náhrada škody

Právní úprava náhrady škody v důsledku pracovních úrazů a nemocí z povolání v zákoníku práce č. 262/2006 Sb. patří k nejsložitější problematice v pracovněprávních předpisech. Zejména ustanovení vztahující se k částečnému nebo úplnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za náhradu škody není jednoduchou záležitostí. V personální a advokátní praxi se tyto otázky objevují velmi často při vzniku pracovního úrazu v důsledku nesplnění nebo neplnění pokynů zaměstnavatele nebo v důsledku opilosti zaměstnance. Posuzování těchto problémů a jejich řešení nebývá jednoduché. Podívejme se na některé z nich prostřednictvím soudních rozhodnutí.

Agenturní zaměstnávání je formou zprostředkování zaměstnávání, která je vyhrazena (na rozdíl od jiných forem zprostředkování práce, které mohou provádět i krajské pobočky Úřadu práce) pouze agenturám práce, které ji mohou provádět na základě povolení vydávaného generálním ředitelstvím Úřadu práce na základě žádosti právnické nebo fyzické osoby.

Dne 20.9.2020 vznik škodní události. Dne 10.11.2020 vyhodnocení MÚ zaměstnavatelem s konstatování kdo a jakým porušením předpisu událost způsobil ( zaměstnanec obdržel). Neobsahuje žádné informace o skutečné škodě ani o úhradě výši škody, kterou by zaměstnavatel po zaměstnanci požadoval. 11.9.2023 zaměstnavatel svým rozhodnutím prostřednictvím škodní komise předepisuje zaměstnanci konkrétní škodu ve výši……. . Zaměstnanec toto rozhodnutí neobdržel. 11.10.2023 zaměstnanec převzal písemnost zaměstnavatele k uznání závazku. 30.10.2023 pojišťovna sdělila zaměstnanci, že škoda je promlčená (§ 629 Oz). Je postup zaměstnavatele správný? Nejedná se ze strany zaměstnavatele o promlčení škody ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec? Do jaké doby může zaměstnavatel po zaměstnanci vyžadovat škodu? Je správné tvrzení pojišťovny, že je škoda (vztah zaměstnanec a pojišťovna) promlčen? Lhůta 3 roky pro možné promlčení pojišťovnou začíná plynout vznikem mimořádné události (20.9.2020) nebo dnem, kdy po zaměstnanci zaměstnavatel vyžaduje škodu (11.9.2023)?  

Průměrná mzda neovlivňuje jen koupěschopnost obyvatel, ale zasahuje též do pracovněprávní sféry, zejména do oblasti zaměstnanosti. Pro tyto účely vyhlašuje každoročně Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě šetření Českého statistického úřadu průměrnou mzdu v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2024 je to průměrná mzda za toto období v roce 2023. Byla vyhlášena sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 365/2023 Sb. a je pro účely zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve výši 42 427 Kč. Ve stejné výši je vyhlášena sdělením MPSV č. 366/2023 Sb. pro účely zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Jak se nová výše průměrné mzdy pro rok 2024 promítá do pracovněprávních předpisů, zejména v oblasti náhrady škody za pracovní úrazy?

Obecná povinnost zaměstnavatele k náhradě škody, upravená v § 265 ZP, zahrnuje případy, kdy zaměstnanci vznikne škoda porušením povinností. První situací je vznik škody při plnění pracovních úkolů poškozeného zaměstnance nebo v přímé souvislosti s ním, a to bez ohledu na to, kým byla způsobena (ledaže ji způsobil sám zaměstnanec – pak se povinnost zaměstnavatele k náhradě poměrně omezí). Druhou situací je vznik škody i mimo plnění pracovních úkolů poškozeného zaměstnance, pokud ji způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele při plnění úkolů zaměstnavatele.

Úprava povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody a nemajetkové újmy při pracovních úrazech a nemocech z povolání je obsažena v § 269 až 271u ZP (uplatní se též společná ustanovení v § 272 až 274a ZP). Pro tyto účely jsou všichni zaměstnavatelé ze zákona pojištění za podmínek upravených ve vyhlášce č. 125/1993 Sb.

Úprava povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody a nemajetkové újmy při pracovních úrazech a nemocech z povolání je obsažena v § 269 až 271u ZP (uplatní se též společná ustanovení v § 272 až 274a ZP). Pro tyto účely jsou všichni zaměstnavatelé ze zákona pojištění za podmínek upravených ve vyhlášce č. 125/1993 Sb.

Způsob přepravy při pracovní cestě určí předem zaměstnavatel, který rozhodne, zda bude zaměstnanec cestovat autobusem, vlakem, letadlem, lodí, pěšky, služebním automobilem, městskou hromadnou dopravou, taxíkem nebo vlastním vozidlem. Při rozhodování o podmínkách pracovní cesty zaměstnavatel zohledňuje oprávněné zájmy zaměstnance, podmínky pracovní cesty, vykonávaný druh práce a v neposlední řadě také své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen podmínky stanovené zaměstnavatelem dodržet a stanovený přepravní prostředek nemůže svévolně změnit.

