebo
3, skončí lhůta pro odstoupení uplynutím čtrnácti dnů ode dne, kdy spotřebitel obdržel
poučení.
§ 1829a
Pro odstoupení od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory během
výletu organizovaného podnikatelem za účelem nebo s účinkem propagace a prodeje zboží
nebo poskytování služeb, nebo při nevyžádané návštěvě podnikatele ve spotřebitelově
domácnosti platí namísto lhůty čtrnácti dnů podle § 1829 lhůta třiceti dnů.
§ 1830
(1) Spotřebitel může odstoupit od smlouvy jakýmkoli jednoznačným
prohlášením učiněným vůči podnikateli.
(2) Pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím
vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových
stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí.
§ 1831
(1) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli
bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží,
které od něho obdržel, ledaže mu podnikatel nabídl, že si zboží sám vyzvedne. Lhůta
je zachována, pokud spotřebitel odešle zboží před jejím uplynutím.
(2) Podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu podle
§ 1832 odst. 2, § 1833 nebo 1834.
(3) Je-li předmětem smlouvy poskytnutí digitálního obsahu nebo
služby digitálního obsahu, použije se ustanovení § 2389o obdobně.
§ 1832
(1) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez
zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny
peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal,
stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžení prostředky jiným
způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další
náklady.
(2) Jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání
zboží, který podnikatel nabízí, vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na dodání zboží
ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží.
(3) Podnikatel uhradí spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží,
jestliže neupozornil spotřebitele na povinnost nést tyto náklady v souladu s ustanovením
§ 1820 odst. 1 písm. j).
(4) Odstoupí-li spotřebitel od kupní smlouvy, podnikatel není povinen
vrátit přijaté peněžní prostředky spotřebiteli dříve, než obdrží zboží, nebo než
mu spotřebitel prokáže, že zboží odeslal zpět, podle toho, co nastane dříve.
(5) Je-li předmětem smlouvy poskytnutí digitálního obsahu nebo
služby digitálního obsahu, použije se ustanovení § 2389n obdobně.
§ 1833
Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží,
které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné k tomu, aby
se seznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. To neplatí, pokud podnikatel
nesdělil spotřebiteli údaje podle § 1820 odst. 1 písm. i).
§ 1834
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování
služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném
objemu nebo v určitém množství nebo tepla z dálkového vytápění, a podnikatel s plněním
na základě výslovné žádosti spotřebitele začal před uplynutím lhůty pro odstoupení
od smlouvy, uhradí podnikateli poměrnou část sjednané ceny za plnění poskytnuté do
okamžiku odstoupení od smlouvy. Je-li sjednaná cena nepřiměřeně vysoká, uhradí spotřebitel
podnikateli obvyklou cenu toho, co bylo poskytnuto.
§ 1835
Podnikatel převezme zboží od spotřebitele v jeho domácnosti na
své náklady, jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy uzavřené mimo prostor obvyklý
pro podnikatelovo podnikání, zboží bylo dodáno do domácnosti spotřebitele v okamžiku
uzavření smlouvy a povaha zboží jej neumožňuje odeslat obvyklou poštovní cestou.
§ 1836
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nenese žádné náklady, jestliže
jde o smlouvu
a) jejímž předmětem je poskytování služeb nebo dodávky vody,
plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo v určitém množství
nebo tepla z dálkového vytápění, a podnikatel neposkytl spotřebiteli údaje podle
§ 1820 odst. 1 písm. i) a k), nebo pokud podnikatel začal s plněním před uplynutím
lhůty pro odstoupení od smlouvy, ačkoliv spotřebitel o to výslovně nežádal podle
§ 1824a odst. 3 nebo § 1828 odst. 5, nebo
b) o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném
nosiči a podnikatel jej dodal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, ačkoliv
spotřebitel o to výslovně nežádal, nebo nevzal výslovně na vědomí, že mu právo na
odstoupení od smlouvy zanikne, nebo podnikatel neposkytl spotřebiteli potvrzení podle
§ 1824a odst. 1 a 2 nebo § 1828 odst. 3 a 4.
§ 1836a
(1) Odstoupil-li spotřebitel od smlouvy, zanikají závazky ze všech
vedlejších smluv k témuž okamžiku jako závazek ze smlouvy hlavní bez nákladů pro
spotřebitele s výjimkou úhrad podle § 1832 odst. 2, § 1833 a 1834.
(2) Vedlejší smlouvou podle odstavce 1 je smlouva, jejímž předmětem
je plnění související s plněním poskytovaným na základě smlouvy hlavní, a toto plnění
je poskytováno podnikatelem nebo třetí osobou na základě ujednání mezi nimi.
§ 1837
Spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy
a) o poskytování služeb, jestliže byly v plném rozsahu poskytnuty;
v případě plnění za úplatu, pouze pokud započalo s předchozím výslovným souhlasem
spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením
smlouvy poučil spotřebitele, že poskytnutím plnění zaniká právo odstoupit od smlouvy,
b) o dodávce zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách
finančního trhu nezávisle na vůli podnikatele a k němuž může dojít během lhůty pro
odstoupení od smlouvy,
c) o dodání alkoholických nápojů, jejichž cena byla ujednána
v době uzavření smlouvy s tím, že dodání je možné uskutečnit až po uplynutí třiceti
dnů a jejichž skutečná hodnota závisí na výchylkách trhu nezávislých na vůli podnikatele,
d) o dodávce zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele
nebo přizpůsobeného jeho osobním potřebám,
e) o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, nebo zboží
s krátkou dobou spotřeby, jakož i zboží, které bylo po dodání vzhledem ke své povaze
nenávratně smíseno s jiným zbožím,
f) o neodkladné opravě nebo údržbě, která má být provedena
v místě určeném spotřebitelem na jeho výslovnou žádost; to však neplatí pro provedení
jiných než vyžádaných oprav či dodání jiného zboží než náhradních dílů nutných k
provedení opravy nebo údržby,
g) o dodávce zboží v zapečetěném obalu, které z důvodu ochrany
zdraví nebo z hygienických důvodů není vhodné vrátit poté, co jej spotřebitel porušil,
h) o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového
programu v zapečetěném obalu, pokud jej spotřebitel porušil,
i) o dodávce novin, periodik nebo časopisů s výjimkou smluv
o předplatném na jejich dodávání,
j) o ubytování, přepravě zboží, nájmu dopravního prostředku,
stravování nebo využití volného času, pokud má být podle smlouvy plněno k určitému
datu nebo v určitém období,
k) uzavírané na základě veřejné dražby podle jiného zákona,
které může být spotřebitel fyzicky přítomen, nebo
l) o dodání digitálního obsahu, který není dodán na hmotném
nosiči, poté, co bylo započato s plněním; v případě plnění za úplatu, pokud započalo
s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení
od smlouvy, spotřebitel byl poučen, že tím právo odstoupit od smlouvy zaniká, a podnikatel
mu poskytl potvrzení podle § 1824a odst. 1 a 2 nebo § 1828 odst. 3 a 4.
Společná ustanovení
nadpis vypuštěn
§ 1839
V případě pochybností musí podnikatel prokázat, že sdělil spotřebiteli
údaje, které je povinen sdělit podle tohoto pododdílu.
§ 1840
Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí na smlouvu
a) jejímž předmětem je poskytování sociálních služeb, sociálního
bydlení, péče o děti a podpora osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí v nouzové
situaci,
b) jejímž předmětem je poskytování zdravotní péče,
c) jejímž předmětem je sázka, hra nebo los,
d) jejímž předmětem je vznik, převod či zánik práva k nemovité
věci a nájem bytu a domu,
e) jejímž předmětem je výstavba nové budovy a podstatná přestavba
budovy,
f) o finanční službě.
g) o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby,
které podnikatel fyzicky dodává do spotřebitelovy domácnosti, do místa jeho bydliště
nebo na jeho pracoviště formou častých a pravidelných dodávek,,
h) o přepravě osoby s výjimkou § 1817 a 1826a,
i) uzavřenou při použití prodejních automatů nebo automatizovaných
obchodních prostor,
j) uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických
komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho používání nebo uzavřenou
za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem,
k) o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních
službách podle § 1852,
l) o zájezdu s výjimkou § 1825 a 1826a, nebo
m) o koupi zboží na základě výkonu rozhodnutí nebo jiného soudního
opatření.
Pododdíl 2
Finanční služby
§ 1841
Smlouvou o finanční službě se rozumí každá spotřebitelská smlouva
týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se
penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající
se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
§ 1842
(1) Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční
službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit
výhradně prostředek komunikace na dálku.
(2) Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další
smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení
tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy
uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému
projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.
§ 1843
Sdělení před uzavřením smlouvy
(1) Podnikatel v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy
nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, sdělí spotřebiteli v textové
podobě alespoň
a) údaje uvedené v § 1811 odst. 2 písm. a), b), d) a § 1820 odst.
1 písm. g) a p),
b) hlavní předmět svého podnikání,
c) název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního
dozoru nad činností podnikatele, jde-li o podnikání na základě povolení,
d) celkovou cenu poskytované služby včetně všech daní, poplatků
a jiných obdobných peněžitých plnění placených prostřednictvím podnikatele a jiných
souvisejících nákladů; nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak veškeré údaje
o způsobu výpočtu konečné ceny umožňující spotřebiteli si tuto cenu ověřit,
e) údaje o dalších daních nebo nákladech, které se prostřednictvím
podnikatele nehradí nebo které podnikatel nevybírá,
f) možná rizika mimo kontrolu podnikatele spojená s poskytovanou
finanční službou včetně případného upozornění, že minulé výnosy nezaručují výnosy
budoucí,
g) poučení o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy podle
§ 1846, včetně poučení o lhůtách k uplatnění práva odstoupit od smlouvy, o podmínkách,
za jakých může být uplatněno, o částce, jejíž zaplacení může být po spotřebiteli
požadováno podle § 1849, jakož i poučení o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení
od smlouvy,
h) praktické pokyny pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy
včetně adresy místa, na které má být oznámení o odstoupení od smlouvy zasláno,
i) poučení o právu každé ze stran ukončit předčasně nebo jednostranně
závazek ze smlouvy na základě smluvních podmínek včetně poučení o případných sankcích,
j) označení členského státu nebo členských států Evropské unie,
jejichž právní předpisy bere podnikatel za základ pro vytvoření vztahů se spotřebitelem
před uzavřením smlouvy,
k) údaj o smluvní doložce o rozhodném právu a o příslušnosti
soudu v případě sporu ze smlouvy,
l) údaj o jazyku nebo jazycích, ve kterých bude podnikatel se
spotřebitelem jednat za trvání závazku a ve kterých poskytne spotřebiteli smluvní
podmínky a další údaje,
m) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování
stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu
nebo státního dozoru,
n) údaj o existenci garančního fondu, a
o) dobu, po kterou zůstávají poskytnuté údaje včetně údaje o
ceně v platnosti.
(2) Jedná-li podnikatel prostřednictvím zástupce nebo jedná-li spotřebitel
se zprostředkovatelem, uvedou se společně s údaji podle odstavce 1 také údaje uvedené
v § 1811 odst. 2 písm. a) o zástupci nebo zprostředkovateli, jakož i právní důvod,
na jehož základě zprostředkovatel právně jedná.
(3) Z údajů poskytnutých spotřebiteli musí být rozpoznatelný jejich
podnikatelský účel.
§ 1844
(1) Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli
sděleny před uzavřením smlouvy. Má-li se obsah smlouvy přesto od těchto údajů lišit,
musí to být spotřebiteli sděleno před uzavřením smlouvy a změny musí být ve smlouvě
výslovně označeny; jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.
(2) Údaje, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy,
musí být v souladu s údaji, které je třeba spotřebiteli sdělit podle právního řádu
rozhodného pro uzavření smlouvy.
§ 1844a
(1) Kontaktuje-li podnikatel spotřebitele prostřednictvím telefonu,
na začátku každého hovoru musí být spotřebiteli sdělen obchodní účel hovoru a údaje
sloužící k určení totožnosti podnikatele.
(2) Jestliže s tím v případě podle odstavce 1 spotřebitel vysloví
souhlas, je možné mu místo údajů uvedených v § 1843 odst. 1 sdělit pouze totožnost
osoby, která je v kontaktu se spotřebitelem, a její vztah k podnikateli, hlavní vlastnosti
finanční služby a údaje uvedené v § 1843 odst. 1 písm. d), e) a g).
(3) Podnikatel dále v případě podle odstavce 1 informuje spotřebitele
o tom, že další údaje jsou k dispozici na vyžádání, a o povaze těchto údajů. Povinnost
podnikatele poskytnout údaje následně za podmínek a v rozsahu stanoveném v § 1845
není tímto ustanovením dotčena.
§ 1844b
Nevyžádaná obchodní sdělení
Kontaktuje-li podnikatel spotřebitele, může při komunikaci se spotřebitelem
použít automatický telekomunikační systém nebo faxový přístroj jen s předchozím souhlasem
spotřebitele; jiný prostředek komunikace na dálku umožňující individuální obchodní
sdělení může použít jen v případě, že spotřebitel jeho použití neodmítl. Tímto postupem
spotřebiteli nesmí vzniknout náklady.
§ 1845
(1) Byla-li smlouva uzavřena na žádost spotřebitele s použitím takových
prostředků komunikace na dálku, které neumožňují sdělit smluvní podmínky a další
údaje v souladu s § 1843, splní podnikatel tuto povinnost okamžitě po uzavření smlouvy.
(2) Požádá-li o to spotřebitel kdykoli za trvání závazku ze smlouvy,
má právo dostat smluvní podmínky v tištěné podobě, jakož i právo změnit způsob komunikace
na dálku, pokud to neodporuje povaze poskytovaných služeb ani uzavřené smlouvě.
Odstoupení od smlouvy
§ 1846
(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti
dnů od uzavření smlouvy; pokud mu však byly údaje podle § 1843 až 1845 sděleny až
po uzavření smlouvy, pak ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy mu byly sděleny. Od smlouvy
o životním pojištění nebo o penzijním připojištění má spotřebitel právo odstoupit
ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy byl podnikatelem informován, že byla uzavřena smlouva
na dálku.
(2) Poskytl-li podnikatel spotřebiteli klamavý údaj, má spotřebitel
právo od smlouvy odstoupit do tří měsíců ode dne, kdy se o tom dozvěděl nebo dozvědět
měl a mohl.
§ 1847
Ustanovení § 1846 se nepoužije, v případě že
a) cena finančních služeb závisí na pohybech cen na finančních
trzích, které podnikatel nemůže ovlivnit, jako jsou služby k devizovým hodnotám a
investičním nástrojům, nebo
b) se jedná o smlouvu o cestovním pojištění nebo o pojištění
zavazadel nebo o podobném krátkodobém pojištění s pojistnou dobou kratší než jeden
měsíc.
§ 1848
Je-li se smlouvou o finanční službě spojena jiná smlouva uzavíraná
rovněž distančním způsobem a vztahující se k službám, které podnikatel poskytuje,
pak se odstoupením od smlouvy o finanční službě od počátku ruší i závazek vzniklý
ze spojené smlouvy. To platí i v případě, že plnění poskytla třetí osoba podle smlouvy
uzavřené s podnikatelem.
§ 1849
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, může po něm podnikatel požadovat
neprodlené zaplacení ceny jen za službu do této doby již skutečně poskytnutou; cena
nesmí být nepřiměřená rozsahu poskytnuté služby. Právo na zaplacení ceny však podnikateli
nevznikne, pokud začal plnit před uplynutím lhůty pro odstoupení podle § 1846, aniž
s tím spotřebitel souhlasil nebo pokud podnikatel neprokáže, že spotřebitele poučil
o svém právu požadovat cenu nebo její přiměřenou část při odstoupení spotřebitele
od smlouvy v souladu s § 1843 odst. 1 písm. g).
§ 1850
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel všechny
peněžní prostředky, které od něho na základě smlouvy přijal, a to neprodleně, nejpozději
však do třiceti dnů ode dne odstoupení od smlouvy. Také spotřebitel vrátí podnikateli
všechny peněžní prostředky nebo jiný majetek, který od něho na základě smlouvy přijal,
nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy oznámení o odstoupení od smlouvy odeslal.
Oddíl 3
Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby
§ 1852
(1) Ustanovení tohoto oddílu se použijí na spotřebitelskou smlouvu,
kterou spotřebitel nabývá za úplatu
a) právo užívat ubytovací zařízení s noclehem na více než jeden
časový úsek nebo právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě včetně dopravy
nebo jiných služeb, pokud je taková smlouva uzavřena na období delší než jeden rok,
b) účastenství ve výměnném systému spojené s právem na plnění podle
písmena a) výměnou za poskytnutí možnosti jiné osobě využít svá obdobná práva ze
smlouvy uvedené pod písmenem a), nebo
c) právo na pomoc podnikatele při úplatném nabytí nebo úplatném
převodu práva podle písmena a).
(2) Ustanovení tohoto oddílu se obdobně použijí i na smlouvu o smlouvě
budoucí podle odstavce 1.
§ 1853
Je-li pro použití ustanovení tohoto oddílu rozhodné trvání závazku,
zohlední se všechna ujednání umožňující obnovit smlouvu nebo prodloužit závazek i
bez výslovného projevu vůle smluvní strany.
§ 1854
Sdělení před uzavřením smlouvy
(1) V rámci nabídkové nebo prodejní akce podnikatel na pozvánce zřetelně
uvede obchodní účel a povahu akce. Po celou dobu jejího trvání musí mít spotřebitel
přístup k údajům podle odstavce 2.
(2) Dříve než spotřebitel uzavře smlouvu nebo se zaváže k jejímu uzavření,
sdělí podnikatel bezplatně spotřebiteli v textové podobě ve formuláři v dostatečném
předstihu údaje, které spolu s náležitostmi formuláře stanoví prováděcí právní předpis
tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup. Podnikatel upozorní spotřebitele výslovně
i na jeho právo odstoupit od smlouvy, na délku lhůty k odstoupení a na zákaz platby
záloh a jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty k odstoupení.
(3) Podnikatel sdělí údaje spotřebiteli podle jeho volby v úředním
jazyce členského státu Evropské unie, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je
spotřebitel státním příslušníkem.
§ 1855
Forma smlouvy
Smlouva vyžaduje písemnou formu; podnikatel však nemá právo namítnout
vůči spotřebiteli neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.
Obsah smlouvy
§ 1856
(1) Ve smlouvě musí být uvedena jména smluvních stran a jejich bydliště
nebo sídlo, údaje sdělené spotřebiteli před uzavřením smlouvy, jakož i den uzavření
smlouvy a místo, kde byla smlouva uzavřena.
(2) Součástí smlouvy je formulář pro odstoupení od smlouvy; údaje
ve formuláři vyplní podnikatel. Náležitosti formuláře a výčet údajů stanoví prováděcí
právní předpis.
§ 1857
(1) Smlouva musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím
uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají nebo pokud
jejich nesoulad s údaji uvedenými ve smlouvě vyvolala nepředvídatelná a nepřekonatelná
příčina nezávislá na podnikatelově vůli.
(2) Nesdělí-li podnikatel spotřebiteli ještě před uzavřením smlouvy
tyto změny v textové podobě způsobem umožňujícím snadný přístup, a nevyznačí-li je
ve smlouvě výslovně, platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.
§ 1860
Jazyk smlouvy
Podnikatel uzavře smlouvu se spotřebitelem podle jeho volby v úředním
jazyce členského státu Evropské unie, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je
spotřebitel státním příslušníkem. Liší-li se tento jazyk od jazyka členského státu
Evropské unie, na jehož území se nachází nemovitá věc nebo její část, ke které se
vztahuje smlouva, kterou spotřebitel nabývá právo užívat ubytovací zařízení podle
§ 1852 odst. 1 písm. a), vydá podnikatel spotřebiteli i úřední překlad textu smlouvy
do tohoto jazyka.
Odstoupení od smlouvy
§ 1861
(1) Spotřebitel může od smlouvy odstoupit v písemné formě ve lhůtě
čtrnácti dnů od uzavření smlouvy.
(2) Bylo-li spotřebiteli nabídnuto uzavření smlouvy, kterou se mu
za úplatu zřídí právo užívat ubytovací zařízení s noclehem na více než jeden časový
úsek, na období delší než jeden rok a současně i uzavření smlouvy, kterou se mu založí
účastenství ve výměnném systému podle § 1852 odst. 1 písm. b), běží pro odstoupení
od obou smluv jediná lhůta. Pro běh této lhůty je rozhodná smlouva, kterou se spotřebiteli
zřizuje právo užívat ubytovací zařízení.
§ 1862
(1) Nebylo-li spotřebiteli po uzavření smlouvy vydáno její vyhotovení,
stanovuje se konec lhůty pro odstoupení od smlouvy v závislosti na dni, kdy spotřebitel
vyhotovení smlouvy obdržel.
(2) Nebyl-li spotřebiteli vydán vyplněný formulář pro odstoupení
od smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů.
Byl-li však tento formulář spotřebiteli vydán do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva
uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li později,
končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od obdržení formuláře.
(3) Nebyly-li ve smlouvě uvedeny údaje, které musí být spotřebiteli
sděleny před uzavřením smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do tří měsíců
a čtrnácti dnů. Byly-li však tyto údaje spotřebiteli sděleny do tří měsíců ode dne,
kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení,
nastal-li později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od sdělení údajů.
§ 1863
Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nemusí podnikateli nic vracet
na své náklady. Byla-li mu již poskytnuta služba, není z toho podnikateli ničeho
povinen.
§ 1864
(1) Uzavřel-li spotřebitel smlouvu uvedenou v § 1852 odst. 1 písm.
a) nebo b), nesmí po něm nikdo na základě této smlouvy požadovat zálohu ani jiné
plnění nebo jejich zajištění, dokud spotřebiteli běží lhůta pro odstoupení od takové
smlouvy. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.
(2) Uzavřel-li spotřebitel smlouvu uvedenou v § 1852 odst. 1 písm.
c), nesmí po něm nikdo na základě této smlouvy požadovat zálohu ani jiné plnění nebo
jejich zajištění, dokud nedojde k úplatnému nabytí nebo úplatnému převodu práva,
nebo dokud povinnost podnikatele na základě této smlouvy nezanikne z jiného právního
důvodu. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.
§ 1865
(1) Odstoupil-li spotřebitel od smlouvy podle § 1852 odst. 1 písm.
a), zanikají závazky ze všech vedlejších smluv k témuž okamžiku jako závazek ze smlouvy
hlavní bez jakýchkoli nákladů pro spotřebitele. Vedlejší smlouvou je smlouva, jejímž
předmětem je poskytnutí služby související se smlouvou podle § 1852 odst. 1 písm.
a), a tato služba je poskytována podnikatelem nebo třetí osobou na základě ujednání
mezi nimi.
(2) Odstoupil-li spotřebitel od smlouvy podle § 1852 odst. 1 písm.
a), b) nebo c) a hradí-li se cena alespoň zčásti pomocí úvěru nebo zápůjčky poskytnutých
podnikatelem nebo třetí osobou na základě ujednání mezi nimi, zaniká závazek ze smlouvy
o úvěru nebo zápůjčce k témuž okamžiku jako závazek ze smlouvy podle § 1852 odst.
1 písm. a), b) nebo c) bez nákladů pro spotřebitele.
Zvláštní ustanovení
§ 1866
(1) Uzavřel-li spotřebitel na období delší než jeden rok smlouvu,
kterou nabyl za úplatu právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě s dopravou
nebo jinými službami, nepřihlíží se k ujednání, které ho zavazuje hradit platby na
základě této smlouvy, včetně úplaty za členství, jinak než v rovnoměrných platbách
rozdělených do ročních splátek v téže výši. To neplatí, pokud si strany ujednají
změnu výše ročních splátek po prvním roce podle vývoje cen.
(2) Podnikatel vyzve v textové podobě spotřebitele k zaplacení pokaždé
nejpozději čtrnáct dnů předem; jinak je dluh splatný ve lhůtě čtrnácti dnů poté,
co podnikatel spotřebitele k zaplacení vyzval.
§ 1867
Uzavřel-li spotřebitel na období delší než jeden rok smlouvu, kterou
nabyl za úplatu právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě s dopravou nebo
jinými službami, má právo ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy obdržel výzvu podle
§ 1866 odst. 2, počínaje obdržením výzvy k zaplacení druhé splátky, vypovědět smlouvu
bez výpovědní doby, a to bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce. Toto ustanovení
se nedotýká jiných způsobů zániku závazku stanovených zákonem nebo smlouvou.
Díl 5
Společné dluhy a pohledávky
§ 1868
Obecné ustanovení
(1) Zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník
několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka
podle zásad o spoluvlastnictví.
(2) Je-li na jedné ze stran více osob, má druhá strana právo požadovat
určení společného zástupce pro účely doručování. Neučiní-li tak, určí tohoto zástupce
na návrh soud.
Nedělitelné plnění
§ 1869
Nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika
dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností
dlužníků.
§ 1870
Je-li dlužník zavázán několika věřitelům k nedělitelnému plnění, není
povinen plnit některému z věřitelů, ledaže ten mu dá přiměřenou jistotu, nebo dohodnou-li
se na tom všichni věřitelé. Zda je spoluvěřitel, který dostal celé plnění, vůči ostatním
něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli; jinak se má za to, že není povinen
ničím.
§ 1871
Dělitelné plnění
(1) Každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj
díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže
smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak.
(2) Bylo-li ujednáno, že kterýkoli z věřitelů může žádat celé plnění,
splní dlužník celý dluh tomu, kdo o splnění požádal první. Splnil-li dlužník celý
dluh jednomu ze spoluvěřitelů, nemohou již ostatní po něm nic požadovat.
Dlužníci zavázaní společně a nerozdílně
§ 1872
(1) Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou
povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé
plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo
na kterémkoli ze spoludlužníků.
(2) Zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním
spoludlužníkům.
§ 1873
Prodlením věřitele vůči jednomu ze spoludlužníků nastává jeho prodlení
i vůči ostatním spoludlužníkům.
§ 1874
Je-li k plnění zavázáno společně několik podnikatelů, má se za to,
že jsou zavázáni společně a nerozdílně.
§ 1876
(1) Uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá
jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby
uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle
podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
(2) Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních
spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho
podíl poměrným dílem na všechny ostatní.
Díl 6
Změny závazků
Oddíl 1
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka
Pododdíl 1
Změna v osobě věřitele
Postoupení pohledávky
§ 1879
Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou
jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
§ 1880
(1) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství
a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
(2) Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce
a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
§ 1881
(1) Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání
dlužníka a věřitele nevylučuje.
(2) Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah
by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.
§ 1882
(1) Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník
postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit
tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
(2) Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je
vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.
§ 1883
Postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila
zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky
nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.
§ 1884
(1) Dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti
pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli
může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné;
musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se
o postoupení dozvěděl.
(2) Jestliže však dlužník proti poctivému postupníkovi uznal pohledávku
jako pravou, je povinen jej uspokojit jako svého věřitele.
§ 1885
(1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení
trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka
je budoucí, nejistá nebo nedobytná.
(2) Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li
se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření
lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu
poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky.
(3) Jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka
přiměřeně ustanovení § 1914 až 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele
vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit.
§ 1886
(1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupenou pohledávku
svým jménem na účet postupníka; bylo-li postoupení pohledávky dlužníkovi již oznámeno
nebo prokázáno, může postupitel pohledávku vymáhat, pokud prokáže souhlas postupníka
a pokud postupník pohledávku sám nevymáhá.
(2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti
ní své vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež
má vůči postupníkovi.
Pododdíl 2
Změna v osobě dlužníka
Převzetí dluhu
§ 1888
(1) Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako
dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli
dluhu.
(2) Přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci
zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na
věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva
může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele
jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal,
pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.
§ 1889
Nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát
souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má
však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou
povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.
§ 1890
(1) Obsah závazku se převzetím dluhu nemění. Přejímateli dluhu
náleží všechny námitky, které mohl uplatnit původní dlužník. Převzetí dluhu se nedotýká
ani vedlejších práv spojených s pohledávkou.
(2) Zajištění dluhu poskytnuté třetí osobou však trvá jen tehdy,
souhlasí-li třetí osoba se změnou v osobě dlužníka.
§ 1892
Přistoupení k dluhu
(1) Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka
splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním
zavázán společně a nerozdílně.
(2) Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti
ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas.
§ 1893
Převzetí majetku
(1) Převezme-li někdo od zcizitele veškerý majetek nebo jeho poměrně
určenou část, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které
s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo
musel vědět. Nabyvatel však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota majetku,
jehož takto nabyl.
(2) Převezme-li takový majetek osoba zciziteli blízká, stává se společně
a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí,
bez omezení na hodnotu majetku, jehož takto nabyla. To neplatí, prokáže-li, že o
určitém dluhu nevěděla, ani vědět nemusela.
(3) Opačné ujednání mezi zcizitelem a nabyvatelem je vůči věřiteli
neúčinné.
Pododdíl 3
Postoupení smlouvy
§ 1895
(1) Nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést
jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě,
pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.
(2) Má-li být plnění ze smlouvy trvající nebo pravidelně se opakující,
lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno.
§ 1896
Při částečném postoupení smlouvy nebo při postoupení smlouvy několika
postupníkům nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve smlouvě,
jako jsou zejména ujednání o podmínce, záloze, závdavku, smluvní pokutě, odstoupení
od smlouvy a odstupném nebo o rozhodčí doložce.
§ 1897
(1) Postoupení smlouvy je vůči postoupené straně účinné od jejího
souhlasu. Souhlasila-li předem, je postoupení smlouvy vůči postoupené straně účinné
okamžikem, kdy jí postupitel postoupení smlouvy oznámí nebo kdy jí postupník postoupení
smlouvy prokáže.
(2) Obsahuje-li smlouva uzavřená v písemné formě ujednání, že je
uzavřena na řad některé ze stran nebo jiné ujednání stejného významu, pak tato strana
postoupí smlouvu rubopisem listiny. O náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo
je z rubopisu oprávněn a jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách.
Podle nich se rovněž posoudí, od koho může požadovat listinu ten, kdo o ni přišel.
§ 1898
Okamžikem účinnosti postoupení smlouvy vůči postoupené straně se
postupitel osvobozuje od svých povinností v rozsahu postoupení.
§ 1899
(1) Následkům podle § 1898 může postoupená strana zabránit prohlášením
vůči postupiteli, že jeho osvobození odmítá. V tom případě může postoupená strana
po postupiteli požadovat, aby plnil, neplní-li postupník převzaté povinnosti.
(2) Prohlášení lze učinit do patnácti dnů ode dne, kdy se postoupená
strana dozvěděla nebo kdy musela zjistit, že postupník neplnil. Prodlení s prohlášením
je sice nezbavuje účinků podle odstavce 1, postoupená strana však nahradí škodu způsobenou
prodlením.
Oddíl 2
Změny v obsahu závazků
§ 1902
Novace
Dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje
se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má
se za to, že nebyl zrušen.
Narovnání
§ 1903
(1) Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany
ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li
se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky
narovnání zápisem do tohoto seznamu.
(2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi
vzájemným plněním stran.
§ 1904
Platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami
sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté
v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých
najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.
Společná ustanovení
§ 1906
Ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li
i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném.
§ 1907
Zajištění práv, která jsou předmětem novace nebo narovnání, se vztahuje
i na práva z nich vzniklá. Poskytla-li však zajištění osoba třetí, která k novaci
nebo k narovnání nepřistoupila, je zavázána nejvýše v rozsahu původního závazku a
zůstávají jí zachovány všechny námitky, které mohla proti pohledávce uplatnit, kdyby
k novaci nebo k narovnání nebylo došlo.
Díl 7
Zánik závazků
Oddíl 1
Splnění
Obecná ustanovení
§ 1908
(1) Splněním dluhu závazek zaniká.
(2) Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.
§ 1909
Použil-li dlužník ve shodě se smlouvou jako prostředek placení směnku,
nemá vystavení směnky vliv na trvání peněžitého dluhu, ale věřitel může na dlužníku
požadovat plnění dluhu, jen nemohl-li dosáhnout splnění ze směnky; pokud však věřitel
splnění dosáhl, považuje se dluh za splněný již vystavením směnky. To platí i tehdy,
byl-li otevřen akreditiv, vystaven šek nebo v jiných obdobných případech.
§ 1910
Proti své vůli nemůže být věřitel nucen, aby přijal něco jiného,
než co přísluší k jeho pohledávce, a dlužník nemůže být nucen, aby poskytl něco jiného,
než co je dlužen. Totéž platí o místě, čase a způsobu splnění.
§ 1911
Mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat
jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh
současně s druhou stranou.
§ 1912
(1) Kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít
až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen
tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu
nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel.
(2) V případě uvedeném v odstavci 1 lze také poskytnout dodatečnou
přiměřenou lhůtu k splnění nebo k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit
od smlouvy.
Řádné plnění
§ 1914
(1) Kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi
vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy,
a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.
(2) Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.
§ 1916
(1) Dlužník plní vadně, zejména
a) poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané
vlastnosti,
b) neupozorní-li na vady, které předmět plnění má, ač se při
takovém předmětu obvykle nevyskytují,
c) ujistí-li věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění
nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, nebo
d) zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji.
(2) K projevu vůle, kterým zcizitel předem omezí zákonný rozsah svých
povinností z vadného plnění, se nepřihlíží. Vzdá-li se nabyvatel předem svého práva
z vadného plnění, vyžaduje projev jeho vůle písemnou formu.
§ 1917
Je-li vada nápadná a zřejmá již při uzavírání smlouvy nebo lze-li
vadu zjistit z veřejného seznamu, jde k tíži nabyvatele. To neplatí, pokud zcizitel
vadu lstivě zastřel nebo pokud nabyvatele výslovně ujistil, že věc takovou vadu nemá
nebo že je vůbec bez vad.
§ 1918
Přenechá-li se věc jak stojí a leží (úhrnkem), jdou její vady k tíži
nabyvatele. To neplatí, nemá-li věc vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má,
nebo již si nabyvatel vymínil.
§ 1920
(1) Předmět plnění má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí
osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. V takovém případě
to nabyvatel oznámí bez zbytečného odkladu zciziteli.
(2) Kdo na sebe převedl právo k předmětu, o kterém ví, že zciziteli
nepatří nebo že zcizitel není oprávněn takové právo zřídit, nemá právo z této vady.
§ 1921
(1) Nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li
vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu
zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout
do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.
(2) Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné
vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti,
o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.
§ 1922
(1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu
zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo
s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět
podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení
prodat.
(2) Vytkl-li nabyvatel zciziteli vadu oprávněně, neběží lhůta pro
vytknutí vady po dobu, po kterou nabyvatel nemůže vadný předmět užívat.
§ 1923
Je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo
doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a
nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo
se domáhat přiměřené slevy z ceny.
§ 1924
Kdo má právo z vadného plnění, náleží mu i náhrada nákladů účelně
vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho
měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud
zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.
Způsob plnění
§ 1926
(1) Lze-li dluh splnit několika způsoby, pak se má za to, že volba
způsobu plnění náleží dlužníku. Má-li právo volby věřitel, musí způsob plnění zvolit
v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu tak, aby dlužník mohl podle jeho volby
splnit.
(2) Nevykoná-li strana volbu včas, nabývá právo zvolit způsob plnění
trvale druhá strana.
(3) Kdo zvolil způsob plnění, nemůže jej bez souhlasu druhé strany
změnit.
§ 1927
(1) Má-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění, není oprávněn
splnit část jednoho a část jiného plnění, ani k tomu nemůže být nucen.
(2) Stane-li se jedno z více volitelných plnění nemožným, omezuje
se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění způsobil ten,
kdo neměl právo volby, může druhá strana od smlouvy odstoupit.
§ 1928
Kdo měl právo volby, může od smlouvy odstoupit, byla-li volba zmařena
vyšší mocí nebo druhou stranou.
§ 1929
Má-li dlužník plnit věc určenou podle druhu, je zavázán poskytnout
věřiteli věc, jež se hodí pro účel, pro nějž se věc téhož druhu zpravidla používá
na základě obdobných smluv.
§ 1930
(1) Dluh se plní vcelku.
(2) Nabízí-li dlužník částečné plnění, musí je věřitel přijmout,
neodporuje-li to povaze závazku nebo účelu smlouvy, pokud tento účel musel být dlužníku
alespoň zřejmý. Věřiteli tím nevzniknou žádné jiné povinnosti. Dlužník nahradí věřiteli
zvýšené náklady způsobené mu částečným plněním.
§ 1931
Bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou
splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly.
Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
§ 1932
(1) Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním
pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení,
poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli
a věřitel s tím souhlasí.
(2) Je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu,
započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté
na úroky a nakonec na úroky z prodlení.
§ 1933
(1) Je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu
a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek,
o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný.
Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve
splatný.
(2) Na náhradu škody se placení započte až po splnění závazku, jehož
porušením povinnost k náhradě škody vznikla, neurčil-li dlužník něco jiného.
§ 1934
Splní-li dlužník, který není plně svéprávný, svůj splatný dluh, zprostí
se závazku. Plnil-li však na dluh nejistý nebo nesplatný, lze požadovat, aby mu bylo
plnění vráceno; to neplatí, stal-li se dluh mezitím splatným.
§ 1936
(1) Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka
nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.
(2) Kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil,
může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku.
§ 1937
(1) Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli
jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.
(2) Splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo,
aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně
příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu,
kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění
pohledávky zapotřebí.
§ 1938
(1) Plní-li třetí osoba za dlužníka jen část dluhu, může požadovat
jen vyrovnání toho, co za dlužníka plnila. Původní věřitel má právo požadovat vyrovnání
zůstatku své pohledávky přednostně před novým věřitelem, ledaže se novému věřiteli
zaručil, že mu bude nahrazeno, co za dlužníka vydal.
(2) Plní-li za dlužníka více osob, má každá právo na poměrné vyrovnání
podle podílu, v němž za dlužníka plnila.
Poukázka
§ 1939
(1) Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem
plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele.
Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný
poukázku.
(2) Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele.
§ 1940
Není-li mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o
právech a povinnostech jich obou ustanovení o příkazní smlouvě; poukázka však nezanikne
smrtí poukazatele nebo poukázaného.
§ 1941
Poukazník bez zbytečného odkladu oznámí poukazateli, nechce-li poukázku
použít, anebo odpírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit.
§ 1942
Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji
poukazatel odvolat. Na právním poměru mezi poukazatelem a poukazníkem závisí, zda
odvolání poukázky působí také vůči poukazníkovi.
§ 1943
Poukázaný, který poukázku přijal, může vůči poukazníkovi uplatnit
jenom námitky, které se týkají platnosti přijetí, neplatnosti poukázky či jejích
vad nebo námitky, které se zakládají na výslovném ustanovení poukázky nebo které
je poukázaný oprávněn vznést osobně vůči poukazníkovi.
§ 1944
(1) Dluží-li již poukázaný poukazateli to, co mu má plnit, je vůči
němu povinen poukázce vyhovět a jeho dluh zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní.
Má-li být poukázkou splněn dluh poukazatele u poukazníka, který k tomu přivolil,
je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.
(2) Poukázaný je povinen plnit jen proti vydání kvitované poukázky.
§ 1945
Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí
lhůta ohledně závazku, jehož plnění je předmětem poukázky, a to před okamžikem, kdy
poukazníkovi došlo sdělení o přijetí poukázky, běží od této doby promlčecí lhůta
ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem.
§ 1946
Poukázka na řad
(1) Zní-li poukázka na řad, může být převedena rubopisem.
(2) Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou
z rubopisu.
(3) O náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn
a jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách. Podle nich se rovněž
posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel.
Kvitance
§ 1949
(1) Přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení
o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět
plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu,
má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.
(2) Dlužník může plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň kvitanci.
§ 1952
Dlužní úpis
(1) Věřitel, který má dlužníkovo prohlášení o uznání dluhu nebo jiný
dlužní úpis, je musí dlužníkovi při splnění vrátit nebo na dlužním úpisu vyznačit,
že bylo splněno částečně. Není-li to možné, může dlužník požadovat, aby mu věřitel
vydal potvrzení, že dlužní úpis pozbyl platnosti v rozsahu, ve kterém byl dluh splněn.
Ustanovení o kvitanci tím nejsou dotčena.
(2) Obdrží-li dlužník dlužní úpis bez kvitance, má se za to, že dluh
byl splněn.
§ 1953
Náhradní splnění
(1) Nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný,
že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě,
kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník
oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady spojené
s náhradním splněním jdou k tíži věřitele.
(2) O složení předmětu plnění do úschovy vyrozumí soud toho, pro koho
se složení stalo, a podle potřeby zařídí jeho zastoupení.
Místo plnění
§ 1954
K řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném
místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění,
plní se v místě stanoveném zákonem.
§ 1955
(1) Nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla.
Peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídla věřitele.
(2) Vznikl-li závazek při provozu závodu, plní se dluh v místě závodu.
To platí obdobně, vznikl-li závazek při provozu provozovny.
§ 1956
Má-li být plněno u věřitele a změnil-li věřitel po uzavření smlouvy
své bydliště nebo sídlo, popřípadě umístění závodu nebo provozovny, nese věřitel
zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, které tím dlužníku vzniknou.
§ 1957
(1) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních
služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních
služeb věřitele.
(2) Plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh
splněn
a) připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních
služeb věřitele, je-li dluh plněn na účet, nebo
b) vyplacením peněžní částky věřiteli v hotovosti.
Čas plnění
§ 1958
(1) Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník
povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
(2) Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel
požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
§ 1959
Neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí
něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem
a) „začátkem období“ prvních deset dnů tohoto období,
b) „polovinou měsíce“ období od 10. do 20. dne v měsíci,
c) „polovinou čtvrtletí“ druhý měsíc čtvrtletí,
d) „konec období“ posledních deset dnů období,
e) „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo
surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.
§ 1960
Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li
jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.
§ 1961
Neujednají-li si strany, zda je čas plnění určen v prospěch jich
obou, nebo jen jedné z nich, platí, že je určen v prospěch obou stran. To neplatí,
vylučuje-li to povaha plnění.
§ 1962
(1) Je-li čas plnění ve prospěch obou stran, nemůže věřitel požadovat
plnění předčasně, ani dlužník předčasně plnit dluh.
(2) Je-li čas plnění ve prospěch dlužníka, nemůže věřitel předčasně
požadovat plnění, ale dlužník může dluh předčasně splnit.
(3) Je-li čas plnění stanoven ve prospěch věřitele, může věřitel
požadovat plnění předčasně, ale dlužník nesmí dluh předčasně splnit.
§ 1963
(1) Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat
zboží nebo poskytnout službu za úplatu, je cena splatná do třiceti dnů
a) ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva
podobné povahy,
b) ode dne doručení zboží nebo poskytnutí služby, není-li možné
určit den doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, nebo byla-li dlužníku
doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy dříve, než mu bylo plněno, nebo
c) ode dne převzetí nebo ověření, zda bylo řádně splněno, má-li
být podle zákona nebo smlouvy provedeno, byla-li dlužníku doručena faktura nebo jiná
výzva podobné povahy před takovým převzetím nebo ověřením.
(2) Doba splatnosti může překročit šedesát dnů jen tehdy, je-li to
výslovně ujednáno a není-li to pro věřitele zvláště nevýhodné.
(3) Odstavec 1 se použije také na závazek mezi podnikatelem a veřejným
zadavatelem podle zákona o zadávání veřejných zakázek, je-li obsahem závazku povinnost
dodat zboží nebo poskytnout službu veřejnému zadavateli. Smluvní strany se od určení
času plnění podle odstavce 1 mohou odchýlit v neprospěch věřitele pouze výslovným
ujednáním, pokud to odůvodňuje povaha závazku a doba splatnosti nepřekročí šedesát
dnů.
§ 1964
(1) Ujednání o času plnění, úroku z prodlení nebo o náhradě nákladů
spojených s uplatněním pohledávky, které se odchyluje od zákona tak, že je se zřetelem
k okolnostem případu pro věřitele zvláště nevýhodné, je neplatné. Přitom se zohlední
zejména povaha předmětu plnění, zda je pro takovou odchylku spravedlivý důvod a zda
takové ujednání hrubě neodporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního
styku.
(2) Ujednání, které právo věřitele na úroky z prodlení ve vztazích
podle § 1963 vylučuje, se považuje za zvláště nevýhodné. Má se za to, že ujednání,
které vylučuje právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky,
je zvláště nevýhodné.
(3) Dovolat se neplatnosti za podmínek stanovených v odstavci 1 má
i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů, jestliže
jsou tato ujednání obsažena v obchodních podmínkách.
(4) Prohlásí-li soud ujednání za neplatné, použijí se namísto něho
ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak.
Prodlení dlužníka
§ 1968
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník
není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
§ 1969
Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění
dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených
zákonem.
§ 1970
Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu,
může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení
úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení
stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se
za ujednanou výše takto stanovená.
§ 1971
Věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu
jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.
§ 1972
Ve vztazích podle § 1963 má věřitel vedle úroků z prodlení právo
na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši
stanoví nařízení vlády. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených
s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují.
§ 1973
Dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a
chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být
výslovně dohodnuto.
§ 1974
Dlužník nese po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již
škoda vznikla z jakékoli příčiny, ledaže prokáže, že by škoda vznikla i při řádném
plnění jeho povinnosti nebo že škodu způsobil věřitel nebo vlastník věci. To platí
i tehdy, nakládá-li dlužník s věcí v rozporu s jinými svými povinnostmi ze závazku.
Prodlení věřitele
Společná ustanovení
§ 1977
Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem,
může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného
odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.
§ 1978
(1) Zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení
její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající
strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana
poskytla výslovně nebo mlčky.
(2) Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k
plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy
odstoupil.
§ 1979
Poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu
k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení
teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená.
To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou
lhůtu k plnění poskytl.
§ 1980
Fixní závazek
(1) Byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze
smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká
závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu
oznámí, že na splnění smlouvy trvá.
(2) Zánikem závazku nastávají tytéž účinky, jako by věřitel od smlouvy
odstoupil.
Oddíl 2
Jiné způsoby zániku závazků
Započtení
§ 1982
(1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá
z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce
druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat
uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.
(2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně
kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto
účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.
§ 1984
(1) Dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli
započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném
dluhu.
(2) Dlužník věřitelů oprávněných společně a nerozdílně může vůči
některému ze spoluvěřitelů započíst to, co mu spoluvěřitel dluží, jen do výše jeho
podílu na společné pohledávce.
§ 1985
Ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky
na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu.
§ 1986
Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník
použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli,
a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.
§ 1987
(1) K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před
soudem.
(2) Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.
§ 1988
(1) Zakazuje se započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého,
který není plně svéprávný.
(2) Zakazuje se započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené
na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu.
§ 1989
(1) Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy
se pohledávky staly způsobilými k započtení.
(2) Odsunul-li věřitel k dlužníkově žádosti čas plnění bezúplatně,
může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně.
§ 1992
Odstupné
Ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením
odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od
smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již,
byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila.
Splynutí
§ 1993
(1) Splyne-li jakýmkoli způsobem právo s povinností v jedné osobě,
zaniknou právo i povinnost, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Splyne-li právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje,
nezaniká tím hlavní dluh.
§ 1994
Splynutím práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků zavázaných
společně a nerozdílně zaniká dluh do výše odpovídající podílu tohoto spoludlužníka.
Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně
zaniká pohledávka do výše odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele.
Prominutí dluhu
§ 1995
(1) Promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím
dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním
dluhu.
