dluh

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného, proto by mělo být zájmem jak zaměstnavatelů, tak i zdravotních pojišťoven, aby byly možnosti výskytu případných chyb a nedostatků minimalizovány. Pokud zaměstnavatel řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění, a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny, a to ať už ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále či uložení pokuty.

Plátcům pojistného může vzniknout při chybném placení pojistného dluh u zdravotní pojišťovny. Informační systémy zdravotních pojišťoven, včetně případné spolupráce s dalšími institucemi, umožňují příslušnou pohledávku evidovat, následně uplatňovat a při jejím nezaplacení i vymáhat.

Pokud plátci pojistného provádějí povinné úhrady ve prospěch příslušné zdravotní pojišťovny včas a ve správné výši, pak tato nemá důvod podnikat žádná opatření. Naopak, svým způsobem si tohoto přístupu plátce váží, neboť naplňování příjmové stránky je jedním z jejích nejdůležitějších úkolů. Ovšem čas od času se někteří plátci dostanou (třeba i ne vlastní vinou) do prodlení s úhradami pojistného nebo záloh na pojistné a v takových situacích již zdravotní pojišťovny nemohou nečinně vyčkávat, nýbrž jejich zákonnou povinností je plátcům vyměřit a následně po nich (v případě nezaplacení) vymáhat jak dlužné pojistné, tak penále.

Nedílnou součástí naplňování příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění je i permanentní kontrolní činnost zdravotních pojišťoven zaměřená na všechny plátce, tedy zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné i osoby bez zdanitelných příjmů.

V souvislosti s aktuální situací společnosti OKD, a.s. (dále jen „dlužník“ nebo také „zaměstnavatel“), jsou často zmiňovány sociální dopady její platební neschopnosti, včetně obavy zaměstnanců o výplatu jejich mezd. Určitou hmotnou pomoc v takových případech může dotčeným zaměstnancům nabídnout Úřad práce České republiky (dále jen „úřad práce“) prostřednictvím zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zaměstnanců či ZOchrZ“).