vdovský důchod

Nařizuje legislativa zaměstnanci oznámit zaměstnavateli, že mu byl přiznán důchod a předložit patřičné rozhodnutí o přiznání důchodu – starobního, předčasného starobního důchodu bez výplaty, vdoveckého/vdovského? Jaký konkrétní předpis se na tuto oznamovací povinnost vztahuje a jaká je lhůta pro sdělení zaměstnavateli.

Je možné, aby se OSVČ rozhodla neplatit sociální pojištění (důchodové) - tu povinnou část a tzv. „vystoupila ze systému“ vědoma si toho, že na stáří neobdrží žádný důchod? Je to klasická česká OSVČ, bez jakýchkoliv jiných příjmů, nikdo jiný za ní sociální pojištění neodvádí.

Dědovi přišlo rozhodnutí z OSSZ, že bude pobírat vdovecký důchod - vyměření ve výši cca 6 000 Kč a dále v tomto rozhodnutí stojí, že je zasláno dále na Ministerstvo vnitra neb děda pobírá důchod od Ministerstva vnitra jako bývalý policajt - nyní už je přes 20 let v důchodu. Bude ještě částka určená MV nějak upravena? Je správě spočítán vdovecký důchod výši cca 6 000 Kč, pokud děda pobírá důchod od MV jako bývalý policajt cca 14 000 Kč a babička měla důchod cca 11 000 Kč? Neměl by děda pobírat vdovecký důchod přibližně 2 000 Kč? Případně opraví částku v rozhodnutí od OSSZ Ministerstvo vnitra? 

Článek si klade za cíl ujasnit, a to ve vztahu k právní úpravě v oblasti důchodového pojištění, stále diskutované téma, zda a za jakých podmínek, případně s jakými navýšeními již vypláceného důchodu mohou pracovat senioři - poživatelé starobního důchodu, případně za jakých podmínek mohou vykonávat výdělečnou činnost osoby nikoli ještě v seniorském věku, ale pobírající důchod invalidní, případně některý z pozůstalostních důchodů (vdovský/vdovecký, sirotčí).

Poživatel důchodu z důchodového pojištění má ve zdravotním pojištění řešen svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) po celé období pobírání důchodu, tedy od data, kdy je důchod přiznán, do data, kdy je důchod rozhodnutím odejmut, a to dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Problematika subjektivní odpovědnosti příjemců důchodových dávek za přeplatek v sobě nese dva protipóly – na jedné straně zájem státu na vrácení neoprávněně vyplacených dávek, a na druhé straně situaci příjemce dávek (důchodce), který i několik měsíců či let v dobré víře pobíral důchod, jenž mu podle práva nenáležel či byl poskytován v nesprávné výši, a poté mu je uložena povinnost uhradit přeplatek v řádu desetitisíců či statisíců korun. V tomto článku bych se rád zaměřil na aplikační různorodost v přístupech Nejvyššího správního soudu, ČSSZ a veřejného ochránce práv.