(2) K prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníku
kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil; vydá-li věřitel kvitanci nebo
vrátí-li dlužní úpis na celý dluh jednomu ze spoludlužníků, má se za to, že věřitel
prominul dluh všem spoludlužníkům.
§ 1996
(1) Promine-li věřitel dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně
a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu
toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn.
(2) Promine-li dlužníku dluh jeden z věřitelů oprávněných společně
a nerozdílně, zbavuje to dlužníka dluhu v rozsahu podílu tohoto spoluvěřitele.
Výpověď
§ 1998
(1) Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li
tak zákon.
(2) Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li
však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.
§ 1999
(1) Zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu
stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu
takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí
podanou alespoň tři měsíce předem.
(2) Zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy
závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odstavce 1 se nepoužije.
§ 2000
(1) Byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak,
že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší
než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení.
Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při
vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat,
aby byla smlouvou dále vázána.
(2) Vzdá-li se strana předem práva domáhat se zrušení závazku, nepřihlíží
se k tomu. To neplatí, je-li zavázanou stranou právnická osoba.
Odstoupení od smlouvy
§ 2002
(1) Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana
bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti,
o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět,
že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních
případech se má za to, že porušení podstatné není.
(2) Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté,
co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem,
a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.
§ 2003
(1) Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně,
že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit.
(2) Mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní
povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem
na obdobné jednání druhé strany.
§ 2004
(1) Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.
(2) Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen
ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam,
může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.
(3) Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti
nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky
do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele
význam.
§ 2005
(1) Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a
povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.
(2) Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní
pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z
porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat
strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li
dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.
Následná nemožnost plnění
§ 2006
(1) Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek
pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek,
s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.
(2) Nemožnost plnění prokazuje dlužník.
§ 2007
Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu,
plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy
znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam. Není-li tomu tak, zaniká závazek
jen co do této části.
Díl 8
Zajištění a utvrzení dluhů
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 2010
(1) Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch
věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele
majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní
pokuty nebo uznáním dluhu.
(2) Spravuje-li jistotu ve prospěch věřitele jiná osoba, může tato
osoba uplatnit proti dlužníku nebo poskytovateli jistoty stejná práva a plní vůči
nim stejné povinnosti jako věřitel.
§ 2011
Věřitel sdělí tomu, kdo dal jistotu, na jeho žádost kdykoli a bez zbytečného
odkladu, jaká je výše zajištěného dluhu.
Jistota
§ 2012
(1) Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením
zástavního práva.
(2) Není-li někdo s to dát jistotu zřízením zástavního práva, dá
jistotu způsobilým ručitelem. Má se za to, že způsobilým ručitelem je osoba, která
může být žalována v tuzemsku a která má vhodný majetek.
§ 2013
Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než
kolik činí dvě třetiny obvyklé ceny.
§ 2014
(1) Má se za to, že stavební pozemek nebo nemovitá věc sloužící podnikatelským
účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny. Má se za to, že právo
stavby je dostatečnou jistotou do výše poloviny obvyklé ceny, pokud úplata ujednaná
jako stavební plat bude splacena nejpozději pět let před zánikem práva stavby.
(2) Má se za to, že cenný papír zajišťující bezpečný výnos je dostatečnou
jistotou do tří čtvrtin obvyklé ceny.
(3) Vklady v bankách nebo spořitelních a úvěrních družstvech jsou
způsobilou jistotou do výše pojištění.
§ 2015
(1) Jistota zajišťuje úroky z peněžitého dluhu nejvýše do výše zákonné
úrokové sazby; to neplatí, byl-li ten, kdo jistotu dává, seznámen před poskytnutím
jistoty, jaké úroky věřitel a dlužník ujednali.
(2) Je-li zajištěn dluh již úročený, jsou zajištěny i úroky, které
dosud nepřirostly.
§ 2016
Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže
věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně
v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo
rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve
veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé
zajištění závazkovým právem.
§ 2017
(1) Ztratí-li jistota na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným,
má věřitel právo žádat od dlužníka, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně
doplnil; pokud to dlužník neučiní, stane se splatnou ta část pohledávky, která není
zajištěna.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije i v případě, když byla jistota
oprávněně čerpána.
Oddíl 2
Zajištění dluhu
Ručení
§ 2018
(1) Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli
svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele,
nemůže po něm nic žádat.
(2) Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.
§ 2019
(1) Ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout
i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících
dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.
(2) Platnosti ručení nebrání, je-li závazek dlužníka neplatný pro
nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se k povinnostem, pokud o tom ručitel při
převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.
§ 2020
Je-li ručením zajištěna pouze část dluhu, nesnižuje se rozsah ručení
částečným plněním, zůstává-li dluh nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením.
§ 2021
(1) Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník
v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není
třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.
(2) Bylo-li ručení ujednáno na určitou dobu, je právo věřitele zachováno
i v případě, že věřitel v této době ručitele k plnění vyzval.
§ 2022
Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka
nemůže být uspokojena dlužníkem.
§ 2023
(1) Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má
proti věřiteli dlužník.
(2) Uplatní-li ručitel námitky, které mu sdělil dlužník, nahradí
dlužník ručiteli náklady, které mu vznikly, byly-li námitky neúspěšné.
§ 2024
Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit
vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na
něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky,
na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu poté, co mu ručitel
oznámil, že věřitel uplatnil právo z ručení.
§ 2025
(1) Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva
vůči dlužníkovi.
(2) Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s
tím ručitel souhlas.
§ 2026
(1) Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje.
(2) Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění
dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.
Finanční záruka
§ 2029
(1) Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině,
že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li
dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině.
Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná
se o bankovní záruku.
(2) Záruční listina vyžaduje písemnou formu.
§ 2030
Při zajištění nepeněžité pohledávky se má se za to, že je do výše
určené záruční listinou zajištěna peněžitá pohledávka, která věřiteli přísluší při
porušení zajištěné povinnosti plnit.
§ 2031
(1) Potvrdí-li finanční záruku jiný výstavce, může věřitel uplatnit
právo z finanční záruky vůči kterémukoli z těchto výstavců.
(2) Výstavce, který potvrdil finanční záruku a na tomto základě plnil,
má právo na náhradu vůči výstavci, který jej o potvrzení finanční záruky požádal.
§ 2032
Poskytl-li výstavce finanční záruku na žádost jiného výstavce, má
výstavce, který záruku poskytl, vůči žádajícímu výstavci právo na náhradu, pokud
z poskytnuté záruky plnil a dodržel podmínky určené v žádosti.
§ 2033
Oznámí-li výstavce další osobě, že jiný výstavce poskytl finanční
záruku, nevznikne z toho oznamujícímu výstavci povinnost z finanční záruky; způsobí-li
však nesprávným oznámením škodu, nahradí ji.
§ 2034
(1) Výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a za podmínek
uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky,
jejichž uplatnění záruční listina připouští.
(2) Zajišťuje-li finanční záruka splnění dluhu, nemá částečné plnění
dluhu účinek na rozsah finanční záruky, pokud je výše nesplněného dluhu alespoň stejná
jako výše částky, na kterou zní záruční listina.
§ 2035
(1) Jsou-li podmínky uvedené v záruční listině splněny, splní výstavce
povinnost z finanční záruky, pokud jej k tomu věřitel vyzve v písemné formě. Podmiňuje-li
záruční listina plnění výstavce předložením určitého dokumentu, musí být předložen
při výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní, avšak vždy za trvání finanční záruky.
(2) Nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže výstavce
uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit dlužník.
Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje, stanoví-li to záruční
listina.
§ 2036
Právo na plnění ze záruky může věřitel postoupit. Připouští-li to
záruční listina, může věřitel postoupit i právo uplatnit finanční záruku; tímto postoupením
se převádí i právo na plnění ze záruky.
§ 2037
Je-li výstavce povinen podle záruční listiny plnit ve prospěch oprávněného
jinému výstavci, je povinen plnit na účet oprávněného u tohoto výstavce.
§ 2038
Finanční záruku lze omezit na určitou dobu. Neuplatní-li věřitel
vůči výstavci své právo v době určené záruční listinou, finanční záruka zanikne.
§ 2039
(1) Dlužník nahradí výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené
v souladu s uzavřenou smlouvou. Uzavřela-li s výstavcem smlouvu o poskytnutí finanční
záruky třetí osoba, nahradí tato osoba výstavci, co plnila podle záruční listiny
vystavené v souladu se smlouvou.
(2) Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl
uplatnit vůči věřiteli, neujednal-li s ním, že si výstavce vůči věřiteli uplatnění
takových námitek vyhradí v záruční listině.
Zajišťovací převod práva
§ 2040
(1) Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo
třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.
(2) Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací
podmínkou, že dluh bude splněn.
§ 2041
Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu,
vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná
povaha zajišťovacího převodu práva.
§ 2042
Je-li k zajištění převedeno vlastnické právo a byla-li věc věřiteli
předána, je věřitel oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání zajišťovacího převodu
práva a je povinen vykonávat prostou správu věci. Má-li věc ve své moci ten, kdo
věřiteli převodem práva jistotu zřídil, vykonává on prostou správu věci.
§ 2043
Pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel
osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Zároveň jí vydá
vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo, proti náhradě nákladů,
které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil.
§ 2044
(1) Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným
a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.
(2) Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši zajištěného dluhu,
vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu; přitom
si započte náklady, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně
vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a
hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že
obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje.
Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů
§ 2045
(1) Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy
nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem
a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Nejde-li o srážky
podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího
souhlasu zaměstnavatele.
(2) Proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu
srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena.
Oddíl 3
Utvrzení dluhu
Smluvní pokuta
§ 2048
(1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní
pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat
smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
(2) K ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý,
který v době ujednání nedovršil patnácti let, se nepřihlíží.
§ 2050
Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody
vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.
§ 2051
Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit
s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé
do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.
K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní
pokuty.
Uznání dluhu
§ 2053
Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným
v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
§ 2054
(1) Placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž
se úroky platí.
(2) Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání
zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek
dluhu.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele
již promlčena.
HLAVA II
ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ
Díl 1
Převedení věci do vlastnictví jiného
Oddíl 1
Darování
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2055
Základní ustanovení
(1) Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k
věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný
dar nebo nabídku přijímá.
(2) Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování
stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.
§ 2056
Kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib
obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání
daru.
§ 2057
(1) Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva
písemnou formu.
(2) Písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání
věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán k odevzdání
daru, není však povinen platit úrok z prodlení.
§ 2058
(1) Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Smlouva,
kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje polovinu
tohoto majetku.
(2) Darování věci, kterou dárce nemá, je platné, jen zaváže-li se
dárce ve smlouvě věc nabýt.
§ 2059
Zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy
odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do
té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy
vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může od smlouvy odstoupit
jen ohledně toho, co dosud nesplnil.
§ 2060
Bylo-li někomu něco dáno z uznání nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo
jako zvláštní odměna, je to darování, pokud na to příjemce neměl již dříve právo.
§ 2061
Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o
darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění
druhé strany.
§ 2062
Darování podpory
Zaváže-li se dárce obdarovaného pravidelně podporovat, přechází právo
na podporu i povinnost k podpoře na dědice dárce a obdarovaného, jen pokud to bylo
výslovně ujednáno.
§ 2063
Darování pro případ smrti
Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje
zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar
a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu.
Tím není dotčen § 2057.
§ 2064
(1) Bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu,
jen pokud již sám plnil.
(2) Je-li splnění příkazu ve veřejném zájmu, může splnění příkazu
po dárcově smrti požadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo právnická osoba
oprávněná takový zájem hájit.
§ 2065
Daruje-li někdo vědomě cizí věc a zatají-li to obdarovanému, nahradí
škodu, která z toho vznikne. Dárce škodu obdarovanému nahradí i v případě, že škoda
vznikla z vady darované věci, pokud dárce o vadě věděl a obdarovaného na ni neupozornil.
V těchto případech může obdarovaný také od smlouvy odstoupit a dar vrátit.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení o platnosti darování
§ 2066
Osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar
malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý.
§ 2067
(1) Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické
nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána,
je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení nebo jinak
přijímal jeho služby.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li obdarovaný osobou dárci blízkou.
Pododdíl 3
Odvolání daru
Odvolání daru pro nouzi
§ 2068
(1) Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na
nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen,
může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil
jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků
k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho,
co je k této výživě potřeba.
(2) Obdarovaný nemá povinnost podle odstavce 1, je-li sám v obdobné
nouzi jako dárce.
§ 2069
Bylo-li obdarováno více osob, je ta, která byla obdarována dříve,
povinna plnit jen v tom rozsahu, v jakém k výživě nestačí příspěvek později obdarovaného.
Odvolání daru pro nevděk
§ 2072
(1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti
tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od
darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo
požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.
(2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci
také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.
§ 2074
Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný
dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc.
§ 2075
(1) Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne,
co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku
ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat
nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.
(2) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné
odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.
Oddíl 2
Koupě
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2079
Základní ustanovení
(1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá
věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující
se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
(2) Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající
a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.
§ 2081
Náklady spojené s odevzdáním věci v místě plnění nese prodávající.
Náklady spojené s převzetím věci nese kupující.
§ 2082
(1) Na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím
vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má
prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.
(2) Při uzavření smlouvy s odkládací podmínkou přechází nebezpečí
škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky.
Pododdíl 2
Koupě movité věci
Základní ustanovení
§ 2085
(1) Jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem
není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy
nabýt součást po oddělení jako věc movitou.
(2) Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní
ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době
uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.
§ 2086
(1) Smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí
jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně
podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí.
(2) Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná
část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.
Povinnosti prodávajícího
§ 2087
Prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k
věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.
§ 2088
Prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li
mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.
§ 2089
(1) Má-li kupující určit dodatečně vlastnosti předmětu koupě a
neučiní-li to včas, určí je prodávající sám a oznámí kupujícímu, jaké vlastnosti
určil. Přitom přihlédne k potřebám kupujícího, které zná.
(2) Kupující má právo sdělit prodávajícímu odchylné určení vlastností
předmětu koupě, než jaké určil prodávající; neučiní-li to bez zbytečného odkladu
po oznámení prodávajícího, je vázán tím, co určil prodávající.
§ 2090
Má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním
prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní
smlouvy vůči dopravci.
§ 2091
(1) Při odeslání nastanou účinky odevzdání věci kupujícímu jejím
předáním dopravci, označí-li prodávající věc zjevně a dostatečně jako zásilku pro
kupujícího.
(2) Neoznačí-li prodávající věc, nastanou účinky odevzdání, oznámí-li
prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu, že mu věc odeslal, a určí-li ji dostatečně
v oznámení. Bez tohoto oznámení je věc kupujícímu odevzdána, až předá-li mu ji dopravce.
§ 2092
Doba, v níž má prodávající plnit, běží ode dne účinnosti smlouvy.
Má-li však kupující splnit určitou povinnost ještě před odevzdáním věci, začíná doba,
v níž má prodávající plnit, běžet ode dne splnění této povinnosti.
§ 2093
Dodá-li prodávající větší množství věcí, než bylo ujednáno, je
kupní smlouva uzavřena i na přebytečné množství, ledaže je kupující bez zbytečného
odkladu odmítl.
§ 2094
(1) Prodávající předá kupujícímu doklady potřebné k převzetí a
užívání věci. Má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny, předá prodávající doklady
v místě placení.
(2) Doklady, které se týkají přepravy a jsou nutné k převzetí věci
a volnému nakládání s ní, předá prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu po
jejich vydání. Jiné doklady určené ve smlouvě předá prodávající kupujícímu při odevzdání
věci.
Předmět koupě
§ 2095
Prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství,
jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti
a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.
§ 2096
Při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo
předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li
se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva.
Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli však rozporně,
musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze.
Práva z vadného plnění
§ 2099
(1) Věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.
Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných
pro užívání věci.
(2) Plyne-li z prohlášení prodávajícího nebo z dokladu o předání,
že prodávající dodal menší množství věcí, nevztahují se na chybějící věci ustanovení
o vadách.
§ 2100
(1) Právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc
při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího
založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.
(2) Povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost tím nejsou dotčeny.
§ 2101
(1) Při předčasném plnění může prodávající odstranit vady do doby
určené pro odevzdání věci. Výkonem svého práva nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené
obtíže nebo výdaje. Právo kupujícího na náhradu škody tím není dotčeno.
(2) Odstavec 1 platí obdobně i pro vady dokladů.
§ 2102
(1) Práva kupujícího z vadného plnění nejsou dotčena, způsobilo-li
vadu použití věci, kterou kupující předal prodávajícímu. To neplatí, prokáže-li prodávající,
že na nevhodnost předané věci kupujícího včas upozornil a kupující na jejím použití
trval, nebo prokáže-li, že nevhodnost předané věci ani při vynaložení dostatečné
péče nemohl zjistit.
(2) Způsobil-li vadu věci postup prodávajícího podle návrhů, vzorků
nebo podkladů, které mu kupující opatřil, použije se odstavec 1 obdobně.
§ 2103
Kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou
musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí,
ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.
§ 2104
Kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí
škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.
§ 2105
(1) Odesílá-li prodávající věc, může kupující odložit prohlídku
do doby, kdy je věc dopravena do místa určení.
(2) Je-li věc během přepravy směrována do jiného místa určení,
anebo kupujícím dále odeslána, aniž měl možnost věc prohlédnout, a prodávající v
době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět o možnosti takové změny místa určení
nebo takového dalšího odeslání, může kupující prohlídku odložit do doby, kdy je věc
dopravena do nového místa určení.
§ 2106
(1) Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující
právo
a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním
chybějící věci,
b) na odstranění vady opravou věci,
c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
d) odstoupit od smlouvy.
(2) Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení
vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující
změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která
se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či
oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění
vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.
(3) Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.
§ 2107
(1) Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující
právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.
(2) Dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí
od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné
vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci;
volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady.
(3) Neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne
odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit.
Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.
§ 2108
Do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem
přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.
§ 2110
Kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání
nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí,
a) došlo-li ke změně stavu v důsledku prohlídky za účelem zjištění
vady věci,
b) použil-li kupující věc ještě před objevením vady,
c) nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném
stavu jednáním anebo opomenutím, nebo
d) prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li
ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí
kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá prodávajícímu náhradu do výše,
v níž měl z použití věci prospěch.
§ 2112
(1) Neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co
ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění
nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného
odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do
dvou let po odevzdání věci.
(2) K účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího,
že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada
důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel
vědět.
Záruka za jakost
§ 2113
(1) Záruka za jakost vzniká prohlášením poskytovatele záruky, že
kupujícího uspokojí nad rámec jeho zákonných práv z vadného plnění, zejména tím,
že mu vrátí kupní cenu, vymění věc nebo ji opraví anebo v této souvislosti poskytne
službu, nebude-li mít věc vlastnosti uvedené v prohlášení o záruce.
(2) Záruka za jakost vznikne i prohlášením učiněným v reklamě dostupné
nejpozději v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Je-li obsah záruky obsažený v jiném
prohlášení o záruce pro kupujícího méně příznivý než obsah záruky učiněné v reklamě,
má přednost obsah uvedený v reklamě, ledaže byl před uzavřením smlouvy dodatečně
upraven stejným nebo srovnatelným způsobem, jakým byla reklama učiněna.
(3) Ustanovení o záruce za jakost se přiměřeně použijí i na záruku
převzatou v souvislosti s jinou než kupní smlouvou.
§ 2114
(1) Zaručí-li se poskytovatel záruky, že si věc po určitou dobu
při obvyklém použití uchová své funkce a výkonnost, platí, že má kupující ze záruky
alespoň právo na dodání nové věci bez vad nebo na opravu věci. Tyto účinky má i uvedení
záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu věci.
(2) Určují-li prohlášení o záruce různé záruční doby, platí doba
z nich nejdelší; tím není dotčen § 2113 odst. 2.
§ 2115
Záruční doba běží od odevzdání věci kupujícímu; byla-li věc podle
smlouvy odeslána, běží od dojití věci do místa určení. Má-li koupenou věc uvést do
provozu někdo jiný než poskytovatel záruky, běží záruční doba až ode dne uvedení
věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů
od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost.
Povinnosti kupujícího
§ 2119
(1) Kupující nemusí kupní cenu zaplatit, dokud nemá možnost si
věc prohlédnout. To neplatí, byl-li ujednán takový způsob předání věci, který možnost
prohlídky vylučuje.
(2) Při určení ceny podle hmotnosti se má za to, že rozhoduje čistá
hmotnost předmětu koupě.
§ 2120
(1) Je-li kupující v prodlení s převzetím věci nebo s placením
kupní ceny, uchová prodávající věc, může-li s ní nakládat, pro kupujícího způsobem
přiměřeným okolnostem.
(2) Převzal-li kupující věc, kterou zamýšlí odmítnout, uchová ji
způsobem přiměřeným okolnostem.
(3) Kdo uchovává věc pro druhou stranu, může ji zadržet, dokud
mu druhá strana neuhradí účelně vynaložené náklady spojené s uchováním věci.
Nebezpečí škody na věci
§ 2121
(1) Nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci.
(2) Týž následek má, nepřevezme-li kupující věc, ač mu s ní prodávající
umožnil nakládat.
§ 2122
Má-li kupující převzít věc od třetí osoby, přechází na něho nebezpečí
škody okamžikem, kdy mohl s věcí nakládat, ne však dříve než v době určené jako čas
plnění.
§ 2123
(1) Předá-li prodávající dopravci věc pro přepravu ke kupujícímu
v místě určeném kupní smlouvou, přechází na kupujícího nebezpečí škody předáním věci
dopravci v tomto místě, a nebylo-li místo smluveno, předáním prvnímu dopravci pro
přepravu do místa určení.
(2) Je-li při uzavření smlouvy věc již přepravována, přechází nebezpečí
škody na věci na kupujícího předáním věci prvnímu dopravci. Prodávající však nese
škodu, k níž došlo před uzavřením smlouvy, a prodávající o ní věděl, anebo o ní vzhledem
k okolnostem vědět měl.
§ 2124
Nebezpečí škody na věci určené podle druhu nepřejde na kupujícího,
který věc nepřevzal, dříve než věc bude pro účel smlouvy dostatečně oddělena a odlišena
od jiných věcí téhož druhu.
§ 2125
(1) Škoda na věci, vzniklá po přechodu nebezpečí škody na věci
na kupujícího, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit kupní cenu, ledaže prodávající
škodu způsobil porušením své povinnosti.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, uplatnil-li kupující právo žádat dodání
náhradní věci, nebo odstoupil-li od smlouvy.
Svépomocný prodej
§ 2126
(1) Prodlením strany s převzetím věci vzniká druhé straně právo
věc po předchozím upozornění na účet prodlévajícího vhodným způsobem prodat poté,
co prodlévajícímu poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí.
(2) To platí i tehdy, prodlévá-li strana s placením, kterým je
předání věci podmíněno.
Pododdíl 3
Koupě nemovité věci
§ 2128
(1) Při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva formu
podle § 560. Pro ujednání o výhradě vlastnického práva, o právu zpětné koupě, o zákazu
zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce, jakož i pro
ujednání o koupi na zkoušku však postačí i jiná forma, nemá-li být takovým ujednáním
k nemovité věci zřízeno věcné právo.
(2) Zřizuje-li se ujednáním o výhradě vlastnického práva, právu zpětné
koupě, zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce
nebo ujednáním o koupi na zkoušku věcné právo k věci zapsané do veřejného seznamu,
vzniká takové právo až zápisem do veřejného seznamu.
§ 2129
(1) Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, nemá-li pozemek
výměru určenou v kupní smlouvě. Nemá-li však pozemek výměru zapsanou ve veřejném
seznamu, má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, jen bylo-li to ujednáno.
(2) Nevytkl-li kupující prodávajícímu skrytou vadu stavby spojené
se zemí pevným základem do pěti let od nabytí, soud kupujícímu právo z vadného plnění
nepřizná, namítne-li prodávající, že vada nebyla vytknuta včas. Prodávající však
nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době
odevzdání věci věděl nebo musel vědět.
(3) Je-li kupujícím spotřebitel a projeví-li se vada v průběhu dvou
let od přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího, má se za to, že nemovitá věc
byla vadná již při přechodu nebezpečí škody, ledaže to povaha vady vylučuje. Tato
doba neběží po dobu, po kterou kupující nemůže věc užívat, v případě, že vadu vytkl
oprávněně.
Pododdíl 4
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě
Výhrada vlastnického práva
§ 2132
Vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to,
že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody
na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.
§ 2133
Je-li nabytí vlastnického práva kupujícím podmíněno zaplacením
kupní ceny ve splátkách, nezakládá prodlení kupujícího se splátkou nepřesahující
desetinu kupní ceny samo o sobě právo prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat
vrácení věci, pokud kupující splátku zaplatí nejpozději v době splatnosti následující
splátky a společně s ní.
§ 2134
Výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen
tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li pořízeno
v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny, leč tehdy až ode dne úředního ověření
podpisů. Je-li však výhrada vlastnického práva ujednána ohledně věci zapsané do veřejného
seznamu, působí vůči třetím osobám, jen byla-li do tohoto seznamu zapsána.
Výhrada zpětné koupě
§ 2135
(1) Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost
převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu
věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu; tím jsou vyrovnány
i užitky z peněz a plody z věci snad vytěžené.
(2) Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice a právo na zpětnou koupi
lze zcizit, jen je-li to výslovně ujednáno.
§ 2136
Vynaložil-li kupující na věc náklad k jejímu zlepšení, anebo mimořádný
náklad pro její zachování, náleží mu stejná náhrada jako poctivému držiteli; pokud
se ale vrácení věci zmaří nebo zhorší její hodnota z důvodů, za které kupující odpovídá,
nahradí prodávajícímu škodu.
§ 2139
Výhrada zpětného prodeje
Ustanovení o zpětné koupi se obdobně použijí i na ujednání, kterým
si kupující vymíní, že věc prodá prodávajícímu zpět.
[Předkupní právo]
§ 2140
Předkupní právo
(1) Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku
povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě
(koupěchtivému).
(2) Předkupní právo lze zvláštním ujednáním rozšířit i na jiné
způsoby zcizení. Předkupní právo lze také ujednat i mimo souvislost s kupní smlouvou.
§ 2141
Náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit
jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je,
mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.
§ 2142
Výhrada předkupního práva zavazuje dědice a předkupní právo lze
zcizit, je-li to výslovně ujednáno.
§ 2143
Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje
uzavřením smlouvy s koupěchtivým.
§ 2144
(1) Je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka
domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným
ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl.
(2) Nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem,
přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými
byl vázán jeho předchůdce.
(3) Nekoupí-li předkupník nabídnutou věc, zůstává mu předkupní
právo zachováno.
§ 2145
Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět,
platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva.
§ 2146
Ujedná-li prodávající s koupěchtivým, že od smlouvy s ním odstoupí,
pokud předkupník uplatní své právo, nebo že se závazek změní nebo zruší, pokud předkupník
své právo neuplatní, jsou taková ujednání vůči předkupníkovi neúčinná. K opačnému
ujednání se nepřihlíží.
§ 2147
(1) Nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek.
Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka
ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu.
(2) Přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím
a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým.
§ 2148
(1) Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi
dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li
to, předkupní právo zanikne.
(2) Odložil-li prodávající koupěchtivému zaplacení kupní ceny na
pozdější dobu nebo povolil-li mu placení ve splátkách, může se předkupník domáhat
téže výhody, zajistí-li odloženou platbu dostatečnou jistotou.
§ 2149
(1) Předkupník zaplatí kupní cenu ve výši nabídnuté koupěchtivým
a splní podmínky nabídnuté koupěchtivým vedle kupní ceny. Zavázal-li se koupěchtivý
k vedlejšímu plnění, které předkupník poskytnout nemůže, zaplatí prodávajícímu jeho
hodnotu. Nelze-li vedlejší plnění vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne;
to neplatí, byla-li by smlouva s koupěchtivým podle rozumného očekávání uzavřena
i bez závazku k vedlejšímu plnění.
(2) Zavázal-li se koupěchtivý koupit věc společně s jinými za souhrnnou
cenu, zaplatí předkupník poměrnou část souhrnné ceny. Prodávající může požadovat,
aby předkupník koupil s věcí vše, co od ní nemůže být odděleno bez poškození.
Koupě na zkoušku
§ 2150
(1) Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební
lhůtě schválí.
(2) Neujednají-li strany zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři
dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Plyne-li však z jednání o
uzavření smlouvy, že věc má být prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, běží zkušební
doba ode dne odevzdání.
§ 2151
(1) Nepřevzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky odkládací.
Tato podmínka se považuje za zmařenou, jestliže kupující nesdělí prodávajícímu ve
zkušební době, že věc schvaluje.
(2) Převzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky rozvazovací.
Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době.
(3) Kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu,
v jakém ji převzal. K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží.
Výhrada lepšího kupce
§ 2152
(1) Uzavřením kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce nabývá prodávající
právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí
u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy.
(2) Zda je nový kupec lepší, rozhoduje prodávající; může dát zejména
přednost novému kupci, třebaže první nabízí vyšší cenu.
Cenová doložka
§ 2154
Je-li ujednána cenová doložka, upraví se kupní cena věci dodatečně
s přihlédnutím k výrobním nákladům. Neurčí-li se, které náklady jsou rozhodné, mění
se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k vyrobení věci.
§ 2155
(1) Neurčí-li strany, která doba rozhoduje pro posouzení cenových
změn, přihlédne se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající
věc dodat. Má-li se dodání věci uskutečnit během určité lhůty, rozhoduje doba skutečného
včasného plnění, jinak konec této lhůty.
(2) Dodá-li prodávající věc s prodlením a jsou-li ceny rozhodných
složek výrobních nákladů nižší než ceny určené podle odstavce 1, přihlíží se k nižším
cenám.
§ 2157
Jiná vedlejší ujednání
Ujednají-li strany jiné výhrady nebo podmínky připouštějící změnu
nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy, zaniká výhrada nebo podmínka nejpozději
do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil v této lhůtě ten,
kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn.
Pododdíl 5
Zvláštní ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli
§ 2158
(1) Je-li kupujícím spotřebitel, platí pro prodej hmotné movité věci
i ustanovení tohoto pododdílu. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí také na smlouvu
o dodání hmotné movité věci, kterou je nutné vyrobit nebo vytvořit.
(2) Je-li předmětem koupě hmotná movitá věc, která je propojena s
digitálním obsahem nebo službou digitálního obsahu takovým způsobem, že by bez nich
nemohla plnit své funkce (dále jen "věc s digitálními vlastnostmi"), použijí se ustanovení
tohoto pododdílu také na poskytování digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu,
i když je poskytuje třetí osoba. To neplatí, je-li z obsahu smlouvy i z povahy věci
zjevné, že jsou poskytovány samostatně.
(3) Slouží-li hmotná movitá věc jen jako nosič digitálního obsahu,
ustanovení tohoto pododdílu se s výjimkou § 2159 a 2159a nepoužijí.
§ 2159
(1) Není-li ujednán čas plnění, prodávající odevzdá věc kupujícímu
bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, nejpozději však do třiceti dnů.
(2) Má-li prodávající kupujícímu věc odeslat, je kupujícímu odevzdána
v okamžiku, kdy ji spotřebiteli nebo jím určené osobě předá dopravce. Určil-li však
dopravce kupující, aniž mu byl prodávajícím nabídnut, je věc kupujícímu odevzdána
v okamžiku, kdy ji prodávající předá tomuto dopravci; práva kupujícího vůči dopravci
tím nejsou dotčena.
(3) Nepřevezme-li kupující věc v čase uvedeném v odstavci 1, náleží
prodávajícímu úplata za uskladnění. Neujednají-li strany její výši, platí za ujednanou
výše obvyklá.
§ 2159a
(1) Je-li prodávající v prodlení s odevzdáním věci, může kupující
od smlouvy odstoupit, nesplní-li prodávající svoji povinnost ani v dodatečné přiměřené
lhůtě, kterou mu kupující poskytl. Kupující může od smlouvy odstoupit bez dodatečné
lhůty jen v případě, že prodávající odmítl plnit nebo je plnění v určeném čase nezbytné
s ohledem na okolnosti při uzavření smlouvy anebo kupující sdělil prodávajícímu před
uzavřením smlouvy, že je dodání v určitý čas nezbytné; § 1980 se nepoužije.
(2) Prodávající vrátí bez zbytečného odkladu po odstoupení od smlouvy
kupujícímu všechna peněžitá plnění, která kupující podle smlouvy uhradil.
§ 2160
(1) Převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo.
(2) Při samoobslužném prodeji nabývá kupující vlastnické právo k
věci zaplacením kupní ceny. Do té doby může kupující vrátit věc na původní místo.
Vznikne-li na věci škoda před zaplacením kupní ceny, nahradí se podle obecných ustanovení.
§ 2161
Jakost při převzetí
(1) Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá
vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že věc
a) odpovídá ujednanému popisu, druhu a množství, jakož i jakosti,
funkčnosti, kompatibilitě, interoperabilitě a jiným ujednaným vlastnostem,
b) je vhodná k účelu, pro který ji kupující požaduje a s nímž
prodávající souhlasil, a
c) je dodána s ujednaným příslušenstvím a pokyny k použití, včetně
návodu k montáži nebo instalaci.
(2) Prodávající odpovídá kupujícímu, že vedle ujednaných vlastností
a) je věc vhodná k účelu, k němuž se věc tohoto druhu obvykle
používá, i s ohledem na práva třetích osob, právní předpisy, technické normy nebo
kodexy chování daného odvětví, není-li technických norem,
b) věc množstvím, jakostí a dalšími vlastnostmi, včetně životnosti,
funkčnosti, kompatibility a bezpečnosti, odpovídá obvyklým vlastnostem věcí téhož
druhu, které může kupující rozumně očekávat, i s ohledem na veřejná prohlášení učiněná
prodávajícím nebo jinou osobou v témže smluvním řetězci, zejména reklamou nebo označením,
c) je věc dodána s příslušenstvím, včetně obalu, návodu k montáži
a jiných pokynů k použití, které může kupující rozumně očekávat, a
d) věc odpovídá jakostí nebo provedením vzorku nebo předloze,
které prodávající kupujícímu poskytl před uzavřením smlouvy.
(3) Prodávající není vázán veřejným prohlášením podle odstavce 2
písm. b), prokáže-li, že si ho nebyl vědom nebo že bylo v době uzavření smlouvy upraveno
alespoň srovnatelným způsobem, jakým bylo učiněno, anebo že na rozhodnutí o koupi
nemohlo mít vliv.
(4) Odstavec 2 se nepoužije v případě, že prodávající kupujícího
před uzavřením smlouvy zvlášť upozornil, že se některá vlastnost věci liší a kupující
s tím při uzavírání smlouvy výslovně souhlasil.
(5) Projeví-li se vada v průběhu jednoho roku od převzetí, má se
za to, že věc byla vadná již při převzetí, ledaže to povaha věci nebo vady vylučuje.
Tato doba neběží po dobu, po kterou kupující nemůže věc užívat, v případě, že vadu
vytkl oprávněně.
§ 2161a
Prodávající odpovídá kupujícímu také za vadu způsobenou nesprávnou
montáží nebo instalací, která byla podle smlouvy provedena prodávajícím nebo na jeho
odpovědnost. To platí i v případě, že byla montáž nebo instalace provedena kupujícím
a vada nastala v důsledku nedostatku v návodu, který k ní poskytl prodávající nebo
poskytovatel digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu, jde-li o věc s digitálními
vlastnostmi.
§ 2161b
(1) Je-li předmětem koupě věc s digitálními vlastnostmi, prodávající
zabezpečí, že budou kupujícímu poskytovány ujednané aktualizace digitálního obsahu
nebo služby digitálního obsahu.
(2) Vedle ujednaných aktualizací prodávající zabezpečí, že budou
kupujícímu poskytovány aktualizace, které jsou nezbytné, aby si věc po převzetí uchovala
vlastnosti podle § 2161, a že bude na jejich dostupnost upozorněn
a) po dobu dvou let, mají-li být podle smlouvy digitální obsah
nebo služba digitálního obsahu poskytovány soustavně po určitou dobu, a je-li ujednáno
poskytování po dobu delší dvou let, po celou tuto dobu,
b) po dobu, po kterou to kupující může rozumně očekávat, mají-li
být podle smlouvy digitální obsah nebo služba digitálního obsahu poskytnuty jednorázově;
to se posoudí podle druhu a účelu věci, povahy digitálního obsahu nebo služby digitálního
obsahu a s přihlédnutím k okolnostem při uzavření smlouvy a povaze závazku.
(3) Odstavec 2 se nepoužije v případě, že prodávající kupujícího
před uzavřením smlouvy zvlášť upozornil, že aktualizace poskytovány nebudou a kupující
s tím při uzavírání smlouvy výslovně souhlasil.
(4) Neprovedl-li kupující aktualizaci podle odstavce 2 v přiměřené
době, nemá práva z vady, která vznikla pouze v důsledku neprovedené aktualizace.
To neplatí v případě, že kupující nebyl upozorněn na aktualizaci nebo na důsledky
jejího neprovedení anebo aktualizaci neprovedl či ji provedl nesprávně v důsledku
nedostatku v návodu.
(5) Mají-li být podle smlouvy digitální obsah nebo služba digitálního
obsahu poskytovány soustavně po určitou dobu a projeví-li se nebo vyskytne-li se
vada v době podle odstavce 2 písm. a), má se za to, že jsou digitální obsah nebo
služba digitálního obsahu poskytovány vadně.
§ 2162
Připouští-li to povaha koupě, má kupující právo, aby byla věc před
ním překontrolována nebo aby byly předvedeny její funkce.
§ 2163
U zuživatelné věci se vyznačí doba nejkratší trvanlivosti, popřípadě,
u věci podléhající rychlé zkáze, doba, po kterou lze věc použít.
Práva z vadného plnění
§ 2165
(1) Kupující může vytknout vadu, která se na věci projeví v době
dvou let od převzetí.
(2) Je-li předmětem koupě věc s digitálními vlastnostmi a mají-li
být podle smlouvy digitální obsah nebo služba digitálního obsahu poskytovány soustavně
po určitou dobu, může kupující vytknout vadu, která se na nich vyskytne nebo projeví
v době dvou let od převzetí. Má-li být plněno po dobu delší dvou let, má kupující
právo z vady, která se vyskytne nebo projeví v této době.
(3) Soud právo z vady přizná i v případě, že nebyla vytknuta bez
zbytečného odkladu poté, co ji mohl kupující při dostatečné péči zjistit.
(4) Vytkl-li kupující prodávajícímu vadu oprávněně, doba podle
odstavců 1 a 2 neběží po dobu, po kterou kupující nemůže věc užívat.
§ 2167
(1) Právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud vadu sám
způsobil.
(2) Vadou věci není opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním
nebo u použité věci opotřebení odpovídající míře jejího předchozího používání.
§ 2169
(1) Má-li věc vadu, může kupující požadovat její odstranění. Podle
své volby může požadovat dodání nové věci bez vady nebo opravu věci, ledaže je zvolený
způsob odstranění vady nemožný nebo ve srovnání s druhým nepřiměřeně nákladný; to
se posoudí zejména s ohledem na význam vady, hodnotu, kterou by věc měla bez vady,
a to, zda může být druhým způsobem vada odstraněna bez značných obtíží pro kupujícího.
(2) Prodávající může odmítnout vadu odstranit, je-li to nemožné
nebo nepřiměřeně nákladné zejména s ohledem na význam vady a hodnotu, kterou by věc
měla bez vady.
(3) Ustanovení § 1923, 2106 a 2107 o právech z vadného plnění se
nepoužijí.
§ 2170
(1) Prodávající odstraní vadu v přiměřené době po jejím vytknutí
tak, aby tím kupujícímu nezpůsobil značné obtíže, přičemž se zohlední povaha věci
a účel, pro který kupující věc koupil.
(2) K odstranění vady převezme prodávající věc na vlastní náklady.
Vyžaduje-li to demontáž věci, jejíž montáž byla provedena v souladu s povahou a účelem
věci předtím, než se vada projevila, prodávající provede demontáž vadné věci a montáž
opravené nebo nové věci anebo uhradí náklady s tím spojené.
(3) Nepřevezme-li kupující věc v přiměřené době poté, co jej prodávající
vyrozuměl o možnosti věc po opravě převzít, použije se § 2159 odst. 3 obdobně.
§ 2171
(1) Kupující může požadovat přiměřenou slevu nebo odstoupit
od smlouvy, pokud
a) prodávající vadu odmítl odstranit nebo ji neodstranil v
souladu s § 2170 odst. 1 a 2,
b) se vada projeví opakovaně,
c) je vada podstatným porušením smlouvy, nebo
d) je z prohlášení prodávajícího nebo z okolností zjevné, že
vada nebude odstraněna v přiměřené době nebo bez značných obtíží pro kupujícího.
(2) Přiměřená sleva se určí jako rozdíl mezi hodnotou věci bez
vady a vadné věci, kterou kupující obdržel.
(3) Kupující nemůže odstoupit od smlouvy, je-li vada věci nevýznamná;
má se za to, že vada není nevýznamná. Ustanovení § 2110 a 2111 se nepoužijí.
(4) Odstoupí-li kupující od smlouvy, prodávající vrátí kupujícímu
kupní cenu bez zbytečného odkladu poté, co obdrží věc nebo co mu kupující prokáže,
že věc odeslal.
§ 2172
Vadu lze vytknout prodávajícímu, u kterého věc byla koupena. Je-li
však k opravě určena jiná osoba, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro
kupujícího bližším, kupující vytkne vadu tomu, kdo je určen k provedení opravy.
§ 2173
Dokud prodávající nesplní své povinnosti z vadného plnění, nemusí
kupující platit dosud neuhrazenou kupní cenu nebo její část.
§ 2174
Ujednají-li strany ještě předtím, než kupující vytkl vadu věci,
že se jeho práva omezí nebo že zanikají, nepřihlíží se k tomu.
§ 2174a
Zvláštní ustanovení o záruce za jakost
(1) Poskytovatel záruky vydá kupujícímu nejpozději při převzetí
věci potvrzení o záruce za jakost (záruční list) v textové podobě. Záruční list musí
být sepsán jasným a srozumitelným jazykem a musí obsahovat
a) údaj, že má kupující ze zákona právo vůči prodávajícímu
na bezplatnou nápravu a že toto právo není zárukou za jakost dotčeno, a
b) označení věci, na niž se záruka vztahuje, obsah záruky,
jméno a bydliště nebo sídlo poskytovatele záruky, postup k uplatnění práv ze záruky
a podmínky záruky.
(2) Nesplněním povinnosti podle odstavce 1 není platnost záruky
dotčena.
§ 2174b
Právo postihu
(1) Byla-li vada způsobena konáním nebo opomenutím jiné osoby v
témže smluvním řetězci, náleží konečnému prodávajícímu náhrada od toho, kdo mu v
rámci své podnikatelské činnosti věc prodal nebo kdo byl zavázán poskytovat digitální
obsah či službu digitálního obsahu, včetně jejich aktualizace. Náhrada se poskytne
ve výši nákladů, které konečný prodávající účelně vynaložil na zjednání nápravy.
(2) Právo na náhradu nevznikne, věděl-li konečný prodávající o
vadě věci v okamžiku jejího převzetí nebo nebyla-li věc určena k uvedení na trh pro
spotřebitele.
(3) K ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo konečného
prodávajícího na náhradu, se nepřihlíží.
(4) Odstavce 1 až 3 se na další osoby v témže smluvním řetězci
použijí obdobně.
Pododdíl 6
Zvláštní ustanovení o koupi závodu
§ 2175
(1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží.
O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí,
aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.
(2) Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.
§ 2176
Má se za to, že je kupní cena ujednána na základě údajů o převáděném
jmění v účetních záznamech o prodávaném závodu a ve smlouvě ke dni jejího uzavření;
má-li smlouva nabýt účinnosti později, mění se kupní cena v závislosti na zvýšení
nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí.
§ 2177
(1) Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem
dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci
věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí
dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se
jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(2) Prodávající oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům,
jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu.
§ 2178
Zakazuje se převést prodejem závodu na kupujícího právo vyplývající
z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u něhož to vylučuje smlouva, kterou
bylo právo prodávajícímu poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového práva.
§ 2179
(1) V zápisu o předání závodu strany uvedou výčet všeho, co závod
zahrnuje a co se kupujícímu předává, jakož i všeho, co chybí, ač to podle smlouvy
nebo účetních záznamů závod spoluvytváří. Prodávající nejpozději v zápisu kupujícího
upozorní na vady předmětu prodeje, o kterých ví, nebo o kterých vědět měl a mohl.
(2) Neuvede-li se v zápisu věc náležející k závodu, nabývá ji kupující
společně se závodem. Neuvede-li se v zápisu dluh, kupující jej nabývá, musel-li jeho
existenci alespoň rozumně předpokládat.
§ 2180
(1) Je-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá vlastnické
právo k závodu jako celku zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky
listin podle jiného právního předpisu.
(2) Není-li kupující zapsán do veřejného rejstříku, nabývá vlastnické
právo k závodu jako celku účinností smlouvy.
(3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti zapsat
práva k věcem podle jiných právních předpisů, ani omezení vyplývající z licenčních
nebo obdobných smluv.
§ 2181
Zhorší-li se prodejem závodu dobytnost pohledávky, má věřitel prodávajícího,
který s prodejem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že prodej závodu
je vůči němu neúčinný. Toto právo zaniká, neuplatní-li je věřitel do jednoho měsíce
ode dne, kdy se o prodeji dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne účinnosti
smlouvy.
§ 2182
(1) Odstoupí-li některá ze stran od smlouvy, přecházejí na prodávajícího
pohledávky a dluhy, které k závodu náleží; z dluhů však prodávající nabývá jen ty,
o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li
věřitel souhlas k převzetí dluhu prodávajícím, ručí kupující za jeho splnění. Nabytí
pohledávek prodávajícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(2) Kupující oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky
a dluhy prodávající nabyl, bez zbytečného odkladu, že závazek zanikl odstoupením
od smlouvy.
Oddíl 3
Směna
§ 2184
Základní ustanovení
(1) Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně
vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo
k jiné věci.
(2) Strany si odevzdají věci v tom stavu, v jakém byly v okamžiku uzavření
smlouvy.
§ 2185
(1) Dojde-li k nahodilé zkáze věci před přechodem nebezpečí škody na
věci, hledí se na smlouvu, jako by nebyla uzavřena. Dojde-li před odevzdáním věci
k jejímu nahodilému zhoršení do té míry, že hodnota věci klesne pod polovinu, má
druhá strana právo od smlouvy odstoupit.
(2) Jiné nahodilé zhoršení věci nebo její postižení břemeny jde k tíži
zcizitele; k nepatrnému snížení hodnoty se nepřihlíží.
(3) Při směně věcí úhrnkem postihuje nahodilá zkáza nebo nahodilé zhoršení
jednotlivých věcí přejímatele, nebyl-li tím jinak celek znehodnocen pod polovinu
ceny.
§ 2186
Při odeslání věci přechází nebezpečí škody na věci na přejímatele převzetím
věci. Určil-li však či schválil, jak mu věc má být odeslána, přechází na přejímatele
nebezpečí škody na věci již odesláním.
Díl 2
Přenechání věci k užití jinému
Oddíl 1
Výprosa
§ 2189
Základní ustanovení
Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná
doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.
§ 2190
(1) Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle
libosti.
(2) Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli
obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí.
Oddíl 2
Výpůjčka
§ 2193
Základní ustanovení
Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou
věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
§ 2194
Vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán,
způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě
bez svolení půjčitele.
§ 2195
(1) Půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání.
