349/1999 Sb.
ZÁKON
ze dne 8. prosince 1999
o Veřejném ochránci práv
Změna: 265/2001 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 626/2004 Sb.
Změna: 381/2005 Sb.
Změna: 342/2006 Sb.
Změna: 314/2008 Sb.
Změna: 129/2008 Sb.
Změna: 198/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 427/2010 Sb.
Změna: 303/2011 Sb.
Změna: 396/2012 Sb.
Změna: 198/2017 Sb., 365/2017 Sb.
Změna: 261/2021 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před
jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s
právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož
i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
(2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné
správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou
národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání,
orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno
jinak na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, Vězeňskou
službu České republiky, dále na zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí
svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence, jakož
i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad").
(3) Ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou
nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované
péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím
zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením.
(4) Působnost ochránce podle odstavce 3 se vztahuje na
a) zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná
nebo ústavní výchova, ochranné léčení anebo zabezpečovací detence,
b) další místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na
svobodě veřejnou mocí, zejména policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců a azylová
zařízení,
c) místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě
v důsledku závislosti na poskytované péči, zejména zařízení sociálních služeb a jiná
zařízení poskytující obdobnou péči, zdravotnická zařízení a zařízení sociálně-právní
ochrany dětí
(dále jen "zařízení").
(5) Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany
před diskriminací1).
(6) Ochránce provádí sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění,
předání nebo průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati
do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody (dále jen „sledování
vyhoštění“).
(7) Ochránce sleduje naplňování mezinárodní smlouvy upravující práva osob
se zdravotním postižením6).
(8) Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na volný pohyb občanů Evropské
unie a Evropského hospodářského prostoru a jejich rodinných příslušníků9) (dále jen
"občané Evropské unie") v rozsahu podle § 21d10).
(9) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a
vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány
činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy
státního zastupitelství a státní správy soudů.
(10) Ochránce je oprávněn podat návrh na zahájení řízení podle zákona o řízení
ve věcech soudců a státních zástupců1a) a zúčastnit se tohoto řízení.
(11) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení
jinak, než jak stanoví tento zákon.
§ 2
(1) Ochránce je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z
kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou
přípustné. Ochránce může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční
období.
(2) Ochráncem může být zvolen každý, kdo je volitelný do Senátu.
(3) Sídlem ochránce je Brno.
(4) Zástupce ochránce zastupuje ochránce v plném rozsahu v době jeho nepřítomnosti.
Ochránce ho může pověřit výkonem části své působnosti. Pro volbu, pozbytí funkce,
odvolání z funkce a právní postavení zástupce ochránce platí ustanovení tohoto zákona
o ochránci obdobně, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 3
(1) Funkce ochránce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, poslance,
senátora a soudce, jakož i s jakoukoliv činností ve veřejné správě.
(2) Výkon funkce ochránce je neslučitelný s jinou výdělečnou činností, s
výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické,
literární nebo umělecké, není-li taková činnost na újmu výkonu funkce a její důstojnosti
a neohrožuje-li důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce.
(3) Ochránce nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí.
(4) Po dobu výkonu funkce se ochránce, pokud podléhá branné povinnosti, nepovolává
k vojenské činné službě nebo se mu vojenská činná služba přeruší; vojenské cvičení
takto zameškané se promíjí.
§ 4
(1) Ochránce se ujímá výkonu funkce složením slibu do rukou předsedy Poslanecké
sněmovny, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy uplynulo funkční období
dosavadního ochránce; do složení slibu nově zvoleného ochránce vykonává jeho působnost
ochránce, jehož funkční období skončilo.
(2) Slib ochránce zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu
vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu
chránit neporušitelnost práv.".
(3) Nesloží-li ochránce slib do 10 dnů ode dne zvolení nebo složí-li slib
s výhradou, hledí se na něj, jako by nebyl zvolen.
§ 5
(1) Ochránce vykonává svou funkci nezávisle a nestranně.
