Další změny v oblasti pracovnělékařských služeb, 1. část - Pracovnělékařské prohlídky

Ačkoliv by z logiky věci měla novela vyhlášky nabýt účinnosti ke stejnému datu jako novela zákona, tedy ke dni 1. 11. 2017, z důvodu prodlužujícího se legislativního procesu na půdě Ministerstva zdravotnictví se tak nestalo. Protože ke dni uzávěrky tohoto článku nebylo ani zřejmé, kdy se tak přesně stane, jsme nuceni se v dalším textu zabývat zatím jen změnami v oblasti pracovnělékařských prohlídek, které vyplývají výhradně z novely zákona o specifických zdravotních službách (dále též „ZSZS“). Konkrétně půjde o změny některých obecných pravidel pro pracovnělékařské prohlídky a změny vztahující se k právní úpravě vstupní prohlídky při vzniku zaměstnání.

V následujících číslech tohoto časopisu (v době, kdy už snad bude novela prováděcí vyhlášky „na světě“) pak tyto dvě oblasti doplníme o změny vyplývající z dotčené novely a postupně rozebereme změny u ostatních druhů pracovnělékařských prohlídek. V té souvislosti zmíníme rovněž změny vztahující se k lékařským prohlídkám žáků a studentů v průběhu vzdělávání, tedy pro účely posouzení jejich zdravotní způsobilosti k praktickému vyučování nebo praktické přípravě (odborné praxi).

Obecná pravidla

Jak vyplývá z ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky, mezi pracovnělékařské prohlídky patří prohlídka vstupní, periodická, mimořádná, výstupní a následná (po skončení rizikové práce). Obsahem každé pracovnělékařské prohlídky je dle ustanovení § 7 téhož právního předpisu základní vyšetření, které se ve stanovených případech rozšiřuje o další odborná vyšetření. Těmto lékařským prohlídkám a vyšetřením je zaměstnanec povinen se podrobit. Takovou povinnost mu ukládá ustanovení § 106 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“), stejně jako ustanovení § 56 písm. a) bod 2 ZSZS.

Nepodrobení se pracovnělékařské prohlídce

Pokud se zaměstnanec odmítne podrobit pracovnělékařské prohlídce (nebo vyšetření v jejím rámci) a jde-li o pracovnělékařskou prohlídku za trvání zaměstnání, dopouští se tím porušení „pracovní kázně“. Současně se na něho hledí jako na zdravotně nezpůsobilého pro činnost, pro kterou měl být zdravotně posouzen. Novela ZSZS do jeho ustanovení § 43 odst. 8 výslovně doplnila, že tento závěr platí i pro případ, kdy se posuzovaná osoba nepodrobí pracovnělékařské prohlídce ve stanoveném termínu bez uvedení vážného důvodu. Nepodrobení se základnímu vyšetření (například odmítnutí se svléknout do spodního prádla) nebo indikovanému odbornému vyšetření vede k tomu, že lékař nevydá lékařský posudek (§ 43 odst. 7 ZSZS).

Zdravotní nezpůsobilost zaměstnance k dalšímu výkonu práce nastává obecně ke dni, kdy se měl pracovnělékařské prohlídce podrobit (a odmítl ji, nebo bez vážného důvodu zmeškal). Jde-li však o pravidelně se opakující lékařskou prohlídku (tj. prohlídku periodickou), hledí se na posuzovanou osobu jako na osobu zdravotně nezpůsobilou výslovně až ode dne, kdy končí platnost předchozího lékařského posudku.

Protože závěr o zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k práci ze zákona má velký význam pro zaměstnavatele, byl do ustanovení § 43 ZSZS vložen nový odstavec 9, který stanoví, že poskytovatel pracovnělékařských služeb musí tuto skutečnost písemně sdělit zaměstnavateli jako osobě, která o provedení pracovnělékařské prohlídky a o vydání lékařského posudku za účelem posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu požádala (dosud toto oznámení podle ustanovení § 43 odst. 5 ZSZS nemuselo být písemné).

Vstupní prohlídka

Vstupní prohlídka slouží k tomu, aby nebyl uchazeč o zaměstnání v souvislosti se vznikem pracovněprávního vztahu nebo zaměstnanec při jeho změně zařazen k výkonu práce, který neodpovídá jeho zdravotní způsobilosti. Novela ZSZS se do právní úpravy vstupní prohlídky promítla zásadním způsobem. Změny spočívají v následujících parametrech:

• načasování vstupní prohlídky,
• úhrada nákladů spojených se vstupní prohlídkou,
• povinnost ke vstupní prohlídce u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Načasování

Jestliže se chtěl zaměstnavatel podle předchozí právní úpravy vyhnout přestupku a riziku sankce od kontrolního orgánu, musel provedení vstupní prohlídky zajistit před uzavřením pracovní smlouvy, jmenováním na vedoucí pracovní místo, popř. před uzavřením některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud šlo o případ, že zákon vyžadoval vstupní prohlídku i u nich. Posloupnost jednotlivých kroků byla tedy následující: vstupní prohlídka, vydání lékařského posudku, uzavření pracovní smlouvy (jmenování nebo uzavření některé z dohod), vznik pracovněprávního vztahu, výkon sjednané práce.