Způsobí-li škodu vada věci, kterou půjčitel zatajil, nahradí půjčitel škodu vypůjčiteli
z toho vzniklou.
(2) Půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, nejedná-li se o pravidla
obecně známá, anebo neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí. Neučiní-li to,
nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou.
§ 2196
Byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel
tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného
odkladu vrátil.
§ 2197
Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však z toho vznikly
půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu.
§ 2198
(1) Půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí,
užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou.
(2) Potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve z důvodu, který nemohl
při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat jejího předčasného vrácení, jen bylo-li
to ujednáno.
§ 2199
(1) Obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého.
(2) Při potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc předat půjčiteli,
aby je vynaložil sám. Nechce-li nebo nemůže-li půjčitel tak učinit a vynaloží-li
mimořádné náklady v nezbytném rozsahu sám vypůjčitel, náleží mu náhrada jako nepřikázanému
jednateli.
Oddíl 3
Nájem
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2201
Základní ustanovení
Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k
dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
§ 2202
Předmět nájmu
(1) Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout
lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její
části.
(2) Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li
ji možné dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy.
§ 2203
Je-li pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného
seznamu i nájemní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho souhlasem nájemce.
§ 2204
(1) Neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí,
že se jedná o nájem na dobu neurčitou.
(2) Ujednají-li strany nájem na dobu určitou delší než padesát let,
má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti
letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní
době.
Pronajímatel
§ 2205
Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje
a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému
nebo obvyklému účelu,
b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání,
pro které byla pronajata,
c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.
§ 2206
(1) Pronajímatel odevzdá nájemci věc v ujednané době, jinak v den
následující poté, co jej o to nájemce požádá.
(2) Pronajímatel odevzdá nájemci věc se vším, co je třeba k řádnému
užívání věci.
§ 2207
(1) Po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, ledaže se
k ní zavázal pronajímatel. Ostatní údržbu věci a její nezbytné opravy provádí pronajímatel,
ledaže se k některému způsobu nebo druhu údržby a k opravě některých vad zavázal
nájemce.
(2) Pronajímatel neodpovídá za vadu, o které v době uzavření nájemní
smlouvy strany věděly a která nebrání užívání věci.
§ 2208
(1) Oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou
má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu,
takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu
z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených
nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela
užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní
doby.
(2) Nájemce má právo započíst si to, co může podle odstavce 1 žádat
od pronajímatele, až do výše nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu kratší, až
do výše nájemného.
(3) Neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců
ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel
jeho opožděné uplatnění.
§ 2210
(1) Ukáže-li se během nájmu potřeba provést nezbytnou opravu věci,
kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí ji nájemce strpět, i když mu
provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci.
(2) Trvá-li oprava vzhledem k době nájmu dobu nepřiměřeně dlouhou
nebo ztěžuje-li oprava užívání věci nad míru obvyklou, má nájemce právo na slevu
z nájemného podle doby opravy a jejího rozsahu.
(3) Jedná-li se o takovou opravu, že v době jejího provádění není
možné věc vůbec užívat, má nájemce právo, aby mu pronajímatel dočasně poskytl k užívání
jinou věc, nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.
§ 2211
Ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li
nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám.
§ 2212
(1) Uplatňuje-li třetí osoba vlastnické nebo jiné právo k věci
nebo žádá-li vydání nebo vyklizení věci, nájemce to pronajímateli oznámí; požádá-li
o to, poskytne mu pronajímatel ochranu.
(2) Neposkytne-li pronajímatel nájemci dostatečnou ochranu, může
nájemce nájem vypovědět bez výpovědní doby.
(3) Bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním
třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, pokud takové jednání třetí
osoby pronajímateli včas oznámil.
Nájemce
Podnájem
§ 2215
(1) Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k
věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i
souhlas pronajímatele písemnou formu.
(2) Zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu
pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující
pronajímateli vážnější újmu.
(3) Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci;
k odchylnému ujednání se nepřihlíží.
Nájemné
§ 2217
(1) Nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí
se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za
nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.
(2) Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích,
je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.
Další práva a povinnosti stran
§ 2219
(1) Oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, umožní mu
nájemce v nezbytném rozsahu prohlídku věci, jakož i přístup k ní nebo do ní za účelem
provedení potřebné opravy nebo údržby věci. Předchozí oznámení se nevyžaduje, je-li
nezbytné zabránit škodě nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(2) Vzniknou-li nájemci činností pronajímatele podle odstavce 1
obtíže, které nejsou jen nepodstatné, má nájemce právo na slevu z nájemného.
§ 2220
(1) Nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem
pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas
pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li
změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná
podle míry zhodnocení.
(2) Provede-li nájemce změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede
věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení
nájmu věci. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu, může
pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby.
Změna vlastnictví
§ 2221
(1) Změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu
na nového vlastníka.
(2) Převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro
nového vlastníka závazná ujednání o pronajímatelových povinnostech, které zákon nestanoví.
To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl.
§ 2222
(1) Strana nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník
věci. Při opačném ujednání má pronajímatel právo nájem vypovědět do tří měsíců poté,
co se dozvěděl nebo musel dozvědět, kdo je nájemcem, a nájemce do tří měsíců poté,
co se o změně vlastníka dozvěděl.
(2) Neměl-li nový vlastník rozumný důvod pochybovat, že kupuje
věc, která není pronajata, má právo vypovědět nájem do tří měsíců poté, co se dozvěděl
nebo musel dozvědět, že je věc pronajata a kdo je nájemcem. Nájemcova práva vůči
osobě, se kterou nájemní smlouvu uzavřel, nejsou dotčena.
(3) Jedná-li se o nemovitou věc, je výpovědní doba tříměsíční.
Jedná-li se o movitou věc, je výpovědní doba jednoměsíční.
Skončení nájmu
§ 2225
(1) Při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě,
kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím
k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila;
odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci
nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli
také k němu.
(2) Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci
vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata
věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.
§ 2226
(1) Zanikne-li věc během doby nájmu, nájem skončí.
(2) Zanikne-li věc během doby nájmu zčásti, má nájemce právo buď
na přiměřenou slevu z nájemného, anebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.
§ 2227
Stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li
ujednán, k účelu obvyklému, a to z důvodů, které nejsou na straně nájemce, má nájemce
právo nájem vypovědět bez výpovědní doby.
§ 2228
(1) Užívá-li nájemce věc takovým způsobem, že se opotřebovává nad
míru přiměřenou okolnostem nebo že hrozí zničení věci, vyzve ho pronajímatel, aby
věc užíval řádně, dá mu přiměřenou lhůtu k nápravě a upozorní jej na možné následky
neuposlechnutí výzvy. Výzva vyžaduje písemnou formu a musí být nájemci doručena.
(2) Neuposlechne-li nájemce výzvy podle odstavce 1, má pronajímatel
právo nájem vypovědět bez výpovědní doby.
(3) Hrozí-li však v případě uvedeném v odstavci 1 naléhavě vážné
nebezpečí z prodlení, má pronajímatel právo nájem vypovědět bez výpovědní doby, aniž
nájemce vyzval k nápravě.
(4) Pronajímatel má právo postupovat stejně, jak je uvedeno v odstavcích
1 a 2, nezaplatí-li nájemce nájemné ani do splatnosti příštího nájemného.
§ 2229
Nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen
v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.
§ 2230
(1) Užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel
ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla
znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší
než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden
rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál
užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve
nájem vypověděla.
§ 2231
(1) Nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze
stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc
nemovitou, je tříměsíční.
(2) Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo
vypovědět nájem bez výpovědní doby.
§ 2232
Porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím
působí značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní
doby.
§ 2233
(1) V době tří měsíců před skončením nájmu, je-li stranám den skončení
nájmu znám, umožní nájemce věci, která má být znovu pronajata, zájemci o nájem přístup
k věci v nezbytném rozsahu za účelem prohlídky v přítomnosti nájemce a pronajímatele;
pronajímatel oznámí nájemci návštěvu v přiměřené době předem.
(2) Ustanovení § 2219 odst. 2 platí i zde.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu
Základní ustanovení
§ 2235
(1) Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci
k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo
dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva
podle ustanovení tohoto pododdílu.
(2) Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí, přenechává-li pronajímatel
nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.
§ 2236
(1) Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou
částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li
si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou
strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.
(2) Skutečnost, že pronajatý prostor není určen k bydlení, nemůže
být na újmu nájemci.
(3) Je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí
se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně.
§ 2237
Smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout
vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.
§ 2238
Užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je
po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.
Odevzdání bytu
§ 2242
(1) Není-li ujednána doba, kdy pronajímatel zpřístupní nájemci
byt způsobilý k nastěhování a obývání, zpřístupní pronajímatel nájemci byt prvního
dne měsíce následujícího po dni, kdy smlouva nabyla účinnosti. Byt je zpřístupněn,
obdržel-li nájemce klíče a nebrání-li mu nic v přístupu do bytu.
(2) Pronajímatel se může s nájemcem dohodnout, že k obývání bude
předán byt, který není způsobilý k obývání. Takové ujednání je platné, jen jsou-li
zároveň ujednána zvláštní práva a povinnosti plynoucí ze zvláštní povahy bytu, včetně
výše a způsobu úhrady nákladů na provedení nutných úprav.
§ 2243
Byt je způsobilý k nastěhování a obývání, odpovídá-li ujednáním
ve smlouvě, a není-li nic ujednáno, je byt způsobilý k nastěhování a obývání, pokud
je čistý a ve stavu, který se obvykle považuje za dobrý, a pokud je zajištěno poskytování
nezbytných plnění spojených s užíváním bytu nebo s ním souvisících.
§ 2244
(1) Není-li v ujednanou dobu byt způsobilý k nastěhování a obývání
nebo je-li byt ve stavu, který neodpovídá sdělení pronajímatele, má nájemce právo
odmítnout se nastěhovat. Nastěhuje-li se, má právo požadovat na pronajímateli splnění
smlouvy; neučiní-li tak bez zbytečného odkladu, jeho právo zaniká.
(2) Znal-li nájemce stav bytu již při uzavření smlouvy, ustanovení
odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že nájemce stav bytu při uzavření
smlouvy neznal, protože si jej neprohlédl, ačkoli pronajímatel včas a řádně vyzval
nájemce k prohlídce.
§ 2245
Využije-li nájemce právo nenastěhovat se do bytu, není povinen
platit nájemné po dobu, co vada trvá. Nastěhuje-li se, má právo na přiměřenou slevu
z nájemného, dokud pronajímatel vadu neodstraní; to platí i v případě podstatné vady
v poskytování plnění spojeného nebo souvisícího s užíváním bytu.
Nájemné a jiné platby
§ 2246
(1) Strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se
nájemné sjednává za jeden měsíc.
(2) Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli
právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro
nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.
§ 2247
(1) Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo
s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije
se ustanovení odstavce 2.
(2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za
to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně
čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných
částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění
komínů, případně provoz výtahu.
(3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní
předpis.
(4) Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných
dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového
orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.
§ 2249
(1) Neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li
zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci
zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud
navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude
vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců,
v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá
splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.
(2) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti a postup pro zjištění
srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě.
(3) Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí
počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo.
Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu,
že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších
tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty
soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele
rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání
návrhu soudu.
(4) Navrhuje-li nájemce snížení nájemného, použijí se ustanovení
odstavců 1 až 3 obdobně.
§ 2250
(1) Provede-li pronajímatel stavební úpravy, které trvale zlepšují
užitnou hodnotu pronajatého bytu či celkové podmínky bydlení v domě, anebo mají za
následek trvalé úspory energie nebo vody, může se s nájemci dohodnout o zvýšení nájemného,
nejvýše však o deset procent z účelně vynaložených nákladů ročně. Souhlasí-li s návrhem
na takové zvýšení nájemného alespoň nájemci dvou třetin bytů v domě, platí zvýšené
nájemné i pro ostatní nájemce.
(2) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, může pronajímatel navrhnout
zvýšení nájemného z těchto důvodů ročně o tři a půl procenta z vynaložených nákladů;
má se za to, že náklady byly vynaloženy účelně. K návrhu, který neobsahuje výši nájemného
nebo nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.
§ 2251
(1) Nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané
platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li
ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby,
které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.
(2) Pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená
v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným
šekem nebo jiným obdobným způsobem.
§ 2252
(1) Požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději
do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na
poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy,
opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.
(2) Nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné
k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty
uvedené v odstavci 1.
§ 2253
(1) Nedohodnou-li se strany o dlužném nájemném, nelze nájem vypovědět
pro nezaplacení nájemného, uloží-li nájemce dlužné nájemné, popřípadě jeho spornou
část do notářské úschovy a vyrozumí o tom pronajímatele.
(2) Domáhá-li se nájemce plnění ze smlouvy a pronajímatel odmítá
plnit s námitkou nezaplacení nájemného, uloží nájemce dlužné nájemné, popřípadě jeho
spornou část do notářské úschovy a vyrozumí o tom pronajímatele.
§ 2254
Jistota a smluvní pokuta
(1) Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu,
že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si
pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení
smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.
(2) Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte
si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty
od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.
Práva a povinnosti stran
§ 2255
(1) Nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou.
(2) Nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům, může nájemce
v bytě i pracovat nebo podnikat.
§ 2256
(1) Pronajímatel udržuje po dobu nájmu v domě náležitý pořádek
obvyklý podle místních poměrů.
(2) Nájemce dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování
v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého
podle místních poměrů.
Úpravy a jiné změny bytu nebo domu
§ 2259
Nájemce je povinen strpět úpravu bytu nebo domu, popřípadě jeho
přestavbu nebo jinou změnu, jen nesníží-li hodnotu bydlení a lze-li ji provést bez
většího nepohodlí pro nájemce, nebo provádí-li ji pronajímatel na příkaz orgánu veřejné
moci, anebo hrozí-li přímo zvlášť závažná újma. V ostatních případech lze změnu provést
jen se souhlasem nájemce.
§ 2260
(1) Nevyžaduje-li se nájemcův souhlas k provedení úpravy, přestavby
nebo jiné změny bytu nebo domu vyžadující vyklizení bytu, má pronajímatel právo započít
s prováděním prací až poté, co se vůči nájemci zaváže poskytnout přiměřenou náhradu
účelných nákladů, které nájemci vzniknou v souvislosti s vyklizením bytu, a zaplatí
nájemci na tyto náklady přiměřenou zálohu.
(2) Nevylučují-li to okolnosti případu, sdělí pronajímatel nájemci
nejméně tři měsíce před zahájením prací alespoň povahu těchto prací, předpokládaný
den jejich zahájení, odhad jejich trvání, nezbytnou dobu, po kterou musí být byt
vyklizen a poučení o následcích odmítnutí vyklizení; zároveň se pronajímatel zaváže
k náhradě podle odstavce 1 a uvede, jakou zálohu na náhradu nabízí.
(3) Neprohlásí-li nájemce pronajímateli do deseti dnů po oznámení,
že byt na požadovanou dobu vyklidí, má se za to, že vyklizení bytu odmítl.
§ 2261
Je-li nutné vyklizení bytu nejdéle na dobu jednoho týdne, postačí
oznámit nájemci alespoň deset dnů před zahájením prací. Lhůta k prohlášení nájemce
se zkracuje na pět dnů.
§ 2262
(1) Odmítne-li nájemce byt vyklidit, může pronajímatel navrhnout
soudu, aby rozhodl o vyklizení bytu; nepodá-li však návrh do deseti dnů po nájemcově
odmítnutí, právo domáhat se vyklizení bytu zaniká.
(2) Prokáže-li pronajímatel účelnost úpravy, přestavby nebo jiné
změny bytu nebo domu a nezbytnost vyklizení bytu, soud návrhu vyhoví; přitom může
stranám uložit přiměřená omezení, která na nich lze rozumně požadovat. Před rozhodnutím
o vyklizení bytu nelze práce provádět, ledaže soud provádění prací povolí.
§ 2263
(1) Souhlasí-li s tím pronajímatel, může nájemce provést úpravu,
přestavbu nebo jinou změnu bytu nebo domu. Nesouhlasí-li pronajímatel se změnou,
která je nezbytná vzhledem k zdravotnímu postižení nájemce, člena jeho domácnosti
nebo jiné osoby, která v bytě bydlí, aniž má k odmítnutí souhlasu vážný a spravedlivý
důvod, nahradí pronajímatelův souhlas na návrh nájemce soud.
(2) Při skončení nájmu odstraní nájemce v bytě nebo domě změnu,
kterou provedl, ledaže pronajímatel navrácení v předešlý stav nežádá.
§ 2264
(1) Zjistí-li nájemce v bytě poškození nebo vadu, které je třeba
bez prodlení odstranit, oznámí to ihned pronajímateli; jinou vadu nebo poškození,
které brání obvyklému bydlení, oznámí pronajímateli bez zbytečného odkladu.
(2) Nájemce učiní podle svých možností to, co lze očekávat, aby
poškozením nebo vadou, které je třeba bez prodlení odstranit, nevznikla další škoda.
Nájemce má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při zabránění vzniku další
škody, ledaže poškození nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za které nájemce odpovídá.
§ 2265
(1) Pronajímatel odstraní poškození nebo vadu v přiměřené době
poté, co mu nájemce poškození nebo vadu oznámil.
(2) Neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu bez zbytečného
odkladu a řádně, může poškození nebo vadu odstranit nájemce a žádat náhradu odůvodněných
nákladů, popřípadě slevu z nájemného, ledaže poškození nebo vada nejsou podstatné.
(3) Neoznámí-li nájemce pronajímateli poškození nebo vadu bez zbytečného
odkladu poté, co je měl a mohl při řádné péči zjistit, nemá právo na náhradu nákladů;
odstraní-li poškození nebo vadu sám, nemá právo ani na slevu z nájemného.
§ 2266
Neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu ani v dodatečné
lhůtě a poškození nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za které nájemce neodpovídá,
má nájemce právo vypovědět nájem bez výpovědní doby, představuje-li prodlení pronajímatele
při odstranění poškození nebo vady nebo samo poškození nebo vada hrubé porušení povinností
pronajímatele.
§ 2267
Neodstraní-li nájemce poškození nebo vadu způsobené okolnostmi,
za které odpovídá, odstraní je na náklady nájemce pronajímatel.
§ 2268
(1) Ustanovení o poškození nebo vadě bytu se použijí obdobně, brání-li
užívání bytu právo třetí osoby.
(2) Ustanovení o poškození nebo vadě bytu se použijí obdobně také
tehdy, brání-li užívání bytu ustanovení zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci
vydané na základě zákona.
§ 2269
(1) Ví-li nájemce předem o své nepřítomnosti v bytě, která má být
delší než dva měsíce, i o tom, že byt mu bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí
to včas pronajímateli. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí
možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí; nemá-li nájemce
takovou osobu po ruce, je takovou osobou pronajímatel.
(2) Nesplní-li nájemce svou povinnost podle odstavce 1, považuje
se toto jednání za porušení povinností nájemce závažným způsobem; to neplatí, nenastane-li
z tohoto důvodu vážná újma.
Společný nájem
Členové nájemcovy domácnosti
§ 2272
(1) Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li
nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez
zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna
nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost.
(2) Pronajímatel má právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím
nového člena do nájemcovy domácnosti. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo
další případy zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby
jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma.
(3) Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti
žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby
všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách.
Podnájem
§ 2274
Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě
sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.
§ 2275
(1) V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí
osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.
(2) Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem
vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho
měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.
§ 2276
Dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu
s ustanovením § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost.
Následky smrti nájemce
§ 2279
(1) Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem
na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní
byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec,
zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil
s přechodem nájmu na tuto osobu.
(2) Nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději
uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě, že osoba, na
kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti let. Stejně tak
to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, nedosáhla ke dni přechodu
nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba
dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak.
(3) Splňuje-li více členů nájemcovy domácnosti podmínky pro přechod
nájmu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně.
(4) Každá osoba splňující podmínky pro přechod nájmu může do jednoho
měsíce od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli, že v nájmu nehodlá pokračovat;
tomu, kdo nemůže jednat bez zákonného zástupce, opatrovníka nebo poručníka, skončí
tato lhůta uplynutím jednoho měsíce ode dne, kdy zákonného zástupce získal nebo kdy
se opatrovník nebo poručník ujal funkce. Dnem dojití oznámení pronajímateli její
nájem zaniká.
(5) Zemře-li nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném
nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho
dědice, kterému připadl členský podíl.
§ 2280
Je-li členem nájemcovy domácnosti nájemcův potomek, má přednostní
právo, aby na něho přešla práva a povinnosti z nájmu. Je-li takových osob více, přejdou
práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně; každá z nich však může
sama za sebe prohlásit, že v nájmu nechce pokračovat.
§ 2281
(1) Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti,
má pronajímatel právo požadovat po něm jistotu, pokud zemřelý nájemce jistotu nesložil.
To platí i v případě, že pronajímateli vznikne povinnost vypořádat jistotu s nájemcovým
dědicem.
(2) Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti
a zaplatil-li nájemce nájemné předem, vydá člen nájemcovy domácnosti dědici, co takovým
zaplacením ušetřil nebo co nabyl.
§ 2282
Nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti,
přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti
až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů,
které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.
§ 2282a
(1) Přejde-li nájem na nezletilého, který ke dni smrti nájemce
nenabyl plné svéprávnosti, lze splnění dluhu z nájmu vymoci pouze z majetku podle
§ 899a odst. 1; to platí i tehdy, je-li jako člen nájemcovy domácnosti zavázán z
dluhů, které z nájmu vznikly před jeho smrtí.
(2) Zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník, který za nezletilého
nájem neukončil, ač mohl rozumně předpokládat, že povinnosti vyplývající z nájmu
nebude nezletilý schopen plnit, ručí za dluh z nájmu vzniklý ode dne, kdy se ujal
funkce, pokud s nezletilým v bytě po přechodu nájmu žil. Ručitel nemůže vymáhat po
dlužníkovi vyrovnání tohoto dluhu.
§ 2283
(1) Pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční
výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a
povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem
nebo kdo spravuje pozůstalost.
(2) Nájemcův dědic může nájem vypovědět s dvouměsíční výpovědní
dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl o smrti nájemce, o svém dědickém právu a
o tom, že práva a povinnosti z nájmu nepřešla na člena nájemcovy domácnosti, nejpozději
však do šesti měsíců od nájemcovy smrti. Právo vypovědět nájem má i ten, kdo spravuje
pozůstalost.
§ 2284
Není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy
smrti, může pronajímatel byt vyklidit; tím nájem zaniká. Věci z bytu pronajímatel
uloží na náklad nájemcova dědice ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele;
nepřevezme-li nájemcův dědic věci bez zbytečného odkladu, může je pronajímatel na
jeho účet vhodným způsobem prodat.
Skončení nájmu
§ 2285
Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců
po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby
byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán
dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného.
Výzva vyžaduje písemnou formu.
§ 2286
(1) Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně.
Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď
došla druhé straně.
(2) Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést
proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak
je výpověď neplatná.
§ 2287
Nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti,
z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry,
že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
§ 2288
(1) Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo
neurčitou v tříměsíční výpovědní době,
a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu,
b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný
na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde
je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,
c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu
potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude
možné vůbec užívat, nebo
d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.
(2) Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční
výpovědní době i v případě, že
a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který
hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství
bylo již rozvedeno,
b) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro
příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.
(3) Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích
1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.
§ 2289
Dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených
v § 2288 odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu,
nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako
výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou
započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.
§ 2290
Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď
oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.
§ 2291
(1) Poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem,
má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce
bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení
nájmu.
(2) Nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména
nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li
byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody
nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně
byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.
(3) Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť
závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce,
aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní
stav, k výpovědi se nepřihlíží.
§ 2292
Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je
odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu
a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli
pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.
§ 2293
(1) Nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě
na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.
(2) Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl se souhlasem pronajímatele,
pokud si strany ujednaly, že při skončení nájmu nájemce uvede byt do původního stavu.
(3) Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl bez souhlasu pronajímatele,
ledaže pronajímatel nájemci sdělí, že odstranění změn nežádá; nájemce přesto nemůže
žádat vyrovnání, i kdyby se změnami hodnota bytu zvýšila. Pronajímatel může žádat
náhradu ve výši snížení hodnoty bytu, které bylo způsobeno změnami provedenými nájemcem
bez souhlasu pronajímatele.
§ 2294
Zařízení a předměty upevněné ve zdech, podlaze a stropu bytu, které
nelze odstranit bez nepřiměřeného snížení hodnoty nebo bez poškození bytu nebo domu,
přecházejí upevněním nebo vložením do vlastnictví vlastníka nemovité věci. Nájemce
má právo žádat, aby se s ním pronajímatel bez zbytečného odkladu vyrovnal; to neplatí
o tom, co nájemce provedl bez souhlasu pronajímatele. Vyrovnání je splatné nejpozději
ke dni skončení nájmu.
§ 2295
Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného,
neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce
pronajímateli byt skutečně odevzdá.
§ 2296
(1) Je-li v bytě věc, o které lze mít za to, že patří nájemci nebo
členu jeho domácnosti, postará se pronajímatel o věc ve prospěch nájemce a na jeho
účet. Nepřevezme-li nájemce tuto věc bez zbytečného odkladu, vzniká pronajímateli
právo věc po předchozím upozornění nájemce na jeho účet vhodným způsobem prodat poté,
co poskytne dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jedná-li se o věc, kterou
nájemce nebo člen jeho domácnosti zjevně opustil.
Nájem služebního bytu
§ 2297
Je-li nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce
nebo jiné práce a je-li podle výslovného určení smlouvy pronajat byt služební, mohou
být práva nájemce služebního bytu omezena. To platí i v případě, je-li v této souvislosti
ujednán nájem domu.
§ 2298
(1) Nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce
následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat práci podle § 2297,
aniž k tomu měl vážný důvod.
(2) Přestane-li nájemce vykonávat práci z důvodů spočívajících
v jeho věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele nebo z jiného
vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode dne,
kdy přestal vykonávat práci.
Nájem bytu zvláštního určení
§ 2300
(1) Je-li předmětem nájmu byt určený pro ubytování osob se zdravotním
postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s
pečovatelskou službou, jedná se o nájem bytu zvláštního určení.
(2) Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít
jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo
jeho právního nástupce.
§ 2301
(1) Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel
vyzve členy nájemcovy domácnosti, kteří v bytě žili ke dni smrti nájemce a nemají
vlastní byt, aby byt vyklidili nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.
Nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve nájemcovy dědice, aby byt vyklidili
nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží.
(2) Pokud v bytě zvláštního určení žila ke dni smrti nájemce osoba
zdravotně postižená nebo osoba, která dosáhla věku sedmdesáti let, která žila s nájemcem
nejméně jeden rok ve společné domácnosti a nemá vlastní byt, přejde na ni nájem ke
dni smrti nájemce, pokud se pronajímatel s touto osobou nedohodnou jinak.
(3) Nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze
s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho
právního nástupce.
Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání
Základní ustanovení
§ 2302
(1) Ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo
místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru
nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání,
bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor
sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru
sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.
(2) Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není
ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí
se obecná ustanovení o nájmu.
§ 2303
Je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování
služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.
§ 2304
(1) Nájemce nemá právo provozovat jinou činnost nebo změnit způsob
či podmínky jejího výkonu, než jak to vyplývá z účelu nájmu nebo z jiného ujednání
stran, anebo z toho, co bylo možné důvodně očekávat při uzavření smlouvy, pokud by
tato změna působila zhoršení poměrů v nemovité věci nebo by nad přiměřenou míru poškozovala
pronajímatele nebo ostatní uživatele nemovité věci.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud se v důsledku změny
poměrů na straně nájemce jeho činnost v některém ohledu změnila jen nepodstatně.
§ 2305
Nájemce může nemovitou věc, kde se nalézá prostor sloužící podnikání,
opatřit se souhlasem pronajímatele v přiměřeném rozsahu štíty, návěstími a podobnými
znameními; pronajímatel může souhlas odmítnout, má-li pro to vážný důvod. Požádal-li
nájemce o udělení souhlasu v písemné formě a nevyjádří-li se pronajímatel do jednoho
měsíce, považuje se souhlas pronajímatele za daný.
§ 2307
Převod nájmu prostoru sloužícího podnikání
(1) Nájemce může s předchozím souhlasem pronajímatele převést nájem
v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas pronajímatele
i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu.
(2) Ustanovení § 2306 se použije obdobně.
Skončení nájmu
§ 2308
Nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím
ujednané doby,
a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor
sloužící podnikání určen,
b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý
k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající
náhradní prostor, nebo
c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.
§ 2309
Jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo
nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby,
a) má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání
nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru,
a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat, nebo
b) porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli,
zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu
s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením
nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.
§ 2310
(1) Ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není
uveden její důvod, je neplatná.
(2) Výpovědní doba je tříměsíční.
§ 2312
Jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět
v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní
doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem
strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy
šestiměsíční.
§ 2313
Vyklidí-li nájemce prostor sloužící podnikání v souladu s výpovědí,
považuje se výpověď za platnou a přijatou nájemcem bez námitek.
§ 2314
(1) Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne,
kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou
formu.
(2) Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání
oprávněnosti výpovědi zanikne.
(3) Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající
strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď
zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi,
a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.
§ 2315
Náhrada za převzetí zákaznické základny
Skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo
na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou získali převzetím
zákaznické základny vybudované vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo nemá, byl-li
z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností.
Pododdíl 4
Zvláštní ustanovení o podnikatelském pronájmu věcí movitých
§ 2316
Základní ustanovení
(1) Nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož
podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu
užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem
movitých věcí obecná ustanovení o nájmu.
§ 2317
Pronajímatel se při předání věci nájemci přesvědčí, že věc je v dobrém
stavu, předvede nájemci, že věc je funkční, pokud je to obvyklé, a seznámí nájemce
s pravidly pro zacházení s věcí nebo mu pro to předá pokyny v písemné formě.
§ 2318
(1) Má-li věc vadu, pro kterou ji nelze řádně užívat nebo pro kterou
ji lze užívat jen se značnými obtížemi, má nájemce právo, aby mu pronajímatel poskytl
jinou věc sloužící témuž účelu.
(2) Po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen
se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného
nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce
ujednané doby nájmu, jinak zanikne.
§ 2319
(1) Nájemce oznámí pronajímateli poškození, ztrátu nebo zničení věci
bez zbytečného odkladu.
(2) Nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození
věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak
platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci.
(3) Nájemce neodpovídá za opotřebení věci způsobené řádným užíváním.
Pododdíl 5
Zvláštní ustanovení o nájmu dopravního prostředku
§ 2321
Základní ustanovení
Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou
dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli
nájemné.
§ 2322
(1) Pronajímatel odevzdá nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými
doklady v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.
(2) Dopravní prostředek musí být způsobilý k provozu a k ujednanému
způsobu užívání, jinak k užívání, k němuž dopravní prostředek obvykle slouží.
(3) Není-li dopravní prostředek způsobilý k provozu podle odstavce
2, nájemce má právo odmítnout dopravní prostředek převzít, a zjistí-li nezpůsobilost
dodatečně, má právo jej vrátit a žádat odstranění vady nebo odevzdání jiného dopravního
prostředku, anebo zrušení smlouvy.
Pododdíl 6
Ubytování
§ 2326
Základní ustanovení
Smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje
poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající
z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli
za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem,
popřípadě ve lhůtě obvyklé.
§ 2327
(1) Ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož
i společné prostory ubytovacího zařízení (ubytovací prostor) a využívat služby s
ubytováním spojené.
(2) Požádá-li o to ubytovaný, ubytovatel od něho převezme do úschovy
peněžní prostředky, klenoty nebo jiné cennosti, ledaže to jsou věci nebezpečné nebo
hodnotou či rozsahem pro ubytovací zařízení neúměrné. Ubytovatel může požadovat,
aby mu byly věci k úschově předány v uzavřené nebo zapečetěné schránce.
§ 2328
Ubytovatel odevzdá ubytovanému ubytovací prostor ve stavu způsobilém
pro řádné užívání a zajistí mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním.
§ 2329
Ubytovaný užívá ubytovací prostor a přijímá služby s ubytováním spojené
řádně; bez souhlasu ubytovatele nesmí v ubytovacím prostoru provádět podstatné změny.
Oddíl 4
Pacht
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2332
Základní ustanovení
(1) Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři
věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli
pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.
(2) Přenechá-li strana druhé smluvní straně jednou smlouvou více
věcí, z nichž některé slouží k užívání a jiné k požívání, posoudí se smlouva podle
povahy hlavní věci.
§ 2333
Je-li propachtovaná věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do
veřejného seznamu i pachtovní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho souhlasem
pachtýř. To platí i v případě, že je do veřejného seznamu zapsána jednotlivá věc
náležející k propachtované hromadné věci.
§ 2334
Propachtuje-li pachtýř propachtovanou věc jinému, přenechá-li ji
jinému k užívání nebo změní-li hospodářské určení věci, anebo způsob jejího užívání
nebo požívání bez propachtovatelova předchozího souhlasu, může propachtovatel vypovědět
pacht bez výpovědní doby.
§ 2335
(1) Provádí-li propachtovatel na propachtované věci opatření, k nimž
je podle smlouvy nebo z jiného právního důvodu oprávněn nebo povinen, nahradí pachtýři
v přiměřeném rozsahu náklady a ztrátu výnosu, které pachtýři v důsledku takového
opatření vznikly; požádá-li o to pachtýř, poskytne mu propachtovatel přiměřenou zálohu.
Pachtýřovo právo na slevu z pachtovného nebo na jeho prominutí tím dotčeno není.
(2) Zlepší-li propachtovatel propachtovanou věc do té míry, že pachtýř
může při řádném hospodaření dosáhnout vyššího výnosu, může se propachtovatel domáhat
přiměřeného zvýšení pachtovného.
§ 2337
(1) Neodstraní-li propachtovatel vadu věci, kterou má povinnost odstranit,
bez zbytečného odkladu, a klesne-li proto výnos z propachtované věci pod polovinu
běžného výnosu, má pachtýř právo na slevu z pachtovného; odstraní-li vadu sám, má
právo na náhradu vynaložených nákladů.
(2) Jedná-li se o vadu, která zásadním způsobem ztěžuje, nebo i znemožňuje
požívání propachtované věci tak, že z ní lze nanejvýš dosáhnout jen nepatrný výnos,
má pachtýř právo na prominutí pachtovného, nebo na vypovězení pachtu bez výpovědní
doby.
§ 2338
Je-li pacht ujednán alespoň na dobu tří let, může strana vyzvat v
době ne kratší než šest měsíců před uplynutím ujednané doby druhou stranu, aby sdělila,
zda hodlá v pachtu pokračovat, s tím, že vysloví-li druhá strana do tří měsíců od
doručení výzvy svůj souhlas, prodlouží se pacht o dobu, na kterou byl původně ujednán;
jinak pacht skončí v původně ujednané době.
§ 2339
(1) Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční
výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva uzavřena
v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu.
(2) Má se za to, že u zemědělského pachtu je pachtovní rok období
od 1. října do 30. září následujícího roku, u ostatních pachtů jde o kalendářní rok.
§ 2340
Nevrátí-li pachtýř propachtovanou věc při skončení pachtu propachtovateli,
náleží propachtovateli pachtovné, jako by pacht trval; plody a užitky vytěžené pachtýřem
v té době se počítají jako užitky za celý rok.
§ 2341
Není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí
se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu.
Inventář
§ 2342
(1) Propachtuje-li se věc společně s inventářem, zachová pachtýř
jednotlivé kusy inventáře. Náležejí-li do inventáře zvířata, obnovuje pachtýř jejich
stav s péčí řádného hospodáře.
(2) Zničí-li se něco z inventáře nebo opotřebí-li se do té míry,
že to nelze dále užívat, obnoví propachtovatel inventář, ledaže se škoda přičítá
pachtýři; to platí i v případě vady propachtované věci.
§ 2343
(1) Propachtuje-li se věc společně s inventářem v ujednané ceně
a zaváže-li se pachtýř vrátit propachtovateli při skončení pachtu inventář v téže
ceně, může pachtýř s inventářem jako řádný hospodář volně nakládat, nese však nebezpečí
škody, byť vznikne i náhodou. Pachtýř udržuje inventář a nahradí jej s péčí řádného
hospodáře; je-li věc zapsána do inventáře, nabývá k ní propachtovatel vlastnické
právo.
(2) Skončí-li pacht, vrátí pachtýř inventář propachtovateli. Propachtovatel
může odmítnout převzít kus inventáře obstaraný pachtýřem, pokud má vzhledem k propachtované
věci a k řádnému hospodaření s ní nepřiměřenou cenu nebo pokud je pro propachtovanou
věc nadbytečný; odmítnutím nabývá vlastnické právo k odmítnutému kusu pachtýř.
(3) Je-li mezi cenou převzatého a vraceného inventáře rozdíl, vyrovná
se v penězích.
Pododdíl 2
Zemědělský pacht
§ 2345
Základní ustanovení
(1) Je-li propachtován zemědělský nebo lesní pozemek, je ujednán
zemědělský pacht.
(2) Je-li pacht ujednán na dobu delší než dva roky a není-li smlouva
uzavřena v písemné formě, má se za to, že pacht byl ujednán na dobu neurčitou.
§ 2348
(1) Stane-li se pachtýř ze zdravotních důvodů nezpůsobilý na pozemku
hospodařit, má právo vypovědět pacht v tříměsíční výpovědní době, i když byl pacht
ujednán na dobu určitou.
(2) Zemře-li pachtýř, má pachtýřův dědic právo vypovědět pacht v
tříměsíční výpovědní době, i když byl pacht ujednán na dobu určitou; výpověď musí
být podána do šesti měsíců ode dne, kdy pachtýř zemřel.
Pododdíl 3
Pacht závodu
§ 2349
(1) Je-li propachtován závod, pachtýř jej užívá i požívá způsobem
a v rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu. Předmět činnosti
provozované v závodu může pachtýř změnit, jen bylo-li to výslovně ujednáno.
(2) Pacht závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.
§ 2350
(1) Je-li pachtýř zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá právo k závodu
zveřejněním údaje, že uložil doklad o pachtu závodu do sbírky listin podle jiného
právního předpisu.
(2) Není-li pachtýř zapsán do veřejného rejstříku, nabývá právo k
závodu účinností smlouvy.
(3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti zapsat
práva k věcem podle jiných právních předpisů.
§ 2351
Zakazuje se převést na pachtýře ta práva z průmyslového nebo jiného
duševního vlastnictví, u nichž to vylučuje smlouva, kterou bylo právo průmyslového
nebo jiného duševního vlastnictví propachtovateli poskytnuto, nebo vylučuje-li to
povaha takového práva.
§ 2352
(1) Propachtováním závodu se pachtýř stává věřitelem pohledávek a
dlužníkem dluhů, které s provozem závodu souvisí; z dluhů však pachtýř přejímá jen
ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li
věřitel souhlas k převzetí dluhu pachtýřem, ručí propachtovatel za jeho splnění.
Nabytí pohledávek pachtýřem se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(2) Propachtovatel oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a
dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, že závod propachtoval.
§ 2353
(1) Pořídí-li strany o předání závodu zápis, uvedou výčet všeho,
co propachtovaný závod zahrnuje a co se pachtýři předává, jakož i toho, co chybí,
ač to jinak podle smlouvy nebo podle účetních záznamů závod spoluvytváří. Propachtovatel
nejpozději v zápisu pachtýře upozorní na vady předmětu pachtu, o kterých ví, nebo
o kterých vědět měl a mohl.
(2) Neuvede-li se v zápisu věc náležející k závodu, nabývá k ní pachtýř
požívací právo společně s požívacím právem k závodu. Neuvede-li se v zápisu dluh,
pachtýř jej nabývá, musel-li jeho existenci alespoň rozumně předpokládat.
§ 2354
Zhorší-li se pachtem dobytnost pohledávky, má věřitel propachtovatele,
který s pachtem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že pacht je vůči
němu neúčinný. Právo dovolat se neúčinnosti zaniká, neuplatní-li je věřitel do jednoho
měsíce ode dne, kdy se o pachtu dozvěděl, nejpozději však do tří měsíců ode dne účinnosti
smlouvy.
§ 2355
(1) Dnem zániku pachtu přechází na propachtovatele pohledávky a dluhy,
které k závodu náleží; z dluhů však propachtovatel nabývá jen ty, o jejichž existenci
věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí
dluhu propachtovatelem, ručí pachtýř za jeho splnění. Nabytí pohledávek propachtovatelem
se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(2) Pachtýř oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky
a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, bez zbytečného odkladu, že pacht zanikl.
Oddíl 5
Licence
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2358
Základní ustanovení
(1) Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění
k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném
rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli
odměnu.
(2) Smlouva vyžaduje písemnou formu,
a) poskytuje-li se licence výhradní, nebo
b) má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu.
(3) Licence k předmětu průmyslového vlastnictví zapsanému do veřejného
seznamu je účinná vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu.
§ 2359
(1) Nabyvatel není povinen licenci využít, ledaže trvání práva závisí
na jeho výkonu.
(2) Poskytovatel udržuje po dobu trvání licence právo, vyžaduje-li
to jeho povaha.
§ 2360
Výhradní nebo nevýhradní licence
(1) Je-li ujednána výhradní licence, poskytovatel nemá právo poskytnout
tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní licence trvá. Není-li výslovně ujednán
opak, zdrží se i poskytovatel výkonu práva, ke kterému udělil výhradní licenci.
(2) Poskytne-li poskytovatel za trvání výhradní licence nabyvatele
bez jeho souhlasu uděleného v písemné formě licenci třetí osobě, licence nevznikne.
Byla-li však nevýhradní licence poskytnuta před poskytnutím výhradní licence, zůstává
zachována.
§ 2361
Je-li ujednána nevýhradní licence, je poskytovatel oprávněn k výkonu
práva, ke kterému udělil nevýhradní licenci, jakož i poskytnout licenci třetí osobě.
§ 2363
Podlicence
Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí
osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě.
§ 2364
(1) Nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti
jen se souhlasem poskytovatele. Souhlas vyžaduje písemnou formu.
(2) Nabyvatel sdělí poskytovateli bez zbytečného odkladu, že licenci
postoupil, jakož i osobu postupníka.
§ 2365
Byl-li převeden závod nebo jeho část, která tvoří jeho samostatnou
složku, souhlas poskytovatele k převedení licence se vyžaduje, jen bylo-li to zvlášť
ujednáno.
§ 2366
Odměna
(1) Není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je
smlouva přesto platná, pokud
a) z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít
úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny; v takovém případě nabyvatel poskytovateli
zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních
podmínek a pro takové právo, nebo
b) strany ve smlouvě ujednají, že se licence poskytuje bezúplatně.
(2) Je-li výše odměny ujednána v závislosti na výnosech z využití
licence, umožní nabyvatel poskytovateli kontrolu příslušných účetních záznamů nebo
jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Poskytne-li takto nabyvatel poskytovateli
informace označené nabyvatelem jako důvěrné, nesmí je poskytovatel prozradit třetí
osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s účelem, ke kterému mu byly poskytnuty.
(3) Nabyvatel předloží poskytovateli pravidelná vyúčtování odměny
podle odstavce 2 v ujednaných časových obdobích; není-li ujednáno jinak, je povinen
tak učinit alespoň jednou ročně.
§ 2367
Poskytovatel poskytne nabyvateli bez zbytečného odkladu po uzavření
smlouvy veškeré podklady a informace potřebné k výkonu licence.
§ 2368
(1) Nabyvatel utají před třetími osobami podklady a sdělení, jichž
se mu od poskytovatele dostalo, ledaže ze smlouvy nebo z povahy podkladů a sdělení
vyplývá, že poskytovatel nemá na jejich utajování zájem. Za třetí osobu se nepovažuje
zaměstnanec ani ten, kdo se na podnikání podnikatele účastní, byl-li podnikatelem
zavázán k mlčenlivosti.
(2) Po zániku licence nabyvatel poskytnuté podklady vrátí; sdělení
utají až do doby, kdy se stanou obecně známými.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem
§ 2371
Základní ustanovení
Smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské
dílo užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem
nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném.
§ 2372
(1) Autor může poskytnout oprávnění k výkonu práva užít autorské
dílo jen způsobem, který je v době uzavření smlouvy znám; k opačnému ujednání se
nepřihlíží.
(2) Licenci k užití autorského díla je nabyvatel povinen využít,
ledaže je ujednáno jinak.
§ 2373
(1) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev
vůle i vůči neurčitému počtu osob. Obsah smlouvy nebo jeho část lze určit také odkazem
na licenční podmínky, jež jsou stranám známé nebo veřejně dostupné.
(2) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo praxi, kterou strany mezi
sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, která má v úmyslu návrh přijmout, vyjádřit
souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele,
zejména poskytnutím nebo přijetím plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné
v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.
(3) Je-li v návrhu adresovaném neurčitému okruhu osob, který lze
přijmout bez vyrozumění navrhovatele podle odstavce 2, stanovena lhůta k přijetí,
nelze návrh během této lhůty odvolat.
§ 2374
(1) Při ujednání odměny za poskytnutí licence se přihlédne zejména
k účelu licence, způsobu a okolnostem užití díla, k velikosti tvůrčího příspěvku
autora a k územnímu, časovému a množstevnímu rozsahu licence. Odměna může být ujednána
jako pevná částka pouze v odůvodněných případech a s ohledem na zvláštnosti jednotlivých
odvětví.
(2) Je-li původně ujednaná odměna tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru
k výnosům vyplývajícím z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení
takových výnosů, může autor požadovat přiměřenou a spravedlivou dodatečnou odměnu.
K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím právo autora na dodatečnou odměnu se nepřihlíží;
to platí i v případě, že se autor tohoto práva vzdá.
(3) Nedojde-li k dohodě stran o výši dodatečné odměny, určí její
výši soud, který přihlédne zejména k výši původní odměny, výnosům dosaženým z využití
licence, významu díla pro dosažení takových výnosů a k obvyklé výši odměny ve srovnatelných
případech.
§ 2374a
(1) Nabyvatel, kterému byla licence poskytnuta za odměnu, předkládá
autorovi pravidelně, alespoň jednou ročně, při zachování vysoké úrovně transparentnosti
v jednotlivých odvětvích a s přihlédnutím ke zvláštnostem jednotlivých odvětví, aktuální,
relevantní a úplné informace o užití autorského díla. Informace poskytuje v rozsahu
přiměřeném okolnostem, zejména s přihlédnutím k nákladům ve vztahu k výnosům plynoucím
z užití autorského díla. Je-li takové poskytování informací nepřiměřené, předkládá
nabyvatel informace o užití autorského díla alespoň takového typu a úrovně podrobnosti,
které lze v takovém případě rozumně očekávat.
(2) Není-li příspěvek autora k dílu jako celku významný, může autor
požadovat informace o užití díla, pokud prokáže, že je vyžaduje za účelem uplatnění
práva na dodatečnou odměnu.
(3) Byla-li k užití autorského díla poskytnuta podlicence, poskytne
nabyvatel licence autorovi na jeho žádost informace o užití autorského díla na základě
udělené podlicence; nemá-li nabyvatel licence informace o užití autorského díla na
základě udělené podlicence, nebo nelze-li takové informace od nabyvatele licence
získat z jiného důvodu, poskytne tyto informace nabyvateli licence na jeho žádost
nabyvatel podlicence.
(4) K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím právo autora podle odstavců
1 až 3 se nepřihlíží. To platí i v případě, že se autor tohoto práva vzdá.
