povolení k zaměstnání

6. – 13. 6. 2024 V tomto vydání týdeníku se zmíním o usnadnění práce pro cizince z 9 států, největších plátcích daně z příjmů, nové evidenční povinnosti od 1. 7. 2024 atd.

Zaměstnávání cizinců je aktuálním tématem. Zaměstnávání těchto zaměstnanců s sebou přináší zvýšené nároky na administrativu. Právní úprava zaměstnávání cizinců v ČR by měla na jedné straně chránit domácí trh práce, na druhé straně ale také umožnit cizincům práci ve specifických oborech, v kterých je třeba odborníků, nebo i v těch oborech, kde je obtížné zaměstnat občany ČR.

Obsahovými náležitostmi povolení k zaměstnání cizince na území České republiky jsou mj. druh práce a místo výkonu práce. To nutně neznamená, že cizinec bude práci konat výhradně a jen na tomto místě. Jak vyplývá z předpisů o zaměstnanosti, také tento cizinec může být zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu, jestliže to odpovídá povaze jím vykonávané práce, pro kterou bylo povolení k zaměstnání vydáno. Jak toto pravidlo správně vyložit v praxi a kdy může jít o nelegální práci?

V návaznosti na předchozí článek, který se týkal zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání obecně, níže uvedený text se zaměřuje na nejčastější důvody, pro které může nebo musí být agentuře práce povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmuto.

Agentury práce mohou provádět svou zprostředkovatelskou činnost, pouze pokud mají příslušné povolení ke zprostředkování zaměstnání. Smyslem následujícího článku je popsat způsoby zániku tohoto povolení. Lze je rozdělit na dvě skupiny, buď toto povolení zaniká automaticky (ze zákona), nebo na základě správního rozhodnutí, kdy tuto skupinu je možné dále dělit také na dvě podskupiny, jak bude rozvedeno dále. Důsledkem zániku povolení ke zprostředkování je výmaz agentury práce z příslušné evidence úřadu práce. Pokud subjekt i nadále pokračuje ve zprostředkování zaměstnání, dopouští se přestupku.

Koncem uplynulého roku 2021 se Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 10 Ads 356/2021 ze dne 15. 10. 2021 věnoval otázce ověřování platnosti dokladu totožnosti při zaměstnávání cizinců. Poskytl přitom určitá vodítka k tomu, jak v takovém případě postupovat – domníváme se proto, že je velmi vhodné se s těmito vodítky seznámit a napříště zajistit jejich využití tak, aby zaměstnavatelé zvýšili svou šanci vyhnout se negativním důsledkům s tím spojeným.

Dne 21. března 2022 byly ve Sbírce zákonů ČR publikovány dva nové zákony, které uvádějí v život rozhodnutí Rady EU, na jehož základě je již v současné době poskytována občanům Ukrajiny a některým dalším osobám dočasná ochrana v rámci EU.

Zaměstnávání cizinců je aktuálním tématem. V dnešní době stále roste potřeba zaměstnávat nejen pracovníky z řad občanů ČR, ale také zaměstnance z Evropské unie nebo třetích zemí. Jejich zaměstnávání však s sebou přináší zvýšené nároky na administrativu. Právní úprava zaměstnávání cizinců v ČR by měla na jedné straně chránit domácí trh práce, na druhé straně ale také umožnit cizincům práci ve specifických oborech, v kterých je třeba odborníků, nebo i v těch oborech, kde je obtížné zaměstnat občany ČR.

Dne 14. července byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 206/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (ZOZ), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mj. i zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (ZIP). Tato novela nabyla účinnosti dne 29. července 2017 - s několika výjimkami, především co se týče ustanovení ohledně plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Prostřednictvím tohoto článku chceme upozornit na praktické dopady novely na zaměstnavatele ve vybraných oblastech.

V Německu platí od 1. dubna tohoto roku nový zákon o dočasném přidělování zaměstnanců (Arbeitnehmerüberlassungsgesetz, AÜG). V oblasti poskytování právního poradenství lze v poslední době zaznamenat zvýšenou potřebu českých zaměstnavatelů (českých agentur práce) přizpůsobit se německým pravidlům. Zavedením nové právní úpravy došlo k jejich podstatnému zpřísnění.

Obsahem tohoto článku je komentář ke dvěma rozsudkům, které se týkají zaměstnávání cizinců, resp. umožnění výkonu nelegální práce cizinci, který ke svému zaměstnání potřeboval povolení k zaměstnání, nezveřejnění (a také nenabízení místa zaměstnanci) a nenabízení pracovního místa zaměstnavateli, který chtěl cizince zaměstnávat, avšak hlášené volné pracovní místo bylo v rozporu s podmínkami zákona o zaměstnanosti.