(2) Za výkon funkce odpovídá ochránce Poslanecké sněmovně.
§ 6
(1) Ochránce pozbývá funkci dnem následujícím po dni, kdy
a) uplynulo jeho funkční období,
b) nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl ochránce odsouzen pro trestný čin,
c) přestal být volitelným do Senátu,
d) se ujal výkonu funkce uvedené v § 3 odst. 1 nebo vykonává činnost ve veřejné správě,
anebo
e) předsedovi Poslanecké sněmovny bylo doručeno písemné prohlášení ochránce, že se
této funkce vzdává.
(2) Pozbytí funkce z důvodů uvedených v odstavci 1 vysloví předseda Poslanecké
sněmovny a uvědomí o tom písemně osobu, která funkci ochránce pozbyla.
(3) Vykonává-li ochránce činnost, která je podle § 3 odst. 2 neslučitelná
s výkonem jeho funkce, nebo je-li členem politické strany nebo politického hnutí,
Poslanecká sněmovna ho z funkce ochránce odvolá a písemně ho o tom vyrozumí; účinky
odvolání nastávají dnem doručení písemného vyrozumění.
(4) O odvolání z funkce uvědomí předseda Poslanecké sněmovny Senát, prezidenta
republiky, jakož i veřejnost; o pozbytí funkce uvědomí též Poslaneckou sněmovnu.
(5) Volba ochránce se koná ve lhůtě počínající šedesátým dnem před uplynutím
funkčního období ochránce a končící dnem jeho uplynutí.
(6) Uvolní-li se funkce ochránce před skončením jeho funkčního období, koná
se volba ochránce do 60 dnů.
(7) Nebyl-li ochránce ve lhůtě podle odstavce 5 nebo 6 zvolen, koná se nová
volba ve lhůtě 60 dnů.
§ 7
(1) Ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Odepře-li
Poslanecká sněmovna souhlas, je trestní stíhání ochránce vyloučeno po dobu výkonu
působnosti ochránce.
(2) Ochránce je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých
se dozvěděl při výkonu funkce, a to i po ukončení výkonu funkce, pokud zákon nestanoví
jinak; stejnou povinnost mají i zaměstnanci Kanceláře Veřejného ochránce práv (dále
jen "Kancelář") (§ 25).
(3) Povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 2 může ochránce nebo zaměstnance
Kanceláře z vážných důvodů zprostit předseda Poslanecké sněmovny.
(4) Státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, jsou oprávněny
nahlížet do spisů ochránce nebo mu tyto spisy odejmout jen na základě zákona a se
souhlasem ochránce, a odepře-li ochránce souhlas, se souhlasem předsedy Poslanecké
sněmovny.
ČÁST DRUHÁ
ČINNOST OCHRÁNCE
§ 9
Ochránce jedná
a) na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby (dále jen "podnět") jemu adresovaného,
b) na základě podnětu adresovaného poslanci nebo senátorovi, který jej ochránci postoupil,
c) na základě podnětu adresovaného některé z komor Parlamentu, která jej ochránci
postoupila, anebo
d) z vlastní iniciativy.
§ 10
(1) Každý má právo obrátit se s písemným podnětem na ochránce ve věci, která
patří do jeho působnosti (podle § 1 odst. 1 a 2); podnět lze učinit také ústně do
protokolu.
(2) Podnět nesmí být podroben úřední kontrole.
(3) Podnět nepodléhá poplatku.
§ 11
(1) Podnět musí obsahovat
a) vylíčení podstatných okolností věci (§ 10 odst. 1) , včetně sdělení, zda věc byla
předložena také jinému státnímu orgánu, popřípadě s jakým výsledkem,
b) označení úřadu, popřípadě jméno a příjmení nebo jiné údaje o totožnosti osoby,
jíž se podnět týká,
c) doklad o tom, že úřad, jehož se podnět týká, byl neúspěšně vyzván k nápravě,
d) jméno, příjmení a bydliště, u právnické osoby název, sídlo a osoby oprávněné jejím
jménem jednat, toho, kdo podnět podává (dále jen "stěžovatel").