§ 2375
Omezení nabyvatele licence
(1) Označení autora smí nabyvatel upravit či jinak změnit, jen bylo-li
to ujednáno.
(2) Nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen
bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze
spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v
takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit,
vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa.
(3) Odstavec 2 se použije obdobně i při spojení díla s jiným dílem
nebo při zařazení díla do díla souborného.
§ 2376
(1) Licence může být omezena na jednotlivé způsoby užití díla; způsoby
užití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času.
(2) Má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití
a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.
(3) Nevyplývá-li z účelu smlouvy jinak, má se za to, že
a) územní rozsah licence je omezen na území České republiky,
b) časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného
druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu delší než jeden rok od poskytnutí
licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, tak od takového odevzdání,
a
c) množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je
obvyklé u daného druhu díla a způsobu užití.
(4) Licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení rozmnoženin
přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti, jakýmikoli prostředky
a v jakékoli formě.
(5) Licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování
takto zhotovených rozmnoženin.
§ 2377
Rozmnoženina pro autora
Lze-li to na nabyvateli licence k rozmnožování autorského díla spravedlivě
požadovat a je-li to obvyklé, poskytne nabyvatel autorovi na své náklady alespoň
jednu rozmnoženinu autorova autorského díla z rozmnoženin jím pořízených na základě
příslušné licence.
Odstoupení od smlouvy a omezení licence pro nečinnost nabyvatele
§ 2378
(1) Nevyužívá-li nabyvatel výhradní licenci vůbec, může autor od
smlouvy odstoupit, nebo licenci omezit co do způsobů užití díla nebo rozsahu způsobů
užití. To neplatí, je-li nevyužívání licence způsobeno okolnostmi převážně spočívajícími
na straně autora.
(2) Obsahuje-li dílo příspěvky více autorů, mohou od smlouvy odstoupit
nebo licenci omezit jen všichni autoři po společné dohodě. Nedohodnou-li se, nahradí
prohlášení vůle nesouhlasícího autora na návrh kteréhokoli z ostatních autorů soud,
pokud je pro to důležitý důvod a pokud to lze spravedlivě požadovat po autorovi,
který s uzavřením dohody nesouhlasil.
(3) Autor může z důvodů uvedených v odstavci 1 od smlouvy odstoupit
nebo licenci omezit teprve poté, kdy nabyvatele vyzve, aby v přiměřené lhůtě od doručení
výzvy licenci využil, a nabyvatel oprávnění nevyužije ani přes tuto výzvu. Na možnost
odstoupení od smlouvy nebo omezení licence po marném uplynutí lhůty musí autor nabyvatele
ve výzvě upozornit. Výzvy není třeba, pokud využití oprávnění nabyvatelem není možné
anebo pokud nabyvatel prohlásí, že licenci nevyužije. Po marném uplynutí lhůty si
autor může zvolit, že namísto odstoupení od smlouvy nebo omezení licence ukončí výhradní
povahu licence.
§ 2379
(1) Autor nemůže právo na odstoupení od smlouvy nebo omezení licence
pro nečinnost nabyvatele uplatnit před uplynutím dvou let od poskytnutí licence,
popřípadě od odevzdání autorského díla, bylo-li nabyvateli odevzdáno až po poskytnutí
licence; u příspěvků do periodického tisku s denní periodicitou činí tato lhůta tři
měsíce a u ostatního periodického tisku jeden rok.
(2) Vyžaduje-li se výzva nabyvateli, aby v přiměřené době licenci
využil, nelze před uplynutím lhůt uvedených v odstavci 1 učinit ani takovou výzvu.
§ 2380
Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, nahradí autor nabyvateli
škodu, která mu vznikla odstoupením od smlouvy. Přitom se vezmou v úvahu zejména
důvody, pro něž nabyvatel licenci nevyužil.
§ 2381
(1) Nedošlo-li k využití licence vůbec, vrátí autor nabyvateli
odměnu, kterou od něho přijal na základě smlouvy, od které odstoupil; omezil-li autor
licenci, nebo ukončil-li výhradní povahu licence, použije se část věty před středníkem
obdobně. Odměna za plnění uskutečněné po okamžiku omezení licence nebo ukončení její
výhradní povahy se přiměřeně upraví.
(2) Byl-li nabyvatel povinen licenci využít a porušil-li tuto povinnost,
zůstává právo autora na odměnu odstoupením od smlouvy nebo omezením licence pro nečinnost
nabyvatele nedotčeno. Byla-li odměna ujednána v závislosti na výnosech z užití autorského
díla, má se za to, že autorovi vzniklo právo na odměnu v té výši, v jaké by mu vzniklo,
kdyby nabyvatel v době před odstoupením od smlouvy nebo omezením licence licenci
využil.
§ 2382
Odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora
(1) Autor může odstoupit od smlouvy tehdy, neodpovídá-li již autorské
dílo, které dosud nebylo zveřejněno, jeho přesvědčení a zveřejněním autorského díla
by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy.
(2) Autor nahradí nabyvateli škodu, která mu odstoupením od smlouvy
podle odstavce 1 vznikla. Účinky odstoupení nastanou nahrazením škody nebo poskytnutím
dostatečné jistoty.
(3) Projeví-li autor po odstoupení od smlouvy podle odstavce 1 opětovný
zájem o užití autorského díla, nabídne licenci přednostně nabyvateli za podmínek
srovnatelných s podmínkami původně ujednanými.
(4) Ustanovení § 2381 odst. 2 se použije obdobně.
Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou
§ 2384
Základní ustanovení
(1) Licenční smlouvou nakladatelskou poskytuje autor nabyvateli licenci
k rozmnožování a rozšiřování autorského díla slovesného, hudebně dramatického nebo
hudebního, výtvarného, fotografického nebo vyjádřeného způsobem podobným fotografii,
nejde-li o užití autorského díla v provedení výkonnými umělci.
(2) Nebyla-li ve smlouvě uzavřené v písemné formě výslovně ujednána
nevýhradní licence, hledí se na licenci jako na výhradní; to neplatí, jde-li o rozmnožování
a rozšiřování autorského díla v periodické publikaci.
§ 2385
(1) Nabyvatel poskytne autorovi před vydáním autorského díla přiměřenou
lhůtu k provedení drobných tvůrčích změn jeho díla, které nevyvolají na straně nabyvatele
potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů a jimiž se nezmění povaha díla (autorská
korektura).
(2) Neumožní-li nabyvatel autorovi provedení autorské korektury,
může autor od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k užití autorského díla
způsobem snižujícím jeho hodnotu.
§ 2386
Je-li množstevní rozsah licence omezen na určitý počet rozmnoženin
a tyto rozmnoženiny byly rozebrány před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena,
zaniká licence, nedohodnou-li se strany na zvýšení množstevního rozsahu do šesti
měsíců ode dne, kdy autor nabyvatele k takové změně smlouvy vyzve.
Pododdíl 4
Zvláštní ustanovení pro práva související s právem autorským a pro
právo pořizovatele databáze
§ 2387
Pro umělecké výkony se § 2371 až 2383 použijí obdobně; výkonný umělec
však nemá právo stanovené v § 2377.
Oddíl 6
Poskytování digitálního obsahu
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2389a
(1) Smlouvou o poskytování digitálního obsahu se poskytovatel zavazuje
zpřístupnit uživateli věc v digitální podobě (digitální obsah) k užívání pro vlastní
potřebu a uživatel se zavazuje platit za to odměnu.
(2) Vyžaduje-li užívání digitálního obsahu oprávnění k výkonu práva
duševního vlastnictví, použijí se také příslušná ustanovení o licenci.
§ 2389b
(1) Není-li ujednán čas plnění, poskytovatel zpřístupní uživateli
digitální obsah bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.
(2) Poskytovatel splní tuto povinnost také zpřístupněním digitálního
obsahu prostřednictvím fyzického nebo virtuálního zařízení, které si k tomu uživatel
zvolil.
(3) Je na poskytovateli, aby prokázal, že digitální obsah uživateli
zpřístupnil.
§ 2389c
(1) Poskytovatel odpovídá uživateli, že digitální obsah je po dobu
trvání závazku bez vad.
(2) Poskytovatel zpřístupní uživateli nejnovější verzi digitálního
obsahu dostupnou v době uzavření smlouvy.
§ 2389d
(1) Poskytovatel zabezpečí, že budou uživateli poskytovány ujednané
aktualizace digitálního obsahu.
(2) Vedle ujednaných aktualizací poskytovatel zabezpečí, že budou
uživateli poskytovány aktualizace, které jsou nezbytné, aby byl digitální obsah bez
vad po dobu trvání závazku a že bude na jejich dostupnost upozorněn.
(3) Neprovedl-li uživatel aktualizaci podle odstavce 2 v přiměřené
době, nemá práva z vady, která vznikla pouze v důsledku neprovedené aktualizace.
To neplatí v případě, že uživatel nebyl upozorněn na aktualizaci nebo na důsledky
jejího neprovedení anebo aktualizaci neprovedl či ji provedl nesprávně v důsledku
nedostatku v návodu.
§ 2389e
(1) Projeví-li se vada za trvání závazku, je na poskytovateli, aby
prokázal, že digitální obsah je poskytován bez vad.
(2) Prokáže-li poskytovatel, že vadu způsobilo nevyhovující technické
nebo programové vybavení nebo síťové připojení pro přístup či užívání digitálního
obsahu uživatele nezbytné pro řádné fungování digitálního obsahu (dále jen "digitální
prostředí uživatele"), ačkoli byl uživatel na jeho potřebu před uzavřením smlouvy
jasně a srozumitelně upozorněn, odstavec 1 se nepoužije.
(3) K ověření, zda se vada vyskytla v důsledku nevyhovujícího digitálního
prostředí uživatele, poskytne uživatel poskytovateli nezbytnou součinnost v míře,
kterou lze rozumně požadovat. Povinnost součinnosti uživatele je omezena pouze na
technicky dostupné prostředky, které jsou pro uživatele co nejméně rušivé. Odmítne-li
uživatel součinnost poskytnout, přestože byl o této povinnosti a o důsledcích jejího
porušení jasně a srozumitelně poučen před uzavřením smlouvy, odstavec 1 se nepoužije.
§ 2389f
Zvláštní ustanovení o jednorázovém plnění
(1) Nemá-li být digitální obsah poskytován po určitou dobu, ale spočívá-li
plnění pouze v jednorázovém úkonu nebo jejich sledu, včetně případů, v nichž uživatel
nabývá právo užívat digitální obsah trvale, použijí se odstavce 2 až 4; v ostatním
se ustanovení o poskytování digitálního obsahu použijí obdobně.
(2) Poskytovatel odpovídá za vady digitálního obsahu, které měl při
zpřístupnění; tím není dotčena povinnost zabezpečit aktualizace podle odstavce 4
a § 2389d.
(3) Projeví-li se vada v průběhu jednoho roku od zpřístupnění, má
se za to, že byl digitální obsah vadný již při zpřístupnění. Tato doba neběží po
dobu, po kterou uživatel nemůže digitální obsah užívat, v případě, že vadu vytkl
oprávněně.
(4) Poskytovatel zabezpečí, že budou uživateli poskytovány aktualizace
podle § 2389d odst. 2 po dobu, po kterou to uživatel může rozumně očekávat; to se
posoudí podle druhu a účelu digitálního obsahu a s přihlédnutím k okolnostem při
uzavření smlouvy a povaze závazku.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení o poskytování digitálního obsahu spotřebiteli
§ 2389g
(1) Je-li uživatelem spotřebitel, platí pro poskytování digitálního
obsahu i ustanovení tohoto pododdílu.
(2) Ustanovení o poskytování digitálního obsahu se použijí také v
případě, že uživatel namísto odměny poskytovateli poskytuje nebo se zavazuje poskytnout
své osobní údaje, ledaže je poskytovatel zpracovává pouze pro účely poskytnutí digitálního
obsahu nebo pouze ke splnění svých zákonných povinností. V takovém případě uživatel
nemůže požadovat přiměřenou slevu a § 2389m odst. 2 a 3 a § 2389p se nepoužijí.
(3) Ustanovení o poskytování digitálního obsahu se použijí i na smlouvu
o zhotovení digitálního obsahu.
(4) Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí, je-li digitální obsah
poskytován spolu s věcí s digitálními vlastnostmi podle § 2158 odst. 2.
§ 2389h
(1) Je-li poskytovatel v prodlení se zpřístupněním digitálního obsahu,
může uživatel od smlouvy odstoupit, nesplní-li poskytovatel svoji povinnost bez zbytečného
odkladu poté, co jej uživatel vyzval k plnění nebo v dodatečné lhůtě, na níž se strany
výslovně dohodly.
(2) Uživatel může od smlouvy odstoupit bez dodatečné lhůty jen v
případě, že je z prohlášení poskytovatele nebo z okolností zjevné, že poskytovatel
digitální obsah neposkytne anebo vyplývá-li z ujednání stran nebo z okolností při
uzavření smlouvy, že je plnění v určeném čase nezbytné; § 1980 se nepoužije. Odstoupí-li
uživatel od smlouvy, použijí se § 2389n až 2389p obdobně.
(3) Je-li digitální obsah poskytován na hmotném nosiči, odstavce
1 a 2 a § 2389b se nepoužijí.
§ 2389i
(1) Poskytovatel zejména odpovídá uživateli, že digitální obsah
a) odpovídá ujednanému popisu a rozsahu, jakož i jakosti, funkčnosti,
kompatibilitě, interoperabilitě a jiným ujednaným vlastnostem,
b) je vhodný k účelu, pro který jej uživatel požaduje a s nímž
poskytovatel souhlasil, a
c) je poskytován s ujednaným příslušenstvím a pokyny k použití,
včetně návodu k instalaci, a s uživatelskou podporou.
(2) Poskytovatel odpovídá uživateli, že vedle ujednaných vlastností
a) je digitální obsah vhodný k účelu, k němuž se digitální obsah
tohoto druhu obvykle používá, i s ohledem na práva třetích osob, právní předpisy,
technické normy nebo kodexy chování daného odvětví, není-li technických norem,
b) digitální obsah rozsahem, jakostí a dalšími výkonnostními
parametry, včetně funkčnosti, kompatibility, přístupnosti, kontinuity a bezpečnosti,
odpovídá obvyklým vlastnostem digitálního obsahu téhož druhu, které může uživatel
rozumně očekávat, i s ohledem na veřejná prohlášení učiněná poskytovatelem nebo jinou
osobou v témže smluvním řetězci, zejména reklamou nebo označením,
c) je digitální obsah poskytován s příslušenstvím a pokyny k
použití, které může uživatel rozumně očekávat, a
d) digitální obsah odpovídá zkušební verzi nebo náhledu, které
poskytovatel zpřístupnil před uzavřením smlouvy.
(3) Poskytovatel není vázán veřejným prohlášením podle odstavce 2
písm. b), prokáže-li, že si ho nebyl vědom nebo že bylo v době uzavření smlouvy upraveno
alespoň srovnatelným způsobem, jakým bylo učiněno, anebo že na rozhodnutí o uzavření
smlouvy nemohlo mít vliv.
(4) Odstavec 2 se nepoužije v případě, že poskytovatel uživatele
před uzavřením smlouvy zvlášť upozornil, že se některá vlastnost digitálního obsahu
liší a uživatel s tím při uzavírání smlouvy výslovně souhlasil.
§ 2389j
Poskytovatel odpovídá uživateli také za vadu způsobenou nesprávným
propojením digitálního obsahu s digitálním prostředím uživatele, které bylo podle
smlouvy provedeno poskytovatelem nebo na jeho odpovědnost. To platí i v případě,
že propojení provedl uživatel a vada nastala v důsledku nedostatku v návodu poskytnutého
poskytovatelem.
§ 2389k
(1) Uživatel může vytknout vadu, která se u digitálního obsahu projeví
nebo vyskytne za trvání závazku. Jde-li o jednorázové plnění, může vytknout vadu,
která se na digitálním obsahu projeví v době dvou let od zpřístupnění.
(2) Soud právo z vady přizná i v případě, že nebyla oznámena bez
zbytečného odkladu poté, co ji mohl uživatel při dostatečné péči zjistit.
§ 2389l
(1) Má-li digitální obsah vadu, může uživatel požadovat její odstranění,
ledaže je to nemožné nebo nepřiměřeně nákladné; to se posoudí zejména s ohledem na
význam vady a hodnotu, kterou by digitální obsah měl bez vady.
(2) Poskytovatel odstraní vadu v přiměřené době po jejím vytknutí
tak, aby nezpůsobil uživateli značné obtíže, přičemž se zohlední povaha digitálního
obsahu a účel, pro který ho uživatel požadoval.
§ 2389m
(1) Uživatel může požadovat přiměřenou slevu nebo odstoupit od
smlouvy, pokud
a) poskytovatel vadu neodstranil podle § 2389l nebo je z prohlášení
poskytovatele nebo z okolností zjevné, že vada nebude odstraněna v přiměřené době
nebo bez značných obtíží pro uživatele,
b) se vada projeví i po odstranění, nebo
c) je vada podstatným porušením smlouvy.
(2) Přiměřená sleva se určí jako rozdíl mezi hodnotou digitálního
obsahu bez vady a vadného digitálního obsahu, který byl uživateli poskytnut. Má-li
být digitální obsah poskytován po určitou dobu, zohlední se doba, po kterou byl poskytován
vadně; uživateli náleží sleva i v případě, že odstoupí od smlouvy.
(3) Uživatel nemůže odstoupit od smlouvy, je-li vada digitálního
obsahu jen nevýznamná; má se za to, že vada není nevýznamná.
§ 2389n
(1) Odstoupí-li uživatel od smlouvy, poskytovatel se zdrží užívání
obsahu odlišného od osobních údajů uživatele, který byl vytvořen uživatelem při užívání
digitálního obsahu; to neplatí v případě, že
a) je obsah bez tohoto digitálního obsahu nepoužitelný,
b) se obsah vztahuje výlučně k činnosti uživatele při užívání
digitálního obsahu,
c) poskytovatel smísil obsah s jinými daty a může být oddělen
jen při vynaložení nepřiměřeného úsilí, nebo
d) byl vytvořen společně s jinými osobami, které mohou obsah
nadále užívat.
(2) S výjimkou případů podle odstavce 1 písm. a) až c) poskytovatel
zpřístupní uživateli na jeho žádost obsah odlišný od jeho osobních údajů, který uživatel
při užívání digitálního obsahu jeho prostřednictvím vytvořil nebo uchovával. Poskytovatel
tak učiní bezplatně, v přiměřené době a v běžně používaném strojově čitelném formátu.
(3) Odstoupí-li uživatel od smlouvy, poskytovatel může uživateli
zabránit v dalším užívání digitálního obsahu, a to zejména tím, že mu digitální obsah
nebo uživatelský účet znepřístupní.
§ 2389o
(1) Odstoupí-li uživatel od smlouvy a byl-li mu v souvislosti s poskytováním
digitálního obsahu odevzdán hmotný nosič, vydá jej poskytovateli na jeho žádost a
náklady bez zbytečného odkladu. Poskytovatel může o vydání hmotného nosiče požádat
do čtrnácti dnů od ukončení závazku.
(2) Odstoupí-li uživatel od smlouvy, zdrží se užívání digitálního
obsahu, včetně jeho poskytování třetí osobě.
§ 2389p
Peněžité částky, které má poskytovatel z důvodu vadného plnění vydat
uživateli, vrátí poskytovatel na vlastní náklady bez zbytečného odkladu, nejpozději
však do čtrnácti dnů ode dne, kdy uživatel uplatnil u poskytovatele příslušné právo
z vadného plnění. Použije přitom stejný způsob, jakým uživatel uhradil odměnu, ledaže
uživatel výslovně svolí jinak a nevzniknou mu tím žádné náklady.
§ 2389q
Změna digitálního obsahu
(1) Má-li být digitální obsah poskytován po určitou dobu a nejedná-li
se o změnu nezbytnou pro zachování digitálního obsahu bez vad, poskytovatel může
digitální obsah změnit,
a) je-li to ujednáno ve smlouvě spolu se spravedlivým důvodem
pro takovou změnu,
b) nevzniknou-li uživateli změnou dodatečné náklady a
c) oznámí-li uživateli změnu jasným a srozumitelným způsobem.
(2) Zhoršuje-li změna podle odstavce 1 přístup uživatele k digitálnímu
obsahu nebo jeho užívání nikoli jen nevýznamně, poskytovatel dále upozorní uživatele
v přiměřené době před provedením změny v textové podobě na povahu změny, čas jejího
provedení a na právo vypovědět závazek podle odstavce 3 nebo na možnost zachovat
digitální obsah beze změny podle odstavce 4.
(3) Uživatel může závazek bez postihu vypovědět, zhoršuje-li změna
jeho přístup k digitálnímu obsahu nebo jeho užívání nikoli jen nevýznamně, a to do
třiceti dnů ode dne, kdy byl o změně vyrozuměn nebo od okamžiku, kdy byl digitální
obsah změněn, podle toho, co nastane později. Vypoví-li uživatel závazek, použijí
se § 2389n až 2389p obdobně.
(4) Odstavec 3 se nepoužije, umožní-li poskytovatel uživateli odmítnout
změnu a ponechat si digitální obsah bez dodatečných nákladů v původní podobě, aniž
by to bylo na úkor jeho poskytování bez vad.
(5) Odstavce 1 až 4 se nepoužijí na digitální obsah, který je poskytován
společně se službou přístupu k internetu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2015/2120 nebo s interpersonální komunikační službou založenou na číslech.
§ 2389r
Ustanovení § 2174b se použije obdobně v případě vady digitálního
obsahu nebo prodlení s jeho zpřístupněním.
§ 2389s
(1) Nepřihlíží se k ujednání, že se práva uživatele omezují nebo
že zanikají, učiněnému předtím, než vytkl vadu digitálního obsahu nebo prodlení s
jeho zpřístupněním anebo než byl vyrozuměn o jeho změně podle § 2389q.
(2) Ustanovení § 2389d odst. 2 se nepoužije v případě, že poskytovatel
před uzavřením smlouvy zvlášť upozornil uživatele, že aktualizace poskytovány nebudou
a uživatel s tím při uzavírání smlouvy výslovně souhlasil.
Pododdíl 3
Společná ustanovení
§ 2389t
Ustanovení o poskytování digitálního obsahu se použijí obdobně i
na případy, kdy se poskytovatel zavazuje uživateli poskytovat službu, která uživateli
umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat,
sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této
služby anebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty (služba digitálního obsahu).
§ 2389u
(1) Ustanovení o poskytování digitálního obsahu se nepoužijí
na smlouvu, jejímž předmětem je
a) poskytování služby elektronických komunikací podle zákona
upravujícího elektronické komunikace, s výjimkou interpersonální komunikační služby
nezávislé na číslech,
b) poskytování zdravotní péče,
c) hra, sázka nebo los,
d) finanční služba,
e) poskytování počítačového programu s otevřeným zdrojovým kódem
na základě svobodné licence, za kterou uživatel neplatí cenu a pokud osobní údaje
poskytnuté uživatelem zpracovává poskytovatel výlučně za účelem zlepšení bezpečnosti,
kompatibility nebo interoperability tohoto počítačového programu,
f) poskytování digitálního obsahu, při němž je digitální obsah
učiněn dostupným široké veřejnosti jinak než přenosem signálu jakožto součást představení
nebo jiné akce, nebo
g) poskytování informací, které jsou předmětem ochrany práva
autorského, podle zákona upravujícího svobodný přístup k informacím.
(2) Obsahuje-li smlouva, na jejímž základě je digitální obsah poskytován,
také prvky smlouvy podle odstavce 1, použijí se ustanovení tohoto oddílu pouze na
tu část závazku, která se týká poskytování digitálního obsahu.
Oddíl 7
Zápůjčka
§ 2390
Základní ustanovení
Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil
podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
§ 2391
(1) Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla
dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu,
co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.
(2) Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla
zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.
§ 2392
(1) Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce
poskytnuté v cenných papírech.
(2) Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného
většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.
Oddíl 8
Úvěr
§ 2395
Základní ustanovení
Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na
jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
§ 2396
Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu
byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
§ 2397
Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve
smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
§ 2398
(1) Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost
v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující
bez zbytečného odkladu.
(2) Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující
omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti
s tímto účelem.
§ 2399
(1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté
době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
(2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou
dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
§ 2400
Mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý
účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat,
aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí
i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.
Díl 3
Pracovní poměr
§ 2401
(1) Pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele
z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem
o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem
obdobný závazek.
(2) Na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení
tohoto zákona o ochraně spotřebitele.
Díl 4
Závazky ze schovacích smluv
Oddíl 1
Úschova
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2402
Základní ustanovení
Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro
uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do
úschovy dalšímu schovateli.
§ 2403
(1) Schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak
pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda,
a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo.
(2) Požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím
ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže pro
nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat.
§ 2404
Není-li z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může
uschovatel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit.
§ 2405
Užije-li schovatel převzatou věc pro sebe, umožní-li jinému užití
věci nebo dá-li ji do úschovy jinému bez svolení uschovatele nebo bez nezbytné potřeby,
nahradí uschovateli veškerou škodu, a to i nahodilou. To neplatí, prokáže-li schovatel,
že by škoda postihla věc i jinak.
§ 2406
(1) Uschovatel nahradí schovateli nezbytné náklady, které na věc
při jejím opatrování vynaložil; náhrada jiných nákladů schovateli náleží, nebylo-li
jinak ujednáno, jako nepřikázanému jednateli.
(2) Úplata za úschovu náleží schovateli jen tehdy, bylo-li to ujednáno
nebo plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z předmětu činnosti
schovatele.
Pododdíl 2
Úschova cenného papíru
§ 2409
(1) Schovatel drží cenné papíry v úschově odděleně od vlastních cenných
papírů nebo cenných papírů jiných uschovatelů; to neplatí, jedná-li se o hromadnou
úschovu nebo bylo-li sjednáno s uschovatelem odlišně.
(2) Schovatel vede evidenci o cenném papíru uloženém do úschovy,
jejímž obsahem je též identifikace uschovatele a místo uložení cenného papíru.
§ 2410
Hromadná úschova
Při hromadné úschově se cenný papír uschová společně s cennými papíry
ostatních uschovatelů odděleně od cenných papírů schovatele. Cenné papíry v hromadné
úschově náleží všem uschovatelům společně, ale každý uschovatel může uplatňovat svá
práva vůči schovateli samostatně, zejména má právo na vrácení stejného cenného papíru,
jaký u schovatele uschoval.
§ 2411
(1) Podíl každého z uschovatelů se stanoví poměrem součtu jmenovitých
hodnot cenných papírů, které dal do úschovy, k součtu jmenovitých hodnot všech cenných
papírů v téže hromadné úschově; nemá-li cenný papír jmenovitou hodnotu, stanoví se
podíl uschovatele podle počtu kusů cenných papírů.
(2) Pro převod podílu se použijí obdobně ustanovení o spoluvlastnictví;
jiná ustanovení o spoluvlastnictví se na cenné papíry v hromadné úschově nepoužijí.
§ 2412
(1) Cenný papír převzatý do úschovy může schovatel předat do úschovy
jinému schovateli (druhotná úschova); jeho práva a povinnosti tím nejsou dotčena.
(2) Jde-li o hromadnou úschovu imobilizovaných cenných papírů, řídí
se její podmínky pravidly vedení samostatné evidence investičních nástrojů podle
zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu; ke vzniku druhotné úschovy se
nevyžaduje předání cenných papírů druhotnému schovateli.
Imobilizace cenných papírů
§ 2413
(1) Uschová-li cenné papíry do hromadné úschovy jejich emitent,
je cenný papír vydán dnem, kdy emitent předá listinu schovateli ve prospěch jejího
vlastníka jako prvého nabyvatele (imobilizovaný cenný papír). Předává-li se do úschovy
cenný papír na jméno, nebo cenný papír na řad, neuvádí se na cenném papíru při předání
do úschovy jméno vlastníka cenného papíru.
(2) Vlastník uschovaného cenného papíru má právo požadovat, aby
mu byl cenný papír vydán jen za podmínek stanovených v emisních podmínkách cenného
papíru. Schovatel před vydáním cenného papíru z úschovy doplní na cenném papíru na
jméno nebo na řad jméno jeho vlastníka.
(3) Schovatelem imobilizovaného cenného papíru může být pouze osoba
oprávněná vést samostatnou evidenci investičních nástrojů podle zákona upravujícího
podnikání na kapitálovém trhu; druhotným schovatelem může být pouze osoba oprávněná
vést evidenci navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů podle zákona
upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.
Oddíl 2
Skladování
§ 2415
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak,
aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné.
(2) Je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za
to, že strany uzavřely smlouvu o skladování.
§ 2416
Předá-li ukladatel věc skladovateli, skladovatel věc převezme a její
převzetí ukladateli v písemné formě potvrdí.
§ 2417
(1) Potvrzení o převzetí věci lze nahradit skladištním listem. Skladištní
list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat vydání skladované věci;
lze jej vydat na jméno, na řad, nebo na doručitele.
(2) Skladištní list obsahuje alespoň
a) jméno skladovatele a jeho bydliště nebo sídlo,
b) jméno ukladatele a jeho bydliště nebo sídlo,
c) označení, množství, váhu nebo objem uskladněných věcí,
d) formu skladištního listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad,
i označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán,
e) údaj o místě, kde je věc uskladněna, a
f) místo a den vydání skladištního listu a skladovatelův podpis.
(3) Neobsahuje-li skladištní list jméno osoby, na jejíž řad je vydán,
považuje se za vystavený na řad ukladatele.
§ 2418
Je-li třetí osoba oprávněna požadovat vydání skladované věci na základě
skladištního listu, potvrdí skladovateli na požádání převzetí věci na skladištním
listu. Platit skladné povinna není, ale není-li zaplaceno, skladovatel nemusí zboží
vydat, uplatní-li zadržovací právo ke zboží uloženému ve skladu.
§ 2419
Závazek zanikne, pokud věc nebude skladovateli předána k uskladnění
v ujednané době, jinak do šesti měsíců od uzavření smlouvy.
§ 2420
Skladovatel věc uloží odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením,
že se jedná o věci ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav skladované věci
a brát z ní vzorky.
§ 2422
(1) Trvá-li skladování déle než šest měsíců, platí se skladné pololetně
pozadu.
(2) Skladné za neukončené pololetí i skladné za kratší dobu skladování
se platí při vyzvednutí skladované věci.
(3) I po zániku závazku ze smlouvy má skladovatel právo na skladné
za dobu, po kterou byla věc u něho uložena proto, že ji ukladatel včas nevyzvedl.
§ 2423
Skladné kryje všechny náklady spojené se skladováním kromě nákladů
na pojištění. Na náhradu nákladů na pojištění má skladovatel právo, byl-li povinen
dát věc pojistit.
§ 2424
(1) Je-li skladování ujednáno na dobu neurčitou, může skladovatel požadovat
vydání věci kdykoli s tím, že zaplatí skladné za skutečnou dobu skladování. Vyzvednutím
věci skladování zaniká.
(2) Skladovatel může skladování ujednané na neurčitou dobu vypovědět;
výpovědní doba činí jeden měsíc a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po
doručení výpovědi.
§ 2425
I když je skladování ujednáno na dobu určitou, může ukladatel věc vyzvednout
ještě před uplynutím ujednané doby, musí však předtím zaplatit skladné připadající
na celou ujednanou dobu. Před uplynutím ujednané doby může ukladatel požádat znovu
o převzetí věci k uskladnění do konce této doby, nahradí-li skladovateli náklady
s tím spojené.
§ 2426
(1) Skladovatel nahradí ukladateli škodu vzniklou od převzetí věci
do jejího vydání, neprokáže-li, že ji nemohl odvrátit.
(2) Skladovatel nehradí škodu způsobenou ukladatelem nebo vlastníkem
věci, anebo vadou nebo přirozenou povahou uložené věci. Škodu způsobenou vadou obalu
skladovatel nahradí, mohl-li vadu při vynaložení odborné péče poznat a upozornil-li
na ni v potvrzení podle § 2416.
(3) Vznikla-li škoda z příčiny uvedené v odstavci 2, vynaloží skladovatel
odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší.
§ 2427
Skladovatel může skladování vypovědět bez výpovědní doby,
a) zatajil-li ukladatel nebezpečnou povahu věci a hrozí-li z ní
skladovateli značná škoda,
b) dluží-li ukladatel skladné za dobu nejméně tři měsíce, nebo
c) hrozí-li vznik podstatné škody na uložené věci, kterou skladovatel
nemůže odvrátit.
§ 2428
Svépomocný prodej
Nevyzvedne-li ukladatel věc po skončení doby, po kterou je skladovatel
povinen věc skladovat, může skladovatel určit ukladateli přiměřenou lhůtu k vyzvednutí
věci. Upozorní-li ho přitom, že jinak věc prodá, může skladovatel věc po marném uplynutí
lhůty prodat na účet ukladatele vhodným způsobem; výtěžek ukladateli vydá bez zbytečného
odkladu, může si však odečíst skladné a účelně vynaložené náklady spojené s prodejem.
Díl 5
Závazky ze smluv příkazního typu
Oddíl 1
Příkaz
§ 2431
Obstarává-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost,
byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu
výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu
tím způsobenou.
§ 2432
(1) Příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností;
použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti,
jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník
může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet
jeho souhlas.
(2) Příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti.
§ 2433
Obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho
na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá.
§ 2434
Příkazník provede příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému,
odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil
náhradníka, nebo byl-li tento nezbytně nutný, nahradí škodu, kterou způsobil chybnou
volbou náhradníka.
§ 2435
Příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu
a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží
příkazci vyúčtování.
§ 2436
Příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů
a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, byť se výsledek nedostavil.
§ 2437
(1) Příkazce nahradí příkazníkovi i tu škodu, která mu vznikla v souvislosti
s plněním příkazu.
(2) Zavázal-li se příkazník provést příkaz bezplatně, nahradí mu příkazce
škodu, kterou příkazník utrpěl při plnění příkazu náhodou. Příkazníkovi však nenáleží
více, než by mu bylo náleželo jako obvyklá odměna, která byla ujednána.
§ 2438
(1) Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li
obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.
(2) Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl
nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že
splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.
§ 2439
Vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně
jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Není-li plná moc ve smlouvě
obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka;
to platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti
ví.
§ 2440
(1) Příkazník může příkaz vypovědět nejdříve ke konci měsíce následujícího
po měsíci, v němž byla výpověď doručena.
(2) Vypoví-li příkazník příkaz před obstaráním záležitosti, kterou
byl zvlášť pověřen, nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření, nahradí
škodu z toho vzešlou podle obecných ustanovení.
§ 2441
Závazek z příkazu zaniká smrtí příkazce i smrtí příkazníka. To platí
i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce.
§ 2442
Při zániku příkazu odvoláním, výpovědí, anebo smrtí zařídí příkazník
vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou
vůli.
Oddíl 2
Zprostředkování
§ 2445
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci
zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit
zprostředkovateli provizi.
(2) Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat
druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že
za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.
§ 2446
(1) Zprostředkovatel sdělí zájemci bez zbytečného odkladu vše, co má
význam pro jeho rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy.
(2) Zájemce sdělí zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný význam
pro uzavření této smlouvy.
§ 2447
(1) Provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li
tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky.
(2) Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost
uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním
příležitosti.
§ 2448
Bylo-li ujednáno, že zprostředkovateli vznikne právo na provizi, až
třetí osoba splní povinnost ze zprostředkované smlouvy, zaplatí zájemce provizi i
tehdy, oddálilo-li se, či zmařilo-li se splnění této povinnosti z důvodů, za něž
zájemce odpovídá. Má-li být výše provize určena podle rozsahu plnění třetí osoby,
započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce.
§ 2449
Zprostředkovatel má právo na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním,
pokud nebyla ujednána provize. Byla-li provize ujednána, má se za to, že provize
zahrnuje i tyto náklady.
§ 2450
Zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li
v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy.
§ 2451
Zprostředkovatel pro zájemce uschová doklady nabyté v souvislosti se
zprostředkovatelskou činností po dobu, po kterou mohou být významné pro ochranu zájmů
zájemce.
§ 2452
Zprostředkovatel nesmí navrhnout zájemci uzavření smlouvy s osobou,
o které má důvodnou pochybnost, zda povinnosti ze zprostředkované smlouvy řádně a
včas splní, nebo o které vzhledem k okolnostem takovou pochybnost mít měl. Požádá-li
o to zájemce, sdělí mu zprostředkovatel údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti
osoby, s níž mu uzavření smlouvy navrhuje.
Oddíl 3
Komise
§ 2455
Základní ustanovení
Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta
na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit
mu odměnu.
§ 2456
Z právního jednání učiněného komisionářem vůči třetí osobě nevznikají
práva ani povinnosti komitentovi, nýbrž komisionáři samotnému.
§ 2457
Od pokynů komitenta se může komisionář odchýlit, je-li to v zájmu komitenta
a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas; jinak komitent nemusí uznat jednání za
provedené na svůj účet, odmítne-li účinky jednání pro sebe bez zbytečného odkladu
poté, co se o obsahu jednání dozvěděl.
§ 2458
Obstará-li komisionář záležitost komitenta za výhodnějších podmínek,
než jaké mu komitent určil, náleží prospěch jen komitentovi.
§ 2459
(1) Prodal-li komisionář věc za nižší cenu, než jakou určil komitent,
nahradí mu rozdíl v ceně. To neplatí, prokáže-li, že prodej za určenou cenu nemohl
být proveden a že prodejem věci odvrátil škodu komitentovi hrozící.
(2) Koupil-li komisionář věc za vyšší cenu, než jakou určil komitent,
může komitent odmítnout koupi, jako by se nebyla stala na jeho účet, pokud se mu
komisionář zároveň s podáním zprávy o koupi nezavázal zaplatit rozdíl v ceně. Neodmítne-li
komitent koupi bez zbytečného odkladu po obdržení zprávy o koupi, platí, že ji schválil.
§ 2460
(1) Komisionář chrání komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o každé
okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu.
(2) Komisionář zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání
záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti s
obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal.
§ 2461
Neuvede-li komisionář ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na
účet komitenta uzavřel smlouvu, může komitent uplatnit svá práva proti samotnému
komisionáři jako zavázanému z této smlouvy.
§ 2462
Nemůže-li komisionář povinnost ze smlouvy splnit sám, použije ke splnění
smlouvy jinou osobu.
§ 2463
Porušil-li komisionář příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měla být
smlouva uzavřena, ručí za splnění povinnosti osobou, se kterou smlouvu uzavřel.
§ 2464
(1) Věc svěřená komisionáři k prodeji zůstává ve vlastnictví komitenta,
dokud vlastnické právo nenabude třetí osoba.
(2) Na pohledávku ze smlouvy, kterou komisionář pro komitenta uzavřel,
se v poměru komitenta ke komisionáři nebo jeho věřiteli hledí jako na komitentovu
pohledávku.
§ 2465
(1) Po dobu, kdy má komisionář u sebe věci převzaté od komitenta nebo
pro komitenta, má povinnosti jako skladovatel. Hrozí-li na věci škoda nebo opomene-li
komitent s věcí naložit, ač byl k tomu povinen, může komisionář věc prodat podle
§ 2428.
(2) Komisionář má k věci, dokud se u něho nachází nebo dokud s ní může
jinak nakládat, zadržovací právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy.
§ 2466
Neplní-li třetí osoba povinnost ze smlouvy, kterou s ní komisionář
uzavřel, vymůže komisionář na účet komitenta splnění této povinnosti. Právo, které
tomu odpovídá, může komisionář komitentovi postoupit, pokud s tím komitent souhlasí.
§ 2467
Komitent může požadovat na třetí osobě plnění, které pro něho komisionář
opatřil, není-li komisionář z příčin na své straně s to sám zařídit, aby třetí osoba
komitentovi plnila.
§ 2468
Nebyla-li výše odměny ujednána, náleží komisionáři odměna přiměřená
vykonané činnosti a dosaženému výsledku.
Oddíl 4
Zasílatelství
§ 2471
Základní ustanovení
(1) Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat
mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého
místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce
se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.
(2) Je-li ujednáno, že zasílatel obstará pro příkazce od příjemce zásilky
přijetí peněžních prostředků nebo že uskuteční jiný inkasní úkon dříve, než příjemci
vydá zásilku nebo doklad umožňující se zásilkou nakládat, použijí se přiměřeně i
ustanovení o dokumentárním inkasu.
§ 2472
Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má zasílatel právo žádat,
aby mu příkazce doručil příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz).
§ 2474
Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do
začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat.
§ 2475
Způsob a podmínky přepravy zasílatel ujedná s vynaložením potřebné
péče tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce, které zasílatel zná. Povinnost
pojistit zásilku má zasílatel, jen bylo-li to ujednáno.
§ 2476
Neposkytne-li příkazce zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a
o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, nahradí škodu, která
zasílateli vznikne porušením této povinnosti.
§ 2477
(1) Zasílatel podá příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo
na ní již vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak nahradí příkazci škodu způsobenou
tím, že příkazce takto nezpravil.
(2) Hrozí-li podstatná škoda na zásilce bezprostředně a není-li čas
vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s nimi, má zasílatel právo zásilku
prodat podle § 2126 a 2127.
§ 2478
Vznikne-li na převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel
ji nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit.
§ 2479
Věděl-li příjemce zásilky o pohledávce zasílatele ze zasílatelské smlouvy
vůči příkazci, anebo musel-li o ní vědět, stává se přijetím zásilky ručitelem za
tuto pohledávku.
§ 2480
Nebyla-li výše odměny ujednána, náleží zasílateli přiměřená odměna,
jaká se v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle poskytuje.
Zasílateli kromě toho náleží i náhrada nákladů účelně vynaložených při plnění smlouvy.
§ 2481
(1) Zasílatel má k zásilce, dokud je zásilka u něho nebo dokud má listiny,
které ho opravňují se zásilkou nakládat, zástavní právo k zajištění dluhů příkazce
vyplývajících ze smlouvy. To platí i v případě, že zásilka nebo listiny jsou u někoho,
kdo je má u sebe zasílatelovým jménem.
(2) Mezizasílatel uplatní na žádost dřívějších zasílatelů všechna práva,
která jim přísluší z jejich zástavního práva, a má právo i povinnost jejich práva
uspokojit. Uspokojí-li je, přecházejí na něho spolu se zástavním právem, které je
zajišťuje.
Oddíl 5
Obchodní zastoupení
Základní ustanovení
§ 2483
(1) Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý
podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání
určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a
na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.
(2) Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.
§ 2485
Rozhodné území
Není-li ujednáno, kde má obchodní zástupce vyvíjet činnost, platí za
ujednané území Česká republika; je-li obchodním zástupcem zahraniční osoba, platí
za ujednané území stát, kde má obchodní zástupce sídlo v době uzavření smlouvy.
§ 2486
Obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody,
cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání
se na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o příkazu.
§ 2487
Výhradní obchodní zastoupení
(1) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, nemá zastoupený
právo na rozhodném území nebo pro určený okruh osob využívat jiného obchodního zástupce;
obchodní zástupce nemá ve stejném rozsahu právo vykonávat obchodní zastoupení pro
jiné osoby, ani uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby.
(2) Zastoupený má právo uzavírat obchody, na které se vztahuje výhradní
obchodní zastoupení, i bez součinnosti obchodního zástupce. V takovém případě však
obchodnímu zástupci vzniká právo na provizi, jako by tyto obchody byly uzavřeny s
jeho součinností.
§ 2488
Nevýhradní obchodní zastoupení
Nevyplývá-li ze smlouvy, že je obchodní zastoupení výhradní, může zastoupený
pověřit i jinou osobu stejným obchodním zastoupením, jaké ujednal s obchodním zástupcem,
a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému,
i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení,
i na vlastní účet nebo účet jiné osoby.
Povinnosti obchodního zástupce
§ 2489
(1) Obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá
zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného
a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností
a které s tímto plněním souvisí.
(2) Obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech
dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho
rozhodování souvisící s uzavíráním obchodů.
§ 2490
Je-li ujednáno právo obchodního zástupce uzavírat obchody jménem
zastoupeného, lze takové obchody uzavřít jen za obchodních podmínek určených zastoupeným,
neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem.
§ 2491
(1) Bylo-li by to v rozporu se zájmy zastoupeného, nesmí obchodní
zástupce sdělit třetí osobě údaje, které od zastoupeného získal, ani tyto údaje využít
pro sebe nebo pro jiné osoby, ledaže s tím zastoupený souhlasí. Totéž platí o údajích,
které se obchodní zástupce nedozvěděl přímo od zastoupeného, ale při plnění svých
povinností podle smlouvy, a jejichž použití by zastoupenému mohlo přivodit újmu.
(2) Povinnost obchodního zástupce podle odstavce 1 trvá i po zániku
obchodního zastoupení.
§ 2492
Obchodní zástupce ručí, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu,
který zastoupenému navrhl k uzavření, nebo který jménem zastoupeného sám uzavřel,
jen zavázal-li se k tomu v písemné formě a byla-li za převzetí ručení ujednána zvláštní
úplata.
Povinnosti zastoupeného
§ 2496
(1) Zastoupený poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci
vztahující se k předmětu obchodů.
(2) Zastoupený předá obchodnímu zástupci všechny podklady a věci
potřebné pro plnění jeho povinností. Předané podklady a věci zůstávají ve vlastnictví
zastoupeného; obchodní zástupce je po ukončení obchodního zastoupení zastoupenému
vrátí, ledaže byly vzhledem k své povaze při obchodním zastoupení spotřebovány.
Provize
§ 2499
(1) Nebyla-li výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na
provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zboží
nebo služeb, které jsou předmětem obchodů; nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní
zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného
jednání.
(2) Je-li základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných
třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně zastoupeného.
(3) Každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených
obchodů, se považuje za složku provize.
§ 2500
Má se za to, že provize obchodního zástupce zahrnuje i náklady spojené
s obchodním zastoupením. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady obchodnímu
zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud
mu vznikne i právo na provizi.
§ 2501
(1) Obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při
obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li
obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto
obchodu získal před účinností smlouvy.
(2) Při výhradním obchodním zastoupení má obchodní zástupce právo
na provizi i za obchod uskutečněný se třetí osobou z území nebo z okruhu osob, na
které se výhradní obchodní zastoupení nevztahuje.
(3) Zaniklo-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na
provizi, byl-li obchod uskutečněn především v důsledku jeho činnosti v přiměřené
době po zániku obchodního zastoupení, anebo učinila-li třetí osoba za podmínek stanovených
v odstavci 1 nebo 2 vůči obchodnímu zástupci nebo zastoupenému objednávku před zánikem
obchodního zastoupení.
§ 2502
Právo na provizi podle § 2501 odst. 1 a 2 obchodnímu zástupci nevzniká,
má-li právo na provizi podle § 2501 odst. 3 předchozí obchodní zástupce, ledaže je
vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba obchodní zástupce.
§ 2503
Bylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen
příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo
na provizi již obstaráním této příležitosti.
§ 2504
(1) Nebylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného
jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci
právo na provizi v okamžiku, kdy zastoupený splnil povinnost nebo byl povinen splnit
závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, anebo kdy třetí osoba splnila
závazek z takové smlouvy.
(2) Právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba
splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji
část. Má-li však třetí osoba splnit své povinnosti až po uplynutí doby přesahující
šest měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci právo na odměnu uzavřením
obchodu.
§ 2505
Provize je splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po
skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo.
§ 2506
(1) Zastoupený předá obchodnímu zástupci výkaz o dlužné provizi nejpozději
poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém se provize stala
splatnou. Ve výkazu uvede hlavní údaje rozhodné pro vypočtení provize.
