Výpověď z pracovního poměru pro porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce

Úvod

Novelou zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, byl do tohoto právního předpisu s účinností od 1.1.2012 doplněn nový výpovědní důvod a nová povinnost zaměstnance. Dle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí, porušil-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a tohoto právního předpisu. Ustanovení § 301a zákoníku práce povinuje zaměstnance, aby v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržoval stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Dodržování těchto povinností v uvedeném období je přitom zaměstnavatel oprávněn kontrolovat (a činí tak vlastními silami, za pomoci orgánu nemocenského pojištění nebo ve spolupráci s externím subjektem coby placenou službu).

Zavedení nového výpovědního důvodu nebylo mnohými přijato s pochopením (ostatně v této souvislosti byla podána ústavní stížnost, o níž Ústavní soud stále ještě nerozhodl) a praxe čekala na první rozhodnutí soudu o tom, co konkrétně lze považovat za porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (povinnosti stanovené v § 301a zákoníku práce) zvlášť hrubým způsobem. S tím pak rezonovala i otázka, nakolik lze za porušení dotčené povinnosti a tím pádem za případný důvod k výpovědi z pracovního poměru (resp. ke snížení nebo neposkytnutí náhrady mzdy či platu ve smyslu ustanovení § 192 odst. 5 zákoníku práce) považovat skutečnost, že zaměstnanec neposkytl zaměstnavateli ke kontrole součinnost, jak to předpokládá ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, a to mj. tím, že neoznačil potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné kontrolu vůbec provést.

Právní věta

Okolnost, že zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti neoznačil místo svého pobytu údaji potřebnými k tomu, aby zaměstnavateli umožnil kontrolu, zda dodržuje svou povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek, nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2015, sp. zn. 21 Cdo 5126/2014)

Předmět sporu

• Platnost výpovědi z pracovního poměru pro porušení jiné povinnosti zaměstnance dle ustanovení § 301a zákoníku práce (povinnosti vztahující se k režimu dočasně práce neschopného pojištěnce) zvlášť hrubým způsobem.
• Zda zaměstnavatel může rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, jestliže mu zaměstnanec neumožní provést kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce tím, že neoznačí potřebnými údaji místo svého pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti.

Právní úprava

• § 52 písm. h) zákoníku práce – výpověď z pracovního poměru pro porušení jiné povinnosti zaměstnance dle ustanovení § 301a zákoníku práce.
• § 192 odst. 5 a 6 zákoníku práce – právo zaměstnavatele kontrolovat v době prvních 14 kalendářních dnů nemoci v příslušném rozsahu dodržování režimu dočasně práce neschopného zaměstnance a za porušení povinnosti z něho vyplývající mu snížit, nebo neposkytnout náhradu mzdy (platu).
• § 301a zákoníku práce – povinnost zaměstnance v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.
• § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění – povinnost zaměstnance (pojištěnce) zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek jako součást režimu dočasně práce neschopného pojištěnce stanoveného ošetřujícím lékařem.
• § 64 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění – povinnost pojištěnce (zaměstnance) umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a v rozsahu uvedeném v ustanovení § 65 odst. 2 písm. c) zákona též zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a poskytnout nezbytnou součinnost k provedení této kontroly, zejména označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec byl uznán ošetřujícím lékařem dočasně práce neschopným a tuto skutečnost oznámil svému zaměstnavateli; v den vzniku dočasné pracovní neschopnosti a potom ještě den následující chtěl zaměstnavatel provést u zaměstnance kontrolu dodržování jeho povinností v rámci režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to za součinnosti vlastních zaměstnanců a pracovníků orgánu nemocenského pojištění.
• Podle vyjádření zaměstnavatele na místě, které bylo označeno jako místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, se nacházel dvoupatrový dům, v jehož přízemí jsou obchody a v patrech kanceláře firem a „pár“ bytů, přičemž na zvoncích u hlavního vchodu domu nebylo uvedeno jméno zaměstnance a ani nebyla jeho jménem označena žádná poštovní schránka uvnitř domu ani žádné dveře k bytům.
• Zaměstnavatel vyhodnotil celou situaci tak, že zaměstnanec porušil svoji povinnost uvedenou v ustanovení § 301a zákoníku práce tím, že neumožnil zaměstnavateli provedení kontroly a neposkytl mu za tímto účelem nezbytnou součinnost.
• Intenzitu porušení shledal zaměstnavatel jako porušení zvlášť hrubým způsobem a dal zaměstnanci výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce; tomuto způsobu a důvodu rozvázání pracovního poměru se zaměstnanec bránil žalobou u soudu.

Argumenty zaměstnance (a nižších soudů)

• Zaměstnanec se o kontrolách dozvěděl až z výpovědi z pracovního poměru, zaměstnavatel ho o nich neinformoval a ani mu nedal „prostor k vyjádření se ke zjištěným nedostatkům“;> v době údajných kontrol byl na vyšetření u lékaře a v jednom případě byl dokonce přítomen na označeném místě, avšak žádné kontroly si není vědom.
• Pokud zaměstnavatel spatřoval porušení povinností zaměstnance v porušení jeho povinnosti stanovené v § 64 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, tedy povinnosti označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti, jímž zaměstnanec neumožnil provést kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, pak porušení takové povinnosti (ani porušení povinnosti zaměstnance umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce stanovené v § 192 odst. 6 zákoníku práce) nemůže být důvodem pro dání výpovědi podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, protože není porušením „jiné povinnosti“ uvedené v ustanovení § 301a zákoníku práce.
• „Připuštění varianty“, že výpověď lze dát i pro porušení jiné povinnosti, než která je uvedena v ustanovení § 301a zákoníku práce, by znamenalo „nepřípustné rozšíření taxativně stanovených výpovědních důvodů na straně zaměstnavatele“.