Takové načasování vstupní prohlídky řadě zaměstnavatelů nevyhovovalo, protože např. pracovní smlouvu chtěli z toho či onoho důvodu uzavřít s uchazečem o zaměstnání s určitým předstihem, a takto byli nuceni kvůli vstupní prohlídce sjednávat toliko smlouvu o budoucí pracovní smlouvě, která má jiný právní režim. Novela ZSZS jim vyšla vstříc a nově dle jeho ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) postačí, pokud bude uchazeč o zaměstnání absolvovat vstupní prohlídku před vznikem pracovního poměru nebo pracovněprávního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce. Tento princip se promítl též do novely ustanovení § 32 ZP, dle kterého „v případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupní lékařské prohlídce“.

Pokud okolnosti nebudou vyžadovat jinak, je i po novele pro zaměstnavatele jistější setrvat u dosavadního načasování vstupní prohlídky a k uzavření pracovní smlouvy (ke jmenování nebo uzavření dohod) přistoupit až poté, co mu bude doručen od poskytovatele pracovnělékařských služeb lékařský posudek ze vstupní prohlídky, že uchazeč o zaměstnání je k výkonu požadované práce zdravotně způsobilý. V opačném případě se může totiž stát, že v rámci vstupní prohlídky provedené až po uzavření pracovní smlouvy bude zaměstnanec shledán zdravotně nezpůsobilým a sjednanou práci mu zaměstnavatel nebude moci přidělovat. Protože pracovní poměr tím zpravidla ztratí své opodstatnění, bude muset zaměstnavatel vzniklou situaci nějak řešit. Jak to může udělat? Způsoby řešení naznačila už AKV - Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů v jednom ze svých (zatím nepublikovaných) stanovisek:

1. Nejjednodušší je dohodnout se se zaměstnancem na zrušení pracovní smlouvy. To ale vyžaduje souhlas obou stran pracovní smlouvy a nelze vyloučit, že zaměstnanec na návrh takové dohody nepřistoupí.
2. V úvahu přichází rovněž odstoupení od pracovní smlouvy. Dle ustanovení § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „OZ“), je možné od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Zaměstnavateli dává zákoník práce důvod k odstoupení ve svém ustanovení § 34 odst. 3 a 4, a to konkrétně pro případ, že zaměstnanec nenastoupí ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne o této překážce nedozví (což není pro námi řešenou situaci použitelné). Realizovat odstoupení od pracovní smlouvy ještě před vznikem pracovního poměru by tedy mohl zaměstnavatel pouze tehdy, pokud by se na tom se zaměstnancem v pracovní smlouvě výslovně dohodl.
3. Pojistit se proti výše popsanému následku může zaměstnavatel také tím, že účinky pracovní smlouvy a tedy vznik pracovního poměru budou dle ustanovení § 548 odst. 2 OZ vázány na odkládací podmínku v tom smyslu, že zaměstnanec bude v rámci vstupní prohlídky shledán zdravotně způsobilým. Dokud se tak nestane, pracovní poměr nevznikne.

Kdyby zaměstnavatel nevyužil některé z těchto možností, pracovní poměr ke dni sjednanému jako den nástupu do práce vznikne a bude třeba ho rozvázat, nejčastěji zrušením ve zkušební době (pokud byla smluvními stranami dohodnuta). Zaměstnanec práci nemůže konat, protože k ní není způsobilý, nevznikne proto překážka v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci nebude příslušet náhrada mzdy (platu).

Úhrada nákladů

Z ustanovení § 58 ZSZS v obecné poloze vyplývá, že tím, kdo hradí pracovnělékařské služby, je až na výjimky zaměstnavatel. Ve vztahu k úhradě nákladů vstupní prohlídky při vzniku pracovněprávního vztahu obsahuje ale zákon ve svém ustanovení § 59 odst. 2 speciální právní úpravu. Ta do 31. 10. 2017 povinovala zaměstnavatele k úhradě těchto nákladů, pokud tak stanoví výslovně právní předpis (vždy třeba u osob ucházejících se o zaměstnání k práci v noci nebo u mladistvých uchazečů o zaměstnání), nebo pokud bude s uchazečem o zaměstnání uzavřen pracovněprávní vztah. V posléze uvedeném případě mu ale současně umožňovala, dohodnout se s uchazečem o zaměstnání na úhradě nákladů dotčené prohlídky jinak. V praxi bylo zcela běžné, že zaměstnavatel uzavíral s uchazečem o zaměstnání (písemnou) dohodu např. v tom smyslu, že skončí-li pracovní poměr ve zkušební době, náklady vstupní prohlídky půjdou zcela, nebo zčásti za uchazečem o zaměstnání a naopak, uplyne-li sjednaná zkušební doba a zaměstnanec se tímto stabilizuje, povinnost k úhradě těchto nákladů má zaměstnavatel. Zaměstnavatel tak často nechal na uchazeči o zaměstnání si vstupní prohlídku u lékaře zaplatit a uhradil mu ji po uplynutí zkušební doby, nebo ji sice zaměstnavatel uhradil fakturou, ale došlo-li k rozvázání pracovního poměru ve zkušební době, požadoval po bývalém zaměstnanci, aby mu částku vrátil (například na základě dohody o srážkách ze mzdy).