(2) Obchodní zástupce má právo, aby mu zastoupený zpřístupnil veškeré
údaje, nejméně však údaje z účetních či obdobných záznamů, které má a které jsou
potřebné k ověření výše provize.
§ 2509
Trvání obchodního zastoupení
(1) Není-li ujednáno, na jakou dobu se obchodní zastoupení zřizuje,
a neplyne-li to ani z účelu smlouvy, platí, že obchodní zastoupení bylo ujednáno
na dobu neurčitou.
(2) Bylo-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu určitou a řídí-li
se strany smlouvou i po uplynutí ujednané doby, hledí se na obchodní zastoupení,
jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou.
Výpověď obchodního zastoupení
§ 2510
(1) Je-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu neurčitou, lze je
vypovědět. Výpovědní doba je pro první rok trvání obchodního zastoupení jeden měsíc,
pro druhý rok dva měsíce a pro třetí rok a další roky tři měsíce; k ujednání kratší
výpovědní doby se nepřihlíží. Ujednají-li strany delší výpovědní dobu, nesmí být
doba, kterou je vázán zastoupený, kratší než doba, kterou musí dodržet obchodní zástupce.
(2) Výpovědní doba končí posledním dnem kalendářního měsíce.
§ 2511
Ustanovení § 2510 se použije na obchodní zastoupení, na které se
podle § 2509 hledí, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou, přičemž výpovědní doba
bude počítána s přihlédnutím k době trvání obchodního zastoupení předcházejícího
jeho přeměně na dobu neurčitou.
§ 2512
(1) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, má každá strana
právo obchodní zastoupení vypovědět, nedosáhl-li objem obchodů v posledních dvanácti
měsících objemu určeného ve smlouvě; nebyl-li objem obchodů ujednán, rozhoduje objem
přiměřený odbytovým možnostem.
(2) Ustanovení § 2510 a 2511 se použijí obdobně.
§ 2513
(1) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a používá-li zastoupený
jiného obchodního zástupce, může dotčený obchodní zástupce vypovědět obchodní zastoupení
bez výpovědní doby.
(2) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a vykonává-li obchodní
zástupce stejnou činnost, ke které je zavázán vůči zastoupenému, i pro jiné osoby,
může zastoupený vypovědět obchodní zastoupení i bez výpovědní doby.
Zvláštní odměna
§ 2514
(1) Zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo
na zvláštní odměnu, pokud
a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul
obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody
a
b) placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti
případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou
obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky;
tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.
(2) Jsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, není právo na zvláštní
odměnu dotčeno ani zaniklo-li obchodní zastoupení smrtí obchodního zástupce.
§ 2515
Výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního
průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Trvalo-li
obchodní zastoupení méně než pět let, vypočte se výše zvláštní odměny z průměru odměn
za celou dobu jeho trvání; pokud trvalo méně než rok, nesmí překročit úhrn provizí
za celou dobu jeho trvání.
§ 2516
Právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku
od ukončení obchodního zastoupení.
§ 2517
Právo na zvláštní odměnu nevznikne,
a) ukončil-li zastoupený obchodní zastoupení pro takové porušení
povinnosti obchodním zástupcem, které by ho opravňovalo k odstoupení od smlouvy,
b) ukončil-li obchodní zastoupení obchodní zástupce, ledaže k
ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného, anebo z důvodu věku,
invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně
požadovat, aby ve své činnosti pokračoval, nebo
c) převedl-li obchodní zástupce práva a povinnosti z obchodního
zastoupení podle dohody se zastoupeným na třetí osobu.
§ 2518
Konkurenční doložka
(1) Strany si mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku obchodního
zastoupení nesmí na určeném území nebo vůči určenému okruhu osob na tomto území vykonávat
na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání
zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného.
Konkurenční doložka, která tomu odporuje nebo která je ujednána na dobu delší než
dva roky od zániku zastoupení, je neplatná.
(2) Omezuje-li konkurenční doložka obchodního zástupce více, než vyžaduje
potřebná míra ochrany zastoupeného, může soud konkurenční doložku omezit.
§ 2519
Zakázaná ujednání
(1) Zakázána jsou ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496 odst.
1, § 2497 nebo 2498.
(2) K ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505, 2506,
2507, 2514, 2515, 2516 nebo 2517 v neprospěch obchodního zástupce, se nepřihlíží.
§ 2520
(1) Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí, je-li ujednáno,
že zástupce není za svou činnost odměňován.
(2) Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí na závazky osob
působících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze
podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona.
Díl 6
Zájezd
Základní ustanovení
§ 2521
(1) Smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka
zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.
(2) Zájezdem je soubor služeb cestovního ruchu podle zákona upravujícího
některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.
§ 2522
Obstarává-li se zájezd na základě několika smluv, použijí se ustanovení
tohoto dílu na všechny smlouvy.
§ 2523
(1) Za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo
skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby. Za pořadatele
se považuje také podnikatel, který předává údaje o zákazníkovi dalšímu podnikateli
podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v
oblasti cestovního ruchu.
(2) Kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu,
se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob
představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost.
§ 2524
(1) Pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu sdělí zákazníkovi
jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem před tím, než učiní závaznou objednávku,
nebo před uzavřením smlouvy údaje uvedené v zákoně upravujícím některé podmínky podnikání
a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.
(2) Údaje o obsahu závazku podle § 2527 a § 2528 odst. 1 písm. b) až
d) a f), které pořadatel nebo zprostředkovatel zájezdu sdělil zákazníkovi podle odstavce
1, se stávají obsahem smlouvy; mohou být změněny jen výslovnou dohodou smluvních
stran. Pořadatel nebo zprostředkovatel zájezdu sdělí zákazníkovi veškeré změny těchto
údajů jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem před uzavřením smlouvy.
(3) Pokud pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu nesdělil
zákazníkovi celkovou cenu zájezdu včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých
plnění a veškerých případných dalších nákladů, není zákazník povinen tyto daně, poplatky,
jiná obdobná peněžitá plnění a další náklady uhradit. To platí i v případě, že nelze
tyto daně, poplatky, jiná obdobná peněžitá plnění a další náklady přiměřeným způsobem
vyčíslit před uzavřením smlouvy, a v případě, že pořadatel nebo zprostředkovatel
prodeje zájezdu nesdělil zákazníkovi druh dalších nákladů, jež mu mohou ještě vzniknout.
Potvrzení o zájezdu
§ 2525
(1) Pořadatel vydá zákazníkovi při uzavření smlouvy či bezprostředně
po jejím uzavření doklad o smlouvě (potvrzení o zájezdu) v textové podobě.
(2) Je-li smlouva vyhotovena v písemné formě, nahradí její stejnopis
potvrzení o zájezdu, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro potvrzení o zájezdu.
(3) Je-li smlouva uzavřena za současné fyzické přítomnosti smluvních
stran, může zákazník požadovat její vyhotovení na listině.
(4) Obsahují-li smlouva i potvrzení o zájezdu údaje, které se liší,
může se zákazník dovolat toho, co je pro něho výhodnější.
(5) U smluv uzavřených mimo obchodní prostory podle § 1828 musí být
smlouva nebo potvrzení o zájezdu poskytnuto zákazníkovi na listině; v jiné textové
podobě jen, pokud s tím zákazník souhlasí.
§ 2526
Spolu s potvrzením o zájezdu vydá pořadatel zákazníkovi doklad o sjednaném
pojištění pro případ úpadku vystavený pojistitelem nebo doklad o bankovní záruce
pro případ úpadku vystavený bankou nebo zahraniční bankou.
§ 2527
Hlavní náležitosti potvrzení o zájezdu
Pořadatel v potvrzení o zájezdu uvede
a) místo určení cesty nebo pobytu, trasu a délku pobytu včetně
termínů a, je-li součástí ubytování, i počet nocí,
b) ujednané dopravní prostředky, jejich vlastnosti a kategorie,
místa, data a časy odjezdu a příjezdu, trvání a místa zastávek a dopravní spojení;
není-li přesný čas ještě stanoven, sdělí pořadatel a tam, kde je to významné, zprostředkovatel
prodeje zájezdu zákazníkovi přibližný čas odjezdu a příjezdu,
c) umístění, hlavní znaky a případnou turistickou kategorii, do
níž je podle pravidel státu místa určení cesty nebo pobytu ubytování zařazeno,
d) ujednané stravování,
e) návštěvy, výlety nebo jiné služby zahrnuté v celkové ceně zájezdu,
f) údaj, zda některá ze služeb cestovního ruchu bude zákazníkovi
poskytována v rámci skupiny a, je-li tomu tak a je-li to možné, o přibližné velikosti
skupiny, pokud to není zřejmé ze souvislostí,
g) jazyk, v němž se služby cestovního ruchu poskytují, závisí-li
využití těchto služeb zákazníkem na ústní komunikaci, a
h) údaj, zda jsou cesta nebo pobyt obecně vhodné pro osoby s omezenou
schopností pohybu, a na žádost zákazníka údaj o vhodnosti cesty nebo pobytu s ohledem
na potřeby zákazníka.
§ 2528
Další náležitosti potvrzení o zájezdu
(1) Pořadatel v potvrzení o zájezdu dále uvede
a) obchodní firmu a adresu sídla nebo adresu bydliště pořadatele,
popřípadě i adresu nebo bydliště zprostředkovatele prodeje zájezdu, jejich telefonní
čísla a elektronické adresy,
b) celkovou cenu zájezdu včetně daní, poplatků nebo jiných obdobných
peněžitých plnění a veškerých případných dalších nákladů nebo, nelze-li tyto náklady
přiměřeným způsobem vyčíslit před uzavřením smlouvy, uvede druh dalších nákladů,
jež mohou zákazníkovi ještě vzniknout,
c) způsob platby včetně částky nebo procenta z ceny, jež mají být
zaplaceny jako záloha, a časový rozvrh pro zaplacení zbývající části ceny, nebo peněžité
jistoty, které musí zákazník uhradit nebo poskytnout,
d) nejnižší počet osob nutný k uskutečnění zájezdu a lhůtu, během
níž může pořadatel odstoupit od smlouvy podle § 2536 odst. 1 písm. a),
e) obecné údaje o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných
lhůt pro vyřízení víz a údaje o zdravotních požadavcích státu určení,
f) údaj, že zákazník může odstoupit od smlouvy kdykoli před zahájením
zájezdu proti zaplacení přiměřeného odstupného za předčasné ukončení závazku ze smlouvy,
případně odstupného stanoveného pořadatelem v souladu se zákonem upravujícím některé
podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu,
g) údaj o pojištění pro případ krytí nákladů spojených s ukončením
závazku ze smlouvy zákazníkem nebo nákladů na pomoc zahrnujících repatriaci v případě
úrazu, nemoci nebo smrti,
h) zvláštní požadavky zákazníka, které pořadatel přijal,
i) název a kontaktní údaje subjektu, který má poskytnout ochranu
pro případ úpadku, včetně jeho adresy, a je-li to důležité, název příslušného orgánu
určeného daným členským státem pro tento účel a jeho kontaktní údaje,
j) jméno, adresu, telefonní číslo, elektronickou adresu a případně
faxové číslo místního zástupce pořadatele, kontaktního místa nebo jiné služby, které
zákazníkovi umožní urychleně pořadatele kontaktovat a účinně s ním komunikovat, požádat
o pomoc, ocitne-li se zákazník v nesnázích, nebo vytknout vadu zájezdu,
k) údaj, že zákazník musí v souladu s § 2537 odst. 2 vytknout vadu
zájezdu,
l) údaje umožňující spojit se s nezletilým nebo s osobou, která
za nezletilého odpovídá v místě jeho pobytu, cestuje-li nezletilý bez doprovodu osoby,
která o něj pečuje, a zahrnuje-li zájezd ubytování,
m) údaje o dostupných vnitřních postupech vyřizování stížností
a o způsobech alternativního řešení sporů podle jiného právního předpisu,
n) údaj o právu zákazníka postoupit smlouvu v souladu s § 2532,
o) lhůtu, ve které zákazník může oznámit, že se zájezdu místo něho
zúčastní jiná osoba, a
p) případné další podmínky, které musí účastník zájezdu splňovat,
jsou-li pro určení podmínek důvody.
(2) V potvrzení o zájezdu pořadatel rovněž sdělí, že odpovídá za řádné
poskytnutí všech sjednaných služeb cestovního ruchu a že má povinnost poskytnout
zákazníkovi pomoc v nesnázích.
§ 2529
(1) Pořadatel doručí zákazníkovi vhodným způsobem nejpozději sedm dnů
před zahájením zájezdu další podrobné a pro zákazníka důležité údaje o všech skutečnostech,
které zná, nejsou-li již obsaženy ve smlouvě nebo v potvrzení o zájezdu, anebo v
katalogu, který zákazníkovi předal.
(2) Pořadatel sdělí v rámci údajů podle odstavce 1 zejména údaje o
plánovaných časech odjezdu, popřípadě o lhůtách pro odbavení, plánovaných časech
zastávek, dopravním spojení a příjezdu.
(3) Spolu s poskytnutím údajů podle odstavce 2 předá pořadatel zákazníkovi
v téže lhůtě nezbytné stvrzenky, poukázky a přepravní doklady, zejména letenku, poukaz
k ubytování nebo stravování, doklad nutný pro poskytnutí fakultativních výletů nebo
jiný doklad, jehož je pro uskutečnění zájezdu třeba.
(4) Je-li smlouva uzavřena v době kratší než sedm dnů před zahájením
zájezdu, splní pořadatel povinnosti podle odstavců 1 a 3 již při uzavření smlouvy.
Změna ceny zájezdu
§ 2530
nadpis vypuštěn
(1) Pořadatel může zvýšit cenu zájezdu z důvodů stanovených v odstavci
2, pokud
a) je to výslovně ujednáno,
b) zákazník má právo na snížení ceny zájezdu z důvodu snížení nákladů
uvedených v odstavci 2, ke kterému dojde v době mezi uzavřením smlouvy a zahájením
zájezdu, a
c) je ujednán způsob výpočtu cenových úprav.
(2) Cenu zájezdu může pořadatel zvýšit, zvýší-li se
a) cena za dopravu vyplývající ze zvýšení cen pohonných hmot nebo
jiných zdrojů energie,
b) daně, jakákoli dodatečná obdobná peněžitá plnění nebo úplaty
z cestovních služeb poskytovaných podle smlouvy třetími stranami, které se přímo
nepodílejí na poskytnutí zájezdu, včetně plateb spojených s dopravou, nebo
c) směnný kurs české koruny použitý pro stanovení ceny zájezdu.
§ 2530a
(1) Pořadatel doručí oznámení o zvýšení ceny podle § 2530 odst. 2 v
textové podobě zákazníkovi nejpozději dvacátý den před zahájením zájezdu. Oznámení
musí být jasné a srozumitelné a musí obsahovat zdůvodnění zvýšení ceny a výpočet
tohoto zvýšení. Doručí-li pořadatel oznámení o zvýšení ceny zákazníkovi později než
dvacátý den před zahájením zájezdu, nemá zvýšení ceny právní účinky.
(2) V případě snížení ceny zájezdu podle § 2530 odst. 1 má pořadatel
právo na odečtení skutečných administrativních nákladů od částky, jež má být zákazníkovi
vrácena. Na žádost zákazníka je pořadatel povinen tyto skutečné administrativní náklady
doložit.
(1) Pořadatel může změnit závazek ze smlouvy,
a) vyhradil-li si toto právo ve smlouvě,
b) jde-li o nevýznamnou změnu a
c) oznámí-li zákazníkovi v textové podobě jasným a srozumitelným způsobem
údaje o změně.
(2) Navrhne-li pořadatel v souladu s § 2530 zvýšení ceny zájezdu o více
než osm procent, může zákazník návrh přijmout nebo může odstoupit od smlouvy ve lhůtě
podle smlouvy, aniž by musel hradit odstupné za předčasné ukončení závazku. Lhůta
pro odstoupení nesmí být kratší než pět dnů a musí skončit před zahájením zájezdu.
Neodstoupí-li zákazník od smlouvy v určené lhůtě, platí, že se změnou ceny zájezdu
souhlasí. Obdobně se postupuje i v případě, že vnější okolnosti nutí pořadatele podstatně
změnit některou z hlavních náležitostí zájezdu uvedených v § 2527 nebo nemůže-li
pořadatel splnit zvláštní požadavky zákazníka, které přijal podle § 2528 odst. 1
písm. h).
(3) Pořadatel oznámí zákazníkovi společně s předložením návrhu na změnu
závazku podle odstavce 2 jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem a bez zbytečného
odkladu informace zaznamenané v textové podobě, a to
a) dopad navrhovaných změn na cenu zájezdu,
b) lhůtu, v níž může zákazník odstoupit od smlouvy,
c) důsledky pro zákazníka, neodstoupí-li včas od smlouvy, a
d) údaje o případném náhradním zájezdu a jeho ceně.
(4) Jestliže se v důsledku změny závazku ze smlouvy v souladu s odstavcem
2 sníží jakost nebo náklady zájezdu, má zákazník právo na přiměřenou slevu.
§ 2532
Postoupení smlouvy
(1) Splňuje-li třetí osoba podmínky účasti na zájezdu, může jí zákazník
smlouvu postoupit.
(2) Změna v osobě zákazníka je vůči pořadateli účinná, doručí-li mu postupitel
o tom včas oznámení v textové podobě spolu s prohlášením postupníka, že s uzavřenou
smlouvou souhlasí a že splní podmínky účasti na zájezdu. Oznámení je včasné, je-li
doručeno alespoň sedm dnů před zahájením zájezdu; kratší lhůtu lze ujednat, je-li
smlouva uzavřena v době kratší než sedm dnů před zahájením zájezdu.
(3) Pořadatel nebo zprostředkovatel prodeje zájezdu
a) sdělí postupiteli skutečné náklady spojené s postoupením smlouvy;
tyto náklady nesmějí být nepřiměřené a nesmějí překročit náklady skutečně vynaložené
na postoupení smlouvy, a
b) doloží postupiteli náklady uvedené pod písmenem a).
(4) Postupitel a postupník jsou zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení
doplatku ceny zájezdu a k úhradě jakýchkoli dodatečných nákladů, které pořadateli
v souvislosti se změnou v osobě zákazníka vzniknou.
Odstoupení od smlouvy
§ 2533
(1) Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy,
avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost.
(2) Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost
odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení
zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb
cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené
o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost
zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní.
§ 2534
Odstoupil-li zákazník od smlouvy podle § 2531 odst. 2, vrátí pořadatel
bez zbytečného odkladu, nejpozději do 14 dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré
platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch. Ustanovení § 2542 až 2544a, § 2913
odst. 2 a § 2918 o náhradě škody se použijí přiměřeně.
§ 2535
Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení
odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí
nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování
zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě
má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo
na náhradu škody.
§ 2536
(1) Pořadatel může odstoupit od smlouvy, pokud
a) počet osob přihlášených na zájezd je nižší než nejnižší počet
určený ve smlouvě a pořadatel oznámil zákazníkovi zrušení zájezdu ve lhůtě určené
ve smlouvě, která nesmí být kratší než
1. dvacet dní před zahájením zájezdu v případě
cest trvajících déle než šest dní,
2. sedm dní před zahájením zájezdu v případě cest
trvajících dva až šest dní,
3. čtyřicet osm hodin před zahájením zájezdu v případě
cest trvajících méně než dva dny, nebo
b) mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti
a zrušení zájezdu oznámil zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením
zájezdu.
(2) Pořadatel v těchto případech vrátí zákazníkovi veškeré uhrazené
platby za zájezd, nevzniká mu však vůči zákazníkovi povinnost k náhradě škody.
§ 2536a
Při odstoupení od smlouvy pořadatel vrátí bez zbytečného odkladu, nejpozději
do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem
nebo v jeho prospěch za zájezd, v případech stanovených tímto zákonem pak snížené
o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy.
Vady zájezdu
§ 2537
(1) Zájezd má vadu, není-li některá ze služeb cestovního ruchu zahrnutých
do zájezdu poskytována v souladu se smlouvou.
(2) Zákazník bez zbytečného odkladu vytkne pořadateli vadu zájezdu.
Zákazník zároveň určí přiměřenou lhůtu k odstranění vady, ledaže pořadatel odmítne
odstranit vadu nebo je zapotřebí okamžité nápravy. Zákazník má právo vytknout vadu
rovněž prostřednictvím zprostředkovatele prodeje zájezdu. Za doručení zprávy, žádosti
nebo stížnosti zákazníka pořadateli se pro běh lhůt včetně promlčecí lhůty považuje
i jejich doručení zprostředkovateli prodeje zájezdu.
(3) Pořadatel odstraní vadu zájezdu, ledaže to není možné, anebo odstranění
vady vyžaduje nepřiměřené náklady s ohledem na rozsah vady a hodnotu dotčených služeb
cestovního ruchu.
(4) Neodstraní-li pořadatel vadu ve lhůtě podle odstavce 2, má zákazník
právo odstranit vadu sám a požadovat náhradu nezbytných nákladů. Jde-li o podstatnou
vadu, může zákazník odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného.
§ 2538
(1) Vyskytnou-li se po odjezdu podstatné vady zájezdu, nabídne pořadatel
bez dodatečných nákladů pro zákazníka vhodné náhradní řešení, pokud možno stejné
nebo vyšší jakosti, než jaká byla sjednána ve smlouvě, aby zájezd mohl pokračovat;
to platí i v případech, kdy je návrat zákazníka do místa odjezdu uskutečněn jiným
než sjednaným způsobem.
(2) Je-li navrhované náhradní řešení nižší jakosti, než jakou určuje
smlouva, poskytne pořadatel zákazníkovi přiměřenou slevu.
(3) Zákazník může navrhované náhradní řešení odmítnout pouze tehdy,
není-li srovnatelné s tím, co bylo ve smlouvě sjednáno, nebo není-li poskytnutá sleva
přiměřená.
(1) Zahrnuje-li zájezd přepravu osob, pořadatel v případě podle § 2537
odst. 4 poskytne zákazníkovi bez zbytečného odkladu a bez dodatečných nákladů pro
zákazníka rovnocennou přepravu do místa odjezdu, nebo do jiného místa, na němž se
smluvní strany dohodly.
(2) Nelze-li v důsledku nevyhnutelných a mimořádných okolností zajistit
návrat zákazníka v souladu se smlouvou, nese pořadatel náklady na nezbytné ubytování,
pokud možno v rovnocenné kategorii, a to nejvýše za tři noci na jednoho zákazníka.
Pokud jsou v právních předpisech Evropské unie o právech cestujících vztahujících
se k příslušnému dopravnímu prostředku stanovena pro návrat delší období, uplatní
se tato období.
(3) Omezení výše nákladů podle odstavce 2 se nevztahuje na osoby s omezenou
schopností pohybu ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1107/2006 o právech osob
se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké
dopravě, a na všechny osoby, které je doprovázejí, těhotné ženy a nezletilé bez doprovodu,
jakož i na osoby, které potřebují zvláštní lékařskou pomoc, za předpokladu, že pořadateli
sdělily své zvláštní potřeby alespoň čtyřicet osm hodin před zahájením zájezdu.
(4) Pořadatel se nemůže zprostit povinnosti podle odstavce 2 v důsledku
nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, nesvědčí-li taková okolnost ve prospěch příslušného
dopravce podle právních předpisů Evropské unie.
§ 2541
Pomoc v nesnázích
(1) Ocitne-li se po zahájení zájezdu zákazník v nesnázích nebo v
situaci podle § 2539 odst. 2, poskytne mu pořadatel neprodleně pomoc, zejména tím,
že mu
a) sdělí údaje o zdravotních službách, místních úřadech a konzulární
pomoci,
b) je nápomocen se zprostředkováním komunikace na dálku a
c) pomůže najít náhradní cestovní řešení.
(2) Zavinil-li si zákazník nesnáze sám, může pořadatel za svou pomoc
požadovat přiměřenou náhradu skutečně vynaložených nákladů.
Náhrada škody
§ 2542
(1) Pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy
o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního
ruchu jiné osoby.
(2) Vytkl-li zákazník pořadateli vadu podle § 2537 a neodstranil-li
ji pořadatel, má zákazník právo na náhradu škody.
(3) Pořadatel se povinnosti k náhradě škody též zprostí, prokáže-li,
že porušení smluvní povinnosti lze přičíst třetí osobě, která se nepodílí na poskytování
služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu, a nebylo možné je předvídat nebo odvrátit.
(4) Jde-li o právo zákazníka na náhradu škody, nepřihlíží se k ujednání
kratší než dvouleté promlčecí lhůty.
§ 2543
(1) Při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníkovi
bez zbytečného odkladu vedle škody také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li
zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.
(2) Odstoupí-li zákazník od smlouvy nebo uplatní-li právo z vady zájezdu,
není tím dotčeno jeho právo na náhrady podle odstavce 1.
§ 2544
Umožňuje-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,
omezení výše náhrady škody vzniklé porušením povinnosti ze smlouvy o zájezdu nebo
podmínek náhrady škody, hradí pořadatel škodu jen do výše tohoto omezení.V ostatních
případech se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost
pořadatele k náhradě zaviněné škody nebo újmy způsobené na zdraví, anebo k ujednání
o nižším rozsahu náhrady újmy, než činí trojnásobek celkové ceny zájezdu.
§ 2544a
Právem zákazníka na náhradu škody a na poskytnutí slevy nejsou dotčena
jeho práva jako cestujícího podle přímo použitelných předpisů Evropské unie2) a podle
mezinárodních úmluv. Náhrada škody nebo sleva poskytnutá zákazníkovi pořadatelem
ze smlouvy a náhrada škody nebo sleva podle přímo použitelných předpisů Evropské
unie a podle mezinárodních smluv se navzájem odečítají.
Zahraniční školní pobyt
§ 2545
Je-li předmětem zájezdu pobyt žáka u hostitelské rodiny v jiném státě
spojený s pravidelnou návštěvou školy ujednaný alespoň na dobu tří měsíců, zajistí
pořadatel za součinnosti žáka jeho vhodné ubytování v hostitelské rodině, jakož i
dohled nad ním a péči o něho podle obvyklých poměrů v zemi školního pobytu. Zároveň
žákovi vytvoří předpoklady, aby mohl pravidelně navštěvovat školu.
§ 2546
(1) Pořadatel nemá právo na odstupné, odstoupí-li zákazník od smlouvy
před zahájením školního pobytu proto, že mu pořadatel nesdělil ani v předstihu dvou
týdnů
a) jméno a adresu hostitele, u něhož bude žák po příjezdu ubytován,
a
b) jméno a adresu pověřené osoby (koordinátora) v zemi školního
pobytu, u níž lze požadovat pomoc, a údaj o možnosti spojit se s ní.
(2) Pořadatel nemá právo na odstupné, pokud zákazník odstoupil od smlouvy
proto, že pořadatel žáka na pobyt náležitě nepřipravil.
§ 2547
(1) Zákazník má právo odstoupit od smlouvy v průběhu školního pobytu;
pořadateli náleží ujednaná odměna snížená o ušetřené náklady. Pořadatel učiní opatření
nutná k dopravě žáka zpět; zákazník uhradí pořadateli zvýšené náklady s tím spojené.
(2) Právo na plnění podle odstavce 1 pořadatel nemá, odstoupil-li zákazník
od smlouvy pro porušení pořadatelovy povinnosti.
Společné ustanovení
§ 2548
Zájezdem podle tohoto dílu není soubor služeb cestovního ruchu poskytnutý
podnikateli za účelem jeho dalšího podnikání ani soubor služeb cestovního ruchu,
jehož nabídka a poskytnutí není podnikáním.
Díl 7
Závazky ze smluv o přepravě
Oddíl 1
Přeprava osob a věcí
Pododdíl 1
Přeprava osoby
§ 2550
Základní ustanovení
Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího
do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
§ 2551
Dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího.
Podrobnosti upraví přepravní řády.
§ 2552
(1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně
s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně.
(2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, dopravce dbá, aby bylo
přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu jako cestující.
§ 2553
(1) Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády,
jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas.
(2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou
cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví
přepravní řády.
(3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce
bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců,
soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.
§ 2554
(1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda
na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou měl
cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody způsobené
provozem dopravních prostředků.
(2) Škodu způsobenou na zavazadle přepravovaném odděleně od cestujícího
dopravce nahradí podle ustanovení o náhradě škody při přepravě věci.
Pododdíl 2
Přeprava věci
§ 2555
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že
přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje
zaplatit dopravci přepravné.
(2) Nepožádá-li odesílatel dopravce o převzetí zásilky v ujednané
době a není-li ujednána do šesti měsíců od uzavření smlouvy, práva a povinnosti ze
smlouvy zaniknou.
§ 2556
Odesílatel potvrdí dopravci na jeho žádost objednávku přepravy. Dopravce
potvrdí odesílateli na jeho žádost převzetí zásilky. Potvrzení vyžadují písemnou
formu.
§ 2557
(1) Odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a
jeho povaze.
(2) Je-li k provedení přepravy zapotřebí zvláštní listiny, předá
ji odesílatel dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě.
§ 2558
Dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané
době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná
běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.
§ 2559
Přerušení přepravy
Nevydal-li ještě dopravce zásilku příjemci, může odesílatel přikázat,
aby přeprava byla přerušena a se zásilkou bylo naloženo podle jeho příkazu, nahradí
však dopravci účelně vynaložené náklady s tím spojené.
§ 2560
(1) Zná-li dopravce příjemce zásilky, zásilku mu doručí. Má-li však
příjemce podle smlouvy zásilku v místě určení vyzvednout, oznámí mu dopravce jen
ukončení přepravy a zásilku mu na požádání vydá.
(2) Zavazuje-li smlouva dopravce, aby před vydáním zásilky vybral
od příjemce určitou částku či uskutečnil jiný inkasní úkon, použijí se přiměřeně
ustanovení o dokumentárním inkasu.
§ 2561
Příjemce zásilky určený ve smlouvě nabývá práva ze smlouvy, požádá-li
o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení, popřípadě po uplynutí doby, kdy
zásilka měla do místa určení dojít. Tím okamžikem přechází na příjemce i právo na
náhradu škody na zásilce.
§ 2562
Přijetím zásilky se příjemce stává ručitelem odesílatele za pohledávky
dopravce ze smlouvy týkající se přepravy převzaté zásilky. Ručení se příjemce zprostí,
prokáže-li, že o těchto pohledávkách nevěděl a ani nemusel vědět.
§ 2563
Dopravce zásilku příjemci nevydá, bylo-li by to v rozporu s příkazem
odesílatele podle § 2559. V tom případě má právo nakládat se zásilkou nadále odesílatel.
Určí-li odesílatel dopravci jinou osobu jako příjemce, nabývá tato osoba práva ze
smlouvy týmž způsobem jako původní příjemce.
Přepravné
Náhrada škody
§ 2566
(1) Dopravce nahradí škodu vzniklou na zásilce v době od převzetí
zásilky dopravcem do vydání zásilky příjemci. To neplatí, prokáže-li, že škodu nemohl
odvrátit ani při vynaložení odborné péče.
(2) Povinnosti k náhradě škody se dopravce zprostí, prokáže-li,
že škodu způsobili
a) odesílatel, příjemce nebo vlastník zásilky nebo
b) vada či přirozená povaha zásilky, včetně obvyklého úbytku.
(3) Způsobí-li škodu vadný obal zásilky, dopravce se povinnosti
k náhradě škody zprostí důkazem, že odesílatele na vadu při převzetí zásilky k přepravě
upozornil; byl-li vydán nákladní nebo náložný list, musí v něm být vada obalu poznamenána.
Neupozorní-li dopravce na vadný obal, zprostí se povinnosti k náhradě škody důkazem,
že vadu nemohl při převzetí zásilky poznat.
(4) K ujednáním omezujícím povinnost dopravce podle odstavců 1
až 3 se nepřihlíží.
§ 2567
(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky nahradí dopravce cenu, kterou
zásilka měla v době, kdy ji převzal.
(2) Při poškození nebo znehodnocení zásilky nahradí dopravce rozdíl
mezi cenou, kterou zásilka měla v době jejího převzetí dopravcem, a cenou, kterou
by v této době měla zásilka poškozená nebo znehodnocená.
§ 2570
Svépomocný prodej
Dopravce může zásilku na účet odesílatele prodat při bezprostřední
hrozbě podstatné škody na zásilce, není-li čas vyžádat si pokyny odesílatele, anebo
prodlévá-li odesílatel s nimi.
§ 2571
(1) Dopravce má k zásilce, dokud s ní může nakládat, zástavní právo
k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy.
(2) Vázne-li na zásilce několik zástavních práv, má zástavní právo
dopravce přednost před zástavními právy dříve vzniklými a zástavní právo dopravce
má přednost před zástavním právem zasílatele.
Pododdíl 3
Náložný list
§ 2572
(1) Potvrzení o převzetí zásilky lze nahradit náložným listem. Náložný
list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky
v souladu s obsahem náložného listu; lze jej vydat na jméno, na řad nebo na doručitele.
(2) Náložný list obsahuje alespoň
a) jméno dopravce a jeho bydliště nebo sídlo,
b) jméno odesílatele a jeho bydliště nebo sídlo,
c) označení, množství, váhu nebo objem přepravovaných věcí,
d) formu náložného listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad,
i označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán,
e) údaj o místě určení a
f) místo a den vydání náložného listu a dopravcův podpis.
(3) Neobsahuje-li náložný list jméno osoby, na jejíž řad je vydán,
považuje se za vystavený na řad odesílatele.
§ 2573
Při vydání náložného listu ve stejnopisech dopravce vyznačí na každém
stejnopisu jejich počet.
§ 2574
Dopravce vydá odesílateli za zničený nebo ztracený náložný list nový
náložný list s vyznačením, že se jedná o náhradní náložný list. Odesílatel nahradí
dopravci škodu, vznikne-li mu zneužitím původního náložného listu.
§ 2575
Po vydání náložného listu má právo přerušit přepravu jen osoba oprávněná
z náložného listu. Bylo-li vydáno více stejnopisů náložného listu, vyžaduje se předložení
všech stejnopisů.
§ 2576
Po vydání náložného listu má právo na vydání zásilky osoba oprávněná
k tomu podle náložného listu.
§ 2577
(1) Vůči držiteli náložného listu může dopravce uplatnit jen námitky
plynoucí z obsahu náložného listu nebo ze svých práv proti držiteli.
(2) Vůči držiteli náložného listu se dopravce může dovolat ujednání
obsažených ve smlouvě, kterou uzavřel s odesílatelem, jsou-li tato ujednání v náložném
listu obsažena, anebo odkazuje-li na ně náložný list výslovně.
Pododdíl 4
Společná ustanovení o přepravě osob a věcí
§ 2578
Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis,
zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný
předpis Evropských společenství.
§ 2579
Spojí-li se k provedení přepravy několik dopravců, mohou přepravní
řády stanovit, který z dopravců a za jakých podmínek za přepravu odpovídá.
§ 2580
(1) Omezí-li přepravní řády povinnost dopravce k náhradě újmy na
zdraví, nepřihlíží se k tomu.
(2) Povinnost dopravců provozujících veřejnou přepravu nahradit škodu
nebo jinou újmu mohou přepravními řády omezit jen ve zvlášť odůvodněných případech,
kdy potřeba takového omezení pro vnitrostátní přepravu nezbytně vyplývá ze zásad
platných pro mezinárodní přepravu.
(3) Případná omezení povinnosti dopravce k náhradě újmy v přepravních
řádech se nevztahují na případy újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
§ 2581
(1) Je-li osoba oprávněná vyzvednout zavazadlo či zásilku v prodlení
s vyzvednutím věci déle než šest měsíců, může dopravce věc na účet této osoby prodat.
Jedná-li se o věc větší hodnoty a zná-li dopravce adresu této osoby, vyrozumí ji
předem o zamýšleném prodeji a poskytne jí dodatečnou přiměřenou lhůtu k vyzvednutí
věci.
(2) Přepravní řády mohou v odůvodněných případech stanovit pro vyzvednutí
některých zavazadel a zásilek kratší lhůtu k jejich vyzvednutí, zejména jedná-li
se o věci nebezpečné povahy nebo o věci, které se rychle kazí.
Oddíl 2
Provoz dopravního prostředku
§ 2582
Smlouvou o provozu dopravního prostředku se provozce zavazuje přepravit
náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat alespoň jednu předem určenou cestu,
anebo vykonat ve smluvené době větší počet cest, jak to objednatel určí, a objednatel
se zavazuje zaplatit provozci odměnu.
§ 2583
(1) Provozce zajistí způsobilost dopravního prostředku k smluvené cestě,
jeho použitelnost pro dohodnutou přepravu a opatří dopravní prostředek způsobilou
posádkou a pohonnými hmotami a dalšími potřebnými věcmi.
(2) Není-li dopravní prostředek způsobilý podle odstavce 1, nahradí
provozce objednateli škodu z toho vzniklou, ledaže prokáže, že tuto nezpůsobilost
nemohl ani při zachování potřebné péče předvídat.
Díl 8
Dílo
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 2586
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a
nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.
(2) Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň
způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít
smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné
dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.
§ 2587
Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu,
a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se
rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.
§ 2588
(1) Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních schopnostech zhotovitele,
zaniká závazek ztrátou jeho způsobilosti, nebo jeho smrtí. To neplatí, může-li dílo
úspěšně provést ten, kdo převzal činnost zhotovitele jako jeho právní nástupce.
(2) Smrt objednatele sama o sobě závazek neruší, ledaže se tím splnění
závazku stane nemožným nebo zbytečným. To platí i v případě zániku závazku smrtí
objednatele.
Způsob provádění díla
§ 2589
Zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým
osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele
nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.
§ 2590
(1) Zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará
vše, co je k provedení díla potřeba.
(2) Není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době
přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele.
§ 2591
Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel
přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo
podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li
na to objednatele, odstoupit od smlouvy.
§ 2592
Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele
ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí,
anebo bylo-li to ujednáno.
§ 2593
Objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel
porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl
dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel
odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení
smlouvy.
§ 2594
(1) Zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou
povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu
objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné
péče.
(2) Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla,
zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li
objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má
zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě.
(3) Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením
vyvolanou. Zhotovitel má právo na úhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo
s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
(4) Zachová-li se zhotovitel podle odstavců 1 a 2, nemá objednatel
práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.
Věci k provedení díla
§ 2596
Opatří-li zhotovitel věc zpracovanou při provádění díla, má stran
této věci, pokud se stala součástí díla, postavení prodávajícího. Má se za to, že
kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla.
§ 2597
(1) Má-li objednatel opatřit věc k provedení díla, předá ji zhotoviteli
v dohodnuté době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Má se za to,
že se cena díla o cenu této věci nesnižuje.
(2) Neopatří-li objednatel věc včas a neučiní-li tak ani na výzvu
zhotovitele v dodatečné přiměřené době, může věc opatřit zhotovitel na účet objednatele.
Cenu věci a náklady účelně vynaložené s jejím opatřením objednatel zhotoviteli zaplatí
bez zbytečného odkladu poté, co jej o placení zhotovitel požádá.
Vlastnické právo k předmětu díla
§ 2599
(1) Je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické
právo objednatel. To neplatí v případě, že zhotovitel zpracoval věc objednatele na
jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel
opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota objednatelovy zpracované
věci; tehdy nabývá vlastnické právo k předmětu díla zhotovitel.
(2) Je-li předmětem díla věc určená podle druhu, nabývá k ní vlastnické
právo zhotovitel. To neplatí v případě, že zhotovitel zhotovil věc u objednatele,
na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil; tehdy nabývá vlastnické
právo objednatel.
§ 2600
Nabyl-li zhotovitel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li
se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel neodpovídá, nemá objednatel právo na náhradu
za věc, kterou zhotoviteli předal k zpracování. Právo z bezdůvodného obohacení tím
není dotčeno.
§ 2601
Nabyl-li zhotovitel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li
se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, poskytne objednateli peněžitou náhradu
za jeho zpracovanou věc, anebo mu vrátí věc téhož druhu.
§ 2602
(1) Nabyl-li objednatel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li
se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, může objednatel požadovat buď vydání
věci vzniklé zpracováním, anebo tuto věc odmítnout a požadovat náhradu svých věcí
použitých ke zpracování.
(2) Vydá-li zhotovitel objednateli věc vzniklou zpracováním, není
tím dotčeno jeho právo z bezdůvodného obohacení. Odmítne-li objednatel věc vzniklou
zpracováním, má vůči zhotoviteli právo na peněžitou náhradu za svoji zpracovanou
věc, anebo na vrácení věci téhož druhu.
Provedení díla
§ 2605
(1) Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit
svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.
(2) Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo
ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.
§ 2606
Provádí-li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může
být předáno a převzato i po částech.
§ 2607
(1) Má-li být dokončení díla prokázáno provedením ujednaných zkoušek,
považuje se provedení díla za dokončené úspěšným provedením zkoušek. K účasti na
nich zhotovitel objednatele včas přizve; nezúčastní-li se objednatel zkoušky a nevylučuje-li
to povaha věci, nebrání to jejich provedení.
(2) Výsledek zkoušky se zachytí v zápisu; není-li objednatel přítomen,
potvrdí zápis místo něho hodnověrná, odborně způsobilá a nestranná osoba, jež se
zkoušek zúčastnila. Nepříčí-li se to povaze závazku, je zhotovitel povinen objednateli
na jeho žádost zápis předat.
§ 2609
Svépomocný prodej
(1) Je-li předmětem díla věc, může ji zhotovitel na účet objednatele
vhodným způsobem prodat, nepřevezme-li objednatel věc bez zbytečného odkladu poté,
co dílo mělo být dokončeno; bylo-li dokončeno později, pak bez zbytečného odkladu
po vyrozumění o dokončení díla. Nebrání-li tomu povaha věci, zhotovitel vyrozumí
objednatele o zamýšleném prodeji a stanoví mu náhradní lhůtu k převzetí věci, avšak
ne kratší než jeden měsíc.
(2) Nehlásí-li se neznámý nebo nesnadno dosažitelný objednatel o dílo
po dobu delší než šest měsíců, popřípadě, brání-li tomu povaha věci, nehlásí-li se
objednatel o věc po dobu přiměřenou její povaze, může zhotovitel věc na jeho účet
prodat i bez vyrozumění.
Cena za dílo
§ 2610
(1) Právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.
(2) Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny
za každou část při jejím provedení.
§ 2611
Provádí-li se dílo po částech nebo se značnými náklady a neujednaly-li
strany placení zálohy, může zhotovitel požadovat během provádění díla přiměřenou
část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům.
§ 2612
(1) Zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem
bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným
určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení
ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.
(2) Objednatel může od smlouvy odstoupit; poměrnou část původně určené
ceny zhotoviteli zaplatí, má-li z částečného plnění zhotovitele prospěch. Neodstoupí-li
objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu po doručení oznámení o vyšší ceně, platí,
že se zvýšením ceny souhlasí.
Vady díla
§ 2615
(1) Dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.
(2) O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení
o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla,
jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.
§ 2616
Dojde-li podle českého právního řádu nebo podle právního řádu státu,
kde má být předmět díla využit, v důsledku použití předmětu díla k ohrožení nebo
porušení práva třetí osoby z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, je z
toho zhotovitel objednateli zavázán, pokud o tom zhotovitel v době uzavření smlouvy
věděl nebo vědět musel. Na právní vady díla se obdobně použijí ustanovení o právních
vadách předmětu koupě.
§ 2617
Má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z
vadného plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje
doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění, způsobil-li
vadu zhotovitel porušením povinnosti.
Oddíl 2
Určení ceny podle rozpočtu
§ 2620
(1) Je-li cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který
je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy,
nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo
jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno.
(2) Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která
dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém
zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají.
To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li
se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.
§ 2621
(1) Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat
zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení
rozpočtu.
(2) Byla-li zaručena úplnost rozpočtu, nemůže zhotovitel díla požadovat
zvýšení ceny za dílo, objeví-li se potřeba dalších prací k dokončení díla.
§ 2622
(1) Byla-li však cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou,
že se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný, může zhotovitel
požadovat zvýšení ceny, objeví-li se v případě rozpočtu s výhradou nezaručené úplnosti
při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud nebyly předvídatelné
v době uzavření smlouvy, a v případě rozpočtu s výhradou nezávaznosti, oč nevyhnutelně
převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem náklady zahrnuté do rozpočtu. Nesouhlasí-li
objednatel se zvýšením ceny, určí zvýšení ceny na návrh zhotovitele soud.
(2) Zhotoviteli zaniká nárok na určení zvýšení ceny podle odstavce
1, jestliže neoznámí nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení
ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost.
(3) Objednatel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, požaduje-li
zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu. V tomto případě je objednatel
povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení
díla podle rozpočtu.
Oddíl 3
Stavba jako předmět díla
§ 2623
Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité
věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu
tohoto dílu.
§ 2624
Nebezpečí škody
Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí
škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
§ 2625
Právo na vyúčtování
Je-li cena díla určena s odkazem na skutečný rozsah práce a její hodnotu
nebo na hodnotu použitých věcí a výši dalších nákladů, vyúčtuje zhotovitel na žádost
objednatele dosavadní postup prací, jakož i dosud vynaložené náklady.
§ 2626
Kontrola provádění díla
(1) Stanoví-li smlouva, že objednatel zkontroluje předmět díla na určitém
stupni jeho provádění, zhotovitel pozve objednatele ke kontrole. Nepozve-li jej včas
nebo pozve-li jej ve zřejmě nevhodné době, umožní objednateli dodatečnou kontrolu
a hradí náklady s tím spojené.
(2) Nedostaví-li se objednatel ke kontrole, na niž byl řádně pozván
nebo jež se měla konat podle ujednaného časového rozvrhu, může zhotovitel pokračovat
v provádění díla. Objednatel má právo na provedení dodatečné kontroly, nahradí však
zhotoviteli náklady s tím spojené, zabránila-li mu v účasti na kontrole vyšší moc
a požádal-li o dodatečnou kontrolu bez zbytečného odkladu, jinak jde k jeho tíži
vše, co dodatečná kontrola vyvolá.
§ 2627
Skryté překážky
(1) Zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky týkající
se místa, kde má být dílo provedeno, znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem,
oznámí to bez zbytečného odkladu objednateli a navrhne mu změnu díla. Do dosažení
dohody o změně díla může jeho provádění přerušit.
(2) Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může
kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Zhotovitel má právo na cenu za část díla provedenou
do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit.
§ 2628
Převzetí stavby
Objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné
vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo
esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.
Vady stavby
§ 2629
(1) Soud nepřizná právo ze skryté vady, kterou objednatel nevytkl
bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však
do pěti let od převzetí stavby, namítne-li druhá strana, že vada nebyla vytknuta
včas. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace a o jiných obdobných plněních.
(2) Prováděcí právní předpis může v odůvodněných případech stanovit
zkrácení lhůty uvedené v odstavci 1 pro některé části stavby až na dva roky. Ujednají-li
strany zkrácení této lhůty, nepřihlíží se k tomu, je-li objednatel slabší stranou.
(3) Je-li objednatelem spotřebitel a projeví-li se vada v průběhu
dvou let od převzetí, má se za to, že stavba byla vadná již při převzetí, ledaže
to povaha vady vylučuje. Tato doba neběží po dobu, po kterou objednatel nemůže stavbu
užívat, v případě, že vadu vytkl oprávněně.
§ 2630
(1) Bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán
se zhotovitelem společně a nerozdílně
a) poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo
jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor,
b) kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila
chyba ve stavební dokumentaci, a
c) kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu stavby
nezpůsobilo selhání dozoru.
(2) Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že
vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel
zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel
zvolil.
Oddíl 4
Dílo s nehmotným výsledkem
§ 2631
Spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo
údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno
a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě.
§ 2632
Není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své
činnosti objednateli. Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno
a zhotovitel umožní objednateli jeho užití.
§ 2633
Výsledek činnosti, který je předmětem práva průmyslového nebo jiného
duševního vlastnictví, může zhotovitel poskytnout i jiným osobám než objednateli,
bylo-li tak ujednáno. Neobsahuje-li smlouva výslovný zákaz tohoto poskytnutí, je
k němu zhotovitel oprávněn, není-li to vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy
objednatele.
Díl 9
Péče o zdraví
§ 2636
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat
v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím
příkazce nebo třetí osoba.
(2) Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí,
stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.
§ 2637
Péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby,
které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo
zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji
nebo jiném převodu léků.
Poučení
§ 2638
(1) Poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření
i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému
jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný,
podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.
(2) Není-li ošetřovaný plně svéprávný, ale přesto je schopen úsudku,
poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit; vysvětlení se podá
i jeho zákonnému zástupci.
§ 2639
(1) Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že ošetřovaný
pochopil svůj zdravotní stav, způsob, účel a nezbytnost péče o zdraví včetně očekávaných
následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu i případný
jiný způsob péče o zdraví.
(2) Musí-li si poskytovatel být vědom, že u ošetřovaného vyvolal představu,
že péčí o zdraví dosáhne určitého výsledku, ač ví nebo musí vědět, že výsledku nemusí
být dosaženo, je povinen i toto ošetřovanému vysvětlit.
§ 2640
(1) Ohrozil-li by se tím zcela zjevně a vážně zdravotní stav ošetřovaného,
může mu být vysvětlení podáno v plném rozsahu dodatečně, jakmile již není třeba obávat
se nebezpečí. Má se za to, že toto právo poskytovatel nemá, nepotvrdí-li mu zjevnost
a vážnost nebezpečí jiná osoba poskytující péči o zdraví v daném oboru.
(2) Je-li vysvětlení odepřeno a vyžaduje-li to zájem ošetřovaného,
podá se vysvětlení jiné osobě pověřené ošetřovaným, ledaže jiný právní předpis stanoví
něco jiného.
Práva a povinnosti stran
§ 2642
(1) Ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného,
ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba. Odmítne-li ošetřovaný souhlas, potvrdí
to poskytovateli na jeho žádost v písemné formě.
(2) Požádá-li o to poskytovatel nebo ošetřovaný, potvrdí mu druhá strana
v písemné formě, k čemu byl souhlas udělen.
§ 2643
(1) Poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka,
a to i v souladu s pravidly svého oboru.
(2) Ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí potřebné
údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl
splnit povinnosti podle smlouvy.
§ 2644
Poskytovatel neumožní jiné osobě pozorovat péči o zdraví ošetřovaného,
ledaže ten dal k tomu souhlas. To neplatí, vyžaduje-li se přítomnost jiné osoby,
aby bylo prokázáno, nakolik se vyhovělo požadavkům odborné péče.
§ 2645
Poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného
odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.
§ 2646
(1) Poskytuje-li se péče o zdraví ve zdravotnickém zařízení, v zařízení
sociálních služeb nebo v obdobném zařízení, které smluvní strana neprovozuje, musí
být ošetřovanému nebo příkazci včas sděleno, kdo je poskytovatelem a že provozovatel
zařízení smluvní stranou není.
(2) Nelze-li poskytovatele určit, považuje se za něho i provozovatel
zařízení, kde byla péče o zdraví poskytnuta; to platí i v případě, že provozovatel
ošetřovanému nebo příkazci bez zbytečného odkladu nesdělí, kdo je poskytovatelem.
K opačným ujednáním se nepřihlíží.
Záznamy o péči o zdraví
§ 2647
(1) Poskytovatel vede záznamy o péči o zdraví, z nichž musí být zřejmé
údaje o zdravotním stavu ošetřovaného a o poskytovatelově činnosti, včetně podkladů
osvědčujících správnost těchto údajů, v rozsahu nezbytném pro poskytování řádné péče
o zdraví. Záznamy poskytovatel uchová tak dlouho, jak to vyžaduje potřeba odborné
péče.
(2) K záznamům poskytovatel podle svého uvážení připojí i podklady
a vyjádření, které mu popřípadě odevzdal ošetřovaný nebo příkazce.
(3) Do záznamů poskytovatel vždy poznamená, kdo do nich nahlížel.
§ 2648
(1) Požádá-li o to ošetřovaný, umožní mu poskytovatel bez zbytečného
odkladu nahlédnout do záznamů, které o něm vede, a umožní mu pořizovat si z nich
výpisy, opisy nebo kopie, popřípadě mu sám vydá proti zaplacení přiměřené náhrady
z nich výpis, opis nebo kopii.
(2) Obsahují-li záznamy rovněž údaje o třetí osobě, nelze je zpřístupnit
bez jejího souhlasu.
§ 2649
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, nelze záznamy zpřístupnit jiné
osobě bez výslovného souhlasu ošetřovaného, třeba by to byl i příkazce nebo zástupce
ošetřovaného.
(2) Udělil-li ošetřovaný souhlas, nebo odmítl-li jej udělit, uvede
se to v záznamech, které poskytovatel o ošetřovaném vede.
§ 2650
(1) Bez souhlasu ošetřovaného může poskytovatel sdělit údaje o
něm v anonymizované podobě k účelům vědeckého nebo statistického šetření týkajícího
se zdravotního stavu obyvatelstva a jeho skupin, lze-li rozumně předpokládat, že
souhlas nelze opatřit vůbec nebo včas a
a) provádí-li se šetření s takovým zabezpečením, že nehrozí neúměrný
zásah do soukromí ošetřovaného, nebo
b) oznámí-li poskytovatel údaje tak, aby vyloučil následné zjištění,
kterého určitého člověka se týkají.
(2) Právo podle odstavce 1 poskytovatel nemá, není-li šetření prováděno
ve veřejném zájmu, lze-li šetření provést i bez údajů o určitém ošetřovaném nebo
vyjádřil-li ošetřovaný výslovně nesouhlas se zpřístupněním údajů o sobě.
Díl 10
Kontrolní činnost
§ 2652
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně
stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení
a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu.
(2) K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla ovlivnit
nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se nepřihlíží.
§ 2653
Kontrolor provede kontrolu s odbornou péčí podle stanoveného způsobu
kontroly, doby, místa a rozsahu kontroly, se zřetelem i ke stavu, v jakém se předmět
kontroly nacházel v době jejího provádění. Zjištěný stav popíše v kontrolním osvědčení.
§ 2654
Kontrolor provede kontrolu v rozsahu a způsobem obvyklým při obdobných
kontrolách. Má se za to, že kontrola má být provedena bez zbytečného odkladu v místě,
kde se předmět kontroly nachází. Objednatel oznámí kontrolorovi včas, kde se má kontrola
uskutečnit.
§ 2655
Objednatel poskytne kontrolorovi součinnost nutnou k provedení kontroly,
zejména mu umožní potřebný přístup k předmětu kontroly.
§ 2656
(1) Právo kontrolora na odměnu vzniká provedením kontroly a vydáním kontrolního
osvědčení.
(2) Společně s právem na odměnu vzniká kontrolorovi i právo na náhradu
nákladů, které při provedení kontroly účelně vynaložil, ledaže z povahy těchto nákladů
vyplývá, že jsou v odměně již zahrnuty.
§ 2657
Není-li odměna ujednána, zaplatí objednatel kontrolorovi odměnu ve výši
obvyklé se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly v době uzavření
smlouvy.
§ 2658
Provedení kontroly se nedotýká právních poměrů mezi objednatelem a jinými
osobami, zejména osobami, jimž je předmět kontroly určen nebo od nichž pochází.
§ 2660
(1) Kontrolor nahradí škodu způsobenou porušením povinnosti provést kontrolu
řádně v tom rozsahu, v jakém objednatel nemůže účinně dosáhnout náhrady uplatněním
práva z vadného plnění vůči tomu, kdo plnil kontrolovaný předmět. Kontrolor povinnost
k náhradě škody nemá, opomenul-li objednatel vymáhat své právo vůči třetí osobě včas,
nebo nemůže-li je vymáhat vzhledem k tomu, co s třetí osobou ujednal.
(2) Omezení podle odstavce 1 neplatí, ujistil-li kontrolor objednatele,
že bez ohledu na rozsah a způsob kontroly zjistí všechny vady, nebo ujistí-li objednatele,
že kontrolní osvědčení je úplné a správné.
Díl 11
Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu
Oddíl 1
Účet
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2662
Základní ustanovení
Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité
doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo
výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
§ 2663
Je-li účet zřízen pro více osob, má každá z nich postavení majitele
účtu. Tyto osoby nakládají s účtem společně. Má se za to, že jejich podíly na peněžních
prostředcích na účtu jsou stejné.
§ 2664
S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných
ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění
opak, nezaniká smrtí zmocnitele.
§ 2665
Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti
nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek
peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
§ 2666
Zemře-li majitel účtu, zastaví ten, kdo vede účet, v den následující
po dni, kdy mu byla smrt majitele účtu doložena, ty výplaty hotovosti a převody peněžních
prostředků z účtu, o kterých majitel účtu určil, že se v nich po jeho smrti pokračovat
nemá.
§ 2667
Úrok z peněžních prostředků na účtu je splatný na konci kalendářního
měsíce. Ten, kdo vede účet, připíše úrok k zůstatku peněžních prostředků na účtu
bez zbytečného odkladu poté, co se stal splatným.
§ 2668
Zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu
pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků
z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne
zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu.
Pododdíl 2
Platební účet
Pododdíl 3
Jiný než platební účet
§ 2670
Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro účet, který není platebním
účtem. Ustanovení tohoto pododdílu se rovněž použijí pro vložení hotovosti, výběr
hotovosti nebo převod peněžních prostředků prováděné na platebním účtu, jestliže
se nejedná o platební transakci podle jiného zákona.
§ 2671
Byl-li sjednán úrok, náleží majiteli účtu ode dne připsání peněžních
prostředků na účet do dne předcházejícího dni jejich odepsání z účtu.
§ 2672
Ten, kdo vede účet, připíše na něj přijaté nebo převedené peněžní
prostředky nejpozději následující pracovní den poté, co získal právo s nimi nakládat.
§ 2673
(1) Ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu vložení či výběr hotovosti
nebo převod peněžních prostředků, k němuž došlo v uplynulém kalendářním měsíci, bez
zbytečného odkladu po skončení kalendářního měsíce.
(2) Ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu bez zbytečného odkladu
po skončení kalendářního roku zůstatek peněžních prostředků na účtu.
§ 2674
Majitel účtu může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní
doby, i když je smlouva uzavřena na dobu určitou.
§ 2675
(1) Ten, kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět
s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli
účtu.
(2) Poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost,
může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby.
Pododdíl 4
Vkladní knížka
§ 2676
(1) Vkladní knížkou potvrzuje výstavce vkladní knížky vložení hotovosti
na účet a výběr hotovosti z účtu. Účet, k němuž byla vystavena vkladní knížka, neslouží
k provádění převodů peněžních prostředků. Vkladní knížka může být vystavena pouze
na jméno majitele vkladní knížky. Z vkladní knížky musí být zřejmá výše peněžních
prostředků na účtu a její změny.
(2) Má se za to, že výše peněžních prostředků na účtu odpovídá záznamům
ve vkladní knížce.
§ 2677
S peněžními prostředky na účtu nakládá majitel vkladní knížky. Bez
předložení vkladní knížky nelze s peněžními prostředky na účtu nakládat.
§ 2678
Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky vystaví výstavce vkladní knížky
na žádost majitele vkladní knížky novou vkladní knížku. Tato vkladní knížka nahrazuje
původní vkladní knížku, která pozbývá dnem jejího vystavení platnosti.
§ 2679
Pokud majitel vkladní knížky nenakládá s peněžními prostředky na
účtu po dobu dvaceti let ani nepředloží vkladní knížku k doplnění záznamů, ruší se
závazek uplynutím této doby; majitel vkladní knížky má právo na výplatu zůstatku
peněžních prostředků na účtu včetně úroků ke dni zrušení závazku.
Oddíl 2
Jednorázový vklad
§ 2680
(1) Smlouvou o jednorázovém vkladu se vkladatel zavazuje poskytnout
příjemci vkladu pevný jednorázový vklad v určité výši a příjemce vkladu se zavazuje
tento vklad přijmout, po zániku závazku jej vrátit a zaplatit vkladateli úrok.
(2) Bylo-li nakládání s vkladem podmíněno sdělením hesla a vkladatel
heslo nezná, může vkladatel nakládat s vkladem, pokud prokáže, že mu vklad náleží.
Oddíl 3
Akreditiv
§ 2682
Základní ustanovení
Smlouvou o otevření akreditivu se výstavce akreditivu zavazuje vůči
příkazci vystavit na jeho žádost a účet ve prospěch třetí osoby (oprávněného) akreditiv
a příkazce se zavazuje zaplatit výstavci akreditivu odměnu.
§ 2683
(1) Výstavce akreditivu oznámí oprávněnému v písemné formě bez zbytečného
odkladu po uzavření smlouvy, že v jeho prospěch otvírá akreditiv, a sdělí mu jeho
obsah.
(2) Akreditiv obsahuje alespoň určení, že se výstavce akreditivu zavazuje
zaplatit určitou částku, přijmout směnku nebo se zavazuje k jinému plnění, jakož
i akreditivní podmínky s určením, do kdy je má oprávněný splnit, aby mohl požadovat
plnění od výstavce akreditivu.
§ 2684
Závazek výstavce akreditivu vůči oprávněnému vzniká vystavením akreditivu.
Tento závazek je nezávislý na závazku mezi výstavcem akreditivu a příkazcem i na
závazku mezi příkazcem a oprávněným.
§ 2685
Výstavce akreditivu může pověřit akreditivem i jiného výstavce, aby
za něj poskytl plnění. Poskytne-li pověřený výstavce plnění, má právo na náhradu
vůči výstavci akreditivu; byl-li akreditiv potvrzen, má toto právo i vůči potvrzujícímu
výstavci.
§ 2686
Neurčí-li akreditiv výslovně jinak, může jej výstavce akreditivu změnit
nebo zrušit jen se souhlasem oprávněného a příkazce.
Potvrzený akreditiv
§ 2687
(1) Je-li akreditiv na žádost výstavce akreditivu potvrzen dalším
výstavcem, vzniká oprávněnému právo na plnění i vůči potvrzujícímu výstavci od doby,
kdy potvrzující výstavce oprávněnému potvrzení akreditivu oznámil.
(2) Ke změně nebo zrušení potvrzeného akreditivu se vyžaduje i souhlas
potvrzujícího výstavce.
Dokumentární akreditiv
§ 2690
(1) Při dokumentárním akreditivu výstavce akreditivu plní oprávněnému,
jsou-li mu včas předloženy dokumenty určené akreditivem v souladu s akreditivními
podmínkami. To platí i v případě, jsou-li dokumenty předloženy výstavci pověřenému
akreditivem.
(2) Byl-li dokumentární akreditiv potvrzen, poskytne potvrzující
výstavce oprávněnému plnění, jsou-li mu, popřípadě výstavci pověřenému akreditivem,
včas předloženy dokumenty uvedené v odstavci 1.
Oddíl 4
Inkaso
§ 2694
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o inkasu se obstaravatel inkasa zavazuje obstarat pro
příkazce přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby a příkazce
se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu.
(2) Není-li výše odměny ujednána, zaplatí příkazce obstaravateli inkasa
odměnu obvyklou v době uzavření smlouvy.
§ 2695
Obstaravatel inkasa vyzve třetí osobu k provedení inkasního úkonu.
Odmítne-li tato osoba splnit výzvu, podá o tom obstaravatel inkasa příkazci bez zbytečného
odkladu zprávu.
§ 2696
Obstaravatel inkasa postupuje při obstarání inkasa s odbornou péčí
podle pokynů příkazce. Neuskuteční-li se přesto inkaso, nezakládá to důvod k postihu
obstaravatele inkasa.
§ 2697
(1) Co obstaravatel inkasa při inkasu přijal, vydá bez zbytečného odkladu
příkazci.
(2) Přijal-li obstaravatel inkasa cenný papír nebo dokument, nahradí
příkazci škodu způsobenou jeho ztrátou, zničením nebo poškozením v době, kdy jej
měl obstaravatel inkasa u sebe. To neplatí, nemohl-li obstaravatel inkasa škodu odvrátit
ani při vynaložení odborné péče.
§ 2698
Použije-li obstaravatel inkasa k obstarání inkasa jiného obstaravatele
podle pokynů příkazce, děje se tak na účet a nebezpečí příkazce.
Dokumentární inkaso
Díl 12
Závazky ze zaopatřovacích smluv
Oddíl 1
Důchod
§ 2701
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné
peněžní dávky (důchod).
(2) Zaváže-li se plátce k placení důchodu na dobu života nějaké osoby
nebo na dobu delší než pět let, vyžaduje smlouva písemnou formu.
§ 2702
Nebylo-li trvání závazku ujednáno, platí, že povinnost platit důchod
trvá po dobu příjemcova života.
§ 2703
Není-li ujednána doba splatnosti důchodu, jsou dávky splatné měsíčně
napřed. Zemře-li osoba, na dobu jejíhož života byl důchod ujednán, zaplatí plátce
dávku, která za života oné osoby již dospěla. Bylo-li však ujednáno, že důchod je
splatný pozadu, zaplatí plátce dávku připadající na dobu, po kterou ona osoba byla
ještě naživu.
§ 2704
Právo na důchod nelze postoupit jinému; k opačnému ujednání se nepřihlíží.
Pohledávku splatné dávky však postoupit lze.
§ 2705
Zřídil-li plátce důchod bezúplatně, může zároveň vyhradit, že příjemcovi
věřitelé nemohou příjemcovy dávky postihnout ani exekučně, ani v insolvenčním řízení.
Taková výhrada je účinná vůči třetím osobám i vůči orgánům veřejné moci, avšak jen
do výše, kterou příjemce vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření nutně potřebuje.
§ 2706
(1) Byl-li důchod poskytnut za úplatu, nelze pro neplacení dávek odstoupit
od smlouvy a požadovat vrácení úplaty. To neplatí, bylo-li placení důchodu zajištěno
a jistota zanikne, nebo se zhorší, aniž ji plátce v přiměřené lhůtě doplní na původní
rozsah.
(2) Odůvodňují-li to okolnosti, nařídí soud na návrh příjemce prodej
části plátcova majetku a použití výtěžku k placení důchodu po přiměřenou dobu do
budoucna.
Oddíl 2
Výměnek
§ 2707
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti
s jejím převodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící
k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel nemovité věci se zavazuje
zaopatření poskytnout. Není-li stanoveno nebo ujednáno jinak, rozhoduje pro obsah
práv výměnkáře místní zvyklost.
(2) Podle obsahu právního jednání, kterým byl výměnek zřízen, se na
smlouvu o výměnku použijí také ustanovení o právech, ze kterých se výměnek skládá,
zejména o služebnosti bytu nebo o důchodu.
§ 2708
(1) Je-li výměnek zřízen jako reálné břemeno, učiní nabyvatel nemovité
věci vše, co je z jeho strany zapotřebí, aby výměnek mohl být zapsán do veřejného
seznamu. Nezřekne-li se výměnkář zápisu, lze do veřejného seznamu zapsat vlastnické
právo nabyvatele jen současně se zápisem výměnku.
(2) Vlastník nemovité věci může pro sebe zapsat budoucí výměnek do
veřejného seznamu ještě před převedením nemovité věci.
§ 2709
I když to při zřízení výměnku nebylo ujednáno, přispěje osoba zavázaná
k výměnku pomocnými úkony výměnkáři, který to nezbytně potřebuje v nemoci, při úrazu
nebo v podobné nouzi. Této povinnosti se zprostí, zprostředkuje-li umístění výměnkáře
ve zdravotnickém nebo podobném zařízení. Nezavazuje-li osobu zavázanou z výměnku
k placení nákladů pobytu v zařízení zvláštní právní důvod, nese je výměnkář ze svého.
§ 2710
(1) Změní-li se poměry tou měrou, že na osobě zavázané k výměnku nelze
spravedlivě požadovat, aby setrvala při naturálním plnění, a nedohodnou-li se strany,
může soud na návrh osoby zavázané k výměnku rozhodnout, že se naturální výměnek zcela
nebo zčásti nahradí peněžitým důchodem; soud také může, a to i bez návrhu, uložit
osobě zavázané k výměnku, aby složila ve prospěch výměnkáře u provozovatele vhodného
zaopatřovacího zařízení zaopatřovací jistinu ve stanovené výši.
(2) Byl-li výměnek přeměněn na peněžitý důchod, může soud dohodu stran
nebo své rozhodnutí změnit, změní-li se podstatně poměry.
(3) Rozhodnutími podle odstavce 1 nebo 2 nelze přijmout takové opatření,
jímž by bylo zaopatření výměnkáře ohroženo.
§ 2711
Při zkáze stavby, v níž bylo výměnkáři vyhrazeno obydlí, opatří osoba
zavázaná z výměnku výměnkáři na vlastní náklad vhodné náhradní bydlení.
Díl 13
Společnost
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 2716
Základní ustanovení
(1) Zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným
účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost.
(2) Bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy
soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co
uvádí soupis.
§ 2717
(1) Vkládá-li společník do společnosti věc, použijí se přiměřeně ustanovení
o koupi; vkládá-li však jen právo věc užívat, použijí se přiměřeně ustanovení o nájmu,
a vkládá-li právo věc požívat, použijí se přiměřeně ustanovení o pachtu.
(2) Zavazuje-li se společník k činnosti pro společnost, použijí se
přiměřeně ustanovení o díle, nebo o příkazu.
§ 2718
(1) Vloží-li společník do společnosti veškeré své jmění, má se za to,
že se jedná o jmění přítomné k účinnosti smlouvy.
(2) Ujednání, že vklad společníka zahrnuje i jeho budoucí majetek,
se nevztahuje na majetek nabytý děděním, ledaže to bylo výslovně ujednáno.
§ 2719
(1) Peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle
druhu vložené do společnosti, se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady
přispěli; jiné věci se stávají jejich spoluvlastnictvím jen tehdy, byly-li oceněny
penězi. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý
společník do společnosti vložil.
(2) K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného
požívání.
Oddíl 2
Práva a povinnosti společníků navzájem
§ 2722
(1) Kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k
jinému příspěvku. Kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se o
dosažení společného účelu jiným způsobem.
(2) Společníka nelze nutit, aby přispěl více, než se zavázal. Změní-li
se však poměry tak, že společného účelu nelze bez zvýšení příspěvku dosáhnout, může
ten, kdo není ochoten svůj příspěvek zvýšit, ze společnosti vystoupit, anebo z ní
být vyloučen.
§ 2723
Ujedná-li se jen, co má být do společnosti celkem vloženo, přispěje
každý ze společníků rovným dílem.
§ 2724
O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla
stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo na
náhradu jako příkazník.
§ 2725
Společník vykonává činnost pro společnost osobně a není oprávněn členství
ve společnosti zřídit jiné osobě, ani jí své členství postoupit.
§ 2727
(1) Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní
nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu. Stane-li
se tak, mohou se ostatní společníci domáhat, aby se tento společník takového jednání
zdržel.
(2) Jednal-li společník na vlastní účet, mohou se ostatní společníci
domáhat, aby bylo jednání společníka prohlášeno za učiněné na společný účet. Jednal-li
společník na cizí účet, mohou se ostatní společníci domáhat, aby jim bylo ve prospěch
společného účtu postoupeno právo na odměnu nebo aby jim byla vydána odměna již poskytnutá.
Tato práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel
o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo.
(3) Namísto práv podle odstavce 2 mohou ostatní společníci požadovat
náhradu škody.
§ 2728
(1) Neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku
nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly
stejné. Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo
jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy.
(2) Ujednání vylučující právo společníka na podíl na zisku nemá právní
účinky. Ujednání vylučující povinnost společníka podílet se na ztrátě má právní účinky
jen mezi společníky.
§ 2729
(1) Rozhodnutí o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů;
každý společník má jeden hlas. Ujednání nebo rozhodnutí společníků bránící některému
společníkovi účastnit se rozhodování nemá právní účinky.
(2) Rozhodnutí, jímž se mění společenská smlouva, musí být přijato
jednomyslně.
Oddíl 3
Správa společnosti
§ 2730
(1) Společníci si mohou rozdělit působnost při spravování společných
záležitostí způsobem, jaký uznají za vhodný. Neučiní-li to, je každý společník vzhledem
k těmto záležitostem příkazníkem ostatních společníků.
(2) Žádný společník nesmí o své vůli podstatně měnit stav nebo účel
společného majetku bez zřetele k výhodnosti takové změny.
§ 2731
(1) Správou společných věcí mohou společníci pověřit někoho ze svého
středu, anebo i třetí osobu.
(2) Byl-li správce jmenován ve společenské smlouvě, lze ho odvolat
jen z vážného důvodu, jinak lze jeho pověření zrušit obdobně jako u příkazu.
§ 2732
Společník, který není oprávněn ke správě, nesmí nakládat se společným
majetkem. Učiní-li tak vůči třetí osobě, která je v dobré víře, nelze se proti ní
dovolat neplatnosti právního jednání.
§ 2733
Je-li pověřeno více správců, aniž je blíže upravena jejich působnost,
jedná každý z nich v záležitostech společnosti samostatně.
§ 2734
Správce vede řádně účty a přehled o majetkových poměrech společnosti;
společníkům podává pravidelně vyúčtování majetku společnosti včetně příjmů a výdajů,
jakož i zisku, anebo ztráty, nejméně jednou za kalendářní rok, nejpozději do dvou
měsíců po jeho ukončení.
§ 2735
Společník, i když nevykonává správu, se může přesvědčit o hospodářském
stavu společnosti, přezkoumat účetní záznamy a jiné doklady, jakož i být informován
o společných záležitostech, ale při uplatňování tohoto práva nesmí ani rušit provoz
společnosti víc, než je nutné, ani bránit ostatním společníkům při uplatňování téhož
práva. Ujednají-li si společníci něco jiného, nepřihlíží se k tomu.
Oddíl 4
Práva a povinnosti společníků k třetím osobám
§ 2736
Z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči
třetím osobám společně a nerozdílně.
§ 2737
(1) Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje
se za příkazníka všech společníků. Ujednají-li si společníci něco jiného, nelze to
namítnout vůči třetí osobě, která jedná v dobré víře.
(2) Jednal-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou vlastním
jménem, mohou ostatní společníci uplatňovat práva z toho vzniklá, třetí osoba je
však zavázána jen vůči tomu, kdo s ní právně jednal. To neplatí, bylo-li třetí osobě
známo, že společník jedná na účet společnosti.
§ 2738
(1) Předstírá-li někdo, že je společníkem, ač jím není, jsou skuteční
společníci z jeho jednání vůči třetí osobě zavázáni společně a nerozdílně s ním,
jestliže
a) některý ze společníků dal k omylu třetí osoby podnět, nebo
b) společníci mohli při vynaložení potřebné péče takový omyl předvídat,
ale žádný z nich neučinil opatření, aby se uvedení třetí osoby v omyl zabránilo.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, nebyla-li třetí osoba v dobré víře.
Oddíl 5
Zánik členství
§ 2739
Společník může ze společnosti vystoupit, a to i bylo-li trvání společnosti
ujednáno na dobu určitou; ne však v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků.
Z vážných důvodů však může vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní
doba.
§ 2740
(1) Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem,
může být ze společnosti vyloučen. Vyloučen může být rovněž,
a) bylo-li o jeho majetku zahájeno insolvenční řízení na jeho návrh,
b) přistoupil-li společník k návrhu na zahájení insolvenčního řízení,
ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek, nebo
c) bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku společníka.
(2) Omezení společníka ve svéprávnosti je důvodem pro vyloučení společníka
jen tehdy, je-li tento jeho stav na újmu společnosti.
§ 2741
(1) Společník, jehož členství zaniklo, má právo, aby mu bylo vyúčtováno
a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží. Podíl na majetku nabytém za trvání
společnosti se mu vyplatí v penězích.
(2) Společník při zániku členství vyúčtuje a vyrovná ostatním společníkům
vše, k čemu byl vůči společnosti zavázán.
Oddíl 6
Zánik společnosti
§ 2744
Společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky
ujednané ve společenské smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána,
dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li se tento účel
nemožným.
Díl 14
Tichá společnost
§ 2747
Základní ustanovení
(1) Smlouvou o tiché společnosti se tichý společník zavazuje k vkladu,
kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání
podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku.
(2) Tichá společnost může být ujednána i k účasti tichého společníka
jen na provozu některého ze závodů podnikatele.
§ 2748
(1) Tichý společník předá podnikateli předmět vkladu bez zbytečného odkladu
po vzniku tiché společnosti, nebo mu s ním umožní nakládat.
(2) Vkládá-li se nemovitá věc, nabývá k ní podnikatel na dobu trvání
tiché společnosti užívací a požívací právo. Je-li předmětem vkladu něco jiného, má
se za to, že podnikatel nabyl k předmětu vznikem tiché společnosti vlastnické právo.
§ 2749
(1) Tichý společník má právo nahlížet do obchodních dokladů a účetních
záznamů podnikatele. K ujednání, které toto právo omezuje nebo vylučuje, se nepřihlíží,
osvědčí-li tichý společník rozumný důvod domnívat se, že obchodní doklady a účetní
záznamy nejsou vedeny správně nebo poctivě.
(2) Podnikatel vydá tichému společníkovi stejnopis účetní závěrky bez
zbytečného odkladu po jejím vyhotovení a případném schválení, je-li vyžadováno; k
opačnému ujednání se nepřihlíží.
§ 2750
(1) Nehledě k tiché společnosti je ze všech právních skutečností vzniklých
z podnikání zavázán jen podnikatel.
(2) Je-li jméno tichého společníka obsaženo ve jménu, popřípadě v obchodní
firmě podnikatele, ručí tichý společník za dluhy podnikatele.
(3) Prohlásí-li tichý společník osobě, s níž podnikatel jedná o uzavření
smlouvy, že podnikají oba společně, ručí za dluhy podnikatele vyplývající z uzavřené
smlouvy.
Podíl tichého společníka na zisku nebo ztrátě
§ 2751
(1) Tichý společník se podílí na zisku nebo na ztrátě podnikatele v
ujednané výši, jinak ve výši určené vzhledem k výši jeho vkladu a zavedené praxi
stran, popřípadě vzhledem k zvyklostem. K ujednání, podle něhož se tichý společník
nepodílí na zisku nebo na ztrátě, se nepřihlíží.
(2) Výše podílu tichého společníka se určí z čistého zisku. Vytváří-li
podnikatel fond, se kterým nesmí libovolně nakládat, odečte se z čistého zisku zákonný
příděl do takového fondu.
§ 2752
Podíl na zisku vyplatí podnikatel do třiceti dnů po vyhotovení účetní
závěrky a jejím případném schválení, je-li vyžadováno. Vklad tichého společníka se
nezvyšuje o jeho podíl na zisku, který nevybere.
§ 2753
(1) Na ztrátě se tichý společník podílí stejně jako na zisku; k opačnému
ujednání se nepřihlíží. O podíl tichého společníka na ztrátě se jeho vklad snižuje;
tichý společník není povinen vklad o podíl na ztrátě doplnit.
(2) Byl-li tichému společníkovi podíl na zisku již vyplacen, není povinen
jej při pozdější ztrátě vracet.
Zánik tiché společnosti
§ 2754
(1) Nebyla-li tichá společnost ujednána na určitou dobu, lze ji vypovědět
nejpozději šest měsíců před koncem účetního období.
(2) Tichá společnost se zrušuje také,
a) dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu,
ledaže uhradí podíl na ztrátě nebo doplní vklad,
b) ukončí-li se podnikání, kterého se tichá společnost týká, nebo
c) bylo-li rozhodnuto o úpadku podnikatele nebo tichého společníka,
zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, zrušením konkursu proto, že majetek
je zcela nepostačující, anebo zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.
Díl 15
Závazky z odvážných smluv
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Oddíl 2
Pojištění
Pododdíl 1
Základní ustanovení
§ 2758
(1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout
jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním
(pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
(2) Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden
rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením
pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.
§ 2759
(1) Neurčí-li se v nabídce, do kdy má být přijata, vyžaduje se její
přijetí do jednoho měsíce ode dne doručení nabídky druhé straně; je-li však uzavření
smlouvy podmíněno lékařskou prohlídkou, vyžaduje se přijetí nabídky do dvou měsíců.
Nabídku pojistitele může pojistník přijmout i včasným zaplacením pojistného ve výši
uvedené v nabídce.
(2) Považuje-li se odpověď na nabídku za nový návrh, platí, že byl
odmítnut, nepřijme-li jej druhá strana do jednoho měsíce ode dne doručení.
(3) Navrhuje-li strana změnu smlouvy, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.
§ 2760
Pojistitel sdělí před uzavřením smlouvy zájemci o pojištění údaje,
jejichž rozsah a způsob předání stanoví jiný zákon. To platí i o skutečnostech, k
jejichž změně dojde za trvání pojištění.
Pojistný zájem
§ 2762
(1) Pojistník má pojistný zájem na vlastním životě a zdraví. Má
se za to, že pojistník má pojistný zájem i na životě a zdraví jiné osoby, osvědčí-li
zájem podmíněný vztahem k této osobě, ať již vyplývá z příbuzenství nebo je podmíněn
prospěchem či výhodou z pokračování jejího života.
(2) Pojistník má pojistný zájem na vlastním majetku. Má se za to,
že pojistník má pojistný zájem i na majetku jiné osoby, osvědčí-li, že by mu bez
jeho existence a uchování hrozila přímá majetková ztráta.
(3) Dal-li pojištěný souhlas k pojištění, má se za to, že pojistný
zájem pojistníka byl prokázán.
§ 2763
Pojištěn může být i budoucí pojistný zájem. Byla-li smlouva uzavřena
se zřetelem k budoucímu podnikání nebo jinému budoucímu zájmu, který nevznikne, není
pojistník povinen platit pojistné; pojistitel má však právo na přiměřenou odměnu,
pokud to bylo ujednáno.
§ 2764
(1) Neměl-li zájemce pojistný zájem a pojistitel o tom při uzavření
smlouvy věděl nebo musel vědět, je smlouva neplatná.
(2) Pojistil-li pojistník vědomě neexistující pojistný zájem, ale
pojistitel o tom nevěděl ani nemohl vědět, je smlouva neplatná; pojistiteli však
náleží odměna odpovídající pojistnému až do doby, kdy se o neplatnosti dozvěděl.
§ 2766
Pojištěný
Osoba, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost nebo jinou
hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje, je pojištěným.
§ 2767
Pojištění cizí hodnoty pojistného zájmu
(1) Uzavře-li pojistník ve vlastní prospěch smlouvu vztahující se
k hodnotě pojistného zájmu třetí osoby, může uplatnit právo na pojistné plnění, pokud
prokáže, že třetí osobu s obsahem smlouvy seznámil a že ta, vědoma si, že právo na
pojistné plnění nenabude, souhlasí, aby pojistník pojistné plnění přijal. Má-li být
pojištěným potomek pojistníka, který není plně svéprávný, nevyžaduje se zvláštní
souhlas, pokud je pojistník sám zákonným zástupcem pojištěného a nejedná se o pojištění
majetku.
(2) Vyžaduje-li se souhlas pojištěného, popřípadě jeho zákonného
zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v ujednané době, jinak do tří měsíců ode
dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění uplynutím této doby. Nastane-li v této době
pojistná událost, aniž byl souhlas udělen, nabývá právo na pojistné plnění pojištěný;
je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, nabývají toto právo osoby uvedené v §
2831.
(3) Postoupí-li pojistník smlouvu bez souhlasu pojištěného, popřípadě
jeho zákonného zástupce, nepřihlíží se k postoupení smlouvy. To neplatí, je-li postupníkem
osoba, u níž se souhlas k pojištění pojistného nebezpečí pojištěného nevyžaduje.
(4) Dnem pojistníkovy smrti, nebo dnem jeho zániku bez právního nástupce
vstupuje do pojištění pojištěný; oznámí-li však pojistiteli v písemné formě do třiceti
dnů ode dne pojistníkovy smrti, nebo ode dne jeho zániku, že na trvání pojištění
nemá zájem, zaniká pojištění dnem smrti, nebo dnem zániku pojistníka. Účinky prodlení
vůči pojištěnému nenastanou dříve než uplynutím patnácti dnů ode dne, kdy se pojištěný
o svém vstupu do pojištění dozvěděl; k ujednání kratší doby se nepřihlíží.
§ 2768
(1) Je-li smlouva uzavřena ve prospěch třetí osoby, může s ní tato
osoba projevit souhlas i dodatečně při uplatnění práva na pojistné plnění. Třetí
osoba má na pojistné plnění právo, dal-li pojištěný, popřípadě jeho zákonný zástupce
třetí osobě souhlas k přijetí pojistného plnění poté, co byl seznámen s obsahem smlouvy.
(2) Je-li ve prospěch třetí osoby pojištěna cizí hodnota pojistného
zájmu, použije se § 2767 obdobně.
§ 2769
Rovné zacházení
Použije-li pojistitel jako hledisko při určení výše pojistného nebo
pro výpočet pojistného plnění národnost, rasový nebo etnický původ nebo jiné hledisko
odporující zásadě rovného zacházení podle jiného zákona, nepřihlíží se ke zvýšení
pojistného ani ke snížení pojistného plnění na základě těchto hledisek. To platí
i v případě, je-li jako hledisko při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného
plnění použito těhotenství nebo mateřství.
§ 2770
Oprávněná osoba
Oprávněnou osobou je ta osoba, které v důsledku pojistné události
vznikne právo na pojistné plnění.
§ 2772
(1) Není-li ujednána doba vzniku pojištění, vzniká pojištění prvním
dnem následujícím po dni uzavření smlouvy.
(2) Bylo-li ujednáno, že se pojištění vztahuje i na dobu přede dnem
uzavření smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění, pokud pojistník
v době nabídky věděl nebo vědět měl a mohl, že pojistná událost již nastala, a pojistitel
nemá právo na pojistné, pokud v době nabídky věděl nebo měl a mohl vědět, že pojistná
událost nastat nemůže.
§ 2773
(1) Právní jednání týkající se pojištění vyžaduje písemnou formu,
ledaže strany ujednají, že této formy není zapotřebí.
(2) Pro oznámení se vyžaduje písemná forma, jen bylo-li to ujednáno.
Požádá-li však pojistník v písemné formě pojistitele o sdělení údajů významných pro
plnění podle smlouvy, sdělí mu je pojistitel bez zbytečného odkladu v písemné formě.
§ 2774
Pojistné podmínky
(1) Pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání
a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu
pojistného plnění a jeho splatnost.
(2) Odkazuje-li smlouva na pojistné podmínky, seznámí s nimi pojistitel
pojistníka ještě před uzavřením smlouvy; to neplatí, uzavírá-li se smlouva formou
obchodu na dálku. Ustanovení § 1845 platí obdobně.
Pojistka
§ 2775
(1) Pojistitel vydá pojistníkovi pojistku jako potvrzení o uzavření
smlouvy.
(2) Při ztrátě, poškození nebo zničení pojistky vydá pojistitel
na žádost a náklady pojistníka druhopis pojistky; to platí obdobně o vydání kopie
smlouvy.
§ 2776
Zakládá-li smlouva povinnost předložit pojistku k uplatnění práva
na pojistné plnění, může pojistitel požadovat, aby se původní pojistka před vydáním
druhopisu umořila.
§ 2777
(1) Nebyla-li smlouva uzavřena v písemné formě, uvede pojistitel
v pojistce alespoň
a) číslo smlouvy,
b) určení pojistitele a pojistníka,
c) určení oprávněné osoby nebo způsobu, jakým bude určena,
d) pojistnou událost a pojistné nebezpečí,
e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj, zda se jedná o pojištění
běžné či jednorázové,
f) pojistnou dobu,
g) případná odchylná ujednání od pojistných podmínek a
h) bylo-li při pojištění osob ujednáno, že se oprávněná osoba
bude podílet na výnosech pojistitele, pak i způsob výše určení podílu.
(2) Je-li smlouva uzavřená v písemné formě, musí obsahovat
údaje uvedené v odstavci 1 a pojistitel uvede v pojistce alespoň
a) číslo smlouvy,
b) určení pojistitele a pojistníka,
c) určení oprávněné osoby nebo způsobu, jakým bude určena,
d) pojistnou událost a pojistné nebezpečí a
e) pojistnou dobu.
(3) Při určení osob podle odstavce 1 nebo 2 se uvede jejich jméno
nebo jména, adresa bydliště nebo sídla a identifikující údaj. To platí i tehdy, má-li
být určen pojištěný.
Povinné pojištění
§ 2779
(1) Ukládá-li jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít pojistnou
smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto oddílu jen tehdy, připouští-li
to zákon a nedojde-li tím ke snížení rozsahu pojištění stanoveného jiným zákonem.
(2) Stanoví-li tak jiný zákon, vzniká pojistiteli povinnost uzavřít
pojistnou smlouvu tak, aby mu povinnost poskytnout pojistné plnění vznikla i tehdy,
byla-li škoda způsobena úmyslným jednáním pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby.
Pojistné
§ 2782
(1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
(2) Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli
pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě
náleží pojistiteli jednorázové pojistné celé.
§ 2783
(1) Není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána,
vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.
(2) Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li
ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno
pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se
za ujednané pojistné období roční.
(3) Požádá-li o to pojistník, sdělí mu pojistitel zásady pro stanovení
výše pojistného.
§ 2784
Pojistitel je povinen přijmout splatné pojistné a jiné splatné
pohledávky z pojištění i od pojistníkova zástavního věřitele, od oprávněné osoby
nebo od pojištěného.
§ 2785
(1) Nejsou-li ve smlouvě ujednány podmínky, při jejichž splnění
má pojistitel právo upravit nově výši běžného pojistného na další pojistné období,
nelze bez dohody s pojistníkem výši pojistného měnit.
(2) Vyhradí-li si pojistitel právo měnit výši pojistného z jiného
důvodu, než je změna podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného nebo vyhradí-li
si pojistitel u pojištění osob právo měnit výši pojistného v závislosti na věku nebo
zdravotním stavu, nepřihlíží se k tomu.
§ 2786
(1) Upraví-li pojistitel výši pojistného, sdělí ji pojistníkovi
nejpozději dva měsíce přede dnem splatnosti pojistného za pojistné období, ve kterém
se má výše pojistného změnit , a současně ho upozorní na možnost změnu odmítnout
a závazek z tohoto důvodu ukončit.
(2) Nesouhlasí-li pojistník se změnou, může nesouhlas projevit
do jednoho měsíce ode dne, kdy se o ní dozvěděl; v tom případě pojištění zanikne
uplynutím pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno. Neupozornil-li však
pojistitel na tento následek pojistníka ve sdělení podle odstavce 1, trvá pojištění
nadále a výše pojistného se při nesouhlasu pojistníka nezmění.
§ 2788
Povinnost k pravdivým sdělením
(1) Dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při
jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti,
které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda
je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě
a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic
podstatného.
(2) Co je v odstavci 1 stanoveno o povinnosti pojistníka, platí obdobně
i pro pojištěného.
§ 2789
(1) Musí-li si pojistitel být při uzavírání smlouvy vědom nesrovnalostí
mezi nabízeným pojištěním a zájemcovými požadavky, upozorní ho na ně. Přitom se vezme
v úvahu, za jakých okolností a jakým způsobem se smlouva uzavírá, jakož i to, je-li
druhé straně při uzavírání smlouvy nápomocen zprostředkovatel nezávislý na pojistiteli.
(2) Dotáže-li se zájemce při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistník
při jednání o změně smlouvy v písemné formě pojistitele na skutečnosti týkající se
pojištění, zodpoví pojistitel tyto dotazy pravdivě a úplně.
Změna pojistného rizika
§ 2790
(1) Změní-li se okolnosti, které byly uvedeny ve smlouvě nebo na
které se pojistitel tázal (§ 2788), tak podstatně, že zvyšují pravděpodobnost vzniku
pojistné události z výslovně ujednaného pojistného nebezpečí, zvýší se pojistné riziko.
(2) Pojistník nesmí bez pojistitelova souhlasu učinit nic, co zvyšuje
pojistné riziko, ani to třetí osobě dovolit; zjistí-li až dodatečně, že bez pojistitelova
souhlasu dopustil, že se pojistné riziko zvýšilo, pojistiteli to bez zbytečného odkladu
oznámí. Zvýší-li se pojistné riziko nezávisle na pojistníkově vůli, oznámí to pojistník
pojistiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl.
(3) Je-li pojištěna cizí hodnota pojistného zájmu, má povinnosti
stanovené v odstavci 2 pojištěný.
§ 2791
(1) Prokáže-li pojistitel, že by uzavřel smlouvu za jiných podmínek,
pokud by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu existovalo již při uzavírání smlouvy,
má právo navrhnout novou výši pojistného. Neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne,
kdy mu změna byla oznámena, jeho právo zaniká.
(2) Není-li návrh přijat nebo nově určené pojistné zaplaceno v
ujednané době, jinak do jednoho měsíce ode dne doručení návrhu, má pojistitel právo
pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou; toto právo však pojistitel nemá,
neupozornil-li na možnost výpovědi již v návrhu. Nevypoví-li pojistitel pojištění
do dvou měsíců ode dne, kdy obdržel nesouhlas s návrhem, nebo kdy marně uplynula
doba podle odstavce 1, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.
§ 2792
Prokáže-li pojistitel, že by vzhledem k podmínkám platným v době
uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel, existovalo-li by pojistné riziko ve zvýšeném
rozsahu již při uzavírání smlouvy, má právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní
dobou. Nevypoví-li pojistitel pojištění do jednoho měsíce ode dne, kdy mu změna byla
oznámena, zanikne jeho právo vypovědět pojištění.
§ 2793
(1) Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení
pojistného rizika, má pojistitel právo pojištění vypovědět bez výpovědní doby. Vypoví-li
pojistitel pojištění, náleží mu pojistné až do konce pojistného období, v němž pojištění
zaniklo; jednorázové pojistné náleží pojistiteli v tomto případě celé. Nevypoví-li
pojistitel pojištění do dvou měsíců ode dne, kdy se o zvýšení pojistného rizika dozvěděl,
zanikne jeho právo vypovědět pojištění.
(2) Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení
pojistného rizika a nastala-li po této změně pojistná událost, má pojistitel právo
snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k
pojistnému, které by měl obdržet, kdyby se byl o zvýšení pojistného rizika z oznámení
včas dozvěděl.
§ 2794
Sníží-li se podstatně pojistné riziko v pojistné době, vzniká pojistiteli
povinnost snížit pojistné úměrně k snížení pojistného rizika s účinností ode dne,
kdy se o tomto snížení dozvěděl.
§ 2795
(1) Ustanovení o zvýšení pojistného rizika se nepoužijí, pokud
ke zvýšení rizika došlo z důvodu odvracení nebo zmenšení škody vyšší, nebo v důsledku
pojistné události, anebo v důsledku jednání z příkazu lidskosti.
(2) Pro pojištění osob pro případ nemoci se ustanovení o změně
pojistného rizika nepoužijí. Pro pojištění osob pro jiné případy se ustanovení o
změně pojistného rizika nepoužijí, mění-li se pojistné riziko v průběhu doby trvání
pojištění; nebyla-li tato změna promítnuta ve výpočtu pojistného, vzniká oznamovací
povinnost vůči pojistiteli, pokud na ni byl pojistník nebo pojištěný upozorněn.
Šetření pojistné události
§ 2796
(1) Nastane-li událost, se kterou ten, kdo se pokládá za oprávněnou
osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění, oznámí to pojistiteli bez zbytečného
odkladu, podá mu pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události,
o právech třetích osob a o jakémkoliv vícenásobném pojištění; současně předloží pojistiteli
potřebné doklady a postupuje způsobem ujednaným ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem
nebo pojištěným, mají tyto povinnosti i pojistník a pojištěný.
(2) Stejné oznámení může učinit jakákoliv osoba, která má na pojistném
plnění právní zájem.
§ 2797
(1) Pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu po oznámení podle
§ 2796 šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření
je skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění;
pojistitel této osobě v textové podobě zdůvodní výši pojistného plnění, popřípadě
důvod jeho zamítnutí.
(2) Obsahuje-li oznámení vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené
podstatné údaje týkající se rozsahu oznámené události, anebo zamlčí-li se v něm vědomě
údaje týkající se této události, má pojistitel právo na náhradu nákladů účelně vynaložených
na šetření skutečností, o nichž mu byly tyto údaje sděleny nebo zamlčeny. Má se za
to, že pojistitel vynaložil náklady v prokázané výši účelně.
(3) Vyvolá-li pojistník, pojištěný nebo jiná osoba, která uplatňuje
na pojistné plnění právo, náklady šetření nebo jejich zvýšení porušením povinnosti,
má pojistitel vůči němu právo na přiměřenou náhradu.
§ 2798
(1) Není-li splatnost pojistného plnění ujednána, je splatné do
patnácti dnů ode dne skončení šetření.
(2) Nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události,
rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné plnění
do tří měsíců ode dne oznámení, pojistitel oznamovateli v textové podobě sdělí, proč
nelze šetření ukončit. Pojistitel poskytne osobě, která uplatňuje právo na pojistné
plnění, na její žádost na pojistné plnění přiměřenou zálohu; to neplatí, je-li rozumný
důvod poskytnutí zálohy odepřít.
(3) Porušil-li pojistitel povinnost podle odstavce 2 z příčin na
své straně, je v prodlení; k opačnému ujednání se nepřihlíží.
§ 2800
Následky porušení povinností
(1) Bylo-li v důsledku porušení povinnosti pojistníka nebo pojištěného
při jednání o uzavření smlouvy nebo o její změně ujednáno nižší pojistné, má pojistitel
právo pojistné plnění snížit o takovou část, jaký je poměr pojistného, které obdržel,
k pojistnému, které měl obdržet.
(2) Mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo oprávněné
osoby, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu
jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel
právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah
pojistitelovy povinnosti plnit.
§ 2801
Přerušení pojištění
(1) Pojištění se přeruší, nebylo-li pojistné zaplaceno; doba přerušení
počne uplynutím dvou měsíců ode dne splatnosti pojistného až do jeho zaplacení.
(2) Přeruší-li se pojištění během pojistné doby, netrvá za přerušení
povinnost platit pojistné a nevzniká právo na plnění z událostí, které v době přerušení
nastaly a byly by jinak pojistnými událostmi. Doba přerušení pojištění se započítává
do pojistné doby, jen je-li to výslovně ujednáno.
(3) Existují-li zákonné důvody trvání povinného pojištění, nelze
povinné pojištění přerušit. Životní pojištění lze přerušit, jen bylo-li to ujednáno.
Zánik pojištění
§ 2802
K platnosti dohody o zániku pojištění se vyžaduje, aby v ní strany
ujednaly, jak se vyrovnají. Není-li ujednán okamžik zániku pojištění, platí, že pojištění
zaniklo dnem, kdy dohoda nabyla účinnosti.
§ 2803
(1) Pojištění zaniká uplynutím pojistné doby.
(2) Bylo-li pojištění ujednáno na dobu určitou, lze ujednat, že
uplynutím této doby pojištění nezanikne, pokud pojistitel nebo pojistník nejméně
šest týdnů před uplynutím pojistné doby druhé straně nesdělí, že nemá zájem na dalším
trvání pojištění. Nezanikne-li pojištění a nejsou-li ujednány podmínky a doba prodloužení,
prodlužuje se pojištění za týchž podmínek o tutéž dobu, na kterou bylo ujednáno.
§ 2804
Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li
ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné
lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení
upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.
§ 2805
Pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět
a) s osmidenní výpovědní dobou do dvou měsíců ode dne uzavření
smlouvy, nebo
b) s měsíční výpovědní dobou do tří měsíců ode dne oznámení
vzniku pojistné události; vypoví-li však pojistitel životní pojištění, nepřihlíží
se k tomu.
§ 2806
Pojistník může pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou
a) do dvou měsíců ode dne, kdy se dozvěděl, že pojistitel použil
při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění hledisko zakázané v
§ 2769,
b) do jednoho měsíce ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení
o převodu pojistného kmene nebo jeho části nebo o přeměně pojistitele, nebo
c) do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení,
že pojistiteli bylo odňato povolení k provozování pojišťovací činnosti.
§ 2807
Je-li pojištění ujednáno s běžným pojistným, zaniká pojištění na
základě výpovědi pojistitele nebo pojistníka ke konci pojistného období; je-li však
výpověď doručena druhé straně později než šest týdnů přede dnem, ve kterém uplyne
pojistné období, zaniká pojištění ke konci následujícího pojistného období. Vypoví-li
pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k výpovědi.
§ 2808
(1) Porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti
povinnost stanovenou v § 2788, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li,
že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. Pojistník má právo
od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost stanovenou v § 2789. Právo
odstoupit od smlouvy zaniká, nevyužije-li je strana do dvou měsíců ode dne, kdy zjistila
nebo musela zjistit porušení povinnosti stanovené v § 2788 nebo v § 2789.
(2) Odstoupí-li pojistník od smlouvy, nahradí mu pojistitel do
jednoho měsíce ode dne, kdy se odstoupení stane účinným, zaplacené pojistné snížené
o to, co již případně z pojištění plnil; odstoupil-li od smlouvy pojistitel, má právo
započíst si i náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Odstoupí-li pojistitel
od smlouvy a získal-li již pojistník, pojištěný nebo jiná oprávněná osoba pojistné
plnění, nahradí v téže lhůtě pojistiteli to, co ze zaplaceného pojistného plnění
přesahuje zaplacené pojistné.
(3) Byla-li smlouva uzavřena formou obchodu na dálku, má pojistník
právo bez udání důvodu odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne jejího
uzavření nebo ode dne, kdy mu byly sděleny pojistné podmínky, pokud k tomuto sdělení
dojde na jeho žádost po uzavření smlouvy. Jedná-li se o pojištění spadající do odvětví
životních pojištění podle jiného zákona, je pojistník oprávněn odstoupit od smlouvy
ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy obdržel sdělení o uzavření obchodu na dálku, nebo
ode dne, kdy mu byly sděleny pojistné podmínky, pokud k tomuto sdělení dojde na jeho
žádost po uzavření smlouvy; to platí i v případě, kdy byla smlouva uzavřena jinak
než formou obchodu na dálku.
(4) Odstavec 3 se nepoužije na smlouvy spadající do pojištění pomoci
osobám v nouzi během cestování nebo pobytu mimo místa svého bydliště včetně pojištění
finančních ztrát bezprostředně souvisejících s cestováním, jestliže byly tyto smlouvy
sjednány na dobu kratší než jeden měsíc.
(5) Odstoupí-li pojistník od smlouvy podle odstavce 3, vrátí mu
pojistitel bez zbytečného odkladu, nejpozději však do třiceti dnů ode dne, kdy se
odstoupení stane účinným, zaplacené pojistné; přitom má právo odečíst si, co již
z pojištění plnil. Bylo-li však pojistné plnění vyplaceno ve výši přesahující výši
zaplaceného pojistného, vrátí pojistník, popřípadě pojištěný nebo obmyšlený, pojistiteli
částku zaplaceného pojistného plnění, která přesahuje zaplacené pojistné.
§ 2809
Pojistitel může pojistné plnění odmítnout, byla-li příčinou
pojistné události skutečnost,
a) o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události,
b) kterou při sjednávání pojištění nebo jeho změny nemohl zjistit
v důsledku zaviněného porušení povinnosti stanovené v § 2788 a
c) pokud by při znalosti této skutečnosti při uzavírání smlouvy
tuto smlouvu neuzavřel nebo pokud by ji uzavřel za jiných podmínek.
Pododdíl 2
Škodové pojištění
§ 2811
Rozsah
Při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které
v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události.
§ 2812
Změna vlastnictví pojištěného majetku
Nebylo-li výslovně ujednáno, že pojištění změnou vlastnictví nebo
spoluvlastnictví pojištěného majetku nezaniká, zanikne pojištění dnem oznámení této
změny pojistiteli. Ustanovení § 2765 se v takovém případě nepoužije.
Hranice pojistného plnění
§ 2813
Byla-li ujednána hranice pojistného plnění, má se za to, že se
vztahuje na jednu škodnou událost.
§ 2814
(1) Ujedná-li se, že se pojistné plnění omezí horní hranicí, určí
se tato hranice pojistnou částkou nebo limitem pojistného plnění.
(2) Lze-li při pojištění majetku určit jeho pojistnou hodnotu při
uzavření smlouvy, určí se na návrh pojistníka horní hranice pojistného plnění pojistnou
částkou ve výši odpovídající pojistné hodnotě pojištěného majetku v době uzavření
smlouvy. Pojistitel má právo přezkoumat při uzavření smlouvy hodnotu pojištěného
majetku.
(3) Nelze-li při pojištění majetku určit jeho pojistnou hodnotu
při uzavření smlouvy, určí se na návrh pojistníka horní hranice pojistného plnění
limitem pojistného plnění. Tento limit se ujedná i v případě, že se pojištění vztahuje
jen na část hodnoty pojištěného majetku podle odstavce 2 (zlomkové pojištění). Odpovídá-li
tomu pojistný zájem, lze takto určit horní hranici pojistného plnění i při pojištění
podle odstavce 2.
§ 2815
Ujedná-li se ve smlouvě výslovně, že osobě, které vzniká právo
na pojistné plnění, půjde k tíži úbytek majetku, jehož výše nepřesáhne ujednanou
hranici, nebo že této osobě půjde určitá část úbytku majetku k tíži, není pojistitel
povinen poskytnout pojistné plnění v rozsahu takto ujednané spoluúčasti.
§ 2816
Množné pojištění
Je-li týž pojistný zájem pojištěn proti témuž pojistnému nebezpečí
a pro tutéž dobu u několika pojistitelů, vzniká množné pojištění. Množné pojištění
může vzniknout jako
a) soupojištění, byla-li uzavřena smlouva mezi pojistníkem a
více pojistiteli zastoupenými vedoucím pojistitelem a zavázal-li se pojistník platit
jediné pojistné,
b) souběžné pojištění, nepřesahuje-li souhrn pojistných částek
pojistnou hodnotu pojištěného majetku nebo nepřesáhne-li souhrn limitů pojistného
plnění skutečnou výši vzniklé škody, nebo
c) vícenásobné pojištění, přesahuje-li souhrn pojistných částek
pojistnou hodnotu pojištěného majetku nebo přesáhne-li souhrn limitů pojistného plnění
skutečnou výši vzniklé škody.
§ 2817
Soupojištění
(1) Je-li ujednáno soupojištění, vedoucí pojistitel určený ve smlouvě
stanoví pojistné podmínky a výši pojistného, spravuje soupojištění, přejímá oznámení
o pojistné události a vede šetření nezbytná ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitelů
poskytnout pojistné plnění; v tomto rozsahu jedná jménem ostatních pojistitelů. Není-li
ujednán způsob příjmů pojistného, přijímá vedoucí pojistitel i pojistné.
(2) V rámci soupojištění lze smlouvu uzavřít i mezi pojistníkem a
více pojistiteli, kteří si ujednali společný postup při pojištění určitých pojistných
nebezpečí, a to jménem a na účet všech pojistitelů, a určili vedoucího pojistitele,
popřípadě pověřili plněním jeho povinností společný orgán vytvořený k tomuto účelu,
anebo pojišťovacího zprostředkovatele.
(3) Právo na pojistné plnění se uplatňuje vůči vedoucímu pojistiteli.
Pojistitelé se mezi sebou vzájemně vypořádají podle svých podílů; nebyly-li podíly
ujednány, platí, že jsou stejné.
(4) Při likvidaci pojistitele se jeho povinnosti z pojištění vyplývající
ze soupojištění splní stejně jako povinnosti vyplývající z jiných pojištění ujednaných
tímto pojistitelem.
(5) Nepřihlíží se k ujednáním, která se odchylují od odstavců 1 až
4, a to ani v případě, kdy se některý z pojistitelů účastní soupojištění prostřednictvím
obchodní sítě založené v místě sídla pojistitele nebo prostřednictvím jeho pobočky,
které se nacházejí na území jiného členského státu Evropské unie nebo členského státu
Dohody o Evropském hospodářském prostoru, než je stát sídla pojistitele, nebo nachází-li
se pojistné riziko v některém z těchto států nebo v České republice. To neplatí při
pojištění velkých rizik podle jiného zákona upravujícího pojišťovnictví.
§ 2818
Vícenásobné pojištění
(1) Vznikne-li vícenásobné pojištění, oznámí to pojistník bez zbytečného
odkladu každému pojistiteli a v oznámení uvede ostatní pojistitele a pojistné částky
nebo limity pojistného plnění ujednané v ostatních smlouvách.
(2) Pojistitel, jemuž byla jako prvnímu oznámena pojistná událost,
poskytne pojistné plnění do výše pojistné částky nebo limitu pojistného plnění ujednaného
ve smlouvě, kterou je vázán, a oznámí to bez zbytečného odkladu ostatním pojistitelům,
o nichž se dozvěděl. Tím není dotčeno právo oprávněné osoby požadovat pojistné plnění
až do výše vyrovnání úbytku majetku na ostatních pojistitelích, pokud pojistná částka
nebo limit pojistného plnění ujednaný ve smlouvě s prvním pojistitelem nepostačuje
k vyrovnání celého úbytku majetku vzniklého v důsledku pojistné události.
(3) Pojistitelé se vypořádají v poměru, v jakém jsou k sobě pojistné
částky nebo limity pojistného plnění ujednané ve smlouvách, kterými jsou vázáni,
s přihlédnutím k pojistnému plnění poskytnutému podle odstavce 2 věty druhé.
(4) Nastala-li pojistná událost, nepřihlíží se pro potřeby vypořádání
pojistitelů podle odstavce 3 k případnému následnému zániku nebo následné změně některého
z vícenásobných pojištění.
§ 2819
Zachraňovací náklady
(1) Vynaložil-li pojistník účelně náklady při odvracení bezprostředně
hrozící pojistné události na zmírnění následků již nastalé pojistné události nebo
proto, že plnil povinnost odklidit poškozený pojištěný majetek nebo jeho zbytky z
hygienických, ekologických či bezpečnostních důvodů, má proti pojistiteli právo na
jejich náhradu, jakož i na náhradu škody, kterou v souvislosti s touto činností utrpěl.
(2) Nepřihlíží se k ujednání, kterým si pojistitel ve vztahu
k náhradám podle odstavce 1 vyhradil právo
a) snížit o ně pojistnou částku nebo limit pojistného plnění,
b) omezit je na méně než 30 % pojistné částky nebo limitu pojistného
plnění, jde-li o záchranu života nebo zdraví osob, nebo
c) omezit je, vynaložil-li pojistník zachraňovací náklady se
souhlasem pojistitele, ač k nim nebyl jinak povinen.
(3) Vynaložil-li zachraňovací náklady pojištěný nebo jiná osoba nad
rámec povinností stanovených jiným zákonem, má proti pojistiteli stejné právo na
náhradu jako pojistník.
§ 2820
Přechod práva na pojistitele
(1) Vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí
osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila
zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo,
přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených
okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které
pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo
vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže
způsobil pojistnou událost úmyslně.
(2) Osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydá pojistiteli potřebné
doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Zmaří-li přechod
práva na pojistitele, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o částku, kterou
by jinak mohl získat. Poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do
výše této částky.
Pododdíl 3
Obnosové pojištění
§ 2821
Obnosové pojištění zavazuje pojistitele poskytnout v případě pojistné
události jednorázové či opakované pojistné plnění v ujednaném rozsahu. Základem pro
určení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění je částka určená na návrh
pojistníka, kterou má pojistitel v případě vzniku pojistné události vyplatit, anebo
výše a četnost vyplácení důchodu.
Pododdíl 4
Obecná ustanovení o pojištění osob
§ 2824
(1) V pojištění osob lze pojistit člověka pro případ smrti, dožití
se určitého věku nebo dne určeného ve smlouvě jako konec pojištění, pro případ nemoci,
úrazu nebo jiné skutečnosti souvisící se zdravím nebo změnou osobního postavení pojištěné
osoby.
(2) Pojištění osob zakládá osobě určené ve smlouvě právo na výplatu
ujednané částky či důchodu nebo právo na pojistné plnění v určené výši, nastane-li
pojistná událost podle odstavce 1.
§ 2825
Bylo-li ujednáno pojištění pro případ pracovní neschopnosti a neuvádí-li
smlouva jasný údaj o povaze a rozsahu neschopnosti, na niž se pojištění vztahuje,
považuje se za ujednané pojištění neschopnosti pojištěného vykonávat jeho obvyklé
povolání.
§ 2826
(1) Uzavírá-li pojistník smlouvu ve prospěch obmyšleného, vyžaduje
se k uzavření smlouvy i souhlas pojištěného. Má-li být pojištěným potomek pojistníka,
který není plně svéprávný, nevyžaduje se zvláštní souhlas, pokud je pojistník sám
zákonným zástupcem pojištěného.
(2) Vyžaduje-li se souhlas pojištěného, popřípadě jeho zákonného
zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v ujednané době, jinak do tří měsíců ode
dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění uplynutím této doby. Nastane-li v této době
pojistná událost, aniž byl souhlas udělen, nabývá právo na pojistné plnění pojištěný;
je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, nabývají toto právo osoby uvedené v §
2831.
(3) Souhlas podle odstavce 1 se vyžaduje i pro změnu obmyšleného,
změnu podílů na pojistném plnění, bylo-li určeno více obmyšlených, a k vyplacení
odkupného; není-li souhlas udělen, nepřihlíží se k nim.
§ 2827
Skupinové pojištění
(1) Vztahuje-li se pojištění na členy určité skupiny, popřípadě i
na jejich rodiny a osoby na nich závislé, nemusí smlouva obsahovat jména pojištěných,
lze-li pojištěné bez pochybností určit alespoň v době pojistné události.
(2) Souhlas pojištěných podle § 2826 se nevyžaduje. To platí obdobně,
postoupí-li pojistník smlouvu.
(3) Porušení povinnosti pravdivě a úplně zodpovědět dotazy pojistitele
zasahuje při skupinovém pojištění jen pojištění těch osob, kterých se porušení této
povinnosti týká.
§ 2828
(1) Jsou-li pro to důvody související s určením výše pojistného rizika,
výše pojistného nebo se šetřením pojistné události, může pojistitel požadovat údaje
o zdravotním stavu a zjištění zdravotního stavu nebo příčiny smrti pojištěného, pokud
k tomu byl pojistiteli dán souhlas pojištěného. Zjišťování se provádí i na základě
zpráv a zdravotnické dokumentace vyžádaných osobou provozující zdravotnické zařízení,
kterou pojistitel pověřil, od ošetřujících lékařů, a v případě potřeby i prohlídkou
nebo vyšetřením provedeným zdravotnickým zařízením.
(2) Bylo-li ujednáno, že pojistník je zproštěn povinnosti platit
pojistné, může pojistitel požadovat údaje o jeho zdravotním stavu a na základě souhlasu
pojistníka přezkoumávat jeho zdravotní stav způsobem podle odstavce 1.
§ 2829
Je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, může pojistník určit,
kdo je obmyšlený, jménem nebo jeho vztahem k pojištěnému. Až do vzniku pojistné události
může pojistník obmyšleného měnit; změna je účinná dnem doručení sdělení pojistiteli.
§ 2830
(1) Určil-li pojistník jako obmyšleného svého manžela a bylo-li ujednáno,
že určení je neodvolatelné, zanikají jeho účinky rozvodem manželství, nebo prohlášením
manželství za neplatné.
(2) Určil-li pojistník jako obmyšleného svého předka nebo potomka
a bylo-li ujednáno, že určení je neodvolatelné, zanikají jeho účinky osvojením obmyšleného
nebo pojistníka. To platí i tehdy, byl-li neodvolatelně určen obmyšleným pojistníkův
osvojenec nebo osvojitel a bylo-li osvojení zrušeno.
§ 2831
(1) Nebyl-li v době pojistné události obmyšlený určen, nebo nenabyl-li
obmyšlený práva na pojistné plnění, nabývá tohoto práva manžel pojištěného, a není-li
ho, děti pojištěného.
(2) Není-li osoba uvedená v odstavci 1, nabývají práva na pojistné
plnění rodiče pojištěného, a není-li jich, nabývají tohoto práva dědici pojištěného.
Ustanovení o ochraně oprávněného dědice tím nejsou dotčena.
(3) Vznikne-li právo na pojistné plnění více osobám, má se za to,
že jejich podíly jsou stejné.
§ 2832
(1) Obmyšlený nabývá právo na pojistné plnění vznikem pojistné události.
Dokud obmyšlený tohoto práva nenabude, může pojistník volně nakládat s právy z pojištění,
zejména je zastavit nebo postoupit, jakož i změnit označení osoby obmyšleného. Jde-li
však o pojištění důchodu, vyžaduje se ke změně obmyšleného souhlas pojistitele, jinak
změnou není pojistitel vázán.
(2) Je-li pojištěným osoba odlišná od pojistníka, vyžaduje se k právním
jednáním podle odstavce 1 souhlas pojištěného, jinak se k nim nepřihlíží.
Pododdíl 5
Životní pojištění
§ 2833
Životní pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo
dne určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající
se změny osobního postavení člověka lze ujednat jen jako pojištění obnosové.
§ 2834
(1) Určil-li pojistitel chybně pojistné, pojistnou dobu, dobu placení
pojistného nebo pojistnou částku proto, že pojistník uvedl nesprávně datum narození
nebo pohlaví pojištěného, má pojistitel právo snížit pojistné plnění v poměru výše
pojistného, které bylo placeno, k výši pojistného, které by bylo placeno, kdyby byl
pojistník býval uvedl datum narození nebo pohlaví pojištěného správně.
(2) Bylo-li v důsledku nesprávně uvedených údajů podle odstavce 1
placeno vyšší pojistné, upraví pojistitel jeho výši počínaje pojistným obdobím následujícím
po pojistném období, ve kterém se dozvěděl správné údaje. Pojistné placené za následující
pojistná období se snižuje o přeplatek pojistného; bylo-li pojistné jednorázové,
vrátí pojistitel přeplatek pojistníkovi bez zbytečného odkladu.
§ 2835
Bylo-li uvedeno nesprávné datum narození pojištěného, má pojistitel
právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by vzhledem k pojistným podmínkám platným
v době uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel. Neuplatní-li pojistitel právo odstoupit
od smlouvy během života pojištěného a do tří let ode dne uzavření smlouvy, nejpozději
však do dvou měsíců poté, co se o nesprávném údaji dozvěděl, jeho právo zaniká.
§ 2836
Zemřou-li pojištěný i obmyšlený ve stejnou dobu nebo za okolností,
které brání zjištění, kdo z nich zemřel jako první, považuje se pro účely pojištění
za zjištěné, že pojištěný přežil obmyšleného. Zemřel-li však pojištěný, aniž právo
na plnění nabyly osoby uvedené v § 2829 a 2830, považuje se pro tyto účely za zjištěné,
že obmyšlený přežil pojištěného.
§ 2837
Výluka z pojištění
Pojistitel není povinen poskytnout pojistné plnění v případě sebevraždy
pojištěného, trvalo-li pojištění nepřetržitě méně než dva roky předcházející sebevraždě.
Snížení pojistné částky, snížení ročního důchodu a zkrácení pojistné
doby
§ 2838
(1) Bylo-li za pojištění zaplaceno běžné pojistné za dobu určenou
ve smlouvě a nebylo-li po uplynutí této doby další běžné pojistné zaplaceno ve stanovené
lhůtě, mění se takové pojištění na pojištění se sníženou pojistnou částkou (snížení
pojistné částky) nebo na snížený roční důchod, a to bez povinnosti platit běžné pojistné.
(2) Jsou-li snížená pojistná částka nebo snížený roční důchod menší
než limit ujednaný ve smlouvě, zkrátí se doba pojištění.
§ 2839
Ke snížení pojistné částky, snížení ročního důchodu nebo ke zkrácení
pojistné doby dojde prvního dne po uplynutí lhůty, jejímž uplynutím by jinak pojištění
zaniklo pro neplacení pojistného.
Odkupné
§ 2842
(1) Bylo-li v životním pojištění ujednaném s běžným pojistným zaplaceno
pojistné nejméně za dva roky, nebo jde-li o pojištění za jednorázové pojistné ujednané
na dobu delší jednoho roku, nebo jde-li o pojištění se sníženou pojistnou částkou,
má pojistník právo, nevylučuje-li to smlouva, aby mu pojistitel na jeho žádost vyplatil
odkupné. Odkupné je splatné do tří měsíců ode dne doručení žádosti o jeho výplatu
pojistiteli; výplatou odkupného pojištění zaniká.
(2) Požádá-li pojistník kdykoli za trvání pojištění pojistitele
o sdělení, kolik by činila výše odkupného, sdělí mu ji pojistitel do jednoho měsíce
ode dne obdržení žádosti včetně výpočtu odkupného.
Pododdíl 6
Úrazové pojištění
§ 2844
Z úrazového pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši
ujednané ve smlouvě, došlo-li k úrazu pojištěného.
§ 2845
Pojistitel má právo odmítnout poskytnutí pojistného plnění, došlo-li
k úrazu pojištěného v souvislosti s činem, pro který byl pojištěný uznán vinným úmyslným
trestným činem, nebo kterým si úmyslně ublížil na zdraví.
§ 2846
(1) Pojistitel má právo snížit pojistné plnění až na jednu polovinu,
došlo-li k úrazu následkem toho, že poškozený požil alkohol nebo požil návykovou
látku nebo přípravek takovou látku obsahující, odůvodňují-li to okolnosti, za nichž
k úrazu došlo. Měl-li však takový úraz za následek smrt poškozeného, má pojistitel
právo snížit pojistné plnění jen tehdy, došlo-li k úrazu v souvislosti s činem poškozeného,
jímž jinému způsobil těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
(2) Právo podle odstavce 1 pojistitel nemá, obsahoval-li alkohol
nebo návykovou látku lék, který pojištěný užil způsobem, který pojištěnému předepsal
lékař, a pokud pojištěný nebyl lékařem nebo výrobcem léku upozorněn, že v době působení
léku nelze vykonávat činnost, v jejímž důsledku došlo k úrazu.
Pododdíl 7
Pojištění pro případ nemoci
§ 2847
V pojištění pro případ nemoci hradí pojistitel za pojištěného oprávněné
osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé
v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného,
zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s
jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného.
Pododdíl 8
Pojištění majetku
§ 2849
Není-li při pojištění majetku ujednána pojistná hodnota, představuje
pojistnou hodnotu obvyklá cena, kterou má majetek v době, ke které se určuje jeho
hodnota.
§ 2850
(1) Je-li pojištěna hromadná věc, vztahuje se pojištění na všechny
věci, které k hromadné věci náleží při vzniku pojistné události. Ustanovení o pojistné
částce nebo limitu pojistného plnění, o pojistné hodnotě, o podpojištění a přepojištění
se vztahují na celou hromadnou věc. Vztahuje-li se pojištění na několik hromadných
věcí, určí se pojistná částka nebo limit pojistného plnění na každý soubor samostatně.
(2) Je-li pojištěn soubor věcí, použije se odstavec 1 obdobně.
§ 2851
(1) Byl-li majetek pojistnou událostí poškozen nebo zničen, zdrží
se oprávněná osoba oprav poškozeného majetku nebo odstraňování zbytků zničeného majetku,
dokud s tím pojistitel neprojeví souhlas. Byla-li ujednána doba, do jejíhož uplynutí
se má pojistitel vyjádřit, zaniká tato povinnost nejpozději uplynutím této doby;
nebyla-li ujednána, zaniká tato povinnost, nevyjádří-li se pojistitel v době přiměřené
okolnostem případu.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li potřebné začít s opravou majetku
nebo s odstraňováním jeho zbytků dříve z důvodu bezpečnosti, ochrany zdraví nebo
životního prostředí nebo z jiného závažného důvodu.
§ 2852
(1) Zjistí-li po události, z níž uplatňuje právo na pojistné
plnění, pojistník nebo jiná oprávněná osoba, že byl nalezen ztracený nebo odcizený
majetek, jehož se tato událost týká, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu.
Majetek se však za nalezený nepovažuje, pokud
a) byla pozbyta jeho držba a nelze-li ji buď vůbec znovu nabýt,
nebo lze-li ji dosáhnout jen s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady, nebo
b) věc byla poškozena do té míry, že jako taková zanikla, nebo
ji lze opravit jen s nepřiměřenými náklady.
(2) Poskytl-li pojistitel po vzniku pojistné události pojistné plnění,
nepřechází na něho vlastnické právo k pojištěnému majetku, ale má právo na vydání
toho, co na pojistném plnění poskytl. Oprávněná osoba si však může odečíst náklady
účelně vynaložené na odstranění závad vzniklých v době, kdy byla zbavena možnosti
s majetkem nakládat.
§ 2853
Přepojištění
(1) Převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojištěného majetku,
mají pojistitel i pojistník právo navrhnout druhé straně, aby byla pojistná částka
snížena při současném poměrném snížení pojistného pro další pojistné období, následující
po této změně. Nepřijme-li strana návrh do jednoho měsíce ode dne, kdy jej obdržela,
pojištění zaniká.
(2) Převyšuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojištěného majetku
a bylo-li ujednáno jednorázové pojistné, má pojistitel právo domáhat se snížení pojistné
částky pod podmínkou, že bude poměrně sníženo i pojistné, a pojistník má právo domáhat
se snížení pojistného pod podmínkou, že bude poměrně snížena i pojistná částka.
§ 2854
Podpojištění
Je-li pojistná částka v době pojistné události nižší než pojistná
hodnota pojištěného majetku, použije se pro určení výše pojistného plnění částka
odpovídající výši škody snížená v poměru, v jakém je v době vzniku pojistné události
pojistná částka k pojistné hodnotě pojištěného majetku; to neplatí, ujednají-li strany,
že pojistné plnění sníženo nebude.
§ 2855
Zvláštní ustanovení
Je-li ujednáno pojištění lidských tkání nebo orgánů určených k transplantaci
podle jiného zákona, anebo lidské krve nebo jejích složek odebraných za účelem výroby
krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiného zákona, použijí se ustanovení
§ 2849 až 2854 obdobně. To platí i v případě, že je po smrti člověka pojištěno jeho
tělo nebo jeho oddělená část.
Pododdíl 9
Pojištění právní ochrany
§ 2856
(1) Smlouvou o pojištění právní ochrany se pojistitel zavazuje v
ujednaném rozsahu hradit náklady pojištěného spojené s uplatněním jeho práva a poskytovat
služby s tím spojené.
(2) Bylo-li pojištění právní ochrany ujednáno ve smlouvě uzavřené
pro více pojistných nebezpečí (sdružená pojistná smlouva), je ujednání platné, uvede-li
se ve zvláštní části smlouvy, kde se ujedná obsah a rozsah pojištění právní ochrany,
jakož i výše pojistného za pojištění právní ochrany.
(3) Pojištění právní ochrany lze ujednat pouze jako pojištění škodové.
§ 2858
Pojistitel zajistí, aby
a) žádný z jeho zaměstnanců, které pověřil vyřizováním práv z
pojištění právní ochrany nebo právním poradenstvím v tomto odvětví pojištění, nevykonával
současně obdobnou činnost v jiném pojistném odvětví provozovaném pojistitelem, který
smlouvu o pojištění právní ochrany uzavřel; to platí i v případě, provozuje-li tuto
obdobnou činnost v jiném pojistném odvětví jiný pojistitel provozující neživotní
pojištění, který je ve vztahu k pojistiteli, který uzavřel smlouvu o pojištění právní
ochrany, osobou ovládanou nebo ovládající,
b) vyřizování práv z pojištění prováděla osoba na pojistiteli
nezávislá, uvedená ve smlouvě, nebo
c) oprávněná osoba měla okamžikem vzniku práva na pojistné plnění
možnost vybrat si zástupce k ochraně svých zájmů.
§ 2859
(1) Pojistitel je povinen uzavřít s pojistníkem smlouvu o rozhodci
pro řešení sporů vyplývajících z pojištění právní ochrany, pokud o to pojistník požádá.
Na právo domáhat se uzavření rozhodčí smlouvy musí být pojistník v pojistné smlouvě
upozorněn.
(2) Dojde-li mezi pojistitelem a pojistníkem při řešení sporné záležitosti
ke střetu zájmů nebo neshodě při urovnávání takové záležitosti, má pojistitel povinnost
poučit pojistníka o jeho právu podle odstavce 1 a možnosti řešit spor v rozhodčím
řízení.
§ 2860
Ustanovení § 2857 až 2859 se nepoužijí při
a) pojištění právní ochrany týkajícím se provozu námořních plavidel
nebo pojistných nebezpečí vznikajících v souvislosti s tímto provozem,
b) zastupování pojištěného, je-li taková činnost současně vykonávána
ve vlastním zájmu pojistitele v rámci pojištění odpovědnosti za škodu, a
c) pojištění právní ochrany poskytovaném pojistitelem jako doplněk
k pojištění pomoci osobám, které se dostanou do nesnází během cestování nebo při
pobytu mimo místo jejich bydliště.
Pododdíl 10
Pojištění odpovědnosti
§ 2861
(1) Z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel
v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v
rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.
(2) Poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li
to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon.
(3) Pojištění lze ujednat jen jako pojištění škodové.
§ 2862
(1) Pojištěný oznámí bez zbytečného odkladu pojistiteli vznik škodné
události, skutečnost, že proti němu poškozený uplatnil právo na náhradu a vyjádří
se ke své povinnosti nahradit vzniklou škodu, popřípadě újmu, k požadované náhradě
a k její výši.
(2) Pojištěný oznámí pojistiteli bez zbytečného odkladu i to, že
proti němu bylo v souvislosti se škodnou událostí zahájeno řízení před orgánem veřejné
moci nebo rozhodčí řízení; zároveň mu sdělí, kdo je jeho právním zástupcem a zpraví
pojistitele o průběhu i výsledcích řízení. V řízení o náhradě postupuje pojištěný
v souladu s pokyny pojistitele; náklady řízení hradí pojištěnému pojistitel.
§ 2863
Pojistitel má právo škodnou událost za pojištěného projednávat, jakmile
mu byla oznámena. Pojistitel má právo vyžadovat od poškozeného údaje uvedené v §
2777 odst. 3.
§ 2864
Pojistitel má právo zjišťovat při šetření škodné události údaje o
zdravotním stavu nebo o příčině smrti poškozeného, udělí-li mu k tomu poškozený nebo
jiná oprávněná osoba souhlas; § 2828 se použije obdobně.
§ 2865
(1) Nebyl-li ujednán limit pojistného plnění, hradí pojistitel poškozenému
škodu, popřípadě jinou újmu, v plné výši. Nahradil-li pojištěný škodu nebo újmu,
na niž se vztahuje pojištění, má proti pojistiteli právo na náhradu až do výše, do
které by jinak byl povinen plnit poškozenému pojistitel.
(2) Ujedná-li pojistitel s poškozeným, že mu poskytne, jde-li o práva
s povahou opakovaného plnění, jako jsou zejména právo na náhradu ztráty na výdělku
nebo nákladů na výživu pozůstalých, jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím
pojistně matematických metod, vyrovnají se jednorázovou výplatou tato veškerá již
vzniklá i budoucí práva. K takovému ujednání je zapotřebí souhlasu pojištěného. Nemůže-li
jej pojištěný udělit, není tohoto souhlasu zapotřebí.
§ 2866
(1) Způsobil-li pojištěný škodnou událost pod vlivem požití alkoholu
nebo použití návykové látky nebo přípravku takovou látku obsahujícího, má pojistitel
proti němu právo na náhradu toho, co za něho plnil.
(2) Právo podle odstavce 1 pojistitel nemá, obsahoval-li alkohol
nebo návykovou látku lék, který pojištěný užil způsobem, který pojištěnému předepsal
lékař, a neupozornil-li lékař nebo výrobce léku poškozeného, že v době působení léku
nelze vykonávat činnost, v jejímž důsledku škodnou událost způsobil.
Pododdíl 11
Pojištění úvěru nebo záruky
§ 2868
(1) Pojištění úvěru se ujednává na ochranu před majetkovými důsledky,
které mohou pojištěnému vzniknout nesplácením poskytnutých peněžních prostředků dlužníkem.
(2) Pojištění záruky se ujednává pro případ plnění z ručitelského
závazku pojištěného, propadnutí kauce či jistoty, anebo plnění z kauce či jistoty
nebo z jiného obdobného ujednaného důvodu.
(3) Pojištění úvěru nebo záruky lze ujednat jen jako pojištění škodové.
Pododdíl 12
Pojištění finančních ztrát
§ 2871
(1) Předmětem pojištění finančních ztrát jsou vynaložené náklady,
které vznikly v důsledku škodné události, nebo ušlý zisk, anebo jiné finanční ztráty
určené ve smlouvě.
(2) Pojištění finančních ztrát lze ujednat jako pojištění škodové
nebo obnosové.
§ 2872
Pojištění velkého pojistného rizika
(1) Pojišťuje-li pojistitel velké pojistné riziko v neživotním pojištění
podle jiného zákona upravujícího pojišťovnictví, lze se odchýlit od jakéhokoli ustanovení
této části ve prospěch kterékoli strany, vyžaduje-li to účel a povaha pojištění.
(2) Pojištění velkého pojistného rizika lze ujednat pouze jako pojištění
škodové.
Oddíl 3
Sázka, hra a los
Pododdíl 1
Sázka
§ 2873
Základní ustanovení
(1) Sázkou se alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru,
ukáže-li se nesprávným její tvrzení o skutečnosti stranám neznámé nebo ukáže-li se
tvrzení druhé strany o této události správným.
(2) Má-li strana, jejíž tvrzení se ukáže správným, jistotu o výsledku
a zatají-li to druhé straně, je sázka neplatná.
§ 2875
Byla-li výhra dána, nemůže ji prohrávající strana vymáhat zpět. To
neplatí, pokud prohrávající stranou byla zjevně osoba s nedostatečnými duševními
nebo rozumovými schopnostmi.
§ 2876
Byla-li dána výhra vzhledem k okolnostem případu a postavení i možnostem
stran zjevně přemrštěná, může ji soud na návrh prohrávající strany přiměřeně snížit.
§ 2877
Vymáhat nelze ani pohledávku ze zápůjčky nebo úvěru poskytnutých
vědomě k sázce. To neplatí, dala-li zápůjčku nebo úvěr osoba s nedostatečnými duševními
nebo rozumovými schopnostmi.
§ 2878
Pohledávka ze sázky nebo ze zápůjčky či úvěru poskytnutých vědomě
k sázce, kterou nelze vymáhat, nemůže být platně zajištěna. Byl-li dluh odpovídající
takové pohledávce uznán, nepřihlíží se k tomu.
§ 2879
Ustanovení o sázce se nepoužijí, byla-li v souvislosti s podnikáním
stran ujednána smlouva o dodávce movité věci tak, že věc nemá být dodána, ale má
být zaplacen jen rozdíl mezi smluvenou cenou a tržní cenou v době dodání. To platí
i tehdy, nebylo-li dodání věci smlouvou přímo vyloučeno, ale z poměrů, které musí
být stranám známy, je zřejmé, že se stranám jedná jen o získání takového rozdílu.
Pododdíl 2
Hra
Pododdíl 3
Los
Díl 16
Závazky z právního jednání jedné osoby
Oddíl 1
Veřejný příslib
Pododdíl 1
Příslib odměny
§ 2884
Příslib odměny za nějaký výkon učiněný vůči osobě blíže neurčené
zavazuje přislibujícího tehdy, byl-li příslib veřejně vyhlášen.
§ 2885
(1) Nezřekl-li se přislibující práva veřejný příslib odvolat, může
jej odvolat před provedením výkonu v téže formě, v jaké byl veřejný příslib učiněn;
není-li to možné, pak ve formě stejně účinné.
(2) Odvolání není účinné vůči tomu, kdo výkon již byl se zřetelem
k veřejnému příslibu provedl, jestliže v té době o odvolání nevěděl ani nemusel vědět.
§ 2886
(1) Splní-li podmínky veřejného příslibu několik osob, náleží odměna
tomu, kdo výkon provedl nejdříve, ledaže z veřejného příslibu plyne jiná vůle přislibujícího.
(2) Splní-li podmínky veřejného příslibu několik osob současně, rozdělí
přislibující mezi ně odměnu rovným dílem, ledaže z veřejného příslibu plyne jiná
vůle přislibujícího.
(3) Odstavec 2 nebrání dohodě odměněných o jiném rozdělení odměny,
a není-li takové dohody, právu každého z odměněných požadovat vůči ostatním takové
části odměny, která odpovídá poměru, v jakém se na dosaženém výsledku podílel.
Pododdíl 2
Vypsání ceny
§ 2887
(1) Přislibuje-li se odměna vypsáním ceny za výkon co možná nejlepší,
je veřejný příslib platný, uvede-li se v něm také doba, po kterou se lze o cenu ucházet.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, platí o vypsání ceny ustanovení
o příslibu odměny.
Oddíl 2
Slib odškodnění
§ 2890
Slibem odškodnění se slibující zavazuje nahradit příjemci slibu škodu,
vznikne-li mu z jeho určitého jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž příjemce
slibu není povinen.
§ 2891
(1) Závazek slibujícího vzniká doručením prohlášení slibujícího příjemci
slibu.
(2) Příjemce slibu uskuteční jednání, o nějž ho slibující žádá, jen
zavázal-li se k němu.
HLAVA III
ZÁVAZKY Z DELIKTŮ
Díl 1
Náhrada majetkové a nemajetkové újmy
Oddíl 1
Základní ustanovení
§ 2894
(1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě
újmy na jmění (škody).
(2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána,
postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost
nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení
o povinnosti nahradit škodu.
§ 2895
Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech
stanovených zvlášť zákonem.
§ 2896
Oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám
vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. Učiní-li to však ještě před vznikem
újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím.
§ 2897
Vzdá-li se někdo práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku
a je-li vzdání zapsáno do veřejného seznamu, působí to i proti pozdějším vlastníkům.
§ 2898
Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost
k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně
nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo
omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva
na náhradu nelze ani platně vzdát.
§ 2899
Kdo pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností,
že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti tomu,
kdo újmu způsobil.
Prevence
§ 2900
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života,
je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na
svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.
§ 2901
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života,
má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo
kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou
povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu,
o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku
vynaložit.
§ 2904
Náhoda
Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět,
zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.
§ 2905
Nutná obrana
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající
protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To
neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná
nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka
způsobené odvracením útoku.
§ 2906
Krajní nouze
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není
povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit
nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější
než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To
neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.
Oddíl 2
Povinnost nahradit škodu
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2909
Porušení dobrých mravů
Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých
mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu
nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.
§ 2910
Porušení zákona
Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem
a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.
Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným
porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
Domněnka nedbalosti
§ 2911
Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti,
má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.
§ 2912
(1) Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v
soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.
(2) Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost,
nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti
zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.
§ 2913
Porušení smluvní povinnosti
(1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou
druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně
sloužit.
(2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve
splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná
a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových
osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti
v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však
povinnosti k náhradě nezprostí.
§ 2914
Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka,
nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však
někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za
pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně
dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
Škoda způsobená několika osobami
§ 2915
(1) Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně
a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do
určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu.
To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z
nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě,
a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.
(2) Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout,
že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně
určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý
škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval
nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li
škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.
§ 2916
Kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými,
vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.
§ 2918
Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností,
které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.
Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě
jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.
§ 2919
Obohatil-li se škůdce na úkor poškozeného protiprávním činem nebo
na základě jiné skutečnosti, která způsobila škodu, je škůdcovo obohacení i po promlčení
práva poškozeného na náhradu škody bezdůvodné. Promlčí-li se právo poškozeného na
náhradu škody, může se poškozený domáhat, aby mu škůdce vydal, co získal, podle ustanovení
o bezdůvodném obohacení.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení
Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání
§ 2920
(1) Nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti,
nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý
ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody
i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.
(2) Nebyl-li nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné
svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání
a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se
zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.
(3) Škodu způsobenou nezletilým mladším třinácti let nahradí ten,
kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Nedošlo-li ke škodě v důsledku zanedbání náležitého
dohledu, nahradí škodu nezletilý, způsobil-li ji činem povahy úmyslného trestného
činu nebo je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým
poměrům poškozeného.
§ 2921
(1) Společně a nerozdílně se škůdcem, je-li jím nezletilý, který
dovršil třinácti let, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí škodu i ten,
kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému
škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.
(2) Není-li nezletilý škůdce povinen k náhradě a ke škodě nedošlo
v důsledku zanedbání náležitého dohledu, nahradí škodu ten, kdo má a vůči dítěti
vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, je-li to spravedlivé se zřetelem
k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.
§ 2923
Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi
Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její
nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti,
provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou
v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.
§ 2924
Škoda z provozní činnosti
Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti,
nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností,
věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li,
že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
§ 2925
Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným
(1) Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí
škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li
předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče.
Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo
že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby;
ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.
(2) Je-li z okolností zřejmé, že provoz významně zvýšil nebezpečí
vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné možné příčiny, soud zaváže provozovatele
k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení škody provozem.
(3) Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje
továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá
nebo se s ní nakládá.
§ 2926
Škoda na nemovité věci
Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému
působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně
ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.
Škoda z provozu dopravních prostředků
§ 2927
(1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou
tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla,
ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.
(2) Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit,
byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí,
prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze
požadovat.
§ 2928
Je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele
osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě.
§ 2929
Místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku
bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně
s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.
Škoda způsobená zvířetem
§ 2933
Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod
jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo
nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá,
nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
§ 2934
Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné
činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením,
zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem
nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné
pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník
zvíře svěřil.
§ 2935
(1) Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě,
které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama,
prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně
zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.
(2) Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě.
Škoda způsobená věcí
§ 2936
Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc,
nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických,
sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
§ 2937
(1) Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad
věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník
věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.
(2) Způsobila-li škodu věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo
podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k náhradě
podle odstavce 1, i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji určit, vlastník
nemovité věci.
§ 2938
(1) Při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady
budovy nebo nedostatečného udržování budovy nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou.
(2) Společně a nerozdílně s ním hradí škodu předešlý vlastník,
má-li škoda příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na nějž
nástupce neupozornil, a došlo-li ke škodě do roka od zániku jeho vlastnického práva.
To neplatí, pokud se jedná o takový nedostatek, o kterém nástupce musel vědět.
Škoda způsobená vadou výrobku
§ 2939
(1) Škodu způsobenou vadou movité věci určené k uvedení na trh
jako výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití nahradí ten, kdo výrobek
nebo jeho součást vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal, a společně a nerozdílně
s ním i ten, kdo výrobek nebo jeho část označil svým jménem, ochrannou známkou nebo
jiným způsobem.