Argumenty zaměstnavatele

• K provedení jakékoliv kontroly je potřebná součinnost kontrolovaného; zaměstnanec tuto součinnost neposkytl a není významné, jakým způsobem neposkytnutí součinnosti při provádění kontroly práce neschopného pojištěnce proběhlo – zda to bylo neoznačením zvonku (schránky) nebo „znefunkčněním“ řádně označeného zvonku, popř. „znemožněním přístupu do zamčeného domu“.
• Podstata porušení povinnosti podle ustanovení § 301a zákoníku práce spočívá v tom, že zaměstnanec svým jednáním, resp. nečinností, zabránil provedení kontroly vůbec, a slovní vyjádření ve výpovědi, že šlo o neoznačení místa pobytu potřebnými údaji, je jen „zpřesněním popisu tohoto zabránění kontroly“.
• Zaměstnavatel nebyl povinen při kontrole zaměstnance v době jeho dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu uvedeném v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti podrobně zkoumat, ve kterém bytě činžovního domu na udané adrese zaměstnanec bydlí, kterou poštovní schránku užívá, popřípadě zvonit na náhodně zvolené neoznačené zvonky, protože zaměstnance prostě na tomto místě z důvodů na jeho straně nezastihl; znemožnil-li zaměstnanec provedení kontroly dodržování povinností, jejichž porušení „je sankcionováno možností podání výpovědi“, musí to být posuzováno stejně, jako by mu toto porušení bylo kontrolou prokázáno.
• Ze skutečnosti, že zaměstnanci nebyly povoleny vycházky, lze dovodit, že porušil povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• K rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce může zaměstnavatel přistoupit, jestliže zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem poruší „jinou“ povinnost, než je povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tj. povinnost, která nepatří mezi povinnosti zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a která je zaměstnancům stanovena v § 301a zákoníku práce; touto povinností je v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění, tedy, řečeno jinak, dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 56 odst. 2 písm. b) tohoto zákona.
• Zaměstnanec poruší režim dočasně práce neschopného pojištěnce ve smyslu ustanovení § 301a zákoníku práce tehdy, nezdržuje-li se v místě, které sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo v místě, do něhož změnil svůj pobyt v době dočasné pracovní neschopnosti s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře (změnu místa pobytu je zaměstnanec povinen oznámit „písemně nebo jinak prokazatelně“ zaměstnavateli), nebo nedodržuje-li rozsah a dobu vycházek stanovených ošetřujícím lékařem.
• Poruší-li zaměstnanec tyto povinnosti, jde o důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, jen jestliže bylo toto porušení ze strany zaměstnance zaviněno a jen jedná-li se o porušení „zvlášť hrubým způsobem“; porušení těchto povinností zaměstnancem může být též – se zřetelem na závažnost jejich porušení – důvodem ke snížení nebo neposkytnutí náhrady mzdy nebo platu příslušející zaměstnanci v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti; to však neplatí, byla-li pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce.
• Poruší-li zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, jinou povinnost než povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek, nemůže s ním být z toho důvodu rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce a ani mu nemůže být snížena, popřípadě vůbec neposkytnuta náhrada mzdy nebo platu.
• Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek, a zaměstnanec je povinen zaměstnavateli kontrolu dodržování těchto svých povinností umožnit.
• Z ustanovení § 192 odst. 6 věty první a čtvrté zákoníku práce, § 64 odst. 1 písm. b) a § 65 odst. 2 písm. c) zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, je povinen v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti umožnit zaměstnavateli kontrolu, zda dodržuje svou povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek a poskytnout nezbytnou součinnost k provedení této kontroly, zejména označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést; vzhledem k tomu, že povinnost zaměstnance umožnit zaměstnavateli tuto kontrolu a poskytnout k ní nezbytnou součinnost, zejména označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést, nepatří mezi povinnosti zaměstnance uvedené v ustanovení § 301a zákoníku práce, nemůže být její porušení – a to ani zvlášť hrubým způsobem – důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, kterou zaměstnavatel může dát zaměstnanci jen pro porušení povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem.
• V projednávané věci spatřoval žalovaný zaměstnavatel důvod k rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce v tom, že zaměstnanec neumožnil kontrolu dodržování režimu práce neschopného pojištěnce a neposkytl nezbytnou součinnost k provedení této kontroly, neboť neoznačil potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést; vzhledem k tomu, že neoznačení místa pobytu zaměstnance údaji potřebnými k tomu, aby zaměstnavateli umožnil kontrolu, zda dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek, nepředstavuje porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce, a že proto nemůže být důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, je závěr soudů, že výpověď, kterou dal zaměstnavatel zaměstnanci, je neplatná, v souladu se zákonem; dovolání zaměstnavatele se zamítá.

Poznámka

Nutno dodat, že za stávajícího znění zákoníku práce, z něhož Nejvyšší soud vycházel, nezmůže zaměstnavatel ničeho, pokud zaměstnanec povinnost součinnosti nesplní a neumožní tak zaměstnavateli provedení kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Jedinou sankcí za porušení povinnosti zaměstnance poskytnout kontrolujícímu součinnost dle ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění je tak krácení nebo odnětí nemocenského ve smyslu ustanovení § 125 dotčeného zákona. Jak vidno, tento „trest“ přichází ale v úvahu až za porušení povinnosti v období od 15. dne nemoci, kdy už právo kontroly nemá zaměstnavatel, ale orgán nemocenského pojištění a kdy je zaměstnanci poskytováno okresní správou sociálního zabezpečení nemocenské.