Právní věta
Je zcela na vůli zaměstnavatele, zda i při splnění všech předpokladů pro rozvázání pracovního poměru jednostranným úkonem k takovému kroku přistoupí, či nikoli. Znamená to, že i závažnější (vyšší intenzity) porušení pracovních povinností může zaměstnavatel (z různých důvodů) posoudit jako méně závažné. Stejně tak nelze zaměstnavatele nutit, aby nemohl využít méně přísného způsobu rozvázání pracovního poměru jen proto, že se zaměstnanec podle jeho názoru (i podle názoru soudu) dopustil závažnějšího (vyšší intenzity) porušení pracovních povinností.
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3635/2016)
Předmět sporu
- Platnost výpovědi z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající zaměstnanci z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (dále též „pracovní kázně“).
- Vyřešení otázky, zdali může zaměstnavatel použít výše popsaný výpovědní důvod, pokud některá ve výpovědi z pracovního poměru uvedená porušení sám dříve označil za porušení závažné nebo zvlášť hrubé, tedy za porušení vyšší intenzity.
Právní úprava
- § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - výpověď z pracovního poměru pro porušení či porušování pracovní kázně.
Skutkový stav (popis případu)
- Zaměstnavatel doručil zaměstnanci výpověď z pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně; výpovědní důvod postavil zaměstnavatel na následujících porušeních povinnosti ze strany zaměstnance (a s každým z nich spojil písemnost nazvanou „vytýkací dopis“):
a) nekontaktoval v požadovaném termínu krajskou hygienickou stanici za účelem měření hygienických norem; toto porušení zaměstnavatel co do intenzity nijak nekvalifikoval;
b) opakovaně opustil své pracoviště během pracovní doby, aniž by v souladu s pokynem zaměstnavatele provedl o této skutečnosti zápis do příslušné „knihy návštěv a pochůzek“; tato porušení označil zaměstnavatel za „hrubé porušení“ pracovní kázně a součástí vytýkacího dopisu učinil též upozornění na možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí.
c) neprovedl fyzické inventury odpadních nádob a nezpracoval ve stanoveném termínu vnitropodnikovou směrnici o provozu motorových vozidel; ani tato porušení povinnosti nespojil zaměstnavatel s žádným hodnocením intenzity. - Proti výpovědi z pracovního poměru brojil zaměstnanec soudní žalobou.
Argumenty zaměstnavatele (a krajského soudu)
- Zaměstnanec se všemi vytýkanými jednáními či opomenutími dopustil porušení pracovní kázně; stalo se tak celkem čtyřikrát a v přiměřené časové souvislosti a zaměstnanec byl upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru; ze strany zaměstnavatele byly proto splněny všechny podmínky pro dání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně.
Argumenty zaměstnance (a okresního soudu)
- Upozornění na možnost výpovědi z pracovního poměru obsažené ve druhém vytýkacím dopisu bylo nepřiléhavé, protože sám zaměstnavatel hodnotil intenzitu porušení pracovní kázně jinak než jako méně závažné porušení.
- O soustavné méně závažné porušování pracovní kázně se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost; nelze proto v projednávané věci brát v úvahu porušení pracovní povinnosti, které bylo zaměstnavatelem i soudy v průběhu řízení hodnoceno jako porušení vyšší intenzity (viz hrubé porušení pracovní kázně v podobě neprovedení zápisu o opuštění pracoviště během pracovní doby).
Z odůvodnění rozhodnutí soudu
- O soustavné méně závažné porušování pracovní povinnosti se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost; o soustavné porušování pracovní povinnosti z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní povinnosti na druhé (další) tak (v takovém časovém intervalu), že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní povinnosti.
- Povinnost písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi z pracovního poměru zákoník práce ukládá zaměstnavateli, aniž by výslovně stanovil, při kterém porušení pracovní povinnosti má být provedeno; protože tzv. upozorňovací povinnost zaměstnavatele je dána v souvislosti s porušením pracovní povinnosti a protože účelem (smyslem) této povinnosti je, aby zaměstnanec věděl o následcích, jaké bude (budou) [může (mohou)] mít jeho případné další porušení pracovní povinnosti, a aby tím byl od dalšího porušování pracovní povinnosti odrazen, je třeba dovodit, že zaměstnavatel - má-li být výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) části věty za středníkem zákoníku práce platným právním jednáním - musí jednak alespoň jednou písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při porušení pracovní povinnosti, které předcházelo dalšímu porušení pracovní povinnosti, po kterém následovala výpověď z pracovního poměru, jednak výpověď z pracovního poměru podat nejpozději do uplynutí šesti měsíců od písemného upozornění zaměstnance na možnost takového rozvázání pracovního poměru.
- Nelze souhlasit s názorem, že by upozornění na možnost výpovědi z pracovního poměru bylo vázáno toliko na vytýkání „méně závažného“ porušení pracovních povinností; taková podmínka z ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce nevyplývá; skutečnost, že se v judikatuře (i literatuře) v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi z pracovního poměru argumentovalo tím, že se tak má stát nejpozději „při méně závažném porušení povinnosti z pracovního poměru“, vyjadřovala toliko minimální míru intenzity porušení pracovních povinností; vzhledem k tomu, že zákon takovou podmínku nestanoví (hovoří jen o „souvislosti s porušením povinnosti“, aniž stanoví též míru intenzity takového porušení), nelze ji ani dodatečně do zákonného ustanovení vkládat.
- Rozsudek odvolacího soudu je správný, a dovolání zaměstnance se proto zamítá.