(2) Společně a nerozdílně s osobami uvedenými v odstavci 1 hradí
škodu i ten, kdo výrobek dovezl za účelem jeho uvedení na trh v rámci svého podnikání.
(3) Škoda na věci způsobená vadou výrobku se hradí jen v částce
převyšující částku vypočtenou z 500 EUR kursem devizového trhu vyhlášeným Českou
národní bankou v den, v němž škoda vznikla; není-li tento den znám, pak v den, kdy
byla škoda zjištěna.
§ 2940
(1) Nelze-li výrobce určit podle § 2939, nahradí škodu i každý
dodavatel, pokud poškozenému při uplatnění práva na náhradu škody do jednoho měsíce
nesdělí, kdo je výrobcem nebo kdo mu výrobek dodal.
(2) Jedná-li se o dovezený výrobek, pak nahradí škodu každý dodavatel,
i když je výrobce znám, pokud poškozenému ve lhůtě nesdělí, kdo je dovozcem.
§ 2941
(1) Výrobek je ve smyslu § 2939 vadný, není-li tak bezpečný, jak
to od něho lze rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem, zejména ke způsobu,
jakým je výrobek na trh uveden nebo nabízen, k předpokládanému účelu, jemuž má výrobek
sloužit, jakož i s přihlédnutím k době, kdy byl výrobek uveden na trh.
(2) Výrobek nelze považovat za vadný jen proto, že byl později
uveden na trh výrobek dokonalejší.
§ 2942
(1) Povinnosti k náhradě škody způsobené vadou výrobku se škůdce
zprostí, jen prokáže-li, že škodu zavinil poškozený nebo ten, za jehož čin poškozený
odpovídá.
(2) Povinnosti k náhradě škody se tato osoba rovněž zprostí,
prokáže-li, že
a) výrobek na trh neuvedla,
b) lze důvodně předpokládat s přihlédnutím ke všem okolnostem,
že vada neexistovala v době, kdy byl výrobek na trh uveden, nebo že nastala později,
c) výrobek nevyrobila pro prodej nebo jiný způsob použití pro
podnikatelské účely, ani že výrobek nevyrobila nebo nešířila v rámci své podnikatelské
činnosti,
d) vada výrobku je důsledkem plnění těch ustanovení právních
předpisů, která jsou pro výrobce závazná, nebo
e) stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy uvedl
výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu.
(3) Kdo vyrobil součást výrobku, zprostí se povinnosti k náhradě
škody, prokáže-li, že vadu způsobila konstrukce výrobku, do něhož byla součást zapracována,
nebo že ji způsobil návod k výrobku.
(4) Vzdá-li se druhá strana předem práva na náhradu škody zcela
nebo zčásti, nepřihlíží se k tomu.
(5) K ujednáním odporujícím odstavcům 1 až 4 se nepřihlíží.
§ 2944
Škoda na převzaté věci
Každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku,
nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i
jinak.
§ 2945
Škoda na odložené věci
(1) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání
věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové
věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu,
kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných
garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné
a o jejich příslušenství.
(2) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného
odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno
včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy
se poškozený o škodě musel dozvědět.
(3) Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku
hromadné dopravy, nahradí se jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem
dopravního prostředku.
Škoda na vnesené věci
§ 2946
(1) Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na
věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí,
popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy, byla-li
věc za tím účelem ubytovatelem převzata.
(2) Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že
škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti
k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se nepřihlíží.
§ 2947
Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané
ve vozidle, ani na živá zvířata, ledaže je ubytovatel převzal do úschovy.
§ 2948
(1) Škoda se hradí do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování
za jeden den.
(2) Byla-li věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu
věci v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo
v provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení.
§ 2949
(1) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného
odkladu, soud je nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas.
Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený
o škodě musel dozvědět.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, převzal-li ubytovatel věc
do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo způsobil-li
škodu ubytovatel nebo ten, kdo v provozu pracuje.
§ 2950
Škoda způsobená informací nebo radou
Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému
výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou
nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého
vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou
způsobil vědomě.
Oddíl 3
Způsob a rozsah náhrady
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2951
(1) Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře
možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
(2) Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění
musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně
účinné odčinění způsobené újmy.
§ 2952
Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li
skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil
nebo mu poskytl náhradu.
§ 2953
Snížení náhrady
(1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně
sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým
poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného.
Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil
k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné
péče.
§ 2954
Způsobil-li škůdce škodu úmyslným trestným činem, z něhož měl majetkový
prospěch, může soud na návrh poškozeného rozhodnout o uspokojení z věcí, které škůdce
z majetkového prospěchu nabyl, a to i nepodléhají-li jinak výkonu rozhodnutí. Do
uspokojení práva na náhradu škody nesmí škůdce nakládat s takovými věcmi uvedenými
v rozhodnutí.
Pododdíl 2
Náhrada při újmě na přirozených právech člověka
Obecná ustanovení
§ 2956
Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném
právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou
újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
§ 2957
Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby
byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy,
zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného
na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku
diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ,
víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného
ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná
příčina vyvolala.
Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení
§ 2958
Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou
náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením
zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského
uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
§ 2959
Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce
duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou
vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle
zásad slušnosti.
Peněžité dávky
§ 2962
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného
před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci
či úrazu podle jiného právního předpisu.
(2) Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku
ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na
povolání, po dobu
a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava
na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,
b) neschopnosti následkem újmy na zdraví,
c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na
zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo
d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na
zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní
vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.
§ 2963
(1) Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě,
nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem
k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem
dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního
důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému
zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto
potřebám.
(2) Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku
jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné
události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha
nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků
v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného
očekávání.
(3) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda, jakým
způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod;
návrhy stran přitom není vázán.
§ 2964
Náhrada za ztrátu na důchodu náleží poškozenému ve výši rozdílu
mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo
vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta
náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený
pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.
§ 2965
Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti
nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.
§ 2966
(1) Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu
pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat
výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení
poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl
pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.
(2) Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné
osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.
§ 2967
(1) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého;
náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit
to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu.
(2) Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak
dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám
se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.
Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení
§ 2969
Náhrada při poškození věci
(1) Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny
v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce
věci účelně vynaložit.
(2) Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí
poškozenému cenu zvláštní obliby.
§ 2970
Náhrada při poranění zvířete
Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené
s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu
škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou
neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný
chovatel v postavení poškozeného.
§ 2971
Náhrada nemajetkové újmy
Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu
protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost,
anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť
zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu
důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.
Díl 2
Zneužití a omezení soutěže
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 2972
Kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní
činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské
soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat.
§ 2973
Ustanovení této hlavy se nevztahují na jednání v rozsahu, v jakém má
účinky v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána
a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá něco jiného.
§ 2974
Českým osobám jsou, pokud se jedná o ochranu proti nekalé soutěži,
postaveny na roveň zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské
soutěže. Jinak mohou zahraniční osoby požadovat ochranu podle mezinárodních smluv,
jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv,
a není-li jich, na základě vzájemnosti.
§ 2975
Zakázaná konkurenční doložka
(1) Neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území,
okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se
nepřihlíží.
(2) Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo
na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla
ujednána na pět let.
(3) Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více,
než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na
návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou.
Oddíl 2
Nekalá soutěž
§ 2976
Základní ustanovení
(1) Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy
soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí
se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
(2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména
a) klamavá reklama,
b) klamavé označování zboží a služeb,
c) vyvolání nebezpečí záměny,
d) parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele,
e) podplácení,
f) zlehčování,
g) srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,
h) porušení obchodního tajemství,
i) dotěrné obtěžování a
j) ohrožení zdraví a životního prostředí.
§ 2977
Klamavá reklama
(1) Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo
povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování
služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli
jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá
ovlivnit hospodářské chování takových osob.
(2) Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem
jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně
a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu,
data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství,
zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží
nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků
provedených zkoušek či prověrek,
b) ceny nebo způsobu jejího určení,
c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a
d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména
jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo
jeho vyznamenání a pocty.
§ 2978
Klamavé označení zboží nebo služby
(1) Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je
způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo
služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují
zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení
bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž
je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem
se tak stalo.
(2) Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k
označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména
s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“.
(3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy
o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.
§ 2979
Společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží nebo
služby
(1) Způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li
uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn.
(2) Při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména
k použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové
vnější úpravě.
§ 2980
Srovnávací reklama
(1) Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele
nebo jeho zboží či službu.
(2) Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,
a) není-li klamavá,
b) srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu
nebo určené ke stejnému účelu,
c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých,
ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,
d) srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného
označení,
e) nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo
její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a
f) nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci
zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.
§ 2981
Vyvolání nebezpečí záměny
(1) Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného
již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny.
(2) Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu
nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu,
které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné.
(3) Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek,
jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy
výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá
opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň
podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo
klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním
označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele.
§ 2982
Parazitování na pověsti
Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného
soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch,
jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.
§ 2983
Podplácení
Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž
a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu
jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo
nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem
docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo
jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo
b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit
nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.
§ 2984
Zlehčování
(1) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o
poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto
soutěžiteli přivodit újmu.
(2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech,
výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli
přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi
donucen (oprávněná obrana).
§ 2985
Porušení obchodního tajemství
Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné
osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství,
které může být využito v soutěži a o němž se dověděl
a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným
na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu,
popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.
§ 2986
Dotěrné obtěžování
(1) Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo
službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje,
elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce
zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře
údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů
přikázat ukončení reklamy.
(2) Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel
získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování,
pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby
a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při
každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních
nákladů ukončení reklamy.
§ 2987
Ohrožení zdraví nebo životního prostředí
Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel
zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek
nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný
zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele
nebo zákazníků.
Ochrana proti nekalé soutěži
§ 2988
Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může
proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný
stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného
obohacení.
§ 2989
(1) Právo, aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil
závadný stav, může mimo případy uvedené v § 2982 až 2985 uplatnit též právnická osoba
oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků.
(2) Uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže
nebo aby odstranil závadný stav a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 až 2981
nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. Uplatní-li
spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena
nekalou soutěží.
HLAVA IV
ZÁVAZKY Z JINÝCH PRÁVNÍCH DŮVODŮ
Díl 1
Bezdůvodné obohacení
§ 2991
(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému
vydat, oč se obohatil.
(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním
bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím
cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
§ 2992
Byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno
být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na
vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna
osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.
§ 2993
Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana
vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
§ 2994
Dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten
byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli
právo na náhradu.
§ 2995
Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud
byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo
pokud nebyl svéprávný.
§ 2996
Měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich
omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby věřitel,
může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li věřitel volbu
bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle nahradil soud.
§ 2997
(1) Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový,
který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo
na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže
plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.
(2) Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou
nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě,
že plnila osoba nesvéprávná.
§ 2998
Plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem
zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li
však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit,
může požadovat vrácení.
§ 2999
(1) Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený
právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného
nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu,
v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
(2) Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty;
to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení
závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.
(3) Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho
zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený
nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku.
§ 3000
Poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení
při uplatnění práva trvá.
§ 3001
(1) Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu,
může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej
poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však
požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.
(2) Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého
svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl
stav zjevně odporující dobrým mravům.
§ 3002
(1) Plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její
právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno.
To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen.
(2) Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li
smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající
jeho prospěchu.
§ 3004
(1) Obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl,
včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. Zcizil-li
předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo požadovat, aby mu byla
podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co obohacený zcizením utržil.
(2) Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do přirozeného práva
člověka chráněného ustanoveními první části tohoto zákona, může ochuzený požadovat
za neoprávněné nakládání s hodnotami týkajícími se jeho osobnosti namísto plnění
podle odstavce 1 dvojnásobek odměny obvyklé za udělení souhlasu s takovým nakládáním.
Je-li pro to spravedlivý důvod, může soud rozsah plnění přiměřeně zvýšit.
Díl 2
Nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu jiného
Oddíl 1
Nepřikázané jednatelství
§ 3006
Základní ustanovení
Vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn,
jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé.
§ 3007
Odvracení škody
Obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil
hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně vynaložené
náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil.
§ 3008
Záchrana cizí věci
Osobě, která zachrání cizí věc od nevyhnutelné ztráty nebo zkázy, náleží
přiměřená odměna, nanejvýš desetina ceny věci, a náhrada účelně vynaložených nákladů.
Vlastník věci se povinnosti k úhradě zbaví, nepožaduje-li zachráněnou věc nazpět.
§ 3009
Jednání k užitku jiné osoby
(1) Ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího
svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k
jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí
podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům.
(2) Není-li užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu
nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat,
aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.
Oddíl 2
Upotřebení cizí věci k prospěchu jiného
§ 3012
Základní ustanovení
Upotřebí-li někdo cizí věc k prospěchu jiného, aniž má úmysl obstarat
cizí záležitost, a není-li dobře možné domoci se vydání této věci, může vlastník
věci po něm požadovat náhradu hodnoty, kterou věc měla v době upotřebení, a to i
tehdy, nebylo-li prospěchu dosaženo.
ČÁST PÁTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
HLAVA I
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ
§ 3016
Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů
o ochraně spotřebitele.
§ 3017
Ustanovení tohoto zákona, která se týkají uplatnění práva u soudu nebo
soudního řízení či soudního rozhodnutí, se obdobně použijí i pro uplatnění práva
před rozhodcem, pro rozhodčí řízení nebo pro rozhodčí nález.
§ 3018
Povinnost zveřejnit údaje je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku,
nestanoví-li jiný právní předpis jinak.
§ 3019
Údaji, podle nichž lze člověka zjistit, jsou zejména jméno, bydliště a
datum narození, popřípadě identifikující údaj podle jiného právního předpisu. Identifikujícím
údajem právnické osoby nebo podnikatele je identifikační číslo osoby, bylo-li jim
přiděleno.
§ 3020
Ustanovení částí první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech
manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů.
§ 3021
Ustanovení § 751 až 753 proti domácímu násilí se použijí také v případě
společného bydlení jiných osob, než jsou manželé.
§ 3022
(1) Ustanovení tohoto zákona o právech a povinnostech zákonného zástupce
platí obdobně i pro opatrovníka podle části druhé.
(2) Ustanovení tohoto zákona o opatrovnické radě se použijí i při jmenování
poručníka, vznik rady i volba jejích členů se však stanou účinnými, pokud je schválí
soud; přitom se vyžaduje, aby takové opatření bylo v souladu se zájmy dítěte.
§ 3023
Ustanovení tohoto zákona o vlastníku pozemku platí obdobně pro vlastníka
nemovité věci, která není součástí pozemku.
§ 3024
(1) Za zahraniční osobu se považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická
osoba se sídlem mimo území České republiky.
(2) Způsobilost nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, kterou má jiná
než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, jí náleží
rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba
založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení jejích členů nebo společníků
za její dluhy.
§ 3025
(1) Ustanovení tohoto zákona o právnických osobách a spolku se použijí
na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně jen v tom rozsahu, v
jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních
smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu
práva svobodně se sdružovat.
(2) Odborová organizace a organizace zaměstnavatelů vznikají dnem následujícím
po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení;
to platí obdobně, pokud dochází ke změně nebo zániku odborové organizace.
§ 3026
(1) Nevylučuje-li to povaha písemnosti, platí ustanovení tohoto zákona
o listině obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele na její podobu.
(2) Vyžaduje-li právní jednání formu veřejné listiny, rozumí se jí notářský
zápis; nahrazen může být rozhodnutím, kterým orgán veřejné moci v mezích své pravomoci
schvaluje smír nebo jiný projev vůle, jehož povaha to nevylučuje.
HLAVA II
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Díl 1
Přechodná ustanovení
Oddíl 1
Všeobecná ustanovení
§ 3028
(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí
jeho účinnosti.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona
i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož
i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
(3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé,
včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato
jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
§ 3029
(1) Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem
zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení tohoto zákona.
(2) Nestanoví-li tento zákon něco jiného, nejsou dotčena ustanovení
právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů
upravujících zvláštní soukromá práva.
§ 3030
I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních
předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.
§ 3031
Bylo-li zahájeno řízení podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.
§ 3032
(1) Kdo byl podle dosavadních právních předpisů zbaven způsobilosti
k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou
ve svéprávnosti podle tohoto zákona.
(2) Kdo byl podle dosavadních právních předpisů omezen ve způsobilosti
k právním úkonům, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za osobu omezenou
ve svéprávnosti podle tohoto zákona a je i napříště způsobilý právně jednat v rozsahu
stanoveném dosavadními právními předpisy, nerozhodne-li soud podle tohoto zákona
jinak.
§ 3033
(1) Osoby, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona nebo jejichž způsobilost k právním úkonům byla přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona omezena, nabudou svéprávnosti nejpozději uplynutím
pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ledaže soud rozhodne jinak.
(2) Dokud jiný právní předpis nestanoví něco jiného, přechází opatrovnictví
podle § 468 na obec, na jejímž území má opatrovanec bydliště.
§ 3034
Projevil-li svéprávný v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat
ještě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přání, aby jeho opatrovníkem byla
určitá osoba, platí pro rozhodování o omezení svéprávnosti za účinnosti tohoto zákona
§ 59. Obdobně platí § 469 pro rozhodování o opatrovníku právnické osoby.
§ 3035
Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o
osvojení, dokončí se podle dosavadních právních předpisů. Úkony, které byly provedeny
v rámci přípravného řízení směřujícího k osvojení, se posoudí podle tohoto zákona;
to neplatí, jedná-li se o udělení souhlasu rodičů k osvojení nebo o rozhodnutí soudu
o tom, že tohoto souhlasu není třeba.
Oddíl 2
Lhůty a doby
§ 3036
Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují
všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy,
i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 3037
(1) Dozvěděla-li se osoba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
o porušení svého práva na jméno, čest, pověst nebo o porušení obdobného soukromého
poměru a o tom, kdo je porušil, nebo měla-li a mohla se o tom přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona dozvědět, počne lhůta k zániku práva na jeho ochranu běžet ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2) Dozvěděla-li se osoba za účinnosti tohoto zákona, že její právo
na jméno, čest, pověst nebo jiný obdobný soukromý poměr bylo porušeno přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona a o tom, kdo je porušil, nebo měla-li a mohla se o
tom dozvědět, počne lhůta k zániku práva na jeho ochranu běžet ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
Oddíl 3
Majetkové právo manželské
§ 3038
Věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají
být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona součástí společného jmění.
Oddíl 4
Právnické osoby
§ 3041
(1) Právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí
ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti. Bylo-li přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku,
dokončí se podle dosavadních právních předpisů; odporuje-li však zakladatelské právní
jednání učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům,
považuje se za platné, vyhovuje-li ustanovením tohoto zákona.
(2) Ustanovení společenské smlouvy nebo statutu právnických osob uvedených
v odstavci 1, která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona, pozbývají závaznosti
dnem nabytí jeho účinnosti; právnická osoba přizpůsobí do tří let ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona společenskou smlouvu nebo statut úpravě tohoto zákona a doručí
je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba
zapsána. Neučiní-li tak, příslušný orgán veřejné moci ji k tomu vyzve a stanoví ve
výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná
lhůta marně, soud právnickou osobu na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která
na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí její likvidaci.
(3) Ustanovení odstavce 2 části věty druhé za středníkem se na odborové
organizace a organizace zaměstnavatelů nevztahuje.
§ 3042
Odporuje-li název právnické osoby ustanovením tohoto zákona, přizpůsobí
právnická osoba svůj název požadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho
účinnosti. Není povinna tak učinit tehdy, jsou-li pro to důležité důvody, zejména
užívala-li právnická osoba svůj název dlouhodobě a je-li pro ni tak příznačný, že
jeho zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat.
§ 3043
(1) Odporují-li smlouva nebo rozhodnutí o přeměně právnické osoby učiněné
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považují
se za platné, vyhovují-li ustanovením tohoto zákona a nezamítl-li příslušný orgán
veřejné moci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis přeměny do
veřejného rejstříku, anebo nerozhodl-li, že k přeměně nedošlo.
(2) Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o
zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů,
nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona. Ustanovení tohoto zákona
na ochranu věřitelů se použijí i na případy, kdy bylo rozhodnutí o zrušení nebo přeměně
právnické osoby přijato přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí
účinnosti tohoto zákona nebylo ještě zapsáno do veřejného rejstříku.
§ 3044
Ustanovení § 128 se použije i na zakladatelská právní jednání a na
přeměny právnických osob, k nimž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 3045
(1) Sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění
pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo
změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona.
(2) Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle
zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují
za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří
let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak
posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.
§ 3046
Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů včetně organizací mezinárodních
a jejich organizační jednotky evidované podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování
občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za odborové organizace a organizace
zaměstnavatelů podle tohoto zákona.
§ 3047
Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o
neplatnosti rozhodnutí orgánu občanského sdružení, soud o návrhu rozhodne podle tohoto
zákona.
§ 3048
Až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, do něhož se zapisují spolky,
podléhají spolky registraci podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve
znění pozdějších předpisů.
§ 3049
(1) Nadace vzniklé podle dosavadních právních předpisů se považují
za nadace vzniklé podle tohoto zákona; byla-li nadace zřízena závětí, použijí se
§ 311 a 312, i když byla závěť pořízena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
pokud řízení o dědictví nebylo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ukončeno. Byla-li
nadace založena jinak než nadační listinou, zejména vydáním statutu, platí pro takové
právní jednání a pro jeho změny ustanovení tohoto zákona o nadační listině v rozsahu
náležitostí stanovených v § 310 pro nadační listinu.
(2) Zakladatel nadace může zakladatelské právní jednání přizpůsobit
úpravě nadační listiny podle tohoto zákona, pokud rozhodnutí, kterým zakladatelské
právní jednání mění, doručí tomu, kdo vede veřejný rejstřík, u něhož je nadace zapsána,
nejpozději však ve lhůtě dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zemřel-li
nebo zanikl-li zakladatel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh
nadace změnit zakladatelské právní jednání soud.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně použijí i pro nadační fondy.
§ 3050
Práva a povinnosti obecně prospěšných společností se i nadále řídí
dosavadními právními předpisy. Obecně prospěšná společnost má právo změnit svoji
právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond podle tohoto zákona; ustanovení tohoto
zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.
§ 3051
Zájmová sdružení právnických osob vzniklá podle dosavadních právních
předpisů se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Zájmové sdružení právnických
osob má právo změnit svoji právní formu na spolek podle tohoto zákona; ustanovení
tohoto zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.
§ 3052
Právnické osoby založené podle zákona č. 42/1980 Sb., o hospodářských
stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů, se i nadále řídí dosavadními
právními předpisy. To platí i o právnických osobách vzniklých jako sdružení podle
§ 636 zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku.
Tyto právnické osoby mají právo změnit svoji právní formu na spolek; ustanovení tohoto
zákona o přeměně právní formy právnických osob se použijí obdobně.
§ 3053
Právní povaha a vnitřní právní poměry právnických osob vyvíjejících
podnikatelskou činnost, které se řídí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dřívějšími
právními předpisy podle § 767 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve
znění pozdějších předpisů, zůstávají nezměněny a nadále se řídí právními předpisy,
podle nichž byly zřízeny.
Oddíl 5
Věcná práva
Pozemky a stavby
§ 3054
Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku,
na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou
věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické
právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.
§ 3055
(1) Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních
právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti
tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě,
která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku
nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.
(2) Odstavec 1 platí obdobně pro stavbu, která má být zřízena na
pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
§ 3056
(1) Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle
dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni
nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má
předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní
stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím
nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.
(2) Lze-li část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží
jejich užívání a požívání, vztahuje se předkupní právo jen na část pozemku nezbytnou
pro výkon vlastnického práva ke stavbě.
§ 3057
Zřídí-li vlastník k pozemku věcné právo ve prospěch třetí osoby,
která věcné právo nabývá v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, považuje se
vůči této osobě stavba za součást pozemku. Vlastník stavby je vůči zřizovateli věcného
práva oprávněn požadovat náhradu za znehodnocení svého vlastnictví; je-li stavba
zatížena zástavním právem, rozšiřuje se zástavní právo i na pohledávku na tuto náhradu.
§ 3058
(1) Stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane
být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. To neplatí,
jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona.
(2) Bylo-li vlastnické právo k pozemku zcizeno třetí osobě, která
byla při nabytí vlastnického práva v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, přestane
být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. Kdo
vlastnil stavbu, má vůči zciziteli právo na náhradu ve výši ceny stavby ke dni zániku
svého vlastnického práva; byla-li stavba zatížena zástavním právem, přechází zástavní
právo na pohledávku na tuto náhradu.
§ 3059
Je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se § 3056 až
3058 jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba
součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují,
ustanovení o přestavku.
Spoluvlastnictví
§ 3062
Zákonné předkupní právo spoluvlastníků podle § 140 zákona č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zanikne uplynutím jednoho roku
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí v případě spoluvlastnictví k zemědělskému
nebo rodinnému závodu.
§ 3063
Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty
a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona
č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé
vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon
o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti
tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních
právních předpisů.
Katastr nemovitostí
§ 3064
Ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona a ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí v době jednoho
roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nastanou účinky podle § 980 až 986 uplynutím
jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lhůty stanovené v § 983 a 986
počnou běžet po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 3066
Mimořádné vydržení
Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel,
popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.
§ 3067
Opuštění nemovité věci
Je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet doba uvedená v § 1050 odst.
2 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 3068
Vzniklo-li zástavní právo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
může vlastník uplatnit právo z uvolnění zástavního práva, jen pokud zástavní věřitel
zapsaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za uvolněným zástavním právem v
dalším pořadí s uvolněním zástavního práva souhlasí. To platí obdobně i o záměně
zástavního práva.
Oddíl 6
Dědické právo
§ 3070
Zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li
jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno,
považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších
doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy
byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo
je prohlašují za neplatné.
Oddíl 7
Závazková práva
§ 3073
Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle
dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva
a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
§ 3074
(1) Nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když
ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních
předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.
(2) Ustanovení § 2249 odst. 1 se nepoužije v případě, že nájemné nebylo
určeno ujednáním pronajímatele a nájemce nebo rozhodnutím soudu, ale na základě jiného
právního předpisu. V takovém případě má pronajímatel právo navrhnout v písemné formě
nájemci zvýšení nájemného; ustanovení § 2249 odst. 3 se použije obdobně.
§ 3075
Byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zřízen byt zvláštního
určení ze státních prostředků nebo přispěl-li stát na jeho zřízení, lze uzavřít smlouvu
o nájmu tohoto bytu jen na základě doporučení obecního úřadu obce s rozšířenou působností
a nájem lze vypovědět jen s předchozím souhlasem tohoto úřadu.
§ 3076
Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o
neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů;
právo nájemce na bytovou náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů
nejsou dotčena.
§ 3077
(1) Účet se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když
k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva
a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují
podle dosavadních právních předpisů.
(2) Jestliže byla výplata z vkladní knížky přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona vázána na heslo, na přivolení třetí osoby nebo na skutečnost, o níž
je jisto, že nastane, řídí se vázanost výplaty dosavadními právními předpisy.
§ 3078
Je-li cestovní smlouva uzavřená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona podle dosavadních právních předpisů neplatná, považuje se vzhledem k právům
uplatněným za účinnosti tohoto zákona za platnou smlouvu o zájezdu, vyhovuje-li tomuto
zákonu; i na závazky z cestovních smluv uzavřených podle dosavadních právních předpisů
se použije § 2542, nebylo-li o uplatněném právu dosud rozhodnuto. Došlo-li k porušení
povinnosti pořadatele nebo cestovní kanceláře, a to i přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, použije se § 2543, nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
o náhradě škody ještě rozhodnuto.
§ 3079
(1) Právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními
předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle
dosavadních právních předpisů.
(2) Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě
škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro
to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i
náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.
Díl 2
Závěrečná ustanovení
§ 3080
Zrušuje se:
1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
2. Zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník
a upravují některé další majetkové vztahy.
3. Zákon č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce.
4. Zákon č. 87/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník.
5. § 33 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
6. Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský
zákoník.
7. Čl. I a IV zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský
zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský
řád) a mění a doplňují některé další zákony.
8. Zákon č. 267/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník.
9. Čl. II zákona č. 104/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb. a zákona
č. 40/1995 Sb., a mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů.
10. Čl. XXIV zákona č. 118/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o státní sociální podpoře.
11. Čl. II zákona č. 89/1996 Sb., kterým se mění a doplňují zákon
České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální
zákon), a občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
12. Čl. IV zákona č. 94/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
13. Část druhá zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních
fondech).
14. Čl. II zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších
zákonů.
15. Čl. III zákona č. 165/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992
Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
16. § 12 včetně nadpisu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách
podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
17. Část druhá zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví).
18. Část šestá zákona č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách.
19. Část pátá zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994
Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické
vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992
Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací
a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
20. Část druhá zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a
o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).
21. Část první zákona č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
22. Čl. I zákona č. 317/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů.
23. Část třetí zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
24. Zákon č. 135/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
25. Zákon č. 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve
znění pozdějších předpisů.
26. Část třicátá osmá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých
zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
27. Část druhá zákona č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve
znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve
znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002
Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
28. Část druhá zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně
souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
29. Část čtvrtá zákona č. 47/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999
Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
30. Část druhá zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační
společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).
31. Část první zákona č. 554/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění pozdějších předpisů.
32. Část první zákona č. 359/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony.
33. Část čtvrtá zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
34. Část třicátá třetí zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti
se sjednocením dohledu nad finančním trhem.
35. Část druhá zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování
nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů.
36. Část šestá zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství
a o změně některých souvisejících zákonů.
37. Část třetí zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998
Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
38. Část čtyřicátá třetí zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce.
39. Část druhá zákona č. 315/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 26/2000
Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
40. Část třetí zákona č. 443/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 178/2005
Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva
financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního
majetku), a zákon č. 319/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách,
ve znění pozdějších předpisů.
41. Část šestá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů,
a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
42. Část desátá zákona č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
43. Část třetí zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995
Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
44. Část šestá zákona č. 384/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1998
Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony.
45. Část šestá zákona č. 215/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 627/2004 Sb., o evropské
společnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění
zákona č. 126/2002 Sb., zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani
z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách
obchodních společností a družstev, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů.
46. Část třetí zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
47. Část pátá zákona č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
48. Část druhá zákona č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony
ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů.
49. Část první zákona č. 28/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
50. Zákon č. 132/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují
některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje
a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
51. Část jedenáctá zákona č. 139/2011 Sb., kterým se mění zákon č.
284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další
zákony.
52. Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
53. Část pátá, pokud jde o § 24 bod 3, zákona č. 403/1990 Sb., o
zmírnění následků některých majetkových křivd.
54. Zákon č. 529/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 116/1990
Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění
následků některých majetkových křivd.
55. § 26 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku.
56. Zákon č. 540/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 116/1990
Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění zákona č. 403/1990 Sb. a zákona
č. 529/1990 Sb.
57. Zákon č. 302/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb.,
o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů.
58. Zákon č. 522/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb.,
o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se
zrušuje zákon č. 124/1990 Sb., o působnosti národních výborů při provádění některých
ustanovení zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
59. Zákon č. 360/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb.,
o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů.
60. Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické
vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují
některé zákony (zákon o vlastnictví bytů).
61. Zákon č. 97/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým
se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy
k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů),
ve znění pozdějších předpisů.
62. Část první zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994
Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické
vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992
Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací
a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
63. Část třetí zákona č. 229/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění
zákona č. 492/2000 Sb., a některé další zákony.
64. Část první zákona č. 451/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994
Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické
vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
65. Část sedmdesátá první zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení
některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
66. Část třetí zákona č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991
Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
67. Zákon č. 171/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým
se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy
k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů),
ve znění pozdějších předpisů.
68. Část třicátá zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.
69. Část třicátá čtvrtá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
70. Část padesátá první zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
71. Část první zákona č. 345/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994
Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické
vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
72. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
73. Čl. VII zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský
zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský
řád) a mění a doplňují některé další zákony.
74. Čl. III zákona č. 286/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb., a
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona
č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb.
75. Čl. II zákona č. 156/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, doplňuje zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu
a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
76. Čl. II zákona č. 84/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu
a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších
předpisů.
77. Čl. III zákona č. 94/1996 Sb., kterým se mění a doplňují zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
78. Čl. I zákona č. 142/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
79. Část šestá zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového
trhu a o změně a doplnění dalších zákonů.
80. Čl. II zákona č. 165/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992
Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
81. Část pátá zákona č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony.
82. Část sedmá zákona č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách.
83. Část dvanáctá zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a
o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách).
84. Část třetí zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
85. Část pátá zákona č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
86. Část čtvrtá zákona č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
87. Část první zákona č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998
Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona
č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
88. Část druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
89. Část pátá zákona č. 353/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991
Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
90. Část pátá zákona č. 15/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 238/1992
Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti
některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony.
91. Část druhá zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
92. Část pátá zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992
Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu
daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační
agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), ve znění
zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.
93. Část dvacátá druhá zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.
94. Část sedmá zákona č. 308/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 15/1998
Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
95. Část třicátá sedmá zákona č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících
s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování
těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).
96. Část třetí zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných
celků a o změně některých zákonů.
97. Část první zákona č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve
znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve
znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002
Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
98. Část druhá zákona č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991
Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
99. Část třetí zákona č. 85/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997
Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
100. Část druhá zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním
investování a zákona o dluhopisech.
101. Část druhá zákona č. 360/2004 Sb., o Evropském hospodářském
zájmovém sdružení (EHZS) a o změně zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, (zákon o evropském hospodářském zájmovém sdružení).
102. Část druhá zákona č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001
Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské
soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších
předpisů.
103. Část pátá zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě
a o změně některých zákonů.
104. Část čtvrtá zákona č. 554/2004 Sb., kterým se mění zákon č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
105. Část pátá zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.
106. Část první zákona č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních
úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
107. Část devátá zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad
bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry
ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních
konglomerátech).
108. Část devátá zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti
s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
109. Část dvanáctá zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č.
256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
110. Část dvacátá třetí zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti
se sjednocením dohledu nad finančním trhem.
111. Část jedenáctá zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č.
85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
112. Část sedmá zákona č. 81/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000
Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
113. Část první zákona č. 308/2006 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o evropské družstevní společnosti.
114. Část třetí zákona č. 269/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000
Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
115. Část dvanáctá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
116. Část první zákona č. 344/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů.
117. Část třetí zákona č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992
Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb.,
o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového
a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
118. Část druhá zákona č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o
změně některých dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí).
119. Část druhá zákona č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
120. Část osmá zákona č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony.
121. Část pátá zákona č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
122. Část první zákona č. 215/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 627/2004 Sb., o evropské
společnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění
zákona č. 126/2002 Sb., zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani
z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách
obchodních společností a družstev, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů.
123. Část třetí zákona č. 217/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony.
124. Část dvacátá druhá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
125. Část sedmá zákona č. 230/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
126. Část šestá zákona č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.
127. Část první zákona č. 420/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
128. Zákon č. 152/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
129. Část třetí zákona č. 409/2010 Sb., o změně zákonů v souvislosti
s přijetím zákona o finančním zajištění.
130. Část třináctá zákona č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č.
326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
131. Část pátá zákona č. 188/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 189/2004
Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
132. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině.
133. Zákon č. 132/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rodině.
134. Zákon č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963
Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb.
135. Čl. I zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších
zákonů.
136. Část druhá zákona č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
137. Část druhá zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení
a o změně některých souvisejících zákonů.
138. Část druhá zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy
nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských
zařízeních a o změně dalších zákonů.
139. Část čtyřicátá třetí zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení
některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
140. Zákon č. 321/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb.,
o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
141. Část druhá zákona č. 315/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995
Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb.,
o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní
ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
142. Část třetí zákona č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002
Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně
výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony.
143. Část druhá zákona č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci
v hmotné nouzi.
144. Část čtvrtá zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství
a o změně některých souvisejících zákonů.
145. Část druhá zákona č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999
Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963
Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů.
146. Část sedmá zákona č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních
kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů.
147. Část čtyřicátá třetí zákona č. 342/2006 Sb., kterým se mění
některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony.
148. Část druhá zákona č. 259/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
149. Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.
150. Zákon č. 102/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980
Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.
151. Zákon č. 113/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980
Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb.
152. Část třetí, pokud jde o § 5, zákona č. 223/1994 Sb., o sloučení
Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky,
o některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona České národní
rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České
republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb.
153. Část šestá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
154. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
155. Zákon č. 300/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 83/1990
Sb., o sdružování občanů.
156. Čl. I zákona č. 68/1993 Sb., kterým se mění a doplňují některé
zákony na úseku všeobecné vnitřní správy.
157. Část osmá zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.
158. Část druhá zákona č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995
Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
159. Část třicátá pátá zákona č. 342/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony.
160. Zákon č. 33/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
161. Část dvanáctá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
162. Část šestá zákona č. 424/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2009
Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb., a další související
zákony.
163. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a
o změně a doplnění některých zákonů.
164. Zákon č. 208/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb.,
o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů.
165. Část šestnáctá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých
zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
166. Část čtvrtá zákona č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon č.
563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
167. Část čtyřicátá čtvrtá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
168. Část jedenáctá zákona č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
169. Část šedesátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
170. Zákon č. 231/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb.,
o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů.
171. Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou
výrobku.
172. Zákon č. 209/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 59/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.
173. Část první a v části deváté § 35 a 36 zákona č. 227/1997 Sb.,
o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
(zákon o nadacích a nadačních fondech).
174. Část první zákona č. 210/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 227/1997
Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících
zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), a zákon č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
175. Část šestnáctá zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o
kolektivním investování a zákona o dluhopisech.
176. Část padesátá druhá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
177. Část dvanáctá zákona č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
178. Část sedmdesátá první zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
179. Zákon č. 158/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 227/1997 Sb.,
o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
(zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů.
180. Část osmá zákona č. 160/2010 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách.
181. Část třináctá zákona č. 188/2011 Sb., o kolektivním investování,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
182. Zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související
s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník.
183. Část osmá zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních
fondech).
184. Zákon č. 126/1998 Sb., kterým se mění zákon České národní rady
č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č.
509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění zákona
č. 227/1997 Sb.
185. Část třicátá devátá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení
některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.
186. Část druhá zákona č. 359/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony.
187. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.
188. Zákon č. 89/1993 Sb., kterým se mění zákon České národní rady
č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.
189. Část osmá zákona č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky
na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů.
190. Čl. II a čl. III bod 15 zákona č. 259/1994 Sb., kterým se mění
a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech,
ve znění pozdějších předpisů.
191. Zákon č. 152/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České
národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a
zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů.
192. Část třetí zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového
trhu a o změně a doplnění dalších zákonů.
193. Čl. II zákona č. 70/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 229/1992
Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb.,
o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 214/1992 Sb., o burze
cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů.
194. Část druhá zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních
listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů.
195. Část první zákona č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992
Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
196. Část druhá zákona č. 259/2001 Sb., o státním dluhopisovém programu
na úhradu ztráty Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, za rok 1999
a o změně zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
197. Část druhá zákona č. 308/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 15/1998
Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
198. Část čtvrtá zákona č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve
znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve
znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002
Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
199. Část první zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním
investování a zákona o dluhopisech.
200. Část osmá zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
201. Část dvacátá sedmá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.
202. Část šestá zákona č. 230/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004
Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
203. Část čtyřicátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
204. Část pátá zákona č. 409/2010 Sb., o změně zákonů v souvislosti
s přijetím zákona o finančním zajištění.
205. Část první zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně
souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
206. Část čtrnáctá zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad
bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry
ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních
konglomerátech).
207. Část jedenáctá zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti
se sjednocením dohledu nad finančním trhem.
208. Část pátá zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních
prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační
zákon).
209. Část sto čtyřicátá druhá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
210. Část první zákona č. 278/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti
s přijetím zákona o pojišťovnictví.
211. Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků
z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.
212. Nařízení vlády č. 163/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády
č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle
občanského zákoníku.
213. Nařízení vlády č. 33/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády
č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle
občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.
214. Nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.
215. Nařízení vlády č. 174/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády
č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.
216. Nařízení vlády č. 371/2004 Sb., kterým se vydávají vzorové stanovy
společenství vlastníků jednotek.
217. Nařízení vlády č. 151/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády
č. 371/2004 Sb., kterým se vydávají vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek.
218. Vyhláška č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům.
219. Vyhláška č. 136/1969 Sb., o změně vyhlášky č. 47/1964 Sb., o
peněžních službách občanům, ve znění vyhlášky č. 45/1965 Sb.
220. Vyhláška č. 27/1982 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
ministerstva financí č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům, ve znění vyhlášky
federálního ministerstva financí č. 136/1969 Sb.
221. Vyhláška č. 146/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
ministerstva financí č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům, ve znění pozdějších
předpisů.
222. Vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
223. Vyhláška č. 74/1981 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
224. Vyhláška č. 106/1984 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
225. Vyhláška č. 18/1965 Sb., o podmínkách údržby a oprav silničních
vozidel pro motorovou dopravu v majetku občanů a nesocialistických organizací.
226. Vyhláška č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu.
227. Vyhláška č. 15/1971 Sb., kterou se doplňuje vyhláška ministerstva
dopravy č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu.
228. Vyhláška č. 121/1980 Sb., o finanční pomoci při převodu skupinových
rodinných domků z družstevního do osobního vlastnictví.
229. Vyhláška č. 122/1980 Sb., o jednorázovém příspěvku na opatření
náhradního bydlení občanům, kteří uvolní byt v objektu spravovaném státní socialistickou
organizací.
230. Vyhláška č. 69/1982 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky
a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 122/1980 Sb., o jednorázovém
příspěvku na opatření náhradního bydlení občanům, kteří uvolní byt v objektu spravovaném
státní socialistickou organizací.
231. Vyhláška č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci
družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním
vlastnictví.
232. Vyhláška č. 74/1989 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky,
ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé
č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové
výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví.
233. Vyhláška č. 73/1991 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky,
ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé
č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové
výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění vyhlášky č.
74/1989 Sb.
234. Vyhláška č. 398/1992 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška
federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky,
ministerstva financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé
č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové
výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění vyhlášky č.
74/1989 Sb. a vyhlášky č. 73/1991 Sb.
235. Vyhláška č. 89/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Federálního
ministerstva financí, Ministerstva financí České socialistické republiky, Ministerstva
financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé
č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové
výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších
předpisů.
236. Vyhláška č. 385/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Federálního
ministerstva financí, Ministerstva financí České socialistické republiky, Ministerstva
financí Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky československé
č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové
výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších
předpisů.
237. Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění.
238. Vyhláška č. 50/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 440/2001
Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 460/2016 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Vyžaduje-li se přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pro právní jednání,
k němuž dojde po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, forma veřejné listiny, postačí,
vyhovuje-li forma plné moci k tomuto právnímu jednání požadavkům zákona č. 89/2012
Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Předkupní právo podle § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ke stavbě
podle § 509 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, jakož i předkupní právo, které takto vzniklo k pozemku, na němž je tato stavba
zřízena, zaniká dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Svěřenský fond, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se zapíše do evidence svěřenských fondů do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Nebude-li návrh na zápis podán v této lhůtě, správa svěřenského fondu
zanikne.
4. Obmyšlený svěřenského fondu zřízeného k soukromému účelu, který vznikl
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud byl jmenován nebo jinak určen přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se zapíše do evidence svěřenských fondů do šesti
měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Nebude-li návrh na zápis podán v této
lhůtě, účinky jeho jmenování nebo jiného určení zanikají.
5. Zahájí-li se ve lhůtě podle bodu 3 nebo 4 řízení o jmenování svěřenského
správce, neskončí tato lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy byl svěřenský
správce jmenován.
6. Spolek a společenství vlastníků vzniklé do 31. prosince 2013 nejsou ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona povinny uvést označení právní formy ve svém názvu
do souladu s požadavky § 132 odst. 2, § 216 a § 1200 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012
Sb.
7. Prohlášení o započtení a ujednání o započtení učiněná přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.
8. Dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, uzavřené přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání
stran, že se jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem nejdříve od nabytí
jeho účinnosti.
Čl.II zákona č. 163/2020 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Jestliže se vlastníci jednotek odchýlili ujednáním stanov upravujícím
poměr výše příspěvku na správu domu a pozemku od § 1180 zákona č. 89/2012 Sb., ve
znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se toto ujednání
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za součást prohlášení.
2. Zakladatel společenství vlastníků, který byl přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona správcem domu a pozemku podle § 1202 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění
účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vykonává ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona do vzniku společenství vlastníků správu domu a pozemku podle § 1191
až 1193 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Shromáždění je však způsobilé usnášet se za přítomnosti většiny všech vlastníků jednotek
a přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů a k přijetí rozhodnutí
se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek a souhlas většiny
přítomných vlastníků jednotek, ledaže prohlášení nebo stanovy vyžadují počet vyšší.
3. Návrh na zápis společenství vlastníků do veřejného rejstříku se podá nejpozději
do 60 dnů ode dne, kdy zakladatel společenství vlastníků, který byl přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona správcem domu a pozemku podle § 1202 zákona č. 89/2012 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ztratí většinu hlasů.
4. Dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, trvá předkupní právo předkupníka i po
dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 192/2021 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Na právní poměry osoby, která dovršila dvacátý první rok věku přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použijí dosavadní právní předpisy.
2. Na plnění dluhu z právního jednání učiněného přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se použije § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Právo na plnění smluvní pokuty nebo penále, které vzniklo přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vymoci
splnění tohoto dluhu lze však z majetku osoby, která dovršila dvacátý první rok věku
nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona, pouze v rozsahu podle § 899a odst.
1 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Došlo-li k porušení povinnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
posoudí se právo na náhradu škody podle dosavadních právních předpisů.
5. Prominutí, upuštění od vymáhání nebo jiný úkon věřitele směřující k zániku
nebo snížení dobytnosti dluhu vzniklého přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
osobě, která v době vzniku tohoto dluhu nenabyla plné svéprávnosti, se nepovažuje
za porušení povinností spojených se správou majetku.
Čl.IV zákona č. 374/2022 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož
i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., ve znění
účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Poskytování digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu spotřebiteli,
k němuž dojde ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 89/2012
Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když k uzavření smlouvy
došlo před tímto dnem; vznik závazku, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle zákona č. 89/2012 Sb., ve
znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí pro § 2174b a
2389q zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
které se použijí jen na smlouvy uzavřené ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
1) Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních
a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky,
ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/34/ES.
Směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy
členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců.
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve
spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU
a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně
spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, ve znění směrnice
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých
právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu,
na vnitřním trhu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění
finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS
a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES,
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES a směrnice Evropského parlamentu
a Rady (EU) 2015/2366.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006
o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně
spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení
(timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009
o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II),
ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/89/EU, směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2012/23/EU, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/23/EU, směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2013/58/EU, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/51/EU, směrnice
(EU) 2016/2341, směrnice (EU) 2017/2402 a směrnice (EU) 2018/843.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu
proti opožděným platbám v obchodních transakcích.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech
spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu
a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu
a Rady 97/7/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 a směrnice
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015
o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019
o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019
o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice
2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o
autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně
směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES.
2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února
2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě
v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým
se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007
o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009
o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu
2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách
a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011
o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č.
2006/2004.