(2) Pokud se podnět týká rozhodnutí, stěžovatel přiloží jeho stejnopis.
§ 12
(1) Ochránce podnět odloží, jestliže věc, které se podnět týká, nespadá do
jeho působnosti anebo se netýká osoby, která podnět podala.
(2) Ochránce může podnět odložit, jestliže
a) náležitosti podle § 11 nebyly doplněny ani ve stanovené lhůtě,
b) je zjevně neopodstatněný,
c) od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých se podnět týká,
uplynula v den doručení podnětu doba delší jednoho roku,
d) věc, které se podnět týká, je projednávána soudem nebo již byla soudem rozhodnuta,
nebo
e) jde o podnět ve věci, která již byla ochráncem přešetřena (§ 17 a 18) a opakovaný
podnět nepřináší nové skutečnosti.
(3) O odložení podnětu a důvodech odložení ochránce písemně vyrozumí stěžovatele.
§ 13
Je-li podnět podle svého obsahu opravným prostředkem podle předpisů o řízení
ve věcech správních nebo soudních, žalobou nebo opravným prostředkem ve správním
soudnictví, anebo ústavní stížností, ochránce o tom stěžovatele neprodleně vyrozumí
a poučí jej o správném postupu.
§ 14
Pokud ochránce podnět neodloží (§ 12) nebo nepostupuje podle § 13, zahájí
šetření a písemně o tom stěžovatele vyrozumí.
§ 15
(1) Ochránce je oprávněn s vědomím vedoucích úřadů, a to i bez předchozího
upozornění, vstupovat do všech prostor úřadů a provádět šetření spočívající v
a) nahlížení do spisů,
b) kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů,
c) rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, a to bez přítomnosti jiných osob.
(2) Úřady jsou povinny na žádost ochránce a ve lhůtě jím stanovené
a) poskytnout informace a vysvětlení,
b) předložit spisy a jiné písemnosti,
c) sdělit písemně stanovisko ke skutkovým a právním otázkám,
d) provést důkazy, které ochránce navrhne,
e) provést úkony dozoru, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které ochránce navrhne.
(3) Ochránce je oprávněn být přítomen při ústním jednání a provádění důkazů
úřady a klást přítomným osobám otázky.
(4) Pro účely šetření podle předchozích odstavců zprostí na žádost ochránce
osoba k tomu oprávněná podle zvláštního zákona jednotlivé zaměstnance úřadu mlčenlivosti,
je-li jim zvláštním zákonem uložena. Nestanoví-li zvláštní zákon, kdo je osobou oprávněnou
zprostit povinnosti mlčenlivosti, je jí pro účely tohoto zákona v případě zaměstnance
úřadu vedoucí úřadu, v případě vedoucího úřadu vedoucí úřadu jemu nadřízeného, a
není-li takového úřadu, předseda vlády. Pro účely šetření podle tohoto zákona se
vůči ochránci nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti uložené smlouvou.
§ 16
Všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu jsou v mezích
své působnosti povinny poskytovat ochránci při šetření pomoc, kterou si vyžádá.
§ 17
Jestliže ochránce šetřením nezjistí porušení právních předpisů ani jiná
pochybení (§ 1 odst. 1), písemně o tom vyrozumí stěžovatele i úřad.
§ 18
(1) Zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení
(§ 1 odst. 1), vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil.
(2) Pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření
k nápravě a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele
i úřad. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně
své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh
opatření k nápravě.
§ 19
Ochránce může navrhnout zejména tato opatření k nápravě:
a) zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je
zahájit z úřední moci,
b) provedení úkonů k odstranění nečinnosti,
c) zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení,
d) zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt,
e) poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody.
§ 20
(1) Úřad je povinen do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit
ochránci, jaká opatření k nápravě provedl.
(2) Jestliže úřad povinnost podle odstavce 1 nesplní, nebo jsou-li opatření
k nápravě podle názoru ochránce nedostatečná, ochránce
a) vyrozumí nadřízený úřad a není-li takového úřadu, vládu,
b) může o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jména a příjmení osob
oprávněných jednat jménem úřadu.
(3) Způsobem uvedeným v odstavci 2 může ochránce postupovat i tehdy, nesplní-li
úřad povinnost vyplývající z § 15 a 16.
§ 21a
(1) Pro návštěvy zařízení a sledování vyhoštění platí ustanovení § 15 a 16
přiměřeně.
(2) Pro účely sledování výkonu trestu vyhoštění cizince, který byl vzat do
vyhošťovací vazby nebo který vykonává trest odnětí svobody, informuje Policie České
republiky s dostatečným předstihem ochránce o jeho výkonu.
(3) Ochránce po návštěvě zařízení, po souvisejících návštěvách více zařízení
nebo po provedeném sledování vyhoštění vypracuje zprávu o svých zjištěních. Součástí
této zprávy mohou být doporučení nebo návrhy opatření k nápravě.
(4) Ochránce vyzve zařízení, aby se k jeho zprávě, doporučením nebo návrhům
na opatření k nápravě vyjádřilo ve lhůtě stanovené ochráncem. Takto může ochránce
vyzvat i zřizovatele zařízení nebo příslušné úřady. Shledá-li ochránce jejich vyjádření
dostatečnými, zařízení, popřípadě jeho zřizovatele nebo příslušné úřady o tom vyrozumí.
Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo po marném uplynutí lhůty může postupovat
obdobně podle § 20 odst. 2.
(5) V případě nesplnění povinnosti součinnosti podle § 15 a 16 může ochránce
postupovat podle § 20 odst. 2.
§ 21b
Ochránce přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami
bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci,
věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor a za tím účelem
a) poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů
na zahájení řízení z důvodů diskriminace,
b) provádí výzkum,
c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací,
d) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty.
§ 21c
(1) Při sledování naplňování mezinárodní smlouvy upravující práva osob
se zdravotním postižením6) se ochránce zabývá systematicky problematikou práv osob
se zdravotním postižením a za tím účelem zejména
a) podporuje naplňování práv osob se zdravotním postižením a navrhuje
opatření směřující k jejich ochraně,
b) provádí výzkum,
c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s naplňováním
práv osob se zdravotním postižením a
d) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými zahraničními a
mezinárodními subjekty.
(2) Při plnění úkolů podle odstavce 1 se použijí přiměřeně § 15 a 16.
(3) V případě nesplnění povinnosti poskytnout součinnost vyplývající z §
15 nebo 16 může ochránce o této skutečnosti informovat veřejnost včetně jména a příjmení
osob oprávněných jednat jménem povinného orgánu.
§ 21d
(1) Za účelem naplňování práva volného pohybu občanů Evropské unie v souladu
s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků11)
ochránce
a) poskytuje metodickou pomoc občanům Evropské unie při podávání návrhů na zahájení
řízení z důvodů diskriminace,
b) provádí průzkumy a analýzy výkonu práva volného pohybu občanů Evropské unie,
c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s naplňováním práv
občanů Evropské unie,
d) zveřejňuje aktuální informace o právech občanů Evropské unie v češtině a alespoň
jednom dalším úředním jazyce Evropské unie,
e) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými národními, zahraničními a
mezinárodními subjekty.
(2) Úkoly podle odstavce 1 vykonává ochránce i ve věcech práva na volný pohyb
těch občanů Evropské unie, na které se nevztahuje přímo použitelný předpis Evropské
unie v oblasti volného pohybu pracovníků11).
(3) Při plnění úkolů podle odstavce 1 se použijí přiměřeně § 15 a 16.
(4) V případě nesplnění povinnosti součinnosti může ochránce postupovat obdobně
podle § 20 odst. 2 písm. b).
ČÁST TŘETÍ
ZVLÁŠTNÍ OPRÁVNĚNÍ A POVINNOSTI OCHRÁNCE
§ 22
(1) Ochránce je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo
vnitřního předpisu. Doporučení podává úřadu, jehož působnosti se týká, a jde-li o
nařízení nebo usnesení vlády nebo zákon, vládě.
(2) Úřad je povinen do 60 dnů sdělit své stanovisko k doporučení podle odstavce
1. Ustanovení § 20 odst. 2 platí obdobně.
(3) Ochránce může navrhnout přísedící k zápisu do seznamu přísedících pro
řízení ve věcech soudních exekutorů podle zvláštního právního předpisu.
§ 23
(1) Ochránce podává každoročně do 31. března Poslanecké sněmovně souhrnnou
písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok; zpráva je sněmovní publikací. Zprávu
současně zasílá Senátu, prezidentu republiky, vládě a ministerstvům a jiným správním
úřadům s působností pro celé území státu a vhodným způsobem ji zveřejňuje.
(2) Ochránce soustavně seznamuje veřejnost se svou činností podle tohoto
zákona a s poznatky, které z jeho činnosti vyplynuly. Zprávy z návštěv zařízení,
zprávy ze sledování vyhoštění včetně obdržených vyjádření a vybrané zprávy o ukončených
šetřeních v jednotlivých věcech ochránce vhodným způsobem zveřejňuje; § 20 odst.
2 písm. b) platí obdobně.
§ 24
(1) Ochránce Poslanecké sněmovně předkládá
a) nejméně jednou za 3 měsíce informaci o své činnosti,
b) zprávu o jednotlivých věcech, v nichž nebylo dosaženo dostatečných opatření k
nápravě ani postupem podle § 20,
c) doporučení podle § 22, pokud jde o právní předpisy.
(2) Poslanecká sněmovna projednává zprávy a informace předložené ochráncem.
(3) Ochránce je oprávněn zúčastnit se schůze Poslanecké sněmovny a jejího
orgánu, jedná-li se o věcech týkajících se jeho působnosti, i když schůze nebo její
část byla prohlášena za neveřejnou. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 25
(1) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti
ochránce plní Kancelář, která je organizační složkou státu.
(2) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře upravuje statut, který
vydá ochránce.
(3) Ochránci mohou být pro plnění úkolů při výkonu jeho působnosti jmenováni
asistenti.
(4) Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce,
pokud tento zákon nestanoví jinak. Asistenta jmenuje a odvolává vedoucí Kanceláře
na základě návrhu ochránce.
(5) Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské
vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole a který
vykonal přípravnou praxi v Kanceláři po dobu nejméně 12 měsíců. Podmínku bezúhonnosti
nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj hledí,
jako by odsouzen nebyl.
(6) Ochránce může pověřit asistenty a další zaměstnance Kanceláře, aby prováděli
šetření ve věci podle § 15, 16 a § 21a odst. 1. Jednat jménem ochránce v příslušném
řízení před soudem nebo Ústavním soudem4) však mohou pouze asistenti.
§ 25a
(1) Ochránce k plnění úkolů podle § 21c zřizuje poradní orgán pro spolupráci
při monitorování provádění mezinárodní smlouvy upravující práva osob se zdravotním
postižením6).
(2) Členy poradního orgánu jsou osoby se zdravotním postižením a osoby hájící
jejich práva a zájmy. Členy poradního orgánu jmenuje ochránce po projednání s organizacemi
osob se zdravotním postižením.
(3) Podrobnosti o organizaci a úkolech poradního orgánu upravuje jeho statut,
který vydá ochránce.
§ 26
Výdaje na činnost ochránce a jeho Kanceláře jsou hrazeny ze samostatné kapitoly
státního rozpočtu.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
1) Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany
před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
1a) Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění
pozdějších předpisů.
4) § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona
č. 18/2000 Sb.
6) Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášená pod č. 10/2010
Sb. m. s.
9) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a
o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
10) Čl. 4 a čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze
dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v
souvislosti s jejich volným pohybem.
11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011
o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.