Pracovní cesta je časové omezení vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce (§ 42 zákoníku práce – dále ZP ). Protože jde o výkon práce na dobu nezbytné potřeby, musí s vysláním na pracovní cestu zaměstnanec souhlasit. Cestu pak vykoná podle pokynu zaměstnavatele na pracoviště, které je buď mimo obvod obce jeho pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce jeho bydliště. Vždy tedy jde o plnění úkolů (podle pokynů zaměstnavatele) na jiném místě, než je místo pravidelného pracoviště zaměstnance. Pravidelným pracovištěm je třeba chápat místo výkonu práce, které bylo sjednáno v pracovní smlouvě nebo na které byl zaměstnanec převeden nebo přeložen.

Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je mnohdy pro mzdové účetní a personalisty složitou záležitostí. Je nutno rozlišovat náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti. Obě náhrady patří do kategorie tzv. opětujících se nároků na náhradu škody z pracovního úrazu nebo z nemoci z povolání.

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání. Řešení těchto otázek je vedle sporů o neplatnost výpovědi z pracovního poměru častou agendou advokátů.

Pro poskytování některých nároků v náhradě škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání, je rozhodující průměrný výdělek zaměstnance. Zejména se jedná o náhradu za ztrátu na výdělku. Jaké jsou v této souvislosti praktické problémy personalistů, mzdových účetní i bezpečnostních techniků, které musí v praxi řešit?

V praxi se vyskytují poměrně často dotazy týkající se odškodnění úrazů vzniklých při cestě do zaměstnání nebo ze zaměstnání (dále jen „cesta do zaměstnání“). Proto se na tuto – na první pohled jednoduchou záležitost podíváme ze všech možných úhlů pohledu, jak nám umožňuje první úprava. Takže vydejme se na cestu do zaměstnání a zároveň prozkoumat právní úpravu, co nám o ní říká zákoník práce.

Nařízením vlády č. 451/2022 Sb. byla k 1. lednu 2023 změněna výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Zároveň byla výše bodu stanovena obecně, aby se mohla měnit každý rok bez nutnosti novelizace nařízení vlády.

Vztah k právním předpisům § 255 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce související ustanovení: § 1725 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník § 256, § 259 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník...

Následující text si klade za cíl popsat charakter porušení pracovních povinností v podobě útoku na majetek zaměstnavatele jako důvod pro rozvázání pracovního poměru; zejména pak cílí na popis obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu a jejích závěrů v této oblasti, čímž by měl poskytnout i určitý „návod“, jak v podobných případech jako zaměstnavatel postupovat, popřípadě co jako zaměstnanec očekávat.

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání. Řešení těchto otázek je vedle sporů o neplatnost výpovědi z pracovního poměru častou agendou advokátů.

Mezi nejčastější návrhy na soudní rozhodnutí patří spory ohledně náhrady škody za pracovní úrazy. Advokáti se často musí vypořádat s námitkami zaměstnavatelů, kteří uvádějí, že jim povinnost k náhradě škody nevznikla. Naproti tomu i zaměstnanci požadují poskytnutí náhrady škody, která jim v důsledku zproštění povinnosti zaměstnavatele nepřísluší. Jaká je právní úprava a jak se projevuje v praxi zaměstnavatelů?

Náhrada škody za pracovní úrazy přichází v úvahu nejen v důsledku úrazu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, ale i při výkonu jiných úkonů souvisejících s prací. Zákoník práce tyto úkony charakterizuje v § 273 a § 274. Vždy je nutno individuálně posuzovat charakter práce a pracoviště.

Zaměstnavatel má v Protokolu z kontroly OSSZ zápis: „...zaměstnavatel nepostupoval při stanovení sníženého VZ zaměstnavatele v měsíci srpnu 2020 v souladu s ustanovením § 3 zákona č. 300/2020 Sb. o prominutí pojistného, když do vyměřovacího základu zaměstnavatele nezahrnul vyměřovací základ ve výši 17 834 Kč. V březnu 2020 činil úhrn VZ zaměstnanců 20 130 Kč a v měsíci srpnu 2020 17 834 Kč, což je 88,594 %.“ Víme, že v § 2 odst.1 písm. c) zákona 300/2020 Sb., je uvedeno ....činí aspoň 90% úhrnu VZ zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020. Zaměstnavatel má 1 zaměstnance s měsíční mzdou. V srpnu 2020 byl 5 pracovních dnů nemocen. Program na zpracování mezd tento fakt zřejmě zohlednil a ÚSPORU ANTIVIRUS C za 8.2020 nerozporoval a bylo vypočítáno a odvedeno jen pojistné za zaměstnance. Nyní je vyměřen OSSZ nedoplatek za zaměstnavatele včetně penále. Je tento postup v souladu se záměrem pomoci zaměstnavatelům při epidemii v roce 2020?