Novela ZSZS tuto možnost dohody zaměstnavateli vzala. Znamená to, že bude-li uzavřen pracovněprávní vztah, náklady spojené se vstupní prohlídkou hradí už zaměstnavatel vždy, bez možnosti se dohodnout s uchazečem o zaměstnání jinak (včetně varianty váznoucí na uplynutí zkušební doby), i kdyby měl pracovní poměr trvat jen pár dnů. Na čem se může zaměstnavatel s uchazečem o zaměstnání i nadále dohodnout, je to, že sám zaplatí náklady vstupní prohlídky, i když pracovněprávní vztah uzavřen vůbec nebude a povinnost k jejich úhradě by šla jinak za uchazečem o zaměstnání. Takové plnění si může zaměstnavatel uplatnit následně jako daňově uznatelný výdaj.

Novela ustanovení § 59 odst. 2 ZSZS výslovně uvádí, že vstupní prohlídku, jde-li o posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání k práci v noci [viz ustanovení § 78 odst. 1 písm. k) a novelizované ustanovení § 94 odst. 2 ZP], hradí případný zaměstnavatel vždy, přestože uchazeče nakonec nepřijal do práce. Novela ZSZS také upřesnila, že by vstupní prohlídku měla u lékaře uhradit (zaplatit) osoba ucházející se o zaměstnání a poté by jí měl zaměstnavatel v uvedených případech vynaložené náklady uhradit (proplatit). Toto proplacení ale již nemůže ničím podmiňovat. Takový postup se neuplatní, jestliže zaměstnavatel hradí pracovnělékařské prohlídky poskytovateli pracovnělékařských služeb fakturou.

Jen připomínáme, že součástí nákladů vstupní (stejně jako jiné pracovnělékařské) prohlídky jsou rovněž náklady na pořízení výpisu ze zdravotnické dokumentace, pokud ho poskytovatel pracovnělékařských služeb vyžaduje, či na odborné vyšetření indikované v rámci této prohlídky posuzujícím lékařem. I tyto náklady musí zaměstnavatel v návaznosti na uzavření pracovněprávního vztahu zaplatit.

Povinnost u dohod

Dále uvedenou změnu jsme avizovali už v rámci článku o změnách právní úpravy pracovnělékařských služeb ve vztahu k jejich zajištění, konkrétně k možnosti zaměstnavatele vyslat uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance na pracovnělékařskou prohlídku k jejich registrujícímu poskytovateli. Vstupní prohlídku před vznikem pracovněprávního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce je zaměstnavatel po novele povinen zajistit vždy, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je prací rizikovou, nebo je součástí této práce „činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 nebo jinými právními předpisy“.

Výslovná zmínka o prováděcí vyhlášce č. 79/2013 Sb. vede k tomu, že řada zaměstnavatelů musí (nově) vysílat na vstupní prohlídku před vznikem pracovněprávního vztahu z titulu dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce také uchazeče o zaměstnání, kteří mají vykonávat činnosti, jež představují riziko ohrožení zdraví. Tato změna je účinná od 1. 11. 2017 a až do účinnosti novely vyhlášky se rizika ohrožení zdraví (tzv. profesní rizika) posuzují podle dosavadního znění vyhlášky.

Jen zopakujeme, že tyto činnosti jsou vyjmenovány v příloze č. 2, v části II. prováděcí vyhlášky, a patří mezi ně např. práce ve školách a školských zařízeních podle školského zákona, ve zdravotnictví, v zařízeních sociálních služeb, včetně poskytování sociálních služeb ve vlastním sociálním prostředí osob, a práce v dalších zařízeních obdobného charakteru, dále činnosti epidemiologicky závažné, práce spočívající v obsluze vysokozdvižných vozíků nebo řízení motorového vozidla tzv. řidičem referentem, u něhož není řízení druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, ale s výkonem jeho práce obvykle souvisí. V příštím článku upozorníme na změny, ke kterým dojde ve výčtu činností obsahujících riziko ohrožení zdraví novelou prováděcí vyhlášky.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• ZSZS - zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
• vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče)
• ZP - